Česká národní rada 1990 – 1992

Za prvé s kým jednal 18. října 1990 náměstek předsedy SKS Franz Wittmann a jaký byl výsledek jednání? Za druhé, aby nedocházelo k rozporuplným prohlášením žádáme, aby česká vláda k celé problematice majetku a sudetských Němců zaujala jednoznačné stanovisko a se stejným požadavkem se obrátila i na vládu federální. Tak jak jsme vyjádřili ve stanovisku v Klubu komunistických poslanců ČNR, které bylo uveřejněno v Rudém právu 25. října 1990, máme za to, že problematika sudetských Němců byla řešena mezinárodními dohodami přijatými po 2. světové válce. Požadavky nastolované Sudetoněmeckým krajanským sdružením ohrožují stabilitu v Evropě. Dovoluji si požádat o odpověď na interpelaci písemně. Současně si pak také dovoluji obrátit se s dotazem na vedení České národní rady. Je mi známo, že představitelé Sudetoněmeckého krajanského sdružení jednali v ČNR. Chtěl bych vědět s kým jednali a co bylo obsahem těchto rozhovorů. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Tématicky se tohoto problému týká podnět poslance Popoviče, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Pavel Popovič: Paní předsedkyně, dámy a pánové, byl jsem vyvolán rychleji, než jsem čekal. Takže můj projev nebyl zcela souvislý. Rád bych zdůraznil jednu věc, domnívám se, že otázka vztahu k našemu nově vytvořenému sousedovi Německu, je otázkou, kterou se musíme zcela důrazně zabývat. Kolega předřečník už o tom hovořil v jednom směru. Totiž v otázce majetku sudetských Němců. Já chci jen předestřít, že to je problém, kterým se my jako Česká národní rada budeme zabývat, pokud chceme vytvářet českou politiku. Hranice s Německem jsou především českými hranicemi. Vztah k našemu velkému německému sousedovi by se měl vytvářet právě na půdě České národní rady. Já nevolám po tom, aby vláda vytvořila nebo koncipovala vztah k Německu. Já navrhuji, aby tento vztah začala postupně koncipovat Česká národní rada, která k tomu má plné oprávnění. Navrhuji především jednu věc. Domnívám se, že nejsme dostatečně informováni k tomu, abychom rozhodovali hned teď o závažných otázkách, které přijdou ve velice krátké době. Domnívám se, že předem by bylo zapotřebí - a to je už konkrétní návrh - uspořádat seminář České národní rady za účasti odborníků, historiků, politologů, abychom dostali dostatek informací pro rozhodování. Za druhé se domnívám, že potom by bylo vhodné uspořádat seminář za širší účasti - nevyloučil bych samozřejmě zahraniční účast - aby tato otázka otázka vztahu k Německu byla předestřena ve větší šíři a veřejně. Já se totiž domnívám, že není dost dobře možné a považuji to za nepřijatelné, aby o takto zásadních otázkách jako je třeba spolupráce Škodovky buď s Volkswagenem, Renaultem, rozhodovala pouze vláda. Domnívám se, že to je tak zásadní záležitost, že by měla projít Českou národní radou tím či oním způsobem, protože to je otázka největšího průniku obrovského silného kapitálu do Československa a velice úzce se dotýká právě politického vztahu k Německu. Ten zatím, domnívám se, není formulován a přimlouvám se za to, abychom se na jeho formulaci tím či oním způsobem podíleli. Míním to zatím pouze jako podnět a domnívám se, že je možné o něm diskutovat. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Popovičovi. Pan poslanec Chutný přečte otevřený dopis poslancům Federálního shromáždění a České národní rady. Připraví se paní poslankyně Kantůrková.

Poslanec Antonín Chutný: Vážená paní předsedkyně. pane předsedající, vážená vládo, dámy a pánové, byl jsem pověřen vám přečíst otevřený dopis poslancům Federálního shromáždění a České národní rady.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Mohu upozornit, že tento bod se týká podnětů, interpelací a dotazů na vládu. Má to souvislost s vládou, tento váš dopis? (Má.) Dobře.

Poslanec Antonín Chutný: Ještě jsem k tomu dostal druhý otevřený dopis panu předsedovi Pithartovi, takže budou dopisy dva.

Léta nás tíží problém životního prostředí v Severočeské pánvi. Otřesný dokument z mostecké porodnice vysílaný Ceskoslovenskou televizí dne 10.10.1990 v pořadu Kontakt nás přímo vyburcoval a utvrdil v přesvědčení o vlivu zdejšího životního prostředí na budoucí generace. Nemůžeme se smířit s tím, že se zde rodí defektní děti, děti bez mozku, s těžkými srdečními a jinými chorobami. Proto vás prosíme a apelujeme na vás, probuďte se konečně a zajistěte nám, kteří celou republiku zásobují energií, životaschopné prostředí. Přestaňte řešit pomlčky, vyznamenání. uniformy, řešte prvořadý úkol - to je otázka budoucí zdravé generace, protože jen taková může vybudovat svobodný demokratický stát. Podepsáni pracovníci Krušnohorských strojíren, Výzkumný závod mechaniky a automatizace, 86 podpisů.

Dále otevřený dopis předsedovi federální vlády Mariánu Čalfovi a předsedovi české vlády Petru Pithartovi. Protože za Most tady není žádná poslankyně, tak jménem matek a žen to přečtu já.

My ženy a matky Mostecka s obavou a stále větší nedočkavostí sledujeme vývoj v našem okrese z hlediska ekologického. Uplynul rok od sametové revoluce a naše velké naděje, že konečně se přijmou opatření, které poněkud zbrzdí prudký nárůst nemocí ze zdejšího prostředí se pomalu, ale jistě rozplývají a naše trpělivost a víra zaznamenávají velké trhliny. S obavou a velkou úzkostí sledujeme každé, byť třeba banální, onemocnění našich dětí, protože tu bohužel už zdraví dětí není. Poslední zkouškou naší trpělivosti byl článek v Mladé frontě dnes dne 12.10.1990 "Raději preventivně" o vyhlášených preventivních opatřeních - odklon dopravy, zákaz vycházek a větrání, o kterém téměř nikdo nevěděl. Děti byly na procházkách, závodily při hodinách tělocviku ve škole a žádný odklon dopravy nikdo nezaznamenal.

Regulační opatření jsou sice prvním a zatím nejdostupnějším krokem k zamezení ještě větších škod ze stávajícího prostředí. Nicméně již tato nepravdivá informace podaná v deníku Mladá fronta dnes dává dostatečný obraz nám všem, jak funguje i nynější komise pro životní prostředí při ONV v Mostě. Nepomohou nám ani monitory, které snad naše město zakoupí, ale pomohla by nám účinnější regulace činností, které přispívají k zhoršení našeho ovzduší. Důsledek těchto regulací nechť nese celá ČSFR.

Pro nás, ženy a matky, je v pořadí hodnot na prvním místě zdraví našich dětí. Apelujeme tímto na federální a českou vládu, která se sama při svých návštěvách přesvědčila o tom, že v této krajině se nedá žít, ale pozvolna umírat aby zvážila naše oprávněné obavy a úzkost a vyčlenila podstatný podíl z majetku komunistické strany a podobných organizací bývalého totalitního režimu, jako je Svazarm, SSM atd. na zakoupení účinných odsířovacích zařízení.

Nežádáme privilegia, ale plnění slibů vašich i politických stran a hnutí, které se svým volebním programem zavazovaly prosadit takové zákony, které budou garantovat zdravé životní prostředí. Tímto dopisem vyzýváme všechny ženy v pánevní oblasti Severočeského kraje, aby se k našemu provolání připojily.

132 podpisů z Mostu.

Za sebe chci říci, že žiji 34 let v tomto městě a mohu vám říci, že je to hrozné. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Chutnému a prosím paní poslankyni Kantůrkovou. Připraví se paní poslankyně Kolářová.

Poslankyně Eva Kantůrková: Vážená paní předsedkyně, předsednictvo, vážená vládo, vážení kolegové, přednáším podnět pro generální prokuraturu České republiky. Chtěla bych vlastně hovořit o dvou věcech: V dnešní době, kdy se rozpoutala doslova svoboda tisku v naší republice, vznikají v souvislosti s touto svobodou dva jevy. Jeden spočívá v tom, že novináři, kteří se chtějí uplatnit, kteří chtějí zasahovat do věcí, kteří se cítí být lidmi, kteří také chtějí vytvářet politiku, ale kteří nemají dostatek ani zkušeností, ani vědomostí, ani vůle si své nedostatky napravit, vytvářejí informační šum. Tento informační šum velice ztěžuje pochopení smyslu událostí a smyslu věcí, které se u nás odehrávají. Je to věc kterou lze přecházet, se kterou lze polemizovat, kterou lze odstraňovat prostě tím, že do tohoto šumu budeme i my třeba jako poslanci vstupovat tím. že budeme uvádět věci na pravou míru; máme všichni možnost psát a jsme uveřejňováni.

Za úplně jinou věc, než je informační šum, považuji uveřejnění materiálu o pozadí 17. listopadu v časopisu Expres. Já samozřejmě jsem stoupenkyní naprosté svobody tisku a myslím si, že vznik bulvárního tisku je věc neodstranitelná, je to něco, co provází každou svobodu tisku a co je daní za tuto svobodu. Ovšem bulvární tisk může být využíván k destabilizaci společnosti, může být využíván k tomu, že vzniká neinformační šum, ale že vzniká záměrný útok na prostředí nebo lidi, kteří jsou nositeli toho, co se dneska v naší republice děje, kteří jsou nositeli přeměny naší společnosti ve společnost demokratickou. Přesně za to považuji materiál, který byl otištěn v Expresu.

Za jeho autora je uváděn člověk, který je členem Konfederace politických vězňů. Sama jsem byla politickým vězněm, ne tak dlouho jako tento pán, 19 let ne, ale přesto musím říci, že tento pán neposloužil dobré věci.

Víte, a psalo se o tom, že vznikla celá rozvinutá akce Norbert, že po ní následovala akce Klín. Jsou to akce, které organizují skutečné temné síly v naší zemi. Já pro to samozřejmě nemám přímé důkazy, ale všechno, všechny formulace, jazyk, způsob, jakým je to napsáno se podobá brožuře, kterou o Chartě 77 a o mně osobně vydal ÚV KSČ někdy v roce 1983, v obou materiálech jsou souhlasné pasáže, dá se dokázat, že je to materiál stejného druhu a původu.

Já se proti tomuto materiálu ohražuji. Nebudu za svoji osobu žalovat Expres, dokonce se mi příčí dokazovat to, že Charta 77 nebyla organizována StB. Je pravda, že do Charty 77 byli nasazeni jejich lidi. My jsme některé tyto lidi znali už tenkrát, věděli jsme o nich, chovali jsme se k nim prostě tak, že jsme je neuráželi, pokud to byli lidé zlomení, ale neříkali jsme jim nic, co by se policie neměla dovědět. Pokud jsme o nich nevěděli, tak jsme se o nich dověděli v souvislosti s lustrací, která proběhla v době, kdy jsme kandidovali už na jaře a teď znovu po volbách. Musím říci, že u některých lidí mi to bylo nesmírně líto a považuji je za své přátele do dneška, protože si dovedu představit, co to znamená být člověkem zlomeným; a ne vždycky důvodem toho zlomení byla zlá vůle, ale někdy také jenom životní okolnost nebo slabost povahy. Nikdo není povinen být hrdinou. Ale přesto, že jsme měli mezi sebou konfidenty, nebyli jsme organizací řízenou StB. Proti tomu se ohražuji a dávám podnět panu generálnímu prokurátorovi ČR, aby zvážil, jestli je možné redakci Expresu za uveřejnění tohoto materiálu trestně stíhat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni Kantůrkové, prosím paní poslankyni Kolářovou, připraví se pan poslanec Strašek.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážený pane předsedající. vážená vládo, vážený český parlamente, dovoluji si v rámci jednacího řádu oslovit vládu a vás všechny kolegy poslance, zejména kolegy poslance z výborů ČNR pro zdravotnictví a sociální věci, kulturu, školství a vědu a výboru církevně-humanitárního a to v tomto smyslu:

Minulý týden všechny výbory ČNR připomínkovaly návrh federálního zákona o navrácení zbylého majetku KSČ lidu ČSFR. Navrhuji, vážení kolegové, aby v působnosti republik - jak rozhodnou jejich parlamenty - byl přednostně tento majetek podle vhodnosti objektů dán k dispozici zdravotnictví a zejména k potřebám specializovaného školství pro postižené děti, od stupně mateřských škol po základní školství, státem a obcemi podporovaný na takovém stupni, aby děti mohly v určitém okamžiku nebo věku přejít do výuky normálních škol.

Prosím o mimořádnou pozornost. Navrhuji složení komise v ČNR pro tuto oblast, složenou ze zdravotníků, odborníků, zástupců unií a federací postižených dětí. Jedná se o výjimečnou humánní pomoc těm, kteří byli izolováni od společnosti. Považuji to za zločin tím spíše, že zástupci postižených dětí nehulákají a nestávkují, jsou pokorní a naprosto konstruktivně pracují ve smyslu koncepce školství pro postižené děti.

Občas, myslím tím např. včera - se trošičku chováme jako upalovací tribunál ve věci práva na to, určovat kdo je absolutně čestný a bezchybný. Prosím vás, pojďme ukázat své humánní cítění a prokázat to, čím se demokracie má vyznačovat. Totiž, že zdravý a silnější chrání slabší a pomáhá jim. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni Kolářové a prosím pana poslance Straška; připraví se pan poslanec Kadlec.

Poslanec Jiří Strašek: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, vládo, kolegové poslanci, obracím se s podnětem či dotazem na ministra školství pana dr. Vopěnku s následující záležitostí. Letošním rokem se v Československu začíná obnovovat církevní školství. Objevuje se pro nás nová problematika, která zde 40 let nebyla. Žatím vzniklo několik církevních škol, připravují se nové zákony a vyhlášky související s církevním školstvím. Do budoucna lze očekávat prudký rozvoj tohoto školství a rozšiřování problematiky s tím spojené. Domnívám se proto, že na ministerstvu školství České republiky by měl vzniknout v rámci reorganizace samostatný odbor, zabývající se výhradně církevním školstvím. Útvar by měl mít, kromě jednotlivých referentů, svého ekonoma a právníka. V současné době totiž zastřešení problematiky církevního školství na úrovni pouze poradce se jeví jako velice nedostatečné.

Využil bych ještě příležitosti, kdy se pan poslanec Čapek dotkl velice ožehavého problému (a také bolavého). sudetoněmecké otázky. Velice bych se přimlouval za to, a podporuji návrh pana doktora Popoviče. aby tato otázka byla doopravdy odpovědně řešena na úrovni České národní rady. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Straškovi. Prosil bych poslance, aby zvážili, které dotazy je možno předávat ministrům osobně, které dotazy mají ten charakter, že je třeba s nimi seznámit celou sněmovnu. Prosil bych pana Kadlece a chtěl bych se zeptat, jestli to souvisí s bodem podněty, interpelace, dotazy na vládu.

Poslanec Ján Kadlec: Částečně ano. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, vážení páni poslanci a poslankyně, v poslední době se v našem tisku i jinde objevilo mnoho úvah a zpráv o našem hnutí. V této souvislosti považujeme za svou povinnost vůči vám a ostatním poslancům, seznámit vás se stanoviskem Klubu poslanců HSD-SMS v ČNR k současné vnitropolitické situaci. Jsme si vědomi vážnosti nynější situace v nynější federativní republice. V době, kdy nám všem jde o zachování celistvosti našeho státu, se mnohým zdá, že naše moravskoslezské požadavky nejsou zdaleka aktuální. Opak je však pravdou. Náš původní požadavek na nové státoprávní uspořádání formou spolkových zemí se znovu dostává do centra pozornosti. Je známo, že aby vznikl spolek, je třeba nejméně tří subjektů. Také je známo, že naše dvoučlenná federace je přežilým výplodem minulého režimu. Za tohoto stavu věcí stojí jistě za zvážení hledat usilovně všechny cesty, které by vedly ke konečnému cíli, to je k vytvoření spolkového státu Čech, Moravskoslezské země a Slovenska. Prohlašujeme, že chceme k tomuto cíli přispět všemi ústavními prostředky, které máme k dispozici.

Proto jsme se museli jako poslanci, kteří složili ústavní slib, distancovat od části prohlášení Moravskoslezské deklarace přednesené na sněmu Společnosti pro Moravu a Slezsko v Kroměříži 20.10.1990. Nynější nejistá situace však nahrává různým nespokojencům a radikálům, kteří kladou nereálné požadavky a přispívají k dnešnímu krizovému stavu. I u nás na Moravě a ve Slezsku se zvedá vlna občanské nespokojenosti, která postupně nabírá na síle a v konečném důsledku by mohla znamenat i výrazné zhoršení vnitropolitické situace. Znovu proto přicházíme se žádostí, aby vláda naší republiky od 1.1.1991 pro území Moravy a Slezska zřídila prozatímní vládní orgán, který by předznamenal konečné řešení státoprávní otázky. Děkuji Vám. (Potlesk části sálu.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Kadlecovi. Prosil bych teď paní poslankyni Mašatovou. Je to interpelace? (Ano).

Poslankyně Milada Mašatová: Vážené předsednictvo, vážená česká vládo, kolegyně, kolegové. Chtěla bych vám v krátkosti říci něco o situaci na okrese Praha-západ. Jako předsedkyně zvolená za OF na jaře v okrese Praha-západ jsem se seznámila se situací v průběhu doby, tedy do dneška, a musím s hlubokou lítostí prohlásit, že okres, za který zodpovídám jako předsedkyně, si troufám nazvat středověkým okresem. Uvážíme-li, že je to v těsném sousedství Prahy, je to více než alarmující. Vzhledem k tomu, že bude končit moje období, považuji za svou povinnost seznámit veřejnost se zjištěním, alespoň tím základním, které jsem učinila.

Naše území okresu Praha-západ - troufám si říci - bylo do dneška po celá léta využíváno Prahou bez vzájemné reciprocity a podílení se na zmírnění důsledků. Při rozdělování finančních prostředků byla Praha jako hlavní město republiky a reprezentant úspěšnosti socialistického hospodářství preferována především na úkor dvou okresů. Okresů Prahy-západ a Prahy-východ. Myslím si, že stačí se podívat na mapu a zjistíme, že něco tak anomálního, jako tyto dva okresy mohlo vytvořit jen minulé zřízení. Jsou to naprosto neživotné okresy bez okresního města, bez jakýchkoliv okresních návazností. U těchto nedostatků se předpokládalo, že např. v terciální sféře to vyváží dostupnost blízké Prahy. Lze to s výhradami snad říci v oblasti obchodu, ale nikoli o oblasti ekologických investic.

Nedostatek těchto ekologických investic se nejvýrazněji projevuje ve vodním hospodářství okresu. V zásobování obyvatel z veřejných vodovodů je Praha-západ čtyřiceti procenty na posledním místě v rámci Středočeského kraje. A Středočeský kraj je na posledním místě v zásobování pitnou vodou z celé naší republiky. Stejně katastrofální situace je i u veřejné kanalizace, kde je napojeno pouhých 26 procent obyvatel, což je opět bezkonkurenčně poslední místo v celé republice. Pokud se týká pitné vody, nejsou hydrogeologické podmínky okresu příznivé ani pro individuální zásobování vodou. Nedostatek vody mají i místní vodovody a řada obcí je již mnoho měsíců nouzově zásobována cisternami. Mohu vám říci, že takové problémy jako jsem měla letos se suchem a nedostatkem vody, s nedostatkem pohonných hmot a nedostatkem financí, je těžko vykládat. Situace je bez přehánění katastrofální. Jako laik v oboru státní správy jsem dokonce uvažovala o tom, že nechám vyhlásit tzv. havarijní stav okresu, to je situace, kdy se zamezí přístupu jiným, než stále bydlícím obyvatelům, protože naši vodu nemáme žádnou a není kam odvážet odpad.

Paradoxem je, že přes území okresu se přivádí pitná voda pro Prahu, která je ze 73 procent zásobována vodou ze Středočeského kraje. Nechci se raději ani dotýkat spolupodílu zemědělského podniku na znečišťování vody. O tom všichni víme také. Neexistující kapacity závodů na zpracování a likvidaci odpadků v Praze byly nahrazovány pohodlným a krátkozrakým zneužíváním území těchto sousedních okresů, protože to bylo jednoduché a rychlé. Pro ukládání odpadků, zejména odpadků z podnikové sféry, a to z 83 procent nebezpečného odpadu z celkového množství 60 tisíc tun za rok, není znám vůbec způsob likvidace, pravděpodobně končí na skládkách Praha-východ a Praha-západ. Z dvou miliónů sedmiset tisíc tun odpadu ve stavebnictví se na území Prahy zpětně využívá jen 30 procent. Převážná část opět směřuje na naše území. Tímto odpadem se zaplnily skládky, které byly určené pro tuhý komunální odpad obyvatel našeho okresu.