Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Účelem tohoto zákona je upravit postavení a právní poměry státního podniku (dále jen "podnik").

/1/ Podnik je výrobcem zboží (výrobky, práce a služby), který svou podnikatelskou činnost provozuje samostatně na základě hospodaření na vlastní účet; přitom na sebe bere přiměřené hospodářské riziko.

/2/ Pracovní kolektiv podniku tvoří pracovníci, kteří v podniku konají práce v pracovním poměru, s výjimkou vedlejšího pracovního poměru a pracovního poměru vzniklého na základě rámcové pracovní smlouvy [§ 27 a násl. a § 70 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 52/1989 Sb.).]

/1/ Stát vytváří podmínky pro podnikatelskou činnost podniku a tuto činnost reguluje především právními předpisy.

/2/ Činnost a územní působnost podniku lze omezovat nebo do ní zasahovat pouze za podmínek a způsobem stanoveným zákonem.

/1/ Zakladatelem podniku je ústřední orgán státní správy nebo národní výbor.

/2/ Zakladatel vykonává vůči podniku funkci orgánu hospodářského řízení za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem a v tomto postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost podniku.

/1/ Podnik je právnickou osobou; vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající.

/2/ Podnik neodpovídá za závazky státu nebo jiných subjektů. Stát neodpovídá za závazky podniku, pokud zákon nestanoví jinak. [Např. § 251 zákoníku práce.]

/3/ proti zásahům orgánů hospodářského řízení do své činnosti, které jsou v rozporu s právními předpisy, se podnik může domáhat ochrany za podmínek stanovených zákonem. [§ 26a až 26d hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů § 1 písm. g/, § 2a odst. 1 a § 46d zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži, ve znění pozdějších předpisů.]

/4/ Orgán hospodářského řízení, který svým zásahem do činnosti podniku způsobil tomuto podniku majetkovou újmu, je povinen ji nahradit. Podmínky a rozsah náhrady majetkové újmy, jakož i případy, kdy se náhrada neposkytuje, stanoví zákon. [§ 26e hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů; § 2a odst. 1 zákona č. 121/1962 Sb., o hospodářské arbitráži, ve znění pozdějších předpisů.]

/1/ Podnik hospodaří s věcmi a majetkovými právy, svěřenými mu při jeho založení, a dále s věcmi a majetkovými právy nabytými v průběhu jeho podnikání. Věci, s nimiž podnik hospodaří, jsou ve vlastnictví státu.

/2/ Podnik má právo majetek, se kterým hospodaří, držet, užívat jej a nakládat s ním v souladu s právními předpisy. Majetek může být podniku odňat pouze v případech a za podmínek stanovených zákonem.

/3/ Čistá hodnota majetku, svěřeného podniku při jeho založení, tvoří jeho kmenové jmění.

Podnik je přímým subjektem vztahů ke státnímu rozpočtu (státní rozpočet federace nebo státní rozpočet příslušné republiky), státním fondům a rozpočtům národních výborů.

/1/ Podnik hradí své potřeby a náklady z příjmů získaných především ze své podnikatelské činnosti, jakož i z dalších zdrojů.

/2/ Ze svého zisku hradí podnik přednostně odvody a daně státu.

/3/ Zisk po provedení odvodů a daní (dále jen "použitelný zisk") využívá podnik samostatně; přitom provádí přednostně příděly do fondů, které je povinen vytvářet. Použitelný zisk nelze podniku odejmout.

/4/ Odpisy ze základních prostředků zůstávají podniku.

/1/ Podnik vytváří tyto fondy:

a/ fond rozvoje, určený zejména k financování vědeckotechnického rozvoje, investic včetně modernizace a rekonstrukce a přírůstků zásob;

b/ rezervní fond, určený ke kryti ztrát a rizik a k financování výkyvů hospodaření podniku;

c/ fond kulturních a sociálních potřeb, určený zejména k zabezpečování potřeb sociálního rozvoje pracovního kolektivu podniku;

d/ fond odměn, určený k osobní hmotné zainteresovanosti na výsledcích podnikatelské činnosti podniku.

/2/ Podnik může vytvářet ze svého použitelného zisku další fondy. V případech stanovených zvláštními předpisy může podnik utvářet i účelové fondy, tvořené z nákladů, popřípadě z dalších zdrojů.

/3/ Prostředky fondů nelze podniku odejmout; podnik o jejich použití rozhoduje samostatně. Zůstatky jednotlivých fondů se převádějí do dalších období bez omezení.

/4/ Podnik je povinen vést předepsaným způsobem účetnictví, sestavovat roční závěrku a poskytovat ji zakladateli a příslušným orgánům státní správy.

/5/ Roční účetní závěrku podniku přezkušuje osoba, popřípadě skupina osob určená zakladatelem, nebo ověřovatel (auditor). Náklady spojené s přezkušováním hradí podnik.

/1/ Vnitřní organizace podniku a organizace vnitřního řízení je ve výhradní působnosti podniku.

/2/ Vnitřní organizaci podniku upravuje organizační řád, popřípadě jiný podnikový organizační předpis. V označení vnitřní organizační jednotky podniku nesmí být použito slovo "podnik" nebo "organizace".

/3/ Podnik může stanovit, které vnitřní organizační jednotky se zapíší do podnikového rejstříku jako odštěpné závody. Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem podniku všechny právní úkony týkající se tohoto odštěpného závodu.

Podnik je při své hospodářské a sociální činnosti povinen co nejúčinněji chránit životní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány, a zejména dbát toho, aby neohrožoval zdraví občanů.

/1/ Podnik vzniká na základě rozhodnutí zakladatele dnem zápisu do podnikového rejstříku.

/2/ Návrh na zápis podniku do podnikového rejstříku podává zakladatel. Zakladatel je povinen k návrhu na zápis podniku do podnikového rejstříku připojit:

a/ zakládací listinu;

b/ souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem činnosti (podnikání), pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují.

/3/ Zakladatel je povinen projednat založení podniku s národním výborem.

/1/ Zakládací listinu podniku vydává zakladatel.

/2/ Zakládací listina musí obsahovat:

a/ označení zakladatele;

b/ název, sídlo podniku a jeho identifikační číslo; název musí vylučovat možnost záměny s názvy jiných organizací a musí z něho být zřejmé, že jde o státní podnik;

c/ základní předmět činnosti (podnikání);

d/ věcné vymezení majetku svěřeného podniku;

e/ výši kmenového jmění; pokud nelze výši kmenového jmění stanovit, musí se tak stát do 60 dnů ode dne vzniku podniku;

f/ ustanovení o přechodu práv a povinností na podnik, pokud se práva a povinnosti na podnik převádějí.

/1/ K rozdělení, sloučení nebo splynutí podniku dochází na základě rozhodnutí zakladatele (zakladatelů) dnem zápisu do podnikavého rejstříku. Návrh na zápis podává zakladatel; v případě splynutí podniků ten ze zakladatelů, který bude vůči nově vzniklému podniku vykonávat funkci zakladatele (1 odst. 2).

/2/ Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí v rozsahu určeném zakladatelem na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky.

/3/ Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na přejímající podnik.

/4/ Při splynutí podniků dosavadní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik.

/5/ K rozdělení, sloučení a splynutí podniku se vyjadřuje příslušný odborový orgán.

/1/ Podnik zaniká:

a/ rozdělením, sloučením, splynutím, zrušením bez likvidace;

b/ likvidací zrušeného podniku.

/2/ Zánik podniku nastává na základě skutečností uvedených v odstavci 1 dnem výmazu podniku z podnikového rejstříku. Návrh na výmaz podniku z podnikového rejstříku podává zakladatel, popřípadě likvidátor.

/3/ Při zániku podniku zrušením bez likvidace učiní zakladatel opatření o veškerém jeho majetku a závazcích. Neučiní-li tak, provede se likvidace podniku podle zvláštních předpisů.

/4/ Zakladatel je povinen projednat zánik podniku s národním výborem.

/5/ K zániku podniku podle ustanovení odstavce 1 se vyjadřuje příslušný odborový orgán.

/1/ Podnik, na který přešel majetek i závazky zaniklého podniku, je povinen neprodleně vyrozumět podniky a jiné subjekty, které jsou zánikem podniku dotčeny, o zániku podniku a o přechodu jeho majetku a závazků.

/2/ Zanikne-li podnik zrušením bez likvidace, má oznamovací povinnost zakladatel; při likvidaci podniku má tuto povinnost likvidátor.

/3/ Zakladatel; popřípadě likvidátor uveřejní též bez zbytečného odkladu zánik podniku a přechod jeho majetku a závazků, stanoví-li mu povinnost uveřejnění těchto skutečností zakládací listina.

/1/ Týká-li se sloučení nebo splynutí podniků několika zakladatelů, rozhodují tito zakladatelé ve vzájemné dohodě.

/2/ Při rozhodování o splynuti podniků se zakladatelé dohodnou, který z nich bude vůči nově vzniklému podniku vykonávat funkci zakladatele.

Orgány podniku jsou ředitel a dozorčí rada (dále jen "rada").

/1/ Ředitele jmenuje a odvolává zakladatel.

/2/ Ředitel řídí činnost podniku a jako statutární orgán jedná ve všech jeho věcech. Schvaluje roční účetní závěrku a rozdělení použitelného zisku.

/3/ Ředitel jmenuje a odvolává svého zástupce z řad pracovníků podniku, který jej v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu jeho práv a povinnosti. Určí-li více zástupců, stanoví jejich pořadí.

/1/ Počet členů rady stanoví zakladatel.

/2/ Polovinu členů rady určuje a zprošťuje funkce v radě zakladatel, polovinu členů voli a odvolává pracovní kolektiv nebo jeho delegáti tajným hlasováním. Způsob a podmínky volby a odvolání stanoví volební řád, který schvaluje pracovní kolektiv.

/3/ Členem rady nemůže být ředitel ani jeho zástupce.

/4/ Rada volí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Předseda svolává a řídí jednání rady; v době jeho nepřítomnosti jej zastupuje místopředseda.

/5/ Funkční období rady činí 5 let. Před uplynutím funkčního období se člen rady může své funkce vzdát písemným podáním radě. Sníží-li se počet členů rady určovaných zakladatelem, je zakladatel povinen neprodlené určit nového člena rady. Sníží-li se počet členů rady volených pracovním kolektivem, postupuje se podle volebního řádu pro volby a odvolání členů rady.

/1/ Rada

a/ projednává základní otázky koncepce rozvoje podniku;

b/ dohlíží na vedení a hospodaření podniku;

c/ projednává roční účetní závěrku a rozdělení použitelného zisku;

d/ může zakladateli doporučit odvolat ředitele;

e/ vyjadřuje se k rozdělení, sloučení, splynutí a zrušení podniku.

/2/ K přijetí usnesení rady je potřebná nadpoloviční většina hlasů všech členů rady.

Zakladatel může po projednání v radě rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku

a/ na základě programu strukturálních změn národního hospodářství (rozvoj nebo útlum odvětví nebo oboru), schváleného příslušnou vládou;

b/ na návrh podniku (podniků), o jejíchž sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení jde;

c/ jestliže podnik svým hospodařením ohrožuje nebo neoprávněně snižuje své kmenové jmění nebo není schopen plnit své odvodové nebo daňové povinnosti nebo není schopen vytvářet povinné podnikové fondy ve stanoveném rozsahu nebo vykazuje-li ve dvou po sobě následujících ročních účetních závěrkách ztrátu.

/1/ Pro podniky, jejichž základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů a u nichž je tato skutečnost vyjádřena v zakládací listině, platí ustanovení tohoto zákona s odchylkami, stanovenými v této hlavě.

/2/ Zakládat podniky podle odstavce 1 je možno jen v oborech činnosti, popřípadě v případech, které stanoví vláda československé socialistické republiky nebo vlády republik.

/3/ Zakladatel je oprávněn stanovit podniku v zakládací listině v rámci základního předmětu činnosti povinný předmět činnosti a tento povinný předmět činnosti měnit. Zakladatel může též pro povinný předmět činnosti omezit podniku jeho územní působnost.

Orgánem podniku je ředitel.

Zakladatel schvaluje roční účetní závěrku a rozhoduje o rozdělení použitelného zisku.

/1/ Zakladatel může po projednání s národním výborem rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku.

/2/ K opatření podle odstavce 1 se vyjadřuje příslušný odborový orgán.

Zakladatel může za podmínek stanovených tímto zákonem podniku přiznat nebo odejmout charakter podniku, jehož základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

/1/ Při zrušení podniku bez likvidace za podmínek stanovených tímto zákonem může zakladatel hmotný majetek zrušeného podniku jako celek vložit do akciové společnosti, popřípadě jej smluvně převést do vlastnictví jiné právnické či fyzické osoby. Spolu s tímto majetkem přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti zrušeného podniku. stanovení § 251 věta první zákoníku práce se nepoužije.

/2/ Zakladatel může hmotný majetek podniku přenechat smluvně do dočasného užívání (pronajmout) právnické nebo fyzické osobě v souladu s hospodářským zákoníkem. [§ 348 hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.] Přenechává-li zakladatel majetek podniku do dočasného užíváni jako celek, přecházejí na nájemce též práva a povinností podniku, nestanoví-li smlouva o dočasném užívání něco jiného.

/3/ Podmínky a způsob provádění opatření podle odstavce 1 a 2 stanoví zákon.

V podniku, vzniklém podle tohoto zákona, je zakladatel povinen zabezpečit ustavení rady nejpozději do 60 dnů od vzniku podniku, nejde-li o podnik pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

Postavení, práva a povinnosti odborových orgánů stanovené právními předpisy nebo vyplývající z mezinárodních smluv, jimiž je Československá socialistická republika vázána, nejsou tímto zákonem dotčeny.

/1/ Podniky vzniklé podle zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku, se považují ode dne účinnosti tohoto zákona za vzniklé podle tohoto zákona. Dosavadní vnitřní organizační jednotky těchto podniků, zapsané v podnikovém rejstříku, se ode dne účinnosti tohoto zákona považují za odštěpné závody podle tohoto zákona.

/2/ U podniků uvedených v odstavci 1 zanikají dnem účinnosti tohoto zákona dosavadní orgány samosprávy. Zakladatel je povinen do 60 dnů jmenovat ředitele a zabezpečit ustavení rady podle tohoto zákona. Do nástupu ředitele do funkce řídí podnik dosavadní ředitel; není-li jej, řídí podnik zakladatelem pověřená osoba, která má postavení statutárního orgánu.

/1/ Zakladatel může do 31. prosince 1990 na návrh podniku nebo jeho vnitřní organizační jednotky (jednotek), anebo i bez tohoto návrhu

a/ vyčlenit z podniku vnitřní organizační jednotku, popřípadě jednotky za účelem založení dalšího podniku, popřípadě podniků;

b/ rozdělit podnik;

c/ rozhodnout o vyčlenění vnitřní organizační jednotky a o jejím začlenění do jiného podniku. Při těchto opatřeních je zakladatel povinen rozhodnout o převodu majetku a závazků, týkajících se převáděné organizační jednotky.

/2/ Při vyčlenění vnitřní organizační jednotky je zakladatel povinen upravit dotčenému podniku zakládací listinu (kmenové jmění, popřípadě předmět činnosti).

/3/ Zakladatel může do 31. prosince 1990 podnik zrušit bez likvidace a hmotný majetek zrušeného podniku jako celek vložit do akciové společnosti, popřípadě jej smluvně převést do vlastnictví jiné právnické nebo fyzické osoby. Spolu s majetkem přecházejí na nabyvatele práva a povinnosti zrušeného podniku. Ustanovení 251 věta první zákoníku práce se v takovém případě nepoužije.

/4/ Opatření podle odstavce 3 vyžadují předchozího souhlasu vlády Československé socialistické republiky, popřípadě vlády české republiky nebo vlády Slovenské republiky.

Do doby, než bude provedena změna způsobu finančního hospodaření podniků, se kmenové jmění podniku při jeho založení stanoví ze součtu zůstatků fondu základních prostředků a investic, fondu obratového a fondu cenných papírů.

Konsolidační program uložený zakladatelem před účinností tohoto zákona je podnik povinen plnit. Zakladatel však může v době plnění konsolidačního programu rozhodnout o jeho zrušení.

Pokud se v právních předpisech užívá pojmu státní hospodářská organizace, rozumí se tím též státní podnik podle tohoto zákona, pokud není stanoveno jinak.

/1/ Vláda Československé socialistické republiky upraví nařízením finanční hospodaření podniků; přitom může s výjimkou fondu kulturních a sociálních potřeb

a/ omezit počet povinně vytvářených fondů;

b/ upravit odchylně finanční hospodaření podniků pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů;

c/ upravit odchylně tvorbu a použití povinně vytvářených fondů pro podniky s počtem do 100 pracovníků.

/2/ Federální ministerstvo financí upraví právním předpisem odepisování základních prostředků, financování rozvoje a podnikové společenské spotřeby podniků a přezkušování roční účetní závěrky podniku.

Zrušuje se zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem................ 1990.

I. Všeobecná část

Zákon č. 88/1988 Sb., o státním podniku, odráží dřívější koncepci tzv. přestavby hospodářského mechanismu. Ve světle potřeby radikální reformy československého národního hospodářství se ukázalo nezbytným jej nejen novelizovat, nýbrž nahradit novým zákonem o státním podniku.

V návaznosti na programové prohlášení federální vlády národního porozumění ze dne 19. prosince 1989 a na nová východiska hospodářské reformy byl proto zpracován předkládaný návrh nového zákona, v němž se promítají zásadní požadavky na nové pojetí státních podniků, fungujících v podmínkách smíšené (vícesektorové) tržní ekonomiky.

Lze očekávat, že postaveni státních podniků v národním hospodářství se bude dále vyvíjet a že rostoucí dynamika hospodářského rozvoje si patrně vynutí další legislativní úpravy. Předkládaný návrh nového zákona má vytvořit předpoklady pro optimální fungování podniků v období nejbližších několika let. Z toho hlediska je nutno chápat zákon o státním podniku jako právní předpis, jehož regulativní úloha bude mít relativně přechodný charakter až do budoucí komplexní zákonné úpravy ekonomické aktivity všech subjektů podnikatelské sféry.

Formy řízení státních podniků a tím i samy tyto podniky se v předloženém návrhu zákona diverzifikují a vytvářejí se dva typy státních podniků: základním typem je podnik, jehož orgány jsou ředitel a dozorčí rada, skládající se rovným dílem z členů určených zakladatelem a členů volených pracovním kolektivem. Speciálním typem je podnik pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů, odlišující se zvýšenou ingerencí zakladatele do činnosti podniku.

Současný dynamický vývoj v aktivitě subjektů v národohospodářské sféře a nutnost restrukturalizace československé ekonomiky se odráží rovněž v poměrně rozsáhlé právní úpravě v přechodných a závěrečných ustanoveních, která mají umožnit přechod státních podniků na diferencované formy řízení a hospodaření i na nové organizačně právní formy podnikatelské aktivity včetně pronájmu.

Proti dosavadnímu zákonu byla vypuštěna ustanovení proklamativní a konstatační povahy a ustanoveni nadbytečná, která jen opakují právní úpravy, obsažené již v jiných právních předpisech (zejména byla prakticky vypuštěna - až na výjimky celá stávající část V platného zákona, týkající se hospodářské a sociální činnosti). Tím se zákonná úprava zjednodušuje a činí přehlednější.

II. Zvláštní část (k jednotlivým ustanovením)

K části I (§ 1 a 2)

Upouští se od podrobného, reglementujícího vymezení podniku a jeho činnosti a od proklamativního a administrativně centralistického pojetí jeho poslání a postavení v ekonomice, zejména pokud jde o nástroje řízení (státní plán apod.).

Základními atributy v postavení a činnosti podniku jsou samostatnost a hospodaření na vlastní účet.

Přiměřeným hospodářským rizikem je třeba rozumět takové počínání ředitele státního podniku, souladné s právním řádem, při kterém má ředitel s přihlédnutím ke všem okolnostem; dostatek důvodů předpokládat, že pravděpodobnost úspěšnosti konkrétního hospodářského rozhodnutí je výrazněji vyšší než pravděpodobnost jeho neúspěšnosti. Za hospodářské riziko nelze považovat jednáni státního podniku, které by ohrožovalo zdraví nebo život lidí. Rizikovost jednání by měla být obvykle patrná již na jeho počátku. Z povahy věci je zřejmé, že významná je rovněž příprava řídících rozhodnutí, zejména z hlediska objektivního vyhodnocení všech dostupných informaci.

Pracovní kolektiv podniku je pro účely zákona vymezen tak, že jej tvoří pracovníci, kteří v podniku konají práce v pracovním poměru, s výjimkou vedlejšího pracovního poměru a pracovního poměru vzniklého na základě rámcové pracovní smlouvy. Zákon zde vychází z dosavadních aplikačních zkušeností. Dále vychází z potřeby definovat jednoznačně pracovní kolektiv podniku a z toho, že pracovník, který má zájem pracovat v určitém podniku a podílet se na výsledcích jeho práce a na jeho podnikatelské činnosti a hospodářském rozvoji, tak činí zpravidla v hlavním pracovním poměru. Vedlejší pracovní poměr je z těchto hledisek chápán jako pracovní poměr pro pracovníka doplňkový a proto není takový pracovník v navržené úpravě považován za člena pracovního kolektivu v podniku, se kterým má vedlejší pracovní poměr uzavřen. Totéž co pro vedlejší pracovní poměr platí i pro pracovní poměr vzniklý na základě rámcové pracovní smlouvy. Naproti tomu nelze vyloučit případy souběžných pracovních poměrů; tito pracovníci jsou z hlediska zákona považováni za členy pracovních kolektivů těch podniků, u nichž jsou v souběžných pracovních poměrech.

K části II

K hlavě první (§ 3 - 11)

Postavení a řízení podniku, to znamená zejména vztahy podniku ke státu a k zakladateli jsou vymezeny podstatně novým způsobem.

Regulativní funkce státu vůči podniku (§ 3) se - i při posílení některých oprávnění zakladatele - omezují a úloha státu se koncentruje na vytváření podmínek a nezbytného rámce pro podnikatelskou činnost. Nadále je zdůrazněna významná zásada, že činnost a územní působnost podniku lze omezovat nebo do ní zasahovat pouze za podmínek a způsobem stanoveným zákonem. Úloha zákona se zde preferuje v zájmu zajištění právní jistoty podniku.

Do nového zákona o státním podniku též nebyla převzata úprava zvláštních režimů hospodařeni obsažená v § 15 - 17 a v § 14 dosavadního zákona č. 88/1988 Sb., o státním podniku (útlumový program, konsolidační program, přímá správa).

Zakladatel podniku, kterým je buď ústřední orgán státní správy nebo národní výbor, je reprezentantem státu. Zakladatelem podniku je podle zákona vždy státní orgán, neboť jde o státní podnik.

Podnik je právním subjektem. Neodpovídá za závazky jiných subjektů včetně státu a naopak stát zásadně neodpovídá za závazky podniku. Zákon zvýrazňuje samostatnost podniku i ochranu podniku proti zásahům orgánů hospodářského řízení, když odkazuje na příslušnou úpravu v hospodářském zákoníku a v zákoně o hospodářské arbitráži.

Majetkové postavení podniku (§ 6) se zpřesňuje; dikce zákona je zde v zásadě obsahově shodná s úpravou provedenou hospodářským zákoníkem.

Ve finančním postavení podniku (§ 7 - 9) v podstatě nedochází ke změnám, pouze k některým formulačním zpřesněním, přičemž ustanovení o fondech bylo vloženo do části II v zájmu přehlednosti a komplexnosti úpravy a jako základ stávající právní úpravy. Totéž platí pro ustanovení o roční účetní závěrce, které bylo doplněno potřebným ustanovením o jejím přezkušování.

Vnitřní organizace podniku (§ 10) je plně v působnosti podniku, včetně označování vnitřních organizačních jednotek. Zakazuje se jen takové organizační jednotky označovati slovem "podnik", popř. "organizace", což dosud často uvádělo v omyl a mohlo působit zmatek v hospodářských vztazích (např. označení "koncernový podnik" nebo "národní podnik", ačkoliv o žádný podnik ve skutečnosti nešlo).

Zákon znovu zavádí pojem "odštěpného závodu", aby se navzájem odlišovaly vnitřní organizační jednotky, jejichž vedoucí je oprávněn činit jménem podniku všechny právní úkony týkající se dané organizační jednotky (odštěpného závodu), a ostatní vnitřní organizační jednotky podniku, které toto oprávněni nemají.

Zákon upravuje v minimálním rozsahu problematiku ochrany životního prostředí a zdraví občanů, i když tato úprava systematicky náleží jiným předpisům. Je to však z důvodu kontinuity s dosavadní úpravou, ale především z důvodu vlastního stavu v této oblasti a proto, že daná problematika je a zřejmě bude i do budoucna ve veřejnosti velmi živá.

Vypuštěna byla proklamativní a nadbytečná ustanovení o činnosti podniku a socialistické zákonnosti, o účasti pracujících na řízení a o volebních programech Národní fronty. V souvislosti se změnami v pojetí státního plánu bylo vypuštěno i dosavadní ustanovení o státním plánu.

K hlavě druhé (§ 12 - 17)

Ustanovení o vzniku a zániku podniku jsou v podstatě totožná, jako v dosavadním zákoně č. 88/1988 Sb.

Konstitutivní povaha zápisu podniku do podnikového rejstříku spočívá v tom, že podnik vzniká teprve zápisem do podnikového rejstříku. Návrh na zápis se stanovenými náležitostmi, popř. přílohami podává zakladatel. Bylo jen vypuštěno ustanovení, které svou nekonkrétností zavdávalo podnět, aby zakladatelé volili organizační formy a prvky i jejich pojmenování bez obecných pravidel a tím docházelo v organizaci podnikové sféry k určitým problémům a pochybnostem.

V zakládací listině (§ 13) musí být název podniku stanoven tak, aby bylo jasné, že jde o státní podnik a tak se vyloučily některé dosavadní obtíže, vznikající z označování podniků. Poněvadž se do budoucna nepočítá s podniky, založenými na určitou dobu, nebyla jejich úprava, která se ukázala nepraktickou, do zákona pojata. Upřesnění náležitostí zakládací listiny vychází z dosavadní aplikační praxe.

Do zákona již nebylo zařazeno ustanovení o zániku podniku, založeného dočasně, na určitou dobu.

Ustanovení o zakladatelské iniciativě podniku nebo jeho vnitřní organizační jednotky nebylo převzato, protože se ukázalo nepraktickým a problematika je řešena v přechodných ustanoveních o vyčleňování vnitřních organizačních jednotek ze státních podniků.

Oznamovací povinnost (§ 16) je ponechána na přejímajícím podniku, neboť se vychází z toho, že především tento podnik má na vyrozumění svých obchodních partnerů zájem. Do budoucna je možno předpokládat, že skutečnosti tohoto druhu budou oznamovány oficiálně. V zákonem stanovených případech zániku podniku bez likvidace má uvedenou povinnost zakladatel, při likvidaci podniku ji má likvidátor.

Nedohodnou-li se zakladatelé v případě podniků, které mají splynout, který z nich bude vůči nově vzniklému podniku vykonávat funkci zakladatele, nemůže ke splynutí podniků dojít.

K části III

K hlavě první (§ 18 - 22)

Typem státního podniku, který lze označit jako základní, je podnik, blížící se značně tzv. manažerskému pojetí řízení. Orgány podniku jsou ředitel a dozorčí rada.

Statutárním orgánem státního podniku, který řídí činnost podniku, je ředitel, jehož jmenuje a odvolává zakladatel. Zákon stanoví, že ředitel jmenuje a odvolává z řad pracovníků podniku svého zástupce, který jej v době jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu práv a povinností. Jde o konstrukci použitou i u podniku pro uspokojování veřejných zájmů. V pravomoci ředitele u tohoto typu podniku je i schvalování roční účetní závěrky a rozdělení použitelného zisku.

Dozorčí rada se tvoří z poloviny členů, které určuje a odvolává z funkce zakladatel a z poloviny z členů, volených a odvolávaných pracovním kolektivem. Zakladatel a pracovní kolektiv se tedy podílejí na složení rady rovným dílem a nic jim nebrání v uplatnění odborných hledisek ve složení rady. Zákon pamatuje i na případ snížení počtů členů rady a na neslučitelnost členství v radě s funkcí ředitele podniku nebo jeho zástupce. Funkční období rady je stanoveno na 5 let.

Působnost rady je významná, protože projednává roční účetní závěrku a způsob rozdělení použitelného zisku. Rada má dozorčí pravomoc, neboť dohlíží na vedení a hospodařeni podniku a blíží se tak pojetí dozorčí rady v akciové společnosti. Předpokládá se totiž, že značná část těchto státních podniků podnikatelského typu přejde v poměrně krátké době na akciové společnosti.

Práva a povinnosti zakladatele (§ 22) jsou pro řízeni podniku velice důležitá, zvláště z hlediska provádění organizačních a strukturálních změn a při zásadním usměrňování hospodaření podniku.

Zakladatel má právo rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku především na základě programu strukturálních změn (rozvoj nebo útlum), schváleného příslušnou vládou, přičemž k takovému opatření postačí projednání v radě, nevyžaduje se její souhlas. Obdobnou kompetenci má zakladatel též v případě špatného hospodaření podniku.

K hlavě druhé (§ 23 - 26)

Jako druhý typ státního podniku byl konstituován podnik pro uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

Jak vyplývá již z označení tohoto podniku, jde o takový podnik, jehož základním předmětem činnosti je uspokojování veřejně prospěšných zájmů, přičemž tato skutečnost musí být vyjádřena v zakládací listině. Kromě toho charakterizuje tento podnik oprávnění zakladatele stanovit v zakládací listině podniku v rámci základního předmětu činnosti tzv. povinný předmět činnosti, tj. činnost, kterou podnik ve veřejném zájmu musí zabezpečovat.

Zakladatel rozhoduje o rozdělení použitelného zisku, jakož i o sloučení, splynutí, rozděleni nebo zrušení podniku (k uvedeným organizačním opatřením je potřeba projednání s příslušným národním výborem a vyjádření příslušného odborového orgánu).

Je třeba zdůraznit, že podniky pro uspokojováni veřejně prospěšných zájmů bude možno zakládat jen v těch oborech činnosti, popř. v těch případech, které stanoví příslušná vláda (tyto podniky budou hospodařit s dotací, jejich vztah ke státnímu rozpočtu bude obvykle určen finančním plánem).

K části IV

Ke společným ustanovením (§ 27 - 30)

V § 27 zákon pamatuje na přiznání nebo odnětí charakteru podniku, jehož předmětem je uspokojování veřejně prospěšných zájmů.

V § 28 se upravují případy, kdy zakladatel podnik z důvodů a za podmínek stanovených tímto zákonem (především půjde o případy špatného hospodaření nebo strukturálních změn) zruší a musí naložit s majetkem zrušeného podniku, a to formou převodu. Nepatří sem případ zrušení podniku s likvidací, neboť v takovém případě podnik zaniká až po provedené likvidaci.

V případech, stanovených v § 28 zakladatel převede hmotný majetek (věci) zrušeného podniku jako celek do vlastnictví jiné právnické nebo fyzické osoby, zpravidla celý podnik "prodá" právnické osobě (např. družstvu), anebo i fyzické osobě (jednotlivci): v posledně jmenovaném případě jde o privatizaci (nelze vyloučit ani darování, jde-li o podnik neefektivní, nerentabilní atp.). Dále zákon v tomto ustanovení počítá s vložením majetku zrušeného podniku do akciové společnosti, což budou patrně případy nejčastější. V každém případě půjde o převod na základě smlouvy.

Současně s převáděným majetkem musejí být vypořádány i práva a závazky, vztahující se k převáděnému majetku; tato práva a povinnosti přecházejí ze zákona na nabyvatele majetku (takovými právy a povinnostmi budou pohledávky, dluhy, ale i průmyslová práva apod.). Pro tyto případy bylo nutno vyloučit platnost ustanovení § 251 věty první zákoníku práce, které má odlišný režim, aby úprava byla pro všechny případy stejná.

Zákon pamatuje i na případ pronájmu, upravený hospodářským zákoníkem. Úprava § 28 předpokládá ke své aplikaci vydání dalšího zákona, který stanoví podrobnější podmínky.

V § 29 bylo nutno řešit otázku způsobu a termínu ustavení orgánů podniku tehdy, vznikne-li státní podnik již podle ustanovení tohoto nového zákona.

V § 30 je v dosavadním rozsahu zabezpečeno postavení, práva a povinnosti odborových orgánů. Toto ustanovení je významné pro zabezpečení práv pracujících, daných především zákoníkem práce. Přitom nelze ztrácet ze zřetele řadu úmluv, jimiž je naše republika v této oblasti vázána.

K přechodným ustanovením (§ 31 - 35)

V ustanoveních přechodných je nezbytné řešit přechod dosavadních státních podniků, vzniklých podle zákona č. 88/1988 Sb., na státní podniky podle tohoto zákona a některá další přechodná opatření organizační i formálně právní povahy.

V § 31 se konstruuje zákonná fikce, že dosavadní státní podniky se ode dne účinnosti nového zákona považují za vzniklé podle tohoto zákona a obdobně se považují za odštěpné závody i stávající vnitřní organizační jednotky, jejichž oprávnění jednat jménem podniku bylo zapsáno do podnikového rejstříku.

Ustanovení § 32 umožňuje, aby přechodně do 31. prosince 1990 zakladatel mohl provést nezbytné organizační a strukturální změny v zájmu demonopolizace, decentralizace a dekoncentrace, jakož i restrukturalizace národního hospodářství i bez návrhu podniku, popř. jeho vnitřní organizační jednotky.

Proto se nejprve umožňuje zakladateli provést vedle rozdělení podniku i vyčlenění vnitřní organizační jednotky za účelem založení dalšího podniku nebo začlenění do jiného podniku (dosud prozatímně řešeno usnesením vlády ČSSR č. 413 ze dne 21. prosince 1989).

Dále zakladatel může s předchozím souhlasem příslušné vlády podnik zrušit a převést jeho hmotný majetek smluvně do vlastnictví jiné právnické nebo fyzické osoby, nebo jej vložit do akciové společnosti. Jde o obdobu ustanovení § 28 na přechodnou dobu do 31. prosince 1990.

Ustanovení § 33 předpokládá, že stanovení (výpočet) kmenového jmění podniku ze součtu zůstatků uvedených majetkových fondů, bude platit dočasně do doby provedeni změny způsobu finančního hospodaření podniků.

Přechodné ustanovení o konsolidačním programu v § 34 slouží k tomu, aby tyto programy byly určitým způsobem a v určité době ukončeny, neboť se s nimi v tomto zákoně již do budoucna nepočítá.

K závěrečným ustanovením (§ 36 - 38)

Federální vláda a federální ministerstvo financí se zmocňují k nezbytným prováděcím finančně právním úpravám a to ve finančním hospodaření podniků, jakož i při odpisování základních prostředků, při financování rozvoje a podnikové společenské spotřeby podniků a při přezkušování roční účetní závěrky podniku.

Finanční dopad

Z nového zákona o státním podniku neplynou žádné finanční nároky na státní rozpočet (popř. rozpočty republik nebo národních výborů); uplatnění zákona nebude vyžadovat zvýšení počtu pracovních sil.

Je však třeba předpokládat, že aplikace zákona bude klást zvýšené nároky na organizační zabezpečení nových typů státních podniků a jejich orgánů, zejména ze strany zakladatelů, ale i státních podniků.

V Praze dne 26. března 1990