Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(1) Civilní službou je veřejně prospěšná. služba občana, kterou je podle tohoto zákona povinen, jestliže mu náboženské vyznání nebo vyznávané morální přesvědčení brání ve výkonu vojenské činné služby.

(2) Občan vykoná civilní službu formou pomocných činností v organizacích nezainteresovaných na zisku, a to v oblasti zdravotnictví, sociální oblasti, v oblasti ochrany životního prostředí, při likvidaci následků živelních pohrom a v jiných obecně prospěšných činnostech. Z vážných celospolečenských důvodů může vláda ČSSR stanovit další oblasti, v nichž lze vykonávat pomocné práce.

(3) Civilní služba je o polovinu delší než vojenská činná služba, místo níž se vykonává, pokud není dále stanoveno jinak.

(4) Výkonem civilní služby nesmějí občanu, který ji vykonává, vzniknout neodůvodněné výhody proti těm občanům, kteří vykonávají vojenskou činnou službu.

(1) Žádost o vykonání civilní služby místo vojenské činné služby může písemně podat branec [§ 10 odst. 1 a 2 branného zákona.] odvodní komisi při odvodním řízení.

(2) Voják v základní službě může podat žádost podle odstavce 1 veliteli útvaru, který ji se svým vyjádřením postoupí do tří dnů od doručení komisi pro civilní službu příslušného národního výboru (dále jen "komise").

(3) Voják v záloze může podat žádost podle odstavce 1 okresní vojenské správě příslušné podle místa jeho trvalého bydliště. Náčelník této správy postupuje žádost se svým vyjádřením komisi, a to do tří dnů od doručení.

(4) V žádosti. musí být uvedeny důvody a popřípadě též důkazy, jimiž chce žadatel své tvrzení prokázat.

(1) 0 žádosti rozhoduje komise, v níž musí být také voják z povolání.

(2) K projednání žádosti se vždy vyžaduje veřejné ústní jednání.

(3) Při výkonu funkce jsou členové komise vázáni pouze zákonem. K jednání o žádostech občanů o civilní službu lze přizvat představitele církví.

(1) Komise

a) buď rozhodne, že občan, který podal žádost, není z důvodů uvedených v 1 odst. 1 povinen k vojenské činné službě a místo ní je povinen vykonávat civilní službu podle tohoto zákona,

b) nebo žádost zamítne.

(2) O žádosti je komise povinna rozhodnout do 30 dnů od jejího podání.

(3) Jedno vyhotovení svého rozhodnutí zasílá komise příslušné okresní vojenské správě.

Odvolání proti rozhodnutí komise

(1) Proti rozhodnutí komise, kterým byla žádost zamítnuta, může občan podat opravný prostředek ke krajskému soudu.

(2) V řízení soud postupuje podle občanského soudního řádu. [§ 244 až 250 občanského soudního řádu.]

(3) Jedno vyhotovení svého rozhodnutí zasílá soud příslušné okresní vojenské správě a národnímu výboru.

(1) Dokud nebude o žádosti občana (§ 2 odst. 1 a 3) pravomocně rozhodnuto, nemůže být občan povolán k výkonu vojenské činné služby, nevzal-li v průběhu řízení žádost zpět.

(2) Dokud nebude pravomocně rozhodnuto o žádosti vojáka v základní službě (§ 2 odst. 2), je voják povinen vykonávat službu bez omezení.

(1) Povinnost k výkonu civilní služby vzniká občanům po dovršení věku 18 let a trvá do věku 38 let.

(2) Občané, kteří mají vykonávat civilní. službu, jsou povinni uposlechnout povolávacího příkazu, dostavit se včas do stanoveného místa v určené organizaci a plnit řádně úkoly s výkonem této služby spojené.

(3) Povolávací příkaz k nastoupení civilní služby vydává národní výbor, v jehož obvodu působnosti má občan, který má být povolán k výkonu civilní služby, trvalý pobyt. Před nástupem k výkonu civilní služby je občan povinen odevzdat národnímu výboru občanský průkaz; národní výbor vydá současně občanu doklad o výkonu civilní služby.

(4) Povinnost občana nastoupit a vykonávat civilní službu v příslušné organizaci vzniká dnem, kterým národní výbor přidělil občana k výkonu služby v této organizaci, a končí rozhodnutím národního výboru o ukončení tohoto přidělení.

(5) Dnem nástupu občana k výkonu civilní služby začíná občanu běžet období nepřetržitého trvání této služby, pokud nedojde k jejímu přerušení podle § 8.

(6) Občanu přísluší náhrada jízdného při nástupu k výkonu civilní služby a návratu z ní. Náhradu poskytuje organizace, v níž bude nebo byla tato služba vykonávána.

(1) Občanům lze na jejich žádost z důvodů zdravotních, rodinných, sociálních a jiných důvodů hodných zvláštního zřetele povolit odklad nebo přerušení výkonu civilní služby.

(2) Příslušný národní výbor povoluje odklad nebo přerušení výkonu civilní služby tak, aby ji občan nastoupil nejpozději ve věku 27 a ukončil do věku 38 let.

Výkon ústavou zaručených práv a svobod občanů v civilní službě může být omezen jen na základě zákona.

(1) Občan je povinen podle pokynů organizace osobně vykonávat v organizaci všechny pomocné činnosti v souladu s tímto zákonem, pokud pro něj nejsou nevhodné vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a fyzickým schopnostem.

(2) Občan vykonávající civilní službu může opustit objekt organizace nebo ubytovací prostor výkonu civilní služby jen se souhlasem vedoucího organizace nebo jeho statutárního zástupce.

(3) Občan vykonávající civilní službu nesmí být výdělečně činný.

(1) Na povinnosti občana vyplývající z výkonu činností podle § 10 odst. 1 se přiměřeně vztahují ustanovení zákoníku práce o základních povinnostech pracovníků. [§ 73 zákoníku práce.]

(2) Při každém porušení povinností vyplývajících pro občana z výkonu civilní služby může vedoucí organizace uložit občanovi kárné opatření spočívající v prodloužení doby trvání civilní služby až o sedm dní.

(3) Proti rozhodnutí vedoucího organizace o prodloužení civilní služby se může občan odvolat k národnímu výboru, který ho k výkonu služby přikázal, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí. Odvolání má odkladný účinek.

(1) Organizace, v níž se vykonává civilní služba, je povinna zajistit občanu tuto službu konajícímu bezplatné ubytování, poskytnout mu bezplatně pracovní oděv, stravu nejméně třikrát denně a služné ve výši odpovídající služnému vojína v základní službě.

(2) Pokud pracovníku organizace při výkonu práce náleží příplatky za práci v mimořádně ztížených a zdravotně vysoce rizikových pracovních podmínkách podle mzdových předpisů, je organizace povinna poskytnout tyto příplatky i občanu vykonávajícímu civilní službu ve stejných podmínkách.

(3) Pokud organizace nemůže zajistit bezplatné ubytování, hradí občanu, který u ní vykonává civilní službu, skutečné náklady vynaložené na jeho přiměřené ubytování anebo mu poskytne stanovenou paušální částku.

(1) Skutečný výkon činnosti v civilní službě nesmí překročit týdenní pracovní dobu stanovenou v pracovněprávních předpisech pro obdobnou práci; do skutečného výkonu činnosti se nezapočítává doba služební pohotovosti.

(2) Doba skutečného výkonu činnosti a doba nařízené služební pohotovosti tvoří služební směnu. Občan má nárok na nepřetržitý odpočinek mezi dvěma služebními směnami v rozsahu nejméně 8 hodin a jednou týdně na nepřetržitý odpočinek v rozsahu nejméně 24 hodin.

(3) Vedoucí organizace může nařídit občanu služební pohotovost; přitom musí být občanu zachována doba nepřetržitého odpočinku podle odstavce 2.

(1) Řádná dovolená se občanům v civilní službě poskytuje v rozsahu odpovídajícímu dovolené vojáka v základní službě.

(2) Dobu čerpání řádné dovolené určuje vedoucí organizace.

(3) Vedoucí organizace může občanu v civilní službě poskytnout zvláštní dovolenou z důvodů a v rozsahu, které odpovídají zvláštní dovolené poskytované vojákům v základní službě.

O odpovědnosti občana v civilní službě za škodu způsobenou organizaci a o odpovědnosti organizace za škodu způsobenou občanovi v civilní službě platí přiměřeně právní předpisy upravující odpovědnost za škodu mezi vojíny základní služby a vojenskou správou.

Kdo v úmyslu vyhnout se trvale civilní službě tuto službu nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím příkaze, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.

Kdo nenastoupí, byť i z nedbalosti, civilní službu do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím příkaze, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(1) Kdo se v úmyslu vyhnout se civilní službě nebo plnění povinností z ní plynoucích poškodí na zdraví, předstírá nemoc, padělá listinu, opije se nebo použije jiného úskoku, nebo kdo odpírá konat civilní službu, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(2) Kdo ze zavrženíhodné pohnutky odmítá plnit pokyny při výkonu civilní služby nebo kdo takové pokyny soustavně neplní, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(1) Kdo bez povolení opustí místo výkonu civilní služby na dobu delší než dva dny nebo se po tuto dobu bez povolení zdržuje mimo toto místo, bude potrestán odnětím svobody až na devět měsíců.

(2) Kdo bez povolení opustí místo výkonu civilní služby na dobu delší než čtrnáct dnů nebo se po tuto dobu bez povolení zdržuje mimo toto místo, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(3) Kdo v úmyslu vyhnout se civilní službě bez povolení opustí místo výkonu této služby nebo se bez povolení zdržuje mimo toto místo, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až pět let.

(1) Za branné pohotovosti státu mohou podávat žádosti o vykonání civilní služby pouze branci, a to odvodní komisi při odvodním řízení.

(2) Občané, kterým byl povolen výkon civilní služby místo vojenské činné služby, mohou být za branné pohotovosti státu povoláni k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil. [§ 45 branného zákona]

V řízení podle tohoto zákona postupují národní výbory a jejich komise podle obecných předpisů správního řízení. [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]

(1) Doba výkonu civilní služby se pro účely sociálního a důchodového zabezpečení započítává obdobně jako doba vojenské činné služby.

(2) Doba výkonu civilní služby se pro účely výměry dovolené z pracovního poměru započítává do doby trvání pracovního poměru.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

V souladu s vývojem v demokratických státech se navrhuje umožnit, aby občané, kterým jejich náboženské vyznání nebo vyznávané morální přesvědčení nedovoluje vykonávat vojenskou činnou službu se zbraní, mohli místo této služby vykonávat civilní službu.

Vzhledem k povaze problematiky se věnuje zvláštní pozornost úpravě řízení, v němž se žádost těchto osob posuzuje.

Ve smyslu čl. 8 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech nejde při výkonu civilní činnosti o nucenou práci nebo pracovní povinnost.

Zvláštní část

K § 1

Navrhované ustanovení obsahuje základní vymezení povahy resp. účelu civilní služby, délky a místa jejího výkonu.

K části první

Návrh umožňuje z časového hlediska velmi široce podávání žádostí o vykonání civilní služby.

O podaných žádostech budou rozhodovat komise při národních výborech, aby tak byly vytvořeny podmínky pro maximální objektivitu řízení.

Opravné prostředky podané proti rozhodnutím komise budou projednávat krajské soudy.

Návrh zakotvuje právní účinky podané žádosti o vykonání civilní služby. Pokud komise rozhodne, že žadatel není povinen vojenskou činnou službou, zaniká tomuto občanu služební povinnost a bude propuštěn z vojska - tento účinek zakotvuje navrhovaná novela branného zákona.

K části druhé

Obsahem této části je regulace průběhu civilní služby alespoň v takové míře, aby byl vytvořen nezbytný právní základ tohoto institutu.

Základem návrhu je koncepce vytvoření takových podmínek průběhu civil.ní služby, aby byla v náročnosti povinností a omezení. srovnatelná s vojenskou činnou službou.

Občan vykonávající civilní službu v příslušné organizaci musí být touto organizací plně a všestranně zabezpečován (poskytnutí stravy, pracovního oděvu, ubytování), obdobně jako je zabezpečen voják v činné službě.

Úpravu náhrady škody v civilní službě je nutno stanovit navrhovaným zákonem, neboť pro tuto službu nelze bez dalšího použít ani úpravu platnou v ozbrojených silách, ani zákoník práce.

K části třetí

Stanovení skutkových podstat trestných činů spáchaných osobami vykonávajícími civilní službu je obdobné trestným činům spáchaným osobami vykonávajícími vojenskou činnou službu.

K části čtvrté

Z pochopitelných důvodů se omezují možnosti podávání žádostí o vykonávání civilní služby za branné pohotovosti státu.

Současně se navrhuje výslovně zakotvit možnost povolat k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil občany, kteří vykonali civilní službu.

V řízení o žádostech vztahujících se k civilní službě se postupuje podle správního řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.

Navrhuje se stanovit počátek účinnosti zákona dnem vyhlášení.

V současné době není možno odhadnout, jak velká část především branecké populace využije možností konat civilní službu. Prakticky tedy nelze ani přibližně vyčíslit náklady spojené se zabezpečováním civilní služby, i když jejich část bude hrazena z prostředků organizace, v níž budou občané službu vykonávat. Určité nároky na státní rozpočet však budou vyvolány nutností zajistit práci komisí pro civilní službu, lze též očekávat vyšší zatížení krajských soudů při rozhodování o opravných prostředcích.

Právní úprava civilní služby se dotýká působnosti federálních i republikových ústředních orgánů státní správy a národních výborů. Realizace civilní služby směřuje do oblastí, jejichž právní úprava náleží do výlučné pravomoci orgánů republik. Z těchto důvodů se doporučuje zákonem Federálního shromáždění upravit pouze zásadní otázky spojené s regulací poslání a účelu civilní služby jako zvláštní služební povinnosti tvořící alternativu k branné povinnosti. Ostatní úpravy, s ohledem na působnost a pravomoc obou republik, se doporučuje stanovit zákony České národní řady a Slovenské národní řady.

Návrh si nevyžádá nároky na státní rozpočet.