Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Předsednictvo Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo podle čl. 58 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, na tamto zákonném opatření:

K vyrovnání dopadu zvýšení některých maloobchodních cen na obyvatelstvo poskytuje stát jako zvláštní sociální dávku státní vyrovnávací příspěvek (dále jen "příspěvek").

(1) Na příspěvek mají nárok všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud není dále stanoveno jinak.

(2) Příspěvek se poskytuje též zahraničním pracovníkům zaměstnaným na území České a Slovenské Federativní Republiky u československých organizací na základě mezivládních dohod.

(3) Na příspěvek nemají nárok osoby po dobu

a) výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby,

b) umístění v ústavu sociální péče, s výjimkou dětí, na které náleží přídavky na děti nebo výchovné, a důchodců v domovu - penziónu pro důchodce,

c) umístění v psychiatrické léčebně nebo v léčebně pro dlouhodobě nemocné,

d) vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody.

(1) Výše příspěvku činí 140 Kčs měsíčně.

(2) Jde-li však o osoby uvedené v § 2 odst. 2, které denně dojíždějí ze zahraničí na území České a Slovenské Federativní Republiky, činí výše příspěvku polovinu částky uvedené v odstavci 1.

(1) Poživatelům důchodů z důchodového zabezpečení vyplácí příspěvek plátce důchodu, a to spolu s důchodem; to neplatí, jde-li o poživatele sirotčího důchodu.

(2) Příspěvek náležející osobám, na které náleží přídavky na děti nebo výchovné, vyplácí plátce těchto dávek příjemcům těchto dávek, a to spolu s těmito dávkami, nejde-li o osoby uvedené v odstavci 1.

(3) Osobám, které jsou v pracovním, členském nebo služebním poměru, vyplácí příspěvek jejich zaměstnavatel, a to spolu s příjmem z tohoto poměru, nejde-li o osoby uvedené v odstavcích 1 a 2.

(4) Osobám, které pobírají peněžité dávky z nemocenského zabezpečení nahrazující ušlý příjem nebo mateřský příspěvek, vyplácí příspěvek plátce těchto dávek, a to spolu s těmito dávkami, nejde-li o osoby uvedené v odstavcích 1 až 3.

(5) Příspěvek ostatním osobám vyplácí příslušný státní orgán [Zákonné opatření předsednictva České národní rady č. ..../1990 Sb., o určení státního orgánu, který je příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku.

Zákonné opatření předsednictva Slovenské národní rady č. ..../1990 Sb., o určení státního orgánu, který je příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku.]

(6) Plátcům příspěvku se náklady na příspěvek uhrazují ze státního rozpočtu federace prostřednictvím zvláštního účtu vedeného u Státní banky československé.

(1) Každé osobě náleží v kalendářním měsíci jen jeden příspěvek.

(2) Příspěvek se vyplácí ve výplatních termínech určených plátcem příspěvku na běžný kalendářní měsíc.

(3) Příspěvek na kalendářní měsíc se vyplatí, jestliže výplatní termín připadne na den, kdy skutečnosti uvedené v § 2 odst. 3 netrvají.

(4) Příspěvek se do ciziny nevyplácí.

(1) Nárok na výplatu příspěvku za jednotlivý kalendářní měsíc zaniká ve lhůtě jednoho roku; tato lhůta běží od prvního dne měsíce následujícího po měsíci, za který příspěvek náleží.

(2) Příspěvek nepodléhá dani.

(3) Příspěvek nelze postihnout výkonem rozhodnutí.

(4) Pokud se zjišťuje pro účely jiných právních předpisů výše příjmu osoby, nepřihlíží se k příspěvku, pokud prováděcí předpis nestanoví jinak.

(1) Plátce příspěvku je povinen příspěvek poskytovat bez žádosti; v případech uvedených v § 4 odst. 5 se příspěvek poskytuje na žádost.

(2) O poskytování příspěvku se nevydává rozhodnutí. Na případy, kdy se příspěvek poskytuje na žádost, se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

(3) Spory o příspěvek mezi příjemcem a plátcem příspěvku rozhodují soudy.

(1) Osoba uplatňující nárok na příspěvek je povinna na žádost plátce příspěvku doložit ukončení výplaty příspěvku jiným plátcem nebo prokázat další skutečnosti rozhodné pro poskytování příspěvku; tuto povinnost mají též příjemci příspěvku.

(2) Příjemce příspěvku je povinen ohlásit plátci příspěvku do osmi dnů skutečnosti rozhodné pro nárok na příspěvek a jeho výplatu. Příjemce příspěvku, kterému byl příspěvek vyplacen neprávem, je povinen plátci příspěvek vrátit. Nárok na vrácení příspěvku zaniká ve lhůtě uvedené v § 6 odst. 1.

(1) Plátce příspěvku je povinen vést evidenci o vyplacených příspěvcích, vystavit na žádost příjemce příspěvku nebo jiného plátce potvrzení o době a ukončení výplaty příspěvku a poskytovat potřebnou součinnost orgánům kontrolujícím plnění povinností podle tohoto zákona.

(2) Zaměstnavatel, který příjemci neoprávněně vyplatil příspěvek, je povinen nahradit neprávem vyplacené částky příspěvku. Nárok na náhradu příspěvku zaniká ve lhůtě uvedené v § 6 odst. 1.

(3) Příslušné státní orgány [Zákonné opatření předsednictva České národní rady č. ..../1990 Sb., o určení státního orgánu, který je příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku.

Zákonné opatření předsednictva Slovenské národní rady č. ..../1990 Sb., o určení státního orgánu, který je příslušný k výplatě státního vyrovnávacího příspěvku.] rozhodují o povinnosti plátce příspěvku nahradit neprávem vyplacené částky a kontrolují správnost výplaty příspěvku; jde-li o plátce příspěvku v působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra, činí tak příslušné orgány těchto ministerstev.

(1) Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může nařízením

a) zvýšit příspěvek, a to i jen pro některé skupiny osob,

b) stanovit výjimky z ustanovení § 2 odst. 3.

(2) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí

a) stanoví vyhláškou podrobnosti o výplatě příspěvku, zejména bližší úpravu způsobu výplaty a vymezení okruhu překážek výplaty,

b) vydá vyhlášku podle § 6 odst. 4.

(3) Federální ministerstvo financí stanoví vyhláškou podrobnosti o způsobu úhrady nákladů na příspěvek plátcům příspěvku.

Příspěvek se poprvé vyplatí v červenci 1990.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem 1. července 1990.

Součástí ekonomické reformy bude centrální náprava maloobchodních cen potravin, která má být realizována k 1. červenci 1990.

Podstatou opatření je odstranění záporné daně z obratu k maloobchodním cenám potravin. Tato záporná daň činila za rok 1989 cca 35 mld. Kčs. Podle rozhodnutí vlády České a Slovenské Federativní Republiky se změnou úrovně maloobchodních cen odstraní 27 mld. Kčs, zbývajících 8 mld. Kčs se - v zájmu plynulosti přizpůsobení nabídky, poptávky a výrobních nákladů - dočasně ponechá ve formě dotací k velkoobchodním cenám hovězího, skopového a telecího masa, kuřat a mlékárenských výrobků. Zvýšení cenové úrovně o uvedených 27 mld. vyžaduje, aby byl zachován absolutní výnos obchodní srážky před provedením cenové nápravy.

Centrální náprava maloobchodních cen bude realizována při zachování celkové úrovně reálných příjmů obyvatelstva; objem zvýšení cen bude obyvatelstvu v plném rozsahu uhrazen.

Návrh kompenzačních opatření se orientuje na stanovení

a) sociálně a ekonomicky nejvhodnějšího schématu kompenzace s ohledem na charakter a výši cenových změn a jejich důsledků na-životní náklady obyvatelstva,

b) racionální formy kompenzace využívající existující způsoby a organizaci poskytování příjmů obyvatelstvu.

Kompenzační schémata

Ke kompenzaci cenových úprav je možno použít různá schémata. Žádné z nich nemůže přesně vyrovnat každému jednotlivci důsledky předpokládaného rozsahu změn životních nákladů. Struktura spotřeby, životní způsob i jejich změny budou značně diferencované. Snaha po maximální sociální spravedlnosti použitím komplikovaných kompenzačních schémat by nevedla k optimálnímu efektu; vzhledem k nepřehlednosti by se naopak zesilovalo sociální napětí. Dosud se s nejmenším negativním ohlasem setkávaly kompenzace, které byly srozumitelné a jednoduché a které, zejména při zvyšování cen základních životních potřeb, byly svou výší v zásadě jednotné u všech příjemců. Proto se při konstrukci kompenzačního postupu posuzovala především vhodnost jeho jednotnosti nebo diferenciace.

Hodnocení vlivu předpokládaného zvýšení cen potravin na změnu životních nákladů jednotlivých sociálně ekonomických skupin obyvatelstva [Hodnocení vychází z údajů rodinných účtů za rok 1988 za předpokladu nezměněné struktury spotřeby.] vede k těmto závěrům:

Podle úrovně čistého příjmu na osobu ovlivní růst cen nejvýrazněji životní náklady rodin, v nichž úroveň příjmů na člena je nejvyšší; jde o důsledek všeobecně vyššího životního standardu (spotřeba kvalitnějších potravin, podíl masa a masných výrobků aj.).

Podprůměrně bude působit růst cen na rodiny s nejnižšími příjmy na hlavu (spotřeba potravin je zde ovlivněna omezenou úrovní příjmů a zesílenou konkurencí v krytí potřeb), rodiny s větším počtem členů (s počtem klesají náklady na výživu jednotlivce) a rodiny s malými dětmi (nižší náklady na výživu těchto dětí).

Postup, který v kompenzacích zvýhodňoval rodiny s vyšším příjmem na osobu, je sociálně těžko přijatelný, technicky a organizačně zcela nezvládnutelný. Rovněž diferenciace kompenzací v závislosti na výši mzdy nebo důchodu je neschůdná, poskytování nižší kompenzace (popř. její neposkytování od určité hranice) u příjemců vyšších mezd by nebylo únosné (týkalo by se značného počtu např. horníků, montérů, špičkových pracovníků v dopravě) a působilo by protistimulačně. Naopak poskytování vyšší kompenzace (např. procentně v poměru k výdělku) by nesporně vyvolalo negativní reakci u příjemců nízkých mezd. Obdobné důsledky by měla diferenciace kompenzací podle výše důchodu. Zásadní přitom je, že životní úroveň rodin nezávisí bezprostředně na odstupňování prvotních příjmů (mezd, důchodů), ale na úrovni příjmu na člena rodiny, která je ovlivňována řadou dalších faktorů, než je úroveň prvotních příjmů (počet členů rodiny, počet a charakter příjmů aj.), které nelze do kompenzačních schémat promítnout.

Nenavrhuje se snížit výši kompenzace u malých dětí v souvislosti s jejich nižšími náklady na jejich výživu. Nižší kompenzaci by především obdržely mladé rodiny, zpravidla s nižšími celkovými příjmy; realizace by byla administrativně značně náročná a ve vazbě na některé typy existujících příjmů (výchovné centrálně vyplácené ÚDZ) v současné době nerealizovatelná.

Životní náklady v rodinách družstevních rolníků a též u ostatních osob trvale bydlících na venkově se sice zpravidla zvýší v menším rozsahu (vzhledem k většímu rozsahu naturální spotřeby), avšak snížit kompenzační dávky pro zemědělské obyvatelstvo není realizovatelné pro nemožnost jednoznačného vymezení této sociálně ekonomické skupiny.

Zvýšení cen potravin se projeví poněkud výrazněji v životních nákladech domácností důchodců; výdaje za potraviny u nich jsou absolutně i podílem vyšší než u ostatních sociálně ekonomických skupin obyvatelstva. Důchodci většinou nemohou využívat výhod závodního stravování a jejich domácnosti jsou malé (1 až 2 osoby). Rozdíl mezi existujícími náklady na nákup potravin činí na osobu v rodinách důchodců a ostatních typů rodin cca 70 až 80 Kčs měsíčně; vliv zvýšení cen může být 1/4 až 1/3 této částky, tj. cca jen 20 až 30 Kčs.

Na základě tohoto hodnocení se navrhuje jako základní kompenzační přístup poskytnout kompenzaci v jednotné absolutní výši pro všechny občany, a to 140 Kčs měsíčně.

Výhodou jednotné výše kompenzace je

- srozumitelnost a snaha o minimalizaci sociálních tlaků,

- zvýhodnění rodin s malými dětmi,

- administrativní jednoduchost, která se pozitivně projevuje i v souvislosti s krátkostí přípravného období.

Forma kompenzace

Jako racionální forma kompenzace se navrhuje státní vyrovnávací příspěvek poskytovaný vedle mezd a obdobných pracovních příjmů, důchodů, dávek nemocenského zabezpečení a pod. Náklady na tento příspěvek zúčtují plátci vůči státnímu rozpočtu, nezvýší se tedy mzdové náklady organizací.

Státní vyrovnávací příspěvek bude poskytován všem osobám trvale žijícím na území ČSFR a dále zahraničním pracovníkům zde zaměstnaným u československých organizací na základě mezivládních dohod. V zásadě jde o osoby, které měly přímý a bezprostřední užitek z trvale uměle udržované nízké cenové úrovně potravin v důsledku státních dotací. Z tohoto okruhu se vylučují osoby, jejichž výživa je plně zajišťována prostřednictvím státem organizovaných institucí a péče, neboť úměrně s růstem ceny potravin vzroste i výše stravovacích jednotek.

Zahraničním pracovníkům zaměstnaným na území ČSFR u československých organizací na základě mezivládních dohod a denně dojíždějícím ze zahraničí se bude poskytovat příspěvek v poloviční výši.

Příspěvek bude vyplácen pravidelně měsíčně vedle mzdových a sociálních příjmů občana. Pokud půjde o poživatele důchodu, bude příspěvek vyplácet plátce důchodu spolu s důchodem. Výjimku tvoří sirotčí důchody, neboť těmto dětem jsou vesměs vypláceny přídavky na děti nebo výchovné. K zamezení dvojí výplaty příspěvku se proto z technických důvodů nebude příspěvek vyplácet k sirotčím důchodům. Do rodin pečujících o nezaopatřené děti bude příspěvek vyplácen spolu s přídavky na děti nebo výchovným. Osobám v pracovním, členském nebo služebním poměru bude příspěvek vyplácen zaměstnavatelem za předpokladu, že nepobírají důchod. Obdobné řešení se navrhuje i pro poživatele dávek nemocenského zabezpečení. Ostatním osobám budou příspěvky vyplácet orgány určené zákony národních rad.

Příspěvek se nebude vyplácet do ciziny, neboť jeho smyslem je kompenzovat cenové vlivy na území ČSFR.

Příspěvek bude náležet každému oprávněnému jen jednou, vyplácen bude měsíčné a nebude zdaňován ani postihován výkonem rozhodnutí. Nárok na příspěvek zaniká ve lhůtě jednoho roku. Důvodem je skutečnost, že příspěvek je určen k přímé podpoře konkrétní osoby a k prakticky okamžité spotřebě.

Bez žádosti budou příspěvek poskytovat všichni plátci, s výjimkou plátců určených zákony národních rad, protože ty budou řešit případy, které nelze zcela jednoznačně specifikovat (nárok bude nutno prokazovat). O poskytování příspěvku se nevydává rozhodnutí a spory o příspěvek budou rozhodovat soudy. Příjemce je povinen na požádání prokázat rozhodné skutečnosti pro výplatu a event. neprávem vyplacený příspěvek vrátit. Povinností plátce příspěvku je vést potřebnou evidenci, vydávat potvrzení a nahradit neprávem vyplacené částky. Navrhuje se zmocnit vládu ČSFR k zvýšení příspěvku, aby bylo možno operativně reagovat na jiné změny ekonomických podmínek v důsledku přechodu na tržní hospodářství.

Náklady spojené s kompenzačními opatřeními

Realizace kompenzačních opatření v souvislosti s nápravou maloobchodních cen potravin bude vyžadovat jednak přímé náklady spojené s uplatněním státního vyrovnávacího příspěvku, jednak další náklady vyvolané zvýšením maloobchodních cen. Vedle toho realizace nového druhu sociální dávky bude znamenat zvýšení nákladů spojených s organizačním a administrativním zajištěním jejího poskytování. Převážná část těchto nákladů bude hrazena ze státního rozpočtu a z rozpočtů republik.

Přímé náklady spojené s uplatněním státního vyrovnávacího příspěvku činí 26,294 mld. Kčs, z toho na výplatu příspěvku příjemcům 25,9 mld. Kčs a zvýšení nákladů organizací na vyšší stravovací normy v zařízeních pro občany nepobírající příspěvek (vojáci základní služby, obyvatelé ústavů sociální péče, osoby ve výkonu trestu apod.) 0,4 mld. Kčs (podrobnosti jsou uvedeny v příloze). Tyto náklady budou hrazeny ze státního rozpočtu.

Další náklady vyvolané zvýšením maloobchodních cen potravin jsou spojeny

- se zvýšením nákladů na stravování při hospitalizaci včetně lázeňské péče v době pracovní neschopnosti; tyto náklady v rozsahu cca 200 mil. Kčs je třeba uhradit ze státního rozpočtu,

- se zvýšením nákladů na cestovní náhrady (stravného a obdobných náhrad), které při průměrném 30% růstu a bez uskutečnění racionalizačních opatření představují částku zhruba 950 mil. až 1 mld. Kčs ročně; z toho u stavebních a montážních organizací řádově 280 mil. Kčs. Tyto náklady by měly organizace utlumit zejména omezením rozsahu pracovních cest, snížením náhrad z titulu zajištění závodního stravování a úsporami v jiných nákladových položkách. Proto se dopad na státní rozpočet nepředpokládá,

- se zvýšenou potřebou poskytování dobrovolných dávek sociální péče, zejména na dietní stravování sociálně potřebných občanů; náklady v rozsahu cca 40 mil. Kčs je třeba uhradit z rozpočtových rezerv.

Náklady na organizační a administrativně technické zajištění kompenzačních opatření jsou

- v resortu spojů na úhradu zvýšených mzdových nákladů spojených se zabezpečením výplaty státního vyrovnávacího příspěvku důchodcům v částce 10 mil. Kčs,

- v úřadech důchodového zabezpečení, v aparátech národních výborů, v bankách aj. 50 - 100 mil. Kčs.

Celkové finanční náklady spojené s kompenzací nápravy maloobchodních cen potravin obyvatelstvu, které musí být uvolněny ze státního rozpočtu, tak činí cca 27 mld. Kčs.