Česká národní rada 1990 – 1992

Došlo tak prakticky k úplnému vyčerpání lokalit použitelných na našem území ke skládkování a v současné době se ve většině obcí okresu hromadí odpadky bez reálné šance v dohledné době situaci řešit. Ta hrozí skutečně naprostým kolapsem. Myslím, že stačí jet po přilehlých obcích a vidíte tří - až čtyřmetrové vrstvy odpadu, pojímá vás z toho hrůza. Na druhé straně musím říct, že nejsme schopni trestat naše občany za to, že takhle odkládají odpadky, protože nemohou mít odpad ve svých domech. Umíte si představit - lidé z města - kdybyste nemohli týden nebo 14 dní vyvážet odpady. Tuto situaci jsme měli na okrese a trvala tři měsíce.

Chtěla bych říci, že řada obcí - např. Průhonice se světoznámým parkem, ty už opět měsíc nemají možnost vyvážet odpad, zrovna tak Jesenice, přes kterou vedou vodovody a jsou tam zdroje pitné vody pro Prahu. Přírodně a krajinářsky hodnotná území okresu byla neúnosně exploatována živelnou chatovou záplavou Pražanů, která se výrazně podílí na hromadění předchozích problémů. Je to 24 tisíc chat. Máme takový problém, že v době rekreace se zmnožíme až čtyřnásobně. Umíte si představit tu záplavu, to se, prostě, opravdu nedá zvládnout.

Sousedství Prahy se negativně projevuje i v dalších oblastech. Značná část okresu je citelně postižena provozem ruzyňského letiště. Hluk přesahující normu zasahuje zhruba čtvrtinu území okresu. Snaha o snižování hlučnosti v Praze používáním vzdálenějších drah přesouvá tak hlučnost na území našeho okresu. Dálnice, frekventované výpadové komunikace, na kterých dochází před vjezdem do Prahy k častým dopravním zácpám se všemi negativními důsledky. Musíme si uvědomit, že všechny pražské zdroje znečištění ovzduší zasahují prakticky stejnou měrou i oba sousední okresy. A k tomu se připojují další významné emisní zdroje na území okresu i mimo něj, jako Neratovice, Mělník, Kladno, Beroun, Mníšek atd.

Důsledkem je, že znečištění ovzduší se na mnoha místech podstatně neliší od situace v Praze nebo i, bohužel, v západních městech, myslím v západních Čechách. Zejména řešení problému odpadu, výstavba zpracovatelských závodů a kritického nedostatku pitné vody se neobejde bez značných finančních nákladů, které není okres v žádném případě schopen získat z vlastních zdrojů.

Jak vyplývá z předchozí situace, hrozí tato problematika ve velmi krátké době opravdovým kolapsem. Chtěla bych říci ze své zkušenosti - velice krátké - z jarní i z podzimní kampaně, že dokážu vysvětlit občanům našeho okresu to, že nemáme vůbec žádnou obchodní síť, že nemáme okresní město, okresní nemocnici. polikliniku atd. To všechno dokážeme říci a lidé jsou dneska v takové situaci, že to i pochopí. Ale těžko mohu vysvětlovat, že nejsme schopni v současné době alespoň se pokusit nebo najít řešení pro zajištění alespoň minimálního dostatku pitné vody, a to i za úhradu, protože už tak jsme ochotni platit skutečně pitnou vodu v ceně, která odpovídá. A rovněž tak likvidace odpadu jakýmkoli způsobem s tím, že bychom se na tom opravdu podíleli, jak to jenom lze.

Dovolila bych si obrátit se tady na celou českou vládu s prosbou o pomoc. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni Mašatové. Protože je ve sněmovně kolem 90 poslanců, přerušuji schůzi a schůze bude pokračovat v 10,30 hod. Prosil bych mezitím poslance, kteří zde mají dotazy a podněty, aby pokud možno kontaktovali osobně ministry přímo. Skutečně, prosím vás, zvažte - i když mě paní poslankyně Němcová napomíná, nesouhlasí se mnou přesto bych skutečně vážil to, s čím je třeba seznámit celou sněmovnu, a co je třeba adresovat konkrétně jednomu ministrovi.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Budeme pokračovat v našem jednání - je nás zde přítomno 123. S dotazem se přihlásil pan poslanec Bárta, prosím, aby se ujal slova.

Poslanec Zdeněk Bárta: Dámy a pánové. je asi nutné si v současné době, díky určitým děrám v právních normách, pokud se týká tisku a tiskových svobod, nechat líbit útoky fašistického Expresu, i když se přiznám, že mi není příliš milé a není to milé ani mé rodině, že pod okny našeho domu, zejména v době mé nepřítomnosti, opilci vyvolávají, že "Bárta je fašistická", a tak dále. Nevím však, zdali je nutné nechat si líbit útoky na vládní činitele a na poslance ze strany Československé televize. Tyto útoky jsou o to nebezpečnější, že jsou chytré a že jsou vedeny formou polopravd a manipulací. Mám na mysli konkrétně způsob informací pana Dumbrovského z Federálního shromáždění, zejména včera večer, kde jednoznačně, i když velice kluzce povzbudil diváky k důvěře v článku Expresu a kde v tomtéž pořadu oprašoval mého jmenovce Federálního shromáždění pana Bártu.

Žádám ministra Šabatu, aby ve federální vládě tlumočil můj požadavek na odvolání pana Dumbrovského z funkce z Čs. televize. Nechat si ve vládním sdělovacím prostředku manipulovat s informacemi o parlamentech a vládních činitelích, jsem přesvědčen, že je projevem ne demokratičnosti, ale slabosti.

Dále prosím pana ministra Tichého, aby vysvětlil České národní radě pozadí žádosti na jeho odvolání. Mluvíme zde o ledacčems a tak.si myslím, že o vlastním ministrovi bychom také měli mluvit, tím spíše na této půdě a nebýt jenom odkázáni na informace v tisku. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Václav Žák: Dávám teď slovo panu poslanci...........................................................

Poslanec.............................................................: Paní předsedkyně, pane předsedající, dámy a pánové. Několikrát zde vyzněly náměty na konverzi a využití dosavadních budov KSČ, event. zařízení sloužící sovětské armádě, která byla odsunuta a jejich konverzí na zdravotnická zařízení. Nemohu než k tomu připojit několik poznámek na úskalí, se kterými se případná konverze může setkat.

Zdravotnické zařízení, zvláště je-li to nemocnice, ale i domov důchodců nebo penzion důchodců, je provoz velmi složitý, náročný na septické normy, na dodržení septických podmínek, podmínek hygieny a podmínek komplikovaného provozu, související s vybavením drahými a složitými přístroji.

Vzhledem k tomu, že jsem nějaký čas provozoval zdravotnická zařízení a nemocnice, musím vyjádřit všeobecnou domněnku, že patrně ne všechny budovy, ale spíš jejich část je nadaná ke konverzi, které by skutečně zlepšily stav našich zdravotnických zařízení. Je tomu skutečně tak, že trpíme absolutním nedostatkem lůžek a zdravotnických zařízení, resp. nedostatkem míst ve zdravotnických zařízeních, ale není to jenom dáno vždy absolutním nedostatkem těchto lůžek. Je to dáno také provozem ve zdravotnických zařízeních, zejména způsobem a standardem diagnóz, na jaký jsme doposud měli. Konverzí některých budov bychom mohli dosáhnout horšího výsledku než bychom očekávali, nehledě na to, že přeměna některých budov ve zdravotnická zařízení může být nákladnější než stavba budovy nové. Tolik k této záležitosti.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci......................................................................... Další interpelaci přednese pan poslanec Šplíchal.

Poslanec Václav Šplíchal: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená Česká národní rado, interpelaci adresuji panu ministrovi vnitra Hradílkovi. Rada Občanského fóra města Borohrádku mne požádala, abych přednesl tuto interpelaci, která výrazně ovlivnila, znepokojila a vyhrotila bezpečnostní situaci v jejich obci a je varovným příkladem svědectví o následcích liknavého přístupu bezpečnosti v plnění svých povinností.

V Borohrádku před půlnocí 28. září se čtyři mladíci bušením na vrata domáhali vstupu do dvora pana Jaroslava Vanického Když jim majitel přišel otevřít, fyzicky jej napadli. Útočníci - byli to tři chlapci a jedna dívka, byli vyzbrojeni řetězy. Útok se sice obešel bez hrubého násilí, majitel však přesto okamžitě po odchodu nezvaných hostů telefonicky oznámil incident na stanici bezpečnosti v Týništi nad Orlicí a žádal o pomoc a zásah. Učinil tak především proto, že se jednalo o opakovaný případ a navíc hrozilo nebezpečí, že by se měli útočníci vrátit. Obavy se ukázaly být oprávněné. Parta výrostků početnější než poprvé, posílena o další čtyři mladíky, přišla během noci opět, ovšem tentokrát si počínala mnohem agresivněji. Brutálně byl zmlácen a na zemi zkopán nejen majitel, ale podobným způsobem bylo naloženo i s jeho rodiči. Ukončení řádění a útoku přiměl útočníky až zoufalý výkřik "proboha, vždyť jste ho zabili" nad bezvládně ležícím tělem pana Vanického staršího. Teprve po skončení tohoto hrůzného divadla se dostavila hlídka Bezpečnosti. Na stížnosti adresované na jeho hlavu odpověděl slovy: Chtěli jste demokracii, tak ji máte.

Na dokreslení celého případu uvádím: Napadení Vanických nebylo prvním případem zmíněné party. Jejich činnost probíhala již dříve, a to různě motivovanými nočními lupy. Nikdy se však nepodařilo pachatele zjistit. Poprvé se "spálili" u Vanických. Při nočním lupu na hospodářském zvířectvu byli majiteli vyrušeni, psí štěkot vzbudil nejen majitele, ale i sousedy, byli poznáni a jeden z nich přímo dopaden a chycen za kabát. Následovalo přivolání hlídky bezpečnosti a předání chyceného lupiče. Bezpečnost však lupiče propustila, případ nevyšetřila, pouze zahrála do autu a svou liknavostí a nedůsledností přímo vědomě dala prostor k dalšímu pokračování řádění party.

Lupiči byli nezdarem a počínáním majitelů rozhořčeni a odplata na sebe nedala dlouho čekat. Zranění pana Vanického staršího, zejména zhmožděniny v obličeji po úderu řetězem přes oči, si vyžádá déletrvající pracovní neschopnost. když pobyt v nemocnici z vlastní vůle odmítl. Navíc tento postižený žije s kardiostimulátorem. V jeho případě došlo při útoku jednoznačně k přímému ohrožení života.

Při výpovědi na stanici Bezpečnosti v Týništi nad Orlicí bylo postiženým ze strany zástupce náčelníka kpt. Hladíka k osobě službu konajícího příslušníka vyhýbavě sděleno, že neví, o koho se pod identifikačním číslem 21 550 jedná, že své podřízené ještě podle těchto čísel nezná, a že dotyčný svůj výrok o demokracii jistě tak nemyslel. Postižení byli zrazováni od úmyslu nechat zaprotokolovat výrok v doslovném znění.

Pod přímým vlivem tohoto případu dochází mezi obyvatelstvem obce k vyhrocování nálad. Na jedné straně se organizuje značně agresivní skupina, především ze strany rodičů výtržníků pod heslem "Naše děti si mlátit nenecháme", na druhé straně se tvoří jako přímý důsledek bezzubosti Bezpečnosti početná skupina dobrovolníků z řad veřejnosti, vedená myšlenkou převzetí spravedlnosti do vlastních rukou.

Navíc jsou v obci podniky s vícesměnným provozem, v nichž pracují i ženy. Právem se za současného stavu bojí při cestách večer ze zaměstnání o svou bezpečnost.

Navíc byl v celé záležitosti vznesen důrazný protest a žádost o nápravu situace poslancem ONV v Rychnově nad Kněžnou panem Vorlíkem, náčelníkovi OS VB v Rychnově nad Kněžnou v pondělí dne 1.10.1990.

Protože současný stav považuji za nepřijatelný, obracím se na pana ministra, ale i na náš zastupitelský orgán s důraznou žádostí o pomoc při vyvíjení tlaku na orgány Bezpečnosti ve snaze přimět je k podrobnému vyšetření celého případu, včetně všech okolností a postupu ze strany Bezpečnosti, o dopadení a přísné potrestání viníků, o urychlení přípravy a schválení zákona o nové podobě bezpečnostních orgánů, o urychlení procesů zřizování stálých policejních stanic, a to i v menších obcích velikosti Borohrádku, který má 2 200 obyvatel.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji panu poslanci Šplíchalovi. Prosím paní poslankyni Němcovou.

Poslankyně Helena Němcová: Vážená paní předsedkyně, vážené předsednictvo, vládo, vážení kolegové, já jsem si samozřejmě nedovolila napomínat pana místopředsedu, neboť myslím, že ani jednací řád by mi to nedovolil. Ale chtěla jsem pouze vyslovit svůj nesouhlas s tím, že jsme zde dnes od rána nabádáni k tomu, abychom méně diskutovali a raději se stavěli do fronty na ministry. Já jsem samozřejmě tuto možnost využila již vícekrát, když jsem měla jednu, dvě věty, nebo dotaz. Jinak si myslím, že je lépe se dostavit s průkazem na ministerstvo a věci které potřebujeme osobně projednat s příslušným ministrem, v klidu a pohodě si je tam prohovořit a ne být tady tahán za rukáv "Jdi pryč, já už chci také do fronty".

A nyní ke druhé věci. I když některý podnět nebo dotaz nebude světoborný, nechtějte, aby lidé, kteří se poprvé v životě v těchto měsících octli na půdě parlamentu a nikdy nevěděli, jak vlastně parlament vypadá a o čem má jednat, aby byli dnes schopni posoudit, zda ta jejich připomínka do parlamentu patří nebo ne.

Navíc, jestliže zde někdo vystoupí s určitou věcí, i když není světoborná, neznamená to, že někdo z druhého výboru nebo jiného kraje, nebo z jiného volebního obvodu se zde nedozví něco, co bude zajímat jeho a co on může použít ve své práci, ať již ve výboru nebo ve styku s voliči ve volebním obvodu. Je to v mnoha případech inspirující, i když je to dotaz nebo podnět o dvou až třech větách. A já mám pocit, že my bychom vzájemně měli být nesrovnatelně lépe informováni o své práci, než tomu dosud je. Vždyť my nevíme v jednom výboru, co se děje ve druhém výboru. My nemáme ponětí o tom, co toto osazenstvo projednává v jednotlivých komisích a výborech.

Když se nás zeptá volič, můžeme mluvit z našeho úzkého hlediska: "V našem výboru jsme mluvili o tom a o tom a byly interpelace k tomu a k tomu". Ale o tom, že se zde dělá mnohem více o tom neví tisk, o tom nevědí na galerii, aby o tom psali, a což je hrůza, nevíme o tom ani my.

Proto si myslím, že není dobré zde tu diskusi omezovat a říkat: "Mluvte jen stručně, jenom k podstatným věcem". My budeme muset být tolerantnější, budeme muset více respektovat jeden druhého, netrávit čas na chodbách a vyslechnout své kolegy a to, s čím přicházejí.

Navíc, když zde nepronesu to, o co mne žádali voliči, věřte, že mi i večer zavolají, proč se o tom nemluvilo. Pokládají to za velice důležité a nevím, zda máme právo těm voličům říci, že bychom tím zdržovali parlament.

To je věc, kterou jsem chtěla oponovat tomu, co nám říkal pan místopředseda.

Jinak mám stručný podnět na paní ministryni Štěpovou a možná i na další ministerstvo. Dozvěděla jsem se, že dětské a mládežnické organizace pomalu nemohou přijímat dary ze zahraničí, a to dary velice podstatné, protože nejsou schopné zaplatit clo. Jsou to záležitosti, které se týkají výuky, strojního vybavení, počítačového vybavení škol, videa i nejrůznějšího zdravotnického zařízení. Vypadá to nyní tak, že pomoc dětem týkající se zdravotnictví se řeší zvaním do zahraničí a to zahraničí nám přestává sem cokoli dodávat.

Tkví to v tom. že Československo dosud neratifikovalo Curyšský celní kodex, který by tyto problémy řešil. Jinak by se neskládaly obrovské sumy na hranicích jako clo, ale tyto věci by šly bez cla, eventuálně s velice nízkým clem. Já myslím, že nad tím by se měly zamyslet i ostatní výbory. Mluvila o tom paní poslankyně Kolářová. Myslím, že i ostatní výbory s tím přicházejí do styku.

Dozvěděla jsem se, že Ústřední celní správa už vládě předložila návrh, jak se k tomuto kodexu připojit. Jak jsem se dozvěděla, leží to na té vládě už několik měsíců. Je docela možné, že ta záležitost bude souviset s reorganizací naší celní správy a armády vůbec. Ovšem to by byla cesta velice dlouhá. Možná, že by k tomu něco řekl pan ministr vnitra. Proto se ptám paní ministryně Štěpové, zda je možné, abychom se podle návrhu, který na vládě je, k Curyšskému celnímu kodexu, co nejdříve, připojili. Pokud se v minulých měsících návrh v nějakém šupleti ztratil, mohu během zítřka ten návrh dodat na ministerstvo.

Děkuji.

Místopředseda ČNR Václav Žák: Děkuji paní poslankyni Němcové. Přemýšlím, mám-li k tomu říci poznámku. My jsme si s paní Němcovou vyjasnili stanoviska o přestávce. Ukázalo se, že máme poněkud odlišné názory na to, co je práce v parlamentě. Nyní prosím poslance Štraita.

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, mé vystoupení bude více méně souviset s poznámkami, které zde učinili pan poslanec Bárta a paní poslankyně Kantůrková, avšak poněkud z jiného zorného úhlu.

Před časem nás zde někdo podaroval, nepochybuji, že v dobrém úmyslu, knížečkou Lidice, Brno, Ústí nad Labem s podtitulem - místa českého a německého utrpení. Byla vydána letos v Praze. Dovolte mi k této knížečce, která je velmi povrchní a špatná několik poznámek. Obracím se na ministra kultury české vlády s podnětem především proto, že se oprávněně domnívám, že je psána tendenčně a zavádějícím způsobem a z téhož důvodu rozšiřována. Je možné, aby v počátcích rodící se křehké demokracie, někdo prováděl dračí setbu?

Tedy předně: Autoři kalkulují s počtem 3,5 mil. sudetských Němců v českých zemích. Jde o číslo značně přehnané. Je doslova paradoxem, že do něho lze takto započítat i nacistický okupační aparát v protektorátě a na sklonku války i "národní hosty". Jedni i druzí neměli nikdy s osídlením v českých zemích nic společného, právě naopak. Šlo o soudce, příslušníky gestapa, SD, policie a ti druzí osídlovali "dobytá" území a pak před frontou utíkali. Na krátký čas snad obyvateli protektorátu byli.

Autoři také tvrdošíjně vycházejí ze sčítání obyvatelstva v roce 1910, kdy se jako měřítko národností počítal tzv. obcovací jazyk, to je takový, který občan používal v běžném styku. Prostě stejné triky, kterými kalkuloval Hitler a Henlein. V pohraničních oblastech byla německá národnost životně důležitá. Např. textilní dělník před 1. světovou válkou ve Svitavách nemohl u německého továrníka pracovat, pokud by uvedl při sčítání jinou národnost než německou.

K německé národnosti se tradičně za Rakouska-Uherska hlásili také Židé a státní zaměstnanci. Proto řeči o 3,5 mil. obyvatel německé národnosti hrubě zkreslují pravdu. Dá-li se to do souvislosti s počtem odsunutých po válce: do západních pásem 1 559 000, do východního pásma 841 000 a Berlína 4000 - celkem tedy 2 404 000, tak opravdu milión chybí. Údajně tento milión jde na vrub republiky.

Kde tedy jsou? O okupačním aparátu jsem hovořil, stejně tak o národních hostech. Dále se mlčí velice taktně v této knížečce o tom, že největším hubitelem sudetských Němců byl sám Hitler, zase se svým kolegou z Vratislavic. Ti je totiž poslali do války. Asi ze 400 tis. odvedených jich na čtvrt miliónu padlo. Dlužno dodat, že naši bývalí spoluobčané bojovali rádi a na nejtěžších úsecích fronty. Do ztrát jsou započítáni i Židé, jak jsem již říkal, ti se povětšině hlásili k Němcům, ale také komunisté a sociální demokraté. Židy z protektorátu nacisté vyhubili téměř zcela, politické protivníky své národnosti zčásti.

Autoři dále popisují také hrůzy v Ústí nad Labem a Brně. Připomenu jen, že v Ústí šlo o konsekvence po výbuchu skladu munice a v Brně o živelný odsun německé menšiny. Obě místa nelze mezi sebou srovnávat a již vůbec ne s Lidicemi.

V Ústí nad Labem se po revoluci 1945 vytvořila zvláštní situace. Tamní antifašisté spolupracovali s Čechy. To nevyhovovalo německému nacistickému podhoubí. Nepokouším se najít viníka výbuchu ústecké muničky, to bylo předmětem rozsáhlého vyšetřování. Jde mi o údajný počet obětí od 400 do 2 317 Němců, které Češi lynčovali a zahubili. Skutečnost je jiná - na 40 raněných a 17 nezvěstných. V této souvislosti zdůrazňuji, že daleko větším komplikacím zabránil např. předseda ústeckého národního výboru národní socialista Josef Vondra, předsedkyně okresní správní komise komunistka Marie Vobecká a další. Uvádím to proto, že historie nezná příklad, že by se němečtí občané zastali svých spoluobčanů německé národnosti, ať již Židů nebo sociálních demokratů, kteří v transportech odcházeli evidentně do plynu a táborů. To již vůbec nechávám stranou fakt, že se nikdy nezastali Čechů - právě naopak.

Brněnské události byly výsledkem mnoha předválečných a hlavně šesti válečných let hospodaření Němců v Brně. Jen heslovitě připomínám neoddiskutovatelné symboly: činnost policejního ředitele dr. Schwabeho, velitele řídící úřadovny gestapa v Brně - postupně Stahleckera, Blomberga, Hermana, Nölleho, Rausche; objekty Špilberk, Kounicovy a Sušicovy koleje; věznice pod Kaštany a na Cejlu.. Nelze se ani moc divit protiněmecké explozi, ke které došlo 30. a 31.5.1945 v tzv. divokém odsunu. Německé prameny tvrdí, že při odsunu brněnských Němců zahynulo na 15 tis. ze 40 tis. Fakta jsou zcela v rozporu se skutečností. Současně netvrdím, že v ojedinělých případech nedošlo k tvrdostem. Známe i jména hurávlastenců, kteří si po vyhrané revoluci vylepšovali profil či finanční konto. Mnozí byli oprávněně souzeni.