Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto ústavním zákonu:

Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci se mění a doplňuje takto:

1. V čl. 8 se doplňuje písmeno r), které zní: "r) životní prostředí".

2. Za čl. 21 se doplňuje čl. 21a, který zní: "Čl. 21a

V oblasti životního prostředí patří do působnosti Československé socialistické republiky:

a) zásadní právní úprava ve věcech ochrany ovzduší, vody, půdy a lesa na základě celostního přístupu ke krajině, zneškodňování nebezpečných odpadů, hospodaření s druhotnými surovinami a ochrany potravního řetězce člověka před cizorodými látkami; výkon v těchto věcech patří orgánům republik;

b) tvorba státní ekologické politiky vycházející z koncepce trvale udržitelného rozvoje, a to ve spolupráci s orgány republik;

c) organizování mezinárodní spolupráce v působnosti federace a koordinace mezinárodní spolupráce v působnosti republik."

3. V čl. 37 odst. 3 se vypouštějí slova lesního a vodního hospodářství."

Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1990.

Stav životního prostředí v Československu je katastrofální, s velmi negativním vlivem na zdraví obyvatelstva, efektivnost ekonomiky i mezinárodní postavení státu. Lidé si jsou vážnosti ekologických problémů vědomi (i když často neznají jejich hloubku a dosah), a oprávněně proto očekávají, že federální vláda i vlády obou republik podniknou rychlé a účinné kroky ke zlepšení situace. Pokud se tak nestane, hrozí spontánní výbuchy občanské nespokojenosti s destabilizujícím vlivem na celou společnost.

Neuspokojivý vývoj kvality životního prostředí je důsledkem dlouhodobého zanedbávání tohoto problému ve společnosti a zvláště důsledkem neracionálního systému řízení ekonomiky v minulých desetiletích, který vedl k nadměrnému a nešetrnému čerpání přírodních zdrojů a rozsáhlé emisi odpadů do prostředí. Prováděná změna orientace čs. ekonomiky směřující k tržnímu hospodářství je proto nezbytná. Pokud však nebude současně zajištěna garance péče o životní prostředí, dojde k dalšímu prudkému prohloubení ekologických problémů - svědčí o tom zkušenosti všech západních ekonomik. Nezbytnost řešit ekologické problémy byla v řadě zemí (zejména v Japonsku a USA) transformována v jeden ze základních faktorů nové kvality ekonomického růstu. Také Československo musí řešit ekologické a ekonomické problémy souběžně. Prostřednictvím ekologické mezinárodní spolupráce může získat relativně snadný přístup k vyspělým technologiím.

Dosavadní právní úprava v ústavním zákoně o čs. federaci ponechává oblast životního prostředí v působnosti republik. Pouze v několika případech se předpokládá jednotná právní úprava jen tehdy, vyžaduje-li to jednota právního řádu. Tento stav není uspokojivý, neboť nepostihuje negativní působení odvětví řízených federálními resorty a nevytváří předpoklady pro sjednocení čs. právní úpravy v oblasti životního prostředí s úpravou platnou v zemích Evropského společenství. Svými důsledky se nedostatečné zabezpečení péče o životní prostředí na federální úrovni promítá do zhoršování kvality prostředí na území obou republik.

Převedením péče o životní prostředí do společné působnosti Československé socialistické republiky a obou národních republik budou vytvořeny předpoklady pro systematické řešení ekologických problémů jak na úrovni federace jako celku, tak i na úrovni jednotlivých republik.

To umožní vytváření jednotné celostátní politiky v dané oblasti, a to včetně základních právních úprav a jednotné zahraniční politiky státu.

Navrhovaná úprava vychází ze zásady, že státní správu v oblasti péče o životní prostředí vykonávají především orgány obou republik, v souladu s příslušnými zákony.

Na federální úrovni budou proto vykonávány pouze ty funkce, které není účelné duplicitně zabezpečovat na národní úrovni, nebo jejichž racionální provádění vyžaduje koordinovaný postup obou republik. Sem patří především příprava právních předpisů upravujících základní práva a povinnosti občanů a institucí ve vztahu k životnímu prostředí, zahrnující i hospodaření s přírodními zdroji. Na tento soubor základních předpisů budou navazovat právní normy odrážející specifickou situaci obou republik. Všechny tyto předpisy by měly respektovat skutečnost, že v zemích Evropského společenství již existuje společná základní právní úprava péče o životní prostředí.

Další oblastí spadající do působnosti federace je příprava jednotné státní ekologické politiky jako základního nástroje prosazování koncepce trvale udržitelného rozvoje naší společnosti. Uspokojování našich potřeb musí být zajišťováno tak, aby byla obnovena harmonie mezi společností a jejím prostředím a byty zachovány přírodní zdroje pro potřeby příštích generací. Tato politika bude zahrnovat návrh racionálního rozdělování zdrojů federace určených na zlepšování kvality prostředí. K realizaci ekologické politiky státu slouží také podněcování a podpora výzkumu a vývoje se vztahem k životnímu prostředí (zejména v oblasti hlubšího poznání vztahů mezi společností a jejím prostředím a v oblasti ekologicky šetrných technologií a výrobků), dále navrhování ekonomických a jiných nástrojů ovlivňujících vztah člověka k životnímu prostředí a koordinace jednotného informačního systému o životním prostředí na území celého státu, a to v návaznosti na odpovídající mezinárodní informační systémy. Součástí ekologické politiky bude i nadále (ve smyslu čl. 21 ústavního zákona o čs. federaci) stanovení zásad územního plánování, urbanismu a architektury, včetně zásad hodnocení ekologických souvislostí významných investičních projektů. Tím bude stát vytvářet podmínky pro ekologicky šetrné hospodaření v urbanizované i volné krajině.

Do oblasti působnosti Československé socialistické republiky patří také organizování a koordinace mezinárodní spolupráce v oblasti životního prostředí, jako jednoho ze základních předpokladů řešení ekologických problémů v regionálním i globálním měřítku a zároveň významného prostředku sbližování národů.

Ve všech uvedených oblastech je nezbytná úzká spolupráce příslušných federálních orgánů s odpovídajícími orgány obou republik.

Touto úpravou zůstává nedotčena působnost republik ve výkonu státní správy, jakož i v právních úpravách, které nejsou vyjmenovány v čl. I. odst. 2 ochrana přírody, péče o památky, pracovní prostředí atd.).

Na tento návrh navazuje návrh novely zákona č. 194/1988 Sb., o působnosti federálních ústředních orgánů státní správy.