Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

První zpráva ze zasedání společné komise sněmoven Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady pro dohled na vyšetření události ze dne 17. listopadu 1989 v Praze

Ihned po ustanovení se setkali poslanci FS této komise za účasti Jána Bubeníka, člena MěV SSM, aby projednali program a organizační zabezpečení jejího prvního zasedání. Při této příležitosti byli upozorněni, že koordinační stávkový výbor studentů nebude souhlasit se složením komise, protože v ní nejsou zástupci Občanského fora podle dohody předsedy vlády Adamce s představiteli OF ze dne 28.11. 1989.

Nepřijetí této komise koordinačním stávkovým výborem studentů by znamenalo neplnění. jednoho ze základních požadavků tohoto výboru a reálnou možnost pokračování stávky všech vysokoškolských studentů v ČSSR. Proto se poslanci dohodli, že vyšlou tříčlennou skupinu ze svého středu k projednání této situace s představitelem koordinačního výboru M. Mejstříkem. Skupina ve složení Stank, Fanta, Bartošková a Bubeník se poté zúčastnila jednání koordinačního výboru, kde po obsáhlé diskusi dosáhla přijetí komise s tím, že do ní budou trvale zváni dva zástupci Občanského fora jako experti komise.

Složení komise bylo i poté několikrát předmětem pochybností a kritiky ve sdělovacích prostředcích zástupci studentů.

Průběh dalších jednání ukázal, že příprava tohoto politicky závažného rozhodnutí nebyla zvládnuta, což vyvolalo oprávněnou nedůvěru, podezřívání z manipulací, pochybnosti o vhodnosti složení komise. Studenti, kteří žádali vytvoření takovéto parlamentní komise, považovali za přirozené, aby konečná sestava byla s nimi konzultována a aby počet zástupců koordinačního výboru a Občanského fora byl ve vztahu k poslancům vyvážený.

První zasedání komise se konalo 30. listopadu 1989 ve 13 hodin a pokračovalo nepřetržitě až do večerních hodin 2. prosince 1989. Zúčastnili se ho všichni členové komise a dva zástupci Občanského fora jako experti JUDr. J. Danisz a JUDr. 0. Motejl. Na prvním zasedání byl koncipován způsob práce komise, její cíle, předsedou byl zvolen Ing. J. Stank a mluvčím JUDr. L. Fanta.

Komise si stanovila tyto základní cíle:

- charakterizovat politické klima a podmínky, které umožnily nepřiměřený zásah příslušníků Bezpečnosti vůči demonstrantům dne 17. listopadu t. r.

- dohlédnout nad vyšetřováním velitelské a funkcionářské odpovědnosti na jednotlivých stupních řízení za uvedený zásah

- posoudit vyšetřování trestní odpovědnosti jednotlivých účastníků rozhodovacího a výkonného procesu zúčastněných na tomto zásahu

- formulovat, případně posoudit návrhy pro nejvyšší zákonodárné sbory FS, které v budoucnosti vyloučí opakování takovéhoto jednání.

Za základní metodu práce zvolila komise zvaní zodpovědných pracovníků po celé linii řízení, kteří mohli ovlivnit politickou atmosféru a přijmout rozhodnutí politického nebo velitelského charakteru, které vedla k událostem dne 17. listopadu t. r. Tento způsob práce komise byl valen také proto, že její jednotliví členové měli rozdílnou kvalitu a rozsah informací o zásahu, ca proto by případné předložené závěry vyšetřování mohli jen obtížně objektivně posoudit.

Styl řízení komise vzhledem k jejímu složení a velké rozdílnosti poznání i profesnímu zaměření členů byl volen tak, aby měl každý možnost volně vyjádřit svůj názor, případně klást otázky. Postup práce, závěry, doporučení, návrhy a stanoviska komise musí být přijaty ve shodě, tedy jednotně na základě argumentace, která přesvědčí ostatní účastníky komise.

Styk s hromadnými sdělovacími prostředky se uskutečňuje zpravidla prostřednictvím mluvčího. Pokud podávají informace jednotliví členové, musejí se omezit jen na procedurální otázky, to je jak se jednalo, jaká byla atmosféra při jednání, kdo byl pozván apod. O obsahu a závěrech jednání komise bude vypracována závěrečná zpráva, která může být zveřejněna až po projednání v obou sněmovnách FS. Dílčí zprávy pro veřejnost mohou být poskytovány průběžně prostřednictvím mluvčího, ale až po schválení komisí; současně o tom budou informována předsednictva sněmoven FS.

Z jednání komise je vyhotovován stenografický zápis, který průběžně dostávají všichni členové komise. Tento zápis vzhledem k povaze celé problematiky má charakter služebního tajemství, je určen výlučně pro členy komise, nesmí být rozmnožován ani jinak rozšiřován.

Po dobu prvních tří dní byli do komise pozváni následující současní i bývalí funkcionáři:

- generální prokurátor ČSSR s. Pješčak

- generální prokurátor ČSR s. Krupauer

- hlavní vojenský prokurátor ČSSR s. Kollár

- bývalý generální tajemník ÚV KSČ s. Jakeš

- bývalý vedoucí tajemník MěV KSČ s. Štěpán

- první náměstek fed. ministra vnitra s. Lorenc

- ministr zdravotnictví. a sociálních věcí ČSR s. Prokopec

- tajemník ÚV KSČ, bývalý předseda ÚV SSM s. Mohorita

- náčelník městské správy VB v Praze s. Danišovič

- s. Pázler, pověřený vedením MěV KSČ

- náměstek ministra vnitra a životního prostředí ČSSR s. Novák

Dále byli do komise přizváni:

- k jednání o problematice zdravotních důsledků zásahu MUDr. Bojar

- k objasňování činnosti prokuratury ve vztahu k orgánům bezpečnosti prokurátor generální prokuratury ČSR s. Navrátil

- k doplnění informací hlavního vojenského prokurátora prokurátoři vojenské složky prokuratury ČSSR s. Tomašovič a Kaplan.

Komisi byly promítnuty některé videozáznamy z průběhu a důsledků událostí ze dne 17. listopadu 1981.

Základem práce komise měly být výsledky šetření generální prokuratury ČSR a vyšetřování hlavního vojenského prokurátora ČSSR. Po úvodní informaci generálního prokurátora ČSSR a obou představitelů uvedených institucí nezískala komise takové konkrétní podklady (kromě toho, co již bylo uveřejněno v tisku), které by mohla posoudit. K podstatné změně v informovanosti došlo druhý den práce komise, poté co se do komise dostavil starší prokurátor GP ČSR JUDr. Navrátil. Vyšetřování vojenské součásti prokuratury bylo v počátečním stadiu, nebyli vyslechnuti rozhodující funkcionáři a velitelé, kteří zásah plánovali a uskutečňovali. (případně ovlivňovali). V některých případech se projevila také jistá kompetenční neujasněnost mezi Gen. prokuraturou ČSR a vojenskou prokuraturou ČSSR. Za této situace rozhodla komise získávat informace po vertikální linii shora dolů, počínaje nejvyššími bývalými představiteli politického života.

Tímto způsobem, porovnáváním stanovisek jednotlivých pozvaných vznikla mozaika informací, která umožňuje formulovat tyto předběžné závěry.

1. Všeobecná politická situace

Základní politickou příčinou událostí 17. listopadu t. r. byla neustále se zvětšující se propast mezi politikou vedení KSČ a potřebami společnosti. Rozpor mezi slovy a činy, zaostávání politických reforem za reformami ekonomickými, brzdění postupu demokratizace společnosti, vytváření monopolu názoru vedení KSČ na to, co je a není socialistické, nepřiměřené reagování na přestavbové a demokratizační procesy v okolních státech, neochota přehodnotit události v letech 1968 a 1969 z pohledu nových podmínek, podceňování tvořících se neformálních struktur (tehdy označovaných za nelegální), to vše vyvolávalo ve společnosti napětí, které se zejména v hlavním městě projevovalo otevřenou nespokojeností, zvláště mladých lidí - studentů a umělců. Veřejná vystoupení těchto skupin byla stále častěji a krutěji potlačována mocenskými prostředky, chyběla ochota a schopnost k politickému dialogu. Proto každá příležitost veřejného shromáždění byla využívána k vyjádření nespokojenosti s tímto politickým stavem.

Postupně politické prostředky byly nahrazovány mocenským potlačováním těchto projevů nespokojenosti, které hlavně v roce 1989 stále více dostávaly charakter zastrašování než obnovování veřejného pořádku. Vzhledem k tomu, že vždy šlo o vážné politické důsledky v systému silné koncentrace moci, příprava opatření tohoto druhu byla iniciována vysoce postavenými politickými funkcionáři KSČ. I k připravované manifestaci studentů 17. listopadu, která byla oficiálně povolena, byla základní opatření k zabezpečení veřejného pořádku konzultována na úrovni generálního tajemníka ÚV KSČ, vedoucího tajemníka MěV KSČ a federálního ministra vnitra.

Z dokumentů předložených komisi i z jednotlivých stanovisek je možno i na událostech 17. listopadu doložit, že do operace na Národní třídě osobně zasahoval vedoucí tajemník MěV KSČ v Praze s. Miroslav Štěpán, který dával pokyn k zásahu všemi dostupnými prostředky (sdělení MVŽP ČSR z 27. listopadu 1989).

K této politické situaci přispěla i výrazná právní stagnace, která adekvátně nereagovala na veškeré změny v oblasti společensko-politického klimatu.

2. Posouzení výsledků šetření Generální prokuratury ČSR

Po přednesení všeobecné informace gen. prokurátora ČSSR, generálního prokurátora ČSR a hlavního vojenského prokurátora byly následující den komisi FS ČSSR předloženy Generální prokuraturou ČSR výsledky prověření zákonnosti zásahu pořádkových jednotek SNB na Národní třídě v Praze 1 dne 17. listopadu 1989, provedené ve dnech 22. - 29. listopadu 1989.

Komise FS ČSSR přezkoumala výsledky šetření Generální prokuratury ČSR s tím, že závěry GP ČSR jsou v souladu s dosavadními poznatky zjištěnými komisí.

Předně bylo konstatováno, že prověření zákonnosti zásahu pořádkových jednotek patří k zákonným povinnostem civilní složky prokuratury s ohledem na ustanovení § 3 odst. 1 písm. a) zákona o prokuratuře č. 60/1965 Sb., s tím, že civilní prokurátor je příslušný vykonávat dozor nad zachováváním zákonnosti orgány SNB, pokud plní úkoly státní správy. Výkonem státní správy jsou i úkony, opatření a rozhodnutí orgánů SNB podle hl. 3 zákona o SNB č. 40/1974 Sb. (§ 15 a násl.).

Generální prokuratura ČSR podle § 13 odst. 1 zákona o prokuratuře č. 60/1965 Sb. přijala vysvětlení resp. oznámení 71 občanů. Vysvětlení podalo 10 občanů hospitalizovaných v důsledku zásahu, 19 občanů zraněných a ambulantně ošetřených po zásahu, 8 příslušníků SNB, kteří při provádění služebního úkonu utrpěli zranění a 34 občanů - účastníků demonstrace ze dne 17. listopadu 1989, kteří se sami s podáním vysvětlení prokuratuře přihlásili.

Komise FS ČSSR dále vzala na vědomí, že Gen. prokuratura ČSR vedle přijatých vysvětlení resp. oznámení zúčastněných osob soustředila stanoviska a dokumentaci ministerstva vnitra ČSSR a S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje k provedenému zásahu, sdělení ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí o počtu hospitalizovaných a ošetřených osob v lékařských zařízeních, dílčí lékařské zprávy o charakteru a rozsahu utrpěných zranění, vyjádření obvodního nár. výboru v Praze 2 a ONV v Praze 1 o účasti správních orgánů na událostech ze dne 17. listopadu t. r. a videozáznamy pořízené dne 17. listopadu 1989 ve večerních hodinách na Národní třídě v Praze 1.

Z výsledků šetření prováděného Gen. prokuraturou ČSR a podle dalších zjištění a poznatků komise FS ČSSR vyplývají tyto skutečnosti:

Dne 17. listopadu 1989 v 16.00 hodin byl u Patologického ústavu na Albertově v Praze 2 uskutečněn pietní akt u příležitosti 50. výročí listopadových událostí z roku 1939. Konání pietního aktu spojeného s následným průvodem na Vyšehrad a položení květin u hrobu K. H. Máchy oznámil dne 8. listopadu 1989 v Praze MěV SSM a městská vysokoškolská rada SSM.

ONV v Praze 2 ohlášenou akci vzala na vědomí v souladu s náležitostmi požadovanými vyhláškou ministra vnitra č. 320/1951 Ú. l. s tím, že neshledal důvod plánovanou akci omezovat, případně zakázat. ONV v Praze Z nepožádal o zajištění akce pořádkovými jednotkami SNB, pouze dopravní službou na shromáždění na Albertově, na Vyšehradě a při odchodu z areálu Vyšehrad zajišťovaly orgány VB.

Akce přirozeně nebyla výlučně studentskou manifestací, ve všech jejich fázích se na ní podíleli výraznou měrou i příslušníci jiných sociálních vrstev a starší generace.

Pietní akt nabyl postupně charakteru politické demonstrace obsahující konkrétní politická hesla a požadavky. Přes původně plánovaný záměr se spontánně utvořil průvod, který postupně směřoval z obvodu Prahy 2 do centra města. Demonstrační průvod až do příchodu na Národní třídu v Praze měl vcelku pokojný průběh, v zásadě nebyly zjištěny útoky proti bezpečnostním orgánům nebo jiné případy násilí či útoku proti majetku.

V závěrečné fázi demonstrace cca v 19.30 hodin se zhruba 5 tisíc účastníků průvodu shromáždilo na Národní třídě v Praze 1; kde jim pořádková jednotka SNB na úrovni křižovatky ulic Spálená a na Perštýně uzavřela další postup.

Podle sdělení ONV v Praze 1 žádná organizace ani občané neoznámili konání manifestace na obvodě Prahy 1. Proto také odbor vnitřních věcí ONV v Praze 1 nevydal žádné rozhodnutí týkající se manifestace studentů dne 17. listopadu 1989 a ani nepožádal o zásah pořádkové jednotky SNB. Žádný pracovník ONV v Praze 1 k zákroku pořádkových jednotek dne 17. listopadu 1989 nebyl vyslán.

K zásahu pořádkových jednotek SNB proto došlo za podmínek § 4 písm. i), případně § 40 zákona o SNB č. 49/1974 Sb., s tím, že orgány SNB dospěly k závěru, že neohlášeným průvodem došlo k narušení veřejného pořádku zabraňujícímu běžnému užívání veřejné komunikace a plynulosti dopravy. K zásahu bylo určeno celkem 629 příslušníků S-SNB Praha a 940 příslušníků PP VB ČSR.

Za pomoci technického zařízení byla posléze velitelem zásahové jednotky uplatněna první výzva k rozchodu s upozorněním, že průvod v prostoru obvodu Prahy 1 je již nepovolenou akcí. Výzva byla patnáctkrát opakována asi do 20.45 hodin, přibližně polovina účastníků shromáždění opustila Národní třídu, zbývající část usedla na vozovku, část z nich zapalovala svíčky a skandovala hesla vyjadřující nesouhlas s vyhlašovanými výzvami a odmítavý vztah k některým tehdejším státním a stranickým představitelům.

Pořádkovými jednotkami SNB byly souběžně přehrazeny ulice Karoliny Světlé, Divadelní, Voršilská a Mikulandská. Asi ve 20.50 hodin došlo k zásahu proti demonstrantům, a to tak, že od Národního divadla postupovala další pořádková jednotka SNB a prakticky demonstrantům v této fázi odchod z Národní třídy znemožnila.

Při zákroku příslušníci SNB používali obušků a obranných chvatů, také však kopanců a úderů pěstmi. Zmíněné prostředky, ale byly rovněž používány po odvlečení účastníka demonstrace za uzávěru pořádkové jednotky SNB k jeho zbití, aniž by došlo k předchozímu napadení příslušníka SNB nebo bylo třeba překonávat fyzický odpor předváděné osoby. Po uzavření a stlačení demonstrantů příslušníci SNB vytvořili kordony do nichž naháněli účastníky demonstrace, kde je bez důvodu bili. K fyzickému napadení občanů příslušníky SNB bezdůvodně docházelo i po skončení demonstrace a vyklizení Národní třídy. Bezdůvodné fyzické týrání účastníků demonstrace v zásadě potvrzují všichni občané, kteří podali prokuratuře vysvětlení o průběhu zásahu. Podaná vysvětlení lze hodnotit jako objektivní bez negativního vztahu k bezpečnostním orgánům, neboť slyšení občané též potvrzují odlišný a humánní přístup příslušníků SNB na jednotlivých místních odděleních VB, kam někteří z nich byli postupně pořádkovými silami předváděni.

Podle údajů zjištěných ke dni 2. 12. 1989 provedeným zásahem došlo ke zranění 44 civilních osob a následné hospitalizaci 10 z nich.

Způsobem zásahu zakročujících pořádkových jednotek SNB došlo k porušení ustanovení § 33 odst. 1 zákona o SNB, neboť bylo postupováno ve zřejmém nepoměru k významu chráněného zájmu na zachování veřejného pořádku. Proto způsob provedení zásahu lze hodnotit jako nepřiměřený a tvrdý. S přihlédnutím k průběhu zásahu a charakteru zranění lze dovodit nepřípustné a nepřiměřené násilí, které v konkrétních případech zakládá důvodné podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví, případně zneužití pravomoci veřejného činitele (§ 221/1, 2, § 158/1 a, b, trestního zákona), spáchaných osobami podléhajícími pravomoci vojenských soudů.

První zjištěné poznatky byly Generální prokuraturou ČSR postoupeny vojenské součásti prokuratury dne 24. listopadu 1989, sumární zjištění bylo Generální prokuraturou ČSR postoupeno spolu se spisovým materiálem vojenské složce prokuratury dne 29. listopadu 1989.

3. Humanitární aspekty a dopady zásahu

Komise se věnovala také posouzená událostí na Národní třídě z hlediska základních lidských práv, chráněných mezinárodními pakty. Z dosavadních poznatků šetření vyplývá, že došlo nejenom k porušení těchto práv, ale i k přímému ohrožení života účastníků.

Na straně bezpečnostních sil bylo zatím zaznamenáno 8 zranění. Jeden příslušník SNB byl natlačen davem na pevnou překážku a utrpěl zhmožděniny břicha, druhý měl pohmožděný palec. Zranění ostatních šesti nebylo specifikováno, podle sdělení zástupců vojenské prokuratury šlo o lehčí poranění.

Podle stanoviska a dalších písemných materiálů FMV ČSSR a S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje průvod po příchodu na Národní třídu se choval agresivně a fyzicky napadal příslušníky SNB. Z výpovědi zraněných příslušníků SNB vyplývá, že na Národní třídě měli utrpět drobná zranění po útocích jednotlivých demonstrantů. Podle zjištění ke dni 4. 12. 1989 však dosud věcně i místně příslušnému vyšetřovateli prokuratury nedošlo žádné oznámení o trestném činu útoku na veřejného činitele spáchaného dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě.

Zranění demonstrantů jsou vážnější: zhmožděniny, tržné rány, zlomenina obratle, zlomenina lopatky, poranění páteře, krvácení do dutiny břišní, zhmožděniny v krajině bederní a další. Navíc současný údaj 44 raněných nelze považovat za konečný. Řada občanů ve strachu před postihem vyhledala ošetření v mimopražských nemocnicích nebo udávala jiné důvody zranění.

Komise proto vyzvala, aby všichni poškození, kteří se dosud nepřihlásili, tak učinili na ministerstvu zdravotnictví a sociálních věcí ČSR.

Velice závažné bylo i psychické utrpení demonstrantů. Jeho rozsah lze těžko odhadnout. Je však nepochybné, že právě obava z dalších brutálních akcí Bezpečnosti se stala jedním z rozhodujících důvodů studentské stávky a následujících protestních akcí.

Orgány vojenské složky GP ČSSR převzaly zprávu obsahující závěry šetření GP ČSR 24. listopadu 1989 resp. 29. listopadu 1989. V souladu s těmito závěry byla zahájena vyšetřování podle § 160 trestního řádu pro podezření ze spáchání trestných činů podle § 221 a 158 trestního zákona příslušníky SNB, kteří se zúčastnili zákroku proti demonstrantům v prostoru Národní třídy. V rámci těchto vyšetřování původně orientovaných na činnost přímo zasahujících příslušníků bylo, i z podnětu činnosti komise zahájeno shromažďování dalších poznatků o činnosti velitelských a řídících orgánů. V této souvislosti vyšetřovateli vojenské složky prokuratury již byli vyslechnuti všichni řídící funkcionáři zásahu dne 17. listopadu 1989.na Národní třídě.

Z dosavadních materiálů shromážděných ve vyšetřování vyplývají některá závažná zjištění svědčící. o nevyjasněnosti zásadního rozporu mezi udávanými. stanovisky některých politických orgánů a funkcionářů FMF a MVaŽP nezasahovat na rámec opatření zabraňujících přístupu demonstrantů do oblasti Pražského hradu, event. na Václavské náměstí a realitou vlastního zákroku na Národní třídě. Dosavadní vyšetřování neposkytuje ani předběžné závěry o tom, na čí pokyn nebo jakým přičiněním došlo k tomu, že bylo asi 2500 lidí posléze uzavřeno v prostoru křižovatky Perštýn a ústí Voršilské, později Mikulandské ulice, kde došlo následně k brutálnímu zásahu vůči demonstrantům ze strany některých složek zasahujících jednotek. Získané poznatky však svědčí o tom, že již při vlastní organizaci bezpečnostního opatření nebyla zajištěna jednotná instruktáž všech jednotek, a tak nebyla prakticky zajištěna ani možnost jednotného velení a výkonu velitelské pravomoci. Zásahu se účastnil oddíl zvláštního určeni zřízený pro úplně jiné účely, aniž by byly zřetelné jakékoliv důvody, které by nasazení této speciální jednotky odůvodňovaly. S tím zřejmě také souvisí i některé poznatky o tom, že nařízená opatření nebyla pravděpodobně v plném rozsahu splněna. Těmito skutečnostmi se bude muset další vyšetřování zabývat s maximální odpovědností i s přihlédnutím k tomu, že zřejmě není k dispozici magnetofonový záznam obsahu radiového spojení mezi řídícím štábem a zasahujícími jednotkami.

Komise se přesvědčila a oceňuje, že orgány vojenské složky prokuratury stupňují intenzitu vyšetřování zaměřeného na všechny významné momenty zákroku ze dne 17. listopadu 1989, které musejí být objasněny nejen z hlediska vymezení trestní odpovědnosti jednotlivých aktérů, ale které mohou i přispět k objasnění odpovědnosti politické.

Důsledné objasnění události ze dne 17. listopadu 1989 a uplatnění politické a právní odpovědnosti vůči konkrétním viníkům protiprávního jednání je podle názoru parlamentní komise jedinou cestou k obnovení důvěry veřejnosti v SNB a jednou z forem položených záruk funkčnosti právního státu.

Druhá zpráva ze zasedáni společné komise sněmoven Federálního shromáždění ČSSR a České národní rady pro dohled na vyšetření událostí ze dne 17. listopadu 1989 v Praze

První zpráva, která byla předložena po schválení v komisi dne 4.12. t. r. předsedům obou sněmoven FS zachycuje výsledky z jednání komise od 30. 11. do 3. 12. 1989. Tato druhá zpráva podává informace o činnosti a výsledcích komise od 4. 12. do 11. 12. t. r. V tomto období kompletní komise zasedala 4., 5., 8., 11. 12. Ve dnech 6. a 7. 12. pracovali pověření členové komise ve složení: Stank, Bartuška, Fanta, Motejl, Danisz a Kříž.

Ve dnech 4. a 5. 12. 1989 komise dále pokračovala ve shromažďování informací o průběhu vlastního zásahu proti demonstrantům na Národní třídě. Za tím účelem vyslechla informace:

- náčelníka školního pohotovostního oddílu mjr. Houbala

- 1. zástupce náčelníka S-SNB pro hl. m. Prahu a Středočeský kraj plk. Bytčánka

- zástupce náčelníka S-SNB hl. m. Prahy a Středočeského kraje plk. Bečváře

- velitele oddílu zvláštního určení mjr. Šestáka.

Dále podali informace účastníci zásahu, občané Dlouhý a Hrušák.

O postupu ve vlastním šetření zásahu informovali komisi:

- hlavní vojenský prokurátor GP ČSSR gen. Kollár

- starší prokurátor GP ČSR JUDr. Navrátil.

Celkem k dnešnímu dni komise vyslechla 35 osob.

Dne 5. 12. komise shlédla videozáznam pořízený ze stacionární kamery SNB umístěné na rohu budovy na nároží Spálené ul. a Národní tř.

Dne 6. 12. se pověření členové komise dostavili na Vojenskou prokuraturu, kde přímo na místě byli seznámeni s postupem vyšetřování. O tomto jednání byla podána informace ve sdělovacích prostředcích.

Tentýž den byly hlavnímu vojenskému prokurátoru GP ČSSR předány iniciativní návrhy komise, obsahující směry, kterými by se vyšetřování vojenské složky prokuratury mělo v nejbližší budoucnosti ubírat.

Dne 7. 12. byla zpracována obsáhlá zpráva pro sdělovací prostředky ve formě komuniké, shrnujícího výsledky jednání komise.

Dne 8. 12. komise vyslechla zástupce nezávislé studentské vyšetřovací skupiny, se kterými dohodla formy spolupráce, konkrétně v oblasti zjišťování počtu zraněných.

Komisi dosud došlo celkem 56 dopisů. Ve většině případů majících charakter osobního svědectví o události ze 17. listopadu 1989. Pokud byla uvedena adresa, komise příjem svědectví písemně potvrdila a dala je k dispozici vojenské složce GP ČSSR.

Dále komise obdržela rezoluce od Výboru čs. veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci, od pracovníků Fakulty všeobecného lékařství v Praze, od zaměstnanců pošty Vrchlabí 4, učitelů a zaměstnanců průmyslové školy sdělovací techniky Praha 1. Docházejí i stanoviska a postoje k práci komise, vyjadřující názory na směr vyšetřování i snahu objasnit okolnosti zásahu ze všech pohledů.

Komise rovněž vede korespondenci s bývalými vedoucími funkcionáři KSČ posl. Jakešem a Štěpánem, kteří se obrátili na komisi se svými stanovisky ohledně jejich politické odpovědnosti za vlastní zásah dne 17. listopadu 1989.

Komise zaslala dopisy SL a SN, jakož i předsedajícímu NF ČSSR Dr. Kučerovi ve věci návrhů na zbavení poslaneckých mandátů posl. Jakeše a Štěpána.

O práci komise byla veřejnost pravidelně informována. Jednak oficiálními informacemi sdělovanými předsedou komise a mluvčím i ostatními členy komise hromadným sdělovacím prostředkům, jednak byla veřejnost, shromážděná před budovou FS dne 5. 12. 1989 a dne 8. 12. 1989 bezprostředně o průběhu jednání komise informována jejím předsedou posl. Stanken a dalšími členy komise.

Komise se dne 11. 12. 199 mj. zabývala otázkou délky své činnosti. Dospěla k závěru, že svoji práci ukončí tehdy, až bude ukončen procesní úkon "vyšetřování" ve smyslu ustanovení § 166 tr. ř.

1. Všeobecná politická situace

Komise po zhodnocení výpovědí přizvaných funkcionářů dospěla k jednotnému závěru, že v této etapě poznání je z důvodů uvedených v první části potřebné zbavit poslanecké imunity i poslaneckých mandátů Miloše Jakeše a Miroslava Štěpána, kteří nesou přímou politickou odpovědnost za události dne 17. listopadu 1989 a hlavně za jejich politické důsledky. Svým konáním zklamali důvěru voličů a dopustili se činu nedůstojného funkce poslance. Proto komise doporučila předsedům SL a SN a předsedajícímu NF dr. Kučerovi, aby takovýto návrh předložili místním orgánům NF ve volebních obvodech obou poslanců. Oba poslanci po zveřejnění postupu komise odmítli, prostřednictvím prohlášení pro ČTK, tuto politickou odpovědnost s odůvodněním, že takovýto zásah nenařídili. Komise projednala obě dvě stanoviska a schválila odpověď poslanci Jakešovi a Štěpánovi, jejíž přílohou je první část zprávy komise a kopie citovaného dopisu komise oběma předsedům sněmoven FS. Poukazuje se v nich na stupňování mocenských zásahů proti demonstrantům, které nahrazovaly politické prostředky. Současně komise v odůvodnění upozornila na protiřečení ve výpovědích a prohlášeních. Oba poslanci údajně nařídili nezasahovat, ale po brutálním nezákonném zákroku, který odsoudil celý civilizovaný svět se tehdy prostřednictvím autority svých vysokých stranických funkcí postavili na jeho obhajobu.

Ve výpovědi poslanec Jakeš uvádí, že dohodl s bývalým ministrem vnitra zastavit demonstraci na Národní třídě a poslanec Štěpán, jak to potvrzuje ministr vnitra a životního prostředí ČSR, v jejím průběhu přímo ovlivňoval velicí důstojníky SNB. Z tohoto hlediska by se už nemuselo jednat pouze a politickou odpovědnost.

Mezi tím předsednictvo ÚV KSČ na svém zasedání dne 7. prosince 1989 vyloučilo poslance Jakeše a poslance Štěpána z řad členů KSČ.

Komise ve své další práci bude nadále zkoumat politické podmínky i politický systém ve spojitosti s přípravou zásahu proti demonstrantům.

3. Humanitární aspekty a dopady zásahu

Potvrdil se původní předpoklad růstu počtu raněných. Na výzvu komise, ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR a Občanského fora pražských zdravotníků se dosud přihlásilo 27 dříve neevidovaných raněných. Celkem ke dni 10. prosince 1989 bylo evidováno 71 poraněných osob. Seznam zahrnuje jak poraněné, kteří byli bezprostředně po zákroku ošetřeni nebo hospitalizováni v jednotlivých pražských zdravotnických zařízeních, tak i poraněné, kteří se obrátili na lékaře až s určitým odstupem nebo zprvu udali z obavy před možnými represemi nepravdivé údaje o úrazovém ději a okolnostech úrazu. Ve všech případech jsou zranění podložena lékařskou dokumentací.

Přehled o základních traumatických diagnózách přináší tabulka. Je v ní vždy uváděna pouze jedna, hlavní úrazová diagnóza. Musíme však zdůraznit, že u většiny dosud vyšetřených osob se jednalo mnohočetná poranění hlavy, končetin i trupu. U některých osob, které po úderech do hlavy upadly do bezvědomí, následovalo pak ještě kopání do různých částí těla, což vedlo k rozsáhlým podlitinám a výronům krevním do některých orgánů. Tabulka tyto jednotlivé okolnosti nezachycuje, protože by se stížila srozumitelnost hlavních údajů. Pro úplnost přidáváme podskupinu, označenou jako mnohočetná poranění (polytrauma), již uvádíme mimo výčet hlavních diagnóz:

Tabulka základních diagnóz uvedených v lékařských zprávách vydaných účastníkům, poraněným při zákroku na Národní třídě dne 17. listopadu 1989

Opakovaná jednání zástupců Občanského fora pražských zdravotníků se zástupci ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí ČSR a Ústavu národního zdraví Národního výboru hlavního města Prahy i jednání ve společné komisi sněmoven FS ČSSR a ČNR dalo podnět k dodatečnému vyšetření těch poraněných osob, jejichž stav mohl vzbuzovat obavu ze závažnějších následků. Poranění nervového systému, některých vnitřních orgánů a pohybového aparátu mohou totiž představovat v dlouhodobější perspektivě závažnější poranění, než za jaká byla původně považována. Bylo proto domluveno přešetření více než 15 osob. Od 7. prosince 1989 bylo dosud přešetřeno 7 poraněných.

Například u sedmnáctileté studentky gymnázia, propuštěné z I. chirurgické kliniky, bylo nutno provést pro silnou bolest hlavy a závrati EEG a vyšetření na počítačovém tomografu. Potvrdilo se naléhavé podezření na poúrazové krvácení do mozkových plen v pravé čelní krajině. Dále byla prokázána vícečetná ložiska pohmožděné mozkové tkáně. U téže nemocné bylo rentgenovým vyšetřením zjištěno poúrazové poškození meziobratlové ploténky C3/4 spojované s úderem obušku do krční páteře. Nemocnou bylo nutno ihned hospitalizovat. Podobná poranění byla nalezena i u dalších raněných.

V nadcházejícím týdnu bude tedy ještě třeba diagnosticky dovyšetřit většinu poraněných osob, u nichž je podezření na možné následné komplikace, obdobné předchozímu výčtu. Ve stručnosti je zřejmě nutno upozornit na skutečnost, že poškození centrálního nervového systému podobného druhu mohou představovat závažná poškození zdravotního stavu. Zpravidla vyžadují přiznání určitých pracovních úlev nebo i zahájení řízení o posouzení invalidity.

U všech poraněných s potvrzenou diagnózou pohmoždění mozku bude nutno nasadit preventivní proti záchvatovou léčbu a bude je nutno dlouhodobě dispenzarizovat. Stanovení prognózy je zatím u těchto případů nemožné.

Větší pozornost bude nutno věnovat dlouhodobě těm postiženým, u nichž došlo v důsledku velmi těžkého psychotraumatu k rozvoji depresivně anxiozního stavu s paranoidními rysy. Specializovaná psychologická a psychiatrická péče bude nezbytná. Podobný přístup bude vyžadovat i skupina poraněných s poškozením pohybového aparátu.

Komise je dále znepokojena objevujícími se výpady proti příslušníkům SNB a ČSLA a členům KSČ, jakož i paušalizujícími odsudky ozbrojených sil. Cílem práce komise není obecné a nic neříkající zatracení celého resortu ministerstva vnitra, ale nalezení skutečných strůjců zásahu ze dne 17. listopadu 1989 v Praze. Pouze detailní odhalení represivního mechanismu a pojmenování všech viníků může přispět k uklidnění veřejného mínění a tím i k očištění pověsti čestných příslušníků SNB a členů KSČ.

Posouzení činnosti vojenské složky prokuratury

Komise byla v průběhu svých zasedání ve dnech 4. až 11. prosince prakticky nepřetržitě ve spojení s vojenskou složkou GP SSR, jmenovitě s Hlavním vojenským prokurátorem genmjr. JUDr. Kollárem a prokurátory plk. JUDr. Tomašovičem a pplk. Kaplanem a Vojenským obvodovým prokurátorem J. Megelem. Tito se jednak zúčastnili zasedání komise ve dnech 4. a 5. 12. 1989, poskytli komisi dosud jí neznámý videozáznam a dne 7. 12. se zúčastnili jednání členů komise na Hlavní vojenské prokuratuře.

Na tomto jednání předložila komise vedení vojenské složky GP ČSSR některé své náměty a doporučení pro další zaměření vyŠetřování. Upozornila zejména i na nutnost vyřešení odpovědi na otázku, zda a pokud ano, kým, byl zásah tak jak proběhl ve své závěrečné fázi, předem plánován a organizován.

Pokud by bylo prokázáno, že situace, za které došlo v prostoru mezi křižovatkou Perštýn a Mikulandskou ulicí prakticky k obklíčení cca 2000-2500 osob bez možnosti odchodu, nebyla výsledkem nedostatečné koordinace zasahujících jednotek, ala byla naopak plánovanou a organizovanou akcí s cílem je nejen brutálním zásahem zastrašit, ale je i fyzicky potrestat, mělo by takové zjištění zásadní význam pro posouzení míry odpovědnosti všech osob, které se jak velitelsky, tak i politicky na přípravách takového postupu podílely.

Komise vyslovila též názor, že v tomto případě by zřejmě přicházelo v úvahu i postižení takového rozhodnutí též jako trestný čin obecného ohrožení ve smyslu § 179 odst. 1 event. odst. 2 tr. zákona.

Do 11. prosince 1989 vyslechla vojenská složka Generální prokuratury celkem 181 svědků z řady občanů a příslušníků SNB.

Ve dnech 8. a 10. 12, bylo podle § 163 tr. řádu vzneseno obvinění proti 3 příslušníkům velící složky zásahu a 1 individuálně zakročujícímu pro tr. činy podle § 158 odst. 1 a 2 tr. zák. Z těchto obviněných byli 3 z důvodů § 67 písm. b) tr. ř. vzati do vazby.

V současné době má vyšetřovací svazek již 1960 stran, kromě přílohového materiálu.

Komise konstatuje, že orgány vojenské součásti prokuratury pokračují v intenzívním vyšetřování událostí ze 17. listopadu, jak z hlediska odpovědnosti funkcionářů SNB za organizaci a řízení zákroku, tak z hlediska odpovědnosti za individuální zákroky zasahujících příslušníků, jakož i z hlediska postihu individuálních zákroků, ke kterým došlo mimo vlastní zásah na Národní třídě. Orgány vyšetřování akceptovaly dosud i všechny náměty, které jí byly komisí jak v osobních jednáních členů, ta i v písemné formě sděleny včetně námětů na zkoumání účinku stresových situací na psychiku účastníků manifestace.

Výsledky práce předkládáme ve struktuře první zprávy. Logicky a obsahově jsou pokračováním textu uvedeného v jednotlivých částech první zprávy.