Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

ing. Jozefa Habovštiaka, ing. Vladimíra Fojtíka, ing. Jaroslava Hladíka, Stanislava Jandy, ing. Antona Juriše, ing. Mojmíra Kováře, ing. Jána Langoše, Věroslava Slámy, JUDr. Karla Stome, JUDr. Ernesta Valka

kterým se mění zákon č. 123/1975 Sb., o využívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištěni výroby ve znění zákona č.95/1988 Sb.

zákon č. 123/75/Sb. o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, ve znění zákona č. 95/88 Sb., dle iniciativního návrhu poslanců Federálního shromáždění.

"Zákon o vlastnictví půdy, zemědělského majetku a jeho užívání"

Vlastnické a užívací právo k zemědělskému majetku a zajišťování výroby

Právo a povinnost užívat půdu a zemědělský majetek má vlastník nebo nájemce. Ustanovení tohoto zákona se vztahují na zemědělské vlastníky státní, družstevní a soukromé.

Zemědělskou organizací je podnik, užívající zemědělskou půdu a nemovitosti.

(1) Zemědělské organizace musí projednat do 31. 12. 1990 se všemi vlastníky způsob užívání pozemku, pokud není vlastníkem sama, dle předmětů činnosti.

(2) Pokud zemědělské organizace hodlají:

a) provádět na pozemcích úpravy, potřebné k zajištění nebo zvýšení zemědělské výroby; mohou tak učinit,

b) nemohou měnit podstatu pozemků a čerpat z nich bez souhlasu orgánů půdního fondu a bez souhlasu vlastníka

(3) Veškeré porosty a stavby na pozemcích, užívaných státní zemědělskou organizací, pokud byla jejich zřizovatelem jsou ve vlastnictví státu. Veškeré porosty a stavby na pozemcích užívaných družstevní zemědělskou organizací, pokud byla jejich zřizovatelem, jsou v jejím vlastnictví.

(4) Jde-li o užívání staveb, může zemědělská organizace na nich provádět úpravy pouze se souhlasem vlastníka, který musí být účastníkem stavebního řízení.

Zemědělská organizace je povinna chránit pronajatý majetek, včetně svého. Kromě toho je soukromý vlastník oprávněn chránit své vlastnické i užívací právo proti každému, kdo do něho neoprávněně zasahuje.

(1) Právo a povinnost užívání náleží zemědělské organizaci k majetku uvedenému v § 1, který užívá ke dni počátku účinnosti tohoto zákona.

Právo a povinnost užívání k pozemku náleží vlastníkovi ode dne, kdy dosavadní uživatel předá užívání vlastníkovi nebo ode dne právoplatného rozhodnutí Okresního národního výboru.

(2) Právo a povinnost užívání náleží vlastníkovi i k zemědělským objektům, včetně obytných částí zemědělských usedlostí ode dne, kdy je dosavadní uživatel předá nebo ode dne právoplatného rozhodnutí Okresního národního výboru.

(3) V pochybnostech rozhoduje soud. dle příslušného ustanovení OZ.

(1) Zemědělská organizace hospodařící na pozemcích ve státním vlastnictví, k nimž jí náleží právo užívání, může tyto pozemky přenechat do dalšího pronájmu:

a) svým členům nebo svým pracovníkům k zemědělskému využití,

b) státní nebo družstevní organizaci k zemědělskému využití,

c) společenské organizaci k zemědělskému využití.

(2) Zemědělská organizace může přenechat do dočasného pronájmu i stavby, které jsou jejím vlastnictvím, popřípadě jejich části a pozemky, pokud jsou jejím vlastnictvím, na nichž jsou tyto stavby zřízeny.

(3) Dočasný pronájem vzniká písemnou nájemní smlouvou. Ve smlouvě o přenechání pozemku k dočasnému pronájmu může být dohodnuta i přiměřená úplata a způsob majetkového vypořádání po skončení dočasného pronájmu.

(4) Uživatel, jemuž byly přenechány pozemky do dočasného pronájmu může na nich se souhlasem vlastníka provádět úpravy a zřizovat dočasné stavby, potřebné z hlediska zemědělského využití. Souhlas vlastníka je podkladem, bez něhož nemůže stavební úřad vydat územní rozhodnutí, stavební povolení či sdělení, že proti stavbě nemá námitek.

(5) Všechny porosty, které na pozemku vzešly v době dočasného pronájmu, jsou majetkem dočasného nájemce.

(6) Dočasný pronájem skončí uplynutím doby, na kterou bylo sjednáno. Není-li doba sjednána, skončí uplynutím doby, v níž bylo anebo mohlo být dosaženo účelu, ke kterému byl pozemek do nájmu přenechán. Užívání může skončit výpovědí s šestiměsíční výpovědní lhůtou ke dni 31. prosince běžného roku, pokud obecně právní předpis nebo dohoda účastníků nestanoví jinak.

(7) Ke dni skončení pronájmu je uživatel povinnen uvést pozemek do původního stavu, nevyplývá-li ze smlouvy o přenechání pozemku do dočasného pronájmu nebo z pozdějšího ujednání něco jiného; přitom je třeba dbát, aby nedocházelo k neodůvodněným hospodářským ztrátám.

(1) Právo užívání může zemědělská organizace převést na jinou zemědělskou organizaci na základě písemné dohody s vlastníkem.

(2) Právo užívání se převádí vždy dohodou o vyrovnání s dřívější organizací. Nájemné platí nová organizace vlastníkovi pozemku. Jestliže však zemědělská organizace, jejíž právo užívání se převádí, vynaložila z vlastních prostředků náklady na investice do užívané nemovitosti, může požadovat od zemědělské organizace, na kterou se právo užívání převádí, náhradu těchto nákladů; jejich výše se zjišťuje oceněním hodnoty investic ke dni převodu práva užívání.

(1) Je-li v celospolečenském zájmu, aby se právo užívání převedlo na jinou zemědělskou organizaci a zemědělské organizace se o tomto převodu nedohodnou, rozhodne o přechodu práva užívání okresní národní výbor po vyjádření příslušného orgánu státního řízení zemědělství.

(2) Nedohodne-li se vlastník se zemědělskou organizací o převodu práv k užívání pozemku nebo majetkoprávnímu vyrovnání nebo o dalších právech, rozhodne soud na návrh jedné ze stran.

Právo užívání pozemku, na němž byla zřízena malá vodní elektrárna může zemědělská organizace se souhlasem vlastníka převést na jinou organizaci nebo může pozemek přenechat do pronájmu dalšímu občanovi písemnou smlouvou, k jejíž právoplatnosti je třeba souhlasu okresního národního výboru.

(1) Okresní národní výbor zruší právo užívání pozemku na návrh jeho vlastníka, pokud tak neučinil dřívější uživatel sám; doba skončení práva užívání zemědělského pozemku se stanoví až po sklizni pokud se vlastník nedohodne se zemědělskou organizací jinak. Pokud bývalý uživatel nevrátí pravomocnému vlastníkovi řádně a včas, podléhá progresívní penalizaci.

(2) Není-li to možné, protože jde o pozemky bez souhlasu vlastníka zastavěné, je bývalý uživatel povinnen platit nájemné podle druhu bonity před trvalým vynětím z půdního fondu.

Pokud vlastník bude požadovat od uživatele náhradní pozemek, je organizace povinna převést do jeho vlastnictví jiný pozemek ve stejné bonitě.

Pokud byl pozemek bez souhlasu vlastníka osázen lesní kulturou nebo trvalou kulturou (sady, vinice, chmelnice) musí dojít k majetkoprávnímu vyrovnání.

Pokud je pozemek nepřístupný a vynětí z půdního celku bývalého uživatele by ztížilo využití půdy, je zemědělská organizace povinna vlastníkovi přenechat nový pozemek stejné kvality.

Pokud zemědělská organizace nemůže přenechat vlastníkovi vhodný pozemek, anebo vlastník s přenecháním nesouhlasí, je zemědělská organizace povinna s vlastníkem uzavřít dohodu o dočasném pronájmu jeho pozemku za úplatu.

Po určitou dobu, ačkoli zůstane zachováno vlastnictví, zejména nelze-li zjistit spolehlivě majitele, musí být užívací právo převedeno na stát. V takovém případě se musí skládat finanční úhrada k rukám Státního notářství, a to nejméně po dobu 3 let.

Pokud vlastník pozemku hodlá svůj majetek prodat, vyslovuje se předkupní právo pro místní, okresní a krajské zájemce.

(1) právo užívání podle § 5 odst. 1 nevznikne, užívá-li zemědělská organizace zemědělský majetek na základě smlouvy podle OZ č. 40/64 Sb. Vlastník zemědělského pozemku uzavírá v případě pronájmu svého pozemku zemědělské organizaci smlouvu dle občanského zákona. Na zemědělsky využívané pozemky se nevztahují omezení rozměrů půdy dle obč. zákona.

(2) Smluvní závazky zemědělských organizací. z odkoupení živého inventáře a zásob dle § 4 vl. nař. č. 50/55 S. o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby, které vznikly před účinností tohoto zákona, zůstávají nedotčeny.

Právo k užívání k nemovitostem se zapisuje do evidence nemovitostí podle předpisu o evidenci nemovitostí. Právo vlastníka nemovitostí podléhá registraci Státního notářství.

Vládní nařízení č. 50/55 Sb. o některých opatřeních k zajištění zemědělské výroby se zrušuje.

Zemědělské organizace, které užívají sporně nabyté majetky, kdy vlastník nemohl jednat určitě, srozumitelně, svobodně a vážně a jsou proto neplatná, od 26.2.1948 budou řešeny zvláštním rehabilitačním zákonem. (Darované z donucení, neoprávněně vyvlastněné, vyvlastněné s cenovým podhodnocením, neoprávněné zábory z veřejného zájmu apod.).

Konfiskace prováděné Státními statky, pokud k žádosti vlastníka sami vlastnictví nevrátí, budou řešena v rámci rehabilitačního zákona.

Zpracovali: ing. Mojmír Kovář

ing. Josef Lux

JUDr. Vladimír Kopecký

Novely zemědělských zákonů (družstevní, zákon o užívání půdy, ochrana půdního fondu, o zemědělské dani aj.) jsou nutnou součástí politicko-ekonomických reforem probíhajících v současné situaci.

Z hlediska mezinárodněpolitického postavení naší republiky je nadále neudržitelný stav, ve kterém není uznáváno vlastnictví a naopak se uznávají násilné zábory z padesátých let. Z hlediska ústavy z 1.5.1949, která uznávala právo vlastnit, užívat a svobodně nakládat s 50 ha polností, mělo být do roku 1960 toto právo zaručeno všem vlastníkům, kteří odpovídali ústavou stanoveným kritériím. Proto i všechna sporná vlastnictví, které dosud zemědělské organizace obhospodařují vyžadují nutnou revizi. Aby nebyla narušena současná zemědělská produkce, předpokládá novela, že se tak stane zvláštním rehabilitačním zákonem.

Po čtyřicet let platná teorie marxismu-leninismu, která zavinila právní anarchii, která žádala ponechat bez ekonomického využití tzv. patriarchální vlastnictví (neprodukující a neekonomické), která se udržela nejen v SSSR, ale i v Jugoslávii, Bulharsku, NDR, Polsku a dalších státech třetího světa. Znásilnění právního státu dosáhlo v naší republice mimořádně prudkých forem, které jsou světově ojedinělé. Je proto nutné revidovat vlastnické vztahy až k 26.2.1948, době prvních nelegálních záborů.

I dle římského práva je stát oprávněn k vyvlastňování soukromého vlastnictví, pokud je ohrožen. Předpokládáme-li, že takové ohrožení v padesátých a šedesátých létech existovalo a zábory byly důvodné, pak okamžikem, kdy takové ohrožení přestalo, je nutné původní vlastnictví vrátit bývalých vlastníkům nebo dědicům ihned zpět.

Novela zák. č. 123/75 Sb. ve znění zák.č. 90/88 Sb. má na mysli odstranění dosavadní priority ekonomie a politické sféry do právní úpravy vlastnických vztahů. Jde o sloučení vlastnických a užívacích práv, které bylo až dosud vlastníkům upíráno. Zároveň má na mysli zachování stávajících zemědělských organizací, které ovšem musí nově upravit vztahy jak vůči svým členům, vlastníkům, smluvními vztahy za respektování jiných vlastnických forem (státní, konfiskáty, donace, odkazy apod.), které tento zákon neřeší, ale odkazuje na rehabilitační zákon. V žádném případě se neuvažuje o zpětných náhradách škod či dodatečném nájemném. Novela ukládá vlastníkům povinnost půdu zemědělsky užívat, potlačuje na nejmenší míru pronájem, neboť nájemce je vždy vůči vlastníkovi v nevýhodě (zakalkulovává do ceny výrobků i pronájem), dále nemá zákonem nově předpokládaný vztah k půdě. Maximálně se využívá ekonomických nástrojů k řešení vzniklých vztahů, administrativní zásahy jsou vyloučeny. Novela zákona ponechává pouze čtyři případy zásahů státu (Okresní národní výbor, soud, orgán půdního fondu, orgán státního řízení zemědělství - pravděpodobně budoucí Pozemkový úřad), dále zcela vylučuje mezinárodní prvek, který se nepovažuje za možný v nově vzniklé situaci, ponechává se zcela na rozhodnutí vlády, jak se bude všeobecně mezinárodní prvek řešit. Zejména odst. 5, § 12a dává široké možnosti pro budoucí konfliktní možnosti zemědělským organizacím tak, aby v nejistotě se mohly opřít o stát. Neuznává akciovou společnost jako vhodný druh podniku v zemědělství.

Novela zcela ruší dosavadní prioritu podniku vůči občanovi, která zakládala rozsáhlou nezákonnost v oblasti zemědělské politiky. Nově ukládá konstrukci zemědělského podniku jen na smluvních zásadách dle OZ a z hlediska hospodářské výhodnosti vlastníků. Direktivně požaduje, aby k 31.12.1990 všechny zemědělské podniky projedná se všemi vlastníky způsob užívání pozemků. V případě nesplnění této povinnosti může být organizace penalizována progresívní penalizací, která na mysli skutečné splnění rekonstrukce právních vztahů, v co nejkratší lhůtě.

Platnost tohoto novelizovaného zákona, vysoce akcentujícího otázku vlastnictví a jeho spojení s uživatelskými právy, se počítá na 1,5 roku s tím, že podzimní zasedání Federálního shromáždění v roce 1991 by nepopulární zákon č. 123/75 Sb. zcela zrušila a opřelo se o nově vytvořené situace, během roku 1990.

Naše republika prochází dvojí krizí, jednak místní čtyřicetiletou deformací politickoekonomického systému, jednak celoplanetární krizí ekologickou. Současná novela vychází z nutnosti formovat již nyní budoucí zemědělskou situaci tak, jak bude aktuální za 15 - 20 let, kdy maximální ekologie předpokládá existenci hlubokých proměn ekonomického i společenského života v následku deficitu desítek surovinových a energetických zdrojů, populačních explozí a nárůstu havarijních situací. Vychází z předpokladu úplného zániku technokratického a industriálního zemědělství a jeho postupné nahrazování zemědělstvím organickým postaveným pouze na soukromých rodinných farmách, které budou dostatečně operativní v nastupujících krizových podmínkách. Naše současné industriální zemědělství organizované monopolistickým a direktivním způsobem je přehnaně náročné na energetickou spotřebu (z 10.000 MGWh spotřebovává 26 %), ekonomicky neodůvodnitelné (na 15 mld. Kčs zisku, potřebuje 38 mild. Kčs dotací), ničí středoevropskou krajinu, kterou převádí na druhý Texas, způsobilo 55 % erozi půdního povrchu a při stále větším investičních nákladech má proto stále klesající výnosy, zdeformovává charakter venkovského člověka na odcizeného průmyslového proletáře, zásobuje obyvatelstvo podprůměrnými a zdravotně závadnými potravinami a tím způsobuje další zhoršování zdraví našeho lidu. Zemědělství ve všech východoevropských zemích je nadto hlavním zdrojem inflačních trendů (odstraněním dotací hodlá automaticky zvyšovat ceny).

Právní úprava priority vlastnických vztahů proto cílí mnohem dále, k postupnému obnovování rodinných soukromých forem zemědělské produkce, které musí být podporovány a urychlovány tak, aby během 2 let platnosti novely mohlo být dosaženo nejméně 40 % realizování organického, soukromého zemědělského podnikání včetně skutečných forem hospodářsky výhodného sdružování. Časová omezenost existence dosavadního monopolistického zemědělství je dána pouze podmínkou, aby změny neohrozily dostatečnou zásobovanost trhu potravinami a nedocházelo k jiným hospodářským ztrátám, a naopak aby byla postupně realizována myšlenka budoucího hospodáře, který plně obnoví staré rolnické řemeslo, se kterým se vrátí kvalita potravin, svobodný člověk, producent a pilíř státu, chápající svoji velkou společenskou roli, kterou mu přisuzuje budoucnost.