Česká národní rada 1990 – 1992

Za svou osobu mohu říci, že se domnívám, že schválit můžeme takový zákon, který je kvalitní, který nedopustí určité mezery a dvojí výklad.

Zmíním se o jednom ustanovení, a to je součást mého návrhu, je to § 29, který se týká místního referenda. Odst. 2 v nové úpravě zní: "Místní referendum nelze vyhlásit, pokud ve věci již bylo rozhodnuto obecním zastupitelstvem." Výklad tohoto odstavce samozřejmě dovoluje i obecnímu zastupitelstvu, i když je velice dobré, protože bylo škrtnuto původní znění "orgány obce", které bylo poněkud vágní a mlhavé a nahrazeno termínem "obecní zastupitelstvo", umožňuje orgánům obce, konkrétně obecnímu zastupitelstvu, dá se říci i zmařit samotné místní referendum.

Domnívám se, že ustanovení § 29 by takto svazující odst. 2 mít neměl. Navrhuji jeho vyškrtnutí. Řada otázek, která se týká této problematiky, by mohla být řečena oním zvláštním zákonem, jak se hovoří v odst. 3. Děkuji.

Čili tedy místo odstavce 2 v tomto znění "místní referendum nelze vyhlásit podle věcí, jichž bylo rozhodnuto obecným zastupitelstvem doporučuji, aby tato pasáž byla vyškrtnuta a odstavec 3 stávajícího návrhu byl posunut jako odstavec 2.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Ortmanovi. Pan poslanec Kadlec se již dostavil. Ještě faktická připomínka - pan poslanec Kužílek.

Poslanec Oldřich Kužílek: Podle jednacího řádu poslanec, který není přítomný v sále, ztrácí pořadí, pokud jsou další řečníci. Pan poslanec Kadlec tedy teď nemá vystoupit.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Pan poslanec Kadlec pořadí ztratil. Ostatní diskutující se přihlásili, až když se do sálu navrátil. Evidujeme to tady.

Poslanec Ján Kadlec: Vážená paní předsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, chtěl bych se vám omluvit za svoji nepřítomnost, protože jsem byl vyzván mimo budovu a proto jsem tady nemohl být.

Chtěl bych vám říci něco k názoru klubu poslanců HSD - k návrhu zákona o obcích. Předložený návrh zákona by měl po diskusích, které se uskutečnily ve výborech, mít již skutečně formu, která by plně zabezpečila opravdu samosprávu obcí. Pro takový návrh zákona byli a jsou poslanci našeho hnutí rozhodnuti a připraveni hlasovat.

Avšak ani po konečné redakci návrhu zákona není tento návrh zbaven prvků nebezpečí centralismu a byrokracie. Značně se vzdaluje od skutečné samosprávy občanů prožívajících vše podstatné, co utváří základní podmínky jejich života v jejich obcích. Přes maximální snahu našich poslanců zbavit návrh zákona uvedených nebezpečí nebyla jejich doporučení v jednotlivých výborech přijata a nebyla zahrnuta ani do konečné úpravy návrhu zákona, přestože jsou plně ve shodě se stanovisky Svazu města obcí.

Členové našeho poslaneckého klubu věří, že poslanecké plénum využije možnosti znovu přehodnotit odmítavá stanoviska výborů a podpořit tyto naše dosud nepřijaté návrhy, které jsou nezbytnou podmínkou svobodného a bezpečného života občana, jenž se plně podílí na utváření lepšího života v obci. Jsou to:

1. Umožnit občanům přímou volbu starosty všemi občany obce bez rozdílu politického přesvědčení. Pokud by byl zvolen starostou příslušník některé politické strany, nebo politického hnutí, měl by po dobu výkonu funkce starosty pozastavit své členství ve straně nebo v hnutí. Přímou volbou starosty dát příležitost k zastávání této funkce i občanům bez politické příslušnosti, kterých je v obci většina.

Osobností starosty, který má důvěru převážné většiny obce, vytvořit rovnováhu v politickém boji o moc v obci mezi členy zastupitelstva, jako představiteli různých politických sil v obci. Přímou volbou starosty tak zabezpečit pro obce v České republice stejně samosprávný demokratický faktor, jak to bylo schváleno v zákonu o obcích ve Slovenské republice.

2. Zabezpečit finanční zdroje pro samosprávu obcí, bez níž nelze o skutečné samosprávě hovořit. Pro přechodnou dobu, pokud nebude provedena v plném rozsahu daňová reforma, změnit adresáta daňových příjmů, jímž by se měla stát v první řadě obec.

3. Vrátit obcím jejich dřívější majetek, na nějž má jako právní subjekt nárok a jenž jí pomůže zlepšit hospodářskou základnu pro samosprávnou činnost.

4. Zásadně oddělit státní správu od samosprávy obcí a samosprávu obcí naopak rozšířit o některé činnosti vykonávané dosud státní správou. Platí tu zásada. že čím větší je míra samosprávy. tím menší je míra státní správy. Státní správu je tedy nutno omezit jen na nezbytné funkce.

Teprve zakotvení uvedených návrhů do zákona o obcích z nich činí skutečně samosprávné subjekty. Pokud by jediný z nich nebyl v zákoně respektován, nemohli bychom o samosprávě obcí vůbec hovořit. Pokud bychom tak přesto činili, klamali bychom naše občany. Bylo by tomu tak tím spíše, že se občané sami nemohli k návrhu zákona, pro ně snad nejzákladnějšímu, ve veřejné diskusi vůbec vyjádřit.

Proto Klub poslanců Hnutí za samosprávnou demokracii - Společnost pro Moravu a Slezsko s lítostí sděluje. že za předpokladu nepřijetí jeho návrhu nebude pro navržené znění zákona hlasovat. Děkuji vám.

Ještě bych měl, paní předsedkyně připomínku k městu Olomouci. Mohu?

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Ano, jistě. Máte tady dvě přihlášky.

Poslanec Ján Kadlec: Vážená paní předsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dávám pozměňující návrh, aby do znění § 3 bylo zařazeno město Olomouc.

Jako důvod uvádím - zástupci města předali požadavek na přiznání statutu paní předsedkyni ČNR, předsedovi vlády i ministru vnitra. V tomto požadavku uvádí hlavní důvody a připravenost městské rady na členění do obvodů tak, aby komunální volby mohly proběhnout současně do obvodu i městského zastupitelstva.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, předložený návrh si nepochybně zaslouží vaší pozornosti a vaší podpory, protože jde o město, které je nejen významným průmyslovým centrem na Moravě, ale je rovněž významným centrem kulturního života na Moravě, které má svoji univerzitu již od r. 1573.

Je to druhá nejstarší univerzita v českých zemích. Toto město mělo nejen v dějinách Moravy, ale i českého státu významnou úlohu. V této souvislosti připomínám, že bylo a dosud je již od 11. století sídlem církevní správy pro celou Moravu a sídlem arcibiskupa od r. 1777. Bez významu není skutečnost, že Olomouc užívala až do konce 18. stol. titul hlavní město Moravy.

Význam města Olomouce zdůraznil i pan prezident Havel při své návštěvě v Olomouci, kde mu byl udělen čestný doktorát univerzity Palackého. S objektivním významem města Olomouc je v rozporu jeho degradace z krajského města na město okresní v roce 1960.

Činím si naději, že přijetím mého návrhu pomůžete opět vrátit městu Olomouci čestné místo mezi významnými městy v našem státě.

Proto navrhuji znění § 3, první věta - doplnit "Území města Brna, Ostravy, Plzně, Ústí nad Labem, Olomouce" a další, jak uvedl pan poslanec Ježek.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji. Teď prosím pana poslance ing. Vondráčka, připraví se pán poslanec Čermák.

Poslanec Josef Vondráček: Vážená paní předsedkyně, vážení přítomní, měl bych také několik poznámek k návrhu zákona o obcích.

K § 19 - v našem výboru pro vzdělání, vědu a kulturu, jsme několikrát vypustili "s výjimkou státních orgánů". Myslím, že by nikdo neměl mít žádné výjimky, jsou přece opravné prostředky. Když obec činnost nepovolí, je možné se odvolat k vyššímu orgánu. Ten, pokud shledá, že zájmy jsou vyšší, tak může činnost povolit. Čili doporučuji vypustit "s výjimkou státních orgánů"

K § 21, který se vypustil. Proč? Proč obce nemohou vytvářet sdružení, navazovat partnerské vztahy a spolupracovat s obcemi jiných států a být členem mezinárodních sdružení místních orgánů? Doporučuji § 21 nechat.

Souhlasím s místním referendem. Pokud tam necháme odstavec 3, když obecní zastupitelstvo rozhodne a občané se již nebudou moci vyjádřit, tak k čemu se vlastně mohou vyjadřovat?

Čili doporučuji odstavec 3 v § 30 vypustit.

Je zde velká diskuse o tom, která města členit na městské obvody apod. Myslím, že bychom měli návrh zákona § 3 nechat tak, jak je, protože za chvíli vystoupí další zástupci větších měst a budou zdůvodňovat, proč má být toto město statutárním městem. To bychom asi nikdy neskončili. Ale vždyť přece tento paragraf říká, že na městské obvody se člení i další území velkých měst, pokud o to město požádá. Nechme tady co je a ostatní města nechť si požádají vládu o přiznání statutu a návrh o tom rozhodne předsednictvo České národní rady. Já bych to nerozšiřoval a nechal bych znění, tak jak je.

Objevily se tady hlasy k volbě starosty. Také bych k tomu chtěl říci svůj názor. Nejsem pro přímou volbu starostů. To co tady bylo řečeno, že Moraváci nebudou hlasovat, to je ultimátum a to snad není důstojné. Podstata je asi v tom, že někteří nesouhlasí s tím, že by starostou měl být představitel strany nebo hnutí, které v obecním zastupitelstvu získá většinu hlasů. Myslím, že právě naopak. Vždyť je to přirozené, když ta nebo ona politická strana nebo hnutí získá v obecním zastupitelstvu většinu, tak snad má právo na to, aby jejím představitelem byl i starosta. Děkuji.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci, prosím pana poslance Čermáka a připraví se poslanec Holomek.

Poslanec Petr Čermák: Vážená paní předsedkyně, pane předsedo vlády, vážení přítomní, dovolte mi několik připomínek k navrhovanému zákonu.

Nejprve k § 22 se domnívám, že je nutné vymezit hospodaření obcí, ne tam nechat takovou zcela obecnou formulaci. Doporučoval bych odstavec i první větu ukončit "v rámci stanoveném zvláštním zákonem".

Dále připomínka k § 32, která ustanovuje počet členů obecního zastupitelstva. Není dělán rozdíl mezi městem, které má 50 nebo 90 tis. obyvatel a je zde stanoven počet členů zastupitelstva 35 až 50. Což je pro města, která jsou opravdu větší - 90 tisíc, 100 tisíc a nejsou v § 3, velmi málo. Proto bych doporučoval bod d) formulovat tak, že v obcích nad 50 tisíc do 80 tisíc počet členů obecního zastupitelstva 35 až 50, v obcích nad 80 tisíc počet členů 45 až 65 nebo 75, jak bychom se dohodli.

Totéž platí pro § 48, který stanovuje v bodě 4 počet členů rady. Dostal jsem několik žádostí, abych prosazoval, že počet členů rady 13 je pro stotisícové město málo, abych prosazoval zvýšení tohoto počtu na 15. Tím není nikdo omezován, že jich musí mít 15, pokud mu jich stačí 13, může mít 13, ale pro velké město je počet členů potřeba zvýšit na 15.

A potom bych měl dvě otázky na předkladatele zákona. § 73 bod 2, který řeší převod pracovně právních vztahů pracovníků ze současných národních výborů do nově vznikajících úřadů.

Nepředpokládám, že úmyslem předkladatele je, aby současně zkompromitovaní pracovníci přešli automaticky. Předpokládám, že zde bude řešen konec jejich činnosti ve státní správě nějakým jiným způsobem. Ptám se, jestli na toto bylo pamatováno a jak. Protože v této podobě bych nemohl s předloženým návrhem souhlasit, pokud by to nebylo řešeno jinak.

Na závěr mi dovolte - protože jsem z Liberce - říci několik slov k § 3. Samozřejmě chápu, že pro lidi, kteří v tomto městě nežijí, se tento problém nemůže zdát být tak zásadní a veliký. Nám, kteří v tom městě žijeme a kteří jsme poslanci je zřejmé, že tlak je opravdu veliký. Lidi statut chtějí a domnívám se, že bychom měli vyhovět jejich žádosti.

Všechna města, o kterých je zde vlastně řeč, žádost mají. Jedná se pouze o to. jestli tady roztočit byrokratický aparát žádostí a schvalování, anebo, prostě, vyhovět občanům těch kterých měst. Koneckonců, celý tento problém vznikl vyřazením tohoto vyčteného seznamu měst z původního návrhu tak, jak byl předložen a se kterým byl v tomto bodě v podstatě vyjádřen obecný souhlas.

Čili vláda tím, že vyřadila z návrhu jednotlivá města, skutečně způsobila, konkrétně u nás, ale jsem přesvědčen, že i v dalších městech, velice vážné politické problémy, které hraničí pro nás jako poslance občanského fóra s otázkou důvěry občanů nebo s otázkou nedůvěry v nás.

Vysvětloval jsem tuto situaci na klubu i ve výboru. Do návrhu toto neprošlo, a proto bych požádal pana premiéra, jako představitele i předkladatele, aby řekl své osobní stanovisko, jak si to myslí.

Případně své stanovisko jako předseda vlády. Co vládu vedlo k tomu, aby vyřadila tento seznam jmen a zároveň tímto vyjadřuji maximální podporu pozměňujícímu návrhu panu poslanci Ježkovi a pro tento návrh budu hlasovat.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Čermákovi, prosím pana poslance Holomka, připraví se paní poslankyně Röschová.

Poslanec Karel Holomek: Paní předsedkyně, dámy a pánové poslanci. Mám dvě drobné, nicméně velmi závažné připomínky, které spolu se mnou sdílí šest poslanců Rómů sedících v této zasedací síni s námi. První se týká § 29, a to referenda. Konkrétní návrh zní: v bodu 2 - místní referendum nelze vyhlásit - doporučuji za čárku umístit tento text: nelze tedy vyhlásit pokud by podnět občanů k jeho vyhlášení směřoval proti právům a svobodám občanů zaručených ústavou atd. - pokud ve věci již bylo rozhodnuto obecním zastupitelstvem. Vzhledem k projevům občanské nedostatečnosti a rasové nesnášenlivosti, které dnes a denně zažíváme, je nutno počítat s tím, že referendum směřující proti těmto právům by klidně mohlo být vyhlášeno. Docela dobře dovedu pochopit důvody, které by občané v určité obci, po vyhlášení takového referenda mohli mít. Ale v žádném případě nelze souhlasit, aby tímto způsobem byly tyto věci řešeny. Myslím si, že tudy cesta nevede.

Samozřejmě, že neunikl mé pozornosti bod 3, kde je zmínka, že místní referendum dále upravuje zvláštní zákon. Lze tedy tuto připomínku přijmout, nebo myslím, že je oprávněná, pokud v tomto zákoně, který se hodlá připravovat by toto bylo akceptováno. To za prvé. A za druhé, pokud by tento zákon byl realizován nebo odsouhlasen do doby voleb. V opačném případě na této připomínce trvám, to záleží na tom, jak k tomu pánové přistoupí. Druhá zmínka se týká těchto příloh, týkajících se přenesených působností na obce. Bod 19 končí oblastí kultury a jistou poznámkou. Já navrhuji, aby byl do těchto přenesených působností zakotven pod bodem 20 oblast národnostních menšin a etnické skupiny a v předmětu působnosti, aby text zněl: respektovat oprávněné požadavky menšin a etnických skupin, zejména z pohledu sociální politiky, kulturních požadavků a vzdělávacích programů. Důvod je v podstatě tentýž, který jsem uváděl v první poznámce.

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Holomkovi a chtěla bych vás poprosit - už se to několikrát stalo, že zazněly stejné návrhy, v podstatě - prosím, abyste se pokud jste případně stejného přesvědčení, které tady už některý z předřečníků přednesl, už zdrželi rozpravy na toto téma, protože stejně bude o tom návrhu hlasováno, takže teď nemá smysl k tomuto návrhu sekundovat. Stejně to bude předmětem hlasování. A nyní prosím, aby se slova ujala paní poslankyně Röschová a připraví se pan poslanec Čech.

Poslankyně Anna Röschová: Paní předsedkyně, vážení kolegové, dovolte, abych se velmi stručně vyjádřila k protinávrhu vznesenému některými poslanci, který se týká přímé volby starostů a dovolte, abych s tímto protinávrhem vyjádřila rozhodný nesouhlas. Pro časové urychlení zjednodušuji tuto samozřejmě složitou problematiku na dvě pro mě základní věci. Za prvé, domnívám se, že demokracie, kterou se snažíme v našich zemích vystavět, je demokracií zastupitelskou. Tato zastupitelská demokracie má taky v našich zemích tradici. Tudíž se domnívám, že bychom tuto tradici měli dodržet i při volbě starosty. Druhým důvodem je ta skutečnost, že přímá volba starosty je skutečně velikým zásahem do celé koncepce předloženého návrhu zákona, neboť - zase podle mého názoru - starosta volený přímo musí mít úplně jiné postavení, než jak je koncipováno v návrhu zákona a také samozřejmě jiné pravomoci. Děkuji. (potlesk)

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji paní poslankyni Röschové, prosím pana poslance Čecha, připraví se poslanec Payne.

Poslanec Vladimír Čech: Vážená paní předsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci. Zmíním se také o § 3, zmíním se o něm z jiného pohledu, přestože v podstatě akceptuji to, co říkal poslanec Ježek, ale myslím si, že by se celá věc dala zjednodušit. jako zástupce Pardubic musím, samozřejmě, respektovat zájmy obyvatel tohoto města, kteří by také chtěli být zařazeni do tohoto seznamu. Jestliže však budeme přihazovat nová a nová města, tak dojdeme k tomu, že skutečně se ještě budou hlásit nová města, která v tom seznamu nebudou a budeme si situaci komplikovat. Myslím, že můj protinávrh, který se týká § 3 by celou věc zjednodušil na maximálně možnou míru. Můj protinávrh znění odstavce 1 § 3 zní: území měst se mohou členit na městské obvody nebo na městské části. Na návrh vlád nebo na návrh takového města po vyjádření vlády to stanoví předsednictvo České národní rady. Myslím, že jestliže nebudeme žádná města konkrétně uvádět, to o čem hovořil poslanec Vondráček, že by měl zůstat ten paragraf tak, jak je, to považuji za nepřijatelné, protože ta čtyři města, která se tam objevují, to je jasný pozůstatek minulého politického systému a Pardubice jak co do rozlohy, tak do významu a počtu obyvatel, jsou srovnatelné např s Ústím nad Labem. Myslím, že tento návrh je podstatně jednodušší. (potlesk).

Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová: Děkuji panu poslanci Čechovi, prosím pana poslance Paynea.

Poslanec Jiří Payne : Vážená předsedkyně, vážení členové vlády, vážení kolegové, obávám se, že v některých příspěvcích v souvislosti s přímou volbou starostů tady byla vytvořena iluze, že bez přímé volby starosty není demokracie. Myslím si, že ani demokracie ani samospráva naprosto není narušena tím, je-li starosta volen nepřímo. Kromě toho zavedení tohoto požadavku do zákona by znamenalo velmi zásadní změny v mnoha paragrafech a obávám se, že to nejsme schopni zpracovat ani dnes, ani bychom to nezvládli během toho neuvěřitelně krátkého období, kdy jsme se tímto zákonem zabývali. Kromě toho bych rád poukázal na to, že v dobách právě současné politické nezralosti, v jaké se nacházíme asi my všichni, jsme v zákoně o obcích nezavedli možnost rozpuštění zastupitelstva v případě, že neplní svou funkci nebo překračuje zákon. Není-li dána tato možnost, je třeba ponechat alespoň možnost odvolat nemožného starostu. Kromě toho si nedovedu představit, jak by se spravovala obec, kde by byl zvolen starosta, který se dostane do rozporu se zastupitelstvem a není možno starostu odvolat.

Myslím, že z hlediska našich tradic a z hlediska toho, jak tento zákon byl předložen vládou, že v této věci nemáme na vybranou, musíme se přidržet předložené verze. Kromě toho tady bylo argumentováno, že nebude-li do zákona zabudována možnost předání majetku obcím a zároveň vyřešena otázka daní, tak že jedna politická strana nebude hlasovat pro tento zákon. Já bych rád poukázal na to, že tyto návrhy jsou velmi nepromyšlené, protože tyto věci bude řešit jiný zákon, nikoli zákon o obcích.

Další věc, na kterou zde bylo poukazováno, je otázka referenda. Nikdo z nás s tím nemáme zkušenosti, můžeme se učit pouze v zahraničí. Dávat možnost referendem zvrátit učiněné rozhodnutí zastupitelstva. je velmi komplikovaná záležitost. Já jsem to studoval u našich švýcarských kolegů. Zabýval jsem se tímto problémem. Oni jej řeší kazuistickým výčtem možností, kdy a jaké rozhodnutí zastupitelstva je možno zvrátit a která rozhodnutí ne. Například v otázkách finančních, má zastupitelstvo konečné slovo bez diskusí, protože by se žádný rozpočet a žádná investice neschválila. Tento výčet ovšem má ve švýcarském zákonodárství obrovský rozsah. Uvědomme si, že by několikanásobně vzrostl rozsah tohoto zákona, kdybychom to chtěli řešit touto cestu.

Domnívám se také, že zastupitelstvo, které by nikdy nemělo jistotu, že jeho rozhodnutí je závazné, že každé jeho rozhodnutí je možno zvrátit, jak to bylo navrhováno členy některé strany, že takové zastupitelstvo by vůbec neplnilo svoji funkci, že by se obec naprosto rozpadla, protože by zastupitelstvo stále žilo ve strachu, že jeho rozhodnutí bude zvráceno referendem. Myslím, že k referendu se vrátíme pravděpodobně v samostatném zákoně, tam tyto otázky vyřešíme po pečlivém rozboru a zvážení, ale myslím, že pro úsporu času bychom dnes měli tyto dva body jak otázku přímé volby starosty, tak i otázky referenda nadále vypustit z diskuse. Děkuji. (potlesk) .