FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY 1988

V. volební období

56

Vládní návrh,

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Úmluva o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků, podepsaná v Moskvě dne 14. října 1987

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků, podepsanou v Moskvě dne 14. října 1987.

Důvodová zpráva

Prohlubování vzájemné spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace členských států RVHP, vyjádřené pro technickou oblast především Komplexním programem vědeckotechnického rozvoje členských států RVHP do roku 2000, vyžaduje nejen kvantitativní zvýšení vzájemné výměny zboží na základě specializace i kooperace, ale též poskytnutí záruk za jakost tohoto zboží.

Z tohoto důvodu vznikla v RVHP myšlenka vytvoření Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků (dále jen Systém SEPROSEV), t.j. posuzování a osvědčování shody vlastností výrobků se stanovenou technickou normou (zpravidla normou RVHP). Uvedená myšlenka vychází z celosvětového trendu poskytovat spotřebiteli informaci nestranné zkušebny, že výrobek má vlastnosti předepsané autoritativním technickým dokumentem, vypracovaným experty pod záštitou národního nebo mezinárodního orgánu. V řadě zemí existují závazné systémy certifikace, popř. přímo schvalování dovážených výrobků. Často pak dochází k tomu, že výrobek je zkoušen pro tyto účely dvakrát - ve státě výrobce a ve státě spotřebitele. Odstranění této duplicity představuje ekonomický efekt mezinárodněprávní úpravy založené na vzájemném uznávání certifikátů výrobce.

K tomu, aby mohl být vnitrostátně uznán nález cizího orgánu, je potřebné stanovit mezinárodní smlouvou vzájemnost takové° ho uznání, nezbytné záruky a pravidla fungování mechanizmu příslušného systému, v jehož rámci bude certifikace prováděna. Z existujících mezinárodních certifikačních systémů se ČSSR účastní např. mezivládní Dohody o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových vozidel (č. 176/1960 Sb.) a Úmluvy o vzájemném uznávání zkušebních značek ručních palných zbraní (č. 70/1975 Sb.). Z oblasti RVHP lze uvést alespoň mezivládní Dohodu o vzájemném uznávání výsledků zkoušek státní kontroly jakosti u výrobků, které jsou předmětem výměny zboží mezi ČSSR a NDR (č. 20/1980 Sb.). Rovněž Dohoda mezi vládou ČSSR a vládou SSSR o spolupráci v oblasti technické normalizace, metrologie a péče o jakost ukládá smluvním stranám spolupracovat na unifikaci metod certifikace ve státech smluvních stran. V roce 1982 ČSSR a některé další státy RVHP přistoupily k mezivládní Dohodě o technických překážkách obchodu (v rámci GATT), která již přímo hovoří o rozvoji mezinárodní certifikace na základě mezinárodních norem, stanoví, že technické předpisy a normy nesmí být připravovány, přijímány a používány s úmyslem vytvořit překážky v zahraničním obchodě, a dále stanoví, že dovezené výrobky nemají být podrobeny méně příznivému zacházení, t.j. zkoušení a posuzován jakosti, než obdobné výrobky domácího původu (tzv. asimilační režim).

Z charakteristiky současného stavu, podaného výše, vyplývá nejen nutnost uzavření předkládané Úmluvy, ale i cíle, kterých chtějí smluvní strany dosáhnout. Jde především o úsporu duplicitních nákladů vynaložených na zkoušení výrobků, přičemž uzavření předmětné Úmluvy by mělo zároveň přispět k usnadnění vzájemné výměny zboží zejména mezi státy RVHP a tím i k realizaci hospodářské integrace zemí socialistického tábora. Konečným cílem zde ovšem zůstává uspokojení spotřebitele výrobkem, jehož jakost je ověřena kvalifikovaným orgánem.

Úkol vytvořit Systém posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků na základě norem RVHP vznikl na základě usnesení 37. (mimořádného) zasedání RVHP a 108. zasedání Výkonného výboru RVHP v roce 1983; poté byl zařazen i do rozhodnutí Ekonomické porady členských stát$ RVHP na nejvyšší úrovni. Příprava návrhů byla uložena Stálé komisi RVHP pro spolupráci v oblasti normalizace s cílem přispět k usnadnění vzájemné výměny zboží především mezi státy RVHP a tím i k naplňování cíl$ hospodářské integrace zemí socialistického tábora.

Stálá komise pro spolupráci v oblasti normalizace RVHP připravila řadu návrhů na řešení daného úkolu a pro konečné řešení volila formu Úmluvy a Statutu Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků. Z hlediska formy Úmluva představuje soubor mezinárodně právních závazků pro realizaci Systému SEPROSEV. Statut pak, kromě nezbytných definičních ustanovení a prováděcích podmínek, vymezuje působnost příslušných orgánů Systému SEPROSEV a konkretizuje proces certifikace v tomto Systému.

122. zasedání Výkonného výboru RVHP schválilo Statut a do poručilo, aby Úmluva byla podepsána na úrovni předsedů vlád. Úmluva bylá podepsána na 43. (mimořádném) zasedání RVHP dne 14. října 1987; za SSR ji podepsal předseda vlády L. Štrougal.

Mechanizmus Systému SEPROSEV zakládaného Úmluvou a Statutem předpokládá provádění typových zkoušek výrobků ve zkušebnách pro daný účel akreditovaných, prověřování podmínek zajištění stabilní jakosti výrobků u výrobce a vydávání certifikátů, přičemž takto vydané certifikáty mají být bez dalšího uznávány jiným i účastníky Úmluvy. Efektivnost Úmluvy proto spočívá v odstraňování duplicity zkušebních úkonů i přísl. správních rozhodnutí, prováděných dosud jak ve státě vývozce, tak ve státě dovozce, a tím urychlení realizace obchodních operací mezi organizacemi zahraničního obchodu účastnických států Úmluvy.

Při přípravě Úmluvy byl sledován soulad jejich ustanovení s novelizací zákona o státním zkušebnictví. Proto jsou základní instituty navrhované Úmluvy pokryty ustanoveními novelizovaného zákona o státním zkušebnictví (č. 30/1968 Sb., ve znění zákona č. 54/1987 Sb.). Do jisté míry novum představuje možnost informačních návštěv orgánů státní správy dovozce u vývozce. Tato praxe je však běžná např. při zahraničně-obchodních operacích, kde se umožňuje obchodním partnerům návštěva výroby za účelem zjištění, zda odebírané výrobky i způsob výroby odpovídají požadavkům odběratele a počítá se s touto možností i v nově vznik a jících mezinárodních certifikačních systémech, např. v IECQ pro elektrotechnické výrobky. Uplatňování tohoto ustanovení Úmluvy bude možné konkretizovat i modifikovat v dílčích dvoustranných dohodách a certifikaci v rámci Systému SEPROSEV a vůči smluvnímu partneru postupovat podle zásady reciprocity. Pokud se týká vzájemného uznávání certifikátů, jedná se o jeden ze základních principů nejen tohoto, ale i dalších mezinárodních certifikačních systémů. Oprávnění přísl. orgánu státní správy stanovit výrobky k výkonu státního zkušebnictví umožňuje zároveň nepodřizovat tomuto výkonu výrobky dovážené, zvláště s certifikátem vystaveným zahraničním orgánem v případech příslušných záruk zahraničního partnera a na podkladě vzájemnosti. Úmluva zároveň stanoví potřebný kontrolní mechanizmus. Obdobně provádění dozoru nad činností Systému SEPROSEV lze zajistit koordinační funkcí zplnomocněného orgánu, kterým je za ČSSR Úřad pro normalizaci a měření jako ústřední orgán státní správy v oboru zkušebnictví, jemuž podle novely zákona náleží též koordinační funkce vůči orgánům a organizacím ČSSR zapojených do mezinárodních certifikačních systémů.

Rozhodujícím přínosem činnosti mezinárodních certifikačních systémů pro národní hospodářství jejich členských stát je odstranění technických překážek v mezinárodním obchodě, dosahované především sjednocením normalizačních požadavků na výrobky, odstraněním duplicity zkoušení ve vyvážejícím i dovážejícím státě a tím urychlení obchodních transakcí orgánů zahraničního obchodu. Toto urychlení se pak projeví především ve zkvalitnění i zpružnění v uspokojování požadavků vnitřního trhu. V současné době je ovšem možno jen velmi obtížně kvantifikovat výsledný ekonomický přínos Systému SEPROSEV pro československé národní hospodářství, protože se jedná prakticky o prvý univerzální systém certifikace v Evropě, jehož náplní mají být postupně všechny výrobky vzájemně dodávané účastnickými státy, především pak členskými státy RVHP. Právě tato postupnost v zavádění činnosti systému nedovoluje bližší konkretizaci jeho ekonomických výsledků, protože objem certifikovaných výrobků bude narůstat především v závislosti na rozsahu normalizačních prací, když základem certifikační činnosti je dostatečná zabezpečenost Systému SEPROSEV normativně technickou dokumentací.

Obecný efekt zapojení ČSSR do Systému je ovšem nesporný a je založen na odpadnutí nejen zkušebních nákladů, ale i časových ztrát vyplývajících z trvání zkoušek. Tyto ztráty mohou být značné zvláště tam, kde praktické zkoušení lze provádět pouze v určitém období, např. u výrobků zemědělské techniky. Vzhledem k tomu, že činnost a principy Systému jsou budovány na recipročním základě, je možné obdobné působení očekávat i v oblasti exportu našich výrobků, což se bude kladně projevovat i v zahraničně obchodních bilancích našich organizací zahraničního obchodu.

Náklady na zlepšení vybavení státních zkušeben, popřípadě na výstavbu nových, při postupném rozvíjení činnosti Systému, budou zahrnovány do příslušných prováděcích plánů rozvoje národního hospodářství - měly by však být více jak kompenzovány výše uvedenými přínosy.

Systém zakládaný Úmluvou bude v ČSSR v zásadě realizován orgány státního zkušebnictví ve smyslu zákona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění zákona č. 54/1987 Sb.

Vzhledem k předmětu úpravy se Úmluva předkládá v souladu s čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, před ratifikací presidentem republiky k souhlasu Federálnímu shromáždění.

V Praze dne 4. února 1988

Předseda vlády ČSSR:

Štrougal v.r.

ÚMLUVA

o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků

Vlády Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Vietnamské socialistické republiky, Německé demokratické republiky, Kubánské republiky, Mongolské lidové republiky, Polské lidové republiky, Rumunské socialistické republiky, Svazu sovětských socialistických republik, Československé socialistické republiky,

vycházejíce z rozhodnutí Ekonomické porady členských států RVHP na nejvyšší úrovni a Komplexního programu vědeckotechnického pokroku členských států RVHP do roku 2000,

s cílem dalšího prohlubování a zdokonalování spolupráce a rozvoje socialistické ekonomické integrace členských států RVHP,

řídíce se principy spolupráce členských států RVHP a úsilím zabezpečit další zvýšení efektivnosti jejich ekonomické spolupráce,

vycházejíce z toho, že v podmínkách mezinárodní dělby práce trvale vzrůstá objem výměny zboží mezi členskými státy RVHP a Svazová výkonná rada Skupštiny Socialistické federativní republiky Jugoslávie,

s cílem postupného zvyšování technické úrovně a jakosti vzájemně dodávaných výrobků a jejich konkurenční schopnosti na světovém trhu, racionálního využívání materiálních a energetických zdrojů, zdrojů pracovních sil a zároveň vyloučení opakování zkoušek výrobků,

nazývané dále "Smluvní strany", se dohodly takto:

ČLÁNEK I

Smluvní strany vytvářejí Systém posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků (dále jen "Systém"), v rámci kterého zabezpečí:

- činnost Systému v souladu s touto Úmluvou;

- stanovení seznamů (nomenklatury) výrobků, podléhajících certifikaci;

- provádění akreditace zkušebních laboratoří (středisek) států Smluvních stran, kterou je opravňují ke zkoušení výrobků, stanovených k certifikaci;

- prověřování existence podmínek pro zajištění stabilní jakosti a účinné kontroly výrobků, stanovených k certifikaci u jejich výrobců;

- provádění zkoušek výrobků, stanovených k certifikaci

v akreditovaných zkušebních laboratořích (střediscích);

- vydávání certifikátů a certifikačních značek a jejich vzájemné uznávání;

- provádění dozoru nad činností Systému a jakostí certifikovaných výrobků;

- organizaci a provádění výměny informací o činnosti Systému.

ČLÁNEK II

Posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků se bude provádět na základě této Úmluvy a dále Statutu Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků, schváleného Výkonným výborem RVHP a dalších dokumentů, přijímaných ve smyslu uvedeného Statutu k zajištění realizace této Úmluvy.

Dokumenty Systému budou využívat principy, přijaté v mezinárodních organizacích pro certifikaci, pokud tyto principy neodporují cílům této Úmluvy.

ČLÁNEK III

Certifikace vzájemně dodávaných výrobků se provádí posuzováním jejich shody s požadavky norem RVHP, jiných mezinárodních a národních norem a jiných normativně technických dokumentů, odpovídajících progresivní světové vědeckotechnické úrovni a vzájemně dohodnutých orgány států Smluvních stran.

ČLÁNEK IV

Každá Smluvní strana určí kompetentní orgán státní správy a zplnomocní ho v rozsahu, nezbytném pro zabezpečení její účasti v Systému. Tento orgán bude provádět koordinaci prací v oblasti certifikace a dozor nad činností Systému ve svém státě v souladu s národním právním řádem a zastupovat tento stát v otázkách realizace této Úmluvy vůči zplnomocněným orgánům státní správy ostatních států Smluvních stran.

Údaje o určení zplnomocněného orgánu státní správy se sdělí depozitáři této Úmluvy.

ČLÁNEK V

Smluvní strany se dohodly, že koordinace všech prací pro zajištění činnosti Systému podle této Úmluvy, sledování průběhu jeho realizace a plnění závazků, vyplývajících z této Úmluvy, jakož i příprava návrhů k dalšímu rozvoji Systému budou prováděny v rámci Stálé komise RVHP pro spolupráci v oblasti normalizace.

ČLÁNEK VI

Posuzování jakosti a certifikaci podléhají především výrobky, včetně surovin, materiálů a součástí, mající důležitý význam pro hospodářství států Smluvních stran; dále výrobky, jejichž užívání může způsobit ohrožení života, lidského zdraví nebo životního prostředí a rovněž výrobky, které podle právního řádu států Smluvních stran podléhají povinnému zkoušení před jejich uvedením do oběhu.

Seznamy (nomenklatura) výrobků, podléhajících v rámci Systému certifikaci, s uvedením norem RVHP, jiných mezinárodních a národních norem a jiných normativně technických dokumentů, upravujících požadavky na tyto výrobky, metody, rozsah a postup jejich zkoušení, se stanovují dohodou mezi zplnomocněnými orgány státní správy anebo se s nímž odsouhlasují při přípravě smluv a dohod o ekonomické a vědeckotechnické spolupráci, uzavíraných orgány a organizacemi států Smluvních stran.

ČLÁNEK VII

Certifikáty vydávají zplnomocněné orgány státní správy států Smluvních stran, ve kterých byla certifikace výrobků provedena, nebo z jejich rozhodnutí zkušební laboratoře (střediska) akreditované podle pravidel Systému na základě kladných výsledků zkoušek výrobků a při existenci podmínek, které umožňují zabezpečit u výrobce stabilní jakost a účinnou kontrolu výrobků, stanovených k certifikaci.

Výrobce smí označovat certifikované výrobky certifikační značkou jen po předchozím vystavení certifikátu.

ČLÁNEK VIII

Akreditaci zkušebních laboratoří (středisek) provádí zplnomocněný orgán státní správy státu, ve kterém má laboratoř (středisko) sídlo.

Zplnomocněný orgán státní správy státu, ve kterém má zkušební laboratoř (středisko) sídlo, při rozhodování o akreditaci přihlíží k výsledkům zjištění specialistů - představitelů zplnomocněných orgánů státní správy zainteresovaných států Smluvních stran o existenci podmínek, nezbytných pro akreditaci laboratoři (středisek), pokud není ve dvoustranných nebo mnohostranných dohodách, uzavíraných podle článku XIII. této Úmluvy, stanoveno jinak.

Jestliže zkušební laboratoř (středisko) byla akreditována pode pravidel jiných národních nebo mezinárodních certifikačních systémů, které odpovídají pravidlům Systému, uznává se taková to akreditace v rámci Systému v plném rozsahu.

ČLÁNEK IX

Existence podmínek, zabezpečujících stabilní jakost výrobků stanovených k certifikaci a účinnou kontrolu jejich jakosti, se zjišťuje prověrkou výroby těchto výrobků, kterou provádí zplnomocněný orgán státní správy vyrábějícího státu nebo na základě jeho rozhodnutí akreditované zkušební laboratoře (střediska).

Zplnomocněné orgány státní správy států vyrábějících výrobky stanovené k certifikaci podle této Úmluvy po vzájemném ujednání umožňují představitelům zplnomocněných orgánů státní správy států dovážejících dané výrobky, aby se obeznámili se stavem výroby a kontroly jejich jakosti.

ČLÁNEK X

Zjistí-li zplnomocněný orgán státní správy dovážejícího státu při kontrole výrobků, že dodávané výrobky neodpovídají certifikátu, může pozastavit platnost uznání certifikátu ve svém státě a má za povinnost neprodleně o tom informovat zplnomocněný orgán státní správy vyvážejícího státu.

ČLÁNEK XI

Státy Smluvních stran přijmou nezbytná opatření, zabezpečující objektivitu výsledků zkoušek v akreditovaných zkušebních laboratořích (střediscích) a věrohodnost výsledků certifikace výrobků podle jednotných principů a organizačně metodických dokumentů schvalovaných v rámci RVHP.

ČLÁNEK XII

Náklady spojené s certifikací nesou výrobci (organizace, podniky) států vyvážejících výrobky, není-li ve smlouvách a dohodách, uvedených v článcích VI a VIII této Úmluvy, stanoveno jinak. Náklady spojené s vysíláním specialistů k plnění úkolů uvedených v článcích VIII a IX této Úmluvy nesou orgány a organizace států, které tyto specialisty vysílají.

ČLÁNEK XIII

Zplnomocněné orgány státní správy států Smluvních stran mohou v případě nutnosti uzavírat dvoustranné a mnohostranné dohody s cílem realizace této Úmluvy.

ČLÁNEK XIV

Vzniknou-li sporné otázky o realizaci Úmluvy mezi orgány a organizacemi států Smluvních stran, budou tyto otázky řešeny jednáním mezi zplnomocněnými orgány státní správy států Smluvních stran.

Občanskoprávní spory mezi organizacemi států Smluvních stran. týkající se certifikovaných výrobků, budou řešeny podle Úmluvy o řešení občanskoprávních sporů vznikajících ze vztahů hospodářské a vědeckotechnické spolupráce v rozhodčím řízení ze dne 26. května 1972.

ČLÁNEK XV

Tato Úmluva se nedotýká práv a závazků Smluvních stran vyplývajících z jiných smluv a dohod, uzavřených mezi nimi nebo mezi orgány a organizacemi jejich států a rovněž mezi nimi a třetími státy.

ČLÁNEK XVI

Tato Úmluva podléhá ratifikaci nebo schválení (přijetí) podle právního řádu států, které ji podepsaly. Ratifikační listiny nebo dokumenty o jejím schválení (přijetí) se předávají do úschovy Sekretariátu RVHP, který bude vykonávat funkce depozitáře této Úmluvy.

Tato Úmluva vstoupí v platnost devadesátý den počítaný ode dne, kdy byla předána depozitáři pátá ratifikační listina nebo dokument o schválení (přijetí).

Pro každý stát, jehož ratifikační listiny nebo dokumenty o schválení (přijetí) budou předány depozitáři do úschovy po té, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost, vstupuje Úmluva v platnost devadesátý den počítaný ode dne předání ratifikační listiny nebo dokumentu o schválení (přijetí).

ČLÁNEK XVII

Se souhlasem Smluvních stran mohou k této Úmluvě po jejím vstupu v platnost přistoupit jiné státy tím, že předají depozitáři dokument o přístupu. Přistoupení se považuje za platné po uplynutí devadesáti dní ode dne, kdy depozitář obdrží poslední zprávu o souhlasu s přístupem.

ČLÁNEK XVIII

Tato Úmluva se uzavírá na neomezenou dobu. Každá ze Smluvních stran může vypovědět svou účast v této Úmluvě tím, že a tom písemně vyrozumí depozitáře. Výpověď nabývá platnosti 12 měsíců ode dne, kdy depozitář vyrozumění obdržel. Vypovězení účasti v Úmluvě se nedotýká smluvněprávních závazků, přijatých Smluvní stranou a orgány nebo organizacemi jejího státu v souvislosti s realizací Systému a platných ke dni, kdy výpověď nabyla platnosti.

ČLÁNEK XIX

Depozitář bude neprodleně informovat signatáře této Úmluvy a státy, které k ní přistoupily, o datu předání do úschovy každé ratifikační listiny nebo dokumentu o schválení (přijeti) nebo dokumentů o přistoupení, o datu vstoupení v platnost, jakož i o obdržení jiných oznámení, vyplývajících z Úmluvy.

ČLÁNEK XX

Tato Úmluva může být doplněna nebo změněna se souhlasem všech Smluvních stran. Doplňky a změny se provádějí formou protokolu, který nabývá platnosti v souladu s ustanovením článku XVI.

ČLÁNEK XXI

Tato Úmluva bude po jejím vstupu v platnost zaregistrována depozitářem v Sekretariátu OSN ve smyslu čl. 102 Charty OSN.

ČLÁNEK XXII

Originál této Úmluvy se předává do úschovy depozitáři. který rozešle její ověřené opisy státům Smluvních stran, které Úmluvu podepsaly a státům, které k ní přistoupily.

Dáno 14. září 1987 v Moskvě v jednom vyhotovení v jazyce ruském.

Za vládu
G. Atanasov
Bulharské lidové republiky
předseda rady ministrů
Za vládu
K. Grósz
Maďarské lidové republiky
předseda rady ministrů
(s výhradou)
Za vládu
Vo Van Kiet
Vietnamské socialistické republiky
první náměstek předsedy rady ministrů
Za vládu
W. Stoph
Německé demokratické republiky
předseda rady ministrů
Za vládu
C. R. Rodríguez
Kubánské republiky
náměstek předsedy státní rady a rady ministrů
Za vládu
D. Sodnom
Mongolské lidové republiky
předseda rady ministrů
Za vládu
Z. Messner
Polské lidové republiky
předseda rady ministrů
(s prohlášením)
Za vládu
C. Dascalescu
Rumunské socialistické republiky
první ministr vlády
(s prohlášením)
Za vládu
N. Ryžkov
Svazu sovětských socialistických republik
předseda rady ministrů SSSR
Za vládu
L. Štrougal
Československé socialistické republiky
předseda vlády ČSSR
Za vládu
(pouze parafováno, plná moc v době podpisu nepředložena)
Socialistické federativní republiky Jugoslávie
(s výhradou)

Výhrada

maďarské strany

Závazky, vyplývající z druhého odstavce článku IX, maďarská strana bude plnit v souladu s národním právním řádem.

Prohlášení

Vlády Polské lidové republiky k Úmluvě o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků

Vláda Polské lidové republiky prohlašuje, že v souladu s platným právním řádem Polské lidové republiky a do doby provedení předpokládaných úprav příslušných zákon, budou ustanovení článků VII a IX Úmluvy o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků plněna takto:

Třetí odstavec článku VIII:

Polská strana bude k účasti v Systému stanovovat zkušební laboratoře (střediska), které byly nebo budou akreditovány v Polské lidové republice, podle ustanovení polského právního řádu, která nejsou v rozporu s pravidly Systému.

Druhý odstavec článku IX:

Ujednání o umožnění obeznámení představitelům zplnomocněných orgánů státní správy zainteresovaných Smluvních stran se stavem výroby a kontroly jakosti výrobků stanovených k certifikaci, se může v Polské lidové republice realizovat ne jenom mezi zplnomocněnými orgány státní správy, ale zejména mezi jinými orgány a organizacemi Smluvních stran, které uzavírají dohody (kontrakty) v oblasti hospodářské a vědeckotechnické spolupráce.

Prohlášení

rumunské smluvní strany k Úmluvě o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků

Vláda Rumunské socialistické republiky prohlašuje, že Úmluva o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků bude Rumunskou stranou realizována v souladu s dvoustrannými dohodami a jinými ujednáními v oblasti certifikace, které se uzavírají mezi zplnomocněným orgánem státní správy Rumunské socialistické republiky a zplnomocněnými orgány státní správy druhých států, zúčastněných na činnosti systému, při jejichž uzavírání budou dohodnuty taktéž výrobky stanovené k certifikaci.

Zejména jde o to, že akreditace zkušebních laboratoří a obeznamováni se s existencí podmínek zabezpečujících jakost výrobků stanovených k certifikaci u jejich výrobců budou uskutečňovat státní orgány Rumunské socialistické republiky zplnomocněné v souladu s národním právním řádem a závazky vyplývající z článku II, ve vztahu k dokumentům přijímaným k realizaci Úmluvy a Statutu, budou těmito orgány využívány jen potud, pokud Rumunská socialistická republika oznámí svůj zájem na přijetí těchto dokumentů a za podmínek, že tyto dokumenty spolu s Úmluvou a Statutem nejsou v rozporu s ustanoveními všeobecných dodacích podmínek RVHP.

Výhrada

Smluvní strany SFRJ

Svazová výkonná rada Skupštiny SFRJ, berouc na sebe závazky, vyplývající z Úmluvy o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků, jejichž neoddělitelnou součástí je tato Výhrada, prohlásila, že články I, II, VIII, IX a XIV Úmluvy budou plněny Jugoslávskou stranou v souladu s právním řádem SFRJ takto:

1. Závazky vyplývající z článku I Úmluvy v SFRJ bude plnit kompetentní svazová státní organizace pro normalizaci, které jsou uděleny plné moci zabezpečující účast SFRJ v Systému v souladu s článkem IV Úmluvy.

2. Posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků bude, jak je to stanoveno v článku II Úmluvy prováděna v SFRJ na základě Úmluvy a Statutu o Systému posuzování jakosti a certifikace vzájemně dodávaných výrobků schváleného Výkonným výborem RVHP a taktéž dalších dokumentů, dohodnutých v souladu s ustanoveními Statutu pro zabezpečení realizace Úmluvy, jen v tom případě, kdy se SFRJ zúčastnila na schvalování takových dokumentů.

3. Pří řešení otázek akreditace zkušebních laboratoří zplnomocněný orgán státní správy SFRJ bude v souladu s ustanoveními článku VIII Úmluvy přihlížet k výsledkům zjištění specialistů - představitelů zplnomocněných orgánů státní správy zainteresovaných států Smluvních stran o existenci podmínek, nezbytných pro akreditaci laboratoří (středisek), pokud k provedení uvedeného obeznámení dostane souhlas příslušné laboratoře.

4. Představitelům zplnomocněných orgánů státní správy, států dovážejících výrobky stanovené k certifikaci bude v SFRJ umožněno obeznámeni v,souladu s článkem IX Úmluvy se stavem výroby a kontroly jakosti těchto výrobků pouze případě, kdy se zplnomocněný orgán státní správy SFRJ dohodne o takovém obeznámení s organizací kolektivní práce SFRJ, která vyrábí uvedené výrobky.

5. Občanskoprávní spory mezi organizacemi států Smluvních stran a SFRJ ve vztahu k výrobkům stanoveným k certifikaci, které uvádí článek XIX Úmluvy, se budou řešit v souladu s ustanoveními v dohodách (smlouvách mezi těmito organizacemi.



Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP