Česká národní rada 1990 – 1992

Náš vztah ke Slovákům v našem společném státě bývá chápán jako manželství z rozumu. Jak k němu došlo, víme všichni. A všichni se jistě shodneme, že nyní máme daleko k ideálu - úcta a láska je dávno ta tam. Vývojově mladší a také aktivnější slovenský národ, místo v historických zemích očekávané vděčnosti se pro nás nepochopitelně staví na odpor vůči trvajícímu vlivu staršího bratra. Neměli bychom očekávat vděčnost, jsme demokraté, prosím vás, ať již jsme chápáni jako partneři či sourozenci, musíme mít pocit odpovědnosti za náš společný stát a za jeho územní celistvost. Čeká se od nás rozumné slovo, zda jít a jak. Vzniká otázka: Nechat se vydírat? Být slabí? Nebo uhýbat?

Naše česká vláda se zdá veřejnosti, dík neodpovědnému informování, jako vláda slabá. O to víc leží na nás, abychom vlastní vládu jednotně podepřeli, poněvadž se domnívám, že v otázce celistvosti státu musí rozpory mezi námi ustoupit do pozadí. Pokusme se pohlížet na vše s chladnou hlavou, utlumit vášně. Přehlédnout pokusy blafování a vydírání, přičemž oba partneři víme, že vlastně o vydírání nemůže jít. Přestaňme se vzájemně dráždit. Zbavme se extrémů, nepodezírejme se dopředně, snažme se obnovit úctu. Svým chováním i my poslanci přesvědčujeme denně Slováky, že v nás mají solidní partnery k jakkoliv obtížným jednáním.

My sami zde a veřejnost v Čechách a na Moravě se musíme naučit rozlišovat. Pocity vlastenectví u nás jsou pasé, dnes se díváme na tyto projevy s despekt m, jako na velkohubé projevy nacionalismu. Neměli bychom zapomínat, že byli kdysi i Sokolové, Kmoch, Hašler a jiné projevy vlastenectví českého. Vlastenec má zřetelnou snahu pomoci pozvednout svůj národ na úroveň jiných, nacionalista je ochoten tak učinit na úkor jiných. Jestliže v historických zemích se dříve cvičilo v Sokole, pořádaly se majálesy a jiné akce, uvědomme si, že na Slovensku, přes náboženský útlak minulých desetiletí, přežilo křesťanství úspěšněji, a že se dnes projevuje a bude projevovat příklonem k církvím a pořádáním poutí. Jejich nadšení se může snadno jevit jako nacionalismus. Nenechme se vyprovokovat, posuzujme s nadhledem a rozlišujme vlastenectví a separatismus.

Myslím, že je naší povinností orientovat se, je to pro nás výzva, abychom si ujasnili naše představy o společném státě a nalezli moudrou odpověď. Abychom si někdy v budoucnu nemuseli vyčítat, že jsme sami svými přístupy přispěli k rozpadu státu.

Bude asi potřebná nesmírná trpělivost. Přesto se domnívám, že právě v dnešních podmínkách budování právního státu bychom se v prvé řadě měli vrhnout do práce na Ústavě. Aby bylo občanům jasné, že opravdu chceme řešit problémy navršené za dlouhá desetiletí.

Živnou půdou pro separatismus jsou pocity křivdy a poškozování, vysávání odněkud, zvláště v situaci narůstajících hospodářských potíží. Stačí pár demagogů a dokáží podpálit davy, nezbývá než řešením v této oblasti otupit hroty separatismu. Nepokoušejme se využívat Žitného ostrova jako nátlakovou kartu, rozumně přiznejme, že Slováci mají právo se cítit pány ve vlastním domě. Popřejme jim maximální hospodářskou federalizaci. Obnovme vzájemnou důvěru mezi představiteli obou našich národů, necestujme tak často do Rakouska a SRN, ale na Slovensko! Již svou přítomností povzbudíme váhavé, slušné tamní demokraty jakéhokoliv zabarvení, aby konečně vystoupili na obranu celistvosti státu.

Navštěvujme se vzájemně a poznávejme se! Nebojme se jeden druhého! Slovenští demokraté musí cítit náš zájem a pomoc. Sledujme tamní vývoj. Nezaměňujme přání se skutečností!

Se separatisty nejednejme ani v soukromí! Ignorujme je, izolujme je! Fanatici bývají omezení. Nevěřím, že by došlo k tak rozsáhlému zatemnění mysli. Nepřevládnou! Trvejme na rychlé reformě, na stanovení stejných podmínek a možností k práci i životu, na stejných zásadách stanovení daní a odvodů i jejich užití a dělení, abychom odstranili stimulátor napětí. A hlavně my, poslanci, staňme se pilíři demokratického vývoje společnosti!

Od nás se čeká, že svou tolerancí, svou trpělivostí a - promiňte mi to slovo - snad moudrostí, pomůžeme vychovávat občany k témuž. V kriminálech a na lágrech jsme byli jednotni a doufám, že budeme jednotni i nadále.

Jsem dopravák, prakticky celoživotní. Mrzí mě pokusy našich novin přispět do mlýna s troškou o přesedání v Malackách, jak bylo i zde uvedeno. Naopak, jako dopravák budu myslet v kategoriích celostátních. Mnohdy si připadám jako na nádraží přeplněném vlaky, kdy všechny koleje máme obsazeny. Jakmile se trať uvolní, všichni by hned chtěli vyrazit. Nelze. Došlo by ke střetu, došlo by ke katastrofě. Naši práci, naše úkoly lze uvážlivě řešit jeden po druhém, v pořadí důležitosti, trochu i s rizikem, že ne všechny budou dokonalé. Protože se domnívám, že je lepší špatný zákon než žádný zákon. Tlak je zde obrovský.

Přiznejme si, že svoboda bez vzdělání, bez přípravy, bez výchovy k ní, může být nebezpečná a tomu podřiďme i své já. Při absenci solidního odpovědného postoje masmedií se musíme stát vlivnými osobnostmi a výrazně přispívat ke zlepšení nynějšího stavu. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji pane poslanče. Prosím poslance Balcárka.

Poslanec Pavel Balcárek: Vážený pane místopředsedo, vážení přátelé. Především mi dovolte, abych se omluvil včera za své extempore, které vytrysklo z mého raněného srdce - historika. Já se domnívám, že toto plénum uvažuje ahistoricky, s Olomoucí. Potom to spravil § č. 3 odhlasovaného návrhu pana poslance Ježka, kde se Olomouc objevila. Hovořím za sebe a chtěl bych vám sdělit několik myšlenek a zkušeností ze sobotní návštěvy našeho HSD - našich 8 delegátů v Bratislavě.

Zúčastnili jsme se tam - informační prostředky neinformovaly přesně o naší návštěvě v Bratislavě, o naší iniciativě představitelů moravských snah - schůzky s 18 slovenskými politickými stranami a hnutími, kde jednoznačně rezoluce vyzněla pro zachování společného státu na zásadách rovnoprávnosti. I tyto strany a hnutí, z nichž některé bychom mohli považovat za extrémní, se sjednotily s námi po referátu doc. Bárty a po mém referátě, který vypíchl společné momenty v českých zemích i Slovenska. Potom pokračovaly kuloární debaty po obědě a nikdo z těchto stran se neodvážil tuto otázku formulovat jinak, že by chtěli opustit - kromě jednoho hlasu - společnou bázi našeho federativního státu. To jen pro vaši informaci.

Já jsem ve svém referátu zdůraznil hlavně nebezpečí nesvornosti a nejednotnosti, na základě dokumentů, které připravujeme v moravském zemském archivu, na výstavce, na kterou bych vás rád všechny pozval. Otevřeme v Brně v pondělí 10. 10. v 9 hodin výstavku o svébytné Moravě. Jsou tam i dokumenty, týkající se Slovenska. Dovolím si vám příští týden přinést katalog, kde jsou dějiny Moravy s vypíchnutím dokumentů k této problematice i s pozvánkou. Tato výstava bude 14 dní v době veletrhu. Budou na ní zastoupeny i dokumenty z roku 1848, kdy probíhala velice živá diskuse o moravské státnosti; např. v dopisech Antonína Bočka, Aloise Šembery, moravských vlastenců, Jana Kollára, slovenského vlastence, se odsuzují snahy, kdy čeští stavové nerespektují postavení moravského sněmu, kdy jsou zde pokusy o vytvoření jednoho sněmu českého, o vytvoření ministerstev, která by řídila toto území z Prahy a hovoří se tam přímo již v roce 1840 o pražské diktatuře. Alois Vojtěch Šembera v dopise Antonínu Bočkovi vybízí obyvatele tohoto regionu, aby nechali stranou všechny rozpory a všechny rozmíšky a soustředili se na zachování jediné státnosti, což jsou myšlenky zvláště dnes vysoce aktuální...

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Pane poslanče, já se omlouvám, ale podle § 21, pokud se odchylujete od projednávané věci, vás na to mám upozornit, pokud se budete dál odchylovat od tématu, mohu vám odejmout slovo. Takže, tímto vás na to upozorňuji. Děkuji.

Poslanec Pavel Balcárek: Skončím velice krátce. My bychom chtěli být takovým svorníkem - Morava, která by vyrovnávala rozpory mezi Čechy a Slováky a navrhoval bych, jak už tady zaznělo - mluvil mi z duše pan poslanec Šimeček, jak bychom měli postupovat. Byl tady návrh zapojit do procesu poznávání i ČNR. Abychom navazovali daleko užší kontakty se Slováky. I oni si stěžovali na tu fantastickou informační bariéru, o které hovořil pan premiér, která tam existuje, oni nevědí o našich názorech, mají velkou snahu ji prorazit. Toto bychom měli brát vážně a snažit se tuto bariéru prolomit, seznamovat je s našimi názory a bojovat za to, abychom žili dále ve společném státě.

V soukromých hovorech při obědě si posteskli nebo odhalili svou duši, že nevěří. že by mohli uspět, kdyby opustili rámec společné federace, mají problémy hospodářské, problémy s menšinami, což by je vše pohltilo. Musíme si uvědomit, že oni prožili zcela jiná období v uherském státě. Nás spojuje společná myšlenka české státnosti. Této myšlence bude věnována výstavka v budově ČNR o české státnosti, moravské a slezské, pořádaná Státním ústředním archivem v Praze na konci tohoto roku. Uherský stát se samostatnou měnou, politikou zahraniční existoval staletí. Musíme se je snažit pochopit jako mladý národ, daleko méně zasažený myšlenkami federativními, státoprávními ve společném státě. Přesto nás pojí společné osudy z dob Velké Moravy, za Habsburků a po vzniku společného státu v roce 1918. A i z těchto důvodů nám dali najevo, že všechny zúčastněné politické strany a hnutí na Slovensku mají zájem bojovat, aby byl zachován rámec federace. Já se omlouvám za těch několik nesouvislých myšlenek. ale právě jsme slíbil panu doktorovi Václavu Soldátovi z Úřadu předsednictva vlády, že mu podám podrobnější písemnou zprávu o našem jednání v Bratislavě. Děkuji.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci. K tématu česko - slovenských vztahů se ještě přihlásil člen předsednictva pan Šuman. Prosím.

Poslanec Vladimír Šuman: Nad touto problematikou, vážení přátelé - promiňte, zapomněl jsem oslovit všechny hosty, jsme unaveni - bychom měli jednou strávit dost času. Domnívám se ale, že dnes naše únava po těch dvou dnech, i ta určitá rozjitřenost, není tím nejvhodnějším okamžikem, kdy bychom tu věc měli prodebatovat dostatečně důkladně. Dovolte mi jednak výzvu na to, abychom se touto věcí zabývali jen v tom směru, pokud cítíme potřebu něco konkrétně sdělit panu premiérovi a vládě, a nebo jestli se jich chceme na něco zeptat, a jinak si to ponechme na jindy.

Dovolte mi v intencích toho, co jsem říkal, konkrétně tři poznámky. V prvé řadě bych doporučoval k tomu, co říkal poslanec Chromý jménem několika kolegů, abychom zvážili, zda je vhodné nyní v této politické situaci hledat řešení v legislativních otázkách. Doporučuji je použít, až vyčerpáme politické prostředky, protože legislativní prostředky nás mohou v této chvíli zavést. Moc se o to přimlouvám.

Dále bych doporučoval, abychom celé naše další jednání ve vztahu ke Slovákům vedli z toho, že bychom se snažili pochopit motiv jejich jednání. Pokud budeme vycházet jenom z jejich jednání a ne z rozumného odhadu motivu jejich jednání, nejsme schopni ani anticipovat jejich budoucí jednání a budeme, podle mého názoru, jednat neuvážlivě.

Podle mého názoru musíme v naší reakci reflektovat politické cítění českého a moravského obyvatelstva. Domnívám se, že tady musíme dát najevo, že nejde o ustupování. ale o rozumný politický přístup k řešení problému. Nesmíme být mírní, ale musíme být uvážliví, byť rozhodní. To považuji za dominantní. Tento projev musíme dát najevo vůči obyvatelstvu. Tím jsme mu zodpovědni.

Na závěr mi dovolte, abych vyslovil názor, že je potřeba dát naprostou důvěru vládě, protože v jednání neudělala nic špatně. Jednala přesně v intencích toho, jak jednat měla, protože jednala na základě programového prohlášení. Podle mého názoru udělala jedinou chybu, možná přímo pan premiér, že nereagovala dostatečně rychle na ty pasáže projevu pana premiéra Mečiara, které byly pro českou veřejnost nepřijatelné svou formou a v několika případech i obsahem.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji. Protože jsem k problematice česko-slovenských vztahů nedostal žádné další přihlášky písemně, chtěl bych požádat pana premiéra, zda chce reagovat hned nebo až zítra.

Předseda vlády ČR Petr Pithart: Vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně a kolegové, s úlevou se ujišťuji v tom, že také ČNR cítí velkou odpovědnost za česko - slovenské vztahy. Musím říci, že situace, kdy se řada problémů otevřela a ČNR nezasedala, byla pro nás velmi tíživá. Od této chvíle cítím oporu ve vás, byť by měla a musí mít čas od času podobu kritičnosti. Odpovím tím na celý blok otázek co nejstručněji.

Několikrát zaznělo, zda netrvalo příliš dlouho, než jsem reagoval nebo odpověděl. Částečně jsem to naznačil již včera. Jsem přesvědčen dosud, že pan Mečiar říkal postupně více a více, rozhodněji a rozhodněji, než původně chtěl. Reagoval, podle mého, názoru přiměřeně a odpovědně na situaci na Slovensku, ale nejen na Slovensku. Pevnost nebo nepevnost koalice, z níž se skládá slovenská vláda, těsně souvisí s pevností nebo nepevností koalice, která skládá vládu federální. Z tohoto hlediska musíme motivům pana Mečiara rozumět, a tak jsem se jim snažil rozumět i já a nereagoval jsem jen na to, co bylo bezprostředně vyřčeno, ale i na motivy, o nichž tu jeden z vás před chvílí velmi moudře mluvil. Slova samá nejsou někdy dost čitelná, když se nesnažíme vžít do situace toho druhého, zejména v případě, když jde o veřejnou osobnost, do jeho politické odpovědnosti.

Z tohoto hlediska je zanedbatelný druhý důvod jistého zpoždění. totiž že se SNR sešla dříve než česká. Jistěže by se daly najít způsoby, jak to překlenout. Můj odhad a cit, který může být špatný jako odhad a cit kohokoliv z vás, mi dosud radil neunáhlit se příliš jednoznačnými výroky. Teprve čas ukáže, zda to byl odhad a cit správný.

Co hodlá česká vláda dělat? Zřejmě je to míněno tak, aby se situace neopakovala. Česká vláda hodlá být v neustálém každodenním kontaktu s vládou slovenskou, a to s děje nejrůznějšími formami, ať již formálními nebo méně formálními. Česká vláda také hodlá přijet do Piešťan, kam jsme pozváni slovenskou vládou zřejmě na oplátku za pozvání do Lnářů. Bude to druhé setkání obou vlád. Ta naše tam hodlá přijet se svými vlastními zformulovanými představami, hodlá také zhodnotit dosavadní průběh práce externích komisí a zaujmout k tomu stanovisko. Česká vláda také přijde s návrhem určitého společného prohlášení. Více česká vláda, která je orgánem výkonné moci na území ČR, udělat nemůže.

Byla položena otázka, zda přesná formulace závěrů z Trenčianských Teplic nemohla zabránit tomu, aby nedošlo k odlišným interpretacím. Včera jsem řekl, že formulace jak komuniké, tak zadání expertních komisí byly zcela záměrně obecné a stručné, protože se jednalo o velmi složitých odborných otázkách, například, jak lze delimitovat pravomoc ministerstva spojů. Nikdo z přítomných nebyl schopen přesnějšího vyjádření. Byla to jen obecná představa. Podle toho byly i závěry obecné a stručné. Tudíž nemohla a neměla být ani přesná formulace. Kdyby byla přesná formulace, znamenalo by to přesně to, co tisk kritizuje, to znamená, že jsme se dohodli. Obecná formulace znamenala, že jsou tu otevřené dveře k jednání, že jsou vytčena témata a že všechno ostatní závisí na těch, kteří budou jednat po nás a kteří budou především po nás rozhodovat.

Jak hodlá česká vláda řešit skutečnost existence slovenského ministerstva vnějších vztahů? Česká vláda nehodlá tento problém řešit. Bude-li dotázána, jak se již stalo, odpovím, jak ona tento problém řeší, a bude-li tázána ještě dále, může říci, že to, co bylo ustanoveno na Slovensku, neodpovídá závěrům z Trenčianských Teplic, protože jinak by existence expertní komise pro tyto otázky byla zbytečná. Myslím, že cokoliv více bychom udělali, bylo by ke škodě věci. Jednají především federální orgány a zodpovědní lidé z federálního ministerstva zahraničí. Já mám dosud pevnou důvěru, že otázka bude vyřešena úspěšně. Reálná potřeba nějakého útvaru, který vnější vztahy republik řeší, je nesporná. Jde o to, že ministerstvo je orgánem státní správy, a to je ten problém. Možná, že si neuvědomili přátelé na Slovensku význam, který slovo "ministerstvo" má - tento význam je jednoznačný, je to orgán státní správy, něco, co my nehodláme zřizovat.

Co má dělat v této věci Česká národní rada? To je věcí vašeho posouzení, ale já si myslím, že by bylo dobré nedělat o mnoho více, než dělá česká vláda. Vůbec, moje nejobecnější reakce na to, co tu zaznělo, i odpověď na to, proč takové čekání, váhání. opatrnost, je tato: jsem hluboce přesvědčen, že jen málokdy je jednoznačně možné odlišit odpor k centralismu jako k jedné ze základních charakteristik od snah chránit národní, národnostní zájmy. Je to neobyčejně složité a já bych nechtěl být ten chirurg, který by to měl oddělit v živém těle. Všechny vás vyzývám, abychom v soudech, co je odpor k centralismu a co už je jakýsi exces nacionalistický, abychom v tom byli opatrní. Je to velmi obtížné a známe to nejen ve vztazích česko-slovenských, ale vidíme to i v našich diskusích o postavení Moravy a když jedeme do měst, tak se ukazuje, že i tam, mezi bývalým okresním městem a novým okresním městem, jsou podobné vztahy, které lze jen velmi těžko přesně popsat a definovat. A každý unáhlený soud by mohl urazit národní zájmy, oprávněné zájmy lokálních patriotů.

Padla otázka, kdy se objeví návrhy na nové kompetenční zákony. Nevím, jestli byly míněny ještě další než ty, které vyplynou ze závěrů expertních komisí. K tomu jsem se již vyslovil, řekl jsem, že myslím, že to, co bylo řečeno v Trenčianských Teplicích, je poslední slovo slovenské vlády v tomto smyslu. Kompetenční zákony, které se teď zřejmě nějak rodí v kompetenčních komisích, jsou zákony, které jsou přijatelné, podle mého názoru. Včera jsem se pokusil vás přesvědčit, že dělba kompetencí v žádném případě není, a že z dělby kompetence nelze odlišit federaci od konfederace. V tom problém není.

Řečník se ptal, zda přílišný posun kompetencí na úroveň republik neznamenal ekonomickou ztrátu. To je samozřejmě legitimní otázka, ale opět se domnívám, že není jednoduché na ni odpovědět. Stát, který by byl udržován pohromadě spíše silou než dobrou vůlí subjektů, by sice navenek jakoby vykazoval známky stability, ale každý investor a podnikatel by musel cítit riziko ve vzduchu. Z tohoto hlediska udělat z čistě ekonomického hlediska neracionální krok, na kterém by se třeba něco prodělalo, ale postavit federaci na pevných základech dobrovolného svazku, je, podle mého názoru, politicky investice výnosná. Netroufal bych si tvrdit, alespoň ne na první pohled, který přesun kompetencí se ekonomicky vyplatí nebo ne. Zejména ve vztahu ke světu je to určitě složitější, než se to na první pohled jeví.

Chtěl bych vás poprosit, abychom vážili takové charakteristiky - i když to bylo řečeno v otázce - nemáme-li vlastně iracionálního federálního partnera. Toto cizí slovo je na hranici přijatelnosti, když si ho přeložíme do slov českých, tak samozřejmě zní nepřijatelně. Prosil bych vás, abychom byli velmi opatrní v tom, jak budeme své partnery ve federaci charakterizovat. Iracionální může také znamenat charakteristiku toho, kdo ji používá. Iracionální také znamená, že nerozumím tomu druhému, a když tomu nerozumím, tak se mi zdá, že on je nerozumný - to je přece běžná situace. Riziko, spojené s těmito charakteristikami, je skutečně velmi velké. A prosím, abychom v tomto směru byli moudří. Tím nechci říci, že druhá strana by neměla být. Teď mluvím na naši vlastní adresu.

Pokud vím, předsednictvo ČNR připravuje setkání s předsednictvem Slovenské národní rady v nejbližší době, a pokud jde o jednání vlád, dnes se tu předběžně dohadujeme, že i na jednání vlád v Piešťanech bychom pozvali jako pozorovatele z ČNR někoho, kdo by byl bezprostředním svědkem těchto jednání. Chceme se napříště vyhnout těm situacím - ať to bylo vinou toho, že jste nebyli v Praze nebo vinou mou - že nebyla mezi námi bezprostřední komunikace.

Zazněla tu výzva k Ústavnímu soudu v jiném smyslu, než jak jsem se včera zmínil. Mluvil jsem o Ústavním soudu federace, ale řekl jsem, že Ústavní soud předpokládá alespoň základ Ústavy. Mluvil jsem o dřeni Ústavy, kterou by měla být ústavní listina občanských a lidských práv. Co bychom si říkali? Ústavní soud dnes by musel většinu zákonů, které přijímá Federální shromáždění, odmítnout. A Ústavní soud ČR bez Ústavy je vůbec otázka, která by byla možná teoreticky zajímavá, ale pokládám to za nemožné. K čemu by se Ústavní soud odvolával v situaci, kdy neexistuje Ústava? Já to chápu jako výzvu urychlit práci na Ústavě, protože Ústavní soud skutečně potřebujeme, a to jak federace, tak republiky. Ale ústavní soud bez Ústavy je svým způsobem protimluv.