Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(1) Fyzické osoby mohou provozovat podnikatelskou činnost individuálně v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem nebo mohou ke společnému provozování podnikatelské činnosti vytvářet obchodní společnosti podle zvláštních předpisů. [§... hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb., ve znění zákona č. ...... /1990, kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník.]

(2) Podnikatelskou činností se rozumí trvalé provozování výroby, obchodu nebo poskytování služeb a prací nebo jiné činnosti. za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů (dále jen "podníkání"). [§... hospodářského zákoníku.]

Fyzické osoby podnikající podle tohoto zákona (dále jen "podnikatel") mohou provozovat i činnosti, které jsou zvláštními předpisy vyhrazeny pouze organizacím, a to ve stejném rozsahu a za stejných podmínek.

Podnikateli nelze stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje.

(1) Podnikatel může při podnikání zaměstnávat neomezený počet pracovníků.

(2) Vztah podnikatele a pracovníka se řídí pracovně právními předpisy. Pracovně právní vztah nemůže vzniknout mezi manžely.

Podnikatel je oprávněn za účelem podnikání nabývat majetek v neomezeném rozsahu.

(1) Oprávnění k podnikatelské činnosti podle tohoto zákona vzniká na základě podané žádosti registrací u orgánu příslušného k registraci.

(2) Orgán příslušný k registraci provede registraci, pokud podmínky a náležitosti žádosti odpovídají ustanovením tohoto zákona.

(1) Podmínkou registrace je věk 18 let žadatele, jeho způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a odborná kvalifikace, pokud ji povaha podnikání vyžaduje.

(2) Bezúhonnost orgán příslušný k registraci posuzuje ve vztahu k předmětu podnikání s ohledem na ochranu práv jiných občanů a organizací.

(3) Jestliže je podle zvláštních předpisů k výkonu činnosti, která má být předmětem podnikání třeba zvláštní povolení, oprávnění nebo způsobilost, nelze registraci provést bez tohoto zvláštního povolení, oprávnění nebo průkazu způsobilosti. [Například: § 25 odst. 2, 34 odst. 1 a 2, § 37, odst. 3, § 40 odst. 1, § 43 odst. 2 zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasilatelství. § 43 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). § 5 odst. 1 a 2, § 12 odst. 1, § 17, § 32 odst. 2 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu. § 3 zákona ČNR č. 62/1968 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu. § 3 zákona SNR č. 52/1968 Sb., o geologických pracích a o Slovenském geologickém úřadu. § 5 odst. 2, § 27 zákona ČNR č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. § 5 odst. 2, § 27 zákona SNR č. 5211988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě. § 5 a 27 nařízení vlády ČSR č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. § 5 a 27 nařízení vlády SSR č. 206/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví. § 13 odst. 1, písm. b), § 14 zákona ČNR č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě ve znění zákona ČNR č. 116/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon ČNR 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě. § 13 odst. 1, písm. b), § 14 zákona SNR č. 130/1981 Sb. o vnitřním obchodě ve znění zákona SNR č. 108/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon SNR č. 130/1981 Sb., o vnitřním obchodě.]

(4) V případě, že podnikatel má v úmyslu uskutečňovat podnikatelskou činnost, jejímž předpokladem je určitá odborná kvalifikace, způsobilost nebo oprávnění, prostřednictvím vedoucího nebo jiného pracovníka, musí uvedené podmínky splňovat tento vedoucí nebo jiný pracovník.

(1) V žádosti o registraci je žadatel povinen uvést:

a) své jméno, příjmení, místo trvalého bydliště, rodné číslo; tytéž údaje, týkající se vedoucího nebo jiného pracovníka, jde-li o případ podle § 7 odst. 4,

b) předmět podnikání,

c) místo podnikání, je-li trvalé,

d) obchodní název (firmu) [§... hospodářského zákoníku.], pod nímž bude podnikat, skládající se z jeho příjmení a případného dodatku; v případech zvláštního zřetele hodných může orgán příslušný k registraci připustit i jiný obchodní název (firmu),

e) den zahájení podnikání.

(2 ) K žádosti o registraci je žadatel povinen připojit:

a) doklad o povolení, oprávnění nebo způsobilosti, pokud je podle § 7 odst. 3 tohoto zákona pro předmět podnikání, o jehož registraci se žádá potřebný,

b) doklad o odborné kvalifikaci, způsobilosti nebo oprávnění žadatele, vedoucího, nebo jiného pracovníka, pokud je podle § 7 odst. 4 tohoto zákona tento doklad pro podnikání nezbytný,

c) výpis z rejstříku trestů.

(3) Cizí státní příslušník neuvádí v žádosti rodné číslo a nepřipojuje výpis z rejstříku trestů. Místo výpisu z rejstříku trestů připojuje k žádosti obdobný doklad prokazující bezúhonnost.

(4) Orgán příslušný k registraci může upustit od požadavku předložení dokladu o odborné kvalifikaci, jestliže žadatel jiným způsobem prokáže přiměřenou praxi a zkušenosti v oboru podníkání, o jehož registraci žádá.

(1) Rozhodnutí o registraci obsahuje náležitosti, uvedené v § 8 odst. 1, popřípadě i časové omezení registrace, pokud o ně žadatel požádal.

(2) Orgán příslušný k registraci zašle opis rozhodnutí o registraci orgánu vykonávajícímu správu daně a příslušnému orgánu státní statistiky. Jde-li o podnikatele, který má bydliště na území Československé socialistické republiky, zašle opis rozhodnutí o registraci i orgánu, který provádí jeho sociální zabezpečení.

(3) Na základě oznámení podle odstavce 2 přidělí příslušný orgán státní statistiky podnikateli identifikační číslo.

(1) Podnikatel je povinen orgánu příslušnému k registraci oznámit všechny změny, týkající se údajů a dokladů, které je povinen uvést a předložit při podání žádosti o registraci, popřípadě předložit doklady o nich, do 15 dnů od vzniku těchto změn.

(2) Na základě hlášení podnikatele podle odstavce 1 orgán příslušný k registraci rozhodne o změně rozhodnutí o registraci, anebo registraci zruší.

(1) Orgán příslušný k registraci registraci zruší, jestliže:

a) podnikatel pozbyl povolení, oprávnění nebo způsobilost, pokud je podle § 7 odst. 3 tohoto zákona pro předmět podnikání potřebné,

b) podnikatel byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin, jehož skutková podstata souvisí s předmětem podnikání,

c) o to podnikatel požádá.

(2) Orgán příslušný k registraci může registraci zrušit, jestliže podnikatel závažným způsobem porušuje podmínky nebo povinnosti, vyplývající z rozhodnutí o registraci, z tohoto zákona nebo z ostatních obecně závazných právních předpisů nebo porušuje zásady poctivého obchodního styku nebo hospodářské soutěže[§... hospodářského zákoníku.]; v těchto případech může požádat o novou registraci nejdříve po uplynutí jednoho roku od právní moci rozhodnutí o zrušení registrace.

(3) Orgán příslušný k registraci může registraci zrušit z důvodů uvedených v odst. 2 nejdéle do tří měsíců od zjištění důvodů, které ho ke zrušení registrace opravňují, nejpozději však do jednoho roku od jejich vzniku.

(4) V rozhodnutí o zrušení registrace stanoví orgán příslušný k registraci lhůtu potřebnou pro skončení podnikání, splnění uzavřených smluv a pro ukončení případných pracovně právních vztahů.

(5) Orgán příslušný k registraci zašle opis rozhodnutí o zrušení registrace orgánu, vykonávajícímu správu daně, příslušnému orgánu, který provádí sociální zabezpečení podnikatele a příslušnému orgánu státní statistiky. Je-li podnikatel zapsán do podnikového rejstříku, zašle orgán příslušný k registraci opis rozhodnutí o zrušení registrace příslušnému rejstříkovému soudu.

(6) Orgán příslušný k registraci pozastaví podnikateli výkon té podnikatelské činnosti, k jejímuž výkonu je nezbytná podle § 7 odst. 4 odborná kvalifikace, způsobilost nebo oprávnění, které podnikatel nemá a kterou vykonával za něho vedoucí nebo jiný pracovník, který podle oznámení podnikatele přestal být jeho pracovníkem.

Po předložení dokladů, kterých je k podnikání třeba podle § 7 odst. 3 nebo 4 tohoto zákona, orgán příslušný k registraci své rozhodnutí o pozastavení výkonu podnikatelské činnosti zruší.

Oprávnění k podnikatelské činnosti zaniká:

a) rozhodnutím orgánu příslušného ke zrušení registrace podle § 11 tohoto zákona,

b) smrtí podnikatele.

(1) Pokud v předchozím kalendářním roce přesáhl základ daně [§ 13 zákona č. 145/1961 Sb., o dani z příjmu obyvatelstva, ve znění pozdějších předpisů.] podnikatele z jeho podnikatelské činnosti částku 540.000 Kčs nebo zaměstnává v pracovním poměru více než 25 pracovníků, je povinen zapsat se do podnikového rejstříku [§ 107 hospodářského zákoníku.]. Návrh na zápis je podnikatel povinen podat do 15. února následujícího roku a současně o této skutečnosti vyrozumět orgán příslušný k registraci.

(2) Podnikatel, který byl podle odstavce 1 zapsán do podnikového rejstříku, zůstává v tomto rejstříku zapsán i v případě, že v následujících letech nesplní podmínky uvedené v odstavce 1.

(3) Do podnikového rejstříku se může při zahájení individuálního podnikání nebo na počátku kalendářního roku, nejdéle do 15. února, zapsat registrovaný podnikatel bez ohledu na ustanovení odstavce 1.

(1) Na podnikatele zapsaného do podnikového rejstříku se vztahují ustanovení právních předpisů, upravujících práva a povinnosti československých právnických osob, pokud zákon nestanoví jinak nebo pokud to povaha věci nevylučuje.

(2) Předpisy o normalizaci [např. zákon č. 96/1964 Sb., o technické normalizaci.] a metrologii [např. zákona č. 35/1962 Sb., o měrové službě, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška Úřadu pro normalizaci a měření č. 61/1963 Sb., o zajišťování správnosti měřidel a měření, ve znění pozdějších předpisů.] se vztahují na všechny podnikatele.

(1) Na věci ve vlastnictví podnikatele, sloužící k podnikání se vztahují ustanovení obecně závazných právních předpisů o osobním vlastnictví a spoluvlastnictví, s výjimkou ustanovení občanského zákoníku o zdroji, účelu a o předmětu osobního vlastnictví [§ 125, 126 a § 127 občanského zákoníku].

(2) Podnikatel může nakládat též s právy a jinými hodnotami, spojenými s podnikatelskou činností.

(1) K použití majetku v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů potřebuje podnikatel při zahájení podnikání souhlas druhého manžela. I dalším právním úkonům, souvisejícím s podnikáním již souhlas druhého manžela nepotřebuje.

(2) Soud na návrh jednoho z manželů zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, jestliže jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti.

Podnikatel může jednat prostřednictvím zástupce. Pracovník podnikatele je jako jeho zástupce oprávněn k právním úkonům, k nimž při plnění pracovních úkolů obvykle dochází. Pro zastoupení na základě plné moci platí ustanovení občanského zákoníku.

(1) Občansko právní vztahy mezi podnikateli a jinými fyzickými osobami se řídí občanským zákoníkem, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Právní vztahy při uskutečňování podnikatelské činnosti mezi podnikateli a československými právnickými osobami, jakož i mezi podnikateli navzájem se řídí hospodářským zákoníkem s výjimkou ustanovení, jež stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazkové vztahy, jakož i těch ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze individuálního podníkání fyzických osob nebo jsou v rozporu s postavením podnikatele, vymezeným v zákoně.

(3) Ustanoveními odstavců 1 a 2 není dotčen předmět úpravy zákoníku mezinárodního obchodu.

(4) Podnikatel je oprávněn provádět zahraničně hospodářskou činnost za podmínek stanovených zvláštními předpisy [např. zákon č. 42/1980 Sb., o hospodářských stycích se zahraničím, ve znění zákona č. ...../1990 Sb., zákon č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí, ve znění zákona č. ...../1990 Sb.].

(1) Podnikatel není vázán lhůtami, které jsou stanoveny občanským zákoníkem pro provedení služby a pro odstranění vady poskytnuté služby [§ 268 odst. 1, § 273 odst. 1, § 277 a § 281 odst. 1 občanského zákoníku.]. Vady poskytnuté služby je povinen odstranit ve lhůtě dohodnuté se zákazníkem; nedojde-li k dohodě o lhůtě k odstranění vady, je povinen tuto vadu odstranit ve lhůtě,přiměřené povaze služby a okolnostem jejího poskytování.

(2) Při přijetí věci k opravě, úpravě nebo ke zhotovení věci na zakázku, je povinen podnikatel vydat písemné potvrzení o jejím převzetí. Potvrzení o přijetí objednávky [§ 264 a § 283 občanského zákoníku.] je povinen vydat jen na žádost zákazníka. Tyto povinnosti nemá, je-13 služba poskytnuta na počkání.

O rozsahu poskytnuté služby a o zaplacení ceny za ni je podnikatel povinen vydat písemné potvrzení jen tehdy, pokud o to zákazník požádá.

(1) Podnikatel odpovídá za škodu způsobenou jiným občanům porušením právní povinnosti také tehdy, byla-li škoda při podnikání způsobena těmi, které k podnikání použil; případná odpovědnost těchto občanů podle pracovně právních předpisů není dotčena. Podnikatel se odpovědností zprostí, jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat.

(2) Podnikatel je před zahájením podnikání povinen uzavřít smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s podnikáním.

(1) Registrací vzniká zákonné pojištění odpovědnosti podnikatele za škodu vzniklou pracovníkům při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, za kterou podnikatel odpovídá podle zákoníku práce [§ 137 - 205b zákoníku práce].

(2) Bližší podmínky tohoto pojištění včetně sazby pojistného upraví obecně závazným právním předpisem ministerstvo financí cen a mezd České socialistické republiky a ministerstvo financí cen a mezd Slovenské socialistické republiky.

Podnikatel je při podnikání povinen na vyzvání oprávněných orgánů prokázat své oprávnění k podnikání. Dále je při podnikání oprávněn a povinen používat obchodní název (firmu) uvedený v rozhodnutí o registraci.

Prodávat zboží a poskytovat služby na území Československé socialistické republiky může podnikatel na místech, která má právo užívat, na trzích nebo na jiných místech k tomu určených.

(1) Podnikatel je povinen vést účetnictví, kterým prokazuje příjmy, výdaje a výsledek podnikatelské činnosti, majetek sloužící k jejímu provozování a závazky z této činnosti vyplývající.

(2) Podnikatel vede jednoduché nebo podvojné účetnictví v souladu se stanovenými účetními zásadami.

Postavení, práva a povinnosti odborových orgánů stanovená právními předpisy nejsou tímto zákonem dotčena.

Podnikatel je při podnikání povinen co nejúčinnější chránit životní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány a zejména dbát toho, aby neohrožoval zdraví jiných občanů.

Soudní přezkoumání rozhodnutí § 28

(1) Rozhodnutí o registraci, změně registrace a zrušení registrace podle tohoto zákona jsou přezkoumatelná krajským soudem podle zvláštních předpisů [§ 244 a následující občanského soudního řádu].

(2) Návrh na přezkoumání rozhodnutí podle odstavce 1 lze krajskému soudu podat až po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení [§ 53 - 61 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)] ve lhůtě podle zvláštních předpisů [§ 247 odst. 2 občanského soudního řádu].

Povolení k prodeji zboží a poskytování jiných služeb udělená občanům před nabytím účinnosti tohoto zákona podle nařízení vlády České socialistické republiky č. 1/1988 Sb., o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru nebo podle nařízení vlády Slovenské socialistické republiky č. 2/1988 Sb. o prodeji zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru, se považují za registraci podle tohoto zákona. Občan, kterému bylo takové povolení uděleno se považuje za podnikatele a jeho právní poměry se nadále řídi tímto zákonem.

Souhlas národního výboru udělený občanům k poskytování dočasného ubytování v soukromí před nabytím účinnosti tohoto zákona podle nařízení vlády České socialistické republiky č. 63/1984 Sb., o poskytování dočasného ubytování v soukromí se souhlasem národního výboru nebo podle nařízení vlády Slovenské socialistické republiky č. 64/1984 Sb., o poskytování dočasného ubytování v soukromí se souhlasem národního výboru se považuje za registraci podle tohoto zákona. (Občan, kterému byl takový souhlas udělen, se považuje za podnikatele a jeho právní poměry se nadále řídí tímto zákonem.

Pokud se v obecně závazných právních předpisech používá termín "prodej zboží a poskytování jiných služeb občany na základě povolení národního výboru" nebo "poskytování dočasného ubytování v soukromí se souhlasem národního výboru" nebo "poskytování věcných plnění a výkonů občany na základě povolení národního výboru", rozumí se tím podnikání podle tohoto zákona.

Federální ministerstvo financí upraví obecně závazným právním předpisem způsob odpisu základních prostředků.

Po dni účinnosti tohoto zákona se nepoužijí ustanovení:

1. § 2 dekretu prezidenta republiky č. 100/1945 Sb., o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků, ve znění zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků;

2. § 3 zákona č. 114/1948 Sb., o znárodnění některých dalších průmyslových a jiných podniků a závodů a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků;

3. § 3 zákona č. 115/1948 Sb., o znárodnění dalších průmyslových a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru, ve znění zákona č. 108/1950 Sb., kterým se mění a doplňují předpisy o znárodnění některých podniků průmyslu potravinářského;

4. § 3 zákona č. 120/1948 Sb., o znárodnění obchodních podniků s 50 nebo více činnými osobami;

5. § 1 odst. 2 zákona č. 121/1948 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, ve znění zákona č. 58/1951 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o znárodnění ve stavebnictví;

6. § 3 zákona č. 123/1948 Sb., o znárodnění polygrafických podniků;

7. § 6 zákona č. 124/1948 Sb., o znárodnění některých hostinských a výčepnických podniků a ubytovacích zařízení.

Zrušují se: § 397 odst. 4, § 489a a § 490 odst. 2 občanského zákoníku.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ............ 1990.

Obecná část

Vláda národního porozumění přijala ve svém programovém prohlášení jako dlouhodobý ekonomický cíl přechod na tržní ekonomiku, jedinou racionální cestu dynamizace hospodářského rozvoje a účelného využívání přírodních zdrojů. Úplný přechod na tržní ekonomiku je nedílně spojen s rychlým rozvojem soukromého podnikání jako rovnoprávné formy podnikání státu a podnikání skupinového (zejména družstevního a společenských organizací). Očekává se přitom, že soukromé podnikání přispěje významně k urychlení rozvoje naší ekonomiky.

Soukromé podnikání bude mít v budoucnosti rozhodující význam při odstraňování monopolu a formování soutěživých struktur v rámci československého hospodářství. Lze očekávat, že jeho rozšířením vzroste konkurence zejména při poskytování služeb a při výrobě řady druhů spotřebního zboží. Zároveň soukromé podnikání umožní vytvoření rovnovážné velikostní struktury podniků, tj. struktury, kterou naše ekonomika postrádá, i když je běžná ve všech vyspělých zemích. Jde o strukturu, v níž vedle sebe budou existovat velké a střední podniky se značným počtem malých firem pružně a na vysoké kvalitativní úrovni uspokojujících potřeby širokého okruhu odběratelů.

Vytvoření možnosti pro všestranně výhodný rozvoj soukromého podnikání je také základním předpokladem pro očekávané uplatnění cizího kapitálu (zahraniční majetkové účasti) při podníkání v podmínkách naší ekonomiky i pro mobilizaci volných zdrojů našich občanů, popřípadě i zdrojů organizací k podnikatelské činnosti. Lze zároveň očekávat, že podnikání zahraničních zájemců bude mnohdy spojeno i s dovozem moderní techniky a technologie a uplatněním progresivních metod řízení a organizace výroby, které urychlí hospodářský rozvoj.

V neposlední řadě se soukromé podnikání stane také prostředkem nezbytného rozvoje iniciativy občanů a společensky žádoucího usměrnění této iniciativy bezprostředním spojením výrobců s výsledky dosahovanými při podnikání. Předpokládá se, že tato iniciativa se projeví nejen v rozšíření nabídky na našem trhu, ale i v intenzívním hledání cest ke zvyšování produktivity práce uplatněním nových směrů technického rozvoje i k všestrannému zvyšování efektivnosti mimo jiné i lepším využitím existujících zdrojů.

Zákon o individuálním podnikání fyzických osob upravuje základní formu podnikání, tj. podnikání jednotlivců (fyzické osoby), které se zejména v první etapě rozvoje soukromého podnikání stane jeho převažující formou.

Navrhovaný zákon v zájmu rovnoprávnosti různých forem podnikání umožňuje fyzickým osobám podnikat bez povolovacího řízení, tj. pouze za stanovených podmínek registrace. Podnikání není omezeno počtem zaměstnávaných pracovníků ani omezením majetkovým. Je přitom umožněno ve všech oblastech, v nichž mohou podnikat socialistické organizace, a to za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako tyto organizace. Zákonem se tak odstraňuje dosavadní diskriminace soukromého podnikání, která (nařízení vlád ČSR č. 1/1988 Sb. a SSR č. 2/1988 Sb.) je stavěla do role individuální účasti občanů při poskytování služeb při značně administrativně náročném a na subjektivním posouzení závislém povolování národních výborů. Kromě tohoto značného omezení,bylo dosud soukromé podnikání proti ostatním formám znevýhodňováno praktickou nemožností využívat při službách další občany, neexistujícím přístupem k úvěru, vyhrazením řady činností jen socialistickým organizacím a ztíženými podmínkami pro pořizování výrobních prostor, strojů, materiálů a v dalších oblastech.

Zákon o individuálním podnikání fyzických osob vytváří základní rámec pro soukromé podnikání při rovnoprávném postavení podnikatelů s jinými subjekty. Jeho praktické uplatnění však nezbytně předpokládá současné uplatňování řady dalších právních předpisů, které dosud podnikání fyzických osob nebraly jako rovnoprávnou formu v úvahu. Jde zejména o Ústavu ČSSR, hospodářský zákoník, zákoník práce, trestní zákoník, devizový zákon, zákon o hospodářských stycích se zahraničím, zákony o důchodové dani a dani z příjmu obyvatelstva a další předpisy zajišťující např. nemocenské pojištění a sociální zabezpečení pro soukromé podnikatele a jejich zaměstnance, cenové podmínky a poplatky.

Zvláštní část

K části I - Obecná ustanovení

K § 1

Základní ustanovení celého zákona zakotvuje právo fyzické osoby ke svobodné výdělečné činnosti.

Na základě tohoto ustanovení jsou fyzické osoby oprávněny k trvalému provozování výroby, obchodu nebo poskytování služeb a prací nebo jiné činnosti za účelem získávání trvalého zdroje peněžních příjmů, tedy k podnikatelské činnosti a to buď podnikatelské činnosti individuální nebo podnikatelské činnosti v obchodních společnostech.

Výslovné uvedení tohoto oprávnění fyzických osob je v úvodním ustanovení zákona nezbytné, i když platí ústavní princip o rovnoprávnosti všech subjektů vlastnictví a z něj vyplývající princip rovnoprávnosti všech subjektů podnikatelské činnosti.

Základní formou podnikání fyzických osob je podnikání jednotlivce, které svou úpravou v řadě směrů navazuje na dřívější tzv. živnostenské podnikání.

Ustanovení § 1 zároveň zakládá oprávnění fyzických osob k další formě podnikání a to k podnikání v obchodních společnostech. Úprava této formy podnikání je ponechána zvláštním předpisům. Tento způsob úpravy vyjadřuje zrovnoprávnění podnikání fyzických osob s jinými podnikatelskými subjekty. Jsou tak zároveň vytvářeny potřebné základy k budoucí jednotné úpravě těchto právních vztahů.

Definice podnikatelské činnosti fyzických osob je formulována stejně jako definuje podnikatelskou činnost hospodářský zákoník. I tímto způsobem je vyjadřována shoda - postavení podnikající fyzické osoby a jiných subjektů podnikatelské činnosti.

K § 2

Předložený návrh zákona upravuje individuální podnikání fyzických osob. Podnikatelům zákon umožňuje podnikat též v činnostech, které jsou dosud vyhrazeny pouze organizacím. Zákon vychází ze zásady, že individuální podnikatel i organizace musí mít pro svou podnikatelskou činnost stejné možnosti, Tam, kde mají organizace stanoveny právními předpisy určité podmínky pro podnikání, jejichž splnění se vyžaduje pro udělení oprávnění, platí stejný režim i pro podnikatele. Jestliže tedy právní předpis váže možnost podnikat v určité oblasti na povolovací režim, platí tento režim pro všechny subjekty, tedy pro státní podniky, družstva, fyzické osoby, obchodní společnosti s účastí fyzických osob atd. V případě, že se jedná o činnost, která je vyhražena právním předpisem. pouze některým jmenovitě určeným organizacím, nemohou tyto činnosti provozovat podnikatelé ani podle tohoto zákona. V těchto případech je vyjádřeno ústavou zakotvené oprávnění státu, aby některé činnosti provozoval sám nebo jím určené právnické osoby. Skutečnost, zda se jedná o podnikatelskou činnost vyhrazenou státu nebo státem svěřenou určité právnické osobě, je předmětem řízení o registraci.

V oblastech, ve kterých zákony nepřipouští podnikání fyzických osob (individuálně nebo v obchodních společnostech), vystupuje zvlášť naléhavě požadavek ochrany závažných celospolečenských zájmů. Tak je tomu zejména v oblastech využívání majetku, nezbytného k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství, v oblastech významných pro využívání kulturního dědictví a rozvoj kultury národů, nebo v oblastech tradičních výhrad státu (např. poštovní výhrada. Úprava podnikání v těchto vyhrazených oblastech bude pružně přizpůsobována specifikám společenského vývoje s tím, aby zmíněné celospolečenské zájmy byly účinně právně garantovány.

K § 3

Významnou garancí samostatnosti podnikatele je ustanovení, které výslovně zakazuje ukládat podnikateli povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje. Tímto ustanovením se vyjímá oblast individuálního podnikání fyzických osob z přímého direktivního řízení podnikatelské činnosti státem.

K § 4

V odstavci 1 je obsažen jeden ze základních postulátů, umožňující rozvoj podnikání a tím je možnost zaměstnávat v neomezeném rozsahu další pracovníky, a to ve všech druzích pracovně právních vztahů. Jedinou výjimkou jsou možnosti uzavření pracovního poměru mezi manželi navzájem. Tuto možnost zákon výslovně vylučuje. Takovéto řešení je v souladu s koncepcí, že jak majetek sloužící k podnikání, tak i přínosy z podnikatelské činnosti jsou v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Na zvláštních právních úpravách jsou ponechány úpravy práv a povinností zaměstnanců podnikatele, úprav odměny za práci, úprava výchovy učňů atd.

K § 5

Spolu s ustanovením § 3 a § 4 je v tomto ustanovení výslovně uveden další ze základních předpokladů umožňující rozvoj podnikání fyzických osob. Zaručuje se jím možnost nabývání majetku bez omezení, a to jak co do druhu, tak co do rozsahu.

K části II - Oprávnění k podnikatelské činnosti

K § 6

V tomto ustanovení je formulován obecný předpoklad pro vznik oprávnění ke každé podnikatelské činnosti fyzické osoby. Je zvolena velmi jednoduchá a liberální forma, kdy oprávnění k podnikatelské činnosti vzniká pouhým přihlášením fyzickou osobou. Tento postup je podobný s postupem který byl uznáván též živnostenským řádem (císařský patent č. 227/1859 ř.z.). Při splnění obecného předpokladu a dále stanovených zvláštních předpokladů pro výkon podnikatelské činnosti má orgán příslušný k registraci povinnost pouze konstatovat existenci těchto předpokladů, vyžadovaných taxativně zákonem, což se děje vydáním příslušného rozhodnutí registrujícího orgánu v řízení podle správního řádu.

K § 7

Podat žádost o registraci může každý, kdo splňuje zákonem stanovené podmínky věku, způsobilosti a bezúhonnosti. Zvláštní důraz je kladen na bezúhonnost žadatele a jsou stanoveny relativně konkrétní kritéria pro její posuzování.

Smyslem posouzení bezúhonnosti žadatele je zajistit, aby z podnikatelské činnosti fyzických osob byli vyloučeni ti, kteří neskýtají dostatečné záruky dodržování pravidel poctivého obchodního styku o to s přihlédnutím k povaze, rozsahu a možnostem předpokládané podnikatelské činnosti. Stanovením podmínky bezúhonnosti je také sledováno, aby žádost nepodávaly osoby, jimž byla podnikatelská činnost výrokem soudu nebo správního orgánu zakázána.

I když fyzická osoba smí při výkonu podnikatelské činnosti zaměstnávat jiné osoby, základem této formy podnikání bude zřejmě vlastní práce žadatele. Proto vedle obecných předpokladů musí žadatel splňovat i předpoklady zvláštní, je-li k výkonu činnosti, která má být předmětem podnikání třeba zvláštní povolení, oprávnění nebo způsobilost.

Pokud žadatel nezamýšlí uskutečňovat podnikatelskou činnost, k níž je zapotřebí zvláštní povolení, oprávnění nebo průkaz způsobilosti sám, musí splňovat zákonem stanovené požadavky pro výkon podnikatelské činnosti určený vedoucí. I v případě, že podnikatel uskutečňuje podnikatelskou činnost prostřednictvím vedoucího, zůstává odpovědným ve vztahu ke správním orgánům za dodržování právních předpisů. Vedoucí odpovídá podnikateli na základě pracovně právního vztahu za odborně bezvadné provozování podnikatelské činnosti. Vedoucí odpovídá ve vztahu ke správním orgánům za porušení právních předpisů, jen pokud je sám zavinil. Vedoucí jedná jménem podnikatele a na jeho účet.

Odbornou kvalifikaci, způsobilost nebo oprávnění musí mít též jiní pracovníci podnikatele, je-li jí k výkonu povolené činnosti třeba.

K § 8

Náležitosti žádosti o registraci jsou stanoveny s ohledem na uvedený princip registrace v zákoně taxativně.

Vedle základních identifikačních údajů žadatele je požadováno, aby v žádosti byl uveden předmět podnikání. Přesné vymezení předmětu podnikání v žádosti o registraci má význam jednak pro hodnocení otázky zda nejde o podnikání činnosti zakázané nebo činnosti vyhrazené určitým právnickým osobám, jednak má umožnit orientaci příslušným správním orgánům, zejména kontrolním, finančním a orgánům státní statistiky. Rovněž tak je přesné vymezení předmětu podnikání významné pro hodnocení odborné kvalifikace a způsobilosti osob, podílejících se na podnikatelské činnosti.

Jestliže v souvislosti s podnikatelskou činností je poskytována jiná služba, např. občerstvení v autoservisu, je třeba i zde registrace podnikatelské činnosti vedle základního předmětu podnikání, a to za předpokladu, že tato jiná služba má povahu pravidelné samostatné činnosti, uskutečňované se záměrem dosáhnout výnosu nebo jiné hospodářské výhody bez zřetele na to, pro jaký účel je určena, má-li tedy rovněž charakter podnikatelské činnosti.

Uvedení místa podnikání v žádosti o registraci neomezuje místo podnikání. Místem podnikání zákon rozumí nejen sídlo základního závodu, ale popř. i sídla poboček tohoto závodu, pokud činnost základního závodu a poboček vzájemně věcně souvisí. Pro označení pobočky platí stejná pravidla, jako platí pro označování základního závodu.

Zákon jako základní pravidlo pro tvorbu obchodního názvu (firmy) stanoví zásadu užití vlastního příjmení a případného dodatku. Jako doplňující forma tvorby obchodního názvu podnikatele je stanovena možnost připuštění i jiného obchodního názvu, pokud by předchozí pravidlo z nějakých důvodů podnikateli nevyhovovalo. Ochrana obchodního názvu podnikatele je poskytována podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku a je tak zabezpečeno výlučné právo užívat obchodního názvu a právo domáhat se ochrany proti jeho nedovolenému užívání.

Stanovením názvu, pod nímž podnikatel má podnikat, vzniká podnikateli současně oprávnění užívat jej, a to i jako vnější označení na svých stálých místnostech nebo bytech. Podnikatelé jsou však také oprávněni užívat jiných návěstných prostředků, nikoli však jako jsou užívány názvy podniků nebo obchodních společností.

Zákon o individuálním podnikání fyzických osob nezahrnuje mezi předpoklady pro výkon podnikatelské činnosti státní občanství. Pro cizince (fyzické osoby) platí tedy beze zbytku právní režim tohoto zákona s odlišnostmi, týkajícími se uvádění rodného čísla a výpisu z rejstříku trestů. Registrující orgán má zde povinnost vyžadovat doklad, kterým lze uvedené údaje rovnocenně nahradit. Prozatím tedy není zákonem požadována reciprocita při registraci k podnikatelské činnosti cizinci.

Upuštění od požadavku předložení dokladu o odborné kvalifikaci je možné, jestliže o to žadatel požádá a prokáže jiným věrohodným způsobem požadovanou způsobilost. Způsoby, jimiž bude moci žadatel prokázat potřebnou způsobilost, budou v praxi různé a ve značné míře odvislé od povahy podnikatelské činností.

Rovněž volná úprava průkazu způsobilosti, absence průkazu potřebnosti podnikatelské činnosti v místě nebo provozního kapitálu, volné zakládání poboček apod. jsou dokladem liberálnosti předložené úpravy.

K § 9

Rozhodnutí o registraci musí mít kromě náležitostí uvedených v § 8 odst. 1 náležitosti rozhodnutí podle správního řádu. Před vydáním rozhodnutí o registraci nemůže být podnikatelská činnost vykonávána. V tomto smyslu má rozhodnutí o registraci účinky konstitutivní. Teprve po vydání rozhodnutí o registraci vzniká oprávnění k podnikatelské činnosti. Uvedené oprávnění je jakožto subjektivní veřejné právo vázáno na žadatele a není převoditelné.

Zaslání rozhodnutí o registraci stanoveným správním orgánům je nezbytné a na minimum je v tomto směru omezena administrativní náročnost registračního řízení.

Přidělením identifikačního čísla orgánem státní statistiky je řízení o registraci dokončeno.

K § 10

V zásadě platí, že podnikatel je oprávněn k podnikatelské činnosti v rozsahu stanoveném v rozhodnutí o registraci a vyplývajícím z příslušných právních předpisů. Všechny nastalé změny v okolnostech, které byly rozhodné při rozhodování o registrací, je podnikatel povinen oznámit registrujícímu orgánu. Plnění této povinnosti je třeba vyžadovat potud, pokud jde o změny skutečně závažné, jejíchž existence by měla rozhodný vliv při rozhodování o registraci.

Rovněž o změnách rozhodnutí o registraci nebo o jejím zrušení vydá orgán příslušný k registraci rozhodnutí ve správním řízení.

K § 11, 12

Registrace může zaniknout na základě zákonem stanovených právních skutečností, rozhodnutím registrujícího úřadu nebo smrtí podnikatele.

Případy, kdy oprávnění k podnikatelské činnosti zanikne rozhodnutím orgánu příslušného k registraci o zrušení registrace, jsou omezeny a taxativně v zákoně vypočteny. V případech, uvedených v § 11 odst. 1 registrující orgán takto rozhodne vždy.

Jinak platí, že registrující orgán posoudí, zda v případech, stanovených v § 11 odst. 2 zákona je třeba registraci zrušit. V těchto případech je možné, aby podnikatel požádal o registraci k podnikatelské činnosti až po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy nabylo rozhodnutí o zrušení registrace právní moci. Pokud podnikatel požádá v uvedené lhůtě a registraci jiné podnikatelské činnosti, přihlédne registrující. orgán k faktu zrušení registrace v rámci hodnocení bezúhonnosti osoby žadatele.

V zájmu právní jistoty podnikatele jsou upraveny subjektivní a objektivní lhůty pro postup podle § 11 odst. 2.

Při stanovení lhůty v rozhodnutí o zrušení registrace potřebné pro ukončení podnikání registrující orgán bude vycházet ze zásady, že zde nejde o rozhodnutí trestní povahy, ale o rozhodnutí v oblastí podnikatelské činnosti. Proto lhůty potřebné pro ukončení podnikání musí být stanoveny s přihlédnutím k rozsahu podnikání, k počtu zaměstnaných pracovníků, k počtu učňů, k závažnosti dopadu zrušení uzavřených smluv pro práva třetích osob apod.

Zákon výslovně neupravuje právo registrujícího orgánu k prohlídce místa, kde bude uskutečňována podnikatelská činnost a zjistit např. úroveň technického zařízení, zabezpečení ochrany a bezpečnosti práce, očekávané zatížení životního prostředí emisemi, vliv na respektování sousedských práv atd. Takováto oprávnění však samozřejmě mají příslušné orgány kontroly, inspekcí nebo orgány státní správy a to na základě zvláštních zákonů upravujících jejich působnost, a pravomoci. Jestliže podnikatel nebude respektovat příslušné právní předpisy v naznačených oblastech, bude třeba posoudit, zda není na místě registraci zrušit podle § 11 odst. 2.

Pozastavení výkonu podnikatelské činnosti, k níž je nutná odborná kvalifikace, způsobilost nebo oprávnění, které podnikatel nemá a které zaniklo jeho zástupci, vedoucímu nebo jinému pracovníkovi, je opatření registrujícího orgánu, kterým je rovněž mimo jiné sledováno dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a ochrany práv třetích osob.

K části III - Právní poměry podnikatelů

K § 13, 14

Při individuálním podnikání fyzických osob je v souladu s úpravami podnikání i v řadě dalších států účelné odlišit tzv. "drobné" podnikání fyzických osob od podnikání. "továrenského" v našich podmínkách uskutečňované doposud hospodářskými organizacemi.

Na tzv. drobné podnikatele se bude vztahovat řada právních úprav v minulosti již přijatých k úpravě hospodářské činnosti občanů, drobní podnikatelé budou moci být postihováni ve správním řízení trestním toliko pro přestupek, výhodněji pro ně budou upravovány sazby daní, poplatků a pojištění, nebudou omezováni ve formě placení, budou se na ně vztahovat výhodnější úpravy v oblasti devizového práva apod. Je také třeba připustit, aby některé vztahy u organizací přesně regulované právními předpisy nebyly v činnosti drobných podnikatelů právem konkrétně upraveny. I tak je třeba zajistit potřebnou jednoduchost podmínek podnikání fyzických osob a nízkou administrativní náročnost.

Uvedené ustanovení ovšem neomezuje rozsah podnikatelské činnosti fyzických osob jak je upraven v § 2 tohoto zákona, kterým je zakotvována rovnost podnikatelů jako subjektů podnikatelské aktivity.

Jestliže podnikatel přesáhne zákonem stanovené hranice výkonu, má nadále již stejné povinnosti vůči správním orgánům jako československé právnické osoby, pokud tento zákon nestanoví jinak, nebo pokud to povaha věci nevylučuje. S takovýmto chápáním rovnosti subjektů podnikatelské aktivity souvisí i povinnost podnikatele zapsat se do podnikového rejstříku, jestliže přesáhne zákonem stanovenou hranici výkonu.

Z nejrůznějších důvodů může mít podnikatel zájem na zápisu do podnikového rejstříku, aniž dosáhl limitů stanovených v § 13 odst. 1 tohoto zákona. Připouští se proto, aby se mohl registrovaný podnikatel zapsat do podnikového rejstříku bez ohledu na toto ustanovení, a to při zahájení individuálního podnikání anebo vždy na počátku kalendářního roku, nejdéle však do 15. února.

Stanovené rozmezí tzv. drobného a ostatního podnikání fyzických osob vychází ze současných poznatků o velikosti drobného podnikání.

K § 15

Z celého charakteru předloženého návrhu zákona je patrno, že se jedná o právní úpravu, která sleduje vytvoření podmínek pro zahájení podnikatelské činnosti jako plnoprávné součásti hospodářské činnosti vůbec. Právní úprava individuálního podnikání fyzických osob je založena na myšlence rovnoprávnosti různých druhů a forem vlastnictví. Protože komplexní právní úprava vlastnictví jakožto základní kategorie ekonomické i právní, si vyžádá dlouhodobých příprav a je třeba ji vázat na přijetí nové ústavy a dalších zákonů, byl zvolen v návrhu zákona postup, kdy na věci ve vlastnictví podnikatele sloužící podnikání, budou vztažena všechna ustanovení právních předpisů, upravujících dosud preferované osobní vlastnictví občanů. Zdroj, účel a předmět osobního vlastnictví upravený občanským zákoníkem je však s uvedeným pojetím v rozporu a pro účely tohoto zákona je proto nutné platnost příslušných ustanovení občanského zákoníka omezit.

K § 16

Ochrana zájmů manžela podnikatele si vyžaduje ustanovení, upravující nutnost souhlasu manžela k zahájení podnikání druhým manželem, pokud má být používán majetek v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů. Převážná většina úkorů podnikatele při podnikání ohledně majetku, který je v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, nebude mít charakter vyřizování běžných záležitostí, týkajících se společných věcí ve smyslu § 145 odst. 1 občanského zákoníku. Sankce neplatnosti právního úkonu při absenci souhlasu obou manželů požadovaného uvedeným ustanovením by podstatně ztížila, ne-li zcela znemožnila podnikatelskou činnost. Zákon proto stanoví, že k dalším právním úkonům, týkajícím se věcí v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, již podnikatel souhlas druhého manžela nepotřebuje.

Požadavek právní jistoty manžela podnikatele nalezl své vyjádření také v ustanovení, podle kterého soud zruší na návrh jednoho z manželů bezpodílové spoluvlastnictví, jestliže jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti.

K § 17, 18

Základem koncepce předloženého zákona je vytvoření právních základů individuálního podnikání fyzických osob z více zákonů. Tato koncepce byla zvolena proto, že respektuje specifika platného práva a podřizuje vztahy vznikající při podnikatelské činnosti podle povahy těchto vztahů občanskému zákoníku, hospodářskému zákoníku a zákoníku mezí.národního obchodu. V těch případech, kdy jsou uvedené úpravy potřebám podnikatele neadekvátní, je nutno stanovit nezbytné výjimky. Vedle konkrétně uvedených výjimek, které jsou formulovány s přihlédnutím k předpokládaným potřebám podnikatelů bylo třeba stanovit i obecnější pravidla pro užití právních předpisů. Zejména nelze užít ta ustanovení hospodářského zákoníku, která svým obsahem nerespektují právní postavení podnikatele. Rozsáhlá paleta možné podnikatelské činnosti, rozdíly mezi tzv. drobným a ostatním individuálním podnikáním fyzických osob, v současnosti neumožňují s dostatečnou určitostí stanovit, že výčet neaplikovaných ustanovení hospodářského zákoníku je taxativní. Právě pro takové v současnosti nepředvídané vztahy musí být umožněno vyloučit výjimečně aplikaci případně i dalších ustanovení hospodářského zákoníku (a tedy i prováděcích předpisů).

K § 19 z 20, 21

Část čtvrtou občanského zákoníku o službách je možné při podnikatelské činnosti použít s některými výjimkami. Tento požadavek vyplývá z toho, že část čtvrtá občanského zákoníku upravuje vztahy mezi socialistickými organizacemi na straně jedné a občany na straně druhé. Při individuálním podnikání fyzických osob se občan stane též dodavatelem nebo prodávajícím.

Občan vykonávající podnikatelskou činnost zpravidla nemá takové technické možnosti a zásobování materiálem a náhradními díly jako mají doposud organizace. Není proto možné požadovat na něm v současnosti dodržování lhůt pro provedení služby a pro odstranění vady poskytnuté služby. Lhůtu pro výkon činnosti si proto v zásadě stanoví zákazník a podnikatel dohodou. Aby administrativní činnost podnikatelů byla omezena na minimum a zároveň byla chráněna práva zákazníků, upravuje se odchylně povinnost vydat písemné potvrzení o převzetí věci k opravě, úpravě nebo ke zhotovení věci na zakázku. O rozsahu poskytnuté služby a o zaplacení ceny za ni, musí být podnikatelem vydáno písemné potvrzení jen v tom případě, kdy o ně zákazník požádá.

Úprava odpovědnosti podnikatele za škodu způsobenou jiným občanům porušením právní povinnosti, byla-li škoda při podnikání způsobena těmi. které k podnikání použil, v zásadě přebírá princip obsažený v § 421 odst. 2 a 3 občanského zákoníku. Je tomu tak proto, že jinak by třetí osoby byly znevýhodňovány v poměru k obdobným vztahům mezi organizacemi a jejich zákazníky. K ochraně práv zákazníků směřuje také ustanovení o povinnosti podnikatele uzavřít před zahájením podnikání smlouvu o pojištění své odpovědnosti za škodu. Uvedená povinnost ovšem poskytuje ochranu také podnikateli, jinak by mohla být určitá škodná událost pro něj existenčně zhoubná.

K § 22

Pojištění odpovědnosti podnikatele za škodu vzniklou pracovníkům při plnění pracovních povinností nebo v přímé souvislosti s ním, je v zájmu pracovníků zaměstnávaných podnikatelem a konec konců i v zájmu celospolečenském. Právní postavení pracovníků soukromého sektoru a ostatních sektorů hospodářství by se mělo odlišovat jen ve zcela nezbytných případech, ve zcela nezbytném rozsahu odůvodňovaném současnou povahou podnikání fyzických osob.

K § 23, 24, 25

Uvedená ustanovení řeší konkrétní specifické otázky související s uskutečňováním podnikatelské činnosti, které jsou v těchto právních úpravách obvyklé a nutné. Rovněž podnikatelé budou prodávat zboží za ceny stanovené cenovými předpisy. Z povahy věci ovšem vyplývá, že bude maximálně využívána možnost smluvního stanovení cen. Vedení evidence příjmů, výdajů, výsledků podnikatelské činnosti, majetku sloužícího k jejímu provozování a závazků z této činnosti vyplývající je nezbytné především pro účely daňového řízení. Daňové orgány musí z takového evidence vycházet a je jak v zájmu daňového poplatníka, tak i státu, aby účetnictví poskytovalo potřebné podklady.

K § 26

Československá socialistická republika je vázána řadou mezinárodních smluv ohledně odborových práv. Rovněž dosažený stupeň rozvoje sociálních jistot vyžaduje, aby práva pracujících mohla být chráněna prostřednictvím odborů.

K § 27

Ekologizace života naší společnosti vyžaduje, aby vznikající významná součást hospodářského života byla vázána povinnostmi v oblasti ochrany životního prostředí. Proto je i podnikatel povinen počínat si tak, aby svou činností životní prostředí nepoškozoval.

K části IV - Soudní přezkoumání rozhodnutí

K § 28

Závažnost zásahu do existenčních záležitostí občana rozhodnutím o registraci, její změně nebo zrušení je v zákoně respektována tím, že je upravena možnost přezkoumání takovýchto rozhodnutí obecným soudem. Soudní přezkoumatelnost správních rozhodnutí je neoddělitelnou součástí ideí právního státu. V zájmu odbřemenění soudů od určitého množství věcí, kde naléhavost potřeby ochrany práv a povinností podnikatele nebude dána s větší intenzitou, je stanoveno, že návrh na přezkoumání rozhodnutí soudem lze podat teprve po vyčerpání řádných opravných prostředků ve správním řízení.

K části V - Ustanovení přechodná a závěrečná

K § 29, 30, 31, 32

V těchto ustanoveních jsou řešeny některé otázky, vyplývající z toho, že doposud byla hospodářská podnikatelská činnost občanů upravena právním předpisem na úrovni nařízení vlády, a to v jednotlivých republikách. Současně s nabytím účinností zákona o individuálním podnikání fyzických osob a souvisejících zákonů na úrovni federace, budou přijaty i zákony České národní rady a Slovenské národní rady, které ve své působnosti upraví otázky, související s podnikáním.fyzických osob.

K § 33

K dosažení účelu zákona o individuálním podnikání fyzických osob je třeba provést takovou úpravu, aby po dni účinnosti tohoto zákona nemohla být používána ta ustanovení znárodňovacích dekretů a zákonů, která umožňují i v současnosti znárodnit podniky přesahující stanovené limity. Pokud by zákon tuto derogační klauzuli neobsahoval, fungovaly by mechanismy znárodňovacích předpisů při splnění jimi stanovených limitů i v současnosti.

K § 34

Přijetí zákona o individuálním podnikání fyzických osob si vynucuje zrušení některých ustanovení občanského zákoníku, které jsou na překážku realizaci uvedeného zákona.

K § 35

Potřeby ekonomické reformy, jejíž součástí je i návrh zákona o individuálním podnikání fyzických osob, si vyžaduje, aby účinnost zákona byla stanovena v nejkratší době po projednání v orgánech Federálního shromáždění.

Finanční dopad

Pokud se jedná o finanční dopad navrhovaného zákona, nebude jeho realizace vyžadovat bezprostřední zvýšení výdajů ze státního rozpočtu. Stejně tak nelze vyčíslit zvýšení příjmů státního rozpočtu. Smyslem přijetí zákona je celkové oživení národního hospodářství a tím i podstatné zvýšení příjmů státního rozpočtu. Zvýšené výdaje budou spojeny se vznikem republikových orgánů státní správy v oblasti podnikání fyzických osob. Jejich výše bude konkrétně vyčíslena při přípravě příslušných zákonů České národní rady a Slovenské národní rady.