Česká národní rada 1990 – 1992

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Payneovi, prosím pana poslance Řezáče.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, kolegové poslanci. Já jsem byl zpravodajem ústavně právního výboru k zákonu o obcích a dostal jsem od sněmu starostů měst a obcí všechny připomínky, které jsem tam referoval. Jistě nemá smysl dneska na schůzi České národ rady něco podobného opakovat, neboť bych se musel vystavovat nebezpečí, že budu hodnocen jako poslanec Federálního shromáždění za Slovenskou národní stranu, která vystoupila asi se 60 námitkami.

Já se domnívám, že je nutné si ujasnit asi tři základní věci. Do svízelné situace jsme se dostali nejen my, ale i česká vláda. Jestliže předkladatel měl čas od 6. června a česká vláda přijímala usnesení k návrhu 13. července samozřejmě pak předkládané návrhy zákonů musely mít kvalitu odpovídající této době pěti týdnů, kdy měl předkladatel takovýto čas.

Nikdo, kdo představuje reálnou politickou rozumnou sílu, nemůže mít zájem na tom, aby ohrozil termín letošních komunálních voleb a myslím, že tyto volby se musí v listopadu konat a že my ty zákony musíme přijmout, ale spravíme na nich už jen to, co se na nich nyní spravit dá. Proto se také nebudu vyjadřovat k podružným záležitostem.

Obávám se, že máme nejen nedostatek času, ale i nedostatek informací. Je tu dost právníků. kteří mají praxi v oboru soukromého práva, ale málokdo má praxi v oboru veřejného práva. Neměli jsme k dispozici ani překlady obdobných norem z kontinentální Evropy, někteří poslanci jako pan poslanec Payne, měli možnost studovat některé materiály ze švýcarské federace, eventuálně mluvit s experty ze Švýcarska, případně Bavorska nebo Rakouska. Já jsem tu možnost neměl. Já si vážím těch poslanců, kteří věnovali jeden nebo dva víkendy tomu, aby se snažili na těch návrzích zlepšit to, co se dá.

Pokud jde však o vlastní meritum věci, kterou dnes projednáváme, s panem poslancem Paynem nemohu souhlasit v tom, že bychom mohli omezit diskusi na nějaké téma a vyloučit kterékoli ustanovení, protože to ani zákon nepřipouští. Za zásadní považuji dvě otázky týkající se prvku přímé demokracie. Tedy v nové verzi § 40, odstavec 1) písmena d) , který byl zde již panem poslancem Krčmou navržen - přímá volba starosty - a byl doplněn řadou diskutujících poslanců, např. poslancem Hofmanem a dále v nové verzi § 30, odst. 3) nebo ve společné zprávě předsedů výborů, § 29, odst. 2) , pokud jde o vypuštění tohoto ustanovení, které umožňuje vyloučit místní referendum.

Domnívám se, že si řada z nás neuvědomuje, že červnové a listopadové volby řeší zcela jiné otázky. Červnové volby řešily otázku toho, která politická síla získá v nové, osvobozené republice moc a listopadové volby budou řešit otázku, kdo nejlépe zajistí ekonomický, sociální, kulturní a další rozvoj vesnic, měst, prostě všech obcí. Skutečně nedovedu pochopit ty úvahy a zdůvodnění, proč naše občany prohlašujeme za politicky nezpůsobilé a nesvéprávné politické subjekty, kteří si nedovedou svobodně zvolit svého starostu, zejména v malých obcích, kde se lidé osobně znají a proč ho musí volit obecní zastupitelstvo. Domnívám se, že to je pouze projev nedůvěry mezi jednotlivými politickými silami, které dnes v parlamentě jsou.

Otevřeně říkám, že když například v Jablonci Občanské fórum navrhne za starostu pana ing. Hanče, tak já ho budu volit za starostu. A zrovna tak se domnívám, že když v Tanvaldě KSČ navrhne bývalého předsedu MěNV pana Kazdu, tak ho bude volit většina příznivců Občanského fóra, protože vědí, že nikdo schopnější v těchto obcích není, kdo by rozvoj těchto měst zajistil.

V některých malých obcích, zejména vesnicích, budeme stát před problémem, zda tam vůbec nějakého kandidáta seženeme, protože obecní pokladna bude prázdná a v obci bude chybět veřejný vodovod. A to je jádro věci, kterého se starostové obcí bojí, to dnes neřešíme, protože to budeme řešit v zákoně o majetku obcí a v zákoně o rozpočtových pravidlech. Takže my v dnešních dnech v projednávaném zákoně obcím žádnou jistotu nedáváme v tom směru, aby byly skutečně životaschopné a skutečně samosprávné, tak jak to považuje i předseda české vlády Dr. Pithart za prvořadé k prosazení demokracie. A domnívám se, že když ve švýcarské federaci je uplatněno daleko více prvků přímé demokracie než je v těchto dvou nepatrných návrzích, že není žádného důvodu k to mu, aby v České a Slovenské Federativní republice a zejména v České republice, kde jsou dlouhodobé demokratické tradice, si nemohli občané svobodně zvolit svého starostu. Stojím za tím, že tyto volby musí být skutečně v listopadu, aby nové orgány měly přirozenou legitimitu, byly zvoleny stejně jako zákonodárné sbory ve svobodných volbách, a aby za nimi stáli občané. Problém, zda je nutné kvůli tomu přebudovat celý systém a osnovu zákona s vymezením pravomoci starosty nebo nikoliv, je podle mne možné řešit dvěma způsoby: může fungovat navržená změna, protože vycházíme z toho, že rozdílné politické síly, obecní zastupitelstvo nebudou spolupracovat pokud bude zvolen přímou volbou, případně představitel politické strany, která nebude mít rozhodující většinu v obecním zastupitelstvu, takže mu ostatní členové obecního zastupitelstva budou podrážet nohy. Domnívám se, že by si to v té obci občané rychle uvědomili, že se tam nakonec sjednotí, protože půjde o řešení komunální politiky a naprosto konkrétních problémů, přičemž jejich rozdílné názory i rozdílné politické úvahy nehrají žádnou roli, neboť například veřejný vodovod bude sloužit všem, stejně jako veřejná kanalizace, bez rozdílu jejich politického smýšlení.

Ze stejných důvodů navrhuji vypuštění ustanovení, kterým by mohlo být vyloučeno místní referendum, případně rozhodnutím obecního zastupitelstva, neboť není žádného důvodu dávat obecnímu zastupitelstvu přednost před všemi občany dané obce. Domnívám se, že pouze v těchto dvou malých příkladech by měla mít přednost přímá demokracie před nepřímou zastupitelskou a žádnou tradici tím nevyloučíme - když si to dovolila Slovenská národní rada, proč bychom to nemohli udělat my.

Malou poznámku na okraj § 3. Ve stanovisku Sněmu starostů měst a obcí 7. srpna v Jihlavě byl návrh, aby v § 3 bylo 13 měst a ne čtyři. Tedy kromě čtyř vyjmenovaných Plzně, Ústí nad Labem, Brna a Ostravy i České Budějovice, Karlovy Vary, Liberec, Hradec Králové, Pardubice, Jihlava, Zlín, Havířov, Opava. Domnívám se, že jestliže tato města si toto přejí, pak jsou připravena na to, že zajistí v komunálních listopadových volbách i volby do příslušných orgánů, obvodů nebo městských částí. Samozřejmě, pro občany těchto měst je důležité, zda budou vyřizovat své věci na jednom úřadě ve městě, nebo zda to budou mít přímo ve svém obvodě nebo části, kde budou bydlet.

Závěrem mi dovolte říci toto: pro mého klienta jako občana není vůbec důležité jaká bude cedule na budově. Jemu nepomůže to, že tam bude obecní zastupitelstvo, ale to, kolik peněz bude mít toto obecní zastupitelstvo, jaké bude mít pravomoci, aby mohlo řešit konkrétní potřeby a společensky odůvodněné potřeby občanů obce. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk) .

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Paní poslankyně, páni poslanci, mám ještě dvě přihlášky do diskuse. Pokud se již nikdo nepřihlásí, pokusíme se ukončit rozpravu před obědem, což by mělo výhodu, že bychom mohli spojit jednání předsedů výborů se zpravodajem a poradu navrhovatele.

Vzhledem k tomu, že vidím, že se hlásí další do diskuse, přerušíme schůzi na oběd a budeme pokračovat ve 14.15 hodin.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Paní poslankyně, poslanci, prosím, zaujměte místa a budeme pokračovat v přerušeném jednání. Do rozpravy se přihlásil jako prvý Dr. Hájek, a nyní prohlásil, že na svém vystoupení netrvá, jako další pan poslanec Ježek, proto ho prosím, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Palkoska.

Poslanec Josef Ježek: Vážená paní předsedkyně, vážení kolegové, chtěl bych zpřesnit můj pozměňovací návrh takto:

Paragraf by se měl nazývat Statutární města a bylo by tam napsáno : Města Praha, České Budějovice, Plzeň, Karlovy Vary, Ústí nad Labem, Hradec Králové, Pardubice, Brno, Zlín, Olomouc, Ostrava, Havířov, Opava jsou města se zvláštním statutem. Statutárním městem je i každé další město, které určí na návrh vlády nebo na návrh takového města po vyjádření vlády předsednictvo České národní rady.

K tomu, co máme předloženo k projednávání, se doplňuje pouze úplný seznam těchto měst a potom odstavec 2) se mění takto: Území statutárního města se může ( nikoliv musí) členit na městské obvody nebo na městské části.

Výběr měst bych chtěl zdůvodnit takto:

Lze poměrně dosti přesně zdůvodnit, proč to, či ono město by tam mělo být. Vychází se ze seznamu měst, které byly v předchozích alternativách vládního návrhu, resp. v přípravě projednávání návrhu zákona o obcích. Na základě požadavků, které zde jsou, se tam navíc dostává Havířov a Opava. Opava byla vždy statutárním městem, protože byla hlavním městem Slezska. Tolik k tomuto návrhu.

Pak jsem chtěl ještě učinit poznámku k problematice přímé volby starosty. Domnívám se, že to musíme posuzovat také v kontextu volebního zákona, protože navržený volební systém do značné míry předurčuje možné kandidáty na starostu, a zároveň bych tento problém viděl v širších souvislostech.

Jde totiž o to, co je vhodnější pro složitý proces obnovení samosprávy obcí. Jestliže jsme pro to, aby se zatím přímo starosta nevolil, aby ho volilo obecní zastupitelstvo a aby obecní zastupitelstvo, tj. kolektivní orgán, bylo vrcholným orgánem samosprávy, tak zdůrazňujeme, že se nám zdá, že v tom počátečním období obnovení samosprávy obcí kolektivní orgán by měl být mnohem vhodnější než přímo zvolený starosta. V tomto kontextu obnovení samosprávy si myslím, že přímo volený starosta je v současné době (navíc to není u nás tradiční) nejvhodnějším řešením systému orgánu obce. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ježkovi, prosím pana poslance Palkosku, Připraví se pan poslanec Sedláček.

Poslanec Ivo Palkoska: Dámy a pánové, využiji příležitosti, že mluvil přede mnou Dr. Ježek o statutárních městech a uvedu věc - podle mého názoru - trošku na pravou míru. Jedná se o to:

Statutární města jako taková nejsou charakterizována v zákoně tím, že mají statut, ale tím, že se dělí na městské části. Z tohoto důvodu, pokud hovoříme o městech, které chtějí statut, tak je to mýlka. Je třeba, aby v těchto městech, která nejsou vyjmenována v § 3, napřed bylo zvoleno městské zastupitelstvo, toto městské zastupitelstvo podle přání svých voličů řekne, jestli se chce, nebo nechce dělit na městské části, a poté, kdy získá mandát od svých voličů, že se bude dělit na městské části, požádá ČNR, respektive předsednictvo s příslušnými náležitostmi, a poté dostane souhlas nebo "Statut" nebo postavení města uvedeného v § 3, vytvoří si městské části, kde proběhnou nové volby. Pokud bychom dnes tato města naoktrojovali do zákona, tak si myslím, .že bude problém, zda městské části se ztotožní se svým rozsahem tak, jak bychom vlastně museli v zákoně určit nebo předjímat z minulých dob. To jenom na okraj.

Problém, se kterým jsem chtěl vystoupit, je jiný. Tím, že jsme odložili nebo dovolili vládě, aby stáhla zákon o hlavním městě Praze, tak musíme umožnit volby do hlavního města Prahy. Protože v této chvíli projednáváme zákon o obcích a nikoli o volbách, tak je nutno však v tomto zákoně o obcích se zmínit i o této problematice.

Jde o to: Zákon o obcích definuje v nově zkoncipovaném § 3, odst. 2 územní části - resp. hlavní město Praha se dělí na územní části. Nemáme nikde stanoveno, co to jsou tyto územní části. Po vyhlášení voleb Praha nebude mít možnost nebo nebude vědět, jak rozdělit své území na místní části. Z tohoto důvodu navrhuji, aby do § 3, odst. 2 byla přejata 2. věta § 2 zákona o hl.m. Praze, který byl stažen. Nemusíte to hledat, já vám ji přečtu: Jedná se o text:

Jednotlivými městskými částmi se rozumí území přímo spravovaná obvodními národními výbory a územní obvody místních národních výborů ke dni účinnosti tohoto zákona. Tím se dostaneme k definici, co jsou to městské části a návazně se nechá i pokračovat v zákoně o volbách volbami v Praze.

A druhá věc, která zde byla zmíněna, ale nezazněla jako protinávrh, takže oficiálně tento protinávrh podávám, aby v § 73 zákona o obcích - jedná se o § 73 už po zapracování společné zprávy, původně 75 - byl buď tento paragraf zcela vypuštěn, protože je tam nadbytečný v tuto chvíli, anebo pokud budeme předjímat, že bude schválen zákon o Praze, aby slovo "nevztahují" bylo změněno na slovo "vztahují".

Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Palkoskovi, prosím pana poslance Sedláčka, připraví se pan poslanec Štindl.

Poslanec Michal Sedláček: Vážená paní předsedkyně, vážené dámy, vážení pánové. Chtěl jsem mluvit o něčem podobném, o čem mluvil pan dr. Palkoska a proto jenom trošičku - § 3 - Statutární města.

Tady je nám stále argumentováno, že města mají právo na statut podle svého počtu obyvatel, rozlohy, významu, historických hledisek. Ale jediným hlediskem podle tohoto zákona, proč mají některá města získat statut a ostatní ne, je, že v současné době se člení na městské části. Protože - co je cílem tohoto statutu? V podstatě jediné - upravovat vztah městských částí vůči městskému centrálnímu zastupitelství. Nic jiného tento statut v sobě nezahrnuje, takže pokud se některé město rozčlení na obvody, nic mu nebrání vzápětí požádat národní radu, aby mu tento statut přidělila. Tento statut v sobě nezahrnuje žádné výhody, nebo cokoliv jiného.

Pak bych se chtěl ještě maličko vrátit k problému volby starosty: Tady bylo mnohokráte řečeno, že je to přímá demokracie, něco lepšího, že je to něco demokratičtějšího. To je jiná otázka. Chtěl bych říci spíše toto:

Ve světě fungují všude fyzikální zákony, ekonomické zákony. Jedním z takových principů, na kterých funguje společnost, jsou i společenské principy, nechci říkat přímo zákony - a to je to, že určité fungování demokracie v sobě zahrnuje systém, systém fungování demokracie. Buď máme systém jeden nebo druhý. Československo zatím má tedy systém zastupitelské demokracie, nemá takzvaný princip prezidentské demokracie, a proto funguje tento systém zastupitelské demokracie. Ten spočívá v tom, že váhu a největší odpovědnost na sobě má zastupitelstvo, ač na úrovni republik, federace, podobně to můžeme vztáhnout i na princip samosprávy. V případě, že bychom chtěli zavádět princip přímé volby starosty, porušíme tento základní princip, to znamená, že to v sobě, samozřejmě, zanáší to, že musí dojít k přehodnocení tohoto systému - v zásadě. Ne, že změníme dva paragrafy, že obecní zastupitelstvo nevolí starostu, ale musíme změnit základní princip fungování demokracie v obcích, vymezit pravomoci starosty zcela jinak, a tak dále. Třeba starosta by měl mít tu možnost, aby rozpustil zastupitelstvo a podobné principy, které fungují v prezidentských systémech.

Můj osobní názor, je v podstatě, takový, že já nejsem zásadně proti přímé volbě starosty, ale jsem zásadně proti chybě v systému. Proto bych chtěl navrhnout moravským i komunistickým poslancům, aby vypracovali zásadně odlišný princip fungování obecní samosprávy, předložili nám ho, my ho můžeme prodiskutovat, vymezit zcela jinak starostu, zcela jinak všechny zásady, na kterých samospráva funguje a časem můžeme samozřejmě zákon o obcích znovelizovat přímou volbou starosty. Ale takto bychom neříkali, že 2 a 2 jsou 4, ale že 2 a 2 je 5, a to by, myslím, nebylo to nejlepší. (Potlesk.)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Prosím pana poslance Štindla, připraví se paní poslankyně Krejčová.

Poslanec Karel Štindl: Dámy a pánové, mluvím teď jménem skupiny poslanců Liberálně demokratické strany Klubu Občanského fóra a chci vám sdělit důvody, proč budeme zásadně hlasovat pro vládní návrh tohoto zákona o obcích s těmi připomínkami, které obsahuje společná zpráva výborů a těmi, které budou odhlasovány z této diskuse. Přihlásil jsem se o slovo jen proto, že o těchto důvodech se dosud nemluvilo. Já je považuji za závažné.

Průběh debaty totiž na mne dělá dojem, je to samozřejmě zcela legální a zcela oprávněné, nicméně, že někteří z nás svoje požadavky na tyto zákony, které neprosadili ve výborech, se pokoušejí prosadit tady. V podstatě naše diskuse opakuje diskuse ve výborech. Říkám - je to zcela v pořádku, ve výborech jsme postupovali podobně jako oni. Na zákonech se mi skutečně líbí - zejména na pražském, že věci, které nejdou řešit na té ekonomické bázi, hospodaření obcí atd. se neřeší aspoň demokratičtějšími mechanismy atd. Ale nehodlám tady tyto návrhy opakovat, ostatně částečně byly do dnešního znění zapracovány.

Hlavní důvod, proč se k takovému hlasování rozhodujeme je tento: Znám z literatury, že v podobných dobách po převratech, jako jsme my, se prostě dokonalé zákony netvoří. V krátkém intervalu stíhá novela novelu, praxe ověřuje ten zákon a umožňuje ho postupně zdokonalovat. Proces budování samosprávy bude, samozřejmě, neobyčejně dlouhý, protože zlikvidovat ji je mnohem jednodušší, než ji obnovit.

Druhý důvod, ještě závažnější, je ten - ještě se zmíním o liberálním programu:

My považujeme právě samosprávu za jednu ze stěžejních věcí. Víte, jak je veřejnost nespokojena s tím, jak se pomalu vyvíjí ekonomická reforma. Já bych nerad, aby něco podobného stihlo obecní zřízení. Tak, jak je obecní samospráva navržena, je opravdovou samosprávou a já a mí kolegové zastáváme hledisko, že tato samospráva musí začít co nejdříve, možná, že dokonce už začít měla.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Štindlovi. Prosím paní poslankyni Krejčovou.

Poslankyně Zdenka Krejčová: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolila bych si vaši pozornost na chvíli odvést od sporů o principech demokracie k nevinně vyhlížejícímu paragrafu č. 5. Dovoluji si navrhnout doplnění tohoto paragrafu takto:

V první větě před slovem znak přidat slovo "historický", takže by věta zněla: "Není-li zvláštním zákonem stanoveno jinak, mohou obce, jejich orgány a organizace užívat historický znak a prapor obce".

A dále po skončení druhé věty, která končí slovy "...jen se souhlasem obecní rady " doplnit o větu : "Pokud obec historický znak a prapor nemá, mohou jí být na její návrh předsednictvem České národní rady znak a prapor uděleny .

Důvody, které mě vedou k tomuto návrhu, bych se pokusila stručně shrnout asi takto: Heraldický symbol v podobě znaku získávají česká města v druhé polovině 14. století. Do roku 1918 ho uděluje panovník, potom je návrh městské rady a později rady městského národního výboru, schvalován ministerstvem vnitra. Zdá se mi logické, aby Česká národní rada jako vrcholný orgán českého státu pokračovala v tradici českých panovníků.

Můj návrh na doplnění tohoto paragrafu 5 pramení také z obav, že by nedostatečně přesné znění zákona mohlo porušit heraldické zákonitosti, zvláště při vytváření nových znaků. Minulá praxe v používání znaků je nám všem dostatečně známa.

Současně navrhuji, aby předsednictvo České národní rady vytvořilo odbornou heraldickou komisi, která by dohlížela na tvorbu nových znaků a praporů a zamezila chybnému používání historických znaků. (Potlesk) .