Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Předsednictvo Federálního shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo podle čl. 58 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, na tomto zákonném patření:

Zákon č. 218/1949 56., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, se mění takto:

1. První věta § 1 zní:

"Stát poskytuje padle dalších ustanovení zákona osobní požitky duchovním církví a náboženských společností státem uznaných, kteří působí v duchovní správě, církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních".

2. § 2 zní:

"Duchovenskou činnost v církevních a náboženských společnostech mohou vykonávat je; osoby, které jsou bezúhonné.

3. Ustanovení § 7 se zrušuje.

Všechna ustanovení prováděcích předpisů k zákonu č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, která odporují tomuto zákonu, pozbývají platnosti.

Toto zákonné opatření nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Smyslem předkládané novely zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církvi a náboženských společnosti, je odstranit institut státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti, který je vývojem v Československu překonán.

Touto novelou není dotčeno ustanovení Modu vivendi - úmluvy sjednané mezi Čs. republikou a Vatikánem v lednu 1928 - podle které mimo jiné Svatá stolice, dříve než přikročí k jmenování arcibiskupů, diecézních biskupů a koadjutorů cum jure successionis, oznámí Československé vládě jméno kandidátovo, aby se ujistila, že vláda nemá důvodů rázu politického proti této volbě. Uvedení preláti musí být českoslovenští státní příslušnici.

Navrhované úpravy zaručují v mezích dosavadních platných právních předpisů poskytování osobních požitků duchovním církví a náboženských společností státem uznaných, kteří působí v duchovní správě, v církevní administrativě, v ústavech pro výchovu duchovních nebo jsou činní jinak.

Smyslem derogační klauzule je obsáhnout všechna ustanovení dosud platných prováděcích předpisů, jež byly přijaty po roce 1949 k provedeni cit, zákona a jsou v rozporu se zrušením institutu státního souhlasu.

Předkládaný návrh zákona je dílčí úpravou, jejíž naléhavá potřeba je vyvolána demokratickými proměnami ve společnosti. V celém rozsahu budou otázky postavení církví a náboženských společností předmětem připravované komplexní právní úpravy o svobodě náboženského vyznáni, o církvích a náboženských společnostech.

V Praze dne 4. ledna 1990