Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Dohnala, připraví se pan poslanec Jančáry.

Poslanec Vojtěch Dohnal: Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, slyšíme tady stížnosti na postup české vlády při vybírání kandidátů na přednosty okresních úřadů. Zanedlouho bude česká vláda nebo ministerstvo financí jmenovat na každém okrese zhruba 3 ředitele finančních úřadů. Proto se táži ministra financí, jak v tomto případě proběhne přijímací a prověřovací procedura těchto kandidátů. Táži se ho z toho důvodu, aby se neopakovala situace, kdy některé okresy jsou rozhořčeny, jakým způsobem byli vybíráni přednostové okresních úřadů. Děkuji vám za pozornost.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. prosím poslance Jančáryho.

Poslanec Julius Jančáry: Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, stav a praktická činnost ministerstva životního prostředí svědčí o tom. že ani zde nebylo naplněno zákonné opatření Federálního shromáždění Navazuji na dopis člena předsednictva FS pana Jana Šolce z 31. 7. 1990 premiérovi české vlády, doktoru Petru Pithartovi, na dopis poslance doktora Čermáka ministru životního prostředí ČR doktoru Moldánovi.

Tímto se obracím na našeho pana předsedu vlády s následující interpelací:

Vážený pane předsedo, stav životního prostředí v severních Čechách je velice vážný a vyžaduje neodkladné a zodpovědné řešení. Tomu odpovídají i závěry 23. plenárního zasedání severočeského KNV, které se konalo 4. října 1990 v Ústí nad Labem za přítomnosti zástupců ministerstva ŽP ČR a federálního výboru pro životní prostředí ČSFR. Konstatovalo, že mimořádnému stavu musí odpovídat i mimořádná opatření, vzneslo požadavek na ustanovení vládních zmocněnců, vytvoření expozitur ministerstva životního prostředí ČR a regionálních fondů ŽP, a to odděleně pro západní a východní region. Toto rozdělení území Severočeského kraje plyne z rozdílných geoklimatických podmínek obou regionů a mechanismů narušení životního prostředí.

Odpovídá mínění obyvatel a je podporováno národními výbory dané oblasti a ekologickými iniciativami. V případě východního regionu se jedná o okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec a o území Šluknovska a Turnovska. V souladu s tímto je koncipován i konečný materiál - program ozdravění životního prostředí v Seve ročeském kraji na léta 1991-5 a s výhledem do roku 2000, který byl dne 2. 11. 1990 projednán vládou ČR. Zmíněné expozitury ministerstva životního prostředí ČR byly pojaty jako koncepční útvary, které v území regionu budou aktivně a na základě vysoké odbornosti pečovat o životní prostředí. Naprosto v rozporu s těmito snahami a požadavky je opatření ministerstva životního prostředí ČR, které bylo ve vládě ČR projednáno pod číslem 282 dne 18. 10. 1990. Ministerstvo životního prostředí ČR si tímto opatřením výhradně řeší své interní problémy bez ohledu na předchozí jednání a dohody a návrhy iniciativ a nerespektuje jakékoliv priority v řešení problematiky životního prostředí. Expozitury ministerstva životního prostředí ČR jsou pojaty, jako pasívní odvolací orgány. které v nových podmínkách pouze administrativně suplují bývalé KNV. Toto je ve zřejmém rozporu s všeobecným a oprávněným požadavkem na snížení administrativních pracovníků, jejich nárůst je předpokládán naopak dvojnásobný. Rovněž nelze souhlasit s tím. jakým způsobem ministerstvo životního prostředí ČR obsazuje funkci administrátora, pověřeného vybudováním expozitury. Pro expozituru ve východním regionu severních Čech se sídlem v Liberci tak bylo učiněno bez vyjádření a účasti národních výborů a ekologických iniciativ. Uvedený postup pracovníků MŽP není možné akceptovat. Žádáme vás, aby struktura a především funkce expozitur MŽP ČR byla znovu odpovědně posouzena, aby tyto orgány byly přínosem pro řešení tíživé situace v oblasti životního prostředí a ne pouze dalším administrativním mezičlánkem a zátěží pro daňové poplatníky. Za východní region Severočeského kraje. poslanci ČNR dr. Petr Čermák, CSc., ing. Julius Jančáry, dále předseda ONV Jablonec nad Nisou ing. Lubomír Hanč. předseda ONV Česká Lípa Josef Němec, za ONV Liberec místopředseda Jaroslav Mráz, za Šluknovsko předseda MěNV Rumburk Václav Pohl. za Turnovsko předseda MěNV dr. Václav Šolc, za ekologické komise OF Liberec, Jablonec ing. Matušek, CSc., ing. Jiří Herej.

Vzhledem k této situaci podporuji návrh na předložení organizačních struktur a obsazení ministerstev v době jejich převzetí současnými ministry a současně podporuji návrh na vznik komise předsednictva ČNR, která prověří plnění zákonného opatření FS. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Nikdo už nepodal přihlášku do diskuse. Hlásí se pan poslanec Lom.

Poslanec Petr Lom: Vážená paní předsedkyně, vážená česká vládo, vážené dámy a pánové. Rád bych obrátil pozornost k sociální oblasti. Stojíme na prahu ekonomických otřesů, které se zobrazí v prvé řadě v růstu cen spotřebního, zejména průmyslového zboží. Nejmarkantněji je to vidět na cenách osobních automobilů, které se v krátké době zvýšily o mnoho tisíc Kčs. Náš výbor pro sociální politiku a zdravotnictví má na paměti, že pro celou řadu našich tělesně postižených občanů je automobil jediným prostředkem lokomoce, ať již sériový výrobek, nebo upravený vůz. V tomto dynamickém nárůstu cen nemá pak tělesně postižený, který obvykle výdělečně nestojí příliš vysoko, žádnou šanci si vůz koupit. Obracím se tedy na pana ministra Vrbu, aby při zamýšlené fúzi Škodovky se zahraniční automobilkou zkoumal možnosti paralelní výroby invalidního auta, které by typově mohlo vycházet ze stávající série. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Lomovi. Hlásí se pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážený český sněme, pan poslanec Lom narazil na sociální otázku a já bych si dovolil otázku na pana ministra Horálka, jak to vypadá se zaměstnáváním absolventů středních a vysokých škol a vůbec se stavem nezaměstnanosti v naší republice. Děkuji vám.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Kdo další se hlásí do diskuse? (Nikdo.) Pokud se nikdo nehlásí, prosím, zda pan předseda vlády si přeje odpovědět na některé otázky přímo?

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážená paní předsedkyně, vážená Česká národní rado, vláda ČR rozhodně dnes odpoledne nebyla šetřena. Řekl bych, že taková sprcha kritiky se na ni dosud nesnesla. A přesto vaše řady notně prořídly, ačkoli téma je zajímavé. To připisuji tomu, s prominutím, že zdaleka ne všechno to, co je označeno za interpelaci, interpelací skutečně je. Interpelace e ústavní institut, vážný institut, kterým bychom měli šetřit. Znovu vyzývám ČNR, aby našla způsob, jak vyřídit otázky, konkrétní dílčí problémy, zaměřené na určitou lokalitu. To všechno lze vyřeš t mimo tuto sněmovnu, na různých setkáních. Domnívám se. že sněmovna tohoto není hodna, aby se tu vyřizovaly takovéto věci. Jinak by musel být zájem sněmovny podstatně větší, než je

Jsem samozřejmě schopen odpovědět jenom na některé otázky. Ručím vám za to. že pan ministr Hradílek neodešel z toho důvodu, který tu byl jmenován. Pan Hradílek je člověk velmi nekompromisní, spravedlivý a tvrdý. Toto nebyl problém, na kterém by si zlámal vaz. My jsme spolu mluvili celé hodiny o tom, proč odchází. Snažil jsem se ho přesvědčit. Uváděl víceméně subjektivní důvody. Nebyl to nepřekonatelný odpor starých struktur. Ostatně z hlediska ministra by těžko bylo možné o takovém odporu mluvit. Nemohu odpovědět na ty dvě interpelace, které se týkaly ministerstva vnitra, protože tam nebylo uvedené žádné jméno, žádná konkrétní funkce. Byl jen vykreslen stav ministerstva vnitra, který, kdyby byl vskutku takový, byl by opravdu velmi špatný. Jsem také jako poslanec pro to, aby si Česká národní rada vytvořila komisi. o které zde byla řeč. Jako poslanec jen budu dávat ke zvážení, zda opravdu chcete seznam všech úředníků ministerstva se všemi funkcemi a se vším curriculum vitae. Tak jako interpelace je ústavní institut, tak vůbec to nejcennější, co je stále třeba chránit, je princip dělby moci. Vy přece nemůžete chtít řešit úkoly, které buď vláda podle vašeho názoru neřeší, nebo řeší špatně. Od toho jsou zase jiné instituty. Můžete ministrům nebo vládě vyslovit nedůvěru, ale přece nebude tady probírat seznamy všech ministerských úředníků. Samozřejmě, že budete, pokud budete chtít. Ale pak se k tomu podstatnému - k plodnému napětí mezi třemi mocemi - vůbec nedostaneme.

To se pochopitelně týká i toho nešťastného problému přednostů okresních úřadů. Jsem vlastně šťasten, že tu byli zmíněni jen tři, protože bylo docela možné předpokládat, že tak, jak se debata vyvíjela, tady bude předložen problém třeba 30 nebo 40 okresních úřadů.

Jsem vždy v hrozných rozpacích, když mluvím s poslanci okresů, kde se cítí poškozeni. Poslanec pochopitelně předpokládá, že já ty 3-4 kandidáty, o kterých je řeč, znám tak dobře jako on, a zpravidla nemůže pochopit, že se nemohu zorientovat, protože rozhodujeme o 78 přednostech. Od samého počátku vzniká v rozhovoru jakási převaha na straně poslance. Podívejte se, žádné kulaté stoly nebyly, žádné rozhovory se nevedly. Pokud vím, tak se vedly rozhovory mezi poslaneckým klubem a místopředsedou Baudyšem. Vycházeli jsme z té prosté zásady, že by zhruba plus mínus přednostové okresních úřadů měli být složeni podle volebních výsledků. Ani to nakonec samozřejmě nebyla pravda. Na lidovou stranu vyšel podle tohoto propočtu počet 7 míst. Hledalo se, kde těchto 7 míst najít. Patrně na některých místech se to podařilo, na některých ne. My jsme pro jistotu přednostu jen pověřili, budeme tyto případy, o kterých jste mluvili, prověřovat. Ale opravdu si nejsem jist, zda se může vládě podařit ve všech případech vám všem vyjít vstříc. Je to zase to samé.

Před časem tady vznikla iniciativa, kterou jsem od začátku podporoval a zároveň brzdil. Brzdil proto, že řada poslanců se chtěla na jmenování okresních přednostů podílet nebo je snad dokonce jmenovat. Ale to je zase akt, který je na první pohled proti vládě, ale ve skutečnosti je proti vám, proti ČNR, proti všem mechanismům, které máte používat vůči vládě. Tím si vyrážíte zbraň z ruky. Kromě toho. že je to strašně zdlouhavé atd. Nakonec jsme se dohodli na jakémsi systému konzultací, který se někdy osvědčil, někdy neosvědčil - přinejmenším v těchto dvou případech.

Případ Prostějova jsem si i já zapamatoval, protože tam jsou všechny politické síly a hnutí na jedné straně a Občanské fórum na straně druhé. Rád bych věděl. jakým šalamounským řešením to v Prostějově rozhodnou. Ale byly-li tu určité dohody s místopředsedou Baudyšem a nebyly dodrženy, vláda to prověří a sjedná nápravu.

Pokud jde o životní prostředí - otázku zmocněnců. Vůbec to nepodceňuji. Byl jsem od začátku pro to, aby zmocněnci byli, aby to byli místní lidé. Ale mrzí mě, že takhle vážná kritika ministerstva zazněla poté, kdy se jak toto ministerstvo, tak vláda rozhodli k tak energickému kroku, jako je program ozdravění životního prostředí. Měl jsem pocit, že je to důsažný krok, i když bude důsažný za jediného předpokladu. Zanedlouho to budete vy, kteří budete rozhodovat o tom, jak tento program bude naplněn - až budete rozhodovat o rozpočtu, až bude třeba tu miliardu najít. A v tom bude základní problém. Vláda ví, jak by s tím naložila, co by udělala. Bude však záležet na tom, jestli bude mít dost prostředků. Ale ještě víc než na té miliardě bude záležet na tom, jestli my budeme moci ovlivňovat palivoenergetickou koncepci v této republice. Federální vláda ji měla předložit v dubnu. (Ještě jsem byl členem federální vlády a mohu to dosvědčit. Pak tam došlo k výměně ministrů a tato koncepce neexistuje.) Bez této koncepce se nelze rozejít po té jediné možné cestě, kterou je nějaká promyšlená redukce výroby energie a především spotřeby energie. To je ovšem v tuto chvíli mimo kompetence republik.

Jestliže někteří nechápali, proč vedeme tak dlouhé a obtížné rozhovory se slovenskou a federální vládou, tak věřte, že jsme je vedli právě proto, aby odpovědnost, kterou máme, byla takříkajíc souvislá, abychom neměli jen jakési trsy odpovědnosti, které nejsou propojeny, a které nám znemožňují skutečně se odpovídat občanům určitých regionů, třeba právě Severočeského kraje. Bez přenesení těchto kompetencí, tj. bez naší odpovědnosti za to. kde, jak, za co a za jakých podmínek se bude vyrábět energie v této zemi, nemáme možnost ovlivnit nic. Otázka zmocněnců se stává okamžitě úplně vedlejší. Prosím vás o to. abychom se soustředili na to hlavní.

Jsem rád, že dosud (pokud jde o poslední kolo, chystám se vás teprve informovat) jsem měl pocit, že Česká národní rada podporuje vládu republiky v jednáních, která vedla, pokud jde o nové přerozdělení kompetencí. Dejme tomu, že důvěru máme i teď po posledním kole, které nakonec dopadlo dobře. Takže od 1. ledna by tyto resorty měly být v naší kompetenci a pod vaší kontrolou. Zanedlouho pak přijde otázka rozpočtu, což bude problém váš.

To je klíč k problému severozápadních Čech a také severní Moravy. Nesvolávejme hromy a blesky na ministerstvo za některé dílčí, možná nedořešené problémy. Soustřeďme se, opět vás vyzývám, na to hlavní.

Teď dovolte, abych řekl pár slov k tomu, co bylo tak vzrušeně komentováno sdělovacími prostředky, možná i vzrušeně prožíváno veřejností, tj. k závěrečným fázím jednání o kompetence.

Minulé pondělí se sešli tři premiéři. Měli k dispozici závěry expertní skupiny, které byly potvrzeny všemi třemi ministry, ovšem s tím, že některé dílčí problémy zůstávaly otevřené. Dohoda byla, že co se nedohodne, se prostě odsouvá.

Jednali celý den, dohodli určitý 3-4stránkový text změn v zákoně o ústavě. Měli jsme všichni tři za to, že zhruba tento text bude předložen ve formě návrhů do národních rad. Ty jej pak posoudí, odsouhlasí nebo pozmění nebo neodsouhlasí a formou zákonné iniciativy předají do Federálního shromáždění. Stalo se něco, co nikdo nepředpokládal. Federální vláda, která jednala bez přítomnosti premiéra Čalfy, který byl v té době na východním Slovensku, text, který dohodli tři premiéři, neschválila, a to tak, že vyslovila vůči němu zásadní námitky, dokonce zásadní výhrady vůči celému pojetí věci.

To byla situace, kdy to vypadalo dosti beznadějně. Místopředseda vlády Valeš, který řídil schůzi, přerušil jednání a měl za to, že by u toho měl být premiér, který se podílel na vzniku toho textu. povolal premiéra Čalfu, ten se vrátil večer, schůze vlády pokračovala a dospěla k úplně jiným, ale k úplně jiným závěrům. Již neměla zásadní výhrady vůči textu, ale měla k němu několik vážných, několik středně vážných a několik nepodstatných výjimek. To znamená, že tu během jednoho dne došlo k dosti závažné změně v postoji federální vlády. A na tomto místě bych chtěl pozici federální vlády v celém tomto jednání nějak obecněji charakterizovat a vůbec tím pádem charakterizovat pozici Slovenské vlády a české vlády.

Slovenská vláda byla iniciátorem všech těchto jednání. měla řadu velmi oprávněných požadavků a měla podle našeho názoru i řadu neoprávněných požadavků. Řeknu posléze které. Měla neustále tendenci dohodnout se s vládou České republiky a postupovat společně proti vládě federální, respektive stavět federální vládu před hotovou věc. Této tendenci jsme odolávali a odolali. ovšem chovali jsme se takovým způsobem. abychom se slovenským partnerem, jak se říká, neztratili kontakt, protože jsme si byli doslova jisti, že ztráta tohoto kontaktu znamená konec jednání. protože to znamená samozřejmě ztrátu kontaktu s federální vládou a jednání končí a teď už ať si každý podle své fantazie domýšlí situaci dále.

Federální vláda na druhé straně od samého počátku zastávala jakési obranářské stanovisko, ze zásady se prostě všemu bránila. Teprve po dlouhých debatách a po práci expertů připouštěla. že na tom něco je, že by republiky opravdu měly atd., ale nikdy, v žádném svém textu nebo prohlášení nepřinesla svou představu o postavení republik. Sice v programovém prohlášení také federální vláda použila té floskule, možná vskutku pochybné, že silná federace předpokládá silné republiky, ale to je všechno, prostě nezadala si tím, že by řekla, ano naše cílová představa je, že republiky mají být tak a tak silné a mají znamenat tolik a tolik. Tomu se prostě dokázala po celou dobu jednání vyhnout. Takto mezi federální vládou a slovenskou vládou stála vláda česká v situaci věru nezáviděníhodné, v roli velmi nevděčné, protože jsme se prostě stali tím zprostředkujícím článkem, kdo při všech jednáních ten společný stát držel pohromadě. Riziko ztráty komunikace mezi slovenskou a federální vládou bylo eminentní, bylo někdy výraznější, někdy méně výrazné, ale stále tu bylo. V této roli česká vláda musela postupovat skutečně velmi opatrně, musela bohužel, protože popularity jí to nepřidalo, musela spoléhat často na osobní jednání, osobní domluvy, nemohla s každým svým stanoviskem jít na veřejnost, protože by to prostě ohrozilo tu citlivou rovnováhu, která stále hrozila se zvrátit v nerovnováhu.

Takže záhy jsme si byli vědomi, že si žádný obdiv a potlesk na otevřené scéně nevysloužíme, ale měli jsme za to, že veřejnost bude tak soudná, že nakonec bude soudit podle výsledků a nikoliv podle toho, jak se každá jednotlivá fáze jednání mohla jevit. Takže my, česká vláda. jsme v úterý večer v Hrzánském paláci cítili vskutku značné zadostiučinění a měli jsme pocit, že na tom výsledku máme podstatnou zásluhu.

Já jsem slíbil, že řeknu, v kterých otázkách slovenská vláda šla dále než bylo podle našeho hlediska přípustné. Šla samozřejmě dál v některých otázkách technických, které koneckonců nejsou podstatné, akorát jsou nesmyslné a drahé, to jsou třeba ty nešťastné železnice, které už se vyřešily, tak dokonce není žádný termín do kdy se to bude řešit, prostě zůstává situace tak, jak je. Ale byly některé závažné otázky, které pochopitelně budou zajímat i vás, zejména v souvislosti s nadcházejícím jednáním o rozpočtu. Víte, že i vy jste výrazně dali najevo svou vůli, že si nepřejete, aby docházelo k přerozdělování státního rozpočtu. Otázka je, co tím přerozdělováním skutečně je. Slovenská vláda se domnívala. a to ještě v Hrzánském paláci, když se dohodne způsob, jak vznikne federální rozpočet, a dohodne se souhlasem republik, a když se tím pádem dohodne i jeho výše, tak i pak nemůže federální vláda s tímto rozpočtem volně nakládat, protože hrozí nebezpečí skrytého přerozdělování. To znamená, že vládní dotace na Slovensko nebo do Čech jsou skrytým přerozdělováním, které si slovenská vláda nepřeje. Chtěli to řešit takovým způsobem, který by také zbavil vládu základních atributů vlády a smazal by hranice mezi zákonodárnou a výkonnou mocí. Chtěli prostě, aby každá jednotlivá akce, každá jednotlivá dotace, každá jednotlivá alokace byla schválena zákonem Federálního shromáždění. Čili úplně podvázat i oprávněné pravomoce federální vlády. Nakonec se tedy dohodlo, že v rámci zákona o rozpočtu. který je schvalován zákonem, při němž platí zákaz majorizace, budou samozřejmě ty základní předvídatelné programy a částky, pro které se s nimi počítá, uvedeny a všechno ostatní musí být takříkajíc volná ruka federální vlády. O toto byl největší boj v Hrzánském paláci, takový, který snad jediný v tento den ještě hrozil, že se vůbec nedohodneme. Všechno ostatní bylo jednodušší, otázka daní, jde o to, aby i republiky měly právo. pokud budou závazně stanoveny daně a jejich konstrukce. aby s nimi mohly nahoru a dolů v jistých mezích pohybovat republiky samotné podle koncepce, pro kterou se rozhodnou. to je vyřešeno. Vyřešena je i otázka mezinárodních vztahů. tam bych rád upoutal vaši pozornost, až dostanete v nejbližších dnech to definitivní znění, tak prosím, to, co tam je ve dvou odstavcích konstatováno, to je něco, co by tam vůbec nemuselo být, co vyplývá z ústavy, jako takové a my jsme marně přesvědčovali naše slovenské partnery, že jsou to ustanovení nadbytečná, že to, co tam je postulováno, jako právo, že stejně jako právo existuje, chtěli to tam mít jako expresis verbis. A prosím, takovýchto situací byla celá řada, kdy spíše než věc sama, její vnější vyjádření nebo stvrzení bylo pro naše slovenské partnery důležité. Protože to není žádný smrtelný prohřešek proti legislativní technice, tak tam ta ustanovení jsou, ačkoliv by tam skutečně vůbec být nemusela. Opět to byla situace, o níž jsme byli schopni se přít doslova celé hodiny.

Na konci se velmi rychle vyřešila otázka pravomocí ve sféře bezpečnosti, kterou tam federální vláda bohužel vnesla až na konec. Na to jsme nebyli připraveni a k tomu se experti nevyjadřovali. Rychle se vyřídila otázka výjimečného stavu. Federální vláda přišla původně s návrhem, že bude vyhlašovat výjimečný stav na území republik bez jejich souhlasu. To jsme si samozřejmě nepřáli. Pak se celé toto ustanovení škrtlo s tím, že to není dost dobře připraveno.

Možná, že bych mohl mluvit ještě o dalších sporných problémech, myslím však, že bude na místě o nich mluvit, až budete mít texty před sebou. Bude to daleko srozumitelnější; myslím, že bychom to měli udělat, že by to stálo za to věnovat tomu nějaký čas, abychom na tom textu pochopili, o co těch 5-6 měsíců šlo.