Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Nigérijské federativní republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a zisků z majetku, podepsanou v Lagosu dne 31, srpna 1989.

Rozvoj všestranné a vzájemně výhodné hospodářské spolupráce s rozvojovými státy Afriky je jedním z cílů čs. zahraniční politiky, Nigérijská federativní republika se svým ekonomickým a politickým postavením řadí mezi nejvýznamnější africké státy. Její zahraniční politika je založena na zásadě nezúčastněnosti a spolupráce mezi státy s rozdílným společenským zřízením, V mezinárodní ekonomické oblasti prosazuje aktivně nastolení nového, ekonomicky spravedlivého, řádu.

Vzhledem k ekonomickému potenciálu a postojům, které zaujímá nigérijská vláda v mezinárodních vztazích v současné době, je Nigérie perspektivním partnerem pro všestranný rozvoj čs. - nigérijských styků,

Těžištěm vzájemných vztahů mezi Československou socialistickou republikou a Nigérijskou federativní republikou je hospodářská a vědecko technická spolupráce, která je důležitým činitelem rozvoje národního hospodářství obou států.

K dalšímu rozvoji spolupráce přispěje uzavření smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Nigérijské federativní republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a zisků z majetku, Dvojí zdanění je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které organizacím a občanům, jednoho státu plynou z druhého státu, Jde zejména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů, Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců,

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučena jen opatřeními obou států vzájemně koordinovanými mezinárodní smlouvou.

Smlouva mezi vládou Československa a vádou Nigérie o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmu mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště, Smlouva neupravuje zdanění majetku, protože samotný majetek není předmětem zdanění ani podle československých ani podle nigérijských daňových předpisů. Osobní a věcný rozsah smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2. Protože smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci smlouvy definovány v článcích 35.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace, případně bydliště občana. V druhém smluvním státě mohou být příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků smlouvy.

Podle článku 7 smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny ve druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny).

Ustanovení článku 8 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdaněni dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušnými ustanoveními článků 9 - 11.

Článek 12 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. z prodejů nebo převodu majetku a s nim spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článku 13 - 20.

Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou upraveny předchozími ustanoveními smlouvy.

Článek 22 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém je příjemce rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 23 - 25).

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi.

Sjednání smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSSR vázána.

Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, ovlivní však příznivě příjmy státního rozpočtu tím, že se zvýší příjmy československých organizací a tím jejich odvod do státního rozpočtu.

Smlouva ani její provádění nebudou mít dopad na plán pracovních sil Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem ČSSR Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 36 odstavec 3 ústavního zákona č. 1431968 Sb., o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy.

Jako smluvní strany jsou ve smlouvě uvedeny vlády vzhledem k tomu, že podle nigérijských ústavně právních předpisů sjednává smlouvy o zamezení dvojího zdanění vláda. Z tohoto důvodu není nabytí platnosti smlouvy vázáno na výměnu ratifikačních listin, Smlouva nabude platnosti vzájemným oznámením smluvních stran, že byly splněny náležitosti požadované jejich právními předpisy pro nabytí platnosti smlouvy.

VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY A

VLÁDA NIGÉRIJSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a zisků z majetku,

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech (rezidenti).

1. Daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:

a) v Nigérii:

daň z osobního příjmu;

daň z příjmu společností;

daň ze zisku z nafty; a

daň ze zisku z majetku,

(dále nazývané "nigérijská daň");

a) v Československu:

daně ze zisku;

daň ze mzdy;

daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;

daň zemědělská;

daň z příjmů obyvatelstva; a

daň domovní,

(dále nazývané "československá daň");

2. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné nebo svojí podstatou obdobné daně, které budou ukládány smluvními státy po podpisu této smlouvy vedle existujících daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si budou oznamovat všechny podstatné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "Nigérie" označuje Nigérijskou federativní republiku, včetně jakékoliv oblasti vně pobřežních vod Nigérijské federativní republiky, která byla nebo může v budoucnu být označena v souladu se zákony Nigérijské federativní republiky týkající se pevninské mělčiny jako územím na něž mohou být zákony Nigérijské federativní republiky vztahující se na mořské dno, podloží a jejich přírodní zdroje, vykonávány;

b) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou republiku;

c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují Nigérii nebo Československo, jak to vyžaduje souvislost;

d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti všechna jiná sdružení osob;

e) výraz "společnost" označuje právnické osoby nebo nositele práv považované pra účely zdanění za právnické osoby v souladu se zákony každého smluvního státu;

f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

g) výraz "státní příslušník" označuje:

h) výrazem "mezinárodní doprava" se rozumí jakákoli doprava uskutečňovaná lodí nebo letadlem, které jsou provozovány podnikem jednoho smluvního státu, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy ve druhém smluvním státě;

i) výraz "příslušný úřad" označuje:

2. Každý výraz, který není definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle ustanovení právního řadu tohoto státu, která upravují daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud ze souvislosti nevyplývá jiný výklad.

1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého bytu, místa zřízení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno podle následujících pravidel:

a) Předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech. předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.

c) Jestliže e tato osoba obvykle zdržuje v obou mluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.

d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, vyřeší příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než fyzická je podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku rezidentem v obou smluvních státech. předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, podle jehož práva je zřízena.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela nebo zčásti svojí činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu;

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje;

g) staveniště, stavbu, montáž nebo instalaci zařízení jestliže trvají déle než 3 měsíce;

h) provádění dozoru na staveništi, stavbě, montáži nebo při instalaci zařízení trvající déle než 3 měsíce

3. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavování nebo k dodání zboží patřičného podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboří nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem provádění jiných činností pro podnik, které mají přípravný nebo pomocný charakter.

4. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje trvalé zařízení pro podnikání používané jako odbytiště bez ohledu na skutečnost, že takové trvalé zařízení je jinak udržováno pro některou z činností uvedenou v odstavci 3 tohoto článku.

5. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že tam vykonávají svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

6. Osoba jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5, jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu se považuje za stálou provozovnu tohoto podniku v prvním státě, jestliže

a) je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na činnosti uvedené v odstavce 3 tohoto článku,

b) obvykle shromažďuje objednávky k prodeji zboží v tomto státě výhradně nebo téměř výhradně pro podnik nebo jiné podniky, které jsou jím ovládány nebo mají na něm rozhodující účast.

7. S výhradou předcházejících ustanovení tohoto článku skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem ve druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjem z nemovitého majetku včetně příjmu ze zemědělských a lesních podniků může být zdaněn ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.

2. Výraz "nemovitý majetek" se určí ve shodě s právem smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn.

Výraz v každém případě zahrnuje příslušenství nemovitého majetku, živý i mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, na která se vztahují ustanovení občanského práva o pozemkovém vlastnictví, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy poskytované jakož náhrada za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se použijí na příjem plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo jakéhokoli jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 tohoto článku se vztahují rovněž na příjem z nemovitého majetku podniku a na příjem z nemovitého majetku užívaného k provádění nezávislých povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik nevykonává činnost ve druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik takovou činnost vykonává, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat

a) této stálé provozovně:

b) prodejům zboží v tomto druhém státě, jestliže jde o zboží stejného nebo podobného druhu jako zboží prodané prostřednictvím této stálé provozovny nebo

c) jiným činnostem vykonávaným v tomto druhém státě, jestliže jde o stejné nebo podobné činnosti jako ty, které se vykonávají prostřednictvím této stálé provozovny.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla podle očekávání docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které byly vynaloženy na činnost této stálé provozovny, včetně nákladů na vedení a všeobecných správních výdajů takto vynaložených, ač vznikly ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde. Nepovolí se však odečíst částky. které byly zaplaceny (jinak než jako náhrada skutečných výloh) stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jiné jeho kanceláře ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů za využívání patentů nebo jiných práv, nebo ve formě provize za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení nebo vyjma případů bankovních podniků ve farmě úroků z peněz zapůjčených stálé provozovně. Obdobně při stanovení zisků stálé provozovny se nepřihlédne k částkám, jimž stálá provozovna zatíží (jinak než za skutečné výlohy) vedení podniku nebo některou jinou jeho kancelář za licenční poplatky, náhrady nebo jiné podobné platy za využívání patentů nebo jiných práv, nebo za provizi za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení nebo vyjma případů bankovních podniků ve formě úroků z peněz zapůjčených vedení podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.

4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik. Jestliže tato stálá provozovna je současně užívána jako odbytiště pro takto nakoupené zboží, zisky z jeho prodeje lze přičítat této stálé provozovně.

5. Jestliže zisky zahrnují příjmy. o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v kterémkoli z těchto případů byly mezi oběma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky, jež se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou být zisky, které by byly bez těchto podmínek docíleny jedním z podniků., které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, zahrnuty do zisků tohoto podniku a následkem toho zdaněny.

2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následkem toho zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byl docílil podnik prvního státu kdyby mezi oběma podniky byly sjednány takové podniky, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát přiměřeně částku daně uložené z oněch zisků. Tato úprava bude provedena s náležitým ohledem na ostatní ustanovení této smlouvy a příslušné daňové úřady smluvních států se vzájemně poradí, bude-li to nutné.

1. Dividendy plynoucí od společnosti, která je rezidentem v jednom smluvním státě osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:

Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společností, ze kterých jsou dividendy vypláceny.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, má ve druhém smluvním státě, kde je společnost vyplácející dividendy rezidentem, stálou provozovnu nebo stálou základnu tam umístěnou, a jestliže vlastnictví akcii, na jehož základě se dividendy vyplácejí, je skutečně spojeno s obchody uskutečňovanými touto stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 13 podle toho, o jaký případ jde.

4. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělných zisků společností, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů, které pocházejí z tohoto druhého státu.

5. Výraz "dividendy". použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na risku, právě tak jako příjmy jiných společenských práv, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových právních předpisů státu, v němž je společnost vyplácející dividendy rezidentem a rovněž jakýkoliv jiný příjem (jiný než úroky osvobozené od daně podle ustanovení článku 10), který podle právních předpisů smluvního státu, kde je společnost vyplácející dividendy rezidente:, je považován za dividendu nebo rozdělený zisk společnosti.

1. úroky plynoucí z jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvní; státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 15 % hrubé částky úroků.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 tohoto článku, úroky budou osvobozeny ad zdanění ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, jestliže jejich příjemcem a skutečným vlastníkem je:

a) vláda druhého smluvního státu nebo jeho místní orgán nebo jakýkoliv úřad či instituce této vlády nebo místního správního útvaru.

Pro účely tohoto pododstavce se úřadem nebo orgánem vlády rozumí:

i) v případě Československa, Československá obchodní banka; a

ii) v případě Nigérie, Ústřední banka Niqérie;

b) jakákoliv instituce smluvního státu pořízená vládou tohoto státu k financování zahraničního obchodu za předpokladu, že půjčka nebo úvěr, z nichž úroky plynou, byly schváleny vládami obou smluvních států.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku, se nepoužiji, jestliže skutečný vlastník úroků, který je prezidentem v jednom smluvním státě, má ve druhém smluvním státě, v němž je osoba platící úroky rezidentem, stálou provozovnu nebo stálou základnu tam umístěnou a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojená s obchody provozovanými touto stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 13 podle toho, o jaký případ jde.

5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je tento smluvní stát sám, jeho správní útvar nebo místní orgán tohoto státu, nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce úroků, ač je či není rezidentem, v některém smluvním státě, má v jedno smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v souvislosti s níž vznikl závazek platit úroky a jestliže takové úroky jdou k tíži této stálé provozovně nebo stálé základna, předpokládá se, že zdroj těchto úroků je ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

6. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Část placených úroků, která ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

7. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjmy z dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, dluhopisy a obligacemi.

1. Licenční poplatky plynoucí od osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové licenční poplatky mohou být však také zdaněny ve smluvním státě odkud plynou, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečný;? vlastníkem licenčních poplatků, daň takto ukládaná nepřesáhne 15 % z hrubé částky licenčních poplatků.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, má ve druhém smluvním státě, v němž je osoba platící licenční poplatky rezidentem, stálou provozovnu nebo stálou základnu tam umístěnou a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou skutečně spojeny s obchody provozovanými touto stálou provozovnou nebo stálou základnou. v tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 13 podle toho, o jaký případ jde.

4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátce je tento smluvní stát sám jako správní útvar, místní orgán tohoto státu nebo osoba, která je rezidentem v toto státě. Jestliže však osoba, která platí licenční poplatky, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost, na jejímž základě se licenční poplatky platí, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

5. Jestliže částka licenčních poplatků, vzhledem k užití, právu nebo informaci. za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě podléhat zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

6. Výraz "licenční poplatky" použitý v tohoto článku označuje platy jakéhokoli druhu přijaté náhradou za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu včetně kinematografických filmů nebo filmů a pásků pro rozhlasové a televizních vysílání, jakéhokoli patentu, ochranné známky, vzoru nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo právo na užití průmyslového. obchodního nebo vědeckého zařízení nebo informace, vztahující se na zkušenosti v oblasti průmyslové nebo obchodní.

1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2 článku 6, mohou být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je tento majetek umístěn.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, včetně podílů na společnosti, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má k dispozici v druhém smluvním státě k výkonu svobodného povolání, včetně zisků ze zcizení takovéto stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takovéto stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky ze zmizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je podnik rezidentem.

4. Zisky ze zcizeni jiného majetku, než který je uveden v odstavci 1, 2 a 3 tohoto článku, budou zdaněny pouze ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou podléhat zdanění jen v tomto státě, pokud tato osoba nemá pravidelně k dispozici ve druhém smluvním státě stálou základnu pro provádění svých činností. Jestliže má takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny ve druhém státě, ale pouze ta jejich část, kterou lze přičítat této stálé základně.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje zejména nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, a nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, budou s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonávána ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonávána, mohou být odměny přijaté z tohoto zaměstnání zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě, budou bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:

a) příjemce se zdržuje ve druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoliv období dvanácti měsíců; a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem ve druhém státě; a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel ve druhém státě.

3. Odměny ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaných v mezinárodní dopravě mohou být, bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku, zdaněny v tom smluvním státě, v němž je podnik dosahující zisky z mezinárodní námořní nebo letecké dopravy rezidentem.

Tantiémy a podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na veřejnosti vystupující umělci, jako divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci nebo hudebníci nebo sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně ve druhém smluvním státě. mohou být bez ohledu na ustanovení článku 13 a 14 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjem z činnosti, kterou osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplyne tomuto umělci nebo sportovci samému, ale jiné osobě, může být tento příjem, bez ohledu na ustanovení článků 7, 13 a 19, zdaněn ve smluvním státě, ve kterém sportovec nebo umělec vykonává svoji činnost.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 tohoto článku, příjem plynoucí z činností uvedených v odstavci 1 tohoto článku, vykonávaných v rámci kulturní výměny mezi smluvními státy, bude vyjmut ze zdanění ve státě, v něm jsou tyto činnosti vykonávány, za předpokladu, že takovéto činnosti jsou schváleny vládou státu a nemají a účel dosahování zisku.

1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, jeho správním útvarem nebo místním orgánem fyzické osobě za služby poskytované vládě tohoto státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, budou podléhat zdanění pouze v tomto státě.

b) Takové odměny však budou podléhat zdanění pouze ve druhém smluvním státě, jestliže služby, za něž jsou odměny placeny, byly vykonávány v tomto druhém smluvním státě a příjemce je rezidentem nebo státním občanem tohoto druhého státu za předpokladu, že se nestal rezidentem v tomto druhém státě jen z důvodu poskytování těchto služeb.

3. Ustanovení článků 14 a 15 se použijí na odměny ze zaměstnání ve spojení s obchodní činností prováděnou smluvním státem, jeho správním útvarem nebo místním orgánem za účelem dosažení zisku.

1. Penze a jiné podobné odměny vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny v tomto státě.

2. Takové penze a jiné podobné odměny mohou však být také zdaněny ve druhém smluvním státě, pokud je platba prováděna osobou, která je rezidentem v tomto druhém státě nebo stálou provozovnou v něm umístěnou.

3. Penze a jiné platby uskutečňované na základě systému sociálního zabezpečení jednoho smluvního státu nebo jeho správního útvaru nebo místního orgánu budou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1 a 2 tohoto článku, zdaněny především v tomto státě.

1. Student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem ve druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě především za účelem studia nebo vzdělávání, bude osvobozen v tomto prvém státě od daně z plateb poukázaných mu osobami, které jsou rezidenty mimo tento prvně zmíněný stát, k účelům jeho výživy, vzdělání nebo praxe.

2. Fyzická osoba, která je nebo byla bezprostředně před svou návštěvou jednoho smluvního státu rezidentem druhého smluvního státu a která se dočasně zdržuje v prvně zmíněném státě především za účelem studia, výzkumu nebo výcviku, bude jakožto příjemce stipendií, příspěvků a peněžních darů od vědeckých. vzdělávacích, náboženských nebo dobročinných organizací nebo v rámci programu technické pomoci organizované vládou jednoho smluvního státu, od doby svého příjezdu do prvně zmíněného státu v souvislosti s touto návštěvou, vyjmuta ze zdanění v tomto státě.

1. Profesor nebo učitel, který navštívil jeden smluvní stát, aby tam vyučoval nebo pracoval ve výzkumu na univerzitě nebo jiném obdobně uznávaném ústavu v tomto státě a který je nebo byl bezprostředně před tím rezidentem ve druhém smluvním státě, bude osvobozen v prvně zmíněném státě ad daně z odměn za takové vyučování nebo výzkum po dobu nepřesahující dva roky od data jeho prvního příjezdu do tohoto státu za takovýmto účelem.

Po uvedenou dobu dvou let jej také druhý smluvní stát vyjme ze zdanění pokud se týče těchto odměn z prvně zmíněného státu v souvislosti s výukou nebo výzkumem.

2. Tento článek se nepoužije na příjem z výzkumu, jestliže takový výzkum není prováděn ve veřejném zájmu, nýbrž především pro soukromý prospěch určité osoby nebo určitých osob.

Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, o nichž není pojednáno v předchozích článcích této smlouvy, a které mají zdroj ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. V souladu s ustanoveními nigérijských právních předpisů. které upravují zápočet daně zaplacené v zahraničí na nigérijskou daň (a kterých se nedotknou dále uvedené zásady):

a) bude československá daň, placená na základě československých právních předpisů a v souladu s touto smlouvou ač přímo nebo srážkou ze zisků, příjmů nebo zdanitelných výnosů ze zdrojů v Československu (s výjimkou v případě dividend daně zaplacené ze zisků, z nichž se vyplácí dividendy) započtena na nigérijskou daň připadající na tytéž zisky, příjmy nebo zdanitelné výnosy, z nichž byla vypočtena československá daň;

b) v případě dividend placených společností, která je rezidentem v Československu, společnosti, která je rezidentem v Nigérii, se bude zápočet (vedle československé daně, která mže být započtena podle ustanovení pododstavce a) tohoto odstavce) vztahovat na československou daň zaplacenou společností ze zisků, z nichž se dividendy vyplácí.

Pro účely tohoto odstavce částka započtené daně nepřesáhne poměrnou část nigérijské daně připadající na takové zisky, příjmy nebo zdanitelné výnosy ve vtahu k celkovým ziskům, příjmům a zdanitelným výnosům podléhajícím nigérijské dani.

2. V Československu se dvojí zdanění vyloučí tímto způsobem:

a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Nigérii, vyjme Československa s výhradou ustanovení uvedeného pod písmene b) tohoto odstavce takové příjmy ze zdanění, může však při výpočtu částky daně z ostatního příjmu této osoby použít sazbu daně, která by se použila, kdyby vyjmuté příjmy nebyly takto vyňaty ze zdanění.

b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou jeho rezidenty, zahrnout do základu daní příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 9, 10, 11, 15 a 16 této smlouvy zdaněny také v Nigérii, povolí však snížit částku daně vypočtené takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Nigérii. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, jež v souladu s ustanoveními článků 9, 10, 11, 15 a 16 této smlouvy mohou být zdaněny v Nigérii.

1. Bez ohledu na ustanovení článku 1 této smlouvy státní občané jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhé smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností a za stejných podmínek podrobeni státní občané tohoto druhého státu.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má ve druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají stejnou činnost.

3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo, vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo více osobami, které jsou rezidenty ve druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky tohoto prvního státu.

4. Žádné ustanovení tohoto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám, které nejsou rezidenty v tomto státě, osobní přídavky, úlevy a snížení daně, které příslušejí osobám jakožto rezidentům.

5. Ustanovení tohoto článku se bez ohledu na ustanovení článku 2 této smlouvy vztahují na daně jakéhokoliv druhu a označení.

1. Jestliže se osoba, která je rezidentem nebo státním občane m v některém smluvním státě, domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem. Jestliže se na jeho případ vztahuje odstavec 1 článku 23 této smlouvy, příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je státním občanem.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitko za oprávněnou a nebude-li se schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozřešil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby e vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti které mohou vzniknout při výkladu nebo uplatňování této smlouvy. Mohou se rovněž poradit za účelem zamezení dvojího zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy a vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, je v souladu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1 této smlouvy. Jakékoliv informace takto získané budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních orgánů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním, vymáháním, trestním stíháním, nebo řešením odvolání ve věci daní, které jsou předmětem této smlouvy. Tyto osoby nebo orgány použijí tyto informace pouze k takovýmto účelům.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnosti:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikatelské, průmyslové nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

1. Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.

2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 článku 4 této smlouvy, osoba, která je Členem diplomatického nebo konzulárního úřadu nebo jiné stálé mise jednoho smluvního státu umístěné ve druhém smluvním státě a která podléhá zdanění ve druhém státě pouze na základě příjmu plynoucího ze zdroje v tomto státě, nebude považována za rezidenta tohoto státu.

1. Vlády smluvních států si vzájemně oznámí, že byly splněny požadavky vyplývající z ústavních předpisů pro nabytí platnosti této smlouvy.

2. Smlouva nabude platnosti 30 dní po datu doručení pozdějšího z oznámení uvedených v odstavci 1 tohoto článku a její ustanovení se budou uplatňovat:

a) v Nigérii:

b) v Československu:

Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena. Každý smluvní stát může smlouvu písemně vypovědět oznámením zaslaným diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku. V toto případě se smlouva přestane uplatňovat:

a) V Nigérii:

b) v Československu:

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocnění, podepsali tuto smlouvu.