iniciativní skupiny
poslanců výborů branných a bezpečnostních
Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního
shromáždění Československé
Federativní republiky
Jany Petrové, Alberta Černého, Eleny Oláhové,
Jiřího Šaška, Štefana Glezga, Jiřího
Pospíšila, Pavola Balgavého, Petera Orbana,
Jaroslava Matyáše, Jana Hlavačky, Dany Trochtové,
Vlasty Malíkové, Emy Šarišské,
Milana Andrýska, Alfréda Haška, Ladislava Lise
a Michala Šoltése
Federální shromáždění
Československé federativní republiky se usneslo
na tomto zákoně:
V resortech federálního
ministerstva vnitra a ministerstev vnitra České
a Slovenské republiky působí občanské
komise jako iniciativní, poradní a kontrolní
orgány pro otázky Sboru národní bezpečnosti
a ozbrojených sil v působnosti federálního
ministerstva vnitra; jsou složeny z bezúhonných
občanů, kteří nejsou příslušníky
Sboru národní bezpečnosti nebo Sboru nápravné
výchovy anebo vojáky v činné
službě.
Podrobnosti o vytváření,
působnosti a jednání občanských
komisí stanoví federální ministr vnitra
v dohodě s ministry vnitra České a Slovenské
republiky.
Zákon č. 100/1970
Sb., o služebním poměru příslušníků
Sboru národní bezpečnosti, ve znění
zákona č. 63/1983 Sb., se mění a doplňuje
takto:
1. Ustanovení § 99
odst. 3 se doplňuje třetí větou, která
zni: "Podá-li příslušník
žádost v době od 1. ledna 1990 do 31. července
1990, skončí služební poměr uplynutím
jednoho měsíce ode dne doručení žádosti
anebo 31. května 1990, byla-li žádost doručena
před 1. květnem 1990.".
2. Ustanovení § 100
odst. 1 písm. a) zní: "a) jestliže pro
něj není v důsledku zásadních
organizačních změn ve Sboru národní
bezpečnosti jiné zařazení,".
3. V ustanovení § 100
odst. 1 se za písmeno f) vkládá nové
ustanovení tohoto znění: "g) jestliže
podle vyjádření občanské komise
není způsobilý k výkonu služby
ve Sboru národní bezpečnosti.". V ustanovení
písm. f) se tečka za slovem "svobody"
mění v čárku.
4. V § 101 se za odst. 3
vkládá nové ustanovení tohoto znění:
"4) Bylo-li příslušníkovi rozhodnutí
o propuštění oznámeno v období
od 1. května 1990 do 31. července 1990, končí
služební poměr uplynutím jednoho měsíce
od oznámení rozhodnutí, pokud se služební
orgán s příslušníkem
nedohodl na době kratší; ustanovení
odst. 3 tím není dotčeno.".
5. Za § 114 se vkládá nové ustanovení
§ 114a, které zní:
1. Příslušníkům
Sboru národní bezpečnosti, kteří
byli trvale nebo přechodně zařazeni ve složkách
Státní bezpečnosti a jejichž služební
poměr skončil v době od 1. ledna 1971 do
30. dubna 1990, nenáleží od 1. května
1990 příspěvek za službu podle §
110 až 114.
2. Příslušníkům
Sboru národní bezpečnosti, kteří
byli trvale nebo přechodně zařazeni ve složkách
Státní bezpečnosti a jejichž služební
poměr skončil způsobem uvedeným v
§ 99 odst. 3 věta třetí nebo v §
101 odst. 4, nenáleží odchodné podle
§ 108, platové vyrovnání podle §
109 ani příspěvek za službu podle §
110 až 114.[Var. doplnění větou:
"Ustanovení předchozí věty platí
i pro takto zařazené příslušníky
Sboru národní bezpečnosti, kterým
bylo rozhodnutí o propuštění oznámeno
po 31. prosinci 1989.".]
3. Příslušníkům
Sboru národní bezpečnosti, jejichž služební
poměr skončil v době po 30. dubnu 1990 propuštěním
z důvodů uvedených v § 100 odst. 1 písm.
d), e) a f), nenáleží odchodné podle
§ 108, platové vyrovnání podle §
109 ani příspěvek za službu podle §
110 až 114."
6. V ustanovení §
126 se za písmeno c) vkládá nové ustanovení
tohoto znění: "d) Ustanovení §
99 odst. 3 věta třetí, § 100 odst. 1
písm. g), § 101 odst. 4 a § 114a se na služební
poměr příslušníků Sboru
nápravné výchovy nevztahují.".
Tento zákon nabývá
účinnosti dnem 1. května 1990.
Hlavním úkolem federálního ministerstva
vnitra v současné
době je ukončit činnost represivních
složek Státní bezpečnosti tak, aby nemohly
být zneužity proti občanům a aby bylo
vyloučeno znepokojení veřejnosti z jejich
další činnosti. K tomuto cíli byla vládou
ČSSR přijata řada konkrétních
opatření. Jedním z
nich je i nová organizační struktura federálního
ministerstva vnitra a útvarů jím řízených,
která však neumožni zařadit všechny
příslušníky.
V zákoně je třeba
též jednotně zkrátit lhůtu pro
zánik služebního poměru, a to na jeden
měsíc v případě uvolnění
i v případě propuštění.
Domníváme se, že většina příslušníků
SNB bude propuštěna ve smyslu § 100 ust. 1 písm.
d) zákona 100/1970 Sb. a pro daný případ
je lhůta pro skončení služebního
poměru tři měsíce. Aplikace §
101 odst. 3 zákona nebude kromě výjimek použitelná,
neboť prokázat příslušníkům
úmyslné
porušení služební přísahy
nebo pravomoci veřejného činitele není
prakticky možné. Těžko by se prokazoval
úmysl přímý, t. j., že příslušník
SNB svým jednáním chtěl škodlivé
následky způsobit. Prokazování úmyslu
nepřímého eventuálního by bylo
též spojeno s procesními těžkostmi.
Bylo by třeba prokázat, že příslušník
SNB věděl, že svým jednáním
může škodlivé následky způsobit,
a pro případ, že je způsobí,
byl s tím srozuměn. Protože celá konstrukce
úmyslu nepřímého v
našem právním řádu je pozůstatek
éry minulé a bude třeba ji zrevidovat, není
vhodné, a to jak politicky, tak z čistě praktických
původů (zdlouhavost prověřování)
ještě dnes tuto formu zavinění akceptovat.
Protože StB jako celek byla
a je v očích většiny veřejnosti
považována za organizaci protiústavní,
protidemokratickou a je třeba u všech příslušníků,
kteří budou uvolněni nebo propuštěni
ve smyslu § 99 a § 100 zákona č. 100/1970
Sb., vyloučit aplikaci ustanovení § 108 zák.
Odchodné, ust. § 109 Platové vyrovnání
a ust. § 110 Příspěvek za službu.
Takováto hmotná zvýhodnění
bývalých příslušníků
StB nemají žádné morální
opodstatnění a jejich přiznání
by způsobilo oprávněné pohoršení
veřejnosti. Takovýto zásadní přístup
k neoprávněnému hmotnému zvýhodnění
příslušníků
bývalé Státní bezpečnosti je
zcela odůvodněný. Na druhé straně
je třeba však výslovně od těchto
zdiskreditovaných příslušníků
Státní bezpečnosti oddělit příslušníky
SNB zařazené u ostatních útvarů
jako např. u Veřejné bezpečnosti a
pod. U těchto příslušníků
budou přiznávané hmotné výhody
ponechány a jen těm, u kterých se prokáže
jejich profesionální nebo morální
nezpůsobilost, porušení přísahy,
porušení pravomoci veřejného činitele
nebo jiný trestný čin, nebude nárok
na hmotné výhody přiznán. Toto
ustanovení nebude časově
omezené. Mělo by platit až do vydání
nového zákona.