Česká národní rada 1990 – 1992

Po jednání v Kroměříži bylo toto celé uvažování nakonec prezentováno podle mého názoru dosti matoucně. Totiž jako spor na jedné straně sentimentálních moralistů, a na druhé straně moderních, důsledných a věcných liberálů, stoupenců tržního hospodářství a rovnosti před zákonem. tedy těch, kteří chápou. že špinavé peníze je třeba už jednou vyprat a vybírat z nich už konečně daně. Anebo byl prezentován jako spor na jedné straně zastydlých levičáků, kteří se rozhodují pod sugescí hesla "Obchody nechť patří těm, kteří v nich prodávají", a kteří proto chtějí za každou cenu preferovat i ty prodavače. kteří nám dnes ztrpčují život svou notorickou neochotou, a na druhé straně radikálních inovátorů, kteří naopak preferují nové dynamické podnikatele, kteří už netrpělivě čekají. až budou moci sloužit zákazníkům.

Bohužel ani tentokrát nejde o pohádkový konflikt, v němž se zjevné dobro sváří se zjevným zlem, a v němž jediné barvy jsou černá a bílá. Nikdy totiž v žádné fázi jednání - a to nejen české, ale kterékoliv vlády - nebylo pochyb o tom, že stávající zaměstnanci mají být zvýhodněni. Šlo jen o míru tohoto zvýhodnění. Proč, o tom nikdy nebylo pochyb. Domnívám se, že můj kolega pan Mečiar to poněkud zjednodušil, když zahájil tiskovou konferenci v Kroměříži oním vehementním vstupem, v němž mluvil o špinavých penězích řezníků a zelinářů a číšníků a o tom, že takové špinavé peníze jsou na obou stranách budoucích zájemců.

O to nešlo, přinejmenším nikoli v první řadě. Základním argumentem pro preferenci nebyly ani tak obavy ze špinavých peněz, ty si - obávám se přijdou na své tak jako tak, ale obavy z příliš chtivých peněz. Z toho, že tzv. malá privatizace bez preference by mohla doslova rozložit strukturu naší obchodní sítě k neprospěchu právě oněch 16 mil. konzumentů. Kde je dnes správkárna obuvi - je-li vůbec ještě kde - by mohla být třeba herna, kam dnes chodíme vracet lahve, by mohla být sázková kancelář, a kde je Švadlenka, může být pozítří luxusní starožitnictví pro cizince či diskrétní obchody pro pány.

Námitka, že tržní prostředí dříve či později vše urovná. že ze sexshopů se opět stane prodejna léčivých bylin, nepřesvědčuje (potlesk), protože jde právě o to, zda dříve, či později. Toto "později" může znamenat dlouhé měsíce trápení spotřebitelů, rok, možná dva. Ne každému, kdo touží po rychlém zbohatnutí, se podaří rychle zkrachovat. (Potlesk.)

Preference je tedy jistou, zdůrazňuji, že jen jistou zárukou stability obchodní sítě a sítě služeb a pohostinství, či alespoň zárukou její jen postupné, nikoli zbrklé proměny, zárukou, že motivem takovéto proměny bude také úcta k zákazníkovi, a nikoliv jen pošetilá honba za rychlým zbohatnutím.

Výrazem této starosti - a to i u těch, zdůrazňuji, kteří byli jen pro mírnou preferenci - je ustanovení § 17 odst. 2 návrhu zákona, které zakládá povinnost vlastníka provozní jednotky, kterou organizace zcela nebo zčásti využívala k prodeji základních potravin, nejméně po dobu dvou let v tomto prodeji pokračovat. Tato povinnost je pod sankcí pokut. Toto ustanovení je čistě administrativní a ty pokuty jsou ještě něco horšího, ale ukazuje se, že jiné řešení zatím nalezeno nebylo.

Je pozoruhodné, že v původním návrhu byla tato lhůta stanovena na 6 měsíců. Naše Legislativní rada, vedená čistě právním uvažováním, navrhla vypustit toto ustanovení. Vláda České republiky po projednání tam opět šestiměsíční lhůtu doplnila, ale tři vlády v Kroměříži nakonec rozhodly pro dvouletou lhůtu. To je důkaz toho, jak kompromisní řešení se nakonec přijalo a jak zjednodušující byly všechny interpretace, naznačující, že se nad tímto zákonem střetli stoupenci tržního hospodářství se sentimentálními levicovými moralisty.

Vůbec problematikou možných preferencí stávajících pracovníků zejména obchodních organizací se vláda zabývala na svých zasedáních velmi podrobně, přičemž byly zvažovány jak ekonomické, tak právní aspekty daného problému. V této souvislosti musím konstatovat, že v konečné fázi převládl ve vládě České republiky - byť nejtěsnější většinou - názor, podle něhož by v zákoně nemělo být zakotveno předkupní právo, přitom však zastánci čistě tržního řešení uznali, že určité prvky administrativní povahy je nutno za dané situace v návrhu zachovat, aby se předešlo zmíněnému možnému rozpadu obchodní sítě.

Konečný návrh, podle něhož by stávající pracovníci měli být zvýhodněni tím, že jim je umožněno část kupní ceny ve výši 50 % zaplatit formou splátek, a to nejpozději do 5 let od uzavření smlouvy o prodeji provozní jednotky, je tudíž potřebným kompromisem.

Ani toto řešení není zdaleka čisté. Jako další příklad uvádím tyto skutečnosti. Zvolené řešení nezaručuje rovnost všech před zákonem, neboť zvolená forma preference určitým způsobem zvýhodňuje jednu skupinu obyvatel na úkor druhých. V návrhu jsou dále zachovány některé administrativní prvky, které v řádně fungujícím tržním mechanismu nemají místo. Omezení, podle něhož nelze provozní jednotku převést po dobu dvou let na jiného, je administrativním zásahem do vlastnických práv. - Obdobný charakter má i ustanovení, podle něhož vydražitel má právo na uzavření smlouvy o pronájmu nebytového prostoru, v němž se provozní jednotka nachází, přičemž vlastník nebytového prostoru je povinen tuto smlouvu, pokud nebude dohodnuto něco jiného, s vydražitelem na dobu pěti let uzavřít. Tato skutečnost byla rozhodující i při zvažování výše a doby splátek, neboť jakékoliv prodloužení této doby by ve svých důsledcích muselo znamenat i prodloužení tohoto tzv. nuceného nájmu, neboť by bylo nelogické, aby vydražitel splácel část kupní ceny i v době, kdy by mu nájem nebytového prostoru již skončil.

Další preference, kterou by byla možnost splácet kupní cenu po dobu delší než pět let, nepřipadá v úvahu také proto, že při předpokládané míře inflace by novému vlastníku byla část kupní ceny vlastně odpuštěna. Nepochybujte, že určité výkladové těžkosti může způsobit i pojem "základní potraviny" a s tím související povinnost zabezpečovat po dražbě po dobu dvou let prodej těchto základních potravin.

Zašel jsem možná poněkud do detailů, protože jsem vám chtěl ukázat složitost celé problematiky, která vás mine, protože vláda vám předložila pouze onen druhý zákon, který upravuje procesní charakter těchto vztahů, a abyste uvěřili tomu, že nešlo o frontální střetnutí stoupenců starého a nového, že šlo o velmi složité zvažování, které by bez přičinění vlády České republiky v tuto chvíli trčelo někde uprostřed.

Na závěr chci říci, že vláda České republiky opět jednou jednala v časové tísni. Jednala, ale, vědoma si své odpovědnosti, energicky, věcně a především rychle, a zachránila ani ne tak schůzi vlády v Kroměříži, i když i tu bezpochyby také zachránila, ale především "malou privatizaci", která by se jinak dostala do Federálního shromážděním se značným zpožděním. Konečně chci říci, že referování o všech jednáních, která vedla k návrhu zákona a komentáře, které se dodatečně objevily, byla vesměs zjednodušující. Tu ovšem nejsou namístě nářky a stížnosti, na to si musíme zvyknout a unést - vy, parlament České republiky, i my, vláda České republiky - tíhu odpovědnosti za řešení problémů, které ať už jsou jakékoliv, rozhodně nejsou černobílé. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji předsedovi vlády České republiky panu Pithartovi za jeho projev a přikročíme k dalšímu bodu pořadu, kterým je

Předsednictvu České národní rady byly předloženy některé návrhy a žádosti na změny ve složení výborů České národní rady. Předsednictvo vám doporučuje přijmout usnesení, ve kterém jsou všechny tyto změny uvedeny. Návrh předsednictva ČNR vám byl předložen jako sněmovní tisk 64. Současně vám předsednictvo ČNR navrhuje, aby náš nový poslanec pan Nerad byl zařazen do rozpočtového a kontrolního výboru ČNR, kde byl zařazen i pan poslanec Bubeník.

Máte k předloženému návrhu usnesení nějaké dotazy? Pokud nikoliv, zdá se, že nikoliv - já odsud nevidím na všechny strany - přikročíme k hlasování.

Doporučuji hlasovat o celém předloženému návrhu najednou. Má někdo jiný návrh? Pokud nikoliv, kdo souhlasí s návrhem předsednictva ČNR na usnesení České národní rady o změnách ve složení výborů České národní rady podle sněmovního tisku 64, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) Zdá se, že je to převážná většina.

Kdo je proti?

Zdržel se hlasování? Jeden. Návrh na změnu byl přijat.

Děkuji, Můžeme přikročit k dalšímu bodu pořadu, tím je

Dostali jste na lavici sněmovní tisk č. 73, tj. návrh předsednictva České národní rady na zkrácení zákonné lhůty 60 dnů k projednání vládního návrhu zákona České národní rady o změnách působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Předsednictvo České národní rady vám navrhuje, aby tento návrh zákona byl výjimečně projednán v České národní radě v době kratší, než stanoví jednací řád a o takovémto návrhu, jak víte Česká národní rada hlasuje bez rozpravy.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem uvedeným ve sněmovním tisku 73, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) Zdá se opět, že to je převážná většina.

Je někdo proti tomu? - Sedm.

Kdo se zdržel hlasování? - 24. Je tedy i tento návrh přijat nadpoloviční většinou. Děkuji.

Dalším bodem je

Uvedený návrh zákona byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru České národní rady.

Skupina navrhovatelů se rozhodla vzít tento návrh zpět. Podle § 22 našeho jednacího řádu tak lze učinit se souhlasem České národní rady.

Nyní prosím jednoho z navrhovatelů, pana poslance Jana Kasala, pana místopředsedu, aby návrh na zpětvzetí návrhu zákona krátce zdůvodnil.

Místopředseda ČNR Jan Kasal: Vážené paní poslankyně, vážení pánové poslanci, vážení hosté, návrh skupiny poslanců na změnu a doplnění zákona České národní rady č. 368 z letošního roku o volbách byl ve výborech České národní rady projednán. Tento návrh však nenašel ve výborech podporu vzhledem k časovým návaznostem. Proto navrhovatelé po zvážení všech okolností vzali svůj návrh zpět a doporučují, aby Česká národní rada vyslovila se zpětvzetím tohoto návrhu svůj souhlas. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) Zdá se opět, že je to převážná většina.

Kdo je proti? - Jeden.

Zdržel se někdo hlasování? - 21. Návrh usnesení na zpětvzetí návrhu skupiny poslanců byl přijat převážnou většinou. Děkuji.

Přistoupíme k dalšímu bodu pořadu

Vládní návrh zákona jste obdrželi prostřednictvím výborů České národní rady jako sněmovní tisk 31 A. Společnou zprávu výborů jste dostali dnes na lavice jako sněmovní tisk č. 46. Odůvodněním vládního návrhu zákona České národní rady pověřila vláda České republiky svého místopředsedu pana Milana Lukeše, kterého prosím, aby se laskavě ujal slova.

Místopředseda vlády Milan Lukeš: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vládní návrh zákona ČNR o hlavním městě Praze je nedílnou součástí komplexu připravovaných zákonů upravujících otázky samosprávy a místní státní správy. Jedná se konkrétně o v mezidobí již přijaté zákony České národní rady o obecním zřízení a o volbách do zastupitelstev v obcích a dále o vládní návrh zákona ČNR o okresních úřadech, úpravě jejich působnosti a o dalších opatřeních s tím souvisejících, který je v současné době rovněž v České národní radě projednáván.

Jak známo, k původně předloženému vládnímu návrhu zákona o hlavním městě Praze uplatnily výbory ČNR i koncepční připomínky, jež vedly k tomu, že vláda České republiky vzala návrh zpět, aby mohly být zohledněny základní připomínky těchto výborů i podněty, které obsahoval návrh zákona přepracovaný skupinou poslanců ČNR, a aby mohly být do návrhu promítnuty i úpravy, jež vyplynuly ze zákona o obcích, který Česká národní rada přijala 6. září tohoto roku.

Dovolte mi, abych projednání nového znění zákona o hlavním městě Praze, který vláda České republiky projednala dne 19. září a předložila České národní radě, uvedl z pověření vlády do souvislosti s návrhy zákonů o obecním zřízení a okresních úřadech.

Předložený vládní návrh je totiž způsobem aplikací obecně právní úpravy samosprávy obcí a místní státní správy na specifické podmínky miliónového velkoměsta.

Vládní návrh vychází ze zásady, že jedinou obcí na území hlavního města Prahy je hlavní město Praha jako celek. Z toho se pak dovozuje, že jediným subjektem vlastnictví obce je hlavní město Praha, že městským částem může být majetek svěřován do užívání. Rovněž ostatní samosprávné pravomoce přísluší jako subjektu hlavnímu městu Praze a jednotlivé městské části se na výkonu samostatné působnosti hlavního města Prahy podílejí v rozsahu stanoveném připravovaným zákonem, dalšími obecně závaznými právními předpisy nebo statutem hlavního města Prahy.

Pojetí hlavního města Prahy jako jednoho městského organismu zaručuje zachování pro obyvatelstvo nezbytných celoměstských funkcí - řešení obtíží v ekologické a ekonomické oblasti a řešení ostatních celoměstských problémů, jako urbanistických, dopravních i plnění reprezentativní funkce ve vztahu k zahraničí. Současně však vládní návrh sleduje i výrazné posílení městských částí jak na úseku samosprávné působnosti, tak při výkonu státní správy s tím, aby se výkon těchto funkcí obyvatelům hlavního města Prahy přiblížil jako nezbytný předpoklad demokratického řízení města.