Česká národní rada 1990 – 1992

Zde bych začal maličko oklikou a pokusil bych se nahlas přemýšlet. Čím se vůbec české publikum liší od slovenského? Nechme stranou historii, která v tom hraje významnou roli. Zase se dosud převážně uvádějí negativní vymezení Nedostatek národního vědomí, podvědomí, nerozvinutost takového povědomí, definice potřeby české státnosti atd. To má všechno jeden společný jmenovatel. V Čechách prakticky neexistuje nacionalismus, snad s výjimkou pokleslých projevů, jako je pocit uraženosti vůči Slovákům, ale to je nesrovnatelné s tím, jaká je dnes situace na Slovensku. Pokusme se toto uchopit z pozitivní stránky. Co znamená nepřítomnost nacionalismu? Jsem pořád optimista a také vaše jednání zde mě přesvědčuje o tom, že se v Českých zemích nad hodnotami národními, nacionalismu preferují hodnoty občanské, takové hodnoty jako je právní stát, rozvinutá občanská společnost, samospráva. Nacionalismus se u nás vybouřil. Má ve svých záznamech řadu různých excesů - tím posledním byl patrně odsun Němců. My se také vyznačujeme, a to s tím velmi souvisí, výraznou sebekritičností, i když je více implicitní než explicitní, i když se vyjadřuje píše formou skepse než nějakým jasným pohledem do minulosti, pokud jde o české mýty.

Nyní ale musím mířit k tomu, co chci říci. Co bychom mohli mít v záloze? Co by odpovídalo tomuto ne nacionalistickému prožitku češství? Řekl bych, že by to bylo takové vnitřní uspořádání státu, které by relativizovalo národnostní hledisko, které by bránilo jeho absolutizaci. Shodou okolností by to bylo řešení, které by vycházelo vstříc stoupencům moravské samosprávy a docilovalo by systém státní samosprávy, který je v této chvíli riskantní, nehotový a děkuji poslanci Bělehrádkovi za jeho varovná slova - dohodli jsme se co uděláme, abychom se vyhnuli tomuto riziku.

Pohybujeme se na úrovni čistých úvah. Domnívám se, že možností, kterou nemůžeme vynechat, je buď trojčlenná federace nebo spolkové uspořádání státu. (Potlesk.) Důležité je ale zdůvodnění. S něčím poučným přišli kolegové z Moravy, ale ti byli vedeni jinými motivy než v této chvíli já. Význam takového uspořádání by nebyl v tom, že by především šel vstříc zájmům stoupenců samosprávy Moravy, ani ne v tom, že by znamenal definitivní vyvázání se z dvoučlenné federace - uvědomte si, že to je situace, kde jsme odsouzeni navždycky, vždycky hrozí riziko, že se obě strany nemohou hnout z místa, ani ne v tom, že by do značné míry vyřešil problém státní správy, o kterém jsem mluvil. Napadá mi, že hlavní význam by byl v tom, že národní hledisko by nebylo hlavním hlediskem podle kterého by se dělil náš stát. Národ český i slovenský by tím nikterak nebyl zpochybněn, ale přestal by být hlediskem nebezpečně výlučným, jakým je právě dnes. Podle mého názoru by to posílilo evropanství našeho státu, protože demokratické evropské státy tvoří především občané, a teprve pak příslušníci národů. U nás by to tedy byli občané žijící v Čechách, občané žijící na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku nebo Češi, Moravané, Slezané a Slováci.

Ta věc není aktuální, ale my si prostě nemůžeme dovolit, skutečně si nemůžeme dovolit jenom jaksi se negativně vymezovat a vůči našim partnerům na Slovensku zdůrazňovat, čím nejsme, čemu nepodléháme, čím se jaksi jen negativně lišíme. Myslím si, že tuto variantu teoretickou bychom měli vzít v úvahu a měli bychom o ní začít přemýšlet. Tato půda samozřejmě není půdou, na které by se tato myšlenka měla prosazovat. Tím je nepochybně Federální shromáždění. Začal jsem o tom mluvit vůbec proto, že mě k tomu jednak inspiroval poslanec Kříž, a jednak proto, že snad i na slovenské straně někteří lidé o této představě začínají uvažovat. Uvědomují si, že v žádném smyslu neohrožuje slovenskost Slovenska, ale že má možná pro ně i své výhody. V roce 1968, kdy se uvažovalo o trojfederaci, byla to pro ně myšlenka naprosto nepřijatelná. Proč? Protože to degradovalo kritérium, na základě kterého byla federace stvořena. A to kritérium národnostní. A protože Morava není národem, jak se tehdy tvrdilo, pokládali trojčlennou federaci za vlastně popření slovenské národní svébytnosti.

Toto riziko dneska snad už neexistuje, Čechoslovakismus snad už je pasé, slovenské národní sebevědomí jaksi stoupalo a tato hrozba - řekl bych - jaksi opadla. Ale bylo charakteristické, že to řešení jaksi reformně komunistické z roku 1968 se pořád pohybovalo na národnostní půdě. Princip čechoslovakismu byl pouze jaksi zaměněn za princip dvou národů. Ale krok ke skutečné Evropě, Evropě občanů, ten tenkrát učiněn nebyl. Nebo byly jen zaznamenány jednotlivé pokusy. Já si myslím, že nic víc nechci říci, než že bychom tuto možnost neměli apriori vyloučit a že bychom prostě o ní měli přemýšlet.

Nechtěl jsem vás v žádném případě přesvědčit, abychom teď nastoupili novou linii vyjednávání, V žádném případě. Ale jako podnět si myslím, že je třeba o tom promluvit nahlas.

Ještě než řeknu několik závěrečných slov, chci říci k jedné interpelaci něco konkrétního. To je problém odvolání náměstka ministra vnitra plukovníka Vaculky. Vím, že v určitých kruzích toto odvolání není akceptováno, že ministr vnitra i já jsme předmětem kritiky. Řeknu znovu co se stalo, jenom pro jistotu. I když jsem přesvědčen, že to víte.

Pan náměstek v pátek v půl desáté v noci poslal do všech krajů dálnopis, v němž vyzval Veřejnou bezpečnost, aby ve všech prodejnách potravin provedla prověrku, aby se zjistilo, zda se chystají ke stávce, nebo ne. Nepochybuji, že byl veden motivy respektabilními, obavou z nějakých srocení nespokojených nakupujících atd., ale v zápětí v sobotu ráno mu bylo jasné, že jde o hrubou politickou chybu, která mohla mít značné následky. Protože mohla - kdyby byla provedena důsledně - ona byla provedena v rozdílné míře v různých krajích, různě důsledně. Ale kdyby byla provedena masově, tak by samozřejmě vyvolala negativní reakci, protože by si řekli, tak to dokáží, kontrolovat nás, jestli chceme stávkovat, místo aby hlídali naše ulice a naše města. A vůbec takovýto politický zásah do citlivé sféry stávek a úvah o legitimitě politických stávek by byl velmi riskantní.

Pan ministr vnitra se ke mně dostavil domů, řekl, že je to tak závažná politická chyba, že jen velká oběť ji může uspokojit, a okamžitě skládal funkci. Ověřil jsem si, že ani fyzicky nebylo možné, aby o tomto dálnopise věděl. Pohybovali se oba na různých koncích českých zemí. A po dlouhém přesvědčování pan ministr úvahu vzal zpět. Mezitím mluvil se svým náměstkem, který i mně do telefonu potvrdil, že šlo o opomenutí, že tam mělo být řečeno, že to má být provedeno diskrétně, to znamená nikoli uniformovanými příslušníky a že to v návalu únavy a práce nezformuloval přesně. Uznával to za vážnou chyby a že odstupuje. To se stalo. Zároveň bych řekl, že v televizi večer pan ministr velmi kulturně situaci zvládl, ocenil jeho zásluhy do této chvíle, jeho kvality a rozhodně ho nějak nedesoneskoval před veřejností. Řekl, že s ním počítá v nějaké vysoké bezpečnostní funkci.

Tedy to se stalo, takové byly motivy úvah ministra, který odvolání provedl, a takové byly také motivy mé, když jsem tuto situaci v sobotu už pro jistotu signalizoval, že o ní víme, že to byla chyba a že předpokládám, že z toho budou vyvozeny i osobní důsledky. Ozývají se hlasy, že naopak bylo povinností ministra vnitra, nebo předsedy vlády, aby takový rozkaz vydal sám a požádal o to Veřejnou bezpečnost. Přiznám se, že tomu nerozumím dost dobře, ale nejsou to hlasy zanedbatelné.

Na úplný závěr vám chci říci něco, co vás možná překvapí - že si velice vážím atmosféry, která v této sněmovně panuje. Přece jen je možné srovnání s jiným zákonodárným sborem, který působí v tomto městě a chci říci, že přesto, že to tady občas zajiskří a přesto, že vláda - jak bylo dnes patrno není nikterak šetřena, přesto mám intenzivní dojem, že tady převažuje pocit jakési spoluodpovědnosti. Když ne vás úplně všech, tedy převážné obrovské většiny. A že tu i osobní vztahy mezi poslanci jsou lepší než jinde, že tu převládá duch věcnosti. Také jsem tu slyšel řadu moudrých vystoupení poslanců a poslankyň, kterých si od té doby vážím a kteří dokázali včas situaci uklidnit.

Popravdě řečeno tato atmosféra v této sněmovně a z ní vyplývající vztahy mezi vámi a vládou jsou pro mě v tuto chvíli základní, a chvilkami se mi zdá, že jedinou nadějí, že úkoly, které jsou před námi, dokážeme zvládnout bez největších chyb. A pokud uděláme větší a malé, že je dokážeme včas rozpoznat, přesně pojmenovat a vyvodit z nich důsledky. Proto vás vyzývám mohu-li - z tohoto místa, abyste se pokusili tuto atmosféru tady udržet. Je to v tuto chvíli základní cenina české politiky. Děkuji vám. (Bouřlivý potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu předsedovi vlády Pithartovi za velmi moudrý projev a dodal bych k němu, že předsednictvo ČNR se zabývalo otázkou umožnění pravidelného styku pana předsedy a členů vlády s našimi poslanci. Čekáme jen na schválení a projednání této věci v novém jednacím řádu. Takže tato myšlenka je obapolná, jak ze strany vlády, tak ze strany předsednictva ČNR. Myslím si, že informace, které jsme dostali od vlády, byly tak vyčerpávající, že snad není potřeba k nim něco dodávat. Ale přesto se ptám - má někdo z poslanců nějaký závažný dotaz nebo připomínku? Není tomu tak. Děkuji. Uzavírám tento bod. Než přistoupíme k posledního bodu, můžeme se rozloučit s vládou, která vydržela až do konce tohoto maratónu. (Potlesk.) Prosím pány poslance, aby ještě chvíli setrvali, ať můžeme dokončit 5. plénum České národní rady. Musíme ještě přijmout usnesení. Vzhledem k tomu, že nebyly zodpovězeny všechny interpelace a dotazy z minulých schůzí, doporučuji přijmout toto usnesení:

"Česká národní rada žádá, aby odpovědi na interpelace, otázky a podněty poslanců z minulých schůzí České národní rady, které nebyly uspokojivě vysvětleny, byly zodpovězeny ústně nebo písemně, a to nejpozději na nejbližší schůzi České národí rady." Kdo souhlasí s tímto usnesením? (Hlasuje se.) 138 poslanců hlasovalo pro.

Kdo je proti? (Hlasuje se.) Nikdo není proti.

Kdo se zdržel hlasování? Nikdo se nezdržel hlasování. Děkuji.

Přistoupíme k poslednímu bodu našeho programu. kterým je

Všichni jste dostali v materiálech zprávu o činnosti předsednictva. Doufám, že k ní není třeba nic dodávat. Jsou nějaké dotazy? Pan poslanec Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane předsedající, vážená paní předsedkyně, vážený český sněme, velice se omlouvám, že vás ještě budu zdržovat, ale chtěl jsem se zeptat, kdo a proč vydal příkaz, aby tu procházeli během projevu pana premiéra lidé s podpisovými archy a abychom se museli znovu podepisovat. Buďto z toho nemá být vyvozován žádný závěr a pak je to zcela zbytečné. Pokud z toho nějaké závěry mají být vyvozovány, tak mi to připadá nekorektní a důrazně proti tomu protestuji, protože se domnívám a pan premiér o tom před chvílí hovořil - že tady panuje drobá atmosféra mezi námi a každý poslanec by měl být natolik zodpovědný, aby se rozhodl, jestli je pro něj důležité sedět zde, poslouchat interpelace a odpovědi na ně, nebo jestli má jiné důležité jednání nebo jestli odejde na výbor zpracovávat např. připomínky k dvěma zákonům, které jsme včera dostali a zítra je máme zpracovávat. Domnívám se, že jsme povinni se dostavit na plénum, ale ne na něm setrvat celou dobu. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Bendovi a pro vysvětlení uvádím ... Prosím, pan poslanec Vondráček.

Poslanec Josef Vondráček: Vážená paní předsedkyně, pane předsedající, kolegyně, kolegové, omlouvám se, ale mám jednu připomínku. Ve zprávě předsednictva je uvedeno, že je upuštěno od zásad projednávání zákona o finančních úřadech, místních poplatcích, sociálního zabezpečení a u státní správy ve školství se vyžaduje, aby byly předem projednány zásady zákona o státní správě ve školství. Nevím, proč tomu tak je. Pokud se na tom bude trvat, není naděje, že bychom do konce roku tento zákon předložili a projednali v České národní radě. Doporučoval bych, jestli by bylo možné, aby se od projednávání zásad tohoto zákona upustilo. (Potlesk.)

Předsedkně ČNR Dagmar Burešová: Pokud mohu, páni poslanci a paní poslankyně, z tohoto místa odpovědět, ty první dva zákony byly podle našeho názoru velice naléhavé a bylo nutno je přijmout ihned. Protože šlo o zřízení berních úřadů a zřízení úřadů práce. Naproti tomu pokud jde o školskou správu, vycházelo předsednictvo z toho předpokladu, že stejně už školská správa nebude moci začít fungovat tento školní rok, protože už je pozdě. Dostali jsme to k projednání v měsíci září. To byl důvod, proč jsme se rozhodli, a to reagujíce na připomínky z pléna, že budeme trvat na dodržení 60denní lhůty a na dodržování legislativních pravidel. Byli jsme právě naopak vámi kritizováni, že jsme přespříliš benevolentní a vycházíme vládě vstříc i v těch případech, kdy bychom měli trvat na svých poslaneckých právech. Proto hodláme napříště pouze ve výjimečných případech a pouze pokud naléhavost případu si vyžaduje upuštění od zásad, případně od 60denní lhůty, v tomto směru vyhovovat. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Pokud jde o připomínku pana poslance Bendy, vysvětluji to tím - měli jsme tu celou vládu, je to vzácný případ, že vydrželi až do konce. Byl okamžik - to sami víte - že jsem měl obavy, jestli jsme usnášeníschopní, protože v parlamentě bylo taktak 102 lidí. Proto jsme dali tuto prezenční listinu, protože jsme nevěděli, jaká bude dále situace, a také proto, že potřebujeme zjistit, ověřit přítomnost všech členů předsednictva, protože po této schůzi okamžitě zasedá předsednictvo, aby mohlo vyhlásit zákony, které jsme přijali minulého dne. Prosím, paní poslankyně Kolářová.

Poslankyně Daniela Kolářová: Jenom na vteřinku ke školskému zákonu - o státní správě ve školství. Mám informaci, že zákon je nachystán, protože se na něm horečnatě pracovalo a pak se najednou přestalo. Je možné ho dostat od vlády přímo do výboru k projednání. Zdůrazňuji ten moment proto, že při projednávání včerejšího zákona o okresních úřadech vyvstala velice vážná obava u středního a speciálního školství, u učňovských oborů, tak jak o tom hovořil pan ministr školství. Domníváme se, že je nutné zákon o státní správě ve školství rychle řešit. Děkuji, (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyně Kolářové. Má ještě někdo něco? Pan poslanec Sedláček.

Poslanec Michal Sedláček: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, mě vysvětlení o podpisech neuspokojuje. Členů předsednictva není víc než 20, to se dá poměrně lehce spočítat, a několikrát jsme zjišťovali přítomnost poslanců jenom tak, že se to rychle spočítalo. Proto mi není jasné, proč zrovna teď se to muselo dělat podpisy. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Prosím, pan poslanec Payne.

Poslanec Jiří Payne: Dámy a pánové, já jsem se ve zprávě předsednictva dočetl o tom, že bylo přijato jakési opatření v tom směru, že bude-li vláda žádat o upuštění zásad, že bude nutno, aby zástupce vlády to sám zdůvodnil. Jednou jsem to doporučoval pouze v osobním rozhovoru, teď to činím touto cestou - podle § 61 jednacího řádu je nám umožněno v případě, že se projednávají zásady, vyslat zástupce, jednoho z poslanců k projednávání zásad, protože podle jednacího řádu se tam připravují varianty. Domnívám se, že účast poslanců při sestavování těchto variant je velmi důležitá, jestliže upouštíme od projednávání zásad, měli bychom trvat na tom, že náš zástupce bude přítomen přípravě a projednávání tohoto zákona. Podávám to jako návrh. (Hlas z pléna: Ve vládě.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslanci Payne. I touto otázkou se předsednictvo zabývalo, budeme vysílat naše poslance k tomu, když se začínají určité zákony tvořit. Má ještě někdo něco? Prosím, pan poslanec Budinský.

Poslanec Vladimír Budinský: Paní předsedkyně, pane předsedající, vážení přítomní, promiňte, že v tuto pozdní hodinu ještě vystupuji. Chtěl bych hovořit ke zprávě předsednictva. Je v ní uvedeno na str. 4, že návrh zákona o zmírnění následků některých majetkových křivd - tisk FS 88 byl přikázán určitým výborům ČNR. Nebyl však přikázán výboru národohospodářskému. Myslím si, že je to závažná chyba a nemělo by se to opakovat. Dále jsme nebyli informováni o tom, proč nebyly připomínky výborů ČNR k tomuto zákonu zapracovány Federálním shromážděním. Děkuji.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu poslancovi. Co k tomu mám říci? Je pravda, že ne všem výborům jsou určité zákony přikazovány. Ovšem předsedové všech výborů mají právo se event. účastnit a vyžádat si znění zákona k projednání: beru tuto připomínku, budeme se jí zabývat. Děkuji. Má ještě někdo něco?

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: K tomuto poslednímu dotazu bych chtěla uvést, že návrh z Federálního shromáždění pokud jde o restituční zákon přišel ve středu a mohl být přikázán pouze těm výborům, které ve čtvrtek zasedaly, protože v pátek jsme museli odevzdat stanovisko. Ostatní výbory, které neměly možnost se s tímto návrhem zákona seznámit, jej mohou dostat, kdykoli si to budou přát, už ale bez možnosti se vyjádřit, protože v termínu 48 hodin jsme museli naše stanoviska odevzdat. Žel, tato praxe se teď několikrát opakovala, my se tomu bráníme, ale víme, že i Federální shromáždění je pod obrovským tlakem.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní předsedkyni za vysvětlení. Má ještě někdo nějaký dotaz? Prosím. Pan poslanec Karych.

Poslanec Alexandr Karych: Paní předsedkyně, pane předsedající, ve svém vystoupení jsem řekl - navrhuji, aby Česká národní rada zavázala vládu České republiky k jednání s vládou Slovenské republiky i vládou federální o opatřeních k regulaci spotřeby pohonných hmot. Páni ministři se tady snažili odpovědět, jako bych oslovoval je. To mně nepřísluší. Dokonce odpovědi, které dali, především pan ministr, který prohlásil, že cenová opatření vše vyřeší, mě neuspokojují. Federální vláda nám předvedla už dvakrát, jak pouze cenové opatření dokáže udělat nákupní horečku. Jsem přesvědčen o tom, i zvýšení ceny benzinu ze 100 na 110 Kčs - pokud by taková situace byla - když se ohlásí předem, vyvolá zase nákupní horečku. Chtěl jsem jenom říci, že se o mém návrhu nehlasovalo. Já jsem se ptal, zda Česká národní rada k tomuto nezaváže vládu České republiky.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Promiňte, pane poslanče, bylo to pochopeno trochu jinak. Hlásí se ještě někdo? Prosím.

Poslanec Josef Vondráček: Je mi trapné, že sem jdu znovu, ale chci se obrátit na paní předsedkyni s návrhem, zda by předsednictvo znovu nezvážilo, aby upustilo od projednání zásad zákona o školské správě i vzhledem k vystoupení pana ministra Vopěnky. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci za tento námět, předsednictvu přísluší o této otázce rozhodnout a proto na předsednictvu zvážíme nové okolnosti, které se teď objevily a které pokládáme stejně jako vy - za závažné a znovu tuto otázku otevřeme. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji. Má ještě někdo něco? Prosím. pan poslanec Růžička.

Poslanec Jan Růžička: Vysvětlení pana ministra Kubáta na interpelace poslanců bylo přijatelné jen na základě toho, že přečetl (projevy nesouhlasu z pléna) ...

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Pane poslanče, nemáme rozpravu volnou ...

Poslanec Jan Růžička: To se týká projednávání zákonů Federálního shromáždění v našich výborech.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: My máme teď poslední bod, vyjadřujeme se ke zprávě o činnosti předsednictva ČNR, která byla předložena. (Poslanec Jan Růžička: Promiňte.) Prosím. Má ještě někdo k předložené zprávě, k tisku 59 nějakou připomínku? (Nikdo se nehlásí.) Pokud nikoli, navrhuji toto usnesení:

"Česká národní rada souhlasí se zprávou o činnosti předsednictva za dobu od 6. září do 9. října 1990 podle sněmovního tisku 59." Kdo s návrhem souhlasí, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) 127 poslanců souhlasí.

Je někdo proti? Jeden.

Zdržel se někdo hlasování? Dva. Děkuji. Tím bylo toto usnesení schváleno.

Tím jsme, vážené poslankyně, vážení poslanci, skončili a vyčerpali celý pořad 5. schůze České národní rady. Děkuji vám všem za velmi aktivní účast. Loučím se s vámi a do další práce vám přeji hodně úspěchů. (Potlesk.)