Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně České národní rady Dagmar Burešová, místopředsedové České národní rady Václav Žák, Michal Kraus, Zdeněk Malík, Jan Kasal a 175 poslanců České národní rady.

Členové vlády České republiky, předseda vlády Petr Pithart, místopředsedové vlády Milan Lukeš a Antonín Baudyš, ministr pro hospodářskou politiku a rozvoj Karel Dyba, ministr financí Karel Špaček, ministr výstavby a stavebnictví Ludvík Motyčka, ministr školství. mládeže a tělovýchovy Petr Vopěnka, ministr kultury Milan Uhde, ministr práce a sociálních věcí Milan Horálek, ministr zdravotnictví Martin Bojar, ministr průmyslu Jan Vrba, ministr zemědělství Bohumil Kubát, ministr státní kontroly Bohumil Tichý, ministr životního prostředí Bedřich Moldan a ministr vlády Jaroslav Šabata.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, milí hosté. Všechny vás srdečně vítám na 5. schůzi České národní rady a zejména ráda mezi námi vítám českou vládu v čele s premiérem Petrem Pithartem. (Potlesk.)

Předsednictvo ČNR navrhuje rozšířit pořad dnešní schůze proti návrhu, který byl uveden na pozvánce. Pro lepší přehled vám tento návrh byl rozdán. Máte ho všichni a prosím, abyste mi sdělili. pokud někdo z vás si přeje navrhnout změnu nebo doplnění navrženého pořadu. Je tomu tak? Má někdo návrh na doplnění?

Poslanec Josef Šimeček: Doporučuji zařadit bod "Různé".

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Bod "Různé" je bod 7. "Interpelace, otázky a podněty." Podle jednacího řádu bod "Různé". jako takový - neexistuje. Čili musíme dostat váš námět do bodu 7.

Poslankyně Anna Röschová: Nenašla jsem v programu bod "Volby soudců", který měl být na tomto plenárním zasedání.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: O volbě soudců jsme se nakonec dohodli na předsednictvu, že vzhledem k tomu. že ministerstvo spravedlnosti předkládá další návrhy, budeme celý tento bod probírat na příští schůzi. Ministerstvo spravedlnosti nebylo sto naprosto přesně vyhovět našim požadavkům, takže je zapotřebí to v tomto směru doplnit. Prosím další náměty?

Poslanec Ivo Palkoska: Domnívám se, že paní doktorka Röschová by toto mohla vysvětlit, pokud jde o soudce.

Poslankyně Anna Röschová: Včera se na své schůzi ústavně právní výbor velice důkladně zabýval návrhy na volbu soudců a 26 justičních čekatelů navrhl na volbu na dnešním plenárním zasedání a zbývající na příštím plenárním zasedání. Takže jsem nyní trochu zmatená, protože nevím, proč těch 26 justičních čekatelů nebylo plenárnímu zasedání předloženo ke schválení.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Odpověděla bych paní poslankyně Röschové, že jsme tuto otázku řešili na předsednictvu. Rozhodli jsme se, že stejně vzhledem k tomu nepatrnému počtu soudců se personální stav v justici podstatně nezmění, že nemáme potřebné podklady a že tu otázku budeme řešit celou. Ono totiž vzhledem k tomu, jak probíhaly dřívější rozpravy, pokud jde o soudce, lze očekávat, že by mohly vzejít určité námitky vůči některým osobám a že poslanci by měli mít možnost, aby ve 14-ti dnech nebo 3 týdnech, které nás dělí od příštího zasedání, se mohli v místě bydliště, popř. u občanských iniciativ atd. o jednotlivých soudcích informovat, aby už přišel seznam soudců na plénum tak, aby se zde nemusely jednotlivé osoby soudců řešit na plénu, aby se to skutečně vyřešilo na výborech, kde máte možnost si případně i soudce přizvat, přizvat si ministra spravedlnosti, chtít po něm vysvětlení. Stačí tato odpověď paní poslankyni Röschové?

Poslankyně Anna Röschová: Nestačí, ale nedá se nic dělat.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Je mi líto, ale my jsme se domnívali. že tento způsob bude pro poslance nejpřijatelnější.

Čili - jsou nějaké další návrhy? (Nejsou.)

Zjišťuji, že podle prezenční listiny je v sále přítomno 162 poslanců, ale zase se táži, jestli se někdo z vás nezapomněl podepsat. Pokud ano, prosím, aby tak učinil. Je to důležité kvůli hlasování. (Vyzvaní poslanci odcházejí.)

Předpokládám, že skrutátoři donesou počet poslanců, protože si myslím, že otázka pořadu nebude příliš sporná, dávám hlasovat o tom, kdo souhlasí s navrženým pořadem. Kdo souhlasí, ať zvedne ruku! (Hlasuje se.) Je to evidentní nadpoloviční většina.

Prosím nyní, aby zvedl ruku ten, kdo nesouhlasí s navrženým pořadem. (Dva.)

Kdo se zdržel hlasování? (Dva.)

Prosím ověřovatele, aby mi sdělili. jaký je počet poslanců v této chvíli. 180, je tedy pořad schůze nadpoloviční většinou schválen. Děkuji vám.

Nyní přistoupíme k projednávání dalších bodů pořadu. Chci vás upozornit, že pan předseda vlády Petr Pithart požádal o vystoupení na dnešní schůzi. V souladu s jednacím řádem mu bude uděleno slovo hned po prvním bodu našeho programu.

Dále bych vás chtěla poprosit, abyste se do rozpravy hlásili zásadně písemně, tak jak jsme to už posledně zavedli a myslím, že se to velice osvědčilo.

Nyní můžeme přistoupit k projednávání pořadu 5. schůze ČNR. Prvním bodem je

Předsednictvo ČNR na své schůzi 6. září t.r. vzalo na vědomí rezignaci poslance ČNR Jana Bubeníka a na své další schůzi 13. září prohlásilo nastoupení náhradníka pana Františka Nerada na uprázdněný poslanecký mandát. Pana poslance Nerada mezi námi dnes srdečně vítám a zároveň bych vám ho chtěla představit. (Poslanec Nerad se představuje povstáním.)

Protože podle ústavního zákona o čs. federaci. je každý poslanec povinen složit poslanecký slib první schůzi, které se po svém nastoupení do poslanecké funkce účastní, prosím jej, aby předstoupil ke složení slibu. Ještě bych připomněla. že podle ústavního zákona odmítnutí slibu nebo složení slibu s výhradou má za následek ztrátu mandátu.

Předsedkyně mandátového a imunitního výboru paní poslankyně Röschová přečte ústavním zákonem předepsanou formuli slibu a pan poslanec Nerad vykoná slib do mých rukou se slovem "slibuji".

Prosím, abychom přistoupili ke složení slibu. (Přítomní povstávají.)

Poslankyně Anna Röschová: "Slibuji na svou čest a svědomí věrnost České republice a České a Slovenské Federativní Republice. Budu dbát vůle a zájmu lidu, řídit se ústavními a ostatními zákony České republiky a České a Slovenské Federativní Republiky a pracovat k tomu, aby byly uváděny v život.

Poslanec František Nerad: Slibuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Paní poslankyně, páni poslanci, předávám slovo předsedovi vlády České republiky panu Pithartovi. Pokud budete mít nějaké případné dotazy, prosím, abyste je přednesli v bodu 7 našeho pořadu - interpelace, otázky a podněty poslanců ČNR na členy vlády. V dalším bodě potom budou odpovědi členů vlády a pan předseda vlády by také odpověděl.

Předseda vlády České republiky Petr Pithart: Vážené paní a pánové, vážená Česká národní rado, přihlásil jsem se o slovo, protože pokládám za svoji povinnost informovat vás o události, která vzrušila a vzrušuje naši veřejnost, totiž o jednání našich vlád v Kroměříži, ale především o tom, co všechno tomuto jednání předcházelo.

Myslím si, že je nezbytně nutné, abyste o tom byli plně informováni. Vláda České republiky velmi dobře chápala význam tzv. malé privatizace, ale nejen to, chci vám dokázat, že z tohoto pochopení také vyvodila nezbytné závěry a jednala rychle a energicky. Bez zaváhání řeknu, že ani slovenská vláda ani federální vláda pro zdar společné schůze v Kroměříži neudělaly nic a troufám si říci, že bez aktivity české vlády by jednání v Kroměříži skončilo fiaskem, byla by to ostuda, protože toto jednání bylo předem ohlášeno, veřejnost byla o něm informována a víte, že probíhalo za účasti prezidenta republiky.

Neváhám ani říci, že v této souvislosti bych rád vládu pochválil - vy si samozřejmě názor učiníte sami. Vůbec mně v této souvislosti napadá, že máme možná malý smysl pro vlastní sebepropagaci. Já když jsem tázán na to, co je to česká politika a co ji zakládá, hovořím spíše než o obsahu o stylu, který bych rád spolu s vámi vtiskl české politice a v té souvislosti mluvím o střízlivosti, věcnosti, neokázalosti, solidnosti. Možná však, že tu neokázalost malinko přeháníme a někdy tak ztrácíme příležitost dokázat, co všechno česká vláda dělá. Když už jsem u té sebepropagace, chci využít této příležitosti, abych vám řekl, že například zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění o rozšíření funkcí obsazovaných jmenováním provádí v tuto chvíli pouze česká vláda, tedy nikoli slovenská ani federální. Česká vláda od prvého dne koordinuje postup při realizaci tohoto zákonného opatření, koriguje chyby, které se přitom objevují a v těchto dnech završuje první fázi tohoto procesu, tzn. u dvou nejpočetnějších - co do počtu podniků - resortů, totiž ministerstva průmyslu a ministerstva strojírenství a elektrotechniky.

Odpusťte tuto malou vsuvku, ale pokládal jsem ji za nutnou. Návrh zákona o převodech některých věcí ve vlastnictví státu do vlastnických fyzických nebo právnických osob, tzv. "malou privatizaci" předložili federální ministr financí a oba republikoví ministři pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Předložili návrh nedokonalý, beze všech podkladů, beze všech výpočtů, které by orientovaly vlády při obtížném rozhodování.

Nejdříve vás tedy seznámím s časovým sledem událostí. Návrh zákona byl vládě české republiky doručen teprve 19. září 1990, přičemž k tomuto dni neproběhlo připomínkové řízení, to bylo zahájeno teprve tohoto dne, ale pro krátkost času nebyly nakonec žádné připomínky zpracovány. S ohledem na tuto časovou tíseň nebylo možno již návrh zákona projednat v Legislativní radě vlády České republiky a v jejích pracovních komisích. Proto byl narychlo svolán rozšířený sekretariát Legislativní rady vlády České republiky. Výsledky jednání tohoto sekretariátu byly rozeslány členům vlády jako podklad pro jednání vlády České republiky. to se mělo uskutečnit ve středu 26. září 1990, tedy pouhý jeden den před konáním společného zasedání všech tří vlád v Kroměříži. Ani v tuto chvíli pochopitelně nebyly známy výsledky připomínkového řízení.

S ohledem na zjištěné nedostatky předloženého návrhu jsem po poradě s I. místopředsedou vlády panem dr. Vlasákem rozhodl v úterý 23. září, tedy o den, urychleně svolat mimořádné zasedání vlády České republiky na 16. hodinu. To proto, že jsme vešli ve styk s vládou slovenskou a pozvali jsme jejich legislativce, tak jako legislativce federální vlády, aby přijeli do Prahy a zúčastnili se této schůze vlády a aby se připravili na přenocování v Lazarské 7. Při tomto zasedání vláda konstatovala, že návrh je třeba dopracovat, neboť měl závažné nedostatky. Především nebylo respektováno ústavní rozdělení kompetencí mezi federací a republikami a místo návrhu federálního zákona - říkejme mu hmotně právní úprava těchto vztahů - a návrhu republikového zákona - dejme tomu procesně právní regulace těchto vztahů - byl vypracován a předložen pouze návrh zákona Federálního shromáždění. Tento nedostatek by nebylo možno odstranit v Kroměříži, neboť udělat z jednoho zákona dva, není práce na dobu kuřácké přestávky.

Chci vás informovat, že v poslední době v mnoha případech federální zpracovatelé návrhu nerespektují ústavní principy rozdělení působnosti mezi federací a oběma republikami a předkládají návrhy, v nichž jsou upravovány i otázky, které federaci upravovat nepřísluší.

Ve svých důsledcích to pak znamená, že vláda České republiky musí návrhy rozporovat. Abych byl konkrétní, uvádím, že jen za období od 1. července do současnosti bylo takových vadných návrhů vládě České republiky předloženo pět. Mezi nimi je nejenom zmíněný malý privatizační zákon, ale také jiné závažné právní úpravy, jako například návrh zákona o zaměstnanosti.

A tento nepříznivý trend bohužel pokračuje i nadále, neboť dnes se vláda zabývá dalšími návrhy, které ukazují stejné nedostatky. Jedná se o návrh zákona o zemědělské výrobě provozované samostatně hospodařícími rolníky, o návrh zákona o ochraně hospodářské soutěže, o návrh zákona o cenách a o návrh zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě.

To byl tedy první závažný a v Kroměříži neodstranitelný nedostatek předložených návrhů. Ale byly tam i jiné. V návrhu nebyl vyjasněn vztah k dalším souvisejícím právním úpravám, například k připravovanému návrhu zákona o majetku obcí. Bylo potřeba samozřejmě dopracovat návrh i po stránce legislativní techniky, ale to je běžné, to se děje v každém případě, takže bych to tady nerad zvláště vytýkal.

Na základě závěru tohoto mimořádného jednání vlády České republiky, které skončilo pozdě v noci, byl návrh legislativními pracovníky přepracován. Tohoto přepracování se zúčastnili - jak už jsem řekl - i zástupci sekretariátu legislativních rad vlády federální a slovenské a také republikových privatizačních ministerstev. Vidíte tedy, že jsme zvolili zcela bezprecedentní postup bez ohledu na jakékoliv prestižní ohledy.

Chci rád zdůraznit, že všichni zúčastnění jednali maximálně vstřícně a věcně. Dne 26. září 1990 byl přepracovaný návrh dán k dispozici federální vládě i vládě slovenské. Téhož dne se vláda problematikou malého privatizačního zákona zabývala ještě jednou na svém řádném zasedání. Vláda Slovenské republiky začala tento návrh projednávat až večer ve 21.00 hodin před jednáním v Kroměříži, federální vláda jej vůbec neprojednávala.

Vládou České republiky připravený návrh malého privatizačního zákona se stal základem jednání v Kroměříži, přičemž všichni zúčastnění konstatovali, že takto připravený návrh je jediným možným základem dalšího jednání.

Slyšeli jste, že tedy vláda České republiky se návrhem zákona zabývala dvakrát, dohromady celkem 13 hodin. Oč jsme vedli spory? Chtěl bych do této problematiky, související s tzv. preferencemi, vnést trochu více jasna. Zvažovali jsme samozřejmě zájmy současných zaměstnanců provozních jednotek, zvažovali jsme samozřejmě zájmy těch, kteří chtějí provozní jednotky vydražit. Ale především jsme zvažovali zájmy 16 mil. konzumentů.