Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

zákona ze dne 27. června 1968 č. 88 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, jak vyplývá ze změn a doplnění povedených zákonem ze dne 14. prosince 1972 č. 99 Sb., zákonem ze dne 23. června 1982 č. 73 Sb., zákonem ze dne 20. června 1984 č. 57 Sb., zákonem ze dne 13. listopadu 1984 č. 109 Sb., zákonem ze dne 23. června 1987 č. 51 Sb. a zákonem ze dne 16. června 1988 č. 103 Sb.

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

(1) Z důvodu těhotenství, porodu a mateřství se v nemocenském pojištění poskytují tyto dávky (dále jen "dávky v mateřství"):

a) vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství,

b) peněžitá pomoc v mateřství a

c) podpora při narození dítěte.

(2) Dávky podle odstavce 1 jsou peněžitými dávkami nemocenského pojištění.

(1) Dávky v mateřství podle tohoto zákona náleží

a) pracovnicím účastným nemocenského pojištění podle zákona č. 54/1956.Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákonů č. 16/1959 Sb. a č. 87/198 Sb. (dále jen "zákon o nemocenském pojištění") a předpisů podle něho vydaných;

b) členkám výrobních družstev účastným nemocenského pojištění členů výrobních družstev. [§ 63a zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců ve znění zákona č. 87/1968 Sb.]

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o pracovnici, rozumí se tím i členka výrobního družstva podle odstavce 1.

(3) Podpora při narození dítěte náleží matce, rodinným příslušnicím pracovníků a členů výrobních družstev, kteří jsou účastni nemocenského pojištění. [§ 41 zákona č. 54/1956 Sb.]

(1) Pracovnici, která konala práci, jež je těhotným ženám zakázána nebo jež podle lékařského posudku ohrožuje její těhotenství, a je proto v těhotenství dočasně převedena na jinou práci, při níž dosahuje bez svého zavinění nižšího výdělku než na dosavadní práci, náleží vyrovnávací příspěvek z prostředků nemocenského pojištění.

(2) Ustanovení předchozího odstavce plazí obdobně o matkách do konce devátého měsíce po porodu.

(1) Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství (dále jen "vyrovnávací příspěvek") se poskytuje ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem, kterého pracovnice dosahovala po odečtení daně ze mzdy před převedením na jinou práci, a výdělkem, kterého dosahuje po odečtení daně ze mzdy v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. K poklesu výdělku, který pracovnici vznikl tím, že s ní byl sjednán kratší pracovní úvazek, se nepřihlíží. Rovněž se nepřihlíží k té části výdělku před převedením na jinou práci, která po odečtení daně ze mzdy přesahuje 750 Kčs v průměru na týden: tato hranice se přepočte na pracovní hodinu podle délky stanovené týdenní pracovní doby, která platí pro provoz, v němž je pracovnice činná. [Částka 750 Kčs odpovídá nejvyšší hranici čisté denní mzdy pro stanovení nemocenského (§ 17 zákona č. 54/1956 Sb.).

Při 42,5 hodinové týdenní pracovní době činí nejvyšší hranice čistého výdělku před převedením na jinou práci 17,60 Kčs na pracovní hodinu; tato částka se při zkrácení pracovní doby (83 odst. 3 zákoníku práce) úměrně zvyšuje.]

(2) Vyrovnávací příspěvek se poskytuje za dobu, za kterou pracovnice měla po převedení na jinou práci nárok na mzdu nebo na náhradu mzdy. V těhotenství se poskytuje nejdéle do nástupu mateřské dovolené a po ukončení mateřské dovolené nejdéle do konce devátého měsíce po porodu.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží pracovnici, jestliže byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů nemocenského pojištění (§ 3 odst. 1).

(2) Do doby 270 dnů se započítávají také dřívější období, v nichž pracovnice v posledních dvou letech před porodem

a) byla účastna nemocenské péče v ozbrojených silách,

b) byla účastna zabezpečení důchodců v nemoci,

c) byla účastna zabezpečení umělců, občanů poskytujících věcná plnění a výkony na základě povolení národního výboru nebo družstevních rolníků podle předpisů o jejich sociálním zabezpečení anebo důchodového pojištění jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících,

d) pobírala po zániku pojištění, popřípadě jiného zabezpečení (péče) nemocenské nebo peněžitou pomoc v mateřství,

e) byla po skončení zaměstnání, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia vedena v evidenci národního výboru jako uchazečka o zaměstnání.

(3) Pokud se doby uveden v předchozích odstavcích navzájem časově kryjí, započtou se jen jednou.

(4) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také ženě, která byla v posledních dvou letech před porodem účastna aspoň 270 dnů pojištění (péče, zabezpečení) podle předchozích odstavců, jestliže jí trvá ochranná lhůta z jejího dřívějšího nemocenského pojištění [§ 42 odst. 2 a 3 zákona č. 54/1956 Sb.

§ 71 až 74 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, ve znění vyhlášky č. 79/1982 Sb.] ještě počátkem šestého týdne před očekávaným nebo skutečným dnem porodu, nebo jestliže až do počátku tohoto týdne pobírá nemocenské z dřívějšího nemocenského pojištění.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se poskytuje místo mzdy, popřípadě místo nemocenského. Poskytuje se po dobu 28 týdnů mateřské dovolené, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, nejdříve však od počátku osmého týdne před tímto dnem, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Vyčerpá-li pracovnice z mateřské dovolené před porodem méně než šest týdnů, protože porod nastal dříve, než určil lékař, poskytuje se peněžitá pomoc v mateřství až do uplynutí doby stanovené v předchozím odstavci nebo v § 10. Vyčerpá-li však pracovnice z mateřské dovolené před porodem mně než šest týdnů z jiného důvodu, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství jen do uplynutí 22 týdnů ode dne porodu, a jde-li o pracovnici uvedenou v § 10, jen do uplynutí 31 týdnů ode dne porodu.

(3) Poskytuje-li se pracovnici, která má nárok na peněžitou pomoc v mateřství, nemocenské až do počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, náleží jí od počátku tohoto týdne místo nemocenského peněžitá pomoc v mateřství.

(4) V případech uvedených v § 6 odst. 4 se peněžitá pomoc v mateřství poskytuje od počátku šestého týdne před očekávaným dnem po rodu.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství se stanoví z průměrné čisté mzdy pracovnice připadající na pracovní den (dále jen "čistá denní mzda"), nejvýše však z částky 150 Kčs při pětidenním pracovním týdnu. Tato částka se úměrně upraví, je-li pracovní doba rozvržena na jiný počet pracovních dnů v týdnu. [§ 85 zákoníku práce č. 65/1965 Sb., ve znění zákona č.153/1969 Sb. a zákona č. 20/1975 Sb.]

(2) Základem pro zjištění čisté denní mzdy je výdělek, kterého pracovnice dosáhla po odečtení daně ze mzdy v zaměstnání zakládajícím její nemocenské pojištění nebo v souvislosti s tímto zaměstnáním před vznikem nároku na peněžitou pomoc v mateřství za období stanovené prováděcími předpisy. [§ 44 vyhlášky č.143/1965 Sb., ve znění vyhlášky č.95/1968 Sb. a č. 113/1975 Sb.]

(3) Výše peněžité pomoci v mateřství za pracovní den činí 90% z čisté denní mzdy pracovnice.

Peněžitá pomoc v mateřství náleží za pracovní dny [§ 23 vyhlášky č.143/1965 Sb., ve znění vyhlášky č.79/1982 Sb.]. Pracovním dnům se kladou na roveň svátky, za něž se poskytuje náhrada mzdy nebo za něž se měsíční mzda jinak nekrátí.

(1) Porodila-li pracovnice zároveň dvě nebo více dětí, poskytuje se jí peněžitá pomoc v mateřství i po vyčerpání doby určené v § 7, pokud se dále stará aspoň o dvě z novorozených dětí, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

(2) Pracovnici, která je neprovdaná, ovdovělá, rozvedená nebo z jiných vážných důvodů osamělá, nežije-li s druhem, se poskytuje peněžitá pomoc v mateřství, pokud se stará o novorozené dítě, i po vyčerpání doby určené v § 7, nejdéle však do dne, kdy uplyne 37 týdnů od počátku poskytování této dávky.

(1) Peněžitá pomoc v mateřství náleží také pracovnici, která do své trvalé péče nahrazující mateřskou péči převzala dítě, jež jí bylo svěřeno rozhodnutím příslušného orgánu nebo dítě, jehož matka zemřela, podmínky pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství a způsob jejího stanovení se posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte.

(2) Peněžitá pomoc v mateřství se v případech uvedených v předchozím odstavci, poskytuje pracovnici ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se o dítě (děti stará, nejdéle po dobu

a) 22 týdnů, převzala-li jedno dítě,

b) 31 týdnů, převzala-li dvě nebo více dětí a stará se alespoň o dvě z těchto dětí, nebo jde-li o pracovnici uvedenou v 1 odst. 2,

ne však déle, než dítě (nejmladší dítě) dosáhne osmi měsíců věku.

(1) Jestliže dítě bylo převzato ze zdravotních důvodů do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče a pracovnice zatím nastoupila do práce, přeruší se tímto nástupem poskytování peněžité pomoci v mateřství podle předchozích ustanovení. Ode dne, kdy pracovnice převzala dítě z ústavu opět do své péče a přestala proto pracovat, pokračuje se v poskytování peněžité pomoci v mateřství a do vyčerpání celkového nároku, ne však déle než do dne, kdy dítě dosáhne věku jednoho roku. Poskytování peněžitě pomoci v mateřství lze se souhlasem okresního orgánu správy nemocenského pojištění přerušit s týmiž účinky také tehdy, jestliže pracovnice nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění, pro něž je neschopna práce, a muselo-li dítě být z tohoto důvodu převzato do péče kojeneckého ústavu nebo jiného lůžkového zařízení léčebně preventivní péče, anebo jiné osoby.

(2) Pracovnici, která se přestala starat o narozené dítě, a toto dítě bylo proto svěřeno do rodinné nebo ústavní péče nahrazující péči rodičů, jakož i pracovnici, jejíž dítě je v ústavní péči z jiných důvodů, než které jsou uvedeny v předchozím odstavci, nenáleží peněžitá pomoc v mateřství na dobu, po kterou o dítě nepečuje; tato doba se však započítává do celkové doby, po kterou by jí peněžitá pomoc v mateřství jinak náležela.

(3) Jestliže se dítě narodilo mrtvé, poskytuje se pracovnici peněžitá pomoc v mateřství po dobu 14 týdnů.

(4) Jestliže dítě zemřelo v době, kdy pracovnici náleží peněžitá pomoc v mateřství, poskytuje se jí tato pomoc ještě po dobu dvou týdnů ode dne úmrtí dítěte, ne však déle než do vyčerpání celkového nároku.

(5) Doba poskytování peněžité pomoci v mateřství pracovnici, která dítě porodila, nemůže být kratší než 14 týdnů a nemůže skončit před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu.

(1) Peněžitá pomoc podle tohoto zákona se poskytuje svobodnému, ovdovělému, rozvedenému nebo z jiných vážných důvodů osamělému pracovníku, který nežije s družkou, jestliže pečuje o dítě na základě rozhodnutí příslušného orgánu nebo o dítě, jehož matka zemřela.

(2) Peněžitá pomoc náleží také pracovníku, který pečuje o dítě, jestliže jeho manželce se neposkytuje peněžitá pomoc v mateřství a sama nemůže nebo nesmí podle lékařského posudku o dítě pečovat pro závažné dlouhodobé onemocnění.

(3) Podmínky pro nárok na peněžitou pomoc a způsob jejího stanovení se u pracovníka uvedeného v odstavcích 1 a 2 posuzují podle stavu ke dni převzetí dítěte. Peněžitá pomoc se poskytuje ode dne převzetí dítěte po dobu, po kterou se pracovník o dítě stará, nejdéle po dobu 31 týdnů, a v případě uvedeném v odstavci 2 po dobu 22 týdnů, ne však déle, než dítě dosáhne osmi měsíců věku.

(4) Pro přiznání, výši a poskytování peněžité pomoci pracovníku platí ostatní ustanovení tohoto zákona obdobně.

Porod-li pracovnice nebo pracovníkova rodinná příslušnice, náleží jí na každé narozené dítě podpora ve výši 1.000 Kčs. [Nařízením vlády ČSSR č.98/1971 Sb., o zvýšení podpory při narození dítěte byla podpora při narození dítěte zvýšena s účinností od 1. října 1971 na 2.000 Kčs na každé narozené dítě.] Podpora náleží manželce nebo družce pracovníkově také tehdy, jestliže porod nastal v době 300 dnů od úmrtí pracovníka.

Přídavky na děti, jsou základní formou společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi; jsou. určeny výlučně k péči o tyto děti.

Přídavky na děti podle tohoto zákona jsou dávkou nemocenského pojištění.

(1) Přídavky na děti náleží

a) pracovníkům účastným nemocenského pojištění podle zákona o nemocenském pojištění a předpisů podle něho vydaných,

b) členům výrobních družstev účastným nemocenského pojištění členů výrobních družstev.

(2) Kde se v tomto zákoně dále mluví o pracovníku, rozumí se tím i člen výrobního družstva podle odstavce 1.

(1) Přídavky na děti náleží pracovníku, jestliže

a) má nezaopatřené děti, u nichž jsou splněny stanovené podmínky (§ 18, 19 a 20),

b) má ve sum zaměstnání předepsaný pracovní úvazek (§ 21) a

c) odpracoval v kalendářním měsíci stanovenou dobu (§ 22 a 23).

(2) Pracovníku povolanému ke službě v ozbrojených silách, s výjimkou služby z povolání, náleží na nezaopatřené děti přídavky, jestliže jeho zaměstnání trvalo v době nástupu služby nebo v době, kdy byl povolán k výkonu služby, anebo jestliže v době, kdy byl povolán k výkonu služby, měl zachovány nároky z nemocenského pojištění.

(3) Přídavky na děti náleží pracovníku také po zániku jeho nemocenského pojištění, pokud se poskytuje z důvodu tohoto pojištění ještě nemocenské nebo peněžitá pomoc v mateřství; předpokladem je, že měl ve skončeném zaměstnání nebo členství ve výrobním družstvu předepsaný pracovní úvazek.

(1) Za nezaopatřené se považuje vlastní i osvojené dítě pracovníka nebo jeho manžela až do skončení povinné školní docházky.

(2) Po skončeni povinné školní docházky se dítě považuje za nezaopatřené, nejdéle však do dosažení 26 let, jestliže

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem anebo předepsaným výcvikem, nebo

b) se nemůže připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, nebo

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na ně připravovat jen za mimořádných podmínek, anebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(3) Za nezaopatřené dítě se uznává také vnuk nebo sourozenec pracovníka nebo jeho manžela, jestliže je v přímém zaopatření pracovníka, nelze na něj přiznat přídavky nebo výchovné z jiného důvodu a jinak jsou u něho splněny podmínky požadované u vlastních dětí.

Přídavky podle tohoto zákona nenáleží na dítě, na které náleží výchovné k důchodu nebo kterému se poskytuje invalidní důchod.

(1) Přídavky se poskytují, pokud nezaopatřené dítě žije v Československé socialistické republice.

(2) Na nezaopatřené dítě, které se zdržuje v zahraničí, se přídavky poskytuj i jen

a) jde-li o přechodný pobyt dítěte mimo území Československé socialistické republiky z důvodu léčení, rekreace nebo studia,

b) doprovází-li dítě svého rodiče, který je vyslán k dočasnému výkonu pracovní činnosti pro československou organizaci v zahraničí, nebo

c) je-li poskytování přídavků na děti sjednáno mezistátní úmluvou.

(1) K přiznání přídavků na děti se vyžaduje, aby pracovník měl ve svém zaměstnání pracovní úvazek odpovídající stanovené týdenní pracovní době, která je v souladu s pracovněprávními předpisy v organizaci obecně zavedena pro provoz, v němž je činný.

(2) Jde-li o pracovníka se změněnou pracovní schopností nebo o pracovnici, která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě a má z tohoto důvodu kratší pracovní úvazek, vyžaduje se pro přiznání přídavků na děti pracovní úvazek odpovídající nejméně polovině pracovní doby uvedené v odstavci 1.

(3) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro pracovníka svobodného, ovdovělého, rozvedeného nebo z jiných vážných důvodů osamělého, který nežije s družkou a pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě.

(4) Jde-li o pracovníka (pracovnici) svobodného, ovdovělého, rozvedeného, nebo z jiných vážných důvodů osamělého, který nežije s družkou (druhem), je poživatelem částečného invalidního důchodu a pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě, považuje se podmínka pracovního úvazku za splněnou, dosáhne-li hrubého výdělku v kalendářním měsíci nejméně 400 Kčs. Ustanovení § 23 věty třetí platí obdobně.

(1) K přiznání přídavků na děti za jednotlivý kalendářní měsíc se vyžaduje, aby pracovník v tomto měsíci odpracoval všechny pracovní dny (směny), které pro něj vyplývají ze stanoveného rozvržení pracovní doby.

(2) Odpracované době se klade na roveň

a) doba dočasné pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, karantény, mateřské dovolené, další mateřské dovolené a doba nepřítomnosti v práci z důvodu péče o dítě ve věku do 10 let nebo ošetřování nemocného člena rodiny,

b) doba, za kterou se poskytuje náhrada mzdy, popřípadě mzda, jakož i doba, za kterou při důležitých osobních překážkách v práci náhrada mzdy nenáleží jen proto, že pracovník nesplňuje požadovanou podmínku doby zaměstnání,

c) doba výkonu veřejných funkcí, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu, služby v ozbrojených silách včetně potřebného pracovního volna poskytovaného v souvislosti s touto službou,

d) doba, po kterou pracovník prokazatelně nemohl pracovat pro nepříznivé povětrnostní vlivy, popřípadě pro překážku na straně organizace,

e) doba pracovního volna poskytovaného podle předpisů o studiu při zaměstnání nebo podle předpisů o externí aspirantuře,

f) doba náhradního volna za práci přesčas nebo ve svátek,

g) doba lázeňské péče,

h) doba pracovního volna omluveného organizací z jiného důvodu.

U domáckých pracovníků, u jiných skupin pracovníků, kterým organizace nestanoví dobu výkonu práce, a u pracovníků činných na základě dohody o pracovní činnosti se považují podmínky pracovního úvazku a odpracované doby za splněné v kalendářních měsících, v nichž takový pracovník dosáhl hrubého výdělku nejméně 700 Kčs. Jde-li o pracovníka se změněnou pracovní schopností, o pracovníka uvedeného v § 21 odst. 3 nebo o pracovnici, která pečuje aspoň o jedno nezaopatřené dítě, vyžaduje se, aby hrubý výdělek v kalendářním měsíci činil nejméně 400 Kčs. Částky 700 Kčs, popřípadě 400 Kčs se úměrně sníží v kalendářním měsíci, v němž pracovník nemohl konat práci z vážných důvodů; za vážný důvod se považuje uznaná dočasná pracovní neschopnost pro nemoc nebo úraz, karanténa, placená mateřská dovolená, lázeňská péče, výkon veřejné funkce, občanských povinností a jiných úkonů v obecném zájmu a služba v ozbrojených silách.

(1) Přídavky na děti činí měsíčně

a zvyšují se na každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.

[Podle na řízení vlády ČSSR č. 112/1984 Sb., o zvýšení některých sociálních dávek na děti, činí přídavky na děti měsíčně s účinností od 1. ledna 1985:

a zvyšují se na každé další dítě o 350 Kčs měsíčně.]

(2) Jde-li o nezaopatřené dítě starší jednoho roku, které je podle rozhodnutí orgánů sociálního zabezpečení dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči, poskytuje se k přídavkům na děti příplatek ve výši

a) 500 Kčs měsíčně, nebo

b) 700 Kčs měsíčně, jde-li o dítě, které vyžaduje mimořádnou péči zvlášť náročnou.

Podmínkou je, že dítě není umístěno v zařízeni s týdenním nebo celoročním pobytem pro takové děti, a jde-li o příplatek podle ustanovení písmene b), ani v zařízení s denní docházkou. Příplatek podle ustanovení písmene a) náleží, nesplňuje-li dítě podmínky pro příplatek podle ustanovení písmene b) jen proto, že je umístěno v zařízení s denní docházkou.

(1) Přídavky na děti se poskytují za celé kalendářní měsíce, ve kterých byly splněny předepsané podmínky.

(2) Přídavky se poskytnou za celý kalendářní měsíc také tehdy, měl-li pracovník nezaopatřené dítě jen po část měsíce.

(1) Přídavky na totéž dítě náleží jen jednou, a to i tehdy, jestliže podmínky jsou splněny u více pracovníků. Je-li tomu tak, poskytnou se přídavky z nemocenského pojištění pracovníka, který má dítě v přímém zaopatření. Je-li i tato podmínka splněna u několika pracovníků a nedohodnou-li se o tom, komu z nich mají být přídavky poskytovány, náleží přednostně matce.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí také při souběhu přídavků na děti podle tohoto zákona a přídavků na děti z jiných soustav zabezpečení.

(1) Přídavky na děti se vyplácejí tomu, z jehož nemocenského pojištění byly přiznány. Má-li však dítě v přímém zaopatření jiný občan, vyplácejí se jemu.

(2) Přídavky na dítě, které je v plném přímém zaopatřeni ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, popřípadě z důvodů plnění povinné školní docházky nebo přípravy pro budoucí povolání se vyplácejí tomuto ústavu. Částečná úhrada nákladů na zaopatření dítěte v ústavu se povinným osobám stanoví s přihlédnutím k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány přídavky vyplácenými ústavu.

(3) Každý příjemce přídavků na děti je povinen zabezpečit, aby se jich používalo výlučně ve prospěch a v zájmu dětí, pro něž jsou určeny.

(1) Mají-li se přídavky na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě; přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

(2) Přídavky na děti se vyplácejí pozadu po uplynutí kalendářního měsíce.

(1) Zemře-li pracovník, poskytnou se přídavky na děti, které náležely z jeho nemocenského pojištění a nebyly do dne jeho smrti vyplaceny, tomu, kdo má v přímém zaopatření děti, na něž náležely; tyto přídavky nejsou předmětem dědictví.

(2) Nárok na přídavky na děti ani pohledávky z nich nelze platně postoupit; přídavky na děti nelze také postihnout výkonem rozhodnutí nařízených soudem nebo správním orgánem.

Při určování výživného na dítě přihlíží soud také k tomu, do jaké míry jsou potřeby dítěte uhrazovány přídavky na děti, které se na ně poskytují; do určeného výživného se přídavky na děti nezapočítávají.

(1) Dávky v mateřství s výjimkou vyrovnávacího příspěvku a přídavky na děti náleží také občanům, kteří jsou po skončeni zaměstnáni, členství ve výrobním družstvu, školní docházky nebo studia v evidenci národního výboru jako uchazeči o zaměstnání.

(2) Doba, po kterou občan uvedený v odstavci 1 je v evidenci národního výboru jako uchazeč o zaměstnání, se klade na roveň době, ve které jsou splněny podmínky pracovního úvazku a odpracované doby (§ 21 a 22).

(3) Dávky podle předchozích odstavců poskytuje orgán příslušný k poskytování podpor před nástupem do práce a k usnadnění takového nástupu z prostředků určených pro poskytování těchto podpor.

(4) Podrobnosti upraví ministerstvo práce a sociálních věcí [Federální ministerstvo práce a sociálních věcí podle čl. 22 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, a § 44 písm. a/ zákona č. 133/1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev.].

(1) Ustanovení tohoto zákona o dávkách v mateřství platí obdobně pro vojákyně z povolání a příslušnice Sboru národní bezpečnosti zabezpečené nemocenskou péčí v ozbrojených silách. [Zákon č.32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.]

(2) Pro výchovné poskytované příslušníkům ozbrojených sil a Sboru národní bezpečnosti podle předpisů o jejich materiálním zabezpečení [Zákon č.88/1952 Sb., o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil, ve znění pozdějších předpisů.] na nezaopatřené děti platí obdobně ustanovení tohoto zákona o přídavcích na děti. Toto výchovné se ve vztahu k přídavkům na děti posuzuje stejně jako přídavky na děti poskytované pracovníkům.

(3) Podrobnosti o dávkách uvedených v předchozích odstavcích a potřebné odchylky pro rozhodování o nich a o způsobu jejich stanovení a výplatě upraví ministr národní obrany a ministr vnitra; upraví též poskytování dávek v mateřství pro vojákyně, které nejsou vojákyněmi z povolání, a pro žákyně vojenských škol.

(4) Ustanovení § 12a tohoto zákona platí obdobně pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti zabezpečené nemocenskou péčí v ozbrojených silách; ustanovení předchozího odstavce platí i zde.

(1) Kde se v jiných předpisech platných pro pracovníky mluví o vyrovnávacím příspěvku, peněžité pomocí v mateřství, podpoře při narození dítěte nebo o přídavcích na děti, rozumějí se tím stejnojmenné dávky podle tohoto zákona.

(2) Pokud z tohoto zákona nevyplývá něco jiného, platí pro dávky v mateřství a přídavky na děti podle tohoto zákona ustanovení zákona o nemocenském pojištěni a předpisů podle něho vydaných.

Vláda [Vláda Československé socialistické republiky podle čl. 144 odst. 2 a čl. 22 ústavního zákona č. 143/1968 Sb.] může v souladu s dlouhodobým programem společenské péče o rodiny s nezaopatřenými dětmi

a) zvyšovat částku podpory při narození dítěte uvedenou v § 13, zejména jestliže je to odůvodněno vývojem cen potřeb pro novorozené děti,

b) zvyšovat sazby přídavků na děti, popřípadě příplatek k nim (§ 24) a přiznávat k nim jednorázovou výpomoc.

Vláda Československé socialistické republiky může nařízením zvýšit pro některé skupiny pracovnic

a) nejvyšší částku průměrného čistého výdělku, z něhož se vychází při stanovení vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství (§ 5 odst. 1),

b) nejvyšší částku čisté denní mzdy, z níž se stanoví peněžitá pomoc v mateřství.

(1) Ústřední rada odborů vydává prováděcí předpisy, v nichž stanoví bližší podrobnosti o vyrovnávacím příspěvku v těhotenství a mateřství, zejména v tom, jak se zjišťuje a vypočítává výdělek, podle kterého se vyrovnávací příspěvek stanoví. [§ 47 až 55 vyhlášky č. 143/1965 Sb., ve znění vyhlášky č. 113/1975 Sb. a vyhlášky č. 79/1982 Sb.]

(2) Ústřední rada odborů vydává prováděcí předpisy, v nichž stanoví bližší podrobnosti o přídavcích na děti; v těchto prováděcích předpisech mže také stanovit, které další děti se považují za nezaopatřené, co se rozumí soustavnou přípravou na budoucí povolání, v kterých dalších případech se poskytují přídavky na děti zdržující se v zahraničí a které další doby se kladou na roveň odpracované době.

(1) Podle tohoto zákona ze ode dne 1. července 1968 posuzuje také nárok na vyrovnávací příspěvek a na peněžitou pomoc v mateřství u pracovnice, které dne 30. června 1968 náležela některá z těchto dávek podle dosavadních předpisů. Do celkové stanovené doby poskytování peněžité pomoci v mateřství se této pracovnici započte i doba, po kterou jí byla poskytována před 1. červencem 1968.

(2) Má-li pracovnice dne 30.června 1968 již vyčerpánu celou mateřskou dovolenou podle dosavadních předpisů, náleží jí od 1. července 1968 peněžitá pomoc v mateřství pode tohoto zákona, jen jde-li o případ uvedený v § 10 odst. 2 a neuplynula-li do 30. června 1968 již doba, do které lze podle tohoto zákona tuto pomoc poskytnout.

Přídavky na děti podle tohoto zákona se poskytnou poprvé za měsíc červenec 1968. Za dřívější měsíce se poskytují podle dosavadních předpisů, i když se o nich rozhoduje po 30. červnu 1968. Ústřední rada odborů upraví v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány bližší podrobnosti, přitom může zejména stanovit dobu, do které budou poskytovány přídavky na děti, na něž od 1. července 1968 náleží výchovné k důchodům, jako záloha na toto výchovné, a jak se navzájem vyrovnají přeplatky nebo nedoplatky přitom vzniklé.

Zrušují se:

1. ustanovení § 28 a 30 až 39 zákona č.54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění zákona č.16/1959 Sb.;

2. zákon č. 58/1964 Sb., o zvýšení péče o těhotné ženy a matky.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1968.

Zákon č. 99/1972 Sb., o zvýšení přídavků na děti a výchovného, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1973, zákon č.73/1982 Sb., o změnách zákona o sociálním zabezpečení a předpisů o nemocenském pojištění, nabyl účinnosti dnem 1. července 1982, zákon č.57/1984 Sb., o některých změnách v nemocenském zabezpečení pracujících, nabyl účinnosti dnem 1. září 1984, zákon č.109/1984 Sb., o změnách v nemocenském zabezpečení, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 1985.