Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 130

Invalidní (částečný invalidní) důchod podle těchto zásad náleží vojáku z povolání, jestliže byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod a stal se plně (částečně) invalidním v době trvání služebního poměru nebo nejpozději do dvou roků od jeho skončení, anebo konal aspoň 20 roků služby.

Invalidní (částečný invalidní) důchod vojáka z povolání, který se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, se posuzuje stejně jako invalidní (částečný invalidní) důchod při pracovním úrazu a náleží vždy podle těchto zásad, bez ohledu na délku doby, která uplynula od skončené služebního poměru.

Odůvodnění:

V podstatě se zachovává dosavadní stav. Aplikuje se pouze obecná zásada, podle které se pro vznik nároku na invalidní (částečný invalidní) důchod již nebude požadovat, aby plná (částečná) invalidita vznikla v době trvání zaměstnání nebo nejpozději do dvou let od jeho skončení. U občana, který byl vojákem z povolání a nekonal službu po dobu aspoň 20 roků a jehož invalidita nevznikla následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, se však i nadále požaduje pro vznik nároku na invalidní (částečný invalidní) důchod podle těchto zásad, aby u něho plná (částečná) invalidit a vznikla nejpozději do dvou roků od skončení služby,

Zásada č. 131

Činí-li celková doba zaměstnání (služby) vojáka z povolání (včetně doby přičtené od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen) 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

a) 60 % PMV, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním;

b) 55 % PMV, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, nebo stal-li se invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním;

c) 50 % PMV v ostatních případech.

Základní výměra invalidního důchodu vojáka z povolání se zvyšuje za dobu služby (zaměstnání) konané po dosažení věku 18 let od 21. roku služby (zaměstnání), a to za každý rok služby (zaměstnání)

průměrného měsíčního výdělku.

Zvýšení základní výměry invalidního důchodu může činit nejvýše

a) 30 % PMV, konal-li voják z povolání aspoň 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 25 % PMV v ostatních případech.

Nad tato omezení náleží zvýšení základní výměry pouze pokud jde o důchod z I. kategorie funkcí, zvýšení za dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a zvýšení náležející při invaliditě vzniklé následkem úrazu nebo onemocnění při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

Jestliže voják z povolání konal střídavě službu v různých kategoriích funkcí nebo byl zaměstnán v různých pracovních kategoriích, včítá se do započitatelné doby služby (zaměstnání) rozhodné pro stanovení procentní výměry důchodu:

a) jde-li o důchod z I. kategorie funkcí, nejprve 15 roků služby zařazené do I. kategorie funkcí a poté postupně doba zaměstnání zařazeného do III. pracovní kategorie a doba služby (zaměstnání) zařazené do II. a I. kategorie funkcí. Pokud doba služby zařazené do I. kategorie funkcí nečiní 15 roků, včítá se nejprve 15 roků služby, popřípadě celá doba služby, jestliže je kratší než 15 roků;

b) jde-li o důchod z II. kategorie funkcí, nejprve 20 roků služby. Jestliže doba služby činí méně než 20 roků, včítá se do započitatelné doby zaměstnání nejprve celá doba služby. Byla-li takto započtena doba služby zařazené do I. kategorie funkcí, přičítá se k základní výměře důchodu ještě 0,5 % PMV za každý takto započítaný rok služby zařazené do I. kategorie funkcí;

c) jde-li o důchod z III. pracovní kategorie, platí ustanovení posledního odstavce zásady č. 20 obdobně.

Odůvodnění:

Stejně jako u starobního důchodu se částečně mění způsob výpočtu výše procentní výměry invalidního důchodu, jde-li o důchod z I. nebo II. kategorie funkcí.

Zásada č. 132

Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

a) 3 800 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním;

b) 3 250 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí, nebo se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním, pokud konal aspoň 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí;

c) 2 900 Kčs měsíčně, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu nebo se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním;

d) 2 800 Kčs měsíčně v ostatních případech.

Nad hranice uvedené pod písm. c) a d) náleží pouze zvýšení za dobu zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, nejvýše však do částky 3 250 Kčs.

Invalidní důchod nesmí však přesáhnout 90 % neomezeného PMV sníženého o částku odpovídající dani ze mzdy z takového výdělku poplatníka staršího 50 let (ženy starší 45 let), který nevyživuje žádnou osobu nebo vyživuje jen jednu osobu.

Odůvodnění:

Částky nejvyšších výměr invalidního důchodu vojáků z povolání se navrhují ve stejné výši jako u starobního důchodu. Pro vojáky z povolání, kteří konali službu po dobu kratší než 20 let a jejichž invalidita nevznikla následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, se stanoví nejvyšší výměra invalidního důchodu částkou 2 800 Kčs shodně jako u ostatních pracujících.

Zásada č. 133

Ministři národní obrany a vnitra ČSSR a ministři vnitra a spravedlnosti republik mohou v oborech své působnosti povolovat výjimky i podmínky 20 roků služby v I. nebo II. kategorii funkcí stanovené pro vznik nároku na důchod vojáka z povolání, který tuto podmínku nemůže splnit ke dni dosažení věku 55 nebo 57 let, anebo pro skončení služebního poměru ze zdravotních důvodů a intenzívně se podílel na plnění úkolů ozbrojených sil.

Odůvodnění:

Přesto, že ozbrojené síly jsou doplňovány převážně mladými kádry ve věku do 30 let, vyskytují se i v současné době případy, že do služebního poměru jsou přijímáni občané ve vyšším věku, především z řad politických pracovníků, vysokých odborníků apod., kteří při dosažení stanoveného věku nemohou podmínku 20 roků služby zařazené do I. nebo II. kategorie funkcí splnit. Navrhuje se proto i nadále zachovat pravomoc ministrů národní obrany a vnitra ČSSR a ministrů vnitra a spravedlnosti republik k povolování výjimek z podmínky 20 roků služby v I. nebo II. kategorii funkcí.

Zásada č. 134

Důchod za výsluhu let za podmínek a ve výši stanovených pro výkonného letce náleží též vojáku z povolání, který vykonával funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.

Okruh funkcí výkonných letců, funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti a funkcí při řízení letového provozu, které zakládají nárok na důchod za výsluhu let, stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra ČSSR.

Důchod za výsluhu let umělce náleží za podmínek a ve výši stanovených v zásadě č. 29 též vojáku z povolání, který vykonával funkce dirigenta nebo člena orchestru, pokud přiznání takového důchodu doporučí příslušný orgán federálního ministerstva národní obrany nebo federálního ministerstva vnitra anebo ministerstva vnitra republiky po projednání s příslušným ministerstvem kultury republiky. Důchod za výsluhu let umělce náleží vojáku z povolání dále za podmínky, že jeho služební poměr skončil.

Odůvodnění:

V zásadě se přejímá dosavadní stav. V souladu s obecnou zásadou se rozšiřuje okruh funkcí, jejichž výkon po stanovenou dobu zakládá nárok na důchod za výsluhu let, o funkce při řízení letového provozu. Proti dosavadnímu stavu, podle kterého je nárok na důchod za výsluhu let vojáků z povolání zakotven v obecné části zákona a v prováděcí vyhlášce k němu, se navrhuje zakotvit nárok na důchod za výsluhu let přímo v části zákona upravující sociální zabezpečení vojáků z povolání včetně zmocnění ministrů národní obrany a vnitra ČSSR k stanovení okruhu funkcí a zápočtu jejich doby pro nárok a výši důchodu za výsluhu let.

Zásada č. 135

Úhrn starobního, invalidního (částečného invalidního) důchodu nebo důchodu za výsluhu let vojáka z povolání s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení nebo případným zvýšením důchodu pro bezmocnost nesmí přesáhnout

a) 3 800 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí;

b) 3 250 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu, z toho nejméně 10 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí;

c) 2 900 Kčs, konal-li voják z povolání aspoň 20 roků službu;

d) 2 800 Kčs v ostatních případech.

Obecně platná zásada o zvýšení nejvyšší výměry důchodu o částku, o níž se zvyšuje nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod, platí obdobně.

Odůvodnění:

Nově stanovené nejvyšší výměry důchodů vojáků z povolání se v souladu s obecnou úpravou stanoví i pro souběh nároku na dva důchody a nároku na důchod a zvýšení důchodu pro bezmocnost.

Zásada č. 136

Důchody a ostatní dávky důchodového zabezpečení se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc. Termín a způsob výplaty dávek stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra ČSSR a ministři spravedlnosti republik.

Dohody o srážkách z důchodu lze uzavřít též pro pohledávky útvarů ozbrojených sil a sborů vzniklé za trvání služebního poměru vojáka z povolání,

Odůvodnění:

V podstatě se zachovává dosavadní stav. Navrhuje se zmocnit ministry národní obrany a vnitra ČSSR a ministry spravedlnosti republik k stanovení způsobu výplaty dávek důchodového zabezpečení.

Úpravou možnosti uzavírat dohody o srážkách z důchodu pro pohledávky útvarů se sleduje snížení administrativy při vymáhání pohledávek při odchodu vojáka z povolán do důchodu.

Zásada č. 137

Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany. O dávkách důchodového zabezpečení vojáků z povolání Československé lidové armády rozhoduje krajská vojenská správa, v jejímž obvodu má žadatel o dávku trvalý pobyt.

Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik; svými orgány je provádějí a o dávkách důchodového zabezpečení rozhodují v oborech své působnosti federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra republik. Důchodové zabezpečení vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra řídí, svými orgány provádí a o dávkách důchodového zabezpečení rozhoduje federální ministerstvo vnitra.

Sociální zabezpečení příslušníků sborů nápravné výchovy řídí, kontroluje a svými orgány provádějí v oborech své působnosti ministerstva spravedlnosti republik. O dávkách důchodového zabezpečení příslušníků sborů nápravné výchovy rozhoduje správa sboru nápravné výchovy příslušného ministerstva spravedlnosti.

Výše uvedené orgány rozhodují též o dávkách důchodového zabezpečení a provádějí jejich výplatu v případech stanovených prováděcími předpisy, jestliže

a) jde o důchod občana, který byl vojákem z povolání a nesplnil podmínky nároku na důchod podle těchto zásad,

b) jde o důchod manželky (zásada č. 37) vojáka z povolání nebo občana uvedeného pod písm. a),

c) jde o důchod vdovský nebo sirotčí pozůstalého po vojáku z povolání nebo občanu uvedeném pod písm. a).

Výše uvedené orgány poskytují poživatelům důchodů a jejich rodinným příslušníkům, kteří nejsou důchodově zabezpečeni, též peněžité příspěvky ze sociální péče, které se poskytují

a) občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením a občanům s těžkým postižením pohybového a nosného ústrojí,

b) starým občanům,

c) občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech, v nichž žijí.

Odůvodnění:

Zachovává se dosavadní stav. Zpřesňuje se pouze rozsah působnosti orgánů sociálního zabezpečení federálního ministerstva národní obrany, federálního ministerstva vnitra a ministerstev vnitra a spravedlnosti republik k poskytování peněžitých příspěvků ze sociální péče.

Zásada č. 138

Pro řízení v sociálním zabezpečení vojáků z povolání platí obdobně zásady č. 99 až 101, 103 až 106, 108 odst. 2 a 4, 109, 110 a 1111. Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu má trvalý pobyt. To platí též, jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání Československé lidové armády, a jiný oprávněný, pokud k rozhodnutí o dávce je příslušná krajská vojenská správa, Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost o dávku u útvaru, v němž koná službu. To platí též, jestliže žádost podává pozůstalý po příslušníku Sboru národní bezpečnosti nebo po vojáku z povolání vojsk ministerstva vnitra.

Příslušník sboru nápravné výchovy podává žádost o dávku u útvaru, v němž koná službu; to platí též, jestliže žádost podává pozůstalý po příslušníku sboru nápravné výchovy. V ostatních případech se žádost o dávku podává u správy sboru nápravné výchovy příslušného ministerstva spravedlnosti.

Odůvodnění:

Dosavadní stav odpovídající organizaci v ozbrojených silách se ponechává beze změny.

Zásada č. 139

Posudky o tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají příslušné národní výbory.

Ministři národní obrany a vnitra ČSSR mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí ČSSR zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než v kterém původně jednala.

Schopnost vojáka z povolání k výkonu služby posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra a spravedlnosti republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu a o důchodech pozůstalých po vojáku z povolání rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

Odůvodnění:

Přejímá se dosavadní stav, který vyhovuje. Rozhodování lékařských komisí o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahuje v souladu s dosavadní úpravou obsaženou v prováděcích předpisech též na důchody pozůstalých po vojáku z povolání.

Zásada č. 140

Proti rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal. Odvolání není přípustné proti rozhodnutí o odstranění tvrdosti a proti rozhodnutí o povolení výjimky podle zásady č. 133. Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání,

Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal. Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nebude možno v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněný uvědomen o důvodech, pro které nemůže být rozhodnuto, a sdělena mu doba, během níž se o odvolání rozhodne. Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

Rozhodnutí ve věcech dávek sociálního zabezpečení nepodléhá přezkoumání soudem.

Odůvodnění:

Přejímá se dosavadní stav.

Zásada č. 141

Do I. a II. pracovní kategorie se zařazují zaměstnání, která se za současného stavu vědy a techniky dosud vykonávají za zvlášť obtížných pracovních podmínek, zejména zaměstnání, v nichž se vykonávají práce škodlivé zdraví a práce zvlášť nebezpečné.

Odůvodnění:

Podle současných předpisů se zaměstnání pro účely důchodového zabezpečení zařazují do pracovních kategorií nejen podle druhu vykonávaných prací v souladu s rozvojem vědy a techniky, ale též podle společenského významu práce. I když ustanovení o společenském významu práce má druhořadý význam, neboť rozhodujícím činitelem je obtížnost pracovních podmínek, stéle častěji dochází k pokusům organizací i jejich nadřízených orgánů odůvodňovat požadavky na důchodovou preferenci jen, nebo převážně, společenským významem té které práce, přičemž má podle představ mnoha žadatelů tato preference plnit funkci náboru, případně stabilizace pracovníků. Z tohoto důvodu se vymezení podmínek pro zařazení zaměstnání do preferovaných pracovních kategorií zpřesňuje.

Platné předpisy nikde blíže nespecifikují, co je společenský význam práce, neboť nelze ani uvést, který obor, úsek národního hospodářství, je společensky nejvýznamnější. Proto se navrhuje zaměstnání do preferovaných kategorií zařazovat pouze podle obtížnosti pracovních podmínek, jimiž se rozumí pracovní činnost škodlivá zdraví nebo pracovní činnost zvlášť nebezpečná.

Zásada č. 142

Zaměstnání technicko-hospodářských pracovníků výrobní osy v důlních podnicích hlubinných dolů a povrchových dolů (lomů) na vyjmenované nerosty patří do I. pracovní kategorie, jen jestliže se vykonávají aspoň po polovinu celkové pracovní doby na pracovištích, kde se vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie.

Ostatním technicko-hospodářským pracovníkům v důlních podnicích hlubinných dolů na vyjmenované nerosty a technickým pracovníkům státní báňské správy se v I. pracovní kategorii hodnotí dny, kdy ve stanoveném rozsahu vykonávali zaměstnání na pracovišti, kde se vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie. Pokud takové zaměstnání vykonávali aspoň po dobu 110 pracovních dnů v kalendářním roce, vykáže se pro účely důchodového zabezpečení takový rok v I. pracovní kategorii. Jestliže není v některých letech podmínka předchozí věty splněna, hodnotí se v I. pracovní kategorii pouze pracovní dny, v nichž byla práce I. pracovní kategorie vykonávána; pro nárok a výši důchodu se úhrn těchto dnů převede na roky tak, že se vydělí počtem pracovních dnů požadovaných pro hodnocení kalendářního roku v I. pracovní kategorii (tj. 110). Doba odpracovaná v těchto zaměstnáních před 1. říjnem 1988 se hodnotí podle předpisů platných v době výkonu zaměstnání.

Odůvodnění:

Zaměstnání technicko-hospodářských pracovníků v důlních podnicích hlubinných dolů a povrchových dolů (lomů) na vyjmenované nerosty, jakož i zaměstnání technických pracovníků státní bánské správy patří do I. pracovní kategorie, je-li v pracovní náplni těchto zaměstnání stanovena povinnost vykonávat je aspoň po polovinu celkové pracovní doby na pracovištích, kde se vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie. Vykázat v I. pracovní kategorii však lze jen ty kalendářní měsíce, v nichž uvedení pracovníci v takto stanoveném rozsahu své zaměstnání na pracovištích, kde se vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie, skutečně vykonávají. Naopak měsíce, v nichž nadpoloviční rozsah z celkové pracovní doby na rizikových pracovištích odpracován není, v I. pracovní kategorii vykázat nelze.

I pro zaměstnání uvedených technických a technickohospodářských pracovníků totiž platí obecné podmínky, podle nichž se do I. a II. pracovní kategorie zařazují zaměstnání, která se za současného stavu vědy a techniky vykonávají za zvlášť obtížných pracovních podmínek, zejména zaměstnání, v nichž se vykonávají práce škodlivé zdraví nebo práce zvlášť nebezpečné, a to jak pokud jde o škodlivost (nebezpečnost) prací, tak pokud jde o jejich výkon.

Navržená úprava přihlíží ke specifickým podmínkám organizace práce u technicko-hospodářských pracovníků mimo výrobní osy. Vychází z toho, že tito pracovníci plní řadu dalších úkolů, které jim neumožňují pravidelný výkon zaměstnání na pracovištích, kde se vykonávají zaměstnání zařazená do I. pracovní kategorie. V průběhu roku však tito pracovníci v úhrnu vykonávají zaměstnání na uvedených pracovištích v průměru po polovinu plánovaných směn. Proto se umožňuje, aby jim bylo vykonávání zaměstnání zhodnoceno v I. pracovní kategorii, pokud odpracují plánovanou polovinu směn (110 směn) na pracovištích I. pracovní kategorie. Při odpracování menšího počtu směn se na rozdíl od dosavadní praxe bude k těmto směnám přihlížet.

Zásada č. 143

Časová převaha vykonávané práce pro zařazení do I. nebo II. pracovní kategorie se sleduje v období kalendářního měsíce s výjimkou zaměstnání uvedených ve druhém odstavci předchozí zásady.

Odůvodnění:

Vykonává-li pracující zaměstnání, v nichž soustavně nebo aspoň převážně koná práce zařazené do preferované pracovní kategorie, je pro účely důchodového zabezpečení zařazen do výhodnější kategorie. Někdy však povaha zaměstnání či provozní důvody vyžadují, aby pracující střídal různé druhy pracovních činností, zařazených do různých kategorií. V těchto případech je třeba zkoumat, zda časově převažovala pracovní činnost odůvodňující zařazení zaměstnání do preferované pracovní kategorie či nikoliv. Pozorovacím obdobím je podle výkladu ministerstev práce a sociálních věcí ČSSR, ČSR a SSR kalendářní měsíc. Tato zásada však není uvedena v žádném právním předpise, a proto se navrhuje její zakotvení v zákoně.

Zásada č. 144

Podle tohoto návrhu se posuzují od 1. října 1988 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů, pokud se dále nestanoví jinak.

Nároky na dávky, u nichž byly splněny všechny podmínky před 1. říjnem 1988, vyjma podmínky trvání zaměstnání, se posuzují nadále podle předpisů platných před tímto datem. Splní-li pracující (občan) podmínku trvání zaměstnání podle dosavadních předpisů po 30. září 1988, stanoví se výše důchodu podle předpisů platných od 1. října 1988.

Získal-li pracující potřebnou dobu zaměstnání pro nárok na starobní důchod z I. pracovní kategorie, podmínka trvání zaměstnání se nevyžaduje; za vznik nároku se v tomto případě považuje 1. říjen 1988.

O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. říjnem 1988 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami dále stanovenými. Tyto předpisy se použijí též, jestliže u dávek s takto vzniklým nárokem půjde o změnu výše nesprávně vyměřené dávky nebo o promlčení jejích splátek.

Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. říjnem 1988 se považují za dávky podle nových předpisů, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 30. září 1988 po zvýšení podle předchozích zásad, pokud z následujících zásad nevyplývá něco jiného.

Odůvodnění:

Upuštění od podmínky trvání zaměstnání až do dosažení věku, resp. vzniku invalidity, nebude mít zpětnou účinnost. Znamená to, že nároky občanů, kteří před účinností nových předpisů splnili podmínku potřebné doby zaměstnání a podmínku věkovou, nebo vzniku invalidity, ale nikoliv podmínku trvání zaměstnání, se budou posuzovat podle předpisů platných do 30. září 1988, nejde-li o nároky na starobní důchod z I. pracovní kategorie.

Jestliže např. ženě, která má včetně náhradní doby péče o děti celkem 20 roků zaměstnání, ale věk 60 roků pro nárok na poměrný starobní důchod dosáhla až za 10 let po skončení zaměstnání a národní výbor neuznal důvod pro přerušení zaměstnání za vážný, vznikne nárok na poměrný starobní důchod, bude-li znovu zaměstnána alespoň 3 roky. Výše důchodu by se stanovila podle nových předpisů.

Pokud jde o úpravu uvedenou v 1., 4. a 5. odstavci zásady, zachovává se dosavadní stav.

Zásada č. 145

Zařazení zaměstnání (pracovní činnosti) vykonávaného před 1. říjnem 1988 do I. nebo II. pracovní kategorie se určuj e po 30. září 1988 podle ustanovení nových předpisů, jestliže je to pro pracujícího výhodnější a nevznikl mu nárok na důchod před 1. říjnem 1988; pokud však bylo zařazení zaměstnání vykonávaného před 1. červencem 1964 do I. nebo II. pracovní kategorie výhodnější podle předpisů platných do tohoto dne, určuje se zařazení podle nich.

Odůvodnění:

Přejímá se dosavadní stav.

Zásada č. 146

Výše starobního důchodu pracujících, kteří splnili podmínky pro nárok na tento důchod před 1. říjnem 1988. jsou po vzniku nároku na starobní důchod nepřetržitě zaměstnáni k 30. září 1988 a nepobírali starobní důchod ani jeho část, se stanoví podle předpisů platných od 1. října 1988, je-li to pro ně výhodnější než stanovení výše podle dosavadních předpisů.

Ustanovení o maximální výměře ve výši 90 % (100 %) netto PMV platí i pro tyto důchody.

K důchodům vyměřeným podle nových předpisů nenáleží zvýšení podle tabulky pro zvýšení vyplácených důchodů, ani zvýšení podle zákonných opatření z roku 1979 a 1982.

Odůvodnění:

V předpisech o důchodovém zabezpečení platí princip, že o nárocích vzniklých před účinností nových předpisů a o jejich výši se rozhoduje podle předpisů platných v době vzniku nároku na důchod.

Navrhovaná zásada se vztahuje na případy, kdy však přiznání dávky podle výhodnějších nových předpisů je odůvodněné.

Jde zejména o pracující, kteří splnili podmínky nároku na starobní důchod za platnosti dosavadních předpisů a pokračují v zaměstnání i po účinnosti nových předpisů.

Zápočet doby zaměstnání a zařazení zaměstnání do pří slušné pracovní kategorie se provedou podle předpisů, za jejichž účinnosti vznikl nárok na důchod.

Zásada č. 147

Zvyšuje-li si poživatel starobního důchodu, přiznaného podle předpisů platných před 1. říjnem 1988, nárok na něj dalším zaměstnáním, vypočte se toto zvýšení z PMV, z něhož byl vypočten dosavadní důchod. Zvýšení za další zaměstnání po 30. září 1988 náleží i nad částku 3 000 Kčs (maximálně do částky 3 800 Kčs).

Odůvodnění:

Navrhovaná zásada řeší způsob stanovení nejvyšší hranice důchodu spolu se zvýšením za další práci po vzniku nároku na starobní důchod, jestliže není splněna podmínka nepřetržitého zaměstnání, a dále stanovení částky důchodu spolu se zvýšením za další práci. Jestliže bude pracující pracovat s přerušením pouze do 30. září 1988, bude činit nejvyšší výměra tohoto důchodu se zvýšením za další zaměstnání maximálně částku 3 000 Kčs.