Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

JUDr. Vladimíra Mikule, JUDr. Jiřího Medřického, Dobromily Vávrové, JUDr. PhDr. Zdeňka Masopusta a Adolfa Freislera

Federální shromáždění Československé Federativní republiky se usneslo na tomto zákoně:

Zákon č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění se mění a doplňuje takto:

1. § 7 zní:

/1/ Poslanec, který přestal být volitelný, ztrácí mandát.

/2/ Poslanec dále ztrácí mandát, jestliže

a) byl pravomocně odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody delšímu než....

b) přes upozornění řádně a bez omluvy neplní své povinnosti, zejména se neúčastní jednání sněmovny,

c) nemůže vykonávat své povinnosti po dobu delší než šest měsíců,

d) se dopustil jednání nedůstojného poslance.

/3/ Ztrátu mandátu vysloví na návrh mandátového a imunitního výboru sněmovna, jejímž je členem."

2. V § 8 se vypouští odstavec 1; zároveň se zrušuje číslování odstavců.

Tento zákon nabyv účinnosti dnem ...................

Obecná část

Platná právní úprava zániku mandátu poslance Federálního shromáždění je obsažena v ústavě č. 100/1960 Sb., úst. zák. č. 143/1963 Sb., o čs. federaci, zák. č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění a zák. č. 31/1939 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění.

V souladu s příslušnou právní úpravou končí funkční období poslance dnem skončení volebního období Federálního shromáždění, resp. pokud jde o členy předsednictva Federálního shromáždění zvolením předsednictva nově zvoleného Federálního shromáždění.

V průběhu funkčního období může být poslanec kdykoliv odvolán z rozhodnutí voličů, tzn. na základě imperativního mandátu /§ 58 zákona o volbách do Federálního shromáždění/. Kromě tohoto "obecného" důvodu ztráty mandátu upravují příslušná ústavní ustanovení specifické případy zániku mandátu. Jde o odmítnuti složení poslaneckého slibu či jeho složení s výhradou. Ústavní zákon o čs. federaci stanoví též neslučitelnost funkce poslance Federálního shromáždění s funkcí člena ústavního soudu.

Další možnosti zániku mandátu poslance jsou stanoveny v zák. č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění, který též přejímá důvody upravená v úst. zák. o čs. federaci /např. § 4 - odmítnutí složení poslaneckého slibu/ nebo na ně obecně odkazuje /§ 8 odst. 2/.

Podle citovaného zákona ztrácí mandát poslanec, který přestal být volitelný /§ 2 a 3 zákona o volbách do Federálního shromáždění/, tj. případě pravomocného rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti občana k právním úkonům /§ 10 OZ/.

Cit. zákon též umožňuje poslanci se svého mandátu vzdát, a to písemně.

Z procesního hlediska vyslovuje ztrátu mandátu poslance sněmovna, jejímž je členem, a to na návrh mandátového a imunitního výboru, který též ověřuje platnost volby poslance.

Jestliže se poslanec svého mandátu vzdá, zaniká mandát dnem, kdy předsednictvo sněmovny vzalo rezignaci na vědomí.

Důvodem přijetí nové úpravy je zrušení nevyhovujícího a po dni voleb do Federálního shromáždění právně neupraveného institutu odvolání poslance voliči a jeho nahrazení praktičtějším, potřebným mechanismem. V navrhované konstrukci jsou taxativně stanoveny závažné důvody, pro které poslanec ztrácí mandát. Účelem nové úpravy je vytvoření potřebných podmínek pro řádnou práci zastupitelského sboru.

Nebyla přijata koncepce tzv. imperativního mandátu, kdy určité subjekty, nejčastěji politické strany mají právo své poslance z funkce odvolat. Pro nepřijetí imperativního mandátu svědčí kromě úpravy v jiných státech /srov. čl. 27 franc. ústavy a čl. 67 italské ústavy/ i naše prvorepubliková právní regulace a především lze argumentovat nutností zabezpečení co nejvyšší míry objektivity při odvolávání poslanců a již zmíněnou funkčnost parlamentu. Imperativní mandát, ve své podstatě sankce politické strany vůči svému členu - poslanci, považujeme za nepřijatelný. Domníváme se, že by také mohlo docházet k politickému zneužívání institutu a event. k přenášení důsledků stranických konfliktů na půdu zastupitelského sboru, což vždy negativně ovlivňuje úroveň práce.

Původně se uvažovalo o právním zakotvení stížností proti vyslovení ztráty mandátu k ústavnímu soudu. Nehledě na skutečnost, že ústavní soud nebyl zřízen a není jasné kdy k tomu dojde, při zákonné regulaci tohoto práva by bylo nezbytně nutné taktéž pozměnit čl. 91 úst. zák. č. 143/1968 Sb., o čs. federaci.

Předpokládáme, že danou otázku bude možno řešit komplexněji, tedy včetně přezkumného oprávnění ústavního soudu, po vydání nové ústavy v novám zákoně o poslancích Federálního shromáždění, resp. v zákoně o jednacím řádu Federálního shromáždění. Novela má tedy charakter nutné, dočasná úpravy.

Jde v podstatě o jednoduché změny a doplňky platné právní úpravy a proto bylo vypracováno přímo paragrafovaná znění návrhu zákona.

Navrhovanou právní úpravu lze všestranně a spolehlivě posoudit na základě důvodové zprávy k návrhu. I s přihlédnutím k naléhavosti nové právní úpravy se ve smyslu § 34 odst. 2 zák. č. 31/1989 Sb., o jednacím řádu Federálního shromáždění předkládá předsedovi Federálního shromáždění žádost o výjimečné upuštění od projednávání zásad zákona.

Zvláštní část

K 7 odst. 1

Toto ustanovení je převzato z původního znění § 8 odst. 1 věty před středníkem zákona o poslancích Federálního shromáždění. Poslanec přestává být volitelný i v případech, kdy dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které poslanec nemohl být platně zvolen.

Zjištění, že poslanec přestal být volitelný provádí mandátový a imunitní výbor, který je rovněž oprávněn /kdykoliv/ zkoumat, zda jednotliví poslanci byli platně zvoleni /§ 89 písm. b a c zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění/. Platnost volby poslance v konečné fázi ověřuje příslušná sněmovna /ust. § 3 odst. 2 zákona o poslancích Federálního shromáždění/.

K § 7 odst. 2 písm. a)

Spácháni závažnějšího úmyslného trestného činu, za který byl uložen trest nepodmíněného odnětí svobody, považujeme za nebezpečné protispolečenské jednání, neslučitelné s výkonem funkce poslance. Odborníci na trestní právo by měli stanovit hranici, tj. odpovídající minimální výši uloženého trestu, kdy lze sankci ztráty mandátu již oprávněně uplatnit. Přestože lze uvedené jednání podřadit pod obecnější skutkovou podstatu v § 7 odst. 2 písm. d) návrhu, domníváme se, že s ohledem na jeho závažnost a potřebu přesnějších, konkrétnějších pravidel vyžaduje speciální úpravu.

K odst. 2 písm. b) a c)

Vzhledem k omezenému dvouletému funkčnímu období Federálního shromáždění a množství i náročnosti řešených úkolů je nezbytné vytvořit předpoklady pro jeho efektivní činnost. Z tohoto důvodu je mj. nutné právně upravit možnosti, kdy lze vyslovit ztrátu mandátu poslance, který vědomě nechce nebo ani objektivně nemůže plnit své povinnosti, stanovené zejména v § 10 odst. 1 zák. č. 32/1989 Sb., o poslancích Federálního shromáždění.

Podmínkou pro vyslovení ztráty mandátu podle § 7 odst. 2 písm. b) návrhu je předchozí upozornění, jež by mělo být prováděno osobou oprávněnou přijímat omluvy poslanců při neúčasti na jednáních /§ 10 odst. 2 zákona v poslancích Federálního shromáždění/, a to prokazatelnou formou. Určení časového období, které je rozhodné pro vyslovení ztráty mandátu z důvodu neplnění povinností poslance, je ponecháno na úvaze mandátového a imunitního výboru.

Jde-li o vyslovení ztráty mandátu podle § 7 odst. 2 písm. c) návrhu, tj. např. pro vážné zdravotní důvody či pověření poslance výkonem státní funkce, byla s ohledem na časově omezené volební období stanovena lhůta přímo v zákoně, tj. doba delší než 6 měsíců.

K § odst. 2 písm. d)

Toto ustanovení sleduje podpoření vysoké morální autority nejvyššího zákonodárného sboru ČSFR. Jde o obecněji vymezená jednání, která budou podle mínění většiny poslanců příslušné sněmovny na návrh mandátového a imunitního výboru hodnocena jako nedůstojná poslance. Může jít o činy různého charakteru, trestně či správně nepostižitelné, ale jinak odsouzeníhodné. Může se však také jednat o činnost vyvolávající trestně-právní odpovědnost, avšak nesplňující podmínky podle § 7 odst. 2 písm. a) návrhu.

K § 7 odst. 3

Odstavec 3 návrhu přejímá dosavadní ust. § 8 odst. 1 věty za středníkem zákona. Mandátový a imunitní výbor je nepochybně jediným kompetentním orgánem pro posuzování a navrhování vyslovení zproštění mandátu.