Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Účelem zákona je zrušit odsuzující soudní rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská politická práva a svobody, stanovené v mezinárodních dokumentech a mezinárodních právních normách zákon označoval za trestné, umožnit rychlé přezkoumání případů osob protiprávně odsouzených v důsledku porušování zákonnosti na úseku trestního řízení, odstranit nepřiměřené tvrdosti v používání represe, zabezpečit neprávem odsouzeným osobám společenskou rehabilitaci a přiměřené hmotné odškodnění a umožnit ze zjištěných nezákonností vyvodit důsledky proti osobám, které platné zákony vědomě nebo hrubě porušovaly. Činy, které směřovaly k pokojnému prosazení práv a svobod občanů, uvedených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a zaručených paktem o občanských a politických právech, pokud směřovaly k prosazení takových práv nenásilnou cestou, byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu odporovalo také jejich trestní stíhání a trestání.

/1/ Pravomocná odsuzující soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, týkající se skutků spáchaných po 5. květnu 1945,

a) podle zákona č. 50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, pro zločiny, přečiny nebo přestupky úkladů podle § 1, přípravy úkladů podle § 2, prorady podle § 4, zrady státního tajemství podle § 5, vojenské zrady podle § 6, spolčení k útokům na ústavní činitele podle § 9, násilí proti ústavním činitelům neb osobování si jejich moci podle § 10, urážky prezidenta republiky podle § 11, nepřekažení nebo neoznámení trestných podniků podle § 12 odst. 1 ve vztahu k činům podle § 1,2, 6 a 9, rušení obecného míru podle § 14 odst. 1, 5, 6 a § 14a, výzvy k neplnění zákonných povinností nebo k trestným činům podle § 15 odst. 1 a podle § 15 odst. 3 ve vztahu k zločinům podle § 1 a 2, sdružování státu nepřátelské podle § 17, šíření nepravdivých zpráv podle § 18, hrubé neslušnosti podle § 20, nedovoleného zpravodajství podle § 23, ohrožování obrany republiky podle § 24 nebo schvalování trestných činů podle § 16 ve vztahu k uvedeným zločinům nebo k přečinům;

b) podle zákona č. 231/1948 Sb., pro zločiny, přečiny nebo přestupky velezrady podle § l odst. 1, odst. 2,3 písm.b), c), d), e), sdružování proti státu podle § 2 odst. 1 a 3, pobuřování proti republice podle § 3 odst. 1 a 2, hanobení republiky podle § 4, vyzvědačství podle § 5, vyzvědačství proti spojenci podle § 6, nedbalého uchovávání státního tajemství podle § 7, ohrožení obrany republiky podle § 8 a 9, nedovoleného zpravodajství podle § 12, spolčení k útokům na ústavní činitele podle § 17, osobování si pravomoci ústavních činitelů podle § 19, vzbouření podle § 20 a § 21, ublížení na cti prezidentu republiky podle § 23, hanobení některých ústavních činitelů podle § 24, popuzování podle § 26, zneužití úřadu duchovního nebo jiné podobné funkce podle § 28, nedovoleného ozbrojování podle § 31, šíření poplašné zprávy podle § 32, sabotáže podle § 36 a 37, ohrožování jednotného hospodářského plánu z nedbalosti podle § 38, prorady podle § 39, neoprávněného opuštění území republiky a neuposlechnutí výzvy k návratu podle § 40, poškozování zájmu republiky v cizině podle § 41, hanobení spojeneckého státu podle § 42 nebo podněcování k trestnému činu a k neplnění zákonných povinností podle § 33, schvalování trestného činu podle § 34, nepřekažení anebo neoznámení trestného činu podle § 35, spáchané ve vztahu k uvedeným zločinům nebo přečinům;

c) podle zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, pro trestné činy velezrady podle § 78 odst. 1, odst. 2, 3 písm. b),c),d),e), sdružování proti republice podle § 79 a 80 odst. 1, odst.2, písm.b), podvracení republiky podle § 79a, teroru podle § 80a odst. 4,5, pobuřování proti republice podle § 81 odst. 1 a § 82, sabotáže podle § 85, vyzvědačství podle § 86 a 87, ohrožení státního tajemství podle § 88 až 92, věrolomnosti podle § 93 a 94, opuštění republiky podle § 95, ohrožování zájmů republiky v cizině podle § 96 a 97, spolčení k útoku na ústavního činitele podle § 107, násilí na ústavním činiteli podle § 108, snižování vážnosti prezidenta republiky podle § 110, hanobení ústavního činitele podle § 111, ohrožení hospodářského a služebního tajemství podle § 112 až 114, nedovolené výroby a držení vysílací stanice podle § 122, zneužití náboženské funkce podle § 123, hanobení republiky podle § 124, hanobení spojeneckého státu podle § 125, šíření poplašné zprávy podle § 127 a 128 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3, nepřátelského jednání proti republice podle § 129, pletich proti zestátnění podle § 130, zneužití vlastnického práva podle § 133, ohrožení zásobování podle § 134, ohrožení jednotného hospodářského plánu podle § 135 a 136, pletich při veřejných dodávkách a pracích podle § 137, ohrožení plánování a kontroly plnění plánu podle § 138, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 173 a 174 nebo nadržování podle § 163, nepřekažení trestného činu podle § 164, neoznámení trestného činu podle § 165, spolčení podle § 166, podněcování podle § 167 a 168 anebo schvalování trestného činu podle § 169, spáchané ve vztahu k uvedeným trestným činům;

d) podle zákona č. 140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pro trestné činy rozvracení republiky podle § 92 odst. 1, odst. 2 písm. a), podvracení republiky podle § 98 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), poškozování státu světové socialistické soustavy podle § 99 ve vztahu k trestným činům podle § 92 odst. 1, odst.2, písm. a), nebo § 98, pobuřování podle § 100 odst. 1, odst.2 odst. 3 písm. a), zneužívání náboženské funkce podle § 101, hanobení republiky a jejího představitele podle § 102 a 103 hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele podle § 104, opuštění republiky podle § 109 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b), c), poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112, odnětí věci hospodářskému určení podle § 116 odst. 1, odst. 2, ohrožení hospodářského tajemství podle § 122, neoprávněného nakládání s vynálezem podle § 123, ohrožení služebního tajemství podle § 173, maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi podle § 178, nebo podněcování podle § 164, schvalování trestného činu podle § 165, nadržování podle § 166, nepřekažení trestného činu podle § 167 a neoznámení trestného činu podle § 168 spáchané ve vztahu k uvedeným trestným činům;

e) podle zákona č. 150/1969 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pro přečiny proti zájmům socialistické společnosti v oblasti styku s cizinou podle § 5 písm. b), c), proti veřejnému pořádku podle § 6 písm. a) a c), nebo nadržování podle § 12 ve vztahu k uvedeným přečinům;

f) podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb., pro přestupek podle § 1,

jakož i všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující se zrušují k datu, kdy byla vydána.

/2/ Rozhodnutí o tom, zda a do jaké míry je odsouzený účasten rehabilitace, učiní soud i bez návrhu. Vztahuje-li se rehabilitace jen na některý z trestných činů, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za trestné činy rehabilitací nedotčené. Jinak trestní řízení zastaví. Proti tomuto rozhodnutí je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.

/1/ Proti rozhodnutí podle § 2 odst. 2 může prokurátor ve lhůtě šedesáti dnů ode dne jeho oznámení podat námitky, jestliže

a) skutek, který je předmětem rozhodnutí, měl být posouzen podle jiného ustanovení, na které se rehabilitace ze zákona nevztahuje;

b) skutek směřoval k prosazení fašistických nebo jiných obdobně protidemokratických cílů nebo byl spáchán v úmyslu zakrýt nebo usnadnit jiný obecně trestný čin nebo vyhnout se odpovědnosti za takový čin;

c) skutek byl spáchán za použití násilí vůči osobě, nebo

d) k postihu skutku je nebo byla Československá republika vázána mezinárodní smlouvou.

Námitky může prokurátor vznést i ve stížnosti podle § 2 odst. 2.

/2/ O námitkách prokurátora rozhoduje nejvyšší soud republiky, v oblasti vojenské justice Nejvyšší soud ČSSR ve veřejném zasedání. Nezamítne-li soud námitky jako nedůvodné, napadené rozhodnutí usnesením zruší a věc přikáže k přezkumnému řízení podle oddílu třetího. Toto rozhodnutí nahrazuje návrh podle § 5.

Přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v§ 2, spáchané po 5. květnu 1945

a) podle zákona č. 50/1923 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících,

b) podle zákona č. 231/1948 Sb.,

c) podle hlavy prvé a hlavy druhé oddílu prvého zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňuj ících, dále pro trestný čin zběhnutí podle § 273 odst. 3 a pro trestný čin spolcení k zběhnutí podle § 275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona,

d) podle hlavy první oddílu prvního zvláštní části zákona č. 88/1950 Sb., ve znění zákona č. 102/1953 Sb., a pro přestupek na ochranu jednotného hospodářského plánu podle § 39 a na ochranu pořádku ve věcech církevních podle § 101 uvedeného zákona,

e) podle hlavy první zvláštní části zákona č. 140/1961 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících a dále pro trestné činy neplnění úkolů při provozu soukromého hospodářství podle § 119, útoku na státní orgán a orgán společenské organizace podle § 154 odst. 2, útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 2, ztěžování výkonu pravomoci veřejného činitele podle § 156a, hanobení národa rasy a přesvědčení podle § 198 písm. b), šíření poplašné zprávy podle § 199, nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 a podle § 270 odst. 1, vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 1, zběhnutí do ciziny podle § 283 odst. 1,2 a ohrožování politického a morálního stavu jednotky podle § 288 odst. 1 uvedeného zákona.

/1/ Řízení se zahajuje na návrh odsouzeného, jeho příbuzných v pokolení přímém, jeho sourozence, osvojitele, osvojence, manžela nebo druha. Je-li odsouzený zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může návrh podat též jeho zákonný zástupce, a to i proti vůli odsouzeného.

/2/ Návrh může podat též prokurátor.

/3/ Osoba, která návrh podala,jej může výslovným prohlášením vzít zpět, a to až do doby, než se soud odebere k závěrečné poradě. Návrh podaný jinou oprávněnou osobou lze vzít zpět jen s výslovným souhlasem odsouzeného (zákonného zástupce). Prokurátor může vzít zpět svůj návrh i bez souhlasu odsouzeného.

/4/ Dozví-li se soud ze své úřední činnosti o okolnosti, která by mohla odůvodnit návrh na zahájení řízení, uvědomí o tom odsouzeného, a není-li to možné, jinou osobu oprávněnou podat návrh, vždy však též prokurátora.

/1/ Návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona. Bylo-li zahájeno přezkumné řízení jen na návrh prokurátora a ten jej vzal zpět, může odsouzený podat návrh nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy byl o zpětvzetí návrhu vyrozuměn.

/2/ Zmešká-li oprávněná osoba z důležitých důvodů lhůtu k podání návrhu na zahájení řízení, může požádat o navrácení lhůty do jednoho měsíce od pominutí překážky nejpozději vsak do dvou let ode dne účinnosti tohoto zákona. Nebyl-li návrh na zahájení řízení dosud podán, je třeba jej se žádostí spojit.

/3/ O navrácení lhůty rozhodne soud, jemuž přísluší konat přezkumné řízení.

/1/ K rozhodnutí podle oddílu druhého a k přezkumnému řízení podle oddílu třetího je příslušný soud, který rozhodoval v původním řízení v prvním stupni. Neexistuje již tento soud, rozhoduje věcně příslušný soud, v jehož obvodu měl sídlo soud, který rozhodoval v původním řízení v prvním stupni.

/2/ Rozhodnutí ve věcech bývalého státního soudu a rozhodnutí nejvyššího soudu jako soudu prvního stupně přezkoumává krajský soud a byl-li odsouzený osobou podléhající pravomoci vojenských soudů, vyšší vojenský soud, příslušný podle nyní platných předpisů.

/3/ Ustanovení trestního řádu o příslušnosti samosoudce konat řízení se neužije.

Na vyloučení orgánů činných v trestním řízení se užije nyní platných předpisů. Z vykonávání úkonů podle tohoto zákona je dále vyloučen soudce, který se účastnil rozhodování v původním řízení. Stejně je vyloučen prokurátor, který byl činný v původním řízení.

Rozhodnutí podle oddílu druhého, není-li stanoveno jinak, činí soud v neveřejném zasedání. V řízení o návrhu podle oddílu třetího může soud rozhodnout v neveřejném zasedání jen o zamítnutí návrhu podaného opožděně nebo neoprávněnou osobou, nebo o zamítnutí návrhu ve věci, která již podle tohoto oddílu byla přezkoumána. V ostatních případech soud rozhoduje ve veřejném zasedání.

/1/ Účast prokurátora je ve veřejném i v neveřejném zasedání povinná.

/2/ Ve veřejném zasedání musí mít odsouzený obhájce.

Veřejné zasedání, o němž byl odsouzený řádně vyrozuměn, lze konat i v jeho nepřítomnosti, pokud je možno věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho účasti. Nelze-li odsouzenému doručit vyrozumění o veřejném zasedání, stačí jej doručit obhájci.

/1/ Je-li pro rozhodnutí třeba některé skutečnosti předem objasnit, provede potřebné šetření předseda senátu; může jím pověřit též jiného člena senátu nebo o ně požádat vyšetřovatele prokuratury, a jde-li o jednotlivé úkony menší závažnosti, i jiné orgány. Obhájce má právo se těchto úkonů zúčastnit.

/2/ Všechny orgány a organizace jsou povinny na požádání předložit soudu potřebný písemný materiál a vyhovět i jiným jeho dožádáním. Nemohou se přitom dovolávat povinnosti zachovávat státní, služební nebo hospodářské tajemství, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původním řízením.

Na výslech svědka v přezkumném řízení se nevztahuje ustanovení § 99 odst. 1 a 2 trestního řádu o zákazu výslechu, pokud jde o okolnosti, které souvisí s původní řízením. To neplatí pro výslech obhájce.

/1/ Zjistí-li soud v přezkumném řízení, že přezkoumávané rozhodnutí je vadné proto, že

a) bylo učiněno na podkladě nesprávných zjištění, zejména že se opíralo o podvržené nebo zfalšované důkazy, nebo vycházelo z umělé zkonstruovaných obvinění,

b) v řízení došlo k hrubému porušení procesních předpisů zejména k vynucení doznání násilím nebo jinými způsob

c) skutek, který je předmětem odsuzujícího výroku, byl vyprovokován, organizován nebo řízen bezpečnostními orgány,

d) skutek byl uznán trestným v rozporu s tehdy platným zákonem,

e) skutek byl kvalifikován podle přísnějšího ustanovení, než vyplývalo ze zákona,

f) uložený druh trestu byl ve zřejmém rozporu s jeho zákonným účelem nebo výměra trestu byla ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost,

zruší rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je vadné.

/2/ Jestliže důvod, z něhož soud rozhodl ve prospěch odsouzeného, prospívá dalšímu spoluodsouzenému, rozhodne soud vždy též i v jeho prospěch.

/3/ Zruší-li soud původní rozhodnutí podle odstavce 1, zruší zároveň všechna další rozhodnutí na původní rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.

/4/ Nezjistí-li soud důvody k postupu podle odstavce 1, návrh jako nedůvodný zamítne.

/1/ Po právní moci rozhodnutí podle § 14 odst. 1 soud pokračuje v řízení na podkladě původní obžaloby.

/2/ Novým rozsudkem nelze odsouzenému uložit přísnější trest, než jaký mu byl uložen původním rozhodnutím.

/3/ Došlo-li po zrušení vadného rozhodnutí k zastavení trestního stíhání v důsledku promlčení nebo amnestie, může odsouzený do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí o zastavení oznámeno, požádat, aby se v řízení pokračovalo. Pro další řízení pak platí přiměřeně § 227 trestního řádu.

/1/ Řízení nebrání smrt odsouzeného. Trestní stíhání nelze po zrušení původního rozhodnutí zastavit proto, že odsouzený zemřel.

/2/ Bylo-li rozhodnutí soudu vydané v původním řízení zrušeno, doba od jeho právní moci do právní moci zrušovacího rozhodnutí se do promlčecí doby nezapočítává.

/1/ Na způsob rozhodování soudu podle tohoto zákona, s výjimkou rozhodování podle oddílu šestého, se užije ustanovení § 119 odst. 1 trestního řádu.

/2/ Proti usnesení soudu o zrušení původního rozhodnutí, o návrhu na zahájení řízení podle tohoto zákona, jakož i usnesení, jímž se nově ve věci rozhoduje, lze podat stížnost, jde-li o usnesení, jímž soud rozhoduje v prvním stupni.

/3/ Proti rozsudku, jímž soud rozhoduje ve věci v prvním stupni, lze podat odvolání.

/4/Na řízení o odvolání nebo stížnosti se užijí příslušná ustanovení trestního řádu.

Na započítání vazby a trestu v případě, že po zrušení původního rozhodnutí je odsouzenému pravomocně uložen nový trest, se užije ustanovení § 38 trestního zákona.

/1/ Byl-li návrh na zahájení přezkumného řízení jako zcela nedůvodný pravomocně zamítnut, je ten, kdo návrh podal, povinen státu nahradit náklady řízení, a to paušální částkou stanovenou ve zvláštním předpisu.

/2/ Povinnost k náhradě podle odstavce 1 nepostihuje prokurátora.

/3/ Náklady obhajoby hradí stát

a) v řízení podle § 3,

b) byl-li návrh shledán aspoň zčásti důvodný,

c) bez ohledu na výsledek řízení, bylo-li řízení zahájen na návrh prokurátora.

Jestliže rozhodnutí vyhlášené v původním řízení bylo prohlášeno podle oddílu druhého za zrušené v celém rozsahu, nebo takové rozhodnutí bylo v přezkumném řízení zrušeno a odsouzený obžaloby plně zproštěn, zrušují se i rozhodnutí odsuzující jej pro čin spáchaný během výkonu trestu odnětí svobody odpykávaného na podkladě zrušeného rozhodnutí, pokud nejde o čin, který měl za následek smrt, těžkou újmu na zdraví, nebo škodu velkého rozsahu.

/1/ Rozhodnutí podle § 20 učiní na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2 soud, který v původním řízení rozhodl v prvním stupni.

/2/ Rozhodnutí, jímž se návrhu vyhovuje, lze učinit i v neveřejném zasedání. Ustanovení § 2 odst. 2 a § 17 se užije obdobně.

/1/ Nárok na náhradu škody zahrnuje zejména:

a) náhradu za ztrátu na výdělku po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody;

b) náhradu škody na zdraví, k níž došlo v souvislosti s vazbou nebo výkonem trestu odnětí svobody, pokud tato náhrada nepřísluší podle jiných předpisů;

c) náhradu zaplacených nákladů trestního řízení a nákladů vazby a výkonu trestu;

d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení;

e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření.

/2/ Zvláštní zákon upraví podmínky uplatňování nároků vyplývajících ze zrušených výroků o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci, jakož i způsob náhrady a rozsah těchto nároků.

/3/ Náhrada v celém rozsahu se poskytuje jen tehdy, byl-li poškozený zcela zproštěn obžaloby a nebo byl-li rozsudek vyhlášený v původním řízení zrušen podle oddílu druhého v celém rozsahu. Dojde-li jen k částečné změně, poskytne se náhrada jen se zřetelem k rozdílu mezi tresty vykonanými na základě původního rozsudku a tresty uloženými v novém řízení.

/4/ Pro způsob a rozsah náhrady škody platí ustanovení občanského zákoníku s tím, že

a) průměrným výdělkem před poškozením se rozumí průměrný výdělek v době před zahájením trestního stíhání,

b) náhrada za ztrátu na výdělku po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody nesmí přesáhnout částku 30.000,-Kčs za jeden rok.

/5/ Federální ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví obecně závazným právním předpisem

a) způsob a podrobnosti výpočtu průměrného výdělku poškozeného v době před zahájením trestního stíhání a průměrného výdělku poškozeného v době výkonu trestu odnětí svobody, nelze-li již opatřit příslušné doklady

b) způsob, jakým se při určování výše náhrady za ztrátu na výdělku přihlédne ke změnám, jež nastaly ve vývoji mzdové úrovně.

/1/ Při uplatnění nároků podle § 22 se postupuje podle ustanovení zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánů státu nebo jeho nesprávným úředním postupem.

/2/ Nárok je třeba uplatnit u soudu ve lhůtě dvou roků od právní moci zprošťujícího rozhodnutí nebo rozhodnutí odsuzujícího k mírnějšímu trestu a nebo rozhodnutí, kterým bylo trestní řízení zastaveno; jinak nárok zaniká. Po dobu předchozího projednávání nároku podle § 9 zákona č. 58/1969 Sb., nejdéle však po dobu šesti měsíců, tato doba neběží.

/1/ Pro účely důchodového zabezpečení se doba vazby a výkonu trestu odnětí svobody poškozeného, který byl podle tohoto zákona zcela zproštěn obžaloby, posuzuje jako doba pokračování v zaměstnání (pracovní činnosti), jež poškozený konal před vzetím do vazby (nástupu trestu), pokud se tato doba nezapočítává jako doba zaměstnání již podle předpisů o sociálním zabezpečení. Stejně se posuzuje část doby výkonu trestu, po kterou byl trest vykonán neoprávněně, jestliže se podle tohoto zákona zruší odsuzující rozsudek jen zčásti.

/2/ Jestliže poškozený v době nezákonného výkonu trestu vykonával práce, které by odůvodňovaly zařazení v zaměstnání do I. (II.) pracovní kategorie, posuzuje se výkon těchto prací jako výkon zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie.

/3/ Ustanovení odstavce l se užije obdobně pro zápočet doby, po kterou poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost) při výpočtu průměrného měsíčního výdělku (pracovní odměny) se nehledí k této době, a pokud je to pro poškozeného výhodnější, ani k době, po kterou nemohl vykonávat své dřívější zaměstnání (pracovní činnost).

/4/ Pro výplatu dávky nesprávně vyměřené následkem vazby nebo výkonu trestu se nepoužije ustanovení § 95 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o tříleté době, v níž lze zvýšit nebo přiznat dávku.

/5/ Doba vazby, výkonu trestu nebo doba, po kterou poškozený v důsledku výkonu trestu nemohl po svém propuštění vykonávat zaměstnání (pracovní činnost), se pro vznik a výši nároků náležejících z pracovního poměru a nemocenského pojištění započte jako doba trvání pracovního poměru.

/6/ Ustanovení předchozích odstavců se užije i v případě, že rozhodnutí vyhlášené v původním řízení bylo v celém rozsahu zrušeno podle oddílu druhého nebo pátého.

Právo žádat náhradu škody přechází na dědice poškozeného, pokud jsou jimi děti, manžel a rodiče, s výjimkou nároků, které podle občanského zákoníku zanikají smrtí poškozeného.

/1/ Došlo-li k rehabilitaci poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve výkonu trestu, mají ti, jímž zemřelý poskytoval nebo byl povinen poskytovat výživu, kromě nároků, které na ně přešly podle § 25, též nárok na náhradu toho, co jim na výživném ušlo.

/2/ Způsob náhrady nákladů na výživu se řídí ustanoveními občanského zákoníku. Při stanovení výše výživného se vychází z celého průměrného výdělku poškozeného před zahájením jeho trestního stíhání.

/3/ Manželu a dětem poškozeného, na němž byl vykonán trest smrti nebo který zemřel ve výkonu trestu, které nemají nárok podle odstavce 1, může být přiznáno přiměřené odškodnění za ztížení životních poměrů, k nimž došlo v důsledku odsouzení poškozeného.

Soudní řízení o náhradě škody podle tohoto zákona jsou osvobozena od soudních poplatků.

Vyjde-li v průběhu řízení podle tohoto zákona najevo, že jednání osob, které přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly, zakládá podezření z trestného činu, jehož trestnost v den nabytí účinnosti tohoto zákona nezanikla promlčením, promlčecí doba takového činu neskončí před 1. lednem 1995.

Návrhy na obnovu řízení a stížnosti pro porušení zákona podané ve věcech uvedených v § 4, o nichž nebylo do nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto, se postoupí k přezkumnému řízení soudu příslušnému podle oddílu čtvrt ho tohoto zákona. Totéž platí o nevyřízených podnětech ke stížnosti pro porušení zákona, pokud vyšly od osob oprávněných podle § 5 navrhovat zahájení přezkumného řízení.

Přezkumnému řízení ve věcech uvedených v § 4 nebrání skutečnost, že nejvyšší soud už věc rozhodl ke stížnosti pro porušení zákona.

Postupu podle oddílu druhého nebo podání návrhu na zahájení přezkumného řízení podle tohoto zákona nebrání skutečnost, že o obdobném návrhu již soud v téže věci rozhodoval podle zákona č. 82/1968 Sb.

/1/ Pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se odsouzeným též obviněný a obžalovaný. V řízení podle oddílu šestého se odsouzený označuje jako poškozený.

/2/ Pokud tento zákon nemá zvláštních ustanovení, použijí se v řízení podle oddílu druhého až pátého ustanovení trestního řádu.

Zrušuje se zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 70/1970 Sb.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem .............. 1990.

Obecná část

Deformace na úseku trestního soudnictví v době od 25. února 1948 do závěru roku 1989 postihly řadu občanů. Zejména pro trestné činy proti republice byli často stavěni před soud a odsuzováni k těžkým trestům i lidé, kteří se ve skutečnosti žádné trestné činnosti nedopustili. Soudní rehabilitace podle této osnovy má proto odstranit křivdy, které byly těmto občanům způsobeny nezákonným odsouzením, poskytnout jim morální zadostiučinění a v návaznosti na to i přiměřenou hmotnou náhradu za utrpěné škody.

Zvláštní část

K § 1:

Úvodní ustanovení o účelu zákona vyjadřuje hlavní cíle úpravou sledované a stanoví v základních rysech způsoby, jakými jich má být dosaženo.

K § 2:

Osnova vychází z poznatku, že při aplikování trestně právních předpisů v období totalitní vlády jedné politické strany, časově ohraničeném dobou od 25. února 1948 do 1. ledna 1990, docházelo k nejhrubšímu a nejčastějšímu porušování zákonnosti zejména u těch skutkových podstat, které mají výrazný politický charakter. Do úvahy je proto třeba brát skutkové podstaty některých činů, které byly upravovány - v chronologickém sledu - v zákoně na ochranu republiky č. 50/1923 Sb., v zákoně č. 231/1948 Sb., na ochranu lidově demokratické republiky, v trestním zákonu č. 86/1950 Sb., v trestním zákonu č. 140/1961 Sb., a to vesměs ve znění zákonů tyto předpisy měnících a doplňujících, jakož i přestupku podle zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb.

Úprava obsažená v § 2 osnovy tyto zločiny, trestné činy, přečiny anebo přestupky taxativně vypočítává a uložení trestu za ně spojuje s účinkem jejich zrušení výrokem soudu, a to k datu, kdy byla tato rozhodnutí vydána. Současně ukládá soudu povinnost zrušit všechny další výroky, které byly vysloveny na podkladě zmíněných meritorních rozhodnutí. Při výběru těchto deliktů bylo důsledně dbáno, aby z taxativního výčtu byly vypuštěny skutky, které měly za následek smrt, újmu na zdraví a nebo rozsáhlejší majetkovou škodu. Kromě toho zakotvením opravného prostředku proti rozhodnutí soudu o zrušení původního rozsudku se i procesně zabezpečuje, že půjde vždy jen o takové delikty, které má osnova v ustanovení § 2 na zřeteli. Pro rozhodování soudu v případech, kdy byl uložen souhrnný nebo úhrnný trest, se volí obdobný postup, jaký platí pro rozhodování o amnestii.

K § 3:

Zakotvuje se právo prokurátora podat proti rozhodnutí soudu učiněném podle § 2 námitky jako zvláštní druh mimořádného opravného prostředku v případech, kdy z důvodů v tomto ustanovení uvedených nelze připustit provedení rehabilitace. Předpokládá se, že k podání námitek bude docházet jen ve zcela ojedinělých případech a proto v zájmu jednotnosti rozhodování se řízení o námitkách svěřuje příslušným nejvyšším soudům.

K § 4:

Koncepce ustanovení § 4 vychází z předpokladu, že v uvedeném období byly trestně právní předpisy aplikovány i v dalších ustanoveních, o nichž však již nelze jednoznačně bez přezkumného řízení soudit, že mají tak vyhraněnou povahu, jako skutkové podstaty uvedené v 2 osnovy. Osnova proto vypočítává trestně právní předpisy, v nichž jsou obsaženy skutkové podstaty podléhající přezkumnému řízení, a to u zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. a u zákona č. 231/1948 a na ochranu lidově demokratické republik,v celém rozsahu, u pozdějších trestních zákonů (zák. č. 86/1950 Sb. a zák. č. 140/1961 Sb.) a u trestního zákona správního (zák. č. 88/1950 Sb.), v mezích jeho dřívější aplikovatelnosti v soudním řízení (zák. č. 102/1953 Sb.), v rozsahu užším. I v případech odsouzení za trestné činy nebo přestupky, nepojaté do ustanovení § 4 osnovy, lze případné nezákonnosti reparovat za použití mimořádných opravných prostředků, tj. obnovy řízení a stížnosti pro porušení zákona.

K § 5:

Osnova vymezuje okruh osob, které jsou oprávněny podat návrh na zahájení řízení, a to včetně prokurátora. Upravuje též otázku zpětvzetí návrhu a soudu ukládá notifikovat odsouzenému okolnost, která by mohla odůvodnit návrh na zahájení řízení, pokud ji soud ve své úřední činnosti zjistí.

K § 6:

V tomto ustanovení osnova zakotvuje, že návrh lze podat nejpozději do jednoho roku ode dne účinnosti zákona. V případě, že prokurátor vezme zpět návrh na zahájení přezkumného řízení, zachovává se odsouzenému právo podat návrh nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy byl o zpětvzetí návrhu vyrozuměn.

Osnova řeší v § 6 též eventualitu navrácení lhůty k podání návrhu pro případ, že ji oprávněná osoba z důležitých důvodů zmeškala. Zvláštní ustanovení tohoto druhu je nezbytné proto, že obecná procesní úprava navrácení lhůty (§ 61 tr.ř.) má vazbu na zmeškání lhůty k podání opravného prostředku a na případ zmeškání lhůty k podání návrhu na zahájení řízení nedopadá.

K § 7:

Návrh nepředpokládá vytváření zvláštních rehabilitačních soudů nebo senátů k rozhodování podle tohoto zákona. Ve všech Případech je zajištěno právo odsouzeného, případně dalších oprávněných osob a prokurátora podat proti rozhodnutí ve věci samé řádný opravný prostředek, o kterém rozhodne odvolací soud. Tento princip společně s obligatorním vyloučením soudců z vykonávání úkonů podle tohoto zákona, pokud se zúčastnili rozhodování v původním řízení, poskytuje dostatečné záruky zákonného postupu a rozhodování.

K rozhodování podle oddílu druhého a k přezkumnému řízení bude příslušný soud, který v původním řízení rozhodoval v prvním stupni. V případě, že tento soud v současné době již neexistuje, rozhodne soud, který je věcně a místně příslušný podle ustanovení platného trestního řádu. Při rozhodování o věcné příslušnosti soudu konat řízení o činech trestných podle předpisů dříve účinných bude nutné vycházet z § 388 tr. řádu.

Vzhledem k závažnosti věci, ve kterých rozhodoval bývalý státní soud, je ze zákona k řízení v prvním stupni jako věcně příslušný krajský soud, případně vyšší vojenský soud. I když o několika trestných činech by příslušelo konat řízení samo soudci, s ohledem na složitost zejména přezkumného řízení a požadavek objektivního postupu v řízení, ve kterém již v minulost i bylo pravomocně rozhodnuto, se navrhuje použití příslušných ustanovení trestního řádu o řízení před samosoudcem vyloučit.

K § 8:

Nad rámec obecné úpravy o vyloučení orgánů činných v trestním řízení obsažené v § 30 a 31 tr. řádu se v zájmu objektivního rozhodování vylučuje z vykonávání úkonů podle tohoto zákona soudce (a obdobně i prokurátor), který se účastnil rozhodování v původním řízení. Na vyloučení obhájce, pokud by přicházelo v úvahu, se užije vzhledem k § 32 odst. 2 příslušné ustanovení tr. řádu (§ 35 odst. 3).

K § 9:

S ohledem na povahu řízení podle oddílu druhého není přítomnost odsouzeného a obhájce nutná, a proto soud rozhoduje v neveřejném zasedání. I v těchto případech lze jeho rozhodnutí napadnout řádným opravným prostředkem. Naopak v řízení podle oddílu třetího, ve kterém se bude provádět více či méně obsáhlé dokazování, je nutné, aby soud rozhodoval ve veřejném zasedání. Výjimku tvoří případy, kdy soud návrh zamítne z formálních důvodů uvedených v zákoně, aniž by věcně přezkoumával původní rozhodnutí a řízení mu předcházející.

K § 10:

S ohledem na závažnost rozhodování a složitost řízení zejména ve věcech pravomocně skončených"před mnoha lety je nutné, aby se veřejného zasedání účastnili prokurátor i obhájce a prokurátor byl přítomen i v neveřejných zasedáních. Na zvolení nebo ustanovení obhájce se užije příslušných ustanovení trestního řádu.

K § 11:

Zajištění účasti odsouzeného ve veřejném zasedání především ve věcech pravomocně skončených v dřívější době může být značně problematické, a proto se umožňuje, aby soud mohl konat řízení i bez jeho přítomnosti za podmínky, že věc lze spolehlivě rozhodnout. Pokud v těchto případech nelze doručit odsouzenému vyrozumění o veřejném zasedání, připouští se, aby bylo doručeno pouze obhájci.

K § 12:

Upravuje se postup v případech, kdy soud pro své rozhodnutí potřebuje provést předem šetření a dále rozsah povinností ostatních orgánů a organizací při předkládání písemností a vyřizování dožádání soudů.

K § 13:

Vzhledem k potřebě řádného zajištění skutkového stavu se na výslech svědků o okolnostech souvisejících s původním řízením nepoužití ustanovení o zákazu výslechu v případech, kdy předmětem výslechu jsou okolnosti tvořící státní tajemství nebo tehdy, jestliže by svědek porušil státem uloženou povinnost mlčenlivosti. Výjimku tvoří případy, kdy jako svědek by o těchto okolnostech měl být vyslechnut obhájce vystupující v původním řízení.

K § 14:

V tomto ustanovení je upraven postup soudu v řízení podle oddílu třetího. Taxativně stanovené důvody, pro které soud původní rozhodnutí zruší, jsou obsahově shodné s důvody, pro které mohlo dojít ke zrušení pravomocného rozhodnutí v rehabilitačním řízení podle zákona č. 82/1968 Sb.

Zruší-li soud původní rozhodnutí, by jen zčásti, zruší zároveň všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud pozbyla podkladu.

V odstavci 2 je vyjádřena zásada beneficium cohaesionis, která platí i v řízení o mimořádných opravných prostředcích podle trestního řádu.

K § 15:

Zruší-li soud v přezkumném řízení napadené rozhodnutí, pokračuje v řízení na podkladě původní obžaloby. Vzhledem k tomu, že návrh na zahájení řízení směřuje vždy ve prospěch odsouzeného, platí pro nové rozhodnutí ve věci zákaz reformace in peius. V případě, že v novém řízení došlo k zastavení trestního stíhání v důsledku promlčení nebo amnestie, má obviněný právo domáhat se pokračování v řízení obdobně, jako je tomu v řízení podle trestního řádu (§ 11 odst. 2). Jestliže soud v takovém řízení vysloví vinu, neuloží trest (§ 227 tr.ř.).

K § 16:

V zájmu plné rehabilitace zákon obsahuje výjimky, které platí i pro řízení o návrhu na.povolení obnovy řízení podle trestního řádu.

K § 17:

Na způsob, jakým soud v řízení rozhoduje, se použijí obecně platná ustanovení trestního řádu (§ 119 odst. 1). Současně se zajišťuje, aby proti každému rozhodnutí podle předchozích ustanovení nebo podle § 20, pokud soud rozhoduje v prvním stupni, bylo zachováno právo řádného opravného prostředku.

K § 18:

Jestliže po zrušení původního rozhodnutí dojde k uložení nového trestu, přichází v úvahu započítání vazby a trestu podle § 38 trestního zákona. Je třeba na uvedené ustanovení v zákoně výslovně odkázat, aby bylo možné tímto způsobem zápočet provést.

K § 19:

Úprava povinnosti hradit náklady řízení přebírá stejná hlediska, jaká platí pro řízení o návrhu na povolení obnovy podle trestního řádu.

Za podmínek uvedených v odstavci 3 nelze na odsouzeném spravedlivě žádat, aby hradil náklady obhajoby. Proto se stanoví, že v těchto případech náklady obhajoby hradí stát.

K § 20:

Pokud došlo ke zrušení původního rozhodnutí v celém rozsahu, ať již ze zákona, nebo v přezkumném řízení, je třeba mít za to, že odsouzený původně uložený tresty odpykával protiprávně. Proto je třeba zrušit i další odsuzující rozhodnutí pro činy, kterých se odsouzený dopustil v prostředí výkonu takového trestu, kterému se objektivně nebyl povinen podrobovat. Jedná se především o odsouzení za trestné činy kvalifikované jako maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1, písm. b) nebo c) tr. zákona. Výjimku tvoří excesy, které měly za následek smrt, těžkou újmu na zdraví nebo škodu velkého rozsahu.

K § 21:

Provedení této další rehabilitace se váže na návrh osoby uvedené v § 5 odst. 1 a 2. Zajistit rozhodování i bez návrhu by znamenalo prověřit prakticky všechny soudní spisy za posledních 42 let, podle popisu skutku v rozsudku zjišťovat, zda se jednalo o čin spáchaný ve výkonu trestu odnětí svobody a v kladných případech dále ověřovat, zda rozsudek v jiné trestní věci ukládající trest odnětí svobody, byl zrušen podle tohoto zákona. Proto se volí stejný postup, jaký platil v zákoně č. 82/1968 Sb. Podání návrhu není v těchto věcech limitováno lhůtou, neboť mu musí předcházet řízení podle oddílu druhého nebo třetího ohledně jiného předcházejícího rozhodnutí.

K § 22:

V podstatě se přejímá osvědčené ustanovení § 27 rehabilitačního zákona č. 82/1968 Sb., o náhradě škody. Obecně je třeba říci, že rozhodování o náhradě těchto škod není součástí vlastního rehabilitačního (trestního) řízení. To plyne již z toho, že předpokladem odškodnění je to, aby odsuzující trestní rozhodnutí bylo ve vlastním rehabilitačním řízení pravomocně zrušeno.

Podle druhého nebo třetího oddílu budou zrušeny též výroky o trestu propadnutí majetku, propadnutí věci či zabrání věci, takže by přicházela v úvahu majetková restituce. Je však třeba vzít v úvahu, že za období více než 40 let došlo k převodům těchto věcí, k jejich dědění atd. Bude třeba mimo jiné posoudit otázku dobré víry současného držitele věci, možnost vrácení věcí s ohledem na změny jejich podstaty, otázku výše peněžité náhrady, jestliže vrácení věci nebude možné nebo účelné.

Jde tedy o složitou a specifickou problematiku, k jejímuž komplexnímu posouzení bude třeba provést šetření o převodech těchto majetků a věcí, posoudit dopady na státní rozpočet

atd. Jelikož je třeba postižené rychle odškodnit, osnova navrhuje, aby tento zákon neupravoval otázky spojené s majetkovými restitucemi, jak vyplývají ze zrušení shora uvedených trestů a ochranného opatření zabrání věci, a odkázal na úpravu, která bude komplexně provedena zvláštním zákonem. Teprve na jeho základě se budou moci postižení domáhat svých nároků ohledně majetkových restitucí.

Pro časový odstup může v mnoha případech dojít k situaci, že podklady, které jsou rozhodující pro výpočty náhrad podle odstavce 1, písm. a) a b) (zejména mzdové listy) budou skartovány. Aby vůbec bylo možno rozhodnout, bude tam, kde tyto podklady nejsou dostupné, třeba nároky paušalizovat.

K § 23:

Předchozí projednání nároků u ústředních orgánů podle zákona č. 58/1969 Sb.,o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným postupem, je i v případě rozhodování podle § 22 návrhu účelné.

Tříletá promlčecí doba podle zák. č. 58/1969 Sb. je však příliš dlouhá, zejména jestliže se uváží, že subjektivní promlčecí doba pro uplatnění nároků na náhradu škody činí podle obecných ustanovení jen 2 roky.

K 24 až 26:

K dosažení plné rehabilitace je nutné provést i odpovídající úpravy, jež mají dopad do důchodového zabezpečení rehabilitovaných osob a zajistit i odškodnění dalších osob, jichž se nepochybně odsouzení blízkého příbuzného dotklo i v jejich sociální oblasti. Volí se obdobná úprava, jakou v tomto směru obsahoval již zákon č. 82/1968 Sb.

K § 27:

Osvobození řízení o náhradě škody podle tohoto zákona plně vyplývá z jeho povahy.

K § 28:

Je třeba zajistit postih za trestné činy, které přivodily nezákonnosti napravované tímto zákonem nebo k nim přispěly, za současného respektování zákonných ustanovení o promlčení trestního stíhání. Jestliže trestnost činu již byla promlčena, nelze ji zpětně obnovovat. V případech, kdy promlčecí doba k datu účinnosti tohoto zákona dosud neuplynula, je žádoucí ji prodloužit obdobným způsobem, jak tomu bylo v zákoně č. 82/1968 Sb. Trestnímu stíhání totiž zpravidla bude předcházet rehabilitační řízení v jiné věci podle tohoto zákona.

K § 29:

Je třeba zabránit případům, kdy v téže věci by současně probíhalo řízení o mimořádných opravných prostředcích podle trestního řádu a řízení podle tohoto zákona. Proto se preferuje rehabilitační řízení, které je pro odsouzeného nejvýhodnější.

K § 30:

V zájmu právní jistoty se výslovně stanoví, že přezkumnému řízení podle tohoto zákona nebrání skutečnost, že v minulosti obdobný přezkum již prováděl nejvyšší soud v řízení o stížnosti pro porušení zákona.

K § 31:

Vzhledem k tomu, že rehabilitace podle tohoto zákona je přípustná v širším měřítku, než tomu bylo podle zákona č. 82/1968 Sb., navíc výrazně omezeným novelou provedenou zákonem č. 70/1970 Sb., nevylučuje se aplikace tohoto zákona i ve věcech, v nichž soud již rozhodoval podle předchozího rehabilitačního zákona.

K § 32:

Vzhledem k tomu,že jednotlivá ustanovení zákona mohou být aplikována v různých stádiích řízení i vzhledem k nutnosti používat v řízení podle oddílu šestého odlišné terminologie, upravuje se výklad pojmů pro účel tohoto zákona.

V řízení podle tohoto zákona se postupuje (nejde-li o řízení podle oddílu šestého) podle zásad obecně platných pro trestní řízení. Proto se i v případech, kdy tento zákon neobsahuje zvláštní ustanovení, stanoví podpůrná platnost trestního řádu.

K § 33:

Aplikace zákona č. 82/1968 Sb., ve znění zákona č. 70/1970 Sb., v současné době již nepřichází v úvahu, a proto se navrhuje jeho zrušení. Nároky, které byly přiznány podle zákona č. 82/1968 Sb. samozřejmě zůstávají zachovány.

Finanční dopady odškodnění rehabilitovaných osob lze vyčíslit jen přibližným odhadem. Za trestné činy a další delikty uvedené v oddílu druhém a třetím návrhu zákona bylo odsouzeno přibližně 220.000 osob, z toho 116.000 osob za trestný čin opuštění republiky podle 109 trestního zákona. Naprostá většina z nich byla pro uvedený trestný čin odsouzena v řízení proti uprchlému, a proto v těchto případech nepřichází v úvahu uplatnění nároků na náhradu škody podle tohoto zákona. S přihlédnutím k této skutečnosti a počtu odsouzených, rehabilitovaných již podle zákona č. 82/1968 Sb., přichází v úvahu odškodnění přibližně 102.000 osob.

Ve lhůtě stanovené zákonem č. 82/1968 Sb., využila možnosti domáhat se rehabilitace jen jedna třetina osob z celkového počtu odsouzených, na něž se tento zákon vztahoval. Nyní předkládaný návrh předpokládá provedení rehabilitace v daleko širším měřítku a za delší časové období; proto je třeba předpokládat, že ke skutečné aplikaci rehabilitačního zákona dojde ve větším rozsahu, přibližně v polovině případů, na něž se teoreticky vztahuje. Nárok na odškodnění by za této situace uplatnilo přibližně 51.000 rehabilitovaných osob. Průměrná výše náhrady škody poskytovaná osobám rehabilitovaným podle zákona č. 82/1968 Sb., pokud byly plně rehabilitovány (tj. v novém řízení zcela zproštěny obžaloby), činila 22.761 Kčs. V případě, že by došlo k plné rehabilitaci uvedeného počtu 51.000 osob (což je však mezní situace), činily by celkové náklady na náhradu škody částku 1.160.811.000 Kčs.

Jednorázové náklady na přepočty a doplatky důchodů upravených podle tohoto zákona představují v ČSSR částku 500.000.000 Kčs a zvýšené náklady na jejich výplatu v dalších letech přibližně 60.000.000 Kčs ročně.

V souvislosti s přijetím zákona o soudní rehabilitaci bude nutné zvýšit počet pracovníků krajských a okresních soudů a ministerstev spravedlnosti jako ústředních orgánů, příslušných k projednání nároků podle zákona č. 58/1969 Sb. Požadavky na zvýšení počtu pracovníků krajských a okresních soudů, pokud má být zajištěno plynulé vyřizování věcí, představují v České republice 966 osob a 53.437.000 Kčs na mzdových prostředcích a ve Slovenské republice 483 osob a 26.700.000 Kčs na mzdových prostředcích. Zvýšení rozpočtu výdajů neinvestičních a investičních představuje včetně mzdových prostředků v ČR 80.723.000 Kčs a v SR 39.765.000 Kčs.

V případě, že samotné vyřízení žádostí o odškodnění rehabilitovaných osob by mělo být na ministerstvech spravedlnosti skončeno do 3 let, bude nutné zvýšit počet jejich pracovníků na MS ČR o 38 a na MS SR o 19, což představuje zvýšené nároky na mzdové prostředky o 1.888.800 Kčs na MS ČR a o 944.395 Kčs na MS SR ročně.

Provádění zákona o soudní rehabilitaci si vyžádá rovněž dočasné zvýšení počtu pracovníků resortu prokuratury, a to v ČR minimálně o 523 prokurátorů a odborných pracovníků (včetně generálních prokuratur ČSR a ČR), spolu se zvýšením dosavadních mzdových prostředků o 25.787.000 Kčs a v SR minimálně o 262 prokurátorů a odborných pracovníků spolu se zvýšením mzdových prostředků o 12.918.000 Kčs ročně. Investiční a neinvestiční náklady bez mzdových prostředků bude nutné zvýšit v ČR o 9.176.000 Kčs a v SR o 4.596.000 Kčs.