Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

Pracujícím, kteří byli vystaveni nepříznivým vlivům pracovního prostředí při výkonu práce v hornictví, se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, poskytují hornické organizace ke zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených s převedením na jinou méně rizikovou práci, popřípadě uvolněním do jiného zaměstnání nebo pro výkon veřejné funkce, a v ocenění jejich pracovních zásluh, ze svých prostředků jako sociální dávku zvláštní příspěvek horníkům (dále jen "zvláštní příspěvek").

(1) Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech [§ 12 odst. 1 písm. a) č. 1 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 73/1982 Sb. Nařízení vlády ČSR č. 74/1982 Sb., o některých úpravách v nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení pracujících v hornictví.] (dále jen "hornické zaměstnání")

a) byl převeden na jinou, méně rizikovou práci v podzemí hlubinných dolů, nebo

b) byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, nebo

c) skončil pracovní poměr k organizaci, v níž vykonával hornická zaměstnání (dále jen "hornická organizace").

(2) Nárok na zvláštní příspěvek má též pracující, který byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v hornickém zaměstnání, za jehož trvání dosáhl věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat.

(3) Nárok na zvláštní příspěvek na též pracující, který po dosažení nejvyšší přípustná expozice nebo zjištění nemoci z povolání byl z hornického zaměstnání uvolněn pro výkon veřejné funkce.

(1) Nárok na zvláštní příspěvek nenáleží, jestliže

a) se pracujícímu vyplácí starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod;

b) pracujícímu vyplácí hornická organizace po převedení na jinou práci, skončení pracovního poměru nebo uvolnění pro výkon veřejné funkce pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání mzdové vyrovnání [§ vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. /187 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci.] nebo doplatek do průměrného výdělku [§ 115 odst. 5 zákoníku práce.]; zvláštní příspěvek však náleží, jestliže jej již pracující pobíral nebo pobírá, a to v dosavadní výši;

c) pracující není zaměstnán po dobu delší dvou měsíců; do této doby se nezapočítává doba, po kterou se pracujícímu vyplácí nemocenská nebo příspěvek před umístěním do zaměstnání [§ 136 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.];

d) pracující znovu vykonává rizikovou práci v hornickém zaměstnání;

e) pracující dosáhl 60 let věku.

(2) Za zaměstnání se považuje pracovní činnost zakládající účast na sociálním zabezpečení.

(1) Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích v podzemí hlubinných dolů stanoví závazný posudek příslušného orgánu hygienické služby v souladu s obecně závaznými směrnicemi příslušného ministerstva zdravotnictví - hlavního hygienika republiky. [Např. Směrnice hlavního hygienika Československé socialistické republiky a Ústředního báňského úřadu o ochraně zdraví pracujících před účinky škodlivé prašnosti v organizacích podléhajících hornímu zákonu uveřejněné pod č. 31 ve sbírce Hygienické předpisy z roku 1986 (rej. v částce 8/1967 Sb.).] Zařazování prací do kategorií rizika a sledování expozice u jednotlivých pracovníků v podzemí hlubinných dolů provádějí podle tohoto závazného posudku hornické organizace.

(2) Méně rizikovou prací podle § 2 odst. 1 písm. a) se pro účely poskytování zvláštního příspěvku rozumí práce,

a) která je podle posudku příslušného orgánu hygienické služby zařazena do kategorie prací nepřesahujících nízkou míru rizika, jde-li o převedení pro dosažení nejvyšší přípustné expozice, nebo

b) při které pracující není vystaven riziku, které vede k ohrožení některou z nemocí z povolání, jde-li o převedení pro ohrožení nemocí z povolání na základě lékařského posudku příslušného orgánu státní zdravotní správy.

(3) Hornické zaměstnání se pro účely poskytování zvláštního příspěvku hodnotí za podmínek stanovených předpisy o důchodovém zabezpečení [§ 12 odst. 1 písm. a) č. 1 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 73/1982 Sb. Nařízení vlády ČSR č. 74/1982 Sb., o některých úpravách v nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení pracujících v hornictví.]), avšak bez ohledu na to, zda a po jak dlouhou dobu bylo zaměstnání přerušeno.

(4) Nemocemi z povolání jsou nemoci uvedené v předpisech o sociálním zabezpečení, jestliže vznikly za podmínek tam uvedených. [Příloha č. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1075 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.]

(1) Výše zvláštního příspěvku činí

a) 1000 Kčs měsíčně, koná-li pracující méně rizikovou práci v podzemí hlubinných dolů;

b) 1500 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Jestliže pracující splňuje podmínky nároku na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu, jen po část měsíce, částky uvedené v předchozím odstavci se poměrně upraví.

(3) Jestliže poživatel zvláštního příspěvku střídá práce uvedené v odstavci 1 písm. a) a b), upraví se výše zvláštního příspěvku při každé takové změně.

(a) Vláda Československé socialistické republiky může nařízením zvýšit částky zvláštního příspěvku uvedené v odstavci 1 v závislosti na změnách, které nastaly ve vývoji mzdové úrovně nebo ve výši dávek důchodového zabezpečení.

(1) Nárok na zvláštní příspěvek uplatňuje pracující písemnou žádostí u hornické organizace, v níž naposledy vykonával hornické zaměstnání.

(2) Hornická organizace je povinna do dvou měsíců po doručení žádosti, doručiti do vlastních rukou žadatele písemné oznámení o tom, zda mu byl zvláštní příspěvek přiznán či nikoliv; před posouzením žádosti je povinna opatřit si všechny potřeby podklady.

(3) Oznámení hornické organizace o přiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat údaj, od kdy se zvláštní příspěvek přiznává, jeho výši, důvody přiznání a den splatnosti; oznámení o nepřiznání zvláštního příspěvku musí obsahovat důvody, proč zvláštní příspěvek nenáleží. Oznámení hornické organizace musí vždy obsahovat poučení o možnosti obrátit se na soud.

Jestliže zanikne nárok na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu nebo zvláštní příspěvek náleží v jiné výši, je hornická organizace povinna do dvou měsíců ode dne, kdy tuto skutečnost zjistila, doručit poživateli zvláštního příspěvku do vlastních rukou písemné oznámení o tom, od kdy a z jakých důvodů zvláštní příspěvek nenáleží, nevyplácí se nebo náleží v jiné výši; ustanovení § 6 odstavce 3 věty druhé platí i zde.

(1) Zvláštní příspěvek vyplácí hornická organizace uvedená v § 6 odst. 1, a to měsíčně pozadu.

(2) Zvláštní příspěvek se nevyplácí po dobu pobytu oprávněného v cizině. Po návratu z ciziny se zvláštní příspěvek doplatí, nejdéle však za dobu jednoho roku ode dne, kdy oprávněný oznámí návrat z ciziny hornické organizaci.

(3) Zvláštní příspěvek nepodléhá dani.

Jestliže hornická organizace uvedená v § 6 odst. 1 zanikne, přecházejí povinnosti stanovené tímto zákonem na jejího právního nástupce; nemá-li jej, přecházejí tyto povinnosti na organizaci, kterou určí příslušný ústřední orgán.

(1) Nárok na zvláštní příspěvek nemůže být postoupen.

(2) Zemřel-li oprávněný, nabývají nároku na částky zvláštního příspěvku náležející do dne jeho smrti postupně manželka, děti a rodiče, jestliže žili s pracujícím v době jeho smrti ve společné domácnosti; podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají, nárok na sirotčí důchod. Předmětem dědictví se uvedené částky stávají, není-li těchto osob.

(1) Právo na zvláštní příspěvek se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku zvláštního příspěvku se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti.

(3) Byl-li nárok na zvláštní příspěvek uplatněn po uplynuti doby delší jednoho roku ode dne vzniku nároku, náleží jednotlivé splátky zvláštního příspěvku nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem podání žádosti u příslušné hornické organizace.

(4) Promlčecí doba neběží ode dne podání žádosti u příslušné hornické organizace do dne, kdy bude doručeno oznámení o přiznání, nebo nepřiznání zvláštního příspěvku, nejdéle však po dobu dvou měsíců.

Nárok hornické organizace na vrácení jednotlivých splátek zvláštního příspěvku poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy hornická organizace zjistila, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v deseti letech od jeho výplaty,

(1) Poživatel zvláštního příspěvku je povinen ohlásit hornické organizaci, která mu zvláštní příspěvek vyplácí, do osmi dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu (§ 3, 5 a § 8 odst. 2). Jestliže neplní tuto povinnost anebo vědomě jinak způsobí, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen zvláštní příspěvek nebo jeho část vrátit ode dne, od něhož nenáležel vůbec, nebo od něhož náležel v nižší výši.

(2) Hornická organizace je povinna vést záznamy o skutečnostech rozhodných pro nárok na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu, to je a době a druhu zaměstnání, dosahované expozici, převedení na jinou práci, skončení zaměstnání a uvolnění pro výkon veřejné funkce, a na požádání pracujícího, popřípadě jiné organizace, o těchto skutečnostech vystavit potvrzení.

Spory o nárocích z tohoto zákona rozhodují soudy. Návrh může oprávněný u soudu uplatnit jen nepřizná-li mu hornická organizace zvláštní příspěvek, nesouhlasí-li s oznámením organizace a dni vzniku nároku, jeho výši, splatnosti, změn či zániku nebo nedoručí-li mu organizace oznámení o přiznání či nepřiznání nároku do dvou měsíců ode dne, kdy jí byla doručena žádost o zvláštní příspěvek.

Pověření pracovníci federálního ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstev práce a sociálních věcí republik jsou oprávněni vstupovat do zařízení hornické organizace a v součinnosti s pověřenými pracovníky příslušného ústředního orgánu a příslušného odborového orgánů prověřovat plnění povinností uložených tímto zákonem.

(1) Zvláštní příspěvek podle tohoto zákona náleží, jestliže podmínky pro jeho přiznání byly splněny po 31. prosinci 1987.

(2) Pro nárok na zvláštní příspěvek podle tohoto zákona se započítávají i doby výkonu hornického zaměstnání před 1. lednem 1988 od prokázaného počátku jejich výkonu.

(1) Zvláštní příspěvky poskytované pracujícím národními výbory podle předpisů platných před 1. lednem 1988 [Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatněním a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb. a zákona č.62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. července 1970 čj. F V/1-662/70-1142 o opatřeních k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví. Výnos ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva hornictví poř. č.9/1968 k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví.], na které trvá nárok ke dni účinnosti tohoto zákona, se považují za zvláštní příspěvky podle tohoto zákona. Na částky uvedené v § 5 je na žádost pracujícího upraví a za podmínek stanovených tímto zákonem bude dále vyplácet hornická organizace, v ní pracující naposledy vykonává hornické zaměstnání. Obdobně se postupuje v případech, kdy zvláštní příspěvek horníků není ke dni účinnosti tohoto zákona vyplácen jen s ohledem na výši dosahovaného výdělku.

(2) Žádost o úpravu výše zvláštních příspěvků přiznaných podle předpisů platných před 1. lednem 1987 [Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatněním a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb. a zákona č.62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. července 1970 čj. F V/1-662/70-1142 o opatřeních k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví. Výnos ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva hornictví poř. č.9/1968 k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví.] musí být doložena potvrzením národního výboru, který zvláštní příspěvek dosud vyplácel, o nároku na něj a o jeho výši.

(3) Nároky na zvláštní příspěvky, která vznikly podle předpisů platných před 1. lednem 1988 [Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatněním a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb. a zákona č.62/1983 Sb., o věrnostním přídavku horníků. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. července 1970 čj. F V/1-662/70-1142 o opatřeních k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví. Výnos ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstva hornictví poř. č.9/1968 k prohloubení hmotného a sociálního zabezpečení uvolňovaných a převáděných pracovníků v hornictví.], avšak nebyly ke dni účinnosti tohoto zákona přiznány, je nutné uplatnit u příslušných národních výborů za podmínek stanovených předpisy platnými před 7. lednem 1988 nejpozději do 31. prosince 1988. Po přiznání nároku se postupuje podle předchozích odstavců.

Za § 148 zákoníku práce č. 65/1965 Sb. se vkládá nový 148a, který zní:

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s federálním ministerstvem financí, ministerstvy práce a sociálních zdravotnictví republik a s Ústřední radou odborů stanoví vyhláškou okruh pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci ze zdravotních důvodů, podmínky jejich pracovního uplatnění, hmotného zabezpečení, jakož i povinnosti organizací s tím související.".

Tento zákon nabývá účinnost, dnem 1. ledna 1988.

Všeobecná část

Socialistická společnost věnuje soustavnou a trvalou pozornost komplexnímu rozvoji hornictví a sociálnímu zajištění pracovníků v této oblasti národního hospodářství. Předkládaný návrh zákona, jimž dochází k dalšímu prohloubení zabezpečení horníků při nezbytné změně jejich povolání, k niž došlo z důvodu působení rizikových vlivů při výkonu hornických prací v podzemí, navazuje na opatření přijatá v minulých letech, zejména na ta, která byla učiněna v roce 1982.

Usnesením vlády ČSSR č. 41 z ledna 1982 byl přijat soubor opatření k dalšímu prohloubení sociální péče, životních a pracovních podmínek pracujících v hornictví, jeho cílem bylo zvýraznit preferenci horníků pracujících na nejobtížnějších úsecích a řešením jejich sociálně-ekonomických problémů vytvořit příznivé podmínky i pro zabezpečení plánovaných objemů těžby paliv potřebných pro naše národní hospodářství a zásobování obyvatelstva.

V oblasti odměňování práce došlo od 1. dubna 1982 ke zvýšení mezd pro dělníky v podzemí hlubinných dolů a uhelných lomů a skrývek povrchových dolů, byla přijata opatření k řešení otázek pracovního prostředí a k předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání, které vznikají v souvislosti s rizikem hornické práce. V oblasti důchodového zabezpečení byla zavedena zvlášť zvýhodněná I. pracovní kategorie pro pracovníky v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, u níž byla snížena potřebná doba pro nárok na starobní důchod z dřívějších 20 roků (15 roků v uranových dolech) na 15 roků (10 roků v uranových dolech), zvýšena nejvyšší výměra důchodu z 2500 Kčs měsíčně na 3000 Kč měsíčně atd.

Pro pracovníky v podzemí hlubinných uhelných a lignitových dolů byla zavedena zvláštní dodatková dovolená za odpracované směny stanovené těžebním režimem na soboty, v nemocenském pojištění došlo ke zvýšení nejvyšší částky čisté denní mzdy, z níž se stanoví dávky nemocenského pojištění na 180 Kčs a byla přijata řada dalších významných opatření směřujících ke zvýšení atraktivnosti hornického povolání a k posílení stabilizace pracovních sil v hornictví. Šlo o zlepšení bytových podmínek horníků, zdravotní, léčebné a rekreační péče i závodního stravování. Prohloubena byla i péče o pracovní uplatnění a hmotné zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, která se týkala i pracovníků lomů a skrývek povrchových dolů.

Navazujícím usnesením vlády ČSSR č. 129 z dubna 1982 byla přijata organizační, technická a některá další opatření k prohloubení zdravotní péče o pracovníky v hornictví, k jejichž realizaci byla přistoupeno v souvislosti s nepříznivým vývojem zdravotního stavu pracujících v hlubinné těžbě uhlí, především v Ostravsko-karvinském revíru. V rámci realizace těchto opatření bylo dosaženo některých pozitivních přínosů, avšak pokud jde o úkoly snižování přesčasové práce, stanovení nejvyšší přípustné expozice a přeřazování pracovníků s naplněnou expozicí na jiné, méně rizikové práce v podzemí či na povrchu, nejsou plněny v celém rozsahu. Nejvyšší přípustná expozice stanovená příslušným orgánem hygienické služby v zásadě vyjadřuje dobu, po jejímž uplynutí je nutné pracovníka, dříve než dojde k poškození zdraví nebo ohrožení nemocí z povolání. převést na jinou práci, a tím působit k ochraně jeho zdraví a předcházet i nepříznivým sociálním důsledkům s tím spojeným. V koncernu OKD Ostrava, pro který byla expozice stanovena, bylo přeřazování pracovníků zahájeno, avšak nebylo dosud ukončeno. V současné době zde pracuje v podzemí cca 7250 horníků s naplněnou expozicí, z nichž bylo zhruba 6500 přeřazeno na méně riziková pracoviště v podzemí; je třeba přeřadit tedy ještě 750 zbývajících pracovníků a další pracovníky, kteří postupně budou nejvyšší přípustnou expozici naplňovat.

Jednou z příčin, která brání plnění tohoto úkolu; tj. převádění horníků s naplněnou expozicí na méně rizikové práce, je vedle nedostatku pracovních míst na méně rizikových pracovištích (která jsou z převážné většiny obsazena pracovníky ohroženými nemocí z povolání) také to, že není plně dořešena otázka dalšího pracovního uplatnění a hmotného zabezpečení těchto horníků. Převádění horníků, kteří překročí nejvyšší přípustnou expozici, je spojeno s výrazným poklesem výdělku, a tím i jejich životní úrovně. Vzhledem k tomu, že jde v zásadě o zdravé pracovníky, nelze jim přiznávat odškodnění jaké náleží při onemocnění nemocemi z povolání, ani částečné invalidní nebo plně invalidní důchody. Jejich převedení na jinou, méně rizikovou práci je však nezbytné, aby se předešlo škodám na jejich zdraví, které by si vyžádaly vedle sociálních a zdravotních následků další náklady spojené s léčením a odškodňováním nemocí z povolání. Z celospolečenského hlediska je proto žádoucí poskytnout převedeným horníkům zvláštní, sociální dávku, která by podstatně snížila rozdíl v příjmu před převedením a po převedení, přispěla tak k urychlení převádění horníků na méně rizikové práce a plnému využití jejich pracovní schopnosti podle potřeb národního hospodářství.

Vláda ČSSR schválila usnesením ze dne 11. září 1986 č. 241 o rozboru zdravotní situace horníků exponovaných pracovišť v podzemí hlubinných dolů a o komplexním řešení jejich pracovních a hygienických podmínek a preventivní zdravotní péče v dalších letech 8. a 9. pětiletky včetně zdrojů finančního krytí v bodě V zásady ke zvýšení ochrany zdraví a k dalšímu zaopatření horníků uvedená v příloze č.2 usnesení. Součástí těchto zásad jsou i rámcové zásady nové nápravy zvláštního příspěvku horníkům. Vláda přitom vycházela ze skutečnosti, že základní cestou zintenzivnění boje proti vzniku nemoci z povolání u horníků, zejména v ražení a dobývání v hlubinných dolech, musí být vývoj a urychlené zavádění dalších technických prostředků a realizace opatření technologického charakteru při využití poznatků elektronizace a robotizace s cílem postupného vyčleňování pracovníků z pracoviště se zvýšenou mírou rizika poškození zdraví. Současně je třeba prohloubit léčebně preventivní péči o horníky a nadále zlepšovat jejich pracovní a životní podmínky, např. vybranému okruhu pracovníků v podzemí hlubinných dolů zabezpečit pravidelně se opakující preventivně léčebné pobyty v určených zdravotnických zařízeních nebo regeneračně rekondiční pobyty v zařízeních k tomu určených, zavést zkrácenou pracovní dobu bez snížení mzdy ze zdravotních důvodů podle § 83 odst. 4 zákoníku práce od 1. ledna 1989 na 36 hodin týdně u pracovníků mladších 21 roků, postupně snižovat roční objem práce přesčas při dobývacích a razících pracích ve dnech pracovního klidu a vytvářet podmínky pro její úplnou likvidaci apod.

Právní úprava zvláštního příspěvku je v současné době obsažena v § 10 až 11a vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb. Zvláštní příspěvek se poskytuje pracovníkům hlubinných dolů, kteří byli pro ohrožení nemocí z povolání nebo v důsledku prošlé expozice převedeni na jinou práci nebo uvolněni do jiné organizace ve výši 80 % rozdílu mezi průměrným čistým výdělkem před převedením nebo uvolněním a průměrným čistým výdělkem dosahovaným na novém pracovišti, nejvýše však 1400 Kčs měsíčně.

Tato konstrukce zvláštního příspěvku v některých směrech nevyhovuje potřebám převádění (uvolňování) horníků na jinou práci, popř. do jiných organizací; zejména proto, že tak, jak dochází k meziročnímu nárůstu průměrných výdělků, dochází také k postupnému poklesu a ztrátě této dávky, a tím i ke snižování, sociálních jistot příjemců zvláštního příspěvku. Krácení zvláštního příspěvku v závislosti na nově dosahovaném příjmu působí rovněž retardačně při zapojování převedených (uvolňovaných) pracovníků do rekvalifikačního procesu a jejich dalšího pracovního uplatnění. Přitom tito pracovníci jsou po psychické a fyzické stránce schopni vykonat jakékoliv jiné zaměstnání a mohou se v plné míře uplatnit i ve vysoce kvalifikovaných povoláních.

Současná právní úprava poskytování zvláštního příspěvku, který je vyplácen národními výbory, nedostatečně působí k ochotě převáděných horníků odejít z rizikového pracoviště zejména tam, kde jde v převedení pro překročení nejvyšší přípustné expozice (ještě zdravý horník ztrácí zaměstnání s vysokými výdělky). Převádění proti vůli horníka (ale v souladu s příslušnými předpisy) je v těchto případech pro velký pokles výdělku subjektivně pociťováno jako asociální opatření a horníci se snaží, za cenu zvýšeného zdravotního rizika a v rozporu a celospolečenským zájmem setrvat na rizikovém pracovišti s vysokou pravděpodobností ohrožení a onemocnění nemoci z povolání.

Problémem současné úpravy poskytování zvláštního příspěvku podle vyhlášky č. 129/1979 Sb., je i značná administrativní náročnost prací spojených s její realizací jak na straně národních výborů, které jej přiznávají a vyplácejí, tak i hornických, popř. jiných organizací při zjišťování, popř. ověřování dosahovaného výdělku převedeného (uvolněného) horníka.

Navrhovaná úprava přinese některé zásadní změny, které umožní odstranit většinu z uvedených nedostatků a přispějí k urychlení procesu převádění (uvolňování) horníků na méně rizikové práce v podzemí, popř. na povrchu. Především bude zrušena závislost výše zvláštního příspěvku horníků na nově dosahovaném výdělku na novém pracovišti a příspěvek bude poskytován v jednotně stanovených pevných částkách. Přitom se zvýší i nejvyšší měsíční částka zvláštního příspěvku z dosavadních 1400 Kčs na 1500 Kčs. Zvláštní příspěvek tak bude představovat zhruba 60 % zmírnění poklesu výdělku při převedení v podzemí a více než 40 % zmírnění tohoto poklesu při převedení na povrch nebo uvolnění do jiné organizace.

Dojde i ke změně plátce zvláštního příspěvku, který budou nadále v zájmu vyšší zainteresovanosti na řešení zdravotní problematiky spojené s prací na rizikových pracovištích vyplácet místo národních výborů hornické organizace. Tím dojde i ke snížení administrativní náročnosti prací spojených s přiznáváním a vyplácením zvláštního příspěvku, a to i s ohledem na podstatné zjednodušení konstrukce této dávky. Provádění navrhované úpravy, včetně převodu zvláštního příspěvku z národních výborů na organizace, si nevyžádá nároky na plán práce.

Většinu údajů potřebných k realizaci navrhované úpravy již dnes hornické organizace sledují a eviduji pro účely důchodového zabezpečení nebo pracovněprávní, a lze je využít i k přiznávání zvláštního příspěvku bez podstatnějšího rozšiřování stávající agendy.

Vzhledem ke změně charakteru zvláštního příspěvku, který po vyloučení závislosti na příjmu převedeného (uvolněného) horníka dosahovaného na nové práci, získal povahu sociální dávky, bude právní úprava zvláštního příspěvku provedena zákonem Federálního shromáždění. Tím dojde i k posílení právních jistot převáděných (uvolňovaných) horníků. Ze stejných důvodů budou případné spory o zvláštní příspěvek, které by při podstatném zjednodušení konstrukce této dávky měly být jen výjimečné, rozhodovat soudy ve dvojinstančním občansko-právním soudním řízení. Návrh zásad zákona o zvláštním příspěvku horníkům schválila vláda ČSSR usnesením ze dne 25. června 1987 č. 160 a projednaly výbory Federálního shromáždění.

Zvláštní příspěvky horníků jsou v současné době vypláceny národními výbory 2770 příjemců v celkové výši 39,888 ml. Kčs. Realizace navrhované úpravy předpokládá snížit ročně o tuto částku rozpočet národních výborů ve prospěch plánu nákladů příslušných ústředních orgánů, za 8. pětiletku při předpokládané účinnosti navrhovaného zákona od 1. ledna 1988 celkem o 119,664 mil s Kčs.

V souladu s čl. 22 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o českoslovanské federaci bude navrhovaná úprava provedena zákonem Federálního shromáždění.

Finanční dopad navrhované úpravy byl promítnut v souladu s bodem VI/7 usnesení vlády ČSSR č. 241/1986 do státních plánů a státních rozpočtů.

Zvláštní část:

K § 1:

Ke snižování nepříznivých účinků pracovního prostředí na zdraví pracovník v hlubinných dolech je nezbytné vedle opatření, ke snižování prašnosti, záření, vibrací a hlučnosti v ražení a dobývkách zajistit postupné snížení počtu pracovníků na exponovaných pracovištích v porubech a urychlené uvolňování pracovníků, u nichž je vzhledem k dosažení nejvyšší přípustné expozice, popř. vyššího věku největší pravděpodobnost ohrožení, popř. onemocnění nemocí z povolání, z takových prací a jejich převedení na práce méně rizikové nebo nerizikové. Horníci v těchto případech setrvávají na dosavadním pracovišti i s vědomím vysokého zdravotního rizika práce s ohledem na podstatná snížení výdělku. Vzhledem k tomu, že převedení, popř. uvolnění vybraných pracujících, je spojeno s výrazným poklesem příjmů, navrhuje se ke zmírnění tohoto poklesu poskytovat jako zvláštní sociální dávku příspěvek z prostředků organizací. S ohledem na jednotný charakter sociálních zvýhodnění a obdobnou míru zdravotního rizika se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek horníkům ve všech hlubinných dolech (uranových, uhelných, rudných i nerudných). Zvláštní příspěvek se navrhuje poskytovat i při odchodu z rizikového pracoviště po dlouholetém výkonu v 50 letech s ohledem na úbytek fyzických sil horníků, a také při uvolnění pro výkon veřejné funkce po splnění stanovených podmínek.

Jestliže pracující pozbyl vzhledem ke zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení trvale způsobilost konat dále dosavadní práci nebo nesmí-li ji konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, má daná organizace podle § 37 odst. 1 písm. a) zákoníku práce povinnost jej převést i bez jeho souhlasu na jinou práci. Realizace tohoto opatření, spojená s velkým snížením příjmu, je vůči pracujícím uvolňovaným z rizikových pracovišť sociálně tíživá.

Navrhuje se poskytnout zvláštní příspěvek horníkům jako novou zákonnou sociální dávku, nahrazující dosavadní zvláštní příspěvek poskytovaný podle vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovní.m uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění pozdějších předpisů. Poskytováním zvláštního příspěvku nebudou dotčeny výhody náležející podle jiných předpisů (např. výpočet starobního nebo invalidního důchodu z výdělků dosahovaných před převedením nebo uvolněním). Věrnostní přídavek, popř. naturální požitky, však budou náležet podle těchto předpisů jen pokud horník po převedení (uvolnění) zůstane v hornické organizaci.

K § 2:

V současné době dochází k výraznému poklesu výdělku zejména u pracujících převáděných z produktivních pracovišť v podzemí hlubinných dolů na jiné práce, při převádění na povrch hlubinného dolu nebo uvolnění pracujících, kteří vykonávají zaměstnání X. pracovní kategorie se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech pro práci v jiných organizacích (o více než 25 % při převedení pracujících v podzemí a až o 58 % při převedení na povrch). Navrhuje se proto poskytovat zvláštní příspěvek horníkům především v těchto případech, aby se horníci převádění na jiné pracoviště, popř. uvolňovaní pro jiné organizace nebo pro výkon veřejné funkce (např. v Komunistické straně Československa, Revolučním odborovém hnutí, Socialistickém svazu mládeže) nebránili změně zařazení, popř. zaměstnání.

Hlubinné hornictví je průmyslovým odvětvím, kde v pokročilejším věku (45 až 50 let) dochází u většiny pracujících ke ztrátě, popř. značnému úbytku fyzických sil, a tím i zaostávání v pracovním výkonu za mladšími pracovníky s dopadem na výši dosahovaného výdělku (pokles cca o 10 - 12 %). Tito pracující setrvávají mnohdy v důlních podmínkách jen z osobních hmotných či sociálních důvodů, aniž by (z objektivních příčin) náležitě přispívali k potřebnému plnění výrobních úkolů, zatímco by jejich práce mohla být účelně a plně využita na povrchových pracovištích dolů, popř. v jiných organizacích. Proto se navrhuje poskytnout zvláštní příspěvek horníkům a pracujícím starším 50 let, kteří odpracovali na pracovištích v podzemí, více než 15 roků a toto zaměstnání přestali vykonávat, i když u nich nebude naplněna nejvyšší přípustná expozice.

K § 3:

Zvláštní příspěvek se bude poskytovat jako zvláštní sociální. dávka zmírňující hmotné důsledky přechodu z rizikových pracovišť v podzemí hlubinných dolů, kde pracující dosahují vysoké příjmy, na méně placená zaměstnání (práce). Proto nebude náležet v případech, kdy se převedenému (uvolněnému) horníkovi poskytují jiná peněžitá plnění vyrovnávající jeho dřívější výdělek. Jde např. o doplatek do průměrného výdělku podle § 115 odst. 5 zákoníku práce, částečný invalidní důchod nebo mzdové vyrovnání upravené dnes ve vyhlášce č. 129/1979 Sb. Zvláštní příspěvek však bude v těchto případech náležet horníkům, kteří již tuto dávku pobírali, tak aby u nich nedošlo k dalšímu neodůvodněnému poklesu příjmu.

Vzhledem k tomu, že smyslem navrhované úpravy je přispět k přechodu horníků do jiných, pro ně nerizikových zaměstnání, navrhuje se nepřiznat nárok na zvláštní příspěvek také v době, kdy horník po skončení svého zaměstnání nikde nepracuje po dobu delší než dva měsíce. Tato doba je dostatečně dlouhá k získání a nastoupení nového zaměstnání. Za zaměstnáni se přitom bude v souladu s předpisy o sociálním zabezpečení pracujících považovat i jiná pracovní činnost, než která předpokládá uzavření pracovního poměru nebo jiného obdobného pracovního vztahu (např. činnost občanů poskytujících služby a opravy na základě povolení národního výboru, osob samostatně hospodařících, dlouhodobě uvolněných poslanců zastupitelských sborů apod.).

Nárok na zvláštní příspěvek zanikne také v případech, které odparuji účelu této nové sociální dávky. Jde zejména o případy, kdy pracující, který je poživatelem zvláštního příspěvku, znovu začne vykonávat rizikové zaměstnání v podzemí hlubinných dolů nebo odejde do starobního důchodu. Stejný důsledek nastane i v případě, kdy pracující odejde do plného invalidního důchodu (ať již pro invaliditu z tzv. obecných příčin nebo vzniklou v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání) nebo je mu přiznán osobní důchod, který podle § 44 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení, nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení, zejména důchod starobní, popř. invalidní.

Smyslem poskytování zvláštního příspěvku horníkům je působit k přechodu horníků po dlouholeté práci na rizikových pracovištích v podzemí hlubinných dolů na jinou práci a zmírnění s tím spojeného poklesu výdělku, nikoliv zajištění doživotní renty (důchodu). Proto se navrhuje omezit poskytování zvláštního příspěvku výškovou hranici 60 let (tj. 6 let po vzniku nároku na starobní důchod ze zaměstnání zařazeného do zvlášť zvýhodněné I. pracovní kategorie v hornictví; v této době již nelze obecně předpokládat způsobilost k náročné práci v podzemí a společenskou účelnost takové práce).

K § 4:

Nejvyšší přípustnou expozici stanoví zpravidla závazný posudek krajského hygienika, vydaný v souladu s obecně závaznými směrnicemi příslušného ministerstva zdravotnictví - hlavního hygienika o ochraně zdraví pracujících před účinky škodlivé prašnosti v organizacích podléhajících hornímu zákonu, a metodickými pokyny hlavního hygienika pro hodnocení rizika prašnosti (popř. radiace) na pracovištích v hornických organizacích a organizacích vykonávajících činnost hornickým způsobem a přeřazování pracujících s dosaženou nejvyšší přípustnou expozicí na prokazatelně méně riziková pracoviště.

Vymezení rizikových prací na jednotlivých důlních pracovištích provedou hornická organizace podle opatření příslušných orgánů hygienické služby. Hornickými organizacemi, které budou zvláštní příspěvek vyplácet ze svých finančních prostředků, se pro účely tohoto zákona rozumějí organizace, v nichž se vykonávají zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.

Doba zvlášť zvýhodněné I. pracovní kategorie v hornictví se bude započítávat za podmínek stanovených předpisy o důchodovém zabezpečení, s výjimkou úpravy důsledků přerušení a skončení takového zaměstnání, která je v rozporu s cílem převádět nebo uvolňovat pracovníky s celkovou dlouhou dobou práce na rizikových pracovištích, na méně rizikové práce v podzemí nebo na povrchu. Pro nárok na zvláštní příspěvek se pracujícímu budou sčítat všechny uvedené doby, bez ohledu na dobu jejich trvání; předpis nebude vyžadovat, aby zaměstnání bylo nepřetržité.

Obdobně jako v předpisech o důchodovém zabezpečení bude používán obsah pojmu "pracující", který souvisí s uplatňováním zvláštního příspěvku horníkům s ohledem na to, že se změnil charakter dávky, a že pracovněprávní terminologie nepokrývá některé případy, ke kterým bude v souladu s navrhovanou úpravou docházet. Např. horník může byt po skončení hornického zaměstnání pracovně činný jako člen jednotného zemědělského družstva, občan poskytující služby na základě povolení národního výboru, umělec, dlouhodobě uvolněný poslanec národního výboru, Federálního shromáždění, České národní rady nebo Slovenské národní rady apod. Vzhledem k tomu bude nutno pro řešení situací, které navrhovaná úprava výslovně neupraví, používat analogicky úpravu sociálního zabezpečení, nikoliv pracovněprávní.

K § 5:

V současné době činí průměrný výdělek pracovníků na produktivních pracovištích v dole cca 6200 Kčs měsíčně, po převedení na jinou práci v podzemí cca 4600 Kčs měsíčně (průměrný výdělek ostatních pracovníků v dole) a při převedení na povrch 2600 Kčs měsíčné (průměrný výdělek povrchových pracovníků snížený o mzdu za práci, přesčas). S ohledem na výrazný pokles výdělku (o 1600 Kčs měsíčně při převedení v podzemí a o 3600 Kčs měsíčně při převedení na povrch) se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek horníkům v měsíčních částkách 1000, popř. 1500 Kčs, které zajistí potřebné zmírnění poklesu pracovních příjmů převáděných (uvolňovaných) horníků a současně prakticky vyloučí možnost, aby celkový příjem pracujícího po převedení nebo uvolnění (příjem z výdělečné činnosti a zvláštní příspěvek) činil více než mzda, kterou pracující dosahoval před převedením (uvolněním). Navrhovaná výše zvláštního příspěvku představuje cca 60 % (40 %) kompenzaci poklesu příjmu převáděného (uvolňovaného) pracujícího. Jestliže po převedení na méně rizikovou práci, při níž bude poskytován zvláštní příspěvek horníkům, dojde k dalšímu převedení na povrch, popř. ke končení zaměstnání, zůstane nárok na zvláštní příspěvek zachován a jeho měsíční částka se zvýší z 1000 Kčs na 1500 Kčs. Obdobně se bude postupovat i pokud nastanou opačné případy, kdy se při zachování nároku na příspěvek jeho měsíční částka sníží.

Uvedené částky se budou v případech, kdy budou podmínky nároku na zvláštní příspěvek horníkům splněny jen po část měsíce, poměrně snižovat, vzhledem k tomu, že i pokles pracovních příjmů bude v této době méně výrazný. Jednotný postup hornických organizací při určování poměrných částek zvláštního příspěvku bude zajištěn akty řízení v působnosti jednotlivých ústředních orgánů.

Zavedením pevných částek zvláštního příspěvku horníkům bez vazby na dosahovaný výdělek dojde oproti dosavadnímu stavu k výraznému snížení administrativní náročnosti agendy spojené s přiznáváním a výplatou této sociální dávky. Tato úprava bude rovněž pozitivně působit i na převedené (uvolněné) pracující, kteří dosud při krácení zvláštního příspěvku často neusilovali o zvýšení své kvalifikace, popř. rekvalifikaci pro jiné lépe odměňované zaměstnání.

Aby byla nadále po zavedení zvláštního příspěvku horníkům zachována jeho funkce účinného sociálního nástroje ke zmírnění poklesu výdělku převedených (uvolňovaných) pracujících, navrhuje se zmocnit vládu ČSSR ke zvyšování stanovených měsíčních částek zvláštního příspěvku a ohledem na změny ve vývoji mezd, popř. ve výši dávek důchodového zabezpečení.

K § 6:

Oproti dosavadnímu stavu dochází k podstatná změně tím, že přiznávat budou napříště zvláštní příspěvek horníkům organizace, v nichž dojde k převedení popř. skončení zaměstnání v podzemí a nikoliv národní výbory. Tím dojde ke snížení rozsahu administrativní činnosti národních výborů a ke zjednodušení vlastního přiznávání zvláštního příspěvku.

O poskytnutí zvláštního příspěvku musí pracující požádat písemně, což je důležité zejména pro počítání lhůt, jde-li o promlčení jednotlivých splátek apod. Hornické organizace, které mají k dispozici prakticky všechny podklady potřebné k posouzení žádosti, zejména o době a druhu vykonávaných prací, o uplynutí expoziční doby, jejich převádění apod., žádost doplní potřebnými doklady, na jejichž podkladě lze učinit závěr, zda nárok na zvláštní příspěvek horníkům náleží či nikoliv.

Stanovení lhůty dvou měsíců pro vyřazení žádosti, o zvláštní příspěvek je dostatečnou dobou, v níž může organizace posoudit, popř. i došetřit všechny skutečnosti rozhodné pro přiznání zvláštního příspěvku tak, aby nedocházelo ke zbytečným soudním sporům. Vzhledem k tomu, že půjde o sociální dávku, nikoliv o pracovněprávní nárok, nebudou spory o zvláštní příspěvek horníkům projednávat rozhodčí komise.

K § 7:

V zájmu právních jistot poživatelů zvláštního příspěvku a omezení možných sporů o tuto dávku bude stanovena organizaci povinnost písemně oznámit poživateli zvláštního příspěvku všechny změny v poskytování této dávky odnětí, zastavení dávky, snížení její výše apod.). To platí i v případech, kdy organizace změnu provede na základě splnění ohlašovací povinnosti poživatelem příspěvku.

K § 8:

Hornické organizace budou vyplácet zvláštní příspěvky ze svých finančních nákladů, nikoliv ze mzdových prostředků. Finanční dopad byl v souladu s bodem VI/7 usnesení vlády ČSSR č.21/1986 promítnut do státních plánů a státních rozpočtů.

Výplata zvláštního příspěvku nebude z devizových důvodů a vzhledem k administrativní náročnosti prováděna po dobu pobytu jeho poživatele v cizině (do ciziny). Odjezd do ciziny a uvedení doby pobytu v zahraničí musí poživatel zvláštního příspěvku hornické organizaci ohlásit. Po návratu pracujícího do ČSSR mu budou nevyplacené splátky zvláštního příspěvku vyplaceny za předpokladu, že po celou dobu pobytu v cizině trval nárok na tuto dávku, nejdéle však za dobu jednoho roku nazpět ode dne oznámení návratu z ciziny hornické organizaci.

Vyplácené částky zvláštního příspěvku nabudou zdůrazňovány a nebudou se krátit pro souběh s příjmem z výdělečné činnosti. Ve výjimečných případech proto může celkový příjem pracujícího pobírajícího zvláštní příspěvek, překročit jeho dřívější hornický výdělek.

K § 9:

S ohledem na sociální jistoty se oprávněnému zajišťuje výplata zvláštního příspěvku, jestliže organizace, která jej vyplácí, zanikne. V takovém případě se navrhuje, aby příspěvek vyplácel právní nástupce, popř. není-li jej, organizace, kterou určí příslušný ústřední orgán (např. pro pracující koncernu OKD Ostrava federální ministerstva paliv a energetiky).

K § 10:

Vzhledem k účelu a charakteru zvláštního příspěvku není obdobně jako u jiných sociálních dávek (důchody, výsluhový přídavek ve stavebnictví apod.) možné připustit postoupení nároku na tuto dávku. Stejně jako u výsluhového přídavku se navrhuje upravit i přechod nároku na částky zvláštního příspěvku, na které již vznikl pracujícímu nárok, při jeho úmrti.

K § 11:

Úprava promlčení nároku na zvláštní příspěvek horníkům a na jeho splátky se navrhuje v podstatě shodná s úpravou platnou pro jiné sociální dávky (důchody z důchodového zabezpečení, výsluhový přídavek ve stavebnictví apod.). Po dobu vyřizování žádosti o zvláštní příspěvek (nejdéle dva měsíce) promlčecí doba nepoběží.

K § 12:

Úprava vracení splátek, které hornická organizace vyplatí neprávem nebo v jiné výši, je obdobná jako u dávek důchodového zabezpečení.

K § 13:

Stanovení povinnosti příjemce zvláštního příspěvku horníkům sleduje včasné a úplná zajištění potřebných informací o skutečnostech, které přivodí změnu ve výši, popř. v trvání nároku na tuto dávku, aby byly na minimum omezeny případy, kdy dojde k přeplatkům, popř. nedoplatkům na zvláštním příspěvku. Tato úprava je řešena obdobně jako jsou tyto otázky upraveny v oblasti důchodového zabezpečení pracujících. Povinnost vrátit v některých případech zvláštní příspěvek nebo jeho část bude ukládána pouze v případech, kdy poživatel této dávky si byl vědom, že porušil stanovenou povinnost nebo ji nesplnil.

Aby mohly hornické organizace poskytovat zvláštní příspěvky bez zbytečných průtahů a sporů se žadateli o tuto dávku, navrhuje se uložit jim povinnost vést potřebnou evidenci o skutečnostech, které zakládají nárok na zvláštní příspěvek, obdobně jako je tomu pro účely jiných sociálních dávek. K tomu lze využít zejména evidenci vedenou pro účely pracovněprávní a pro účely důchodového zabezpečení.

K § 14:

V zájmu sociální a právní jistoty převedených (uvolněných) horníků budou případně spory mezi pracujícími a hornickými organizacemi o nároky podle navrhovaného zákona řešit soudy v občanskoprávním soudním řízení, obdobně jako tomu je u zákona č. 23/1985 Sb., o výsluhovém přídavku ve stavebnictví. Možnost pracovníka obrátit se na soud je důležitou zárukou ochrany jeho práv v případě, že organizace nesplní povinnost uloženou jí tímto zákonem. Předpokládá se však výjimečnost těchto sporů s ohledem na stav evidence vedené hornickými organizacemi pro účely důchodového zabezpečení i povahu dávky. Navíc by uplatňování soudních sporů v praxi s sebou neslo i negativní morální a politický dopad pro hornickou organizaci.

Aby nedocházelo k unáhlenému a předčasnému podávání návrhů k soudům, a tím k přenášení agendy přiznávání zvláštních příspěvku z hornických organizací na soudy, je podmínkou zahájení soudního řízení o přiznání příspěvku nebo v případě, že organizace zůstane nečinná (tyto případy je však v praxi třeba vyloučit), uplynutí dvou měsíců od podání žádosti.

K § 15:

Plnění povinností podle navrhovaného zákona a dodržování správného postupu při přiznávání zvláštního příspěvku horníkům budou prověřovat jak pracovníci ministerstev práce a sociálních věcí, tak orgány hospodářského řízení, v zájmu zajištění jednotného postupu hornických organizací při přiznávání a výplatě této dávky a ochrany sociálněprávních jistot převedených (uvolněných) horníků.

K § 16:

Pro nárok na zvláštní příspěvek, který bude náležet při splnění stanovených podmínek nejdříve ode dne účinnosti zákona, se budou, vzhledem ke sledovanému cíli převádět (uvolňovat) pracovníci po dlouhodobém výkonu rizikových prací na méně rizikové, započítávat i všechny prokázané doby odpracované na rizikových pracích přede dnem účinnosti navrhovaného zákona.

K § 17:

Nároky na zvláštní přípěvky horníkům poskytované podle dosavadních předpisů budou v zásadě zachovány a pro jejich další poskytování, včetně stanovení výše příspěvku, bude platit navrhovaný zákon. Půjde zejména o případy, kdy podle dosavadní úpravy byl již zvláštní příspěvek přiznán a ke dni účinnosti navrhovaného zákona jej vyplácí národní výbor, popř. jej národní výbor nevyplácí jen s ohledem na výši nové dosahovaného příjmu převedeného (uvolněného) horníka. Dále půjde o případy, kde se před účinností navrhovaného zákona již splnily podmínky nároku na zvláštní příspěvek podle vyhlášky č. 129/1979 Sb., avšak tento nárok dosud nebyl uplatněn. Aby po počátku účinnosti navrhovaného zákona nedocházelo k výplatě příspěvků jak hornickými organizacemi, tak národními výbory, navrhuje se ukončit výplatu zvláštních příspěvků národními výbory k účinnosti zákona. Přitom bude zajištěno organizačními opatřeními plynulé převedení těchto nároků z národních výborů na hornické organizace.

O úpravu výše příspěvku na nově navrhované částky budou muset jeho poživatelé žádat, vzhledem k tomu, že tuto úpravu je nutno uplatnit u hornické organizace, v níž došlo k převedení (uvolnění), která bude v těchto případech novým plátcem příspěvku. Pro uplatnění nároků na zvláštní příspěvky, u nichž se podmínky pro jejich přiznání splnily před účinností navrhované úpravy, ale pracující je nestačili včas uplatnit u národního výboru, se stanoví roční lhůta.

K § 18 a 19:

Vzhledem k tomu, že je potřebné vydat novou vyhlášku o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků trvale nezpůsobilých k dosavadní práci ze zdravotních důvodů, doplňuje se do zákoníku práce příslušné zmocňovací ustanovení k této úprav.