Federální shromáždění
se usneslo na tomto zákoně:
(1) Poslanecká funkce je věcí společenské cti a odpovědnosti. Poslanci Federálního shromáždění (dále jen "poslanci") se podílejí na uskutečňování státní moci Federálním shromážděním. Jednají jako členové nejvyššího zastupitelského sboru v Československé socialistické republice o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky Československé socialistické republiky, podílejí se na uskutečňování zákonů a jiných usnesení Federálního shromáždění státními orgány, socialistickými organizacemi a občany a kontrolují jejich plnění a dodržování. Přispívají tím k rozvoji socialistické demokracie a samosprávy lidu a národního hospodářství.
(2) Poslanci dbají, aby veškerou svou činností
byli hodni důvěry svých voličů.
Při výkonu své funkce se řídí
celospolečenskými zájmy. Působí
k jejich slaďování se zájmy pracovních
kolektivů, se zájmy místními a individuálními.
(3) Poslanci pomáhají rozvíjet aktivní
účast občanů na řízení
a správě státu a hájí jejich
oprávněné zájmy. Podílejí
se na přípravě volebních programů
Národní fronty a na jejich uskutečňování
ve svých Volebních obvodech.
Poslanci jsou ve stálém styku se svými voliči
a spolupracují s nimi. Ve svých volebních
obvodech dále spolupracují zejména s národními
výbory, orgány Národní fronty a organizacemi
v ní sdruženými, pracovními kolektivy
a orgány samosprávy. Radí se s voliči
o řešení otázek, které jsou projednávány
Federálním shromážděním,
dbají návrhů, podnětů a připomínek
voličů a využívají získaných
poznatků ve své práci ve sněmovnách
a jejich orgánech, popřípadě v orgánech
Federálního shromáždění.
(1) Poslanec nabývá svých práv a povinností zvolením. Postup při volbách upravuje zákon Federálního shromáždění.
(2) Platnost volby poslance ověřuje na návrh
mandátového a imunitního výboru sněmovna,
do níž byl poslanec zvolen.
(1).Poslanec skládá ústavou předepsaný slib. Učiní tak slovem "slibuji" a podáním ruky předsedajícímu ustavující schůze, který dá předtím znění slibu přečíst. Poslanci, kteří nesložili slib na ustavující schůzi nebo byli zvolení v doplňovacích volbách, skládají slib na schůzi sněmovny, které se poprvé účastní.
(2) Odmítnutí slibu nebo slib s výhradou
má za následek ztrátu mandátu. Ztrátu
mandátu vysloví sněmovny na návrh
mandátového a imunitního výboru.
Po ověření platnosti volby obdrží
poslanec poslanecký průkaz.
(1) Funkční období poslanců končí dnem skončení volebního období Federálního shromáždění.
(2) Funkční období poslanců, kteří
jsou členy předsednictva Federálního
shromáždění, končí zvolením
předsednictva nově zvoleného Federálního
shromáždění.
Poslanec může být z rozhodnutí svých
voličů kdykoli odvolán; postup při
odvolání poslance upravuje zákon Federálního
shromáždění.
(1) Poslanec, který přestal být volitelný, ztrácí mandát; ztrátu vysloví na návrh mandátového a imunitního výboru sněmovna, jejímž je členem.
(2) Poslanec ztrácí mandát také z
důvodů stanovených ústavním
zákonem.
(1) Poslanec se může svého mandátu vzdát, a to písemně.
(2) Mandát zanikne dnem, kdy předsednictvo sněmovny
vzalo rezignaci na vědomí.
(1) Poslanci jsou povinni účastnit se aktivně a iniciativně jednání a prací sněmovny a jejích orgánů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění, do nichž byli zvoleni. Jsou povinni přispívat svými znalostmi a zkušenostmi k řešení projednávaných otázek.
(2) Nemůže-li se poslanec ze závažných
důvodů účastnit schůze sněmovny
nebo jejích orgánů, popřípadě
orgánů Federálního shromáždění
do nichž byl zvolen, je povinen se omluvit předsedovi
sněmovny nebo předsedovi orgánu, jehož
je členem.
Poslanec má právo rozhodujícího hlasu
ve všech otázkách, projednávaných
ve sněmovně a v orgánech sněmovny
nebo Federálního shromáždění,
jichž je členem; volí orgány sněmovny
a Federálního shromáždění
a může být do nich volen.
Poslanci jsou oprávněni zejména:
a) podávat návrhy ve všech věcech patřících do působnosti Federálního shromáždění;
b) podávat Federálnímu shromáždění návrhy zákonů a podněty k vypracování návrhů zákonů;
c) předkládat orgánům Federálního shromáždění, jeho sněmovnám a jejich orgánům návrhy, podněty a připomínky k předloženým návrhům zákonů;
d) požadovat od předsednictva Federálního shromáždění a od předsednictva své sněmovny informace a pomoc pro výkon poslanecké funkce a klást jim a jejich předsedům otázky;
e) účastnit se s hlasem poradním schůzí druhé sněmovny a schůzí výborů, jichž nejsou členy;
f) interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její jednotlivé členy ve věcech jejich působnosti a klást členům vlády Československé socialistické republiky, jakož i vedoucím ostatních federálních ústředních orgánů otázky, jde-li o věci v jejich působnosti;
g) požadovat od členů vlády Československé socialistické republiky a vedoucích jiných orgánů Československé socialistické republiky podklady a vysvětlení potřebné pro výkon poslanecké funkce;
h) požadovat informace, vysvětlení a podklady potřebné pro výkon poslanecké funkce od vedoucích ostatních státních orgánů a socialistických organizací;
i) účastnit se v souladu s jednacím řádem Federálního shromáždění rozpravy ve schůzích sněmovny a výborů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění, do nichž byli zvoleni;
j) na základě pověření sněmovny, jejích orgánů, popřípadě orgánů Federálního shromáždění podílet se na spolupráci s Českou národní radou a Slovenskou národní radou a jejich orgány;
k) účastnit se průzkumů organizovaných
orgány Federálního shromáždění
a jeho sněmoven, jsou-li k tomu pověřeni.
(1) Poslanci jsou povinni být ve stálém styku se svými voliči.
(2) Poslanci spolupracují s národními výbory, s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými, pracovními kolektivy, orgány samosprávy, jakož i s dalšími orgány a organizacemi ve volebních obvodu. Jejich poznatků a zkušeností využívají ve své činnosti ve volebním obvodu a ve Federálním shromáždění.
(3) Poslanci ve spolupráci s územními orgány
Národní fronty informují o své činnosti
a o činnosti svého zastupitelského sboru
veřejnost ve svém volebním obvodu; mohou
tak učinit i prostřednictvím sdělovacích
prostředků.
(1) Poslanci jsou povinni skládat voličům účty ze své činnosti v zastupitelském sboru a ve volebním obvodu a podávat jim zprávy o činnosti Federálního shromáždění.
(2) Poslanci jsou též povinni skládat voličům účty ze své činnosti, jestliže si to voliči vyžádají prostřednictvím příslušného orgánu Národní fronty, působícího v jejich volebním obvodu.
(3) Ke skládání účtů
využívají poslanci zejména veřejných
schůzí občanů, shromáždění
pracovních kolektivů, plenárních zasedání
národních výborů, schůzí
společenských organizací sdružených
v Národní frontě.
Poslanci jsou povinni zejména:
a) radit se se svými voliči, pracovními kolektivy, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy o návrzích zákonů a jiných závažných opatřeních, které budou projednávány ve Federálním shromáždění;
b) vysvětlovat voličům základní otázky politiky socialistického státu, seznamovat je se zákony Federálního shromáždění a s dalšími opatřeními přijatými Federálním shromážděním, získávat je pro jejich plnění a informovat je o jejich uskutečňování;
c) využívat ve své poslanecké činnosti zkušeností ze styku s voliči, pracovními kolektivy, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy, jejich podnětů, připomínek a stížností;
d) odpovídat voličům na jejich připomínky
a podněty a informovat je, jak s nimi naložili.
Poslanci jsou oprávněni zejména:
a) účastnit se ve svém volebním obvodu plenárních zasedání národních výborů a schůzí jejich orgánů s hlasem poradním,.
b) účastnit se ve svém volebním obvodu schůzí kolektivů pracujících, schůzí a shromáždění svolaných národními výbory, orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými a orgány samosprávy,
c) upozorňovat vedoucí státních orgánů a socialistických organizací na porušení zákonnosti, státní disciplíny a pracovní kázně a požadovat jejich neprodlené odstranění,
d) účastnit se projednávání a vyřizování stížností, oznámení a podnětů občanů a organizací z jejich volebních obvodů státními orgány a socialistickými organizacemi,
e) spolupracovat s výbory lidové kontroly ve svém
volebním obvodu a dávat jim podněty k provedení
kontrol a prověrek; využívat výsledků
kontrolní činnosti výborů lidové
kontroly ve své poslanecké činnosti.
(1) Pro účinný výkon poslaneckého mandátu ve Federálním shromáždění, pro prohloubení politické spolupráce, výměny názorů a podněcování poslanecké iniciativy mohou poslanci vyvářet poslanecké kluby podle politické příslušnosti.
(2) Poslanecké kluby vedou své poslance k iniciativnímu
výkonu funkce, k rozvíjení aktivní
politické práce mezi voliči a ke skládání
účtů ve volebních obvodech.
(1) Krajská sdružení poslanců sdružují poslance zvolené ve volebních obvodech na území téhož kraje, na území hlavního města Československé socialistické republiky Prahy a hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy.
(2) V krajských sdruženích poslanců se poslanci ve spolupráci s krajským (městským) výborem Národní fronty seznamují s důležitými otázkami hospodářského, sociálního a kulturního rozvoje kraje. Pojednávají úkoly související s činností svých členů ve volebním obvodu, popřípadě návrhy, předkládané Federálnímu shromáždění, jde-li o řešení významných společenských otázek, jakož i otázek souvisejících s rozvojem kraje. Krajská sdružení poslanců napomáhají též sjednocovat práci poslanců ve volebních obvodech a přispívají k výměně zkušeností z výkonu poslaneckých funkcí.
(3) Podněty získané v krajském sdružení
poslanců využívají poslanci při
své činnosti ve Federálním shromáždění
a ve volebních obvodech.
(1) Stát zaručuje pro výkon poslanecké funkce nezbytné podmínky.
(2) Poslanci jsou pod ochranou ústavy a požívají poslaneckou imunitu.
(3) Zveřejnění projevů poslanců pronesených v orgánech Federálního shromáždění, sněmovnách a jejich orgánech nepodléhá žádným omezením, nejde-li o neveřejné schůze nebo jejich části.
(4) Kdo brání poslancům v uplatňování jejich práv a povinností, anebo se dotýká jejich cti a důstojnosti jako veřejných činitelů, je odpovědný podle zákona.
(5) Státní orgány; socialistické organizace
a jejich funkcionáři poskytují poslancům
pomoc při výkonu jejich funkce.
(1) Členové vlády a vedoucí jiných státních orgánů Československé socialistické republiky, vedoucí ostatních státních orgánů a vedoucí socialistických organizací jsou povinni poskytnout poslanci informace, vysvětlení a podklady potřebné pro výkon jeho funkce a na jeho žádost ho přijmout; v naléhavých případech jsou povinni poslance přijmout bezodkladně.
(2) Vedoucí orgánů a organizací uvedení
v odstavci 1 jsou povinni zabývat se podněty a připomínkami
poslanců a informovat je nejpozději do 30 dnů
o jejich využití nebo vyřízení.
Stejně tak jsou povinni poslance informovat o vyřízení
stížností, podnětů a oznámení
občanů, které jim postoupili, a umožnit
jim účast na přešetření
těchto stížností.
(1) Vedoucí státních orgánů a socialistických organizací jsou povinni sdělit poslanci, jaká opatření učinili k nápravě porušení zákonnosti, státní disciplíny nebo pracovní kázně, na něž je poslanec upozornil, a to nejpozději do 30 dnů.
(2) Není-li poslanec spokojen s učiněnými
opatřeními, jsou nadřízené
orgány nebo organizace povinny na žádost poslance
přešetřit postup podřízeného
orgánu nebo organizace ve lhůtě 30 dnů.
(1) Poslanec vykonává svou funkci bez přerušení svého pracovního nebo obdobného poměru. Tento poměr zůstává poslanci zachován po celou dobu výkonu poslanecké funkce a proti jeho vůli může být skončen jen s předchozím souhlasem předsednictva Federálního shromáždění. To platí i pro období dvou let od zániku mandátu poslance. Jinak je skončení pracovního poměru neplatné.
(2) Poslanec může být se svým souhlasem
uvolněn ze zaměstnání pro výkon
poslanecké funkce nebo jiné činnosti ve Federálním
shromáždění. O uvolnění
poslance; jeho délce a rozsahu jeho uvolnění
rozhoduje předsednictvo Federálního shromáždění.
(1) Poslanec vykonává svou funkci bezplatně.
(2) Poslanec nesmí být pro výkon své funkce zkrácen na právech a nárocích, vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru.
(3) Organizace,.s níž je poslanec v pracovním nebo obdobném poměru, je povinna poskytnout mimopracovní volna pro výkon jeho funkce ve Federálním shromáždění i ve volebním obvodu. Poslanci náleží za dobu pracovního volna náhrada ušlého výdělku, kterou mu vyplatí organizace. Požádá-li o to organizace, uhradí jí ušlý výdělek poslance Kancelář Federálního shromáždění.Poslancům, kteří nejsou v pracovním nebo obdobném poměru, poskytuje se náhrada ušlého výdělku z rozpočtu Kanceláře Federálního shromáždění.
(4) Rozhodlo-li předsednictvo Federálního
shromáždění o uvolnění
poslance, může mu přiznat funkční
odměnu odpovídající rozsahu uvolnění
a závažnosti úkolů, pro něž
byl uvolněn. Funkční odměna se vyplácí
vedle náhrady ušlého výdělku.
(1) Poslanci náleží na úhradu výdajů souvisejících s výkonem poslanecké funkce náhrada, která nepodléhá dani ze mzdy.
(2) Předsedovi, prvnímu místopředsedovi
a místopředsedům Federálního
shromáždění, jakož i předsedovi
a místopředsedům obou sněmoven přísluší
funkční plat a další náležitosti,
které určí předsednictvo Federálního
shromáždění. Funkční plat
přísluší předsedovi Federálního
shromáždění, prvnímu místopředsedovi
a místopředsedům Federálního
shromáždění a předsedům
a místopředsedům obou sněmoven ještě
po dobu tří měsíců po skončení
jejich funkce.
(1) Poslanci mohou bezplatně používat hromadných dopravních prostředků na území Československé socialistické republiky.
(2) Pro cesty na schůze Federálního shromáždění nebo jeho orgánů nebo pro cesty, k nimž byli pověřeni předsednictvem sněmovny, popřípadě předsednictvem Federálního shromáždění, mohou včetně cest zpátečních používat bezplatně též letadel. Při uvolnění poslance mimo jeho trvalé bydliště, trvající déle než jeden měsíc, může poslanec použít bezplatně letadla též k návštěvě rodiny, včetně cesty zpáteční, a to jednou za 14 dnů.
(3) Předsednictvo Federálního shromáždění
stanoví usnesením podrobnosti o poslaneckých
náhradách, stravném a nocležném,
funkčních odměnách a funkčních
platech poslanců Federálního shromáždění,
zejména též o jejich výši a rozsahu
a o dalších náležitostech; může
též stanovit, že náhrada podle §
24 odst. 1 poslanci nepřísluší, vykonává-li
též jinou funkci, anebo nevykonává-li
svou funkci po delší dobu a bez náležité
omluvy.
(1) Poslanci, který při jednání sněmovny, jejích orgánů nebo orgánů Federálního shromáždění učiní urážlivý výrok proti poslanci nebo jinému ústavnímu činiteli nebo při jednání sněmovny proti tomuto shromáždění nebo jeho orgánu způsobem, který je v rozporu s postavením a se ctí poslance, může být uloženo disciplinární opatření.
(2) Disciplinární řízení s
poslancem upravuje zákon o jednacím řádu
Federálního shromáždění.
Tento zákon nabývá účinnosti
dnem 1. dubna 1989.
Na XVII. sjezdu Komunistické strany Československa byl oceněn podíl nejvyšších orgánů státní moci při vytváření široké základny rozvoje socialistické demokracie. Neoddělitelnou součástí rozvoje všech stránek činnosti Federálního shromáždění, České národní rady a Slovenské národní rady je zkvalitňování práce jejich poslanců.
V této souvislosti závěry XVII. sjezdu Komunistické strany Československa zdůraznily, že je žádoucí zvyšovat iniciativu poslanců, zvýraznit jejich úlohu a autoritu jako volených představitelů lidu a jejich odpovědnost za plnění úkolů nejvyšších zastupitelských sborů.
Zastupitelské sbory jsou politickým základem našeho socialistického státu. Jejich prostřednictvím se pracující lid organizuje v socialistický stát, jimi je vyjadřována vůle pracujícího lidu jako všeobecně závazná a od nich odvozují svou pravomoc všechny ostatní státní orgány. Rozhodujícím činitelem zastupitelských sborů jsou poslanci - volení zástupci pracujícího lidu.
V nejvyšších zastupitelských sborech jednají a rozhodují poslanci o všech zásadních otázkách politiky státu. Jsou státně politickými činiteli, kteří ve svém volebním obvodu objasňují a prosazují politická rozhodnutí o směrech dalšího společenského rozvoje a informují občany o činnosti nejvyššího zastupitelského sboru a radí se s voliči o projednávaných otázkách v zákonodárném sboru.
Postavení poslance Federálního shromáždění jako významného státně politického činitele musí odpovídat i právní zakotvenosti jejich postavení. Dosavadní právní úprava však rostoucím požadavkům na činnost poslanců Federálního shromáždění v plné míře neodpovídá. Postavení poslanců, jejich práva a povinnosti jsou dosud upraveny v Ústavě ČSSR a v ústavním zákoně o čs. federaci, dále v zákoně o volbách do Federálního shromáždění a zejména v zákoně o jednacím řádu Federálního shromáždění. V tomto zákoně jsou však podrobněji upraveny jenom nároky poslanců na pracovní volno a na úhradu ušlého výdělku. Značně kusá je úprava činnosti poslanců ve volebních obvodech, ve vztazích k voličům, upraven není jejich vztah ke státním a hospodářským orgánům a organizacím. Oprávněním poslanců, které vyplývají z jejich funkce, neodpovídají povinnosti státních orgánů a socialistických organizací a jejich vedoucích činitelů ve vztahu k poslancům. Je proto nezbytné formou zákonné úpravy zvýraznit úlohu a autoritu poslanců jako volených představitelů lidu a jejich odpovědnost za plnění úkolů nejvyššího zastupitelského sboru.
Při vypracování nové zákonné úpravy bylo přihlédnuto i k pozitivním zkušenostem socialistických států, které upravily postavení poslanců všech zastupitelských sborů (SSSR 1972, BLR 1977, MoLR 1978) nebo postavení poslanců nejvyššího zastupitelského sboru (PLR 1985) ve zvláštním zákoně.
Návrh zákona o poslancích Federálního shromáždění představuje první ucelenou zákonnou úpravu postavení poslanců nejvyššího zastupitelského sboru v historii našeho socialistického parlamentarismu. Komplexním způsobem upravuje otázky řešené dosud v řadě právních předpisů. Nadále ovšem zůstávají v platnosti ta ustanovení zákona o volbách do Federálního shromáždění, zákona o sociálním zabezpečení, zákoníku práce, celních a trestním předpisů i zákonů o národních výborech, která upravují některá práva poslanců Federálního shromáždění.
Význam zákona spočívá i v tom, že poprvé je podrobně zvláštním zákonem upravena jedna ze základních otázek socialistického zastupitelského vztahu - charakter poslaneckého mandátu a právní status poslance Federálního shromáždění. Zákon v potřebné míře konkretizuje ústavní obecná ustanovení o poslancích a současně je rozšiřuje tam, kde se v praxi rozvoje socialistické demokracie pociťovala nejvíce potřeba blíže upravit poslanecká práva a povinnosti.
Zpřesňují se práva a povinnosti poslanců, stanoví se účel a cíl jejich sdružování v poslaneckých klubech a v krajských sdruženích poslanců a určují se základní směry spolupráce poslanců s orgány Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými. Vymezují se rovněž úkoly státních orgánů a socialistických organizací, směřující k vytváření příznivých podmínek pro činnost poslance, zejména v jeho volebním obvodu.
Navrhovaný zákon nahrazuje některá ustanovení dosavadního zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění, zvláště ustanovení části V. (§ 80 až 82). Navrhovaná úprava je přitom koncipována tak, aby odpovídala předpokládaným tendencím ústavního vývoje a ústavní regulace postavení poslanců Federálního shromáždění.
Systematika zákona vychází z rozčlenění problematiky postavení, práv a povinností poslance na otázky obecně spjaté s charakterem poslaneckého mandátu a jeho trváním, dále na otázky jeho práv a povinností ve Federálním shromáždění a ve volebním obvodu a konečně na vymezení záruk výkonu poslanecké funkce. Tomu odpovídá rozdělení materie do šesti částí.
Návrh zákona je v souladu s ústavními
předpisy. S jeho provedením nejsou spojeny žádné
důsledky pro příjmy a výdaje státního
rozpočtu federace. Nebude mít dopad na plán
pracovních sil.
K části první
K § 1 až 2 (Základní ustanovení)
Tato ustanovení upravují postavení poslanců z hlediska jejich úlohy v socialistické společnosti. Jejich práva a povinnosti vyplývají z jejich účasti na zákonodárné, kontrolní a iniciativní činnosti Federálního shromáždění. Rozhodují zásadní otázky života socialistického federativního státu, řídí se přitom celospolečenskými zájmy a působí k jejich slaďování se zájmy pracovních kolektivů, zájmy místními a individuálními.
Důležité je v této souvislosti i ustanovení,
které poslanci ukládá rozvíjet aktivní
účast občanů na řízení
a správě státu a hájit jejich oprávněné
zájmy. Toho bude moci kromě jiných v zákoně
stanovených forem poslanec dosáhnout i vlastním
aktivním zapojením do přípravy volebních
programů Národní fronty. S uplatňováním
zájmů svého obvodu a zapojováním
pracujících do řešení společensky
významných problémů souvisí
i povinnost poslance využívat poznatků získaných
ve Federálním shromáždění
i ve styku s voliči ve veškeré své činnosti.
K § 3 až 9 (Funkční období poslance)
V zájmu komplexnosti úpravy postavení poslance jsou do návrhu zákona zahrnuta i ustanovení, která sice nejsou součástí jeho právního statusu, ale jsou důležitá tím, že vymezují období trvání poslaneckého mandátu.. Za počátek nabytí poslaneckých práv a povinností návrh zákona stanoví zvolení poslance a váže jej tak na suverénní projev vůle voličů a jeho právně relevantní stvrzení v souladu s volebními předpisy.
Dále se blíže určuje, ve kterých
případech a ve kterém okamžiku mandát
zaniká nebo kdy jej poslanec ztrácí, a které
orgány o tom jednají, popř. rozhodují.
V této souvislosti je rozšířena působnost
výborů mandátových a imunitních.
Též je upřesněn postup při ztrátě
mandátu, v případě odmítnutí
slibu nebo slibu s výhradou a při zániku
mandátu rezignací, kde je výslovně
předepsána písemná forma rezignace.
K části druhé
K § 10 až 12 (Činnost poslanců ve-Federálním
shromáždění)
Tato ustanovení komplexně upravují práva
a povinnosti poslanců v zákonodárném
sboru. Základem je zde povinnost aktivní a iniciativní
účasti poslance na jednání. Bez jejího
naplnění by poslanec nemohl dostát svým
povinnostem z ustanovení § 1 a 2. Současně
je k tomu poslanec vybaven právem rozhodujícího
hlasu, dále právem poradního hlasu, které
mu rovněž umožňuje zájmy a podněty
voličů potřebným způsobem uplatňovat.
V § 12 jsou kromě práv poslance ústavně
zakotvených i další práva zajišťující
efektivní výkon mandátu. Pro získání
informací jsou důležitá nově
formulovaná oprávnění požadovat
podklady a vysvětlení, a to nejen od členů
vlády a vedoucích všech orgánů
Československé socialistické republiky, včetně
předsedy Nejvyššího soudu a generálního
prokurátora; nýbrž i od vedoucích ostatních
státních orgánů-. v republikách
a vedoucích socialistických organizací (tj.
státních, družstevních, společenských
a jiných). Nově je rovněž formulována
možnost účastnit se průzkumů
organizovaných Federálním shromážděním,
sněmovnami nebo jejich orgány a podílet se
z pověření sněmovny nebo jejich orgánů
na spolupráci s Českou národní radou
a Slovenskou národní radou a jejich orgánů,
zejména při konání společných
poslaneckých průzkumů.
K § 13 až 16 (Činnost poslanců ve volebních
obvodech)
Podstatné rozšíření práv a povinností poslanců obsahují ustanovení § 13 až 16, týkající se práce poslanců ve volebních obvodech. Tato ustanovení konkretizují povahu zastupitelských vztahů, zejména vztahů mezi poslancem a voliči. Vyjadřují i posílení tohoto vztahu tím, že zpřesňují ústavně stanovené povinnosti poslanců být ve stálém styku s voliči, dbát jejich podnětů, podávat jim zprávy o činnosti sboru, jehož jsou členy.
Nově se upravuje skládání účtů voličům, kdykoliv v průběhu volebního období; k tomu mají poslanci využívat zejména veřejných schůzí občanů, shromáždění pracujících na závodech, v podnicích, pracovních kolektivů v družstevních a ostatních socialistických organizacích, zasedání plenárních schůzí národních výborů všech stupňů, schůzí společenských organizací sdružených v Národní frontě.
Není stanovená časová periodicita skládání účtů; voliči však mají nově zakotveno právo vyžádat si skládání účtů kdykoli prostřednictvím orgánů Národní fronty.
Rozšířeno je oprávnění
poslance účastnit se ve svém volebním
obvodu plenárních zasedání národních
výborů a schůzí jejich orgánů,
vyjadřovat se k projednávaným otázkám
s právem poradního hlasu. Mezi další
nově upravená oprávnění patří
i právo účasti na schůzích
kolektivů pracujících, schůzí
a shromáždění svolaných orgány
Národní fronty a organizacemi v ní sdruženými
a orgány samosprávy; dále je nově
umožněno poslancům signalizovat vedoucím
státních orgánů a socialistických
organizací porušení zákonnosti, státní
disciplíny a pracovní kázně a domáhat
se jejich odstranění. Nové je i oprávnění
účastnit se vyřizování stížností,
oznámení a podnětů, podaných
občany i organizacemi ve volebním obvodu poslance,
státními orgány a organizacemi. Nově
se též upravuje spolupráce poslanců
s orgány lidové kontroly.
K části třetí
K § 17 (Poslanecké kluby)
Návrh zákona upravuje možnost poslanců
sdružovat se podle své stranické příslušnosti
v poslaneckých klubech politických stran. Úprava
je obecná a ponechává stanovám politických
stran, aby upravily zejména organizační principy
poslaneckých klubů a podrobnosti o jejich činnosti.
K § 18 (Krajská sdružení poslanců)
Návrh zákona vychází z existence krajských
sdružení poslanců a předpokládá,
že se v nich budou poslanci Federálního shromáždění
spolu s poslanci národních rad nadále sdružovat
podle svých volebních obvodů. Rovněž
zde jde jen o rámcovou úpravu s tím, že
bližší otázky struktury a činnosti
krajských sdružení poslanců upraví
svým usnesením příslušné
orgány Národní fronty.
K části čtvrté
K § 19 (Obecné zásady)
V tomto ustanovení jsou vyjádřena základní východiska záruk výkonu poslanecké funkce tak, aby tento výkon byl dostatečně efektivní a mohl přinášet žádoucí výsledky. Proto jsou zdůrazněny obecné úkoly státu, jeho orgánů, socialistických organizací, jejich funkcionářů.
Návrh vychází z toho, že poslanecká
imunita je jako ústavní materie zakotvena v čl.
50 až 53 úst. zákona o čs. federaci
a návrh tato ustanovení již nereprodukuje.
Z dosud platného jednacího řádu Federálního
shromáždění je po určitých
úpravách převzato v § 19 odst. 3 ustanovení,
které má rovněž aspekty imunity a vzhledem
k existenci zvláštního zákona o poslancích
již do jednacího řádu nepatří.
Významné je výslovné zakotvení
skutečnosti, že poslanec Federálního
shromáždění je veřejným
činitelem a používá proto ochranu, kterou
těmto činitelům poskytuje trestní
zákon.
K § 20 až 21 (Povinnosti orgánů a organizací)
Návrh zákona upřesňuje,.kteří
funkcionáři jsou povinni poslanci poskytnout informace,
vysvětlení a podklady. Jejich vyžadování,
stejně jako žádosti o přijetí
těmito funkcionáři však musí
být odůvodněny potřebami výkonu
poslanecké funkce. Současně se těmto
funkcionářům ukládá zabývat
se podněty poslanců a ve stanovené lhůtě
na ně odpovídat. Dále stanoví povinnosti
uvedených funkcionářů, které
jim vzniknou, použije-li poslanec svého oprávnění
upozornit na porušení zákonnosti, státní
disciplíny anebo pracovní kázně.
K § 22 (Uvolnění poslance pro výkon
funkce)
Nově je upravena pracovně právní ochrana
poslanců Federálního shromáždění.
Jejich pracovní poměr může být
po dobu trvání poslanecké funkce a v následujících
dvou letech po jejím skončení rozvázán
pouze dohodou nebo výpovědí ze strany poslance.
K výpovědi ze strany organizace nebo k okamžitému
zrušení pracovního poměru je v této
době třeba souhlasu předsednictva Federálního
shromáždění, jinak je skončení
pracovního poměru neplatné. Souhlasu poslance
je však třeba i v případech, kdy je
pouze uvolňován ze zaměstnání
pro výkon poslanecké funkce ve Federálním
shromáždění.
K § 23 až 25 (Náležitosti poslanců)
Tato ustanovení přejímají dosud platnou
a osvědčenou právní úpravu.
Náhrada ušlého výdělku poslanci
je nadále povinností jeho zaměstnavatele.
Tato organizace však může Kancelář
Federálního shromáždění
požádat, aby jí tento ušlý výdělek
poslance uhradila.
K části páté
K § 26 (Disciplinární opatření)
Základy disciplinární odpovědnosti
poslanců Federálního shromáždění
zakotvuje čl. 51 úst. zákona o čs.
federaci. Návrh zákona pouze konkretizuje důvody
uplatnění této odpovědnosti. Úprava
postupu při disciplinárním řízení
je vyhrazena zákonu o jednacím řádu
Federálního shromáždění.
K části šesté
K § 27 (Závěrečné ustanovení)
Dosavadní úprava postavení poslanců
Federálního shromáždění
obsažená v jednacím řádu Federálního
shromáždění bude zrušena v rámci
přijetí nového zákona o jednacím
řádu Federálního shromáždění.
Ustanovení jiných právních předpisů
návrh zákona neruší ani nemění.
Návrh zákona proto neobsahuje zrušovací
ustanovení, stanoví pouze den nabytí účinnosti.