Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se předkládá k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky Dohoda mezi Československou socialistickou republikou a Hospodářskou unií belgicko-lucemburskou o vzájemné podpoře a ochraně investic a protokol k ní, podepsané v Bruselu dne 24. dubna 1989

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Dohodou mezi Československou socialistickou republikou a Hospodářskou unií belgicko-lucembursko o vzájemné podpoře a ochraně investic a protokolem k ní, podepsanými v Bruselu dne 24. dubna 1989.

1. Společné podnikání s firmami z nesocialistických států na území Československé socialistické republiky je upraveno zákonem č. 17 ze dne 8. listopadu 1988, o podniku se zahraniční majetkovou účastí. Tento zákon poskytuje investorům z druhých zemi významné záruky, přesto však mají vyspělé kapitalistické státy zájem na sjednání dvoustranných dohod o vzájemné podpoře a ochraně investic. Vycházejí z toho, že záruky poskytnut mezinárodní dohodou uzavřenou minimálně na 10 let jsou pro investory druhých zemí bezpečnější, než záruky poskytnuté zákonem, k jehož doplnění nebo změně může dojít v podstatně kratší době. Kromě toho mezinárodní dohoda o ochraně investic může poskytnout investorům státu, s nímž byla sjednána, příznivější zacházení než zákon.

2. Od roku 1985, kdy bylo poprvé společné podnikání na území Československé socialistické republiky umožněno přijetím vládního usnesení č. 187, projevilo zatím o sjednání dohod o vzájemné podpoře a ochraně investic zájem 10 vyspělých kapitalistických států: Belgie, Francie, Itálie, NSR, Rakousko, Nizozemí, Velká Británie, Švýcarsko, Švédsko a Kanada.

Sjednáním dohody o vzájemné podpoře a ochraně investic potvrzují obě strany svůj zájem na rozvíjení vzájemně výhodných vyšších forem hospodářských vztahů, tj. na vytvoření příznivého ekonomického i politického klimatu pro přímou majetkovou účast investorů na území druhého státu. Přestavba československého hospodářského mechanismu akcentuje problematiku vnějších ekonomických vztahů a ukládá výrazně aktivizovat jejich nástroje. Zákon č. 173/1988 Sb. o podniku se zahraniční majetkovou účastí, je jedním z hlavních právních nástrojů v tomto směru.

V článku 1 Dohody je vymezen pojem investor a investice. Investory mohou být jak právnické, tak i fyzické osoby. U fyzických osob, které jsou občany ČSSR, je však uvedeno, že se za ně považují jen v případě, jsou-li podle československého práva oprávněny jako investoři jednat. Půjde o výjimečné případy, kdy např. československý občan zdědí investici v zahraničí a bude ekonomicky výhodné zavedený podnik v zahraničí nelikvidovat. investicemi jsou všechna aktiva a vklady vložené do podniků.

Podle článku 2 Dohody se obě smluvní strany zavazují umožnit na svém území a v souladu se svým právním řádem investice investorů druhého státu a zabezpečit zacházení vylučující neoprávněná nebo diskriminační opatření. Investice požívají stálé ochrany a právní jistoty, které jsou stejné jako pro investice náležející investorům ze státu, který požívá nejvyšších výhod. Tato zásada neplatí o výhodách, vyplývajících z příslušnosti. státu k integračním seskupením (RVHP, RHS) nebo z dohod o daňových otázkách.

Článek 3 obsahuje zásadní ustanovení, podle něhož investice nemohou být vyvlastněny nebo podrobeny jinému opatření s podobným účinkem, s výjimkou opatření provedených podle zákona a obsahujících ustanovení o zaplacení odškodnění ve volně směnitelné měně. Jeho výše bude odpovídat skutečné hodnotě investic a bude investorovi vyplacena bez odkladů.

Převody finančních prostředků, vztahujících se k investici, jsou upraveny v článku 4. Investorům je zaručen volný převod všech prostředků ve vojně směnitelné měně. K tomuto článku se vztahuje Protokol k Dohodě, který je její nedílnou částí. Podle tohoto Protokolu se budou převody zisku, dividend, úroků nebo jiných běžných příjmů a částek potřebných k splacení půjček uskutečňovat z Československa jen z prostředků ve volně směnitelných měnách, kterými disponuje podnik se zahraniční majetkovou účastí. Touto úpravou byla do mezistátní dohody prosazena ustanovení zákona č. 173/1988 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí.

Nad rámec ustanovení zákona byl Dohodou upraven volný převod výnosů při úplné nebo částečné likvidaci investice. Pro investora záruka volného převodu v tomto případě znamená, že se může vztahovat i na tu část jeho kapitálu (majetkové účasti), která nebyla vnesena do základního jmění podniku ve volně směnitelné měně, ale například ze zisku v čs. měně, jíž bylo použito k další investici do podniku. To dává investorovi záruku na zpětný převod celého objemu jeho majetku (kapitálu), který vlastní na území druhého státu, což je dobrý předpoklad pro vytvoření příznivých podmínek pro společné podnikání. Odlišnou úpravu některých ustanovení zákon č. 173/1988 Sb. umožňuje v § 27, podle něhož se ustanovení zákona použije, jen pokud nestanoví odchylný postup mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

Přijetí omezujících ustanovení o převodu prostředků není v dosud uzavřených dohodách o podpoře a ochraně investic běžné. Naopak vyspělé kapitalistické státy požadují zcela volný převod zisku a dalších plateb spojených s investicí jako nezbytný předpoklad pro uzavření těchto dohod. Nutno rovněž uvést, že naše majetkové účasti v těchto zemích podobným omezením převodů podrobeny nejsou, takže jde z čs. strany o jednostranné opatření. V současné době, kdy československá koruna není směnitelná, je třeba na prvním místě chránit československé devizové zájmy. Bylo by možno počítat s tím, že by do zahraničí byly transferovány i zisky vyplývající z prodejů na vnitřním trhu za československé koruny, nebo na trhu socialistických států za měny těchto států. Perspektivně, v souladu se záměrem vytvářet postupně podmínky pro zavedení směnitelnosti československé koruny, lze předpokládat odstranění omezení převodu finančních prostředků, vztahujících se k investicím na československém území.

V článku S jsou obsažena ustanovení, že v případě postihu investice, za který investor obdržel od svého pojišťovatele odškodnění, se práva investora postupují pojišťovateli. Stát, který je povinen poskytnout odškodnění, je pak bude vyplácet pojišťovateli, který vstoupil. do práv investora.

Článkem 6 je zakotvena možnost aplikace vnitřního právního předpisu v těch případech, které by byly pro investora výhodnější než ustanovení Dohody. V tomto článku bylo dále na žádost druhé smluvní strany zakotveno ustanovení, které je sice v dohodách o vzájemné podpoře a ochraně investic běžné, ale pro československou socialistickou republiku málo praktické. Podle něho mohou investoři přímo uzavírat s druhou smluvní stranou (tedy státem zvláštní smlouvy. Tato praxe je běžnější zejména u rozvojových zemí, které někdy uzavírají smlouvy s velkými, většinou nadnárodními společnostmi, v případě investičně náročných projektů.

V článku 7 jsou obsažena ustanovení týkající se sporů o výklad nebo provádění Dohody mezi smluvními stranami. Nebude-li spor vyřešen diplomatickou cestou, projedná jej smíšená komise složená ze zástupců obou smluvních stran. Nepodaří-li se ani této smíšené komisi spor vyřešit, bude předložen na žádost jedné smluvní strany rozhodčímu soudu zřízenému k jeho vyřešení (rozhodčí soud ad hoc). Rozhodnutí tohoto soudu je konečné a závazné pro obě smluvní strany.

Článek 8 upravuje řešení sporů mezi investorem jedné smluvní strany a druhým státem. Citlivost řešení sporů mezi investorem a státem spočívá v tom, že na jedné straně sporu stojí fyzická nebo právnická osoba, tj. občanskoprávní subjekt a na druhé straně suverénní stát, požívající práva imunity. Při vzniku sporných otázek se obě strany ve sporu musí pokusit o jejich vyřešení přátelskou cestou. Pokud se to nepodaří, zřídí se opět, tak jak bylo uváděno u článku 7, zvláštní rozhodčí soud (ad hoc) k vyřešení tohoto sporu. Okruh sporů, které by mohly mezi investorem jednoho státu a druhým státem přicházet v úvahu, je omezen na spory týkající se odškodnění za dotčení majetku investora podle článku 3 odst. 1 a 3 Dohody. Stát se v tomto ojedinělém případě podřizuje jurisdikci rozhodčího soudu a zavazuje se vykonat jeho rozhodnutí v souladu se svým právním řádem. Procesní pravidla stanoví rozhodčí soud zřízený ad hoc v souladu s Pravidly Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní, přijatými na konferenci této Komise dne 15. 12. 1976.

Článek 9 vyjadřuje snahu obou smluvních stran o vytvoření podmínek zabraňujících vzniku konfliktních situací. Na návrh každé smluvní strany se uskuteční konzultace k jakékoli otázce, týkající se provádění nebo výkladu Dohody.

Závěrečný článek 10 stanoví dobu platnosti Dohody na 10 let s tím, že se prodlužuje pokaždé mlčky na dalších 10 let, nebude-li nejpozději šest měsíců před ukončením její platnosti vypovězena. V případě ukončení platnosti Dohody se budou její ustanovení používat ještě 10 let na ty investice, které již byly na území obou smluvních stran zřízeny.

Nedílnou součástí Dohody je Protokol, jehož ustanovení bylo rozebráno v souvislosti s výkladem článku 4.

Dohoda nabude platnosti ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy si oba státy vzájemně oznámí, že byly splněny všechny podmínky vyžadované ústavními předpisy jejich států.

3. Sjednání Dohody nevyžaduje zrněny v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je Československá socialistická republika vázána.

Dohoda nebude mít dopad na státní rozpočet ani na plán pracovních sil.

Dohoda se předkládá před ratifikací prezidentem Československé socialistické republiky Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 36 odstavce 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci.

Československá socialistická republika a Hospodářská unie belgicko-lucemburská

VEDENY PŘÁNÍM

rozvíjet přátelské vztahy v souladu se zásadami Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě, podepsaného dne 1. srpna 1975 v HELSINKÁCH

a

posílit hospodářskou spolupráci vytvořením výhodných podmínek pro uskutečňování investic investory jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany,

JSOUCE PŘESVĚDČENY

o pro spěšném vlivu, který taková dohoda může přinést pro zlepšení hospodářských vztahů a posílení důvěry v oblasti investic,

dohodly se na tomto:

1. Pojem "investoři" označuje:

a/ pokud se jedná o československou socialistickou republiku:

aa/ všechny právnické osoby zřízené podle československého právního řádu a mající své sídlo na území československé socialistické republiky;

ab/ všechny fyzické osoby, které jsou podle československého právního řádu občany československé socialistické republiky a pokud jsou podle československého práva oprávněny jednat jako investoři,

b/ pokud se jedná o Hospodářskou unii belgicko-lucemburskou:

ba/ všechny fyzické osoby, které jsou podle belgického nebo lucemburského právního řádu občany Belgického království nebo Velkovévodství lucemburského;

bb/ všechny právnické osoby zřízené podle belgického nebo lucemburského právního řádu a mající své sídlo na území Belgického království nebo Velkovévodství lucemburského.

2. Pojem "investice" označuje všechna aktiva a všechny přímé i nepřímé vklady do všech podniků jakéhokoli hospodářského oboru, zejména:

a/ věci movité a nemovité, jakož i všechna věcná práva s nimi související,

b/ akcie a ostatní formy účasti na podnicích,

c/ pohledávky a práva vyplývající z jakéhokoli plnění, které má ekonomickou hodnotu,

d/ průmyslová práva a ostatní práva z oblasti duševního vlastnictví, jakož i nehmotné výhody spojené s dobrým jménem nebo pověstí podniku /goodwill/.

Jakákoliv změna právní formy investic nebo opětných investic se nedotýká jejich charakteru ve smyslu této Dohody.

1. Ve snaze zabezpečit rozvoj vzájemných hospodářských vztahů se každá smluvní strana zavazuje umožnit na svém území a v souladu se svým právním řádem investice investorů druhé smluvní strany.

2. Tato Dohoda se vztahuje i na všechny investice již existující na území jedné smluvní strany, které byly uskutečněny investory druhé smluvní strany.

3. Každá smluvní strana zabezpečí na své.m území investicím uskutečněným investory druhé smluvní strany zacházení vylučující neoprávněná nebo diskriminační opatření, která by mohla překážet jejich správě, udržování, užívání, využití nebo likvidaci.

4. S výjimkou opatření v zájmu veřejného pořádku požívají tyto investice stálé ochrany a právní jistoty, které jsou stejné jako pro investice náležející investorům státu požívajícího nejvyšších výhod.

5. Ustanovení odstavců 3 a 4 se však nevztahují na výhody, které jedna smluvní strana může udělit investorům třetího státu v souvislosti:

a/ s její příslušností k hospodářské unii, celní unii, pásmu volného obchodu nebo některému mezinárodnímu hospodářskému seskupení jako jsou Evropské hospodářské společenství a Rada vzájemné hospodářské pomoci;

b/ s dohodou o zamezení dvojího zdanění nebo jinou dohodou o daňových otázkách.

1. investice uskutečněné investory jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany nemohou být vyvlastněny ani podrobeny.jinému opatření s podobným účinkem, které přímo nebo nepřímo, úplně nebo částečně odnímá vlastnické právo, s výjimkou opatření:

a/ provedených podle zákona a nemajících diskriminační povahu;

b/ obsahujících ustanovení o zaplacení odškodnění, které bude poskytnuto investorům ve volně směnitelné měně a bez odkladů. Jeho výše bude odpovídat skutečné hodnotě investic v den předcházející dni, kdy byla opatření přijata nebo veřejně vyhlášena.

2. Investorům každé smluvní strany, jejichž investice budou poškozeny v důsledku ozbrojeného konfliktu, výjimečného stavu nebo nepokojů, k nimž dojde na území druhé smluvní strany, bude touto druhou smluvní stranou zabezpečeno nediskriminační zacházení, které bude stejné jako zacházení s investory státu požívajícího nejvyšších výhod ve vztahu k restitucím nebo všem formám náhrady škody.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se vztahuje na investory obou smluvních stran, kteří se jakoukoli formou účastní na jakémkoli podniku na území druhé smluvní strany.

4. Ve všech případech předvídaných tímto článkem poskytuje každá smluvní strana na svém území investorům druh smluvní strany zacházení, které je stejné jako zacházení s investory státu požívajícího nejvyšších výhod.

1. Každá smluvní strana zaručuje investorům druhé smluvní strany volný převod finančních prostředků vztahujících se k investici, a to ve volně směnitelných měnách, zejména

a/ kapitálu nebo doplňujících prostředků k udržování nebo rozšíření investice;

b/ zisku, dividend, úroků nebo jiných běžných příjmů;

c/ částek nezbytných ke splacení půjček;

d/ výnosů při úplné nebo částečné likvidací investice;

e/ odškodného náležejícího podle článku 3 této Dohody.

2. Převody podle odstavce 1 budou provedeny podle devizových předpisů platných na území každé smluvní strany kursem platným v den převodu.

3. Každá smluvní strana učiní nezbytná opatření, aby po splnění všech náležitostí podle jejího právního řádu se převody uskutečnily bez průtahů a bez jiných poplatků než obvyklých daní a výloh.

4. Při poskytování záruk podle odstavců 1, 2 a budou smluvní strany zacházet s investory druhé smluvní strany stejně jako s investory státu požívajícího nejvyšších výhod s výjimkou případů, které upravuje ustanovení článku 2 odstavce 5 této Dohody.

1. Je -li na základě zákonné nebo smluvní záruky poskytnuto pojišťovatelem odškodnění investorovi jedné smluvní strany v souvislosti s postihem investice, kterou uskutečnil na území druhé smluvní strany, uzná druhá smluvní strana postoupení práv investora na jeho pojišťovatele.

2. V souladu se zárukou, poskytnutou investici, jíž se záruka týká, může pojišťovatel uplatnit všechna práva, která by mohl vykonat investor, kdyby tato práva pojišťovateli nepostoupil.

3. Všechny spory mezi smluvní stranou a pojišťovatelem investora druhé smluvní strany se budou řídit ustanoveními článku 8 této Dohody.

1. Tato Dohoda nemůže bránit investorům využívat výhodnější ustanovení právního řádu, platného na území smluvní strany, kde jsou investice umístěny, nebo mezinárodních smluv, jimiž jsou obě smluvní strany vázány.

2. Investoři jedné smluvní strany mohou uzavřít s druhou smluvní stranou zvláštní smlouvy, jejichž ustanovení však nemohou být v rozporu s touto Dohodou. Investice uskutečněné podle těchto zvláštních smluv se budou řídit jejich ustanoveními, jakož i ustanoveními této Dohody.

1. Všechny spory mezi smluvními stranami o výklad nebo provádění této Dohody se budou, pokud možno, řešit diplomatickou cestou.

2. Pokud při řešení sporů touto cestou nebude dosaženo dohody, bude spor předložen smíšené komisi složené ze zástupců smluvních stran. Tato komise se sejde bez prodlení na žádost jedné ze smluvních stran.

3. Jestliže nebude možno vyřešit spor tímto způsobem ve lhůtě šesti měsíců od zahájení jednání, bude předložen na žádost jedné ze smluvních stran rozhodčímu soudu.

4. Rozhodčí soud bude ustanoven případ od případu takto: Každá smluvní strana určí jednoho rozhodce a tito dva rozhodci společně určí třetího rozhodce jako předseda soudu, který bude občanem třetího státu. Rozhodci musí být určeni ve lhůtě tří měsíců, předseda ve lhůtě pěti měsíců ode dne, kdy jedna smluvní strana oznámila druhé smluvní straně svůj úmysl předložit spor rozhodčímu soudu.

5. Jestliže nebudou dodrženy lhůty stanovené v odstavci 4, bude požádán o potřebná jmenování generální tajemník OSN.

6. Rozhodčí soud rozhoduje podle ustanovení této Dohody a podle obecně uznávaných norem a zásad mezinárodního práva.

7. Rozhodčí soud stanoví svá procesní pravidla před zahájením rozhodčího řízení.

8. Soud rozhoduje většinou hlasů; jeho rozhodnutí jsou konečná a závazná pro obě smluvní strany.

9. Každá smluvní strana hradí výlohy svého rozhodce a svého vystupování v rozhodčím řízení. Výlohy předsedy a ostatní výlohy hradí smluvní strany rovným dílem.

Spory mezi jednou smluvní stranou a investorem druhé smluvní strany týkající se odškodnění podle článku 3, odstavce 1 a 3 této Dohody, budou oznámeny investorem z jedné smluvní strany druhé smluvní straně písemně, včetně podrobného vysvětlení. Bude-li to možné, budou tyto spory urovnány smírně.

2. Nebude-li spor vyřešen do šesti měsíců ode dne písemného oznámení podle odstavce 1, a nebude-li mezi stranami ve sporu dohodnuta jiná forma urovnání, bude předložen na návrh investora rozhodčímu soudu "ad hoc".

3. Rozhodčí soud "ad hoc" bude ustanoven případ od případu tímto způsobem: každá strana ve sporu jmenuje jednoho rozhodce, tito dva rozhodci společně jmenují třetího rozhodce, občana třetího státu, který bude předsedou rozhodčího soudu. Rozhodci musí být jmenováni ve lhůtě dvou měsíců, předseda ve lhůtě tří měsíců od data, kdy investor ve sporu oznámil druhé smluvní straně své rozhodnutí předložit spor rozhodčímu soudu.

Nebudou-li lhůty uvedené shora dodrženy, může každá strana ve sporu požádat předsedu Rozhodčího institutu Stockholmské obchodní komory, aby provedl potřebná jmenování.

Členové rozhodčího soudu "ad hoc" musí být občany států, s nimiž obě smluvní strany udržují diplomatické styky.

4. Rozhodčí soud "ad hoc" stanoví svá procesní pravidla v souladu s pravidly Komise OSN pro mezinárodní právo obchodní, přijatými na Konferenci dne 15. prosince 1976.

5. Rozhodčí soud "ad hoc" jedná podle:

- právního řádu smluvní strany ve sporu, na jejímž území je investice umístěna, včetně jeho kolizních norem;

- ustanovení této Dohody;

- ustanovení zvláštní smlouvy, týkající se investice;

- obecně přijatých norem a zásad mezinárodního práva.

6. Rozhodnutí rozhodčího soudu "ad hoc" jsou konečná a závazná pro strany ve sporu. Každá smluvní strana se zavazuje vykonat rozhodnutí podle svého právního řádu.

Každá ze smluvních stran může navrhnout druhé smluvní straně konzultace k jakékoli otázce, týkající se provádění nebo výkladu Dohody. Druhá smluvní strana přijme nezbytná opatření pro uskutečnění této konzultace.

1. Tato Dohoda vstupuje v platnost ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy si smluvní strany vzájemně oznámí, že byly splněný všechny podmínky vyžadované ústavními předpisy jejich států.

2. Tato Dohoda se uzavírá na dobu deseti let. Pokud ji jedna ze smluvních stran nevypoví nejpozději šest měsíců před ukončením probíhajícího období její platnosti, prodlužuje se vždy mlčky na dalších deset let.

3. Na investice, které byly uskutečněny před ukončením platnosti této Dohody, se budou vztahovat její ustanovení ještě deset let po skončení její platnosti.

Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních stran tuto Dohodu podepsali a opatřili jí svými pečetěmi.

ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Při podpisu Dohody mezi československou socialistickou republikou a Hospodářskou unií belgicko-lucemburskou o vzájemné podpoře a ochraně investic se níže podepsaní zmocněnci dohodli takto:

"Ustanovení článku 4 odstavce 1 písmena b/, c/ Dohody se budou používat, pokud jde o československou socialistickou republiku tak, že volný převod se bude uskutečňovat z prostředků ve volně směnitelných měnách podniku se zahraniční majetkovou účastí, jestliže nebylo dohodnuto jinak mezi investorem z Hospodářská unie belgicko-lucemburské a příslušnými československými orgány."

Tento protokol je nedílnou součástí výše uvedené Dohody.

ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.