Česká národní rada 1990 – 1992

Základní rozsah podílu městských částí na celoměstských působnostech má být stanoven přímo zákonem, a to jak na úseku samostatném, tak i v přenesené působnosti. Ve statutu hlavního města Prahy může městským částem být svěřena ještě působnost další, nemůže však jim být odňata působnost, která jim vyplyne ze zákona.

Rozsah majetku, se kterým budou městské části hospodařit, bude vymezen v zákoně o majetku obcí. Předložený vládní návrh neupravuje samostatné otázky, které již řeší přijatý zákon o obecním zřízení. Je to důsledek ustanovení zakotveného v zákoně o obecním zřízení, že se jeho ustanovení vztahují na hlavní město Prahu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

Systematika zákona o hlavním městě Praze je maximálně přizpůsobena konstrukci zákona o obecním zřízení. Obdobně je i sladěna terminologie se zněním tohoto zákona.

Pokud jde o oblast výkonu státní správy, nenavrhuje se pro hlavní město Prahu zřídit nadřízený orgán státní správy obdobný okresním úřadům, které mají být podle vládního návrhu zákona ČNR o okresních úřadech zřizovány na všech okresech. Pokládám za potřebné zvlášť poukázat na závažný problém, týkající se současného rozčlenění hlavního města Prahy. Dosavadní členění hlavního města Prahy na obvody, v nichž mají působit obvodní zastupitelstva, a na další městské části, vzniklé připojením obcí, v nichž mají působit místní zastupitelstva, se nepovažuje za vyhovující a hledají se cesty, jak umožnit demokratičtější rozvoj městských částí hlavního města Prahy. Na řešení této situace pamatuje vládní návrh zákona v přechodném ustanovení § 39 s tím, že po dobu dvou let od nabytí účinnosti zákona o zřizování nových městských částí včetně jejich změn rozhoduje pouze jejich zastupitelstvo, aniž by se předem konalo místní referendum.

Tento postup umožní řešit nejnaléhavější otázky týkající se obnovy některých historických čtvrtí hlavního města Prahy, aniž se musí čekat na vydání zákona o místním referendu, který má zakotvit postup při jeho provádění. Předpokladem však je, že s návrhem na zřízení nové městské části musí být občané včas seznámeni.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předložený návrh zákona o hlavním městě Praze vytváří podle názoru vlády základní předpoklady pro reálné fungování samosprávy složitého městského mechanismu, i pro racionální výkon státní správy v podmínkách velkoměsta. Při projednávání vládního návrhu ve výborech ČNR byli zástupci předkladatelů seznámeni s připomínkami. Řada z nich jistě nesporně přispěje ke zkvalitnění předloženého návrhu. K některým úpravám, jež navrhuje společná zpráva výborů ČNR, bych posléze zaujal jako pověřený člen vlády stanovisko.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, doporučuji vám předložený vládní návrh po úpravě na základě připravených doplňků a změn ke schválení.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu místopředsedovi vlády za odůvodnění vládního návrhu zákona a prosím společného zpravodaje výborů ČNR pana poslance Payna. aby odůvodnil společnou zprávu výborů ČNR.

Poslanec Jiří Payne: Vážená předsedkyně, předsedo vlády, členové vlády, dámy a pánové, dnes byl našemu plénu předložen návrh zákona o hlavním městě Praze. V podstatě od prvního okamžiku, kdy jsme se první variantou návrhu začali zabývat, jsme se klonili k názoru, že hlavní město Prahu musíme pojímat jako jednu obec. Že to je nezbytné - jak už bylo řečeno - pro zachování nezbytných funkcí města, pro zachování toho, co potřebují pražští obyvatelé.

K předloženým návrhům jsme měli řadu připomínek, z nichž - musím říci velká většina byla vyslyšena, nicméně některé naše připomínky nebo otazníky nad budoucností Prahy zůstávají stále před námi. Samozřejmě i tento návrh, který dnes projednáváme, zastává pojetí Prahy jako jedné obce, která ovšem na rozdíl od předchozích návrhů, nedeleguje své pravomoci směrem dolů, právě proto, že jsme v tomto bodě nacházeli řadu sporných momentů a těžko právně řešitelných, ale návrh vychází z představy, že Praha má jednu samosprávu, která sestává ze zastupitelstva jak města tak i městských částí a pokouší se na naše přání nějakým způsobem vymezit určitým způsobem kompetence mezi městem a městskými částmi. Vítám tento pokus, protože vím, že je to pokus nesmírně nesnadný.

Výsledkem tohoto pokusu ovšem je, že jsou kompetence městských částí podle mého názoru o něco větší než bychom původně předpokládali. To znamená, že naše původní už téměř heslo, které jsme tady mnohokrát citovali, zůstává stále v platnosti, že decentralizace je dalekosáhlá. Nicméně tento zákon se pokouší i navrhnout nějaké koordinační mechanismy. Je tedy otázkou a je na nás, abychom při projednávání zákona zvážili, zda tyto mechanismy jsou dostatečné, zda je dostatečným koordinačním mechanismem např. plán rozvoje Prahy, když zároveň vlastně každá městská část schvaluje plán rozvoje apod.

Abychom tedy měli jasno v tom, kam patříme s tímto zákonem v evropském měřítku, musíme říci, že to je naprostá výjimka, že tento zákon jde daleko za běžný rámec decentralizace v Evropě. Je to tedy experiment, do kterého se navzdory tomu, že jsme před ním varovali, zřejmě pouštíme a těžko říci, jak dopadne. Ideální řešení, které bychom si snad dovedli představit, pravděpodobně v tomto okamžiku zhruba v dimenzi 1-2 let není přijatelné, není možno jej uskutečnit okamžitě.

Znamená to tedy, že předpokládáme, že tento zákon bude jakýmsi východiskem, které se bude určitě dalším způsobem vyvíjet. V této souvislosti si myslím, že je potřeba také nějakým způsobem se vyjádřit ke stanoviskům, která zaznívala ze strany veřejnosti k těmto zákonům. Výsledkem dlouhého projednávání nakonec je, že je nespokojenost na mnoha stranách. Samozřejmě, vůči dosavadnímu Národnímu výboru hl. m. Prahy zaznívaly značné obavy z centralismu. Přitom tyto obavy byly pravděpodobně více motivovány zkušenostmi z minulého totalitního období, než situací, která by měla nastat po komunálních volbách. Vychází to z toho, že asi těžko si dovedeme představit, jak to všechno bude vypadat.

Že ze strany NVP určité prvky nespokojenosti zaznívají, bych dovedl pochopit, protože decentralizace je skutečně větší než byla v původním návrhu NVP. Překvapivé je, že ačkoliv vládní návrh se pokusil udělat vstřícný krok, samozřejmě do určité míry, vůči návrhům, které předkládá Svaz obcí a měst, nebo Pražská rada obcí a měst, z jejich strany tento krok zřejmě nebyl pochopen pro nedostatečné porozumění věci nebo musí jít o jakýsi záměr, kdy ani tento vstřícný krok nebyl pochopen jako pokus o dorozumění a nadále je tedy vytvářeno umělé napětí za každou cenu.

Když jsme o tomto návrhu hovořili při projednávání s legislativci z vlády a byl tam přítomen také zástupce Svazu obcí a měst ing. Kraft, sám připustil v rozhovoru, že v Praze bude muset nepochybně dojít k integračním tendencím, ale že sám odhaduje tento vývoj zhruba na 5 let a že ekonomické škody ke kterým dojde v důsledku toho, že Praha bude nyní dalekosáhle decentralizována, budou nižší než psychické škody, které by způsobila přílišná centralizace. Mě tento názor velice překvapil. Samozřejmě nevím, zda za ním stojí ještě dnes, protože z jeho strany jsme mnohokrát slyšeli velmi rozporuplná stanoviska, ale je-li tomu skutečně tak, že tento muž je si vědom toho, že navrhuje a prosazuje řešení, které je vlastně ne zcela optimální, pak mně nezbývá než předpokládat, že je veden jakousi snahou získávat si přízeň lidu za každou cenu, i když to přinese hl. m. Praze škody. Chtěl bych na to poukázat především proto, abychom si uvědomili, že musíme rozhodovat především sami za sebe a že odpovědnost je především na nás a že samozřejmě hlasy, které zaznívají z venku, je potřebné brát vážně, ale myslím, že prvek odbornosti a porozumění věci by měl asi v naší práci stát na prvním místě.

Na závěr tohoto úvodu bych ještě rád shrnul některé názory, které zazněly ve výborech. V podstatě všechny názory se vyjádřily shodně v tom, že doporučují zákon k přijetí, samozřejmě s připomínkami, jejichž souhrn jste dostali dnes jako sněmovní tisk.

Dále bylo ve výborech příznivě přijato to, že zákon o hl. m. Praze je nyní ve velkém souladu, je konzistentní, se zákonem o obecním zřízení. Dokonce ta konzistence je až taková, že se z nich stává dvojice nerozlučných bratříčků a všichni, kdo se budou zabývat nadále zákonem o Praze, budou muset mít nepřetržitě vedle sebe zákon o obcích. Možná, že takové řešení je poněkud nepraktické, pochází však z historie minulých měsíců, jakou procházel návrh zákona o hl. m. Praze.

Samozřejmě některé věci zbývají v souvislosti s tím ještě dořešit a myslím, že již není třeba je připomínat.

Nyní ještě bych vás poprosil, zda byste si vzali sněmovní tisk společné zprávy a rád bych se vyjádřil k některým bodům.

Zejména připomínka k § 1 byla vedena, motivována tím, že mezi zákonem o Praze a zákonem o obcích je velmi úzký vztah a že je potřeba tam některá specifika těchto vztahů ještě blíže vymezit. Z toho důvodu byl § 1 zjednodušen, ale nelekejte se, dodatek byl doplněn do § 39. Je to jakési podrobnější vysvětlení toho, co jsme měli na mysli, když říkáme, že na hl. m. Prahu se vztahuje zákon o obcích, pokud jiný zákon nestanoví jinak. Tento problém nám zabral mnoho času při projednávání. Doufám, že dnes je postačujícím způsobem vyřešen.

Další vložený § 6, na který bych chtěl upozornit, je doplnění v podstatě ve shodném znění se zákonem o obcích a s tímto návrhem přichází ústavně právní výbor a myslím, že je zcela na místě, protože umožňuje to, co v jiných obcích mohou samozřejmě občané vůči svému zastupitelstvu; rozšiřuje toto právo i na městské části. Pokud by § 6 nebyl vložen do zákona, pak by obyvatelé Prahy neměli možnost se obracet k orgánům městských částí, pouze k orgánům města.

Další bod, který stojí za zmínku, je v § 7 - doplnění podmínek pro udělení souhlasu, resp. neudělení souhlasu, a to pouze z důvodů ohrožení životního prostředí. Je to opět inspirováno zákonem o obcích a vychází to samozřejmě i z té představy, že pravomoc udělovat souhlas k umístění provozovny, má obec, ale zákon o Praze tuto pravomoc rovnou deleguje na městské obvody, tzn. podnikatel nebudou potřebovat dvě potvrzení: od hlavního města a zároveň od obvodu; takže povolení k umístění provozovny vydává pouze městská část.

Kromě toho ovšem není možné rozšířit pravomoci městských částí v Praze nad rámec jiných obcí, skutečně by to bylo asi nespravedlivé, a proto bylo třeba doplnit tento odstavec, bez nějž by se zřejmě zákon o obcích na jednotlivé městské části nevztahoval. Nelze to vyřešit ani tak, jak navrhovaly některé výbory, odkazem na zákon o obcích. Tento odkaz by neměl dostatečnou právní váhu.

V § 7 odst. 2 je vkládán jakýsi nový text, který byl převzat z § 19 a jedinou motivací k tomu je lepší systematické uspořádání tohoto zákona, tzn. jde jenom o formální změnu. obsahově se nic nemění.

Z § 9 bylo navrženo vypustit "místní stavebnictví a placené služby" z toho seznamu věcí, které jsou nezadatelně přiřčeny městským částem. Důvodem v podstatě je, že se očekává, že řada těchto funkcí bude privatizována. A na druhé straně tento výčet je demonstrativní, tzn., že je možné samozřejmě jít nad rámec tohoto výčtu. Takže věci tam chybět pravděpodobně nebudou.

Jinak k dalším důležitým věcem - v § 16 byla snížena částka ze 100 tis. na 50 tis., tj. shodně se zákonem o obcích. K § 18 bych chtěl říci, abychom si ušetřili potom rozpravu, že nahrazení § 14 až 17 podrobnějším rozčleněním jenom některých paragrafů a některých odstavců těchto původně zmíněných, je motivováno tím, že se jedná o vztah, který se týká pouze městských částí, tzn. ty paragrafy, které se týkají celého města, je potřeba roztřídit a opravdu je nutné uvést tam podrobnější výčet.

K § 19: Je doplňována jedna z funkcí, kterou povinně musí statut formulovat, a to rozsahem majetku, který se svěřuje městským částem. Domnívám se, že je na místě, aby v těchto majetkových věcech bylo pokud možno co největší jasno a abychom tím předcházeli případným sporům a nekonečným diskusím mezi městem a městskými částmi. Z toho důvodu si myslím, že vložení písmene "b" do § 198 odst. 1 by bylo na místě zvážit jako potřebné.

V § 20 bych rád vysvětlil, proč je jedna třetina nahražována jednou pětinou. V souvislosti s tím, že se vypouští věta, která hovoří o tom - "zvolení na určitém území" - jedná se o jednu pětinu všech poslanců, kteří mají možnost přicházet s touto iniciativou.

Jinak ostatní návrhy jsou v podstatě formální, v § 32 se zdá, že je třeba, aby zákon hovořil jednoznačně, je to jenom upřesnění.

Poslední poznámka by byla k § 39 na poslední stránce tohoto tisku, kde se nahražuje vazba "po dobu dvou let" pevným datem "31. prosince 1992". Motivem k tomu je to, že datum 31. prosince je zejména vhodné z hlediska rozpočtu atd. k tomu, aby se měnily územní hranice mezi městskými částmi nebo městem a že tedy by bylo velmi vhodné prodloužit období ne na dva roky ode dne, kdy schválíme tento zákon, ale až do 31. prosince, protože to je datum, ke kterému je nejvhodnější rozdělení provádět, vlastně tím umožňujeme, protože změny hranic budou prováděny nikoli plynule, ale k určitému datu, pouze v několika málo vhodných příležitostech, dáváme tím jednu příležitost navíc.

To je tedy vysvětlení k připomínkám z výborů, které byly zařazeny jako doporučené. Myslím, že výběr připomínek byl prováděn dostatečně odpovědně, pochopitelně vaše připomínky, které tady vznesete v rámci rozpravy, budou registrovány a budeme o nich hlasovat.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Paynovi za podání společné zprávy a zahajuji rozpravu. Zatím se do diskuse přihlásila pouze poslankyně Kolářová. takže ji prosím, aby se ujala slova.

Poslankyně Daniela Kolářová: Vážená paní předsedkyně, vážení hosté, vážené paní poslankyně a páni poslanci, myslela jsem, že budu až poslední v diskusi k tomuto zákonu. Mám dvě zásadní připomínky, možná že semýlím, ale v tomto zákoně, celkem velmi přesně formulovaném, dalo to také velkou práci, postrádám citové vyjádření k městu Praze, protože Praha je sídlo nejen české vlády a jejích orgánů, ale také federální vlády a jejích orgánů a Praha jako město v historickém a kulturním kontextu s nezaměnitelnou tradicí. To v zákonu postrádám a také jsem to v tomto smyslu připomínkovala.

Jako druhou připomínku - mám připomínku zásadního rázu. S veškerou úctou k legislativě bych v budoucnu prosila, aby český jazyk v zákonech byl český. (Potlesk.) Máme ústav pro jazyk český, můžeme se poradit a mám velikou touhu, aby když si občané chtějí koupit nějaký zákon, já říkám do kredence, aby se (od 15 let) v něm každý občan vyznal. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Kolářové, zatím nemám další písemné přihlášky do diskuse. Pan poslanec Benda se hlásí, je to k zákonu o Praze? Tak prosím.

Poslanec Marek Benda: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážená česká vládo, vážená Česká národní rado. Mám jednu faktickou poznámku k tomu, jak se měnila jedna třetina na jednu pětinu v § 20, tak tam bylo vypuštěno, pokud o to požádá nejméně jedna třetina jejich členů - a teď bylo vypuštěno - zvolených na území, kde se zřízení nové městské části navrhuje, A o kousek dál věta pokračuje - pokud o to požádá alespoň jedna desetina občanů starších 18 let, kteří mají na tomto území trvalé působení. Tak taky aby to bylo uvedeno do souladu. A pak bych se chtěl zeptat, vy jste všichni dole dostávali otevřený dopis poslancům od požárníků a tak bych se chtěl zeptat, zda to má být do tohoto zákona zařazeno a poprosil bych tedy paní předsedkyni, která je zde jmenována, že se s ní o tom jednalo, jestli nám může vyložit, jak se na tom pracuje. Děkuji vám.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Jestli mohu odpovědět z tohoto místa.

Záležitost požárníků není řešitelná podle mého názoru zákonem o Praze. Je řešitelná pouze novelizací zákona 133/1965 Sb., jak jsme to také požárníkům navrhli. Oni přišli, už je to několik dnů. a zase včera večer, dneska navštěvují jednotlivé poslance a chtěli, aby odpovědnost za požární ochranu převzalo hlavní město Praha. Jsou to ovšem pražští požárníci a připouštějí , že zbytek požárníků, tj. - říkají sami - 90 % těch mimopražských, že bude chtít setrvat ve svazku k ministerstvu vnitra. Nevím, zda se nám podařilo celou situaci vysvětlit, snažili jsme se o to, seč jsme byli. Teď naposledy jsem s nimi jednala já a pan místopředseda Žák. Dnes ráno a včera večer také a dnes ještě pan doktor Kalvoda, Ale podle mého názoru v žádném případě tomu požadavku hasičů, abychom zakotvili jejich požadavek v zákoně o hlavním městě Praze, nelze vyhovět. Oni vychází z té přílohy k zákonu o okresních úřadech a uvádějí, že by jejich nový právní statut už v tomto zákoně měl být upraven, ale takto by mohli požadovat úpravy i zdravotníci, drobní podnikatelé a celá řada ostatních kategorií občanstva. Zákon o Praze je formulován v obecné rovině a nelze tam tedy konkrétní úpravy v žádném případě legislativně čistě zavtělit.

Jestli vám toto vysvětlení stačí, pokud nikoliv, tak poslední s nimi mluvil pan dr. Kalvoda a mohl by nám říci, jak vypadá situace teď, jestli začnou stříkat.

Poslanec Jan Kalvoda: Paní předsedkyně, dámy a pánové, skoro se mi chce říci, že naposledy s nimi mluvil pan místopředseda Žák, ale ten tu není.

Problém je přesně tak, jak byl pojmenován. My jsme s nimi postoupili ještě při zahájení této schůze - s představiteli pražských hasičů nebo požárníků - takovou rozpravu a zjistili jsme, že jako poslanci nejsme schopni dát těmto lidem jistotu, kterou si oni slibují. Z toho prostého důvodu, že žádný poslanec, ani nikdo jiný nemůže předejmout to, jak rozhodne tato sněmovna. Stejně tak žádnému poslanci nelze zabránit ani nelze uložit, aby s nějakým návrhem změny návrhu zákona vystoupil.

Faktem zůstává, že problémy, které požárníci v Praze ventilují, jsou problémy, které podle mého názoru musí být řešeny novelou zákona o požární ochraně. Je to velmi významné odvětví státní správy, která musí být regulována jednotně, čímž nechci říci, že musí být regulována jednotně tak, jak si například dnes na ministerstvu vnitra nebo ve vládě představují. Osobně považuji za důležitou ještě další výměnu názorů. Naskýtá se totiž řešení tohoto problému v té podobě, že by státní správa na úseku požární ochrany byla svěřena zákonem do svěřené působnosti obcí. To znamená, že obce by vykonávaly tuto svěřenou státní správu stejně, jakoby řídily operativní činnost hasičů nebo požárníků, jak chcete. Nic z toho, co jsem uvedl, nemůže řešit nějaká novela nebo jakékoliv ustanovení zákona o Praze. Je velmi žádoucí, aby státní správa v tomto úseku byla upravena jednotně.