Aby byly zachovány nejkrásnější
krajinné celky a posílen režim ochrany, budou
v nejbližší době zřízeny
nové národní parky Šumava a Podyjí
a posílen status Krkonošského národního
parku.
Rozloze krajiny, které chceme věnovat svou péči,
přitom neukládáme žádné
hranice. Pokusíme se snižovat přenos škodlivin
přes naši státní hranici, přestože
tu jsou hlavními znečišťovateli organizace
federální, zejména z oblasti paliv a energetiky.
Za jednu z podstatných otázek považujeme zlepšení
životních podmínek ve městech a na vesnicích.
Bude to vyžadovat komplexní regeneraci měst
a vesnic, ale také dokonalejší pojetí
nové výstavby.
Upravenost, čistota a pořádek, vzhled domů,
místních pamětihodností - to vše
v širokém slova smyslu vytváří
pro nás všechny prostředí pro život.
Morální devastace lidí, na kterou si tolik
stýskáme, bývá totiž leckdy přímo
"programována" prostředím, v němž
žijeme. Budeme se muset v této souvislosti také
zamyslet nad tím, jak ze stávajících
sídlišť - těchto pouhých příhrad
pro bydlení či nocleháren, jak se říká
- udělat skutečné domy pro lidi. Budeme muset
apelovat na občany, aby kultivovali okolí svého
bydliště i pracoviště, aby jeho vzhled
sami ochraňovali.
V případě místních pamětihodností
může však být věcí místní
samosprávy, aby spojila síly a důvtip občanů
k opravě zchátralého zámečku
či kostela - i tím v sobě budujeme pocit
sounáležitosti s tím, co je obsahem slova "domov".
Pro budoucnost našeho národa, pro opětovné
nalezení naší svébytnosti má
mimořádný význam náprava školství
a vůbec vzdělávání. K tomuto
účelu bude vláda podporovat přeškolování
a doplňování vzdělání
učitelů středních a základních
škol, tvorbu nových, hodnotných učebnic
a učebních pomůcek. Bude sledovat kvalitu
vzdělávacího a výchovného působení
učitelů a v případě potřeby
podnikat rázné kroky k nápravě. Bude
pomáhat při rozvíjení rozmanitých
středních škol, umožňovat diferencované
studium nejen podle schopností, ale též podle
zájmů a rodinného zázemí. Přitom
bude dbát na to, aby žádoucí otevření
rozmanitých pohledů bylo zdrojem vzájemného
duchovního obohacování.
Při všech probíhajících i budoucích
změnách v našem školství spoléháme
především na dosud minimálně
podněcovaný a využívaný tvořivý
potenciál našich učitelů. Český
učitel se opět musí stát svobodnou
osobností, profilující myšlení
a mravnost příští generace. Proto budeme
chránit školu před tou částí
veřejnosti, která si zvykla pohlížet
na učitele jako na vrchnostenského sluhu a na školní
mládež jako na levnou pracovní sílu.
Organizaci a řízení základních
a středních škol budeme uvádět
do souladu s připravovanou reorganizací státní
správy a se vznikem místní samosprávy.
Také v péči o základ ní a střední
školství počítáme s větší
rolí samosprávných orgánů a
občanských iniciativ.
V souvislosti s rozsahem nadcházejících sociálních
procesů bude rovněž nezbytné změnit
zásadním způsobem přístup občanů
i celé společnosti k celoživotnímu vzdělávání.
Zabezpečit rekvalifikace pracovníků při
změnách ekonomiky a správy je již dnes
úkolem národních výborů i podnikové
sféry.
Nový zákon o vysokých školách
právně zakotvil zásadní změnu
postavení vysokých škol a fakult i jejich vnitřního
života. Soudíme, že bude teď záležet
především na akademických obcích
a volených orgánech škol, jak která
bude středem zájmu studentů, jak která
bude jimi i státem ceněna, jak která bude
prosperovat. Podle toho bude pak vláda navrhovat výši
státních dotací jednotlivým vysokým
školám. Budeme též podporovat vznik nových
vysokých škol, jakož i přirozených
duchovních center regionů, pokud ovšem bude
zajištěna jejich kvalita, a usilovat o rozvoj široké
mezinárodní spolupráce a výměny
v této oblasti.
Vláda bude připravovat novelizaci obou školských
zákonů tak, aby z nich byla odstraněna ta
nedopatření, která v nastávajícím
období vyjdou najevo.
Rozvoj vysokého školství otevírá
rovněž úkol připravit novou podobu organizace
a řízení vědy v České
republice. Musíme bezodkladně zajistit zrovnoprávnění
všech institucí, které zabezpečují
rozvoj naší vědy, zejména Československé
akademie věd a vysokých škol, a umožnit
výsadní postavení jenom těm institucím,
které dosáhnou - díky svým výsledkům
- uznání vědeckého světa. Usilujeme
zároveň o snížení neefektivního
způsobu financování výzkumných
úkolů. Návrh příslušného
zákona chceme České národní
radě předložit nejpozději v první
polovině příštího roku.
Vzdělání, vědě, umění,
celou kulturu chápeme jako neodmyslitelné atributy
moderního národa, znaky jeho svébytnosti
a osobitosti. Demokratický stát dává
volný průchod přirozenému kulturnímu
vývoji, podněcuje jej, usnadňuje a garantuje.
Starou a scestnou otázku, jakou kulturu potřebujeme,
je třeba obrátit ve smyslu plně respektující
autonomii kulturních hodnot. Budeme se napříště
ptát, jakými nás chce mít naše
kultura, to je jak nejlépe posloužíme jejímu
přirozenému růstu.
Vláda bude usilovat o zrušení všech zbylých
administrativních přehrad, které brání
umělecké tvorbě tvůrčích
osobností, chce bezprostředně reagovat na
jejich názory, náměty a připomínky,
jako na citlivý seismograf společenského
života. Důležitou úlohu má v této
souvislosti také místní kultura, která
musí být rozvíjena na zásadách
plné samostatnosti a nezávislosti.
S tím ovšem úzce souvisí péče
o kulturní památky, kde máme, zdá
se, dluhy největší. A přece se jedná
o problematiku dalekosáhlého přesahu, spoluurčující
nejen naše aktuální životní prostředí,
ale přímo utvářející
naši kulturní paměť.
Urychleně musíme vyřešit postavení
státních galérií a muzeí v
novém administrativně územním členění,
vypracovat nový systém ochrany sbírek, historických
knihoven, expozic a depozitářů muzeí,
galérií a památkových objektů.
Je třeba dbát o nová i stávající
nakladatelství, pečovat o divadla a koncertní
život. Zdá se, že nejkritičtější
situace je v našich archívech. Jejich správu
zamýšlíme podřídit přímo
vládě, protože archívy jsou nedocenitelným
rezervoárem paměti českého státu.
Vláda si je vědoma problémů spojených
s ekonomickým zabezpečením kultury při
přechodu k tržní ekonomice. Vláda bude
omezovat dotace tam, kde se kultura bude moci vyvíjet svými
vlastními silami ze své vlastní hospodářské
činnosti. Rozpočtové prostředky bude
naopak směřovat tam, kde fungování
na tržních principech nebude možné. Bude
také podporovat - jak se to děje všude ve světě
- vznik nadací: jejich zakládání bude
nápomocna daňovými úlevami.
Neutěšený stav zdraví národa
i kritická situace zdravotnictví si vyžádá
neodkladné reformy. Chceme skoncovat s dosavadním
centralismem a umožnit, aby se prosadily jasně definované
ekonomické vztahy a podíl samosprávy. Individuální
odpovědnost za své zdraví má samozřejmě
každý občan, ale vláda musí zaručit
standardní zdravotnickou péči.
Chceme vytvořit takové podmínky, v nichž
se uplatní osobní iniciativa a zainteresovanost
zdravotnických pracovníků, zatímco
občan bude mít právo svobodné volby
lékaře, později i zařízení.
Umožní to systém nemocenských pojišťoven,
zřizovaný postupně. Nadstandardní
péče se bude poskytovat v soukromých praxích.
Budeme využívat pomoci charitativních organizací,
církví a zájmových seskupení.
Vláda chce podniknout taková opatření,
aby materiální nedostatek ve zdravotnictví
neomezoval nezbytnou péči o zdraví, a proto
chce věnovat pozornost kritické situaci v zásobování
léky.
Kvalitu zdravotní péče bude zajišťovat
zdravotnický dozor. Významná úloha
patří spolupráci Lékařské
a Farmaceutické komory, nemocenských pojišťoven,
státní zdravotní inspekce a neprofesionálních
struktur.
Vytváříme ministerstvo práce a sociálních
věcí České republiky. Je to potřebný
ústřední orgán jak politicky a ekonomicky,
tak i jako orgán státní správy. Očekáváme
od něho, že se stane aktivním uskutečňovatelem
ekonomické reformy v oblasti zaměstnanosti a mezd
a v sociální politice. Bude zvýrazněno
jeho postavení, aby ekonomická reforma, zabezpečující
přechod k tržnímu hospodářství,
nevedla k velkým sociálním konfliktům
a ztrátě sociálních jistot. Bude významným
prostředníkem mezi vládou a odbory. Rozvinou
se nové sociální služby, do popředí
vystoupí péče o rodinu, matku a dítě,
o zdravotně postižené občany.
Mezi základní potřeby lidí patří
nepochybně bydlení. Tato sféra je dlouhodobě
deformována, je naplněna potenciálními
konflikty. Proto se problémy bydlení chceme intenzívně
zabývat. Především se musí změnit
právní úpravy, jejichž cílem
bude ekonomizovat bydlení, privatizovat státní
bytový fond, zejména formou prodeje bytů
do osobního vlastnictví. Zároveň chystáme
zásadní změny ve fungování
podniků bytového hospodářství.
Spokojenost našich lidí se rovněž váže
na situaci na vnitřním trhu. Je dostatečně
známo, že je charakterizována převahou
poptávky nad nabídkou kvalitního zboží,
případně převahou nabídky zboží,
o které není zájem. Výrobci si diktují
podmínky, ceny jsou deformovány, nefungují
řádně tzv. dodavatelsko-odběratelské
vztahy. Vláda bude usilovat o vytvoření konkurenčního
prostředí na vnitřním trhu, zejména
o důslednou demonopolizaci obchodu i výroby, a to
všestrannou privatizací obchodů, zvyšováním
podílu dováženého zboží,
podporou výrobních odvětví s vysokou
exportní schopností i přímým
zapojováním obchodních organizací
a podniků do procesu zahraniční obchodní
činnosti. Budeme podporovat činnost nezávislých
spotřebitelských organizací.
V turistickém ruchu, respektive v jeho zatím ne
zcela utěšeném stavu, chceme vytvářet
prostor pro plné uplatnění podnikatelské
aktivity pro činnost organizací, spolků,
institucí a hlavně občanů, ve vytváření
podmínek pro bezchybné fungování všech
potřebných služeb.
V zemích srovnatelných s námi je turistický
ruch významným zdrojem národního důchodu.
U nás z řady příčin tomu tak
zatím není. Soudíme, že zejména
tato oblast neunikne zájmu soukromých podnikatelů
a že nám pomohou tuto důležitou oblast
devizových příjmů aktivně rozvinout.
Paní poslankyně a pánové poslanci,
protože předpokládáme, že budeme
nadále žít ve společné federaci,
zůstane naším úkolem péče
o česko-slovenské vztahy. Konkrétně
- péče o těsné a pravidelné
kontakty s vládou Slovenské republiky.
Máme zájem na integritě společného
státu, ale otázka konkrétní formy
soužití obou národů je stále
otevřena. Vzpomeňme na ústavodárnou
práci, která nás čeká. Znovu
připomínáme, že je třeba vytvořit
tři ústavy - českou, slovenskou a federální.
Národní ústavy musí v zásadních
otázkách vztahu k federaci dosáhnout konsensu.
Už proto bude od počátku nezbytná těsná
spolupráce obou republik.
V řadě důležitých ohledů
byla zatím iniciativní Slovensko. Proto chce vláda
vytvořit prostor i pro českou iniciativu. Obdobně
platí v rámci českých zemí,
že iniciativu projevila jako první Morava.
Mluví se stále o návratu do Evropy. Do jaké
Evropy se to vlastně chceme vrátit? Nejčastěji
se tím myslí ekonomicky mocná Evropa nadnárodních,
nadstátních integračních seskupení.
Je tu však také Evropa jako společenství
národů. I tam chceme patřit - jako sebevědomý
národ, který si váží sám
sebe. Všechno, co chceme podniknout, se váže
také k této představě. Sebevědomí
a sebeúctu získáme však jen tehdy, dáme-li
příležitost promluvit všem živým
tradicím, všem živým duchovním
proudům, dáme-li možnost mluvit a jednat lidem
dobré vůle, bez ohledu na jejich světový
názor či stranickou příslušnost.
Jen tak se zbavíme pocitu malosti a bohužel typicky
české malichernosti, ohrožující
náš všední i sváteční
den. Naše historie, ale i nedávná minulost,
ba stále ještě i současnost, jsou plny
varovných mement takovéto malosti a malichernosti.
Neztrácejme to všechno ze zřetele, ale dokažme
také pozvednout své zraky - velké úkoly,
které před sebe stavíme, nám samy
zvedají hlavu. Ne rovnou hlavu národa - národ
je úkol, který je teprve před námi
- ale hlavu každého z nás, protože všichni
musíme začít sami u sebe vnitřní
lidskou i občanskou obrodou.
Vážení přátelé, začneme-li
právě tak, odvažuji se tu říci,
že naše generace má jedinečnou příležitost
dokončit národní obrození.
Děkuji. (Bouřlivý potlesk.)
Předsedkyně ČNR Dagmar Burešová
Děkuji panu předsedovi vlády, panu Petru
Pithartovi za přednesení programu vlády České
republiky.
Nyní přerušíme jednání
o programovém prohlášení vlády
ve 2. schůzi České národní
rady, abychom si nejdříve vyjasnili názory
a stanoviska v politických klubech a potom o programovém
prohlášení vlády České
republiky jednali ve výborech.
Doporučovala bych, aby se kluby sešly asi za hodinu
a maximálně po hodině - čímž
nechci omezovat délku trvání jejich schůzí,
mohou trvat déle, ale upozorňuji na to, že
je třeba, aby také dnes zasedaly výbory.
Výsledky těchto jednání budou jedním
z pokladů pro návrh usnesení České
národní rady, jímž jednání
o tomto bodu ukončíme. Bylo by proto vhodné,
aby na začátku zítřejšího
jednání už byla podle doporučení
poslaneckých klubů ustavena návrhová
komise pro přípravu usnesení. Z praktických
důvodů bych navrhovala, aby to byla komise pěti-
až sedmičlenná, aby byla skutečně
pracovní.
Úkolem komise bude na základě výsledků
jednání poslaneckých klubů a výborů
a na základě rozpravy připravit návrh
usnesení České národní rady
k programovému prohlášení vlády
včetně návrhu, týkajícího
se vyslovení důvěry vládě.
Rozpravou k programovému prohlášení
vlády České republiky zahájíme
zítřejší jednání.
Přerušuji proto dnešní jednání
České národní rady s tím, že
se zítra sejdeme v 9.00 hodin.
Zvu vás všechny, a zejména také vládu
České republiky, na oběd.