Česká národní rada 1990 – 1992

Vážím si vystoupení pana poslance Šumana - měl jsem štěstí, že byl poslední, protože jakoby shrnul to, co zde říkali jiní před ním, a z mého hlediska to shrnul nejlépe. Samozřejmě že naprosto akceptuji jeho výzvu k jednání uvážlivému, byť rozhodnému a jenom bych prosil, aby mě někdo osvítil, abych vždycky věděl, co to je.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi, abychom pokračovali v projednávání bodu VI. Písemně mám k tomuto bodu zatím 10 přihlášek. Všiml jsem si, že pan ministr Vopěnka žádal o slovo. Dovolte mi tedy, abych mu ho předal. Po něm se do diskuse připraví poslanec Preclík.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Vopěnka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, máme jedinou možnost, abychom my - Česká republika - zdržovali iniciativu, která přichází ze strany Slovenska? Myslím si, že nikoliv. Přenášení kompetencí z federace na republiku může být někdy výhodné pro nás a někdy takovým způsobem, že je velmi výhodné. V těchto případech si ale myslím, že by měla být iniciativní Česká národní rada a má k tomu možnost, protože např. k vládnímu prohlášení přijala usnesení, které ji k tomu zavazuje. Jde mi o následující záležitost. Je to příklad, ale myslím, že důležitý.

Doporučoval bych, aby se Česká národní rada pokusila prosadit kompetenční zákon, kterým by se Federální shromáždění zřeklo přijímat školské a vysokoškolské zákony. V každém případě máme ministerstva jen národní a je nedobré, jestliže tyto zákony přijímá Federální shromáždění. Tady by mohla být iniciativa u nás, z naší české strany. Ze Slovenska nevyjde v tomto směru. (Potlesk.)

Tomu by musela předcházet malá novelizace vysokoškolského zákona, která by spočívala v tom, že profesory vysokých škol by nejmenoval prezident, ale jednotlivé vysoké školy. Tím by tento titul vysokoškolského profesora přestal být celostátním titulem a byl by vázán vždy jen na příslušnou vysokou školu. Potom bychom mohli převést zákon na jednotlivé národní rady a my bychom pak mohli provést novelizaci nebo nový vysokoškolský zákon, který by, mimo jiné, utvrdil, že profesura se týká jenom příslušné vysoké školy a zároveň by se nám tam - doufám - podařilo prosadit, aby tato jmenování nebyla trvalá, ale omezená.

To je pro další vývoj vysokých škol bezpodmínečně nutné, aby všichni vyučující na vysokých školách neměli trvalé pracovní poměry. O tom se již Česká národní rada vlastně usnesla, že toto bude prosazovat a myslím, že nyní je vhodná doba, aby se s tímto zákonem a s touto iniciativou vyšlo navenek.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu ministrovi. Do diskuse jsem právě obdržel přihlášku pana poslance Laštůvky, který má jako člen předsednictva přednost. Po něm se připraví pan poslanec Preclík.

Poslanec Vladimír Laštůvka: Netrvám, samozřejmě, na přednosti, zařadím se do pořadí.

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Pane poslanče, vy mi komplikujete život, ale respektuji vaše přání. Prosím pana poslance Preclíka, připraví se pan poslanec Šplíchal.

Poslanec Vladimír Preclík: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, vážená česká vládo, vážená Česká národní rado. Jestliže nám všem, jak tady sedíme, leží na srdci budoucnost této země, a jestliže chceme této zemi dávat jen dobré zákony, pak musíme také připustit, že sem tam se nějaký zákon nepovede a že jeho platnost nám způsobí nesmírné těžkosti a škody. Proto mi dovolte vznést jednu interpelaci k takovému zákonu - interpelaci poslanců Pruši, Němcové, Pavlíkové, Vondráčka, Moserové, Preclíka, na ing. Tomáše Ježka, ministra vlády České republiky, pověřeného vedením ministerstva pro správu národního majetku a jeho privatizaci, ve věci zákona 116/1990 Sb., o nájmu a pronájmu nebytových prostor:

Vážený pane ministře,

jménem skupiny poslanců výboru ČNR pro vědu, vzdělávání a kulturu vznáším interpelaci ve věci zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a pronájmu nebytových prostor. Dosavadní vývoj potvrzuje obavy, které předcházely přijetí tohoto zákona z oblasti kultury, školství na úrovni okresních národních výborů, krajských národních výborů, Národního výboru hlavního města Prahy a České národní rady. Dnešní situace je následující: Majitelé nebytových prostor, ale i ti, kteří se za majitele neoprávněně považují (např. OPBH) znění zákona zneužívají ve svůj čistě ekonomický prospěch nepřiměřeným zvyšováním nájemného, k čemuž je zákon opravňuje. Tím vlastně ohrožují existenci zařízení v oblasti školství, kultury a služeb. Jmenovaná zařízení nejsou schopna těmto finančním požadavkům čelit, a to už vůbec ne v případě, kdy za nájem či pronájem je považována částka v devizách. I toto v plné míře stávající zákon umožňuje.

V důsledku toho dochází k situacím, kdy je ohrožena existence např. nakladatelství Odeon - zvýšení nájemného od 1. 1. 1991 o 1 800 %, nakladatelství Lidové noviny - od 1. 1.1991 zvýšení nájemného o 900 %, Galerie D - výpověď, Galerie Čs. spisovatel - výpověď, Galerie Dílo Karlovy Vary - zvýšení nájemného o 800 %, řady škol a mládežnických zařízení, např. ve městě Brně, jak o tom svědčí dopis náměstka primátora města Brna, Vysoká škola umělecko-průmyslová má výpověď z dílen, bez kterých je studium nemyslitelné, dále řady služeb, které mají v našich městech letitou tradici.

Na druhé straně začínající soukromí podnikatelé, stejně jako začínající umělci, ale i zájmová sdružení národnostích menšin nemohou za těchto podmínek vůbec uvažovat o zahájení své činnosti.

Z těchto důvodů požadujeme, aby vaše ministerstvo okamžitě předložilo vládě České republiky návrh vládního nařízení s působností na území České republiky, které omezí působnost tohoto zákona v tom smyslu, že právnické osoby, vystupující jako majitelé či správci nebytových prostor nemohou zvyšovat nájemné o více než 250 %, a to až do doby provedení úplné reprivatizace a privatizace. V této souvislosti navrhujeme bezpodmínečně zohlednit diferenciaci v oblasti školství. Dále požadujeme, aby do návrhu reprivatizačního a privatizačního zákona byla zanesena ochranná lhůta nynějších uživatelů v oblasti školství, kultury, zdravotnictví a sociální péče, proti výpovědi v délce dvou let.

Jsme přesvědčeni, že tato omezení v žádném případě nenaruší mechanismy tržního hospodářství, neboť se netýkají fyzických osob, které jsou majiteli nebytových prostor a zároveň usnadní začínajícím soukromým podnikatelům získat nebytové prostory, které pro svoji činnost nezbytně potřebují. V Praze 3. září 1990. (Šest podpisů.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji pane poslanče. Prosím pana poslance Šplíchala.

Jenom mi dovolte jednu poznámku. Pochopitelně, otázky, podněty a interpelace je možno dávat jak ústně, tak písemně. Znovu připomínám zvážit možnost podání interpelací, podnětů a dotazů písemně, zejména v těch případech, kdy vámi interpelovaní ministři tu nejsou. Možná to urychlí průběh diskuse.

Poslanec Václav Šplíchal: Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté. Využívám přítomnosti předsedy vlády pana Pitharta a jednotlivých ministrů na našem jednání, obracím se na ně i na celou vládu jménem občanů, žijících v pohraničí východních Čech, z okresů Rychnov nad Kněžnou, Náchod, Trutnov, Semily a Ústí nad Orlicí, a to v otázce urychlení řešení rozvoje pohraničí v celé České republice.

Vlády České a Slovenské federativní republiky a České republiky potvrdily počátkem roku 1990, že budou usilovat o řešení problémů tzv. západního pohraničí. Tyto problémy jsou však vlastní všem pohraničním horským oblastem v České republice. Jde o regiony, které jsou zvlášť postiženy minulým totalitním režimem. Existují zde stále ještě značně zaostalé vesnice, jejichž obyvatelé nenašli a ani nemohli nalézt skutečný domov, kde by chtěli trvale žít, trvale pracovat. Odcizení, lhostejnost ke svému okolí, netečnost k obci, k otázkám veřejným, nezájem o životní prostředí jsou průvodními jevy a faktory, umrtvujícími občanský život, sounáležitost k základní občanské pospolitosti.

Ve všech těchto horských místech pracují státní statky, které dosud svým negativním hospodařením tento psychický stav obyvatel jen umocňují. Ve všech jmenovaných okresech dochází k neustálému snižování počtu obyvatel v důsledku nejen ztížených přírodních, klimatických podmínek, ale především občanských. Je zde nedostatek bytů, malý zájem o výstavbu rodinných domků, nedostatečná vybavenost, zdravotní zabezpečení atd. Chybí moderní vybavenost škol, školských zařízení, děti jsou hendikepovány již tím, že zde chybí lidové školy umění nebo jejich oddělení, chybí jazyková výuka a další zařízení.

Ve většině míst převážná část obyvatelstva musí dojíždět za prací, za úřady, k lékaři, odbornému vyšetření, na nákup spotřebního průmyslového zboží, ale i za službami, které zde zcela chybí. Jsou zde i nižší průměrné výdělky. Současné zvyšování cen potravin, výrobků, jízdného jen toto nerovnoprávné postavení pohraničního regionu ještě více umocňují.

Značné škody pohraničnímu území byly a stále ještě jsou způsobovány pobytem sovětských vojsk, a to na bytových domech, kasárenských objektech, zemědělské a lesní půdě, místních i státních komunikacích; existuje řada nepovolených staveb a skládek odpadů i ropných produktů.

Dále připomínám, že na tomto území se nachází značné množství kulturních památek, významných přírodních výtvorů, přírodních rezervací, chráněných území, které jsou převážně v dezolátním stavu. Přesto jde o krajinu vysoce atraktivní, vhodnou pro rozvoj turistiky, území s nesporným významem vodohospodářským, ale i horským, zemědělským podnikáním.

V této souvislosti požadujeme na vládě ČR, aby se, v co nejkratší době, zabývala otázkou pohraničí, aby připravila zákon, který by přispěl k zastavení dosavadního vysídlování pohraničí a k postupnému plnému využití potencionálu těchto oblastí v Orlických horách a Krkonoších.

Zákon by se měl opírat o tyto hlavní zásady a požadavky:

1) Pohraničí šetřit jako celek v České republice bez dělení na západní a východní, na základě přesně vymezeného území, dle demografických, přírodních, klimatických a dalších podmínek v určité vzdálenosti od hranice.

2) Vytvořit samostatný Fond obnovy a rozvoje pohraničí, který by se tvořil z části odvodů z mezd a ze zisků, odváděných podniky z provozoven, umístěných v příhraničí, státnímu rozpočtu, dále z dobrovolných příspěvků organizací, z poplatků hlavních znečišťovatelů přírodního prostředí, hlavně ovzduší a z povinných příspěvků velkých městských aglomerací (Brno, Praha, Hradec Králové, Pardubice) , které využívají horskou část k cestovnímu ruchu.

3) Zákon by měl zahrnovat věcné problémy, hlavně v bytové výstavbě, ve zdravotnictví, sociální péči, které by byly z velké části dotovány z Fondu obnovy a rozvoje pohraničí.

4) Souběžně vyhlásit systém ekonomických úlev se stimulací pro podnikatele všeho druhu v pohraničí. Možnost těchto úlev již dnes kodifikovat v přijímaných ekonomických zákonech - odvodech, daních apod. Např. pro provozovny podniků, družstev i pro soukromé podnikatele, umístěné ve vymezeném území pohraničí bez ohledu na to. kde mají podnikové ředitelství nebo sídlo vedení družstva či soukromé firmy, uplatnit slevu na odvodu z mezd na 20 % a slevu na dani ze zisku na 35 %; tyto slevy podmínit povinností podniku vložit z 50 % uspořeného odvodu do vybavenosti obce, která bude ve správě obecního úřadu.

Pro všechny právnické a fyzické osoby uplatnit princip odečtení finančních prostředků ze základu daně ze zisku, které poskytnou obcím na výstavbu a provoz potřebné vybavenosti (školství, zdravotnictví, soc. zabezpečení, na kulturu, ekologii, památky, vč. církevních apod.)

Zavést úlevu na dani ze zisku na 35 % a na odvodu z mezd na 20 % pro stavební podniky u prací prováděných ve vymezeném území pohraničí.

Zařadit daň ze zemědělské i nezemědělské půdy (vč. zastavěných ploch) do příjmů obce ve vymezeném území příhraničí s možností výrazné diferenciace této daně v pravomoci obecního úřadu.

5) Při schvalování zákona o místních poplatcích umožnit obcím v pohraničí jejich horní hranici zvýšit až o 100 % proti vnitrozemí. Zavést poplatek 2,- Kčs z jednoho lůžka v podnikových rekreačních, rehabilitačních nebo školících zařízeních jako příjem obcím ve vymezeném území pohraničí.

6) Zavést zvláštní oblastní příspěvek ze státního rozpočtu pro stavebníky rodinných domků. Po dobu pěti let zachovat formu bytové výstavby vč. státní subvence pro pohraničí. Obnovit příspěvky ze státního rozpočtu na dosídlení pohraničních obcí.

7) Řešit využití objektů a bytů po odchodu sovětských posádek z Červené Vody, Klášterce nad Ohří, Rokytnice v Orl. horách a Trutnově pro tamní obce; prosadit zvláštní dotaci na likvidaci škod, obnovu bytových i provozních objektů, k likvidaci ekologických havárií.

Jsme informováni, že v současné době Správa ministerstva vnitra pro rozvoj pohraničních oblastí má podobné koncepční a obsahové návrhy připraveny k jednání ve vládě.

Obracíme se tedy na vládu ČR a jmenovitě na předsedu vlády pana Petra Pitharta, aby v nejbližších dnech zařadil do programu jednání vlády problémy, související s rozvojem pohraničí, aby byl projednán návrh opatření navrhovaný Správou pro rozvoj pohraničí ministerstva vnitra se zahrnutím našich návrhů. Jsem ochoten v tomto směru svoje osobní síly nasadit, aby se to realizovalo. (Potlesk.)

Poslanec Alois Válek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, koncem dubna t.r. jsem z tohoto místa přečetl text dopisu 33 lékařů z Nového Jičína, jehož obsahem bylo trestní oznámení na vysoké státní činitele, kteří v roce havárie černobylského jaderného reaktoru neučinili žádná opatření na ochranu obyvatel naší republiky.

Tato iniciativa měla široký ohlas i v dalších krajích, kde lékaři sledují nárůst onemocnění od roku 1986 se zvláštním zřetelem na výskyt zhoubných nádorů. Pokud vím. obviněné orgány nebyly dosud generální prokuraturou federace předvolány, aby se z tohoto úmyslného zanedbání péče o zdraví obyvatel zodpovídaly, i když bylo slíbeno vytvoření vyšetřovací skupiny.

Nedávno pan premiér české vlády uvedl, že podobná obvinění mají být zcela konkrétní, tedy že nemají být označovány pouze určité orgány, ale předpokládaní viníci osobně. Naše koordinační centrum OF odesílá v těchto dnech novou žalobu, obsahující jména těch, co v době havárie zastávali zodpovědná místa v novojičínském okrese. Očekáváme, že se tito lidé budou hájit tím, že nedostali nebo dostali příslušné pokyny od nadřízených orgánů a doufáme zároveň, že se tak budou postupně zbavovat odpovědnosti jeden po druhém, až dojdou po ty nejvyšší funkcionáře.

Jsme opravdu zvědavi, najdou-li se skuteční viníci, kteří existují a o nichž každý ví.

Snažíme se postupovat podle současného právního řádu, který nyní prochází pozvolnými změnami, dosud poněkud matně signalizujícími možnost postihu minulých vládců, odpovědných za celá desetiletí.

Permanentní nespokojenost občanů vzbuzují dosud nevyřešené otázky - k jedné bych se rád vyjádřil. Ohlášené zvýšení důchodů na spodní hranici 1.200,- Kčs jistě ti, jichž se to týká, uvítají. Avšak nejen důchodci odmítají pochopit tu skutečnost, že lidé, kteří tuto zemi vysávali a nerozpakovali se dokonce pozvat na obranu svých uzurpovaných výsad cizí armády, nebyli dosud voláni k odpovědnosti, ale pobírají ty nejvyšší důchody. Jejich výměra dosahuje maximální hranice důchodů těžce pracujících, např. horníků v hlubinných dolech po celoživotní dřině. Mnohý z nich se však starobního důchodu ani nedožije, což mohu doložit případem 48letého horníka ostravsko-karvinského revíru z našeho města, otce pěti dětí, který po čtyřech letech invalidity zemřel před měsícem udušením v důsledku silikózy.

Budujeme nový stát, v němž hodláme dodržovat veškeré právní normy a lidská práva obsažená v námi parafovaných mezinárodních dohodách jež byla v naší zemi tak často ignorována. Myslím si, že každý z nás by byl rád, kdyby přechod k demokracii probíhal tak hladce, jako tomu bylo u údajně horkokrevných Španělů po smrti diktátora Franka. Bohužel tomu tak není a ti, co tuto zemi tak nekonečně dlouho a neschopně vedli, opět sahají po moci různými prostředky, které jim často velkoryse přenecháváme.

Naše nejvyšší zastupitelské orgány přijímají a odvolávají zákony. Většinu z nás zvolili lidé, kteří očekávají, že tyto zákony budou v souladu s míněním a potřebami občanů, jimž mají sloužit. V průběhu svých jednání si také uvědomujeme, že žádný přijatý zákon nebude tak dokonalý, aby nemohl být v budoucnu změněn k lepšímu. Někdy je nutno přijmout mimořádná opatření, reagující na palčivé problémy společnosti. Pokud jsme dosud právně nepostihovali bývalé čelné představitele, bývalé vedoucí síly v tomto státě - případ Štěpán je diskutabilní výjimkou - prosím, abychom se společně zamysleli nad tímto námětem. S přihlédnutím na postavení důchodců a veřejné mínění, je nenormální a také nemorální, aby pánové Husák, Jakeš, Bilak a jejich další komplicové pobírali horní hranici sociálního zabezpečení.

Neurážejme nadále poctivé důchodce a zároveň nezapomeňme, že jsou mezi námi bývalí političtí vězňové a jinak postižení lidé, které režim oloupil v průběhu 40 let o normální pracovní zařazení a kteří následky tohoto bezpráví cítí dodnes v podobě svých nízkých důchodů.

Navrhuji proto, aby všichni členové ÚV KSČ, činní od dubna 1969 až do konce roku 1989 pobírali pouze minimální důchod ve výši 1.200,- Kčs. (Potlesk.)

Děkuji vám, přátelé, za tyto důchodce. Tento akt by byl prvním krůčkem ke spravedlnosti a neznamenal by pouhé gesto pro veřejnost, která stejně ví, že úroveň zmíněných to nemůže ohrozit. Pokud by toto opatření příslušné orgány vypracovaly a zdůvodnily, pak by jeho schválením poslanci prokázali, že skutečně vyjadřují vůli svých spoluobčanů a voličů. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji panu poslanci Válkovi. Prosím paní poslankyni Janů. Připraví se poslanec Strašek.

Poslankyně Ivana Janů: Já využiji návrhu pana předsedajícího, protože můj dotaz směřuje na ministra zdravotnictví, který není přítomen. Chtěla bych stručně říci, že se týká plánu reorganizace nemocnice Na homolce, bývalého SANOPZu. Z této nemocnice má být odbourána všeobecná chirurgie a oddělení gynekologie. Obrátily se na mne pražské ženy, které mají rakovinné onemocnění odoperováno a, v podstatě, tímto sledují, aby v této tíživé situaci, ve které se pražská gynekologie nachází, nedocházelo k úbytku těchto lůžek. Takže to předám písemně. (Potlesk.)

Místopředseda ČNR Michal Kraus: Děkuji, prosím poslance Straška, připraví se pan poslanec Čermák.

Poslanec Jiří Strašek: Vážený pane předsedající, vážení kolegové poslanci a poslankyně. To, co teď uslyšíte, se vymyká lidskému chápání a zdravému lidskému rozumu. Mnozí z vás se budou domnívat, že je to jen zlý sen, který snad pomine a mnohé z vás napadne, jestli jsme opravdu kulturní národ, který si říká evropský či obyčejní barbaři. Podle mne kulturní národ ve střední Evropě zemřel dne 1. 9. 1990 v 15,30.