Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(1) Občané mají právo pokojně se shromaždovat.

(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.

(3) Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též pouliční průvody a manifestace.

(4) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu.

Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se nepovažují:

a) shromáždění osob související s činností státních orgánů upravená jinými právními předpisy;

b) shromáždění související s poskytováním služeb;

c) jiná shromáždění nesloužící účelu uvedenému v 1 odst. 2.

Shromáždění může svolat občan starší 18 let nebo československá právnická osoba, anebo skupina osob (dále jen "svolavatel").

(1) Shromáždění musí být oznamována národnímu výboru (§ 16) s výjimkou:

a) shromáždění pořádaných právnickými osobami přístupných jen jejich členům či pracovníkům a jmenovitě pozvaným hostům;

b) shromáždění pořádaných církvemi nebo náboženskými společnostmi v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí, poutí a jiných průvodů a shromáždění, sloužících k projevům náboženského vyznání, dějí-li se obvyklým způsobem;

c) shromáždění konaných v obydlích občanů;

d) shromážděni jmenovitě pozvaných osob v uzavřených prostorách.

(2) Do shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti, může národní výbor vyslat svého zástupce, jemuž je svolavatel povinen vytvořit podmínky pro řádné plnění jeho úkolů, zejména mu umožnit sledování průběhu shromáždění a provedení úkonů nezbytných k případnému rozpuštění shromáždění.

(3) Národní výbor může určit místo v obci, kde lze konat shromáždění k účelu uvedenému v § 1 odst. 2 bez oznámení. Přitom může stanovit dobu, v níž se taková shromáždění konat nesmějí.

(1) Svolavatel je povinen shromáždění písemně oznámit národnímu výboru tak, aby národní výbor oznámení obdržel alespoň 5 dnů předem. Národní výbor může v odůvodněných případech přijmout oznámení i v kratší lhůtě. Za právnickou osobu předloží oznámení ten, kdo je v této věci zmocněn jednat jejím jménem. Oznámení může být předloženo osobně též v pracovní den v domě mezi osmou a patnáctou hodinou. Národní výbor vytvoří podmínky, aby oznámení mohla být řádně přijímána.

(2) V oznámení musí svolatel uvést:

a) účel a programovou náplň shromáždění, den a místo jeho konání a dobu zahájení; jde-li o shromáždění na veřejném prostranství, též předpokládanou dobu jeho ukončení;

b) předpokládaný počet účastníků shromáždění;

c) opatření, která provede, aby se shromáždění konalo v souladu se zákonem, zejména počet pořadatelů, které k organizaci shromáždění určí, a způsob jejich označení;

d) má-li jít o pouliční průvod, výchozí místo, cestu a místo ukončení;

e) jméno, příjmení, rodné číslo a bydliště svolavatele, u právnické osoby její název a sídlo a jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je zmocněny této věci jednat jejím jménem;

f) jméno, příjmení a bydliště toho, kdo je zmocněn jednat v zastoupení svolavatele.

(3) Má-li se shromáždění konat pod širým nebem mimo veřejná prostranství, je svolavatel povinen k oznámení přiložit souhlas toho, kdo je vlastníkem nebo uživatelem pozemku.

(4) Je-li oznámení předloženo osobně, národní výbor to svolavateli písemně potvrdí s uvedením dne a hodiny, kdy byla oznamovací povinnost splněna.

(5) Neuvede-li svolavatel údaje podle odstavce 2 a odstavce 3 anebo jsou-li uvedené údaje neúplné nebo nepřesné, národní výbor na to svolavatele při osobním předložení oznámení upozorní s tím, že nebudou-li tyto závady odstraněny, nepůjde o platné oznámení. Svolavatel je oprávněn na místě oznámení potřebným způsobem doplnit nebo upravit. Bylo-li oznámení předloženo jiným způsobem, národní výbor svolavatele na závady neprodleně písemně upozorní. Povinnost svolavatele podle odst. 1 je splněna, jestliže závady oznámení byly odstraněny ve lhůtě tam uvedené.

(1) Svolavatel je oprávněn činit všechna opatření ke svolání shromáždění. Zejména je oprávněn v souladu s oznámeným účelem a programovou náplní shromáždění osobně či písemně nebo jinak zvát k účasti na něm. Svolavatel má též právo, aby pozvání na shromáždění bylo ve vhodném čase vyhlášeno místním rozhlasem. Národní výbory a jiné státní orgány a organizace podle možností a okolností poskytují svolavateli pomoc.

(2) Oprávnění svolavatele podle odstavce 1 zaniká, nebyla-li platně splněna oznamovací povinnost podle 5 nebo bylo-li shromáždění zakázáno.

(3) Je-li důvodná obava, že shromáždění bude rušeno, může svolavatel požádat národní výbor nebo příslušný útvar Veřejné bezpečnosti, aby shromáždění byla poskytnuta ochrana.

(4) Svolavatel je oprávněn vydávat přímo nebo s pomocí pořadatelů účastníkům pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění.

(5) Svolavatel je povinen

a) poskytnout národnímu výboru na jeho žádost součinnost nezbytnou k zajištění řádného průběhu shromáždění a splnit povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy;

b) zajistit potřebný počet způsobilých pořadatelů starších 18 let;

c) řídit průběh shromáždění tak, aby se podstatně neodchylovalo od účelu a programové náplně shromáždění uvedené v oznámení;

d) dávat závazné pokyny pořadatelům;

e) pečovat o pokojný průběh shromáždění a činit opatření, aby nebyl narušován;

f) shromáždění ukončit;

g) uvést místo konání shromáždění do pořádku a uklidit jej.

(6) Nepodaří-li se svolavateli při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu, požádá o potřebnou po moc národní výbor nebo útvar Veřejné bezpečnosti. Může tak učinit též, jestliže se účastníci po ukončení shromáždění pokojně nerozejdou.

(7) Vzejde-li ze shromáždění petice, postupuje se podle zvláštních předpisů [Zákon č. Sb., o právu petičním.].

(8) Ustanovení předchozích odstavců se přiměřeně vztahují i na shromáždění, která podle 4 nemusí být oznamován

(1) Účastníci shromáždění jsou povinni dbát pokynů svolavatele a pořadatelů podle § 6 a zdržet se všeho, co by narušilo řádný a pokojný průběh shromáždění.

(2) Po ukončení shromáždění jsou jeho účastníci povinni se pokojně rozejít. Je-li shromáždění rozpuštěno, jsou povinni neprodleně opustit místo shromáždění. V rozchodu jim nesmí být žádným způsobem bráněno.

(3) Účastníci shromáždění nesmějí mít u sebe střelné zbraně nebo výbušniny. Rovněž nesmějí mít u sebe jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, lze-li z okolností nebo z chování účastníků usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím.

Národní výbor může s ohledem na místní podmínky nebo na veřejný pořádek navrhnout svolavateli; aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu.

Národní výbor může svolavateli uložit, aby shromáždění konané ve večerních hodinách bylo ukončeno tak, aby nedošlo k nepřiměřenému rušení nočního klidu.

(1) Národní výbor, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě:

a) popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;

b) dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;

c) jinak porušovat ústavu a zákony.

(2) Národní výbor shromáždění zakáže též tehdy, jestliže by mělo být konáno v blízkosti místa, kde zasedá zákonodárný sbor nebo soud nebo na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví.

(3) Národní výbor může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění.

(4) Národní výbor nemůže shromáždění zakázat z důvodů uvedených v odst. 1, 2 a 3, jestliže svolavatel přijal návrh národního výboru podle § 8.

(1) O zákazu shromáždění (§ 10) nebo době jeho ukončení (§ 9) rozhodne národní výbor bezodkladně, nejpozději však do tří dnů od okamžiku, kdy obdržel platné oznámení.

(2) Národní výbor písemné vyhotovení rozhodnutí vyvěsí na své úřední desce a rozhodnutí vyhlásí místním rozhlasem nebo jiným obdobným způsobem; pokud se má shromáždění konat na území dvou nebo více obcí, národní výbor zajistí, aby jeho rozhodnutí bylo vyhlášeno v obcích, v nichž se shromáždění má konat. Vyvěšením na úřední desce je rozhodnutí svolavateli doručeno. Na žádost svolavatele mu národní výbor vydá písemné vyhotovení rozhodnutí. Pokud národní výbor ve lhůtě uvedené v odstavci 1 nevyvěsí písemné vyhotovení rozhodnutí na své úřední desce, může svolavatel shromáždění uspořádat.

(3) Proti rozhodnutí národního výboru podle odstavce 1 může svolavatel do 15 dnů od doručení podat opravný prostředek [Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 244 - 250).] u soudu, k němuž přiloží písemné vyhotovení rozhodnutí [Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 244 - 250).]. Pro řízení platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů [Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 244 - 250).]. Opravný prostředek nemá odkladný účinek. Soud rozhodne do tří dnů. Rozhodnutí zruší, jestliže nebyly dány důvody k zákazu shromáždění. Svolavatel je pak oprávněn shromáždění uspořádat podle původního oznámení nebo později tak, aby shromáždění bylo uskutečněno do 30 dnů od právní moci rozhodnutí soudu. Jestliže shromáždění uspořádá v pozdější době, vyrozumí o tom národní výbor nejpozději 1 den před konáním shromáždění.

(1) Jestliže se shromáždění koná, ačkoliv bylo zakázáno, zástupce národního výboru vyzve svolavatele, aby shromáždění neprodleně ukončil. Pokud svolavatel neučiní účinná opatření, aby se účastníci pokojně rozešli, sdělí zástupce národního výboru účastníkům, že shromáždění je rozpuštěno. a vyzve je, aby se pokojné rozešli. Sdělení musí obsahovat důvody k rozpuštění a upozornění na následky neuposlechnutí této výzvy a musí být učiněno takovým způsobem, aby bylo účastníkům srozumitelné a aby se s ním všichni účastníci shromáždění mohli seznámit.

(2) Za nepřítomnosti zástupce národního výboru může shromáždění uvedené v odst. 1 rozpustit způsobem tam stanoveným i příslušník Veřejné bezpečnosti ve službě.

(3) Shromáždění, které se koná, aniž bylo oznámeno podle § 5, bude způsobem uvedeným v odstavci 1 rozpuštěno, jestliže nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz. To platí i pro shromáždění, která nebyla svolána. Odpovědnost svolavatelů za přestupek není dotčena, i když shromáždění nebylo rozpuštěno.

(4) Způsobem uvedeným v odstavci 1 se postupuje i tehdy, jestliže shromáždění konané ve večerních hodinách pokračuje i po stanovené době ukončení (§ 9).

(5) Shromáždění, které bylo oznámeno a nebylo zakázáno, může být způsobem uvedeným v odstavci 1 rozpuštěno, jestliže se podstatně odchýlilo od oznámeného účelu a programové náplně takovým způsobem, že v průběhu shromáždění nastaly okolnosti, které by odůvodnily jeho zákaz podle § 10 odst. 1.

(6) Shromáždění uvedená v odstavci 3 a v odstavci. 5 může zástupce národního výboru rozpustit způsobem stanoveným v odstavci 1, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. V nepřítomnosti zástupce národního výboru tak může učinit náčelník příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti nebo velící příslušník.

Proti rozpuštění shromáždění může svolavatel nebo účastník shromáždění do 15 dnů podat námitky u soudu. Soud rozhodne, zda shromáždění bylo nebo nebylo rozpuštěno v souladu se zákonem. Pro řízení platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů [Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (§ 244 - 250).].

(1) Tomu, kdo svolává nebo pořádá shromáždění, aniž splnil oznamovací povinnost, nebo pořádá shromáždění, které bylo zakázáno, anebo závažně poruší jinou povinnost svolavatele podle tohoto zákona, může být uložena pokuta do výše 1 000,- Kčs.

(2) Stejná pokuta může být uložena tomu, kdo

a) neuposlechne pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti;

b) neoprávněně ztěžuje účastníkům shromáždění přístup na shromážděni anebo jim v tom brání;

c) jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím;

d) neoprávněně vznikne do shromáždění;

e) nepřístojným chováním brání účastníkům ve splnění účelu shromáždění;

f) brání účastníkům, aby se pokojně rozešli.

(3) Jinak o přestupku a jeho projednání platí obecné předpisy [Zákon č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádků ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).].

Na shromáždění občanů k účelu uvedenému v § 1 odst. 2, která nebyla svolána (§ 5) se vztahují § 1, 2, 4 odst. 3, 7, 12 odst. 3 a odst. 6, 13, 14 a 15.

Pro řízení podle § 11 tohoto zákona platí ustanovení § 3 odst. 1 - 3, § 46, § 47 a § 52 zákona o správním řízení [Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).]. Řízení se považuje za zahájené dnem, kdy národní výbor obdržel oznámení, účastníkem řízení je svolavatel.

Je-li v tomto zákonu lhůta určena počtem dnů, rozumí se jedním dnem doba 24 hodin od události, k níž se lhůta váže.

Veřejným prostranstvím se pro účely tohoto zákona rozumějí pozemní komunikace (s výjimkou neveřejných účelových komunikací) [Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), (úplné znění č. 55/1984 Sb.).], jako náměstí, třídy a ulice, jakož i další prostory pod širým nebem přístupné každému bez omezení.

Ustanovení zákonů o mimořádných opatřeních v době výjimečných poměrů nebo války a o opatřeních proti šíření přenosných nemocí nejsou tímto zákonem dotčena.

Trestní zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů se doplňuje tak, že za 197a se vkládá nový 197b, který včetně nadpisu zní:

(1) Kdo jiného násilím nebo výhrůžkami omezuje ve výkonu jeho sdružovacího nebo shromažďovacího práva, bude potrestán odnětím svobody až na dva roky nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

(2) Kdo se násilím nebo výhrůžkami protiví pořádkovým opatřením svolavatele anebo určeným pořadatelům shromáždění, které podléhá oznamovací povinnosti, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.".

Zrušují se:

1. zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromáždění, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o shromáždění;

2. vyhláška ministra vnitra č. 320/1951 Ú. l. (č. 348/ 1951 U. v.) o dobrovolných organizacích a shromážděních, ve znění pozdějších předpisů, pokud jde o shromáždění;

3. § 1 a 3 zákona č. 126/1968 Sb., o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku;

4. § 40 zákona č. 40/1974 Sb., o Sboru národní bezpečnosti.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem...........

I. Obecná část

V souladu s mezinárodním paktem o politických a občanských právech a Ústavou Československé socialistické republiky se navrhuje nově upravit právo občanů účastnit se veřejného života. Mezi základní ústavní práva a svobody patří svoboda shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací zakotvená v čl. 28 ústavního zákona č. 100/1960 Sb., stava ČSSR. Podmínky pro realizaci svobody shromažďovací dosud upravuje zákon č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních, a vyhláška ministerstva vnitra č. 320/1951 Ú. l. (348/1951 Ú. v.), ve znění pozdějších předpisů. Tyto předpisy byly vydány ještě k provedení ústavního zákona č. 150/1948 Sb., Ústavy 9. května. V dalším vývoji byly uvedené předpisy několikrát měněny a doplňovány. Šlo o vyhlášku č. 158/395 Ú. l., vládní nařízení č. 34/1958 Sb., zákona ČNR č. 137/1982 Sb. a zákon SNR č. 139/1982 Sb. Uvedené předpisy přenesly výkon státní správy na národní výbory nižších stupňů. Dalším předpisem, který upravoval výkon shromažďovacího práva, byl zákon č. 126/1968 Sb., o některých přechodných opatřeních k upevnění veřejného pořádku, který dal okresním národním výborům pravomoc za stanovených podmínek zakázat veřejné shromáždění, manifestaci nebo průvod, popřípadě je rozpustit.

Z čl. 28 stavy ČSSR vyplývá, že svoboda shromažďovací a svoboda pouličních průvodů a manifestací jsou občanům zaručeny, aby jich mohli užívat jak v zájmu rozvoji své osobnosti a svého tvůrčího úsilí, tak k uplatňování své aktivní účasti na správě státu a na hospodářské a kulturní výstavbě země; tyto svobody jsou zajištěny tím, že se pracujícím a jejich organizacím dávají k dispozici např. veřejné budovy, sály, prostranství a jiné prostředky.

Podle čl. 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech uznává se právo na pokojné shromažďování. Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkami, jež stanoví zákon a jež jsou nutné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných.

Z těchto zásad návrh zákona vychází. Pouliční průvody a manifestace přitom staví obsahově na roveň shromážděním.

Vedle zastaralosti právní úpravy dalším nedostatkem právní úpravy bylo, že meze svobody shromažďování byly upraveny nejen zákonem, ale též vyhláškou, což je v rozporu se zásadou, že práva občanů mají být upravena v ústavě a v zákonech. S postupem doby se právní úprava roztříštila do většího počtu norem, což nepřispívá srozumitelnosti práva občanům. Vzhledem k tomu, že náš stát postupně přistoupil i k celé řadě mezinárodních úmluv, došlo ke stavu, že platná právní úprava našim mezinárodním závazkům již plně neodpovídala.

Navržený zákon vychází z pojetí práva shromažďovacího v subjektivním smyslu a stanoví meze a záruky jeho výkonu.

Podle čl. 37 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., pokud to vyžaduje jednota právního řádu, uskutečňuje Federální shromáždění zásadní zákonodárnou úpravu mj. též ve věcech shromažďování.

Okolnosti vyžadují, aby Federální shromáždění zásadní zákonodárnou úpravu ve věcech shromažďování provedlo, protože právo shromažďovací je jedním ze základních politických a občanských práv a mělo by sehrát závažnou roli v procesu demokratizace společnosti. Na území republik musí pak tento zákon provádět státní orgány republik, protože zřízení speciálních federálních orgánů státní správy pro oblast práva shromažďovacího přirozeně nepřichází v úvahu (čl. 83 a 84 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.).

Výslovné určení druhu a stupně národních výborů, které mají působnost při uplatňování zákona o právu shromažďovacím vykonávat, bezprostředně navazuje na hmotně právní úpravu a je třeba, aby bylo provedeno zákony národních rad.

II. K jednotlivým ustanovením

K § 1 a 3

"Občanem" se v těchto ustanoveních rozumí jak československý státní občan, tak i cizinec, kterému je třeba v souladu s mezinárodními závazky státu na území ČSSR poskytnout právo shromažďovací ve stejném rozsahu.

Shromáždění může svolat jeden občan nebo jedna právnická osoba, ale také skupina občanů nebo skupina právnických osob, popř. skupina fyzických a právnických osob.

K § 1 odst. 2 a § 2

Vymezení cílů výkonu práva shromažďovacího má mj. za účel vysvětlit, na jaká shromáždění se návrh zákona vztahuje. V § 2 se pak uvádějí ty druhy shromáždění, která nejsou shromážděními ve smyslu tohoto zákona. V bodu a) jde o shromáždění v souvislosti s různými druhy řízení před státními orgány (soudy, správními orgány apod.), se zasedáními a schůzemi státních orgánů (např. zastupitelských sborů) s uskutečňováním voleb do zastupitelských orgánů apod. Pojem "poskytování služeb" je v bodu b) chápán široce; jde tu o obchodní zařízení, divadla, kina, koncerty, sportovní akce, dopravní prostředky aj. V bodě c) pak jde o všechny ostatní případy, a to jak o shromáždění spontánní (např. shromáždění osob v místě, kde došlo k dopravní nehodě), tak např. o shromáždění v souvislosti se svatbou nebo jinou rodinnou událostí, svatební a pohřební průvody apod.

K § 1 odst. a 4

Výslovně se prohlašuje, že ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu, aby byla zdůrazněna obecná zásada, že dovoleno je vše, co není výslovně zakázáno.

Není tedy třeba např. ani povolení silničního správního orgánu ke zvláštnímu užívání pozemní komunikace, má-li se shromáždění konat na takové komunikaci. Některé zvláštní zájmy chrání ustanovení § 5 odst. 3 (např. shromáždění v lese, na zemědělském pozemku, v chráněné přírodní rezervaci). Oznamovací povinnost se ukládá jen výjimečně, především tehdy, má-li se shromáždění konat na veřejnosti přístupném místě a není-li určeno jen pro předem vymezený okruh účastníků, takže se ho může zúčastnit každý, kdo má zájem. Jinak není třeba, aby národní výbor o konání shromáždění věděl.

V 4 odstavec 3 se dává národním výborům možnost stanovit místa v obci, kde by občané se mohli volně scházet a svobodně si vyměňovat názory, zaujímat stanoviska apod.

K § 5

V tomto ustanovení se upravuje způsob splnění oznamovací povinnosti, pokud z ustanovení 4 vyplývá. Mnohá shromáždění by prakticky ztratila smysl, kdyby nemohla být svolána v krátké době po události, na níž má být reagováno, popřípadě včas před událostí, která se očekává. Svolavateli se proto ukládá, aby národní výbor informoval alespoň 5 dnů předem. Delší lhůtou by mohl být smysl shromáždění zmařen. Oznámení mohou být podávána osobně i jinak podle volby svolavatele, která bude souviset s termínem zamýšleného shromáždění.

V odstavci 1 se stanoví některé podmínky v souvislosti s osobním podáním oznámení. Národní výbor musí například zajistit, aby oznámení mohla převzít ve stanovené době kvalifikovaná osoba, která je schopna svolavatele případně poučit o správném postupu (srovnej odstavec 5).

K § 6

Stanoví se zda oprávnění a povinnosti svolavatele, a to jak v době před shromážděním, tak v době jeho konáni. Svolavatel je povinen plnit i povinnosti stanovené zvláštními předpisy, např. předpisy o požární ochraně, o zdravotnickém zabezpečení akcí tohoto druhu a jiné.

Pokud jde o ochranu shromáždění (odstavec 3) a pomoc svolavateli (odstavec 6), srovnej například ustanovení § 6 odstavec 4 a 5 a § 18 zákona o národních výborech, § 46 odstavec i zákona o Sboru národní bezpečnosti a jiné.

Zvláštní právní úprava odpovědnosti svolavatele, popřípadě účastníka za škodu, která v souvislosti se shromážděním vznikla, se nenavrhuje, mimo jiné též proto, že obavy z případně zvýšené odpovědnosti by mohly svolavatele ovlivňovat v nežádoucím směru. Platná úprava založená na principu odpovědnosti za škody způsobené zaviněným porušením právní povinnosti (§ 420 a 423. občanského zákoníku) by měla postačovat (pokud by za škodu odpovídal účastník, avšak také svolavatel, který například nezajistil náležitou pořadatelskou službu, byla by jejich odpovědnost podle § 438 občanského zákoníku solidární).

K § 7

Účastníkem shromáždění se rozumí občan zletilý i nezletilý, jestliže jeho účast na konkrétním shromáždění je svou povahou přiměřená jeho rozumové a mravní vyspělosti odpovídající jeho věku (srovnej § 9 občanského zákoníku).

Účastníkům shromáždění jsou ukládány takové povinnosti, aby byl zajištěn řádný a pokojný průběh shromáždění.

"V daném případě nebylo možno použít definice zbraně, jak je podána v trestním zákoně. To by totiž vedlo k tomu, že účastníci shromáždění by u sebe nemohli mít prakticky žádné předměty. V odstavci 3 se proto zavádí zvláštní úprava odpovídající potřebě chránit ostatní účastníky shromáždění (bude možno odlišit například invalidu nutně používajícího berle od zdravého člověka, který do shromáždění přichází s holí).

K § 8

Návrh, aby se shromáždění konalo na jiném místě nebo v jinou dobu, než je uvedeno v oznámení, má právní význam jen do okamžiku, kdy skončí lhůta, v níž může národní výbor shromáždění zakázat (§ 11 odstavec 1). Jestliže svolavatel návrh národního výboru přijme, má to důsledky uvedené v § 10 odstavec 4.

K § 9

V tomto ustanovení se řeší případný rozpor mezi zájmem jedné skupiny občanů, aby se shromáždění konalo ve večerních hodinách a zájmem jiné skupiny občanů, aby nebyl rušen noční klid. Národnímu výboru se umožňuje zabránit, aby noční klid nebyl rušen v nepřiměřeném rozsahu, to znamená nad míru, kterou lze ještě na místním obyvatelstvu požadovat.

K § 10

Zákaz oznámeného shromáždění se umožňuje jen ve zcela výjimečných případech. Výklad některých pojmů je třeba ponechat aplikační praxi správních orgánů a soudní judikatuře (§ 11 odstavec 3).

Ustanovení odstavce 3 je koncipováno tak, aby národní výbor musel pečlivě zvažovat různé druhy souběžných zájmů; například je-li zamýšlené místo shromáždění přímo spjato s účelem shromáždění (vzpomínková shromáždění na místě, kde došlo k nějaké události apod.) a bude k této okolnosti náležitě přihlížet.

K § 11

O zákazu shromáždění může národní výbor rozhodnout nejpozději do tří dnů od okamžiku, kdy oznámení obdržel. Vzhledem ke krátkosti lhůt je nutno lhůty počítat podle hodin. Na to je brán zřetel i při úpravě potvrzování oznámení předloženého osobně (§ 5 odstavec 4).

Krátkost lhůt si vynucuje i zvláštní způsob doručování rozhodnutí (odstavec 2). Vychází se z přesvědčení, že svolavateli nemůže činit zvláštní obtíže podívat se na úřední desku národního výboru nebo se u národního výboru jinak informovat. Oznamování rozhodnutí doručením jeho písemného vyhotovení je z časových důvodů neúnosné.

Pokud národní výbor v uvedené lhůtě nevyvěsí písemné vyhotovení rozhodnutí o zákazu shromáždění na své úřední desce, bude se mít za to, že shromáždění nezakázal.

V souladu s obecnými principy právního státu se umožňuje, aby na podnět svolavatelů rozhodnutí o zákazu shromáždění přezkoumal soud; přitom se stanoví některé zvláštnosti postupu, které povaha věci vyžaduje. Svolavatel může opravný prostředek podat kdykoliv ve lhůtě 15 dnů od doručení rozhodnutí, to znamená od okamžiku, kdy bylo písemné vyhotovení rozhodnutí vyvěšeno na úřední desce. Soud rozhodne do tří dnů (navrhuje se obdobná lhůta jako při námitkovém řízení podle volebních zákonů). Rozhodnutí národního výboru buď potvrdí anebo zruší, jestliže nebyly dány důvody k zákazu shromáždění. V případě zrušení rozhodnutí již národní výbor ve věci znovu nerozhoduje. Odpovědnost národního výboru za škodu, která byla jeho nezákonným rozhodnutím případně způsobena, se řídí zákonem č. 58/1969 Sb.

K § 12

Upravuje se postup v případech, kdy je nutno zabránit, aby již započaté shromáždění nepokračovalo. Rozpuštění se provádí úkonem, který se v teorii správního práva označuje jako bezprostřední zákrok (nejde tedy o rozhodnutí vydané v rámci správního řízení). Důvody rozpuštění korespondují s důvody zákazu shromáždění. Zvláštní případ je upraven v odstavci 6. Tímto ustanovením se sledují situace, kdy se jednotliví účastníci shromáždění dopouštějí takových činů, které jsou nepochybně trestnými, takže jsou tyto osoby při trestném činu přistiženy (srovnej například 76 odstavec 2 trestního řádu nebo i Článek 52 úst. zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci). V tomto smyslu se v návrhu mluví o "páchání trestných činů". K rozpuštění shromáždění bude možno přikročit teprve poté, co se ukáží bezvýslednými zákroky proti jednotlivým pachatelům a zájem na obnovení veřejného pořádku a ochraně ostatních účastníků shromáždění převáží nad zájmem na pokračování shromáždění.

K § 13

Součástí subjektivního práva shromažďovacího je nejenom právo občana, aby shromáždění byla svolávána a aby se jich mohl zúčastnit, ale i právo, aby shromáždění nebyla v rozporu se zákonem rozpouštěna.

Navrhuje se proto, aby nejen svolavatel, ale i účastník shromáždění měl právo podat proti rozpuštění (jakožto aktu bezprostředního zákroku) k soudu námitku. Při řízení by platila obdobně ustanovení občanského soudního řádu o přezkoumávání rozhodnutí jiných orgánů.

Rozhodne-li soud, že shromáždění bylo rozpuštěno v rozporu se zákonem, bude to pro navrhovatele nejen morální satisfakce, ale i podklad pro uplatnění nároku na náhradu případné škody, která mu byla nesprávným úředním postupem státního orgánu způsobena (zákon č. 58/1969 Sb.). Kromě toho budou taková soudní rozhodnutí vodítkem pro řešení podobných situací v budoucnu.

K § 14

Zavádí se nová skutková podstata přestupku, protože s obecnou úpravou podle zákona č. 60/1960 Sb. vystačit nelze. O přestupku bude rozhodovat národní výbor. Uložit lze (jako opatření za přestupek) pouze pokutu do výše 1 000 Kčs; propadnutí věci (§ 26 odstavec 2 citovaného zákona) lze uložit vedle pokuty.

Předpokládá se, že v souvislosti s nejbližší novelizací trestního zákona bude upravena skutková podstata nového trestného činu (porušování svobody sdružování a shromaždování a práva petičního), která postihne nejtěžší (násilné apod.) zásahy do těchto práv.

K § 15

Toto ustanovení se týká shromáždění vzniklých spontánně, například v souvislosti se situacemi pro národ závažnými, kdy se občané shromažďují bezprostředně a bez svolání ve smyslu tohoto zákona. Práva a povinnosti osob, které se na takových shromážděních ujmou slova anebo fakticky převezmou některé úkoly svolavatele; návrh neupravuje, protože jde o situace a vztahy, které v zákonu o právu shromažďovacím prakticky regulovat nelze. Účastníci i takových shromáždění by však měli mít povinnosti podle § 7 a i taková shromáždění lze rozpustit, ovšem jen z důvodů uvedených v § 12 odstavec 3 a 6.

K § 16

Vzhledem ke krátkosti času, který bude zpravidla k dispozici při rozhodování národního výboru podle § 11, se navrhuje, aby pro řízení platily jen základní principy správního řádu. Správnost rozhodnutí by tím ohrožena být neměla.

K § 18

Definuje se pojem "veřejné prostranství", použitý v § 5 odstavec 2 písm. a) a v § 5 odstavec 3 návrhu. "Prostory pod širým nebem" se rozumí prostory bočně ani svrchu neuzavřené, které jsou přístupné každému bez omezení a nejsou náměstími, třídami a ulicemi. Naproti tomu "uzavřenými prostorami" ve smyslu § 4 odstavec 1 písm. d) návrhu se rozumí alespoň bočně uzavřené prostory například oplocená nádvoří, nezastřešené stadiony včetně různých druhů místností v budovách.

K § 20

Navrhuje se nová skutková podstata trestného činu. Ochrana uvedených práv to vyžaduje.

V Praze dne 26. února 1990