Česká národní rada 1990 – 1992

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Horálkovi. Na další interpelace a různé dotazy odpoví nyní pan ministr Bojar. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr zdravotnictví Martin Bojar: Vážený pane předsedo, vážená paní předsedkyně, vážení přítomní, měl bych odpovědět na čtyři interpelace. Pan ministr Horálek mi usnadnil roli v tom, že se zabýval interpelacemi poslankyň Mazalové a Váchalové, číslo 71 a dnešní interpelací. Chtěl bych pouze dodat k tomu, co bylo řečeno, že je velmi obtížné pro ministerstvo práce a sociálních věcí i ministerstvo zdravotnictví řešit následky převodu kompetencí, které byly uzákoněny vaším slovutným shromážděním, a to zákonem č. 203/1990. Z toho vyplynulo pro obě dvě ministerstva, že se musíme zabývat situací, kterou jste zdědili po vašich předchůdcích a musíme čelit požadavkům skupin zdravotně postižených občanů, kteří se nemohou mezi sebou dohodnout právě tak, jako se nemohou dohodnout poslanci. Vyslechli jsme dnes názor poslankyně Váchalové, který je v naprostém protikladu k názoru interpelace, kterou mně předala poslankyně Mazalová. Jedna soudí, že převod kompetencí do kompetence ministerstva práce a sociálních věcí, který znamenal, že ministerstvo zdravotnictví nemůže zasahovat do oblasti sociální problematiky a zdravotně sociální problematiky, byl naprosto chybný, zatímco poslankyně Váchalová prohlásila, že se plně za tento převod staví. Pokoušeli jsme se domluvit, a jednali jsme o tom s panem premiérem i na půdě výboru pro otázky sociální a zdravotní, a ukazuje se, že ani v tomto výboru není jednoty, jaké řešení je optimální. Musím upozornit za ministerstvo zdravotnictví, že z našeho pohledu je plně namístě, abyste zvážili a v dohledné době posoudili, zda přece jen, tak jak soudí pan ministr Horálek a jak soudí pracovníci ministerstva zdravotnictví, nenáleží určité procento otázek, kterým pracovně říkáme zdravotně sociální problematika, aspoň z části do kompetence našeho ministerstva. Pokud se vy, jako poslanci České národní rady neshodnete na tomto, je v podstatě zbytečné nás dále interpelovat.

Je na vás, abyste zvážili, zda onen zmíněný zákon byl nebo nebyl, v té formulaci, která byla přijata, šťastný. Z našeho pohledu je to problematika velice závažná, neboť bych byl velmi rád, kdybyste věděli, že v současné době je v naší republice přes 360 ústavů pro dospělé. Jsou to ústavy sociální péče, domovy důchodců, jsou tam ovšem i ústavy pro tělesně postižené - 4, ústavy pro smyslově postižené - 2, 51 ústavů pro mentálně postižené dospělé osoby. Ústavy pro mládež v současné době představují číslo 131, z toho 127 jsou ústavy pro mentálně postižené a 4 pro tělesně postižené. Jádro sporu v současné době představují ústavy pro tělesně postižené. To znamená, že diskuse, které zde vedeme, a interpelace vysvětluji hlavně proto, že se jedná o 10 - 15 ústavů, kterých by se ministerstvo práce a sociálních věcí - právě proto, že převládá problematika zdravotní nebo zdravotně sociální - s chutí nebo rádo zřeklo a převedlo by tyto ústavy po domluvě s námi do kompetence zdravotnictví. Je zde ovšem jeden problém. Je to zcela nepochybně problematika meziresortní. Je zde přesah a nám jako ministrům nenáleží, abychom rozhodovali, co už jednou bylo rozhodnuto. Je zcela jisté, že tento problém velice úzce souvisí s otázkou zřízení Vládního výboru pro zdravotně postižené. Jeho ustavení je ovšem zase dokladem toho, jak je nesmírně obtížné se mezi sebou dohodnout. Zájem našich občanů zdravotně postižených i mentálně postižených se střetává se zájmy různých skupin, které bych označil za následnické organizace Svazu invalidů. Pokud se tyto následnické organizace mezi sebou nedohodnou, musím s lítostí konstatovat, že ani ministerstvo práce a sociálních věcí, ani ministerstvo zdravotnictví nebudou schopna tuto otázku řešit a obávám se, že pan premiér nebude moci tomuto výboru předsedat. Neboť záleží na vás, tím se obracím na zástupce zdravotně postižených, jak se mezi sebou dohodnete. Ale je to otázka nepochybně závažná a uvážíte-li čísla ústavů, která jsem .uvedl, dávám plně za pravdu - a v tom je jádro výkladu ke dvěma interpelacím - dávám za pravdu oběma poslankyním - byť se mezi sebou nedohodly, že to je otázka natolik závažná a natolik limitující, že ani vy, ani my, ani vláda české republiky nebude schopna naplnit myšlenky Charty pro osmdesátá léta, Charty, která byla přijata všemi civilizovanými státy v Evropě, a u nás jsme neučinili ani prvé kroky pro to, abychom ji naplnili.

Shrnuji tedy: Prosím vás, abyste zvážili, co v dohledné době, jako poslanci ČNR jste schopni udělat pro posouzení - odpovědné posouzení kompetencí dvou ministerstev, o nichž jsme mluvili, zvážili jste, zda je možno přispět k tomu, aby se mezi sebou dohodli představitelé následnických organizací po Svazu invalidů a pomohli jste nám učinit trvalé nezbytné kroky pro ustavení vládního výboru, neboť bez tohoto vládního výboru - troufám si říci - nebude dosaženo meziresortní nebo mezioborové koordinace a pomoci. To by bylo k těm dvěma interpelacím, nevím, zda toto ctěným poslankyním stačí.

Interpelace číslo 56 pana poslance Čapka a jeho kolegů a kolegyň, která je vlastně kritikou důsledku vládního nařízení č. 205 z roku 1990: Tímto vládním nařízením - jenom pro úplnost shrnuji - byla zrušena preference, podle níž byly přidělovány byty ve státním zájmu. Byly postiženy určité kategorie zaměstnanců, mezi nimi pracovníci ve zdravotnictví. Interpelace směřuje k tomu, abychom vysvětlili za ministerstvo zdravotnictví, či za vládu, proč k této záležitosti došlo.

Krátce shrnuji a musím upozornit na to, že v březnu tohoto roku zaměstnanci ministerstva zdravotnictví, kteří byli pověřeni profesorem Klenerem, tlumočili jednoznačný názor ministerstva - to bylo v březnu tohoto roku - že bude-li toto nařízení přijato, povede zcela nepochybně k destabilizaci všech kategorií pracovníků ve zdravotnictví v severních Čechách. Přesto, prosím vás, ani vláda České republiky, ani Česká národní rada na toto stanovisko v březnu, dubnu tohoto roku nebraly ohled. Měly proto jistě své důvody. Aby situace byla komplikovanější, musím říci, že ministerstvo zdravotnictví a jeho stanoviska nejsou totožná se stanovisky z března 1990. Jsou jiná, a dovolte, abych citoval, že v současnosti nemůžeme trvat na tom, aby byly dlouhodobě udělovány regionální výjimky a myslíme si, že otázku stabilizace zdravotníků i dalších pracovníků, kteří pracují ve zdravotnictví a v sociálních službách v neatraktivních oblastech, v ekologicky rizikových či jinak odpudivých je nutno řešit jiným způsobem. Máme totiž za to, že dlouhodobě nebude při trendu, který nepochybně v naší společnosti převládá, přistupovat k udělování výjimek. Bude nutné, aby se jednoznačně zvýraznila odpovědnost obce, případně institucí, které musí vytvářet - zdůrazňuji musí vytvářet - nezávisle na vládě České republiky podmínky pro to, aby v pánevní oblasti, v oblastech příhraničních pracovníci ve zdravotnictví i pracovníci v sociálních službách měli podmínky, které je tam udrží. Ale soudíme, že nemůžeme dál podporovat stanovisko z března tohoto roku.

Uvádím to zde proto, abyste si uvědomili, kde jsme se za půl roku v rozvažování o sociálních kritériích a možností intervence dostali. Je mi velice líto, soucítíme a zdůrazňuji, že chceme podporovat postavení zdravotníků, ale na druhé straně ministerstvo zdravotnictví v tuto chvíli již není s to plně podporovat své původní stanovisko z března 1990. Přesto upozorňuji, že ani vláda, ani Česká národní rada v té době naše stanovisko nepodpořily.

Důsledky jsou zřejmé. Přesto si myslíme, že je především na vás, abyste vážili, jakým způsobem rychle posunout odpovědnost obcí, či případně regionálních komunit, jež by pomohly zdravotníkům. Více nemohu v tuto chvíli dodat.

Poslední interpelace je interpelací ranní, pana profesora Klenera, která se týká medicinského Nagymaryos. Krátce shrnuji: Je třeba, abyste si uvědomili, že profesor Fjodorov volil čtyři různé roviny intervencí. Obracel se na prvního tajemníka Jakeše, potom šel a sondoval situaci na jaře tohoto roku, na to reagovala zcela jednoznačně opthalmologická společnost, hlavní opthhalmolog profesor Kraus. Poté se vydal, když neuspěl, pan profesor Fjodorov do Čech. Už nezkoušel ministerstvo zdravotnictví, ale tak, jak to bývá, zkusil Federální shromáždění a zkusil jiné vládní a nevládní instituce, kde narazil na pochopení lidí, kteří zdravotnictví nerozumějí. Tento exkurs si dovoluji proto, že to je zcela typické a já to beru jako modelovou situaci. Byla přislíbena podpora projektu, který zcela jednoznačně a opakovaně odmítli - předsednictvo opthalmologické společnosti Jana E. Purkyně, hlavní opthalmolog. V odborném tisku, i v tisku pro zdravotnickou veřejnost, byly publikovány články, které dokazovaly škodlivost onoho karuselu i jeho dopad na myšlení našich zdravotníků. Za ministerstvo musím říci, že jednoznačně podporujeme odmítavé stanovisko, které máte vyvěšeno na nástěnce, vyjadřujeme nesouhlas s postupem, o němž jsem se zmiňoval a máme za to, že nelze dávat v podobných případech přísliby - byť nezávazné - odborníkům či pseudoodborníkům z jiných zemí, kteří přijíždí s nesmírně atraktivními návrhy, které jsou v zásadním rozporu s koncepcemi zdravotnické politiky v této zemi.

Otázka - co s touto situací? Co může ministerstvo činit. Máme za to, a zde bude záležet i na vás, zda pomůžete jasně definovat nové kompetence ministerstva zdravotnictví v této oblasti. Je jisté, že pro nejbližší dva roky bude nutné trvat na tom, že ministerstvo zdravotnictví - a na to upozorňují experti ze Světové zdravotnické organizace - musí mít jasně definované kompetenční, legislativní i formativní pravomoci, neboť jinak nám hrozí to, o čem se třeba psalo v novinách, že velice záhy budou vydávány diplomy pro nejrůznější léčitelské metody, že velice záhy se nám stane, že situace, a k tomu se vrátím v závěru svého výkladu, která byla řešena před šedesáti lety bude neřešitelná u nás. To znamená, bude záležet na vás, na vaší spolupráci s doktorem Lomem a s kolegy vašeho výboru pro zdravotnictví a sociální otázky, zda pomůžete jasně formulovat práva a povinnost ministerstva zdravotnictví vůči vám, jako zástupcům našich občanů.

Chci zdůraznit, že zcela nezastupitelnou roli bude mít a musí mít Lékařská komora a odborné lékařské společnosti J. E. Purkyně. To znamená v žádném případě nechceme, aby do těchto otázek mluvilo pouze ministerstvo zdravotnictví a jeho aparát. Ve všech těchto případech - a činil to profesor Klener, činím to i já - vždy konzultujeme s odbornými výbory lékařských společností, zveme si nezávislé konzultanty i mimopražské a v tu chvíli, jak bude ustavena Lékařská komora, bude patřit velice důležitý hlas i Lékařské komoře.

Tolik k problému Nagymaryos, jako takovému.

Chci upozornit na paradoxnost situace, kdy společnost - nechci komolit její název - Elektroprojekta, je ochotna investovat velký kapitál, přičemž existuje naprosto špičkové, všem evropským, nebo světovým parametrům odpovídající centrum, centrum, kde pracuje profesor Karel, který uveoretinální zachránil stovkám nebo tisícům našich lidí, kteří prodělali odchlípení sítnice, zrak. Jim chybí stotisíc fco. Je to samozřejmě chyba ministerstva zdravotnictví, že nemáme na to, aby pro příští rok mohli efektivně, bez velké reklamy zachraňovat zadarmo našim spoluobčanům zrak. Těch 100 tis. fco pro ně najdeme nakonec. Ale chci upozornit na ten nepoměr, že daleko snáze jsme ochotni jako společnost investovat několik desítek miliónů korun do zdánlivě atraktivního byznysu a nejsme schopni přistoupit na to, že zde existují odborníci, kteří jsou potichu, tráví desítky hodin u operačního stolu, nevydělávají víc, než jim náleží podle platových směrnic a na rozdíl od profesora Fjodorova nepublikují v bulvárním nebo polobulvárním tisku (potlesk).

Otázka alternativní medicíny: Začnu citátem z článku akademika Jiráska, který byl publikován v Sociálně zdravotní revue, v květnu 1936.

Neboť hloupost lidská na straně jedné a vychytralost na straně druhé nevymizí nikdy. Co chvíli slyšíme o zázračném lékaři, zprávu o něm přinese zázračně vyléčený nemocný, jenž marně hledal uzdravení u oficiálních lékařů, přímo uchvátí vás i nás vyprávění o divech nového léčení. Lavinovitě se pověst šíří, svádějí se boje pro i proti, a že najednou nastává ochladnutí. Nepokládám za správné, psal akademik Jirásek, abychom tyto úkazy odbyli pouhým mávnutím ruky. Nemúžeme zapřít, že tito léčitelé mají nepochybně určité úspěchy, ale také víme, že škodí zdraví jednotlivců tím, že řadu organických chorob nepoznají. Je třeba spravedlivé kritiky ke všemu, co vidíme a pak je třeba vyvodit z toho závěr, To je tedy citát starý 54 let, pocházející od zakladatele naší chirurgie.

Ještě se zmíním o dvou problémech, na které jste, pane profesore, narazil ráno. Ono nejde jenom o Fosfolipin a Cenarolgit, o nichž jste museli číst řadu článků a nehodlám tyto preparáty kritizovat. Ministerstvo zdravotnictví s jistými rozpaky povolilo klinické zkoušky, to jsou procedury, bez kterých nelze zavést lék do běžného klinického užívání a byl nápadný rozdíl mezi výsledky zkoušek, které se prováděly na klinických pracovištích a výsledky, které publikovali vynálezce tohoto léku pan Borovička a kolega Šmíd.

Chci upozornit, že jsme přistoupili díky změněné politické situaci ke zcela odlišnému postupu. Dříve všechny tyto metody léčitelské a neortodoxní medicíny byly proskribovány a byly postaveny mimo zákon. My soudíme, že opačný postup je naprosto nezbytný, předsednictvo vědecké rady ministerstva se rozhodlo a schválilo návrh profesora Kouteckého i můj, aby začala pracovat pracovní komise, která se bude zabývat posuzováním těchto neortodoxních metod alternativní medicíny. Jsme ochotni vycházet vstříc i zázračným léčitelům, abychom se pokusili posoudit, co na jejich metodě je prospěšné, co představuje pozitivní nebo negativní efekt. Současná medicína se nemůže zavírat před těmito trendy nebo dopadneme jako kolegové v Západním Německu či ve Švýcarsku, kde léčitelé a léčitelské svazy představují naprosto nepřijatelnou konkurenci, protože kolegové vytvořili stavovskou bariéru. To znamená, sděluji vám, a to byla otázka pana profesora, že byla ustavena komise, v níž budou fungovat i laici, bude mít právo Svaz léčitelů tam nominovat své zástupce, kteří povedou s námi nebo se zástupci oficiální medicíny dialog. Je to jediná cesta, jak se můžeme dostat kupředu, a pokud by to zajímalo někoho z kolegů, třeba docenta Loma navštívit jednání té komise, tak tato komise bude mít samozřejmě své jednání pro poslance vždycky otevřené.

Zpět, prosím vás, k Fosfolipinu a Cancerolitu. V této době jsou tyto léky zkoušeny na I. interní klinice lékařské fakulty University Karlovy, ve Výzkumném ústavu klinické a experimentální onkologie v Brně, ve výzkumném ústavu v Bratislavě a ve fakultní nemocnici v Košicích. Je mojí povinností sdělit, že ani v jednom ústavu se nepodařilo prokázat onen zázračný efekt, o němž bylo hovořeno.

Požádal bych vás, a tím už končím svůj výklad, abyste nám pomohli i při přístupu k těm léčitelům. Soudíme, že je třeba, abyste pomohli ministerstvu zdravotnictví jasně definovat meze, v nichž se mohou tito léčitelé pohybovat, abyste umožnili našim spoluobčanům, kteří mají důvody nevěřit nám, klasickým lékařům, a hledají pomoc v alternativní medicíně. Mohou jí ovšem hledat v mezích, které jsou definovány legislativně, finančně, to znamená, aby ani obec ani stát neztrácely na dani z příjmu a aby byla určitá záruka, že nebude naplněno varování profesora Jiráska, které platilo a platí beze zbytku od roku 1936. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji panu ministru Bojarovi, odpověděl nám prakticky společně s panem ministrem Horálkem na interpelaci paní poslankyně Gerty Mazalové, tisk 71. Ptám se paní poslankyně Mazalové, zda odpovědi obou pánů ministrů ji uspokojily, takže můžeme toto považovat za zodpovězené. Prosím ještě, má někdo něco k této interpelaci? Paní poslankyně Váchalová.

Poslankyně Anna Váchalová: Chtěla bych poděkovat, že vzniká vládní výbor pro otázky zdravotně postižených a věřím, že bude uděláno všechno proto, aby tento vládní úkol byl skutečně odborníky vyřešen. Děkuji za tento přístup.

Chtěla bych ještě poprosit pana ministra Horálka, pokud se týká rekvalifikací, kdyby tam zbyly nějaké peníze, jestli by nebylo možné, aby ministerstvo mohlo vytvořit do budoucna podmínky k tomu, aby u nás vzniklo rekvalifikační středisko pro později osleplé. Toto středisko je jenom na Slovensku v Levoči a naši později osleplí se velmi těžko odhodlávají tam nastoupit, mají tady rodiny atd. Je třeba se ale naučit Braillovo písmo a další věci. Takže pokud by zbyly nějaké peníze, možná, že by to stálo za uvážení.

Dál bych chtěla říci, že se zcela ztotožňuji s tím, co navrhla paní Gerta Mazalová, pokud jde o ústavy sociální péče. Tato péče velmi úzce souvisí se zdravotní péčí. V mé interpelaci se objevuje požadavek pro ústavy, které vychovávají tělesně postižené děti a mládež, kde je otázka školní výuky a příprava na povolání a vstup do života velmi důležitá. To je odlišné od ústavů sociální péče charakteru azylového, to jenom na vysvětlenou.

Místopředseda ČNR Zdeněk Malík: Děkuji paní poslankyni. Má ještě někdo k této interpelaci připomínky? Nemá. Proto navrhuji toto usnesení:

"Česká národní rada souhlasí s odpovědí na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ministru zdravotnictví České republiky Martinu Bojarovi a ministru práce a sociálních věcí České republiky Milanu Horálkovi ve věci ústavů sociální péče." Kdo souhlasí s tímto usnesením? (117) Je někdo proti? (Nikdo.) Zdržel se hlasování? (Nikdo.) Děkuji. To znamená, že zde máme 117 poslanců, čili odpověď na tuto interpelaci ústně podanou byla přijata.

Dále odpověděl pan ministr Bojar na interpelaci tisk 56 poslancům Miroslavu Čapkovi, Květoslavě Čelišové a Jaroslavu Žižkovi ve věci přidělování bytů lékařům a farmaceutům ve státním zájmu. Prosím autory této interpelace, kdo z nich by se vyjádřil laskavě k odpovědi pana ministra.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážení kolegové a kolegyně, nemohu být spokojen s odpovědí i když samozřejmě chápu princip a smysl, tak jak o tom hovořil pan ministr. Jenom na vysvětlenou bych vám chtěl říci to, co vládní nařízení 205 z 10. května 1990 obsahuje mimo jiné totiž umožňuje v § 1 odst. 1 písm. a), přidělit byty přednostně ve státním zájmu občanům, kteří byli vystěhováni z bytů na základě nezákonného rozhodnutí orgánů státu nebo na základě jeho nesprávného úředního postupu, členům předsednictva ČNR, pracovníkům ústředních státních orgánů, kteří jsou v přímo řídící působnosti vedoucího tohoto orgánu, nebo jsou ve funkci vedoucího odboru nebo mu na roveň postaveného organizačního útvaru, a to jen na návrh vedoucího tohoto ústředního státního orgánu. soudců z povolání na návrh ministra spravedlnosti, prokurátorům a vyšetřovatelům prokuratury na návrh generálního prokurátora a občanům, kteří pečují nejméně o tři současně narozené děti.

Já s tím výkladem, který byl podán, nesouhlasím, protože nastává v Severočeském kraji situace, - já bych v této souvislosti chtěl upozornit, že se nejedná pouze o naši interpelaci ve sněmovním tisku 56, ale i o další interpelaci poslanců ve sněmovním tisku č. 61, kteří mají obsahově stejnou interpelaci, - protože v současné době řada pracovních smluv z volného náboru nebo čerstvých absolventů lékařských fakult, které uzavřel konkrétně OÚNZ v Teplicích, nebude realizována. Pro tyto lékaře to byl jediný stimul, proč tam jít, protože víte, jak to v Severních Čechách vypadá, že byli ochotni tam jít, protože dostanou hned byt.