Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé republiky se usneslo na tomto ústavním zákoně:

Ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava Československé republiky, se mění a doplňuje takto:

1. Vypouští se Prohlášení.

2. Články 7, 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14 a 15 zní:

(1) Vlastnické právo a jiná majetková práva občanů, právnických osob i státu jsou chráněna ústavou a zákony.

(2) Stát poskytuje všem vlastníkům rovnocennou ochranu.

(3) Dědění majetku je zaručeno.

Vlastnictví zavazuje. Vlastnické právo nesmí být zneužíváno na újmu práv jiných osob nebo společnosti.

(1) Vyvlastnění nebo jiné omezení vlastnického práva ve veřejném zájmu je možné jen zákonem nebo na základě zákona a za náhradu. Proti rozhodnutí lze podat opravný prostředek u soudu.

(2) Zákon Federálního shromáždění též upravuje podmínky převodů státního majetku do vlastnictví fyzických nebo jiných právnických osob.

(1) Nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní lesní půdní fond, přírodní zásoby podzemních vod, vodní toky a přírodní léčivé zdroje jsou ve vlastnictví státu. Podrobnosti stanoví zákon Federálního shromáždění.

(2) Zákon Federálního shromáždění stanoví, který další majetek, nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného blaha, smí být jen ve vlastnictví státu nebo určených právnických osob.

Zemědělskou půdu mohou občané sdružovat ke společnému družstevnímu hospodaření. Vlastnické právo k půdě a dědické právo k ní zůstávají nedotčena.

Výkon vlastnického nebo užívacího práva nesmí poškozovat životní prostředí nebo lidské zdraví.

Stát vytváří podmínky a stanoví pravidla pro rozvoj a ochranu podnikání a hospodářské soutěže.

Cizí právnické osoby a cizinci mohou nabývat vlastnictví a jiná majetková práva a podnikat na území Československé republiky za podmínek stanovených zákonem.

Stát jim zaručuje rovnocennou ochranu jejich vlastnických a jiných majetkových práv jako právnickým a fyzickým osobám československým.

Československá republika svou hospodářskou politikou usiluje o sociálně spravedlivou společnost a o vytvoření nezbytných podmínek pro rozvoj národů, národností i svobodný rozvoj osobnosti.

Stát dbá o zachování ekologické rovnováhy ochanou přírody a péčí o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí i o šetrné využívání přírodních zdrojů."

Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb., se mění a doplňuje takto:

1. Článek 8 odst. 1 písm. 1) zní:

"1) právní úprava vlastnictví, podnikání a rozhodování hospodářských sporů."

2. Článek 24 zní:

Do působnosti Československé republiky v oblasti vlastnictví, podnikání a rozhodování sporů vznikajících při podnikatelské činnosti patří:

a) úprava vlastnictví,

b) úprava podnikání právnických a fyzických osob,

c) úprava vztahů vznikajících při podnikatelské a jiné hospodářské činnosti právnických a fyzických osob,

d) úprava ochrany výroby a obchodu, jakož i zájmů spotřebitelů, zejména úprava hospodářské soutěže, průmyslových práv, normalizace, státního zkušebnictví a státní inspekce, měrové služby, a výkon státní správy na uvedených úsecích ve věcech, u nichž to stanoví zákon Federálního shromáždění,

e) zásady ochrany a využití nerostného bohatství,

f) úprava rozhodování hospodářských sporů, jakož i jejich rozhodování v případech, které stanoví zákon Federálního shromáždění."

Platná ústavní úprava vlastnických vztahů,vycházející z dominujícího postavení státního vlastnictví a poskytující ústavní záruky pouze tzv. socialistickým, tj. kolektivistickým formám vlastnictví je překážkou obnovy demokratické institucionalizace vlastnictví. Platná ústava neupravuje institut soukromého vlastnictví a vyřazuje jej proto z ústavních záruk.

V platné ústavní úpravě jsou rovněž individuální vlastnické vztahy k půdě překryty institutem tzv. společenského užívání půdy jednotlivými zemědělskými družstvy.

Nová ústavní úprava vlastnictví by neměla provádět jen nejnezbytnější změny - např. ústavní záruku soukromého vlastnictví a podnikání, ale měla by tyto otázky řešit v širších souvislostech, zejména:

1) Zbavit platnou ústavu ideologického nánosu, akcentovat právně normativní stránku ústavní úpravy vlastnických vztahů. I když právní význam prohlášení ústavy je pochybný, navrhuje se jeho zrušení se zřetelem k tomu, že obsahuje řadu historických konstatací či nereálných prognóz, které nesouvisí s právním obsahem ústavních ustanovení. Některé teze - např. vedoucí úloha KSČ - jsou již ústavní novelou z prosince 1989 překonány. S navrhovanou novou ústavní úpravou vlastnických vztahů a ekonomiky je v prohlášení ústavy zcela překonána zejména charakteristika etapy společenského vývoje: "přecházíme k budování vyspělé socialistické společnosti a shromažďujeme síly pro přechod ke komunismu". Obdobně je tomu s tvrzeními o přednostech socialistického zřízení, o dosažení úspěchů nemyslitelných za kapitalismu a o prognóze "rozmachu výrobních sil a takového rozmnožení bohatství společnosti, aby bylo možno vyhovět všem rostoucím potřebám společnosti."

2) Vytvořit ústavní prostor pro právní zajištění tržního hospodářství běžným zákonodárstvím a pro racionální míru ingerence státu do ekonomiky v souladu s koncepci soudobého moderního státu.

3) Stanovit taková základní právní pravidla úpravy vlastnických vztahů a ekonomiky, která by se v zásadě (po ověření praxí a případných korekturách) mohla stát již součástí nové moderní ústavy.

K čl. 7 až 9

V tomto ustanovení na rozdíl od dřívější úpravy, priorizující státní a družstevní vlastnictví, se stanoví zásada rovnoprávnosti a stejné právní garantovanosti vlastnictví všech právních subjektů včetně zákonných podmínek vyvlastnění nebo jiného omezení vlastnického práva. Čl. 9 posiluje záruky vlastnického práva tím, že přímo zakládá pravomoc soudů přezkoumávat na základě zákona učiněných rozhodnutí o vyvlastnění, popř. omezení vlastnického práva. Je zde rovněž vyjádřena sociální funkce vlastnictví, včetně povinností vlastníků chránit životní prostředí.

K čl. 10

Ustanovení uvádí obligatorní vztah předmětů státního vlastnictví. Přitom se vychází z toho, že ostatní majetek vyhrazený státem je stanoven dosavadním zákonodárstvím, případně může být nově vymezen zákonem.

K čl. 11

Sdružování pozemků ke společnému družstevnímu hospodaření se doplňuje ústavní zárukou vlastnického i dědického práva k půdě.

K čl. 12

V souladu se společenským zájmem na ochraně životního prostředí se výslovně zakotvuje zákaz jeho poškozování výkonem vlastnického nebo užívacího práva. Toto nové ustanovení proto zavazuje nejen vlastníky, ale i uživatele, to je i zemědělská družstva.

K čl. 13

U tomto ustanovení se vytváří ústavní základ úlohy státu v regulaci podnikání a jeho ochraně.

K čl. 14

Toto ustanovení zajišťuje záruky vlastnických a jiných majetkových práv zahraničním právnickým a fyzickým osobám při podnikatelské činnosti na území Československa, a to rovnoprávně s československými fyzickými a právnickými osobami.

K čl. 15

Novým způsobem se upravuje ekonomická funkce státu s akcentem na zajišťování sociální spravedlnosti a vytváření podmínek pro svobodný rozvoj národů a národností.

Z původního čl. 15 odst. 2 se přejímá ekologická funkce státu, je však formulována s přihlédnutím k novým poznatkům.

V souladu se změnami ústavních ustanovení o vlastnických a hospodářských vztazích je nezbytné provést též odpovídající úpravy a zpřesnění v kompetenčních ustanoveních ústavního zákona o československé federaci v platném znění, tj. v čl. 8 a čl. 24 tohoto ústavního zákona, pokud jde o vymezení působnosti federace. Jde zejména o jednotnou úpravu všech druhů podnikání a hospodářské soutěže, jakož i o úpravu rozhodování sporů vznikajících při podnikatelské činnosti. Tato ústavní změna umožní v dalším vývoji nahradit hospodářskou arbitráž obchodními soudy.