Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Zásada č. 1

Pracujícím v hornictví, kteří byli vystaveni nepříznivým vlivům pracovního prostředí při výkonu práce se stálým pracovištěm v podzemí hlubinných dolů, poskytují hornické organizace ze svých prostředků jako sociální dávku ke zmírnění hmotných a sociálních důsledků spojených s převedením, popřípadě s uvolněním na jinou méně rizikovou práci nebo do jiného zaměstnání, jakož i s dlouhodobým uvolněním pro výkon veřejné funkce, a v ocenění jejich pracovních zásluh, zvláštní příspěvek horníkům (dále jen "zvláštní příspěvek").

Hornickými organizacemi se pro účely tohoto zákona rozumějí organizace, ve kterých se vykonávají zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.

Ke snižování nepříznivých účinků pracovního prostředí na zdraví pracovníků v hlubinných dolech je nezbytné vedle opatření ke snižování prašnosti, záření, vibrací a hlučnosti v ražení a dobývkách zajistit postupné snížení počtu pracovníků na exponovaných pracovištích v porubech a urychlené uvolňováni pracovníků, u nichž je vzhledem k dosažení nejvyšší přípustné expozice popř. vyššího věku největší pravděpodobnost ohrožení, popř. onemocnění nemocí z povolání, z takových prací a jejich převedení na práce méně rizikové nebo nerizikové. Horníci v těchto případech setrvávají na dosavadním pracovišti i s vědomím vysokého zdravotního rizika právě s ohledem na podstatné snížení výdělku. Vzhledem k tomu, že převedení, popř. uvolnění vybraných pracujících je spojeno s výrazným poklesem příjmu, navrhuje se ke zmírnění tohoto poklesu poskytovat jako zvláštní sociální dávku příspěvek z prostředků organizací. S ohledem na jednotný charakter sociálních zvýhodnění a obdobnou míru zdravotního rizika se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek horníků ve všech hlubinných dolech (uranových, uhelných, rudných i nerudných). Zvláštní příspěvek se navrhuje poskytovat i při odchodu z rizikového pracoviště po dlouholetém výkonu v 50 letech s ohledem na úbytek fyzických sil horníků, a také při uvolnění pro výkon veřejné funkce po splnění stanovených podmínek.

Jestliže pracující pozbyl vzhledem ke zdravotnímu stavu podle lékařského posudku nebo rozhodnutí orgánu státní zdravotní správy nebo sociálního zabezpečení trvale způsobilost konat dále dosavadní práci nebo nesmí-li ji konat pro onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, má důlní organizace podle 37 odst.1 písm.a) zákoníku práce povinnost jej převést i bez jeho souhlasu na jinou práci. Realizace tohoto opatření, spojená s velkým snížením příjmu, je vůči pracujícím uvolňovaným z rizikových pracovišť sociálně tíživá.

Navrhuje se poskytnout zvláštní příspěvek horníkům jako novou zákonnou sociální dávku, nahrazující dosavadní zvláštní příspěvek poskytovaný podle vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č.129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění pozdějších předpisů. Hornickými organizacemi, která budou zvláštní příspěvek vyplácet ze svých finančních prostředků, se pro účely tohoto zákona rozumějí organizace, v nichž se vykonávají zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.

Zásada č. 2

Nárok na zvláštní příspěvek má pracující, který

a) pro dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo ohrožení nemocí z povolání z dosavadního zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech

- byl převeden na jinou, méně rizikovou práci v podzemí hlubinných dolů, nebo

- byl převeden na jinou práci mimo podzemí hlubinných dolů, anebo

- skončil pracovní poměr k hornické organizaci; nebo

b) byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemi v hlubinných dolech, za trváni uvedeného zaměstnání dosáhl věku aspoň 50 let a přestal je vykonávat.

Zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech stanoví § 12 odst.1 písm.a) č. 1 zákona č. 121/1975 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 73/1982 Sb., a čl. II a část I přílohy nařízení vlády ČSSR č. 74/1982 Sb., o některých úpravách v nemocenském pojištěni a důchodovém zabezpečení pracujících v hornictví, a pro účely zvláštního příspěvku horníkům se hodnotí za podmínek stanovených předpisy o důchodovém zabezpečení, avšak bez vhledu na to, zda a po jak dlouhou dobu bylo toto zaměstnání přerušeno. Zaměstnáním se pro účely tohoto zákona rozumí zaměstnání podle předpisů o důchodovém zabezpečení.

V současné době dochází k výraznému poklesu výdělku zejména u pracujících převáděných z produktivních pracovišť v podzemí hlubinných dolů na jiné práce, při převádění na povrch hlubinného dolu nebo uvolněni pracujících, kteří vykonávají zaměstnání I, pracovní kategorie se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech pro práci v jiných organizacích (o více než 25 % při převedeni pracujících v podzemí a až o 58 %; při převedení na povrch). Navrhuje se proto poskytovat zvláštní příspěvek horník především v těchto případech, aby se horníci převáděni na jiné práce, popř. uvolňování pro jiné organizace nebránili změně zařazení, popř. zaměstnání.

Hlubinné hornictví je průmyslovým odvětvím, kde v pokročilejším věku (45 až 50 let) dochází u většiny pracujících ke ztrátě, popř. značnému úbytku fyzických sil, a tím i zaostávání v pracovním výkonu za mladšími pracovníky s dopadem na výši dosahovaného výdělku (pokles cca o 10 - 12 %). Tito pracující setrvávají mnohdy v důlních podmínkách jen z osobních hmotných či sociálních důvodů, aniž by (z objektivních příčin) náležitě přispívali k potřebnému plnění výrobních úkolů, zatímco by jejich práce mohla byt účelné a plně využita na povrchových pracovištích dolů, popř. v jiných organizacích. Proto se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek horníkům pracujícím starším 50 let, kteří odpracovali na pracovištích v podzemí více než 15 roků a toto zaměstnání přestali vykonávat.

Doba zvlášť zvýhodněné I, pracovní kategorie v hornictví se bude započítávat za podmínek stanovených předpisy o důchodovém zabezpečení, s výjimkou úpravy důsledků přerušení a skončení takového zaměstnání, která je v rozporu s cílem převádět nebo uvolňovat pracovníky s celkovou dlouhou dobou práce na rizikových pracovištích, na méně rizikové práce v podzemí nebo na povrchu. Pro nárok na zvláštní příspěvek se pracujícímu budou sčítat všechny uvedené doby, bez ohledu na dobu jejich trvání; předpis nebude vyžadovat, aby zaměstnání bylo nepřetržité, popř. aby trvalo při dosaženi věku 50 let.

Podle předpisů o důchodovém zabezpečení bude vymezen obsah pojmu "zaměstnání", který souvisí s uplatňováním zvláštního příspěvku horníkům s ohledem na to, že se změnil charakter dávky, a že pracovněprávní terminologie nepokrývá některé případy, ke kterým bude v souladu s navrhovanou úpravou docházet. Např. horník může být po skončeni hornického zaměstnání pracovně činný jako člen JZD, občan poskytující služby na základě povolení národního výboru, umělec, dlouhodobě uvolněný poslanec NV, FS, ČNR apod. Vzhledem k tomu bude nutné pro řešení situací, které navrhovaná úprava výslovně neupraví, používat analogicky úpravu sociálního zabezpečení, nikoliv pracovněprávní.

Zásada č. 3

Nejvyšší přípustnou expozici pro práce na jednotlivých pracovištích stanoví závazný posudek příslušného krajského hygienika v souladu s obecně závaznými směrnicemi příslušného hlavního hygienika republiky. Zařazování pracovišť a prací do kategorii rizika provádí podle tohoto závazného posudku příslušného krajského hygienika hornická organizace. Nemocemi z povoláni se rozumějí nemoci uvedené v příloze č. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 128/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečeni, ve znění pozdějších předpisů.

Méně rizikovou prací se rozumí pro účely poskytování zvláštního příspěvku

a) při převedení pro dosažení nejvyšší přípustná expozice práce, která je v souladu s příslušnými obecné závaznými směrnicemi hlavního hygienika České socialistické republiky nebo Slovenské socialistické republiky zařazena do kategorie prací nepřesahujících nízkou míru rizika:

b) při převedeni pro ohroženi nemoci z povolání na základě lékařského posudku příslušného orgánu státní zdravotní správy práce, při které pracující není vystaven riziku, které vede k ohrožení některou z nemocí z povoláni.

Jestliže pracující po dosažení nejvyšší přípustné expozice nebo zajištění ohrožení nemocí z povolání bude dlouhodobě uvolněn pro výkon veřejné funkce, bude nárok na zvláštní příspěvek náležet, i když nedojde k převedení na jinou práci, popřípadě skončeni pracovního poměru.

Nejvyšší přípustnou expozici stanoví závazný posudek krajského hygienika vydaný v souladu s obecně závaznými směrnicemi hlavního hygienika ČSR (SSR) pro hodnoceni rizika prašnosti (popř. radiace) na pracovištích v hornických organizacích a organizacích vykonávajících činnost hornickým způsobem a přeřazování pracujících s dosaženou nejvyšší přípustnou expozicí na prokazatelně méně riziková pracoviště.

Vymezeni rizikových prací na jednotlivých důlních pracovištích provedou hornické organizace podle opatření příslušných orgánů hygienické služby.

Nárok na zvláštní příspěvek se zajišťuje také horníkům, kteří jinak splnili podmínky pro přiznání zvláštního příspěvku a byli uvolněni pro výkon veřejné funkce, např. v KSČ, ROH, SSM. V těchto případech nedochází většinou ke skončeni pracovního poměru nebo k převedení na jinou práci, a pracující, který by po splnění ostatních podmínek nároku na zvláštní příspěvek byl uvolněn pro výkon funkce by tak byl poškozen vzhledem k tomu, že by mu zvláštní příspěvek nemohl být přiznán.

Zásada č. 4

Zvláštní příspěvek nenáleží, jestliže

a) se pracujícímu vyplácí starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod;

b) se pracujícímu poskytuje doplatek do průměrného výdělku podle § 115 odst.5 zákoníku práce poskytovaný v důsledku onemocnění, popřípadě ohrožení tou nemocí z povolání, pro kterou byl pracující převeden na jinou práci v případech uvedených v zásadě č.2 písm.a);

c) se pracujícímu poskytuje mzdové vyrovnání podle vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášky č. 145/1982 Sb.;

d) pracující není zaměstnán po dobu delší dvou měsíců; do této doby se nezapočítává doba, po kterou pracující pobírá nemocenské nebo příspěvek před umístěním do zaměstnání;

e) pracující znovu vykonává zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech na rizikových pracích;

f) pracující dosáhne 6 let věku.

Zvláštní příspěvek horníků se bude poskytovat jako zvláštní sociální dávka zmírňující hmotné důsledky přechodu z rizikových pracovišť v podzemí hlubinných dolů, kde pracující dosahují vysoké příjmy, na méně placená zaměstnání (práce). Proto nebude náležet v případech, kdy se převedenému (uvolněnému) horníkovi poskytuj i jiná peněžitá plněni vyrovnávající jeho dřívější výdělek. Jde např. o doplatek do průměrného výdělku podle § 115 odst.5 zákoníku práce, částečný invalidní důchod nebo mzdové vyrovnání upravené dnes ve vyhlášce č.129/1979 Sb.

Vzhledem k tomu, že smyslem navrhované úpravy je přispět k přechodu horníků do jiných, pro ně nerizikových zaměstnáni, navrhuje se nepřiznat nárok na zvláštní příspěvek také v době, kdy horník po skončení svého zaměstnáni nikde nepracuje po dobu delší než dva měsíce. Tato doba je dostatečně dlouhá k získání a nastoupení nového zaměstnání. Za zaměstnání se přitom bude v souladu s předpisy o sociálním zabezpečení pracujících považovat i jiná pracovní činnost, než která předpokládá uzavření pracovního poměru nebo jiného obdobného pracovního vztahu (např. činnost občanů poskytujících služby a opravy na základě povolení národního výboru, osob samostatně hospodařících, dlouhodobě uvolněných poslanců zastupitelských sborů apod.).

Nárok na zvláštní příspěvek zanikne také v případech, které odporují účelu této nové sociální dávky. Jde zejména o případy, kdy pracující, který je poživatelem zvláštního příspěvku, znovu začne vykonávat rizikové zaměstnání v podzemí hlubinných dolů nebo odejde do státního důchodu. Stejný důsledek nastane i v případě, kdy pracující odejde do plného invalidního důchodu (ať již pro invaliditu z tzv. obecných příčin nebo vzniklou v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání.) nebo je mu přiznán osobní důchod, který podle § 44 odst.2 zákona o sociálním zabezpečení nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečeni, zejména důchod starobní, popř. invalidní.

Smyslem poskytování zvláštního příspěvku horníkům je působit k přechodu horníků po dlouholeté práci na rizikových pracovištích v podzemí hlubinných dolů na jinou práci a zmírnění s tím spojeného poklesu výdělku, nikoliv zajištění doživotní renty (důchodu). Proto se navrhuje omezit poskytováni zvláštního příspěvku věkovou hranicí 60 let (t.j. 5 let po vzniku nároku na starobní důchod ze zaměstnání zařazeného do zvlášť zvýhodněné I. pracovní kategorie v hornictví; v této době již nelze obecně předpokládat způsobilost k náročné práci v podzemí a společenskou účelnost takové práce).

Zásada č. 5

Výše zvláštního příspěvku činí

a) 1 000 Kčs měsíčně, koná-li pracující méně rizikovou práci v podzemí hlubinných dolů v zaměstnání I. pracovní kategorie se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech;

b) 1 500 Kčs měsíčně v ostatních případech.

Jestliže poživatel zvláštního příspěvku střídá práce uvedené v písm.a) a b), upraví se výše zvláštního příspěvku podle skutečné vykonávané práce při každé takové změně.

Splňuje-li pracující podmínky nároku na zvláštní příspěvek, popřípadě na jeho výplatu, jen po část měsíce, částky uvedené v písm.a) a b) se poměrně upraví.

Vláda ČSSR může nařízením upravit výši zvláštního příspěvku směrem vzhůru v závislosti na změnách, které nastanou ve vývoji mzdové úrovně nebo ve výši dávek důchodového zabezpečeni.

V současné době činí průměrný výdělek pracovníků na produktivních pracovištích v dole cca 6200 Kčs měsíčně, po převedení na jinou práci v podzemí cca 4600 Kčs měsíčně (průměrný výdělek ostatních pracovníků v dole) a při převedení na povrch 2600 Kčs měsíčně (průměrný výdělek povrchových pracovníků snížený o mzdu za práci přesčas). S ohledem na výrazný pokles výdělku (o 1600 Kčs měsíčně při převedení v podzemí a o 3600 Kčs měsíčně při převedení na povrch) se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek horníkům v měsíčních částkách 100, popř. 1500 Kčs, které zajistí potřebné zmírnění poklesu pracovních příjmů převáděných (uvolňovaných) horníků a současně prakticky vyloučí možnost, aby celkový příjem pracujícího po převedení nebo uvolnění (příjem z výdělečné činnosti a zvláštní příspěvek) činil více než mzda, kterou pracující dosahoval před převedením (uvolněním). Navrhovaná výše zvláštního příspěvku představuje cca 60 % (40 %) kompenzaci poklesu příjmu převáděného (uvolňovaného) pracujícího. Jestliže po převedení na méně rizikovou práci, při níž bude poskytován zvláštní příspěvek horníkům, dojde k dalšímu převedení na povrch, popř. ke skončení zaměstnání, zůstane nárok na zvláštní příspěvek zachován a jeho měsíčni částka se zvýší z 1000 Kčs na 1500 Kčs. Obdobně se bude postupovat i pokud nastanou opačné případy, kdy se při zachování nároku na příspěvek jeho měsíční částka sníží.

Uvedené částky se budou v případech, kdy budou podmínky nároku na zvláštní příspěvek horníkům splněny jen po část měsíce, poměrné snižovat, vzhledem k tomu, že i pokles pracovních příjmů bude v této době méně výrazný.

Zavedením pevných částek zvláštního příspěvku horníkům bez vazby na dosahovaný výdělek dojde oproti dosavadnímu stavu k výraznému snížení administrativní náročnosti agendy spojené s přiznáváním a výplatou této sociální dávky. Tato úprava bude rovněž pozitivně působit i na převedené (uvolněné) pracující, kteří dosud při krácení zvláštního příspěvku často neusilovali o zvýšení své kvalifikace, popř. rekvalifikaci pro jiné lépe odměňované zaměstnání.

Aby byla nadále po zavedení zvláštního příspěvku horníkům zachována jeho funkce účinného sociálního nástroje ke zmírnění poklesu výdělku převáděných (uvolňovaných) pracujících, navrhuje se zmocnit vládu ČSSR ke zvyšování stanovených měsíčních částek zvláštního příspěvku s ohledem na změny ve vývoji mezd, popř. ve výši dávek důchodového zabezpečení.

Zásada č. 6

Zvláštní příspěvek nepodléhá daním a nekrátí se pro souběh s jiným příjmem.

Obdobně jako jiné sociální dávky (dávky důchodového zabezpečení a nemocenského zabezpečeni, mateřsky příspěvek, výsluhový přídavek ve stavebnictví apod.) nebude zvláštní příspěvek horníkům zdaňován (daní ze mzdy, daní z příjmu obyvatelstva, popř. jinou daní). Vzhledem k toru se nebude započítávat do průměrného měsíčního výdělku pro účely důchodového zabezpečení.

Účelem dávky je snížit podstatně rozdíl v pracovních příjmech převáděných a uvolňovaných horníků. Vzhledem k tomu se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek horníkům v nezměněné výši i bez ohledu na výši pracovních, popř. jiných příjmů pracujícího (např. náhrada za ztrátu na výdělku).

Zásada č. 7

Nárok na zvláštní příspěvek uplatňuje pracující písemnou žádostí u hornické organizace, v niž naposledy vykonával zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemi v hlubinných dolech.

Hornická organizace je povinna zjistit a doložit všechny potřebné skutečnosti k posouzení žádosti a do dvou měsíců po jím doručení žadateli doručit do vlastních rukou písemné oznámení o tom, zda mu bude zvláštní příspěvek poskytovat či nikoliv.

Oznámení hornické organizace o poskytování zvláštního příspěvku musí obsahovat zejména údaj, od kdy se zvláštní příspěvek poskytuje, jeho výši a den splatnosti. Oznámení hornické organizace, že zvláštní příspěvek nenáleží, musí obsahovat zejména důvody, proč zvláštní příspěvek nenáleží a poučení o možnosti obrátit se na soud.

Oproti dosavadnímu stavu dochází k podstatné změně tím, že přiznávat budou napříště zvláštní příspěvek horníkům organizace, v nichž dojde k převedeni popř. skončení zaměstnáni v podzemí a nikoliv národní výbory. Tím dojde ke snížení rozsahu administrativní činnosti národních výborů a ke zjednodušení vlastního přiznávání zvláštního příspěvku.

O poskytnuti zvláštního příspěvku musí pracující požádat písemně, což je důležité zejména pro počítání lhůt, jde-li o promlčeni jednotlivých splátek apod. Hornické organizace, které mají k dispozici prakticky všechny podklady potřebné k posouzení žádosti, zejména o době a druhu vykonávaných prací, o plynutí expoziční doby, jejich převáděni apod., žádost doplní potřebnými doklady, na jejichž podkladě lze učinit závěr, zda nárok na zvláštní příspěvek horníků náleží či nikoliv.

Stanovení lhůty dvou měsíců pro vyřízení žádosti o zvláštní příspěvek je dostatečnou dobou, v níž může organizace posoudit, popř. i došetřit všechny skutečnosti rozhodné pro přiznání zvláštního příspěvku tak, aby nedocházelo ke zbytečným soudním sporům. Vzhledem k tomu, že půjde o sociální dávku, nikoliv o pracovněprávní nárok, nebudou spory o zvláštní příspěvek horníků projednávat rozhodčí komise.

Zásada č. 8

Nárok na zvláštní příspěvek nemůže být postoupen.

Zemřel-li pracující, nabývají nároku na splátky zvláštního příspěvku náležející do dne jeho smrti postupně manželka, děti nebo rodiče, jestliže žili s pracujícím v době jeho smrti ve společné domácnosti; podmínka společné domácnosti nemusí byt splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod. Předmětem dědictví se uvedené částky stávají, není-li těchto osob.

Vzhledem k účelu a charakteru zvláštního příspěvku není obdobně jako u jiných sociálních dávek (důchody, výsluhový přídavek ve stavebnictví apod.) možné připustit postoupeni nároku na tuto dávku. Stejně jako u výsluhového přídavku se navrhuje upravit i, přechod nároku na částky zvláštního příspěvku, na které již vznikl pracujícímu nárok, při jeho úmrtí.

Zásada č. 9

Zvláštní příspěvek vyplácí hornická organizace uvedená v zásadě č. 7, a to měsíčné pozadu.

Jestliže tato organizace zanikne, přecházejí povinnosti stanovené tímto zákonem hornické organizaci na jejího právního nástupce; nemá-li jej, přecházejí tyto povinnosti na organizaci, kterou určí příslušný ústřední orgán.

Zvláštní příspěvek se nevyplácí po dobu pobytu pracujícího v cizině.

Hornické organizace budou vyplácet zvláštní příspěvky ze svých finančních nákladů. Finanční dopad byl v souladu s bodem VI/7 usnesení vlády ČSSR č. 241/1986 promítnut do státních plánů a státních rozpočtů.

S ohledem na sociální jistoty se oprávněnému zajišťuje výplata zvláštního příspěvku, jestliže organizace, která jej vyplácí, zanikne. V takovém případě se navrhuje, aby příspěvek vyplácel právní nástupce, popř. není-li jej, organizace, kterou určí příslušný ústřední orgán (např. pro pracující koncernu OKD Ostrava federální ministerstvo paliv a energetiky).

Výplata zvláštního příspěvku nebude z devizových důvodů a vzhledem k administrativní náročnosti prováděna po dobu pobytu jeho poživatele v cizině (do ciziny). Po návratu pracujícího do ČSSR mu budou v souladu s ustanoveními o promlčení nevyplacené splátky zvláštního příspěvku vyplaceny.

Zásada č. 10

Právo na zvláštní příspěvek se nepromlčuje. Bylo-li uplatněno po uplynutí doby delší jednoho roku ode dne vzniku nároku, náležejí jednotlivé splátky příspěvku nejdéle za dobu jednoho roku přede dnen podáni žádosti u příslušné hornické organizace.

Nárok na jednotlivou splátku zvláštního příspěvku se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti. Nárok hornické organizace na vrácení jednotlivých splátek zvláštního příspěvku poskytnutých neprávem se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy organizace zjistila, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem, nejpozději v 10 letech od jeho výplaty.

Úprava promlčení nároku na zvláštní příspěvek horníkům, jeho splátky, popř. vrácení neprávem poskytnutých splátek se navrhuje v podstatě shodná s úpravou platnou pro jiné sociální dávky (důchody z důchodového zabezpečení, výsluhový přídavek ve stavebnictví apod.).

Zásada č. 11

Spory o nárocích z tohoto zákona rozhodují soudy.

Návrh na přiznání zvláštního příspěvku může být u soudu uplatněn, jestliže hornická organizace doručí žadateli oznámení, že zvláštní příspěvek byl nebo nebyl přiznán nebo jestliže tato organizace ve lhůtě dvou měsíců takové oznámení do vlastních rukou nedoručí.

V zájmu sociální a právní jistoty převedených (uvolněných) horníků budou případné spory mezi pracujícími a hornickými organizacemi o nároky podle navrhovaného zákona řešit soudy v občanskoprávním soudním řízení, obdobné jako tomu je u zákona č. 23/1985 Sb., o výsluhovém přídavku ve stavebnictví. Půjde přitom o spory o sociální dávku, nikoliv o pracovněprávní nárok pracujících, ve dvojinstančním řízení. Aby nedocházelo k unáhlenému a předčasnému podávání návrhů k soudům, a tím k přenášení agendy přiznáváni zvláštních příspěvků z hornických organizaci na soudy, je podmínkou zahájení soudního řízení o přiznání příspěvku nebo v případě, že organizace zůstane nečinná, uplynutí dvou měsíců od podání žádosti. V ostatních případech spory o nárocích z navrhovaného zákona budou řešeny soudy bez zvláštních procesních podmínek.

Zásada č. 12

Poživatel zvláštního příspěvku je povinen ohlásit do osmi dnů ode dne, kdy nastala některá ze skutečností uvedených v zásadě č. 4, hornické organizaci, která mu vyplácí zvláštní příspěvek, že taková skutečnost nastala. Jestliže nesplní tuto povinnost anebo jinak vědomě způsobí, že zvláštní příspěvek byl vyplacen neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit zvláštní příspěvek nebo jeho část ode dne, od něhož nenáležel vůbec nebo v poskytnuté výši.

Úprava povinnosti příjemce zvláštního příspěvku horníkům sleduje včasné a úplné zajištění potřebných informací o skutečnostech, které přivodí změnu ve výši, popř. v trvání nároku na tuto dávku, aby byly na minimum omezeny případy, kdy dojde k přeplatkům, popř. nedoplatkům na zvláštním příspěvku. Tato úprava je řešena obdobně jako jsou tyto otázky upraveny v oblasti důchodového zabezpečeni pracujících. Povinnost vrátit v některých případech zvláštní příspěvek nebo jeho část bude ukládána pouze v případech, kdy poživatel této dávky si byl vědom, že porušil stanovenou povinnost nebo ji nesplnil.

Zásada č. 13

Hornické organizace jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro narok na zvláštní příspěvek, jeho výši a výplatu, kterými jsou doba a druh zaměstnání, dosažená expozice, převedení na jinou prácí nebo uvolnění do jiné organizace anebo trvalé uvolnění pro výkon veřejné funkce a na požádání pracujícího, popřípadě jiné organizace vystavit o těchto skutečnostech potvrzení.

Aby mohly hornické organizace poskytovat zvláštní příspěvky bez zbytečných průtahů a sporů se žadateli o tuto dávku, navrhuje se uložit jim povinnost vést potřebnou evidenci o skutečnech, které zakládají nárok na zvláštní příspěvek, obdobně jako je tomu pro účely jiných sociálních dávek. K tomu lze využít zejména evidenci vedenou pro účely pracovněprávní a pro účely důchodového zabezpečení.

Zásada č. 14

Pověření pracovníci federálního ministerstva práce a sociálních věcí a ministerstev práce a sociálních věcí republik jsou oprávněni vstupovat do zařízení hornických organizací a v součinnosti s pověřenými pracovníky příslušného ústředního orgánu státní správy a příslušného odborového orgánu prověřovat plnění povinností uložených tímto zákonem.

Plnění povinností podle navrhovaného zákona a dodržování správného postupu při přiznávání zvláštního příspěvku horníkům budou prověřovat jak pracovníci ministerstev práce a sociálních věcí, tak orgány hospodářského řízení, v zájmu zajištění jednotného postupu hornických organizací při přiznávání a výplatě této dávky a ochrany sociálněprávních jistot převedených (uvolněných) horníků.

Zásada č. 15

Zvláštní příspěvek náleží podle navrhované úpravy, jestliže se podmínky pro jeho poskytnutí splnily po 31. prosinci 1987. Pro nárok na zvláštní příspěvek se však započítávají i doby zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech před tímto dnem od prokázaného počátku jejich výkonu.

Pro nárok na zvláštní příspěvek, který bude náležet při splnění stanovených podmínek nejdříve ode dne účinnosti zákona, se budou vzhledem ke sledovanému cíli převádět (uvolňovat) pracovníky po dlouhodobém výkonu rizikových prací na méně rizikové, započítávat i všechny prokázané doby odpracované na rizikových pracích přede dnem účinnosti navrhovaného zákona.

Zásada č. 16

Zvláštní příspěvky poskytované pracujícím národními výbory podle dříve platných předpisů, na něž trvá nárok ke dni účinnosti tohoto zákona, se považují za zvláštní příspěvky podle tohoto zákona. Národní výbory je naposledy vyplatí za období předcházející účinnosti tohoto zákona. Na částky stanovené zákonem o zvláštním příspěvku horníkům je upraví na žádost pracujícího hornická organizace, v níž pracující naposledy vykonával zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Tato organizace je bude nadále vyplácet za podmínek stanovených tímto zákonem. Obdobně se postupuje v případech, kdy zvláštní příspěvek není ke dni účinnosti tohoto zákona vyplácen jen s ohledem na výši dosahovaného výdělku.

Žádost o úpravu výše dříve přiznaného zvláštního příspěvku musí byt doložena po tvrzením o nároku na zvláštní příspěvek poskytovaný podle vyhlášky č. 129/1979 Sb., ve znění vyhlášky č. 21/1982 Sb., a o jeho výši, vystaveným národním výborem, který zvláštní příspěvek dosud vyplácel. Toto potvrzení, zašle národní výbor pracujícímu spolu s poslední výplatou zvláštního příspěvku a s poučením o právu žádat zvláštní příspěvek od hornické organizace, v níž pracující naposledy vykonával zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech.

Zvláštní příspěvky, na něž vznikl nárok podle dříve platných předpisů, avšak nebyly ke dni účinnosti tohoto zákona přiznány, je nutno uplatnit nejpozději do 31. prosince 1988 u orgánů a za podmínek stanovených dosavadními předpisy. Po přiznání nároku na ně se postupuje výše uvedeným způsobem.

Nároky na zvláštní příspěvky horníkům poskytované podle dosavadních předpisů budou v zásadě zachovány a pro jejich další poskytováni, včetně stanovení výše příspěvku, bude platit navrhovaný zákon. Půjde zejména o případy, kdy podle dosavadní úpravy byl již zvláštní příspěvek přiznán a ke dni účinnosti navrhovaného zákona jej vyplácí národní výbor, popř. jej národní výbor nevyplácí jen s ohledem na výši nově dosahovaného příjmu převedeného (uvolněného) horníka. Dále půjde o případy, kdy se před účinností navrhovaného zákona již splnily podmínky nároku na zvláštní příspěvek podle vyhlášky č. 129/1979 Sb., avšak tento nárok dosud nebyl uplatněn. Aby po počátku účinnosti navrhovaného zákona nedocházelo k výplatě příspěvků jak hornickými organizacemi, tak národními výbory, navrhuje se ukončit výplatu zvláštních příspěvků národními výbory k účinnosti zákona. Přitom bude zajištěno organizačními opatřeními plynulé převedení těchto nároků z národních výborů na hornické organizace.

O úpravu výše příspěvku na nově navrhované částky budou muset jeho poživatelé žádat, vzhledem k tomu, že tuto úpravu je nutno uplatnit u hornické organizace, v níž došlo k převedení (uvolnění), která bude v těchto případech novým plátcem příspěvku. Pro uplatnění nároků na zvláštní příspěvky, u nichž se podmínky pro jejich přiznání splnily před účinností navrhované úpravy, ale pracující je nestačili včas uplatnit u národního výboru, se stanoví roční lhůta.

Zásada č. 17

Zrušuje se § 6 odst. 1 druhá věta. 10, 11, 11a a 15 odst. 3 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečeni pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve znění vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb.

V souvislosti se zavedením úpravy zvláštního příspěvku horníkům navrhovaným zákonem, které se bude vztahovat i na příspěvky přiznané podle vyhlášky č. 129/1979 Sb., se zrušují ustanovení této vyhlášky, která dosud nárok na zvláštní příspěvky upravují.

Zásada č. 18

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1988.

Po projednání a schválení zásad navrhované úpravy bude připraveno k předložení paragrafované znění zákona. V souladu s usnesením vlády ČSSR č. 241/1986 a vzhledem ke lhůtám stanoveným Legislativními pravidly vlády ČSSR k projednání připravovaných návrhů zákonů se předpokládá účinnost zákona o zvláštním příspěvku horníkům od 1. ledna 1988.

Socialistická společnost věnuje soustavnou a trvalou pozornost komplexnímu rozvoji hornictví a sociálnímu zajištění pracovníků v této oblasti národního hospodářství. Předkládaný návrh zásad zákona, jímž dochází k dalšímu prohloubení zabezpečení horníků při nezbytné změně jejich povolání, k níž došlo z důvodu působení rizikových vlivů při výkonu hornických prací v podzemí, navazuje na opatření přijatá v minulých letech, zejména na ta, která byla učiněna v roce 1982.

Usnesením vlády ČSSR č. 41 z ledna 1982 byl přijat soubor opatření k dalšímu prohloubeni sociální péče, životních a pracovních podmínek pracujících v hornictví, jehož cílem bylo zvýraznit preferenci horníků pracujících na nejobtížnějších úsecích a řešením jejich sociálně-ekonomických problémů vytvořit příznivé podmínky i pro zabezpečeni plánovaných objemů těžby paliv potřebných pro naše národní hospodářství a zásobování obyvatelstva.

V oblasti odměňování práce došlo od 1. dubna 1982 ke zvýšeni mezd pro dělníky v podzemí hlubinných dolů a uhelných lomů a skrývek povrchových dolů, byla přijata opatření k řešeni otázek pracovního prostředí a k předcházení pracovním úrazům a nemocem z povolání, které vznikají v souvislosti s rizikem hornické práce. V oblasti důchodového zabezpečení byla zavedena zvlášť zvýhodněná I. pracovní kategorie pro pracovníky v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, u niž byla snížena potřebná doba pro nárok na starobní důchod z dřívějších 20 roků (15 roků v uranových dolech) na 15 roků (10 roků v uranových dolech), zvýšena nejvyšší výměra důchodu z 2500 Kčs měsíčně na 3000 Kčs měsíčně atd.

Pro pracovníky v podzemí hlubinných uhelných a lignitových dolů byla zavedena zvláštní dodatková dovolená za odpracované směny stanovené těžebním režimem na soboty, v nemocenském pojištění došlo ke zvýšení nejvyšší částky čisté denní mzdy, z níž se stanoví dávky nemocenského pojištěni na 180 Kčs a byla přijata řada dalších významných opatření směřujících ke zvýšení atraktivnosti hornického povolání a k posílení stabilizace pracovních sil v hornictví. Šlo o zlepšení bytových podmínek horníků, zdravotní, léčebné a rekreační péče i závodního stravování. Prohloubena byla i péče o pracovní uplatnění a hmotné zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, která se tykala i pracovníků lomů a skrývek povrchových dolů.

Navazujícím usnesením vlády ČSSR č. 129 z dubna 1982 byla přijata organizační, technická a některá další opatření k prohloubení zdravotní péče o pracovníky v hornictví, k jejichž realizaci bylo přistoupeno v souvislosti s nepříznivým vývojem zdravotního stavu pracujících v hlubinné těžbě uhlí, především v Ostravsko-karvinském revíru. V rámci realizace těchto opatření bylo dosaženo některých pozitivních přínosů, avšak pokud jde o úkoly snižování přesčasové práce, stanovení nejvyšší přípustné expozice a přeřazování pracovníků s naplněnou expozicí na jiné, méně rizikové práce v podzemí či na povrchu, nejsou plněny v celém rozsahu. Nejvyšší přípustná expozice stanovená příslušným orgánem hygienické služby v zásad vyjadřuje dobu, po jejímž uplynutí je nutné pracovníka, dříve než dojde k poškozeni zdraví nebo ohrožení nemocí z povolání, převést na jinou práci, a tím působit k ochraně jeho zdraví a předcházet i nepříznivým sociálním důsledkům s tím spojeným. V koncernu OKD Ostrava, pro který byla expozice stanovena, bylo přeřazování pracovníků zahájeno, avšak nebylo dosud ukončeno. V současné době zde pracuje v podzemí cca 7250 horníků s naplněnou expozicí, z nichž bylo zhruba 6500 přeřazeno na méně riziková pracoviště v podzemí; je třeba přeřadit tedy ještě 7250 zbývajících pracovníků a další pracovníky, kteří postupně budou nejvyšší přípustnou expozici naplňovat.

Jednou z příčin, která bráni plněni tohoto úkolu, t.j. převádění horníků s naplněnou expozicí na méně rizikové práce, je vedle nedostatku pracovních míst na méně rizikových pracovištích (která jsou z převážné většiny obsazena pracovníky ohroženými nemocí z povoláni) také to, že není plně dořešena otázka dalšího pracovního uplatněni a hmotného zabezpečeni těchto horníků. Převáděni horníků, kteří překročí nejvyšší přípustnou expozici, je spojeno s výrazným poklesem výdělku, a tím i jejich životní úrovně. Vzhledem k tomu, že jde v zásadě o zdravé pracovníky, nelze jim přiznávat odškodnění jaké náleží při onemocněni nemocemi z povolání, ani částečné invalidní nebo plně invalidní důchody. Jejich převedeni na jinou, méně rizikovou práci je však nezbytně, aby se předešlo škodám na jejich zdraví, které by si vyžádaly vedle sociálních a zdravotních následků další náklady spojené s léčením a odškodňováním nemocí z povolání. Z celospolečenského hlediska je proto žádoucí poskytnout převáděným horníkům zvláštní sociální dávku, která by podstatně snížila rozdíl v příjmu před převedením a po převedení, přispěla tak k urychlení převádění horníků na méně rizikové práce a plnému využití jejich pracovní schopností podle potřeb národního hospodářství.

Vláda ČSSR schválila usnesením ze dne 11. září 1986 č.241 o rozboru zdravotní situace horníků exponovaných pracovišť v podzemí hlubinných dolů a o komplexním řešení jejich pracovních a hygienických podmínek a preventivní zdravotní péče v dalších letech 8. a 9, pětiletky včetně zdrojů finančního kryti v bodě V zásady ke zvýšeni ochrany zdraví a k dalšímu zaopatřeni horníků uvedené v příloze č. 2 usnesení. Součásti těchto zásad jsou i rámcové zásady nové úpravy zvláštního příspěvku horníků. Vláda psi tom vycházela ze skutečnosti, že základní cestou zintenzivnění boje proti vzniku nemoci z povolání u horníků, zejména v raženi a dobývání v hlubinných dolech, musí byt vývoj a urychlené zavádění dalších technických prostředků a realizace opatřeni technologického charakteru při využiti poznatků elektronizace a robotizace s cílem postupného vyčleňování pracovníků z pracovišť se zvýšenou mírou rizika poškození zdraví. Současně je třeba prohloubit léčebné preventivní péči o horníky a nadále zlepšovat jejich pracovní a životni podmínky, např. vybranému okruhu pracovníků v podzemí hlubinných dolů zabezpečit pravidelně se opakující preventivné léčebné pobyty v určených zdravotnických zařízeních nebo regeneračně rekondiční pobyty v zařízeních k tomu určených, zavést zkrácenou pracovní dobu bez sníženi mzdy ze zdravotních důvodů podle 83 odst.4 zákoníku práce od 1. ledna 1989 na 36 hodin týdně u pracovníků mladších 21 roků, postupně snižovat roční objem práce přesčas při dobývacích a razících pracích ve dnech pracovního klidu a vytvářet podmínky pro její úplnou likvidaci a p.

Právní úprava zvláštního příspěvku je v současné době obsažena v § 10 až 11a vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 129/1979 Sb., o pracovním uplatnění a hmotném zabezpečení pracovníků v hornictví trvale nezpůsobilých k dosavadní práci, ve zněni vyhlášek č. 21/1982 Sb. a č. 145/1982 Sb. Zvláštní příspěvek se poskytuje pracovníkům hlubinných dolů, kteří, byli pro ohroženi nemoci z povolání nebo v důsledku prošlé expozice převedení na jinou práci nebo uvolněni do jiné organizace ve výši 80 % rozdílu mezi průměrným čistým výdělkem před převedením nebo uvolněním a průměrným čistým výdělkem dosahovaným na novém pracovišti, nejvýše však 1400 Kčs měsíčně.

Tato konstrukce zvláštního příspěvku v některých směrech nevyhovuje potřebám převádění (uvolňováni) horníků na jinou práci, popř. do jiných organizací, zejména proto, že tak, jak dochází k meziročnímu nárůstu průměrných výdělků, dochází také k postupnému poklesu až ztrátě této dávky, a tím i ke snižování sociálních jistot příjemců zvláštního příspěvku. Kráceni zvláštního příspěvku v závislosti na nově dosahovaném příjmu působí rovněž retardačně při zapojování převáděných (uvolňovaných) pracovníků do rekvalifikačního procesu a jejich dalšího pracovního uplatněni. Přitom tito pracovníci jsou po psychické i fyzické stránce schopni vykonávat jakékoliv jiné zaměstnání a mohou se v plné míře uplatnit i ve vysoce kvalifikovaných povoláních.

Současná právní úprava poskytování zvláštního příspěvku, který je vyplácen národními výbory, nedostatečně působí k ochotě převáděných horníků odejít z rizikového pracoviště zejména tam, kde jde o převedení pro překročeni nejvyšší přípustné expozice (ještě zdravý horník ztrácí zaměstnáni s vysokými výdělky). Převádění proti vůli horníka (ale v souladu s příslušnými předpisy), je v těchto případech pro velký pokles výdělku subjektivně pociťováno jako asociální opatřeni a horníci se snaží i za cenu zvýšeného zdravotního rizika a v rozporu s celospolečenským zájmem setrvat na rizikovém pracovišti s vysokou pravděpodobností ohrožení a onemocnění nemocí z povolání.

Problémem současné úpravy poskytování zvláštního příspěvku podle vyhlášky č. 129/1969 Sb. je i značná administrativní náročnost prací spojených s její realizací jak na straně národních výborů, které jej přiznávají a vyplácejí, tak i hornických, popř. jiných organizací při zjišťování, popř. ověřování dosahovaného výdělku převedeného (uvolněného) horníka.

Navrhovaná úprava přinese některé zásadní změny, které umožní odstranit většinu z uvedených nedostatků a přispějí k urychlení procesu převádění (uvolňování) horníků na méně rizikové práce v podzemí, popř. na povrchu. Především bude zrušena závislost výše zvláštního příspěvku horníků na nově dosahovaném výdělku na novém pracovišti a příspěvek bude poskytován v jednotně stanovených pevných částkách. Přitom se zváží i nejvyšší měsíční částka zvláštního příspěvku z dosavadních 1400 Kčs na 1500 Kčs. Zvláštní příspěvek tak bude představovat zhruba 60 % zmírnění poklesu výdělku při převedení v podzemí a více než 40 % zmírnění tohoto poklesu při převedení na povrch anebo uvolnění do jiné organizace.

Dojde i ke změně plátce zvláštního příspěvku, který budou nadále v zájmu vyšší zainteresovanosti na řešení zdravotní problematiky spojené s prací na rizikových pracovištích vyplácet místo národních výborů hornické organizace. Tím dojde i ke snížení administrativní náročnosti prací spojených s přiznáváním a vyplácením zvláštního příspěvku, a to i s ohledem na podstatné zjednodušení konstrukce této dávky. Provádění navrhované úpravy, včetně převodu zvláštního příspěvku z národních výborů na organizace, si nevyžádá nároky na plán práce.

Vzhledem ke změně charakteru zvláštního příspěvku, který po vyloučení závislosti na příjmu převedeného (uvolněného) horníka dosahovaného na nové práci, získal povahu sociální dávky, bude právní úprava zvláštního příspěvku provedena zákonem Federálního shromážděni. Tím dojde i k posílení právních jistot převáděných (uvolňovaných) horníků. Ze stejných důvodů budou případné spory o zvláštní příspěvek, které by při podstatném zjednodušeni konstrukce této dávky měly byt jen výjimečné, rozhodovat soudy ve dvojinstančním občanskoprávním soudním řízení.

Zvláštní příspěvky horníků jsou v současné době vypláceny národními výbory 2770 příjemcům v celkové výši 39,888 mil. Kčs. Realizace navrhované úpravy předpokládá snížit ročně o tuto částku rozpočet národních výborů ve prospěch plánu nákladů příslušných ústředních orgánů, za 8. pětiletku při předpokládané účinnosti navrhovaného zákona od 1. ledna 1988 celkem o 119,664 mil. Kčs.

I. Propočet dopadu zvláštního příspěvku na jednotlivé resorty ve finančních plánech za období 8. pětiletky v mil. Kčs.

II. Počty nových případů předpokládaných výplat zvláštního příspěvku horníkům