Česká národní rada 1990 – 1992

Ministr průmyslu Jan Vrba: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážená sněmovno, já bych přece jen raději na problematiku ropy odpověděl hned, protože to je situace, která se denodenně pod rukama mění a pokud bychom odpověděli s určitým časovým zpožděním, mohlo by to vypadat tak, že už hovoříme o daleké minulosti, pokusím se učinit tak velice stručně. Jaké jsou problémy? Když jsme si před nějakým časem začali modelovat situaci příštího roku v nových podmínkách, vycházeli jsme z ceny ropy 17 dolarů za jeden barel. V současné době se cena vysoko šplhá přes 30 dolarů. Je to cena, kterou známe z období, které bylo nazýváno ropným šokem. To je první problém. Druhý problém je ten. že roste podíl ropy. který musíme Sovětskému svazu platit ve volných měnách a za světovou cenu. Tyto dva momenty dohromady vytváří velice silný tlak na devizovou bilanci státu a samozřejmě i silný tlak na náklady. Máme spočítáno s určitou nepřesností, že pokud se zvedne cena ropy o jeden dolar za barel, znamená to ve federální republice zvýšení nákladů o více než 2 mld. Rovněž jsme spočítali, že kdybychom spotřebovávali ropu v takovém množství, na které jsme zvyklí a museli ji platit ve volných měnách, prakticky veškeré devizové inkaso předpokládané v příštím roce bychom spotřebovali pouze na nákup ropy.

Tato problematika je v souladu s kompetencemi řešena na federálním ministestvu národního hospodářství za účasti příslušných národních orgánů.

Problematika ropy je řešena i v kontextu s celou energetickou problematikou tohoto státu a samozřejmě i na tomto místě se zvažuje a rozhoduje o různých možnostech regulace spotřeby.

Federální struktura naší ekonomiky je taková, že se cítí dobře, pokud do ní nateče okolo 16 mil. tun ropy. To je pro současnou strukturu optimální "ropné krmivo". V současné době se pohybujeme na kritickém množství, a to je kolem 33 tis. tun ropy za den. Protože ta situace je taková, jaká je, denně sledujeme dodávky ropy ze Sovětského svazu, denně sledujeme zásoby u rafinérií, denně sledujeme prodeje benzinu a nafty a denně sledujeme zásoby systému distribuce ropných produktů.

O tom, že se něco okolo ropy děje, byla veřejnost informována. Bylo známo, že se připravují různá opatření, která by ve svém konci měla vést k podstatnému snížení spotřeby nejen ropy, ale i k podstatnému snížení energetické náročnosti.

Když do této situace se ozvala informace, že máme zásoby benzinu na tři dny, tak samozřejmě každý motorista přidal plyn a vyhledal nejbližší čerpadlo a postavil se do fronty.

Pokud jsou zásoby ropy před rafinériemi na tři až čtyři dny, je to zcela normální situace, neboť ten systém je postaven na denních dodávkách ropy. Čili nemůžeme se divit řediteli podniku, že když zná své zásoby, že se divil tomu, že vznikla takováto hektická situace. Systém systému zásobování benzínem a naftou je takový, že pokud klesnou zásoby pod 8 dnů, začíná být situace kritická. Pokud by byly zásoby pouze na třech dnech, většina benzinových stanic by byla uzavřena. Každá benzinová horečka je spojená s výraznými nákupy benzinu, přičemž to, co platí o ropném systému, platí o benzinovém systému - že technické možnosti ve vytváření zásob jsou omezené. V okamžiku, kdy se začne zvyšovat denní spotřeba o více než 60 %. je nutno přijmout taková opatření, abychom tomuto horečnému nákupu zamezili.

Situace, které jsme byli svědky v minulých dnech, nebyla způsobena nízkými zásobami ropy v rafinériích, ani nízkými zásobami benzinu, neboť v té době se zásoby pohybovaly na 14 až 20 dnech. Nutnost bezprostřední reakce ne benzinovou horečku si vynutila ta skutečnost, že tak, jak rostly denní odběry, tak prudce klesaly zásoby, bez možnosti náhrady z nějakých zdrojů, pro které nejsou vytvořeny technické podmínky.

Regulační opatření, která byla přijata, nejsou samozřejmě dokonalá - tak jako žádná regulační opatření. Byla projednávána ve včerejším krizovém štábu a na měsíc listopad budou přijata jiná opatření, která by už neměla tyto bolesti, které jsou oprávněné poslanci a veřejností kritizovány.

O tom, že je nutno regulaci benzinu zavést, o tom není sporu. Co se podniká pro to, abychom nebyli tak jednoznačně technicky závislí na dodávkách ropy ze Sovětského svazu. Před několika měsíci byl uveden do provozu ropovod Adria, to je ropovod, který vede z Rjeky a končí v Tupé na Slovensku.

Slovenské ministerstvo průmyslu jedná s rakouskými partnery o napojení Slovnaftu a tím i ropovodu ze Sovětského svazu na rafinérii ve SCHWECHATU. Z iniciativy předsedy české vlády pana Pitharta při návštěvě v Mnichově byla otevřena možnost diskusí o napojení Litvínova na rafinérii v Ingolstadtu a tím i na hlavní ropovodní evropskou páteř, to je ten známý ropovod TAL, který vede z Terstu napříč Evropou. Čili usilovně se jedná o tom, aby byly vytvořeny technické podmínky pro to, abychom se napojili na evropskou síť ropovodů. Vedeme jednání o tom, aby Litvínov a tím i ostatní rafinérie nebyly na Ingolstadt napojeny pouze ropovodem, ale i produktovodem, abychom mohli harmonizovat výrobu našich rafinérií s výrobou rafinérie v Ingolstadtu.

Na cestě mezi Ingolstadtem a Litvínovem stojí bývalá východoněmecká Leuna, čili otázka dalšího osudu je v rukách společnosti ESSO.

Může se stát, že by nakonec byla dohoda o harmonizování výroby nejenom mezi našimi rafinériemi, Ingolstadtem, ale i mezi tím, co v Leuně zůstalo po rekonstrukci.

Současné dodávky ze Sovětskému svazu vám mohu přečíst: Od začátku tohoto měsíce se pohybují okolo kritické hodnoty 33 tis, tun denně s výkyvy v jednotlivých dnech, ale včerejškem se dodávky srovnaly, takže v průměru od začátku měsíce jsme na 33 tis. Zásoby benzinu, a to Speciál a Super se pohybují okolo 15 dnů. Čili to je situace, která je běžná. Zásoby ropy před rafinériemi jsou mezi 3 až 4 dny, čili nehrozí bezprostředně kritická situace. Je reálný předpoklad, že se podaří - a to je výsledek včerejšího jednání v krizovém štátu - dodávky ze Sovětského svazu vyladit tak, aby letošní rok jsme "dojeli" v intencích, jak o nich hovořím. Ovšem zcela zůstává otevřená situace příštího roku, kde v současné době formou Barterových obchodů se Sovětským svazem je nasmlouváno řádově okolo 6,6 mil. tun za rok. Vedou se intenzívní jednání v Sovětském svazu nejenom na federální úrovni, ale i na republikové úrovni, ale i na úrovni Tjumenu, protože jak federativní republika tak Tjumen má určité limity, určité možnosti v ropě, se kterými můžeme obchodovat, samozřejmě za předpokladu. že dostane k tomu licenci. Hledají se cesty k tomu, jak současnou, pro příští rok zatím neuspokojivou bilanci v ropě naplnit.

Jste informováni z tisku o tom, že v současné době je u nás delegace z Tjumenu, že se hledají a zatím se nacházejí protipoložky proti dodávkám ropy. Z našeho resortu je to obuv, jsou to i některé výrobky textilního průmyslu a je tady předpoklad, že půl miliónů tun, což je zhruba potřeba na 14 dní, se podaří do konce roku ještě s Tjumenem realizovat. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Vrbovi. Ještě mě požádal o minutový dovětek pan ministr Dyba.

Ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba: Paní předsedkyně, pane předsedo, já skutečně potřebuji minutu, protože to bylo velmi dobře vysvětleno panem ministrem Vrbou. Řekl bych jenom dvě věci v této souvislosti. Rád bych opravil pana poslance Karycha, který říká, že samotná cenová opatření nejsou řešením. Naším cílem musí být vyrovnat se s menším množstvím dovážené ropy atd. Samozřejmě bez cenových opatření právě tohoto cíle nemůžeme dosáhnout, čili je nutno přijmout především cenová řešení. Ale za situace, kdy by ropa byla za 100 dolarů (což se samozřejmě může stát), anebo kdyby došlo k výbuchu na Ukrajině, takže nepoteče nic, pak ani cenová řešení nepomáhají a řešením je pouze přídělové hospodářství, je to varianta válečné ekonomiky. Musíme si uvědomit, že tato možnost, i když zatím teoretická, existuje. Připravte se na to psychicky, nedá se to podle mého názoru vyloučit. Ale zatím ten čert na zdi není tak ho tam nemalujme, jen to mějme v hlavě!

Druhý moment, který se mně zdá závažným, je otázka Rožnova. Zase se připravte na to, že takových věcí bude řada, budou zde různé tlaky, protože se bude asi objevovat nezaměstnanost, konflikty atd. Nelze ustoupit v této oblasti, protože to jsou klíčové momenty reformy. Stát prostě nemůže sanovat veškeré podniky, některé z nich budou muset bankrotovat. Je nutné se na tuto variantu připravit. Tady se budou odehrávat klíčové boje o ekonomickou reformu. Ještě na jeden moment bych chtěl upozornit. Stát má povinnost se snažit tyto věci řešit tam, kde jsou předpoklady, aby podniky byly zachovány, je nutno něco pro ně udělat, ovšem nelze to dělat tak, jako v minulosti, kdy jsme udržovali celou řadu podniků, přesouvali od dobrých ke špatným a výsledkem je to, co máme dnes.

Cesty, které budeme hledat, musí být úplně nové: restrukturalizace podniků, zahraniční kapitál, bankovní úvěry, které musí být splaceny event. se zárukou státu. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji za podrobné vysvětlení situace kolem ropy. A prosím nyní pana premiéra, aby se ujal slova.

Předseda vlády Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážená Česká národní rado, možná, že tato situace nás trochu probudila. Já se přiznám, že kdybych věděl, v kolik hodin na mě přijde řada, že bych si to byl býval rozmyslel, protože nechci odpovědět kromě jedné výjimky na žádnou konkrétní interpelaci a přesto jsem chtěl říci několik z mého hlediska závažných slov.

Ten den, kdy se v České národní radě projednávají interpelace - někdy to bývají dva dni za měsíc - někdy jeden, ten den pro mě je nejtěžším dnem v měsíci. Nechci používat silných slov o tíži odpovědnosti, protože v té chvíli si výrazně uvědomuji a nepochybuji, že i celá vláda, že to nemáme lehké. Jedinou útěchou - a teď nemluvím do větru - je pocit, kterého se naštěstí nemohu zbavit, že tuto spoluodpovědnost cítí Česká národní rada s vládou. Jinak bychom ji patrně nemohli unést.

Dnes pan poslanec Lom mluvil ve své interpelaci o katastrofálním nedostatku léčeben dlouhodobě nemocných a uvedl, že v důsledku tohoto nedostatku je procházka dnešními zařízeními tohoto druhu i pro profesionály silný zážitek. Mám vždycky pocit, že ten den interpelací je takovouto procházkou, léčbnou dlouhodobě nemocných a my navíc většinou zdaleka nejsme ještě profesionály. Ale opakuji, pocit jisté soudržnosti, byť kritické, s vládou nám pomáhá tuto situaci nést.

Přitom nám nebrání podle mého názoru plnit základně ústavní role, kterou má parlament a kterou má vláda v systému dělby moci, ale je tu, stále ještě tu je a já doufám, že zde bude jakási prazákladní solidarita. Já se k tomu vrátím ještě nakonec.

Jeden z poslanců, omlouvám se, jeho jméno jsem si nezaznamenal, v souvislosti s ropou a s jednáním o přesunu kompetencí o prioritách. Ptal se, jsou tam vůbec nějaké priority? To je vůbec nejzákladnější otázka v politice. Vždycky jakési priority jsou. Jde o to, jestli je dosti prostoru, aby se tvořily, pojmenovávaly, aby měnily své pořadí, aby se vylaďovaly.

Domnívám se, že den interpelací je jedním ze základních prostředků. Samozřejmě, tu úplně elementární volbu priorit provedou vždycky volby. Priority se mění také s tím, jak odcházejí a přicházejí ministři, jak vlády padají, jak jsou jmenovány nové. Závazná situace, kdy budete rozhodovat o prioritách, nás všechny čeká v prosinci, kdy budete jednat o rozpočtu. Já to připomínám také proto, abyste si uvědomili, že naše možnosti jsou dány právě mezemi rozpočtu, jednotlivých kapitol rozpočtu, jednotlivých kapitol, mezemi, v nichž se pohybujeme a často to není věc jednom schopnosti vlády, jednotlivých ministrů, ale skutečných možností, které máme. A vy budete v prosinci rozhodovat o tom, jak tyto meze budou nově vymezeny pro příští rok. A v té chvíli bude odpovědnost vás a odpovědnost naše na základním startovním bodu, a teprve od té chvíle se budeme moci o zodpovědnost skutečně dělit, protože takto jste vy postaveni před hotovou situaci a tím spíše vláda.

Ale vraťme se ještě k tomu dni interpelací. To je skutečně den, kdy se výrazně vylaďují priority. Je to den jakési základní komunikace mezi parlamentem a vládou, resp. měl by to být takový den. Pro mě osobně je to naprosto nezastupitelná zkušenost a právě proto si myslím, že je naší společnou povinností cosi tady změnit, aby tyto dny v měsíci byly ještě účinnějším prostředkem, jak vláda a parlament sladí své priority.

Jsme všichni v obrovské časové tísni. Tím si vysvětluji, že úvahy, které jsem vedl s některými z vás a také s některými členy předsednictva o jakémsi jiném režimu, intenzívnějším režimu komunikace mezi vládou a parlamentem, jsme dosud nestačili realizovat. Využiji této příležitosti a řeknu co si myslím, že by bylo užitečné z vést. Neobjevíme ani tady nic nového pod sluncem. Je to praxe běžná např. v Anglii: v určitých dnech a hodinách v týdnu jsou ministři k dispozici poslancům. Např. v úterý, ve čtvrtek, od devíti do půl jedenácté, v této budově podle schématu vám všem dostupného jsou k dispozici a odpovídají na vaše dotazy, řeší konfliktní třeba lokální problémy a samozřejmě přijímají z vaší strany podněty. Taktéž předseda vlády by měl být jednou týdně k dispozici vašim otázkám a vašim podnětům. Kdyby tomu tak bylo, domnívám se, staly by se interpelace tím, čím skutečně být mají - závažným ústavně právním činem. Je to v jistém smyslu krajní prostředek, který poslanec zvolí poté, kdy prostě neuspěli jinak. Ale on dnes nemá příliš velké možnosti jinak uspět. Může si dopisovat s ministrem, může ho náhodou potkat na výboru, ale to není to, co my dnes potřebujeme. Proto navrhuji předsednictvu, aby zvážilo tyto možnosti, za vládu ručím, že vám bude ve svých jednotlivých ministrech plně k dispozici a že potom interpelace se budou týkat nejzávažnějších problémů. Měly by zpravidla přesahovat lokální souvislosti, měly by mít patřičnou publicitu, takto ji nemohou mít. A v těch mezidobích bychom vyřešili spoustu dílčích konkrétních problémů. (Potlesk.)

Kdybychom se na této praxi dohodli, požádal bych vaše shromáždění, abyste zase na druhé straně odpustili vládě přítomnost při projednávání zákonů - tam musí být samozřejmě navrhovatel, měl by tam být příslušný resortní ministr, podle povahy věci předseda vlády, ale nemusí u toho sedět celý den vláda. Včerejší den byl typickým příkladem. Nemusím vám zdůrazňovat, že ministři pracují stále v přesčasu a hodiny jim velmi chybí. To je jeden okruh problémů. K druhému problému mě inspiroval poslanec Kříž a jeho velmi závažný a moudrý projev. Mluvil o vztazích česko-slovenských. Jeho projev vysoce oceňuji ne proto, že v něm byla mimochodem vysloveno uznání vládě za dosavadní jednání se slovenským partnerem, i když se přiznám, že jsem to rád slyšel, ale mně zaujal především proto, že přes to všechno, co pozitivního tam bylo řečeno jsem cítil jakési nevyslovené obavy. Jestli jsem dobře rozuměl, není zřejmě jasné. co obsahově pozitivního má česká politika vůči Slovensku obhajovat a představovat. To, jak je charakterizováno jednání vlády, to jsou spíše negativní vymezení. že postupuje opatrně, že se snaží o solidnost držet slovo, že postupuje klidně, seriózně atd., ale co je pozitivním obsahem našich představ? Je pravda, že jsme zatím nenašli příležitost, snad právě také z opatrnosti o něčem takovém mluvit.

Nyní bych vás velmi prosil, abyste to, co řeknu, chápali jako určitou výzvu k zamyšlení. Jakousi výzvu k intelektuální rozcvičce - to není žádný návrh. My se dosud pohybujeme na půdě federace dvoučlenné, ale my opravdu musíme myslet na to, že mohou nastat situace, kdy se nás budou občané ptát, co jste měli připraveno pro případ, že se jednání zatrhnou a nebudou se hýbat z místa. Nebo co jste měli v záloze pro případ. že druhá strana bude gradovat své požadavky a že nebude držet své slovo?