1. Účelem tohoto zákona je upravit způsob
vyhlašování obecně závazných
právních předpisů a jiných
opatření federálních orgánů,
vyhlašování mezinárodních smluv
a stanovit pravidla vydávání Sbírky
zákonů Československé socialistické
republiky /dále jen "Sbírka zákonů"/.
Odůvodnění:
Nová zákonná úprava vyhlašování
obecně závazných právních předpisů
a jiných opatření federálních
orgánů ve Sbírce zákonů vychází
z aktuálního požadavku na zpřehlednění
a zdokonalení právního řádu
a je součástí systémových opatření,
která směřují k odstranění
příčin negativně ovlivňujících
jeho skladbu především pokud jde o nízkou
dostupnost, nepřehlednost, vysoký počet a
nekvalitu resortních obecně závazných
právních předpisů.
Jejím účelem je rovněž vedle
způsobu vyhlašování obecně závazných
právních předpisů a mezinárodních
smluv stanovit, která další opatření
federálních orgánů se vyhlašují
ve Sbírce zákonů a současně
i upravit způsob vyhlašování těchto
opatření.
Za federální orgány se ve smyslu této
zásady považují všechny federální
orgány, event. jejich vedoucí, kteří
na základě příslušných
zmocnění mohou vydávat obecně závazné
právní předpisy /např. ÚRO,
předseda SBČS aj./.
Návrh zásad zákona dále zejména
vymezuje, příp. zpřesňuje některé
základní pojmy související s vyhlašováním
obecně závazných právních předpisů.
2. Obecně závazné právní předpisy
se vyhlašují ve Sbírce zákonů
uveřejněním jejich plného znění
a v případech uvedených v zásadě
č. 4 uveřejněním oznámení
o jejich vydání.
Odůvodnění:
Zásada stanoví, že se za formu vyhlášení
obecně závazných právních předpisů
považuje také uveřejnění oznámení
o jejich vydání ve Sbírce zákonů.
Zohledňuje se tím zejména skutečnost,
že i platnost obecně závazných právních
předpisů, jejichž plné znění
se ve Sbírce zákonů neuveřejňuje,
je nově podmiňována jejích vyhlášením
ve Sbírce zákonů /zásada č.
5/.
Stanovením dvou forem vyhlášení obecně
závazných právních předpisů
se současně vytvářejí předpoklady
pro odlišení obecné závazných
právních předpisů, které se
ve Sbírce zákonů vždy vyhlašují
uveřejněním jejich plného znění,
od těch obecně závazných právních
předpisů, kde postačuje jejich vyhlášení
ve Sbírce zákonů pouze formou uveřejnění
oznámení o jejich vydání. Přitom
se ve smyslu omezujících podmínek uvedených
v zásadě č. 4 dává přednost,
pokud jde o obecně závazné právní
předpisy vydávané federálními
ministerstvy a ostatními federálními ústředními
orgány podle čl. 80 ústavního zákona
o čs. federaci, jejich vyhlášení formou
uveřejnění jejich plného znění.
3. Ve Sbírce zákonů se vyhlašují
uveřejněním plného znění
tyto obecně závazné právní
předpisy: Ústava československé socialistické
republiky, ústavní zákony a zákony
Federálního shromáždění,
zákonná opatření předsednictva
Federálního shromáždění
a nařízení vlády československé
socialistické republiky.
Ve Sbírce zákonů se dále vyhlašují
uveřejněním plného znění
obecně závazné právní předpisy
vydávané federálními ministerstvy
a ostatními federálními ústředními
orgány s výjimkami uvedenými v zásadě
č. 4. Tyto obecně závazné právní
předpisy se označují názvem "vyhláška".
Odůvodnění:
Zásada vymezuje obecně závazné právní
předpisy, které se vyhlašují ve Sbírce
zákonů uveřejněním jejich plného
znění. Vymezením skupiny právních
předpisů, které se společně
s prvními předpisy uvedenými v zásadě
č. 4 považují za obecně závazné,
se zároveň vychází vstříc
potřebě odlišit tyto právní předpisy
od opatření federálních orgánů,
která se rovněž vyhlašují ve Sbírce
zákonů, ale nemají obecnou závaznost.
Pokud jde o zákony, resp. zákonná opatření
předsednictva Federálního shromáždění,
zásada navazuje na ustanovení čl. 45 odst.
3 a čl. 58 odst. 3 ústavního zákona
o čs. federaci, podle něhož k tomu, aby zákon,
resp. zákonné opatření předsednictva
Federálního shromáždění
nabylo platnosti, musí být vyhlášeno
způsobem, který stanoví zákon Federálního
shromáždění. Viz k tomu rovněž
§ 54, odst. 1 jednacího řádu Federálního
shromáždění.
Ani u nařízení vlády ČSSR,
vydávaných podle čl. 79 ústavního
zákona o čs. federaci, se dosavadní způsob
jejich vyhlašování nemění s tím,
že jak u zákonů, resp. zákonných
opatření předsednictva Federálního
shromáždění, tak u nařízení
vlády ČSSR je v souladu s dosavadní praxí
jako jediný možný způsob vyhlášení
stanoveno vyhlášení uveřejněním
jejich plného znění ve Sbírce zákonů.
Nově se zavádí jednotný název
pro obecně závazné právní předpisy
vydávané v souladu s čl. 80 ústavního
zákona o čs. federaci federálními
ministerstvy a ostatními federálními ústředními
orgány, které se ve Sbírce zákonů
vyhlašují uveřejněním jejich
plného znění. Změnu si vyžádala
nutnost sjednotit názvy resortních právních
předpisů tak, aby se již názvem odlišily
obecně závazné právní předpisy
vydávané podle čl. 80 ústavního
zákona o čs. federaci od ostatních opatření
těchto orgánů, které požadavky
čl. 80 ústavního zákona o čs.
federaci nesplňují.
Tento požadavek zabezpečuje tato zásada ve
spojitosti se zásadou č. 4, která stanoví
nový jednotný název pro ty obecně
závazné právní předpisy vydávané
podle čl. 80 ústavního zákona o čs.
federaci, které se ve Sbírce zákonů
vyhlašují pouze formou uveřejnění
oznámení o jejích vydáni.
V dosavadní praxi bylo v některých případech,
zejména u právních předpisů,
jejichž vydání se ve Sbírce zákonů
pouze oznamuje, nutno dovodit, zdali jde o obecně závazný
právní předpis či nikoliv, až
z obsahu těchto právních předpisů,
což způsobovalo aplikační těžkosti.
Obecná závaznost těchto předpisů
a soulad s čl. 80 ústavního zákona
o čs. federaci se, pokud jde o jejich obsah, zkoumá
způsobem stanoveným Legislativními pravidly
vlády ČSSR.
4. Obecně závazné právní předpisy
federálních ministerstev a ostatních federálních
ústředních orgánů, které
se týkají úzkého okruhu socialistických
organizací a předpisy, kterými se upravují
práva a povinnosti úzkého okruhu občanů
v pracovněprávních vztazích a sociálním
zabezpečení, jakož i práva a povinnosti
vyplývající ze služebních poměrů
vojáků v činné službě
a příslušníků ozbrojených
sborů, mohou být ve Sbírce zákonů
vyhlášeny uveřejněním oznámení
o jejich vydání. Tyto obecně závazné
právní předpisy se označují
názvem "výnos".
Výnosem se nesmějí měnit nebo rušit
obecně závazné právní předpisy,
které byly ve Sbírce zákonů vyhlášeny
uveřejněním jejich plného znění.
Oznámení o vydání výnosu musí
obsahovat:
a/ název výnosu a datum jeho vydání,
b/ zmocňovací ustanovení zákona, na
jehož základě se výnos vydává,
c/ stručné vyjádření obsahu
výnosu, včetně informace 0 okruhu adresátů,
kterým je především určen,
d/ údaj o tom, které obecně závazné
právní předpisy se výnosem mění
nebo zrušují,
e/ počátek účinnosti výnosu,
f/ údaj o tom, jak a kdy bylo uveřejněno
plné znění výnosu, se stanovením
orgánů, popř. organizací, u nichž
musí být každému přístupný.
Orgán, který výnos vydal, je povinen zabezpečit,
aby výnos byl ode dne jeho vyhlášení
ve Sbírce zákonů každému přístupný,
a to jak u tohoto orgánu, tak i u orgánů
a organizací, které jsou stanoveny v oznámení
o vydání výnosu.
Alternativa: doplnit o další odstavec:
Orgán, který výnos vydal, je rovněž
povinen zaslat výnos na území československé
socialistické republiky za úhradu každému,
kdo o to požádá.
Odůvodnění:
Zásada stanoví podmínky, za kterých
mohou být obecně závazné právní
předpisy federálních ministerstev a ostatních
federálních ústředních orgánů
vyhlášeny ve Sbírce zákonů pouze
formou uveřejnění oznámení
o jejich vydání. Současně se stanoví
jednotný název takto vyhlašovaných předpisů.
Jde o formu vyhlášení obecně závazných
právních předpisů, která je
zdůvodněna především praktickou
potřebou a hospodárností, ale kterou je jak
z hlediska základní potřeby, tj. seznámení
povinných subjektů s obsahem právních
předpisů, tak i z hlediska posouzení, zda
je nutno upravit vztahy týkající se úzkého
okruhu adresátů obecně závazným
právním předpisem, třeba považovat
za doplňkovou a výjimečnou.
V zájmu zabezpečení obecně uznávaného
požadavku, aby se s obecně závaznými
právními předpisy, které stanoví
práva a povinnosti občanů, mohli občané
řádně seznámit, a odstranění
jejich stále kritizované nedostupnosti a nepřehlednosti,
nebude oproti dosavadní právní úpravě
možné tyto předpisy vyhlásit formou
uveřejnění oznámení o jejich
vydání mimo ty, jimiž se upravují práva
a povinnosti úzkého okruhu občanů
v pracovněprávních vztazích a sociálním
zabezpečení, a práva a povinnosti, které
vyplývají ze služebních poměrů
vojáků v činné službě
a,příslušníků ozbrojených
sborů. Tímto opatřením, které
zejména předpokládá, že obecně
závazné právní předpisy, které
stanoví práva a povinnosti občanů,
i když se jedná pouze o úzký okruh adresátů,
budou ve Sbírce zákonů napříště
vyhlašovány v plném znění, se
současně vytváří účinný
regulativ pro snížení počtu obecně
závazných právních předpisů,
které se ve Sbírce zákonů vyhlašují
pouze formou uveřejnění oznámení
o jejich vydání.
Pro zvýšení přehlednosti právního
řádu je žádoucí zabezpečit
již na podkladě zákonné úpravy,
aby obecně závazné právní předpisy
vyhlášené ve Sbírce zákonů
uveřejněním jejich plného znění
nebyly měněny nebo rušeny předpisy,
jejichž vydání bylo ve Sbírce zákonů
pouze oznámeno.
V zájmu zpřístupnění výnosu,
který byl vyhlášen pouze formou uveřejnění
oznámení o jeho vydání, pro všechny
subjekty, které o to požádají, se jako
důležitý předpoklad právních
jistot a dodržování socialistické zákonnosti
stanoví povinnost federálních ministerstev
a ostatních federálních ústředních
orgánů zabezpečit, aby výnos byl mimo
orgán, který jej vydal, přístupný
každému, kdo o něj požádá,
i u orgánů a organizací, které jsou
uvedeny v oznámení o vydání výnosu.
Místem, kde by měl být tento resortní
právní předpis především
přístupný, bude zpravidla právní
útvar příslušného federálního
ústředního orgánu a právní
útvary orgánů a organizací stanovených
v oznámení.
Alternativně se navrhuje opatření, kterým
se zavádí nová povinnost orgánu, který
výnos vydal, zaslat jej na území ČSSR
každému, kdo o to požádá.
Tato alternativa je spojena s určitou novou činností
spočívající v jeho odeslání
žadateli na dobírku za cenu, kterou stanoví
cenový výměr, popř. jeho rozmnožení.
Povaze věci přitom odpovídá, aby případný
zájemce o individuální zaslání
výnosu plně uhradil s tím spojené
náklady. Požadavek úhrady veškerých
nákladů spojených s individuálním
zasláním předpisu by však měl
současné motivovat k tomu, aby nedocházelo
k jeho neodůvodněnému vyžadování.
Předpokládá se rovněž, že
tato povinnost povede ústřední orgány
k tomu, aby při přípravě předpisu
vždy odpovědně zvažoval okruh subjektů,
kterých se bude předpis týkat a formu výnosu
zvolil jen tehdy, budou-li pro její použití
splněny stanovené podmínky.
V současném období se doporučuje pracovat
s oběma možnostmi a definitivně o nich rozhodnout
až při projednávání paragrafovaného
znění, kdy již budou v potřebných
podrobnostech dopracovány zásady přestavby
hospodářského mechanismu.
V souladu s požadavky na rozšíření
a zpřístupnění informací o
vydávaných výnosech i jejich obsahu je náležitostí
uveřejněného oznámení ve Sbírce
zákonů rovněž informace o zkladním
okruhu adresátů, jimž jsou určeny, a
uvedení zmocňovacího ustanovení zákona,
na jehož základě byl výnos vydán.
V duchu navrhovaných opatřeni se do zásady
promítá základní požadavek, který
se doposud dovozoval pouze z povahy věci, aby plné
znění právního předpisu bylo
přede dnem jeho vyhlášení ve Sbírce
zákonů již adresátům k dispozici,
tj. zveřejněno v příslušném
publikačním prostředku. Jen tímto
způsobem lze reálně zabezpečit, aby
se s předpisem mohly orgány, organizace a občané
včas seznámit a podle něj postupovat. Zásada
přitom respektuje v dosavadní praxi vžitý
způsob publikace ve Sbírce zákonů
doposud pouze registrovaných právních předpisů
/tj. zpravidla v resortních publikačních
prostředcích/, ale nebrání použití
ani jiných povaze předpisu odpovídajících
forem zveřejnění, například
v ústředních věstnících
ČSR a SSR, ve věstnících vlád
pro národní výbory, zveřejnění
v odborném tisku, formou odborné publikace nebo
v jiné vhodné formě.
Počítá se dále s tím, že
kvalita a účelnost vydávaných výnosů,
včetně splnění podmínek stanovených
tímto zákonem, bude předmětem posouzení
stálých pracovních komisí Legislativní
rady vlády ČSSR.
5. Vyhlášení obecně závazných
právních předpisů, uvedených
v zásadách č. 3 a 4, ve Sbírce zákonů
je podmínkou nabytí jejich platnosti.
Odůvodnění:
Ústavní zákon o čs. federaci stanoví
vyhlášení v čl. 45 odst. 3 a v čl.
58 odst. 3 jako podmínku platnosti pouze u zákonů
a zákonných opatření předsednictva
Federálního shromáždění.
U nařízení vlády a vyhlášek
federálních ministerstev a ostatních federálních
ústředních orgánů byla tato
podmínka posuzována pouze per analogiam a v tom
smyslu je také vyjádřena v Legislativních
pravidlech vlády ČSSR.
Navrhovaná zásada tedy odstraňuje jak rozdílný
vztah vyhlášení a platnosti u jednotlivých
obecně závazných právních předpisů,
tak i skutečnost, že podmínka, za které
nabývají některé obecně závazné
právní předpisy platnosti jejich vyhlášením
ve Sbírce zákonů, nebyla doposud upravena
zákonem.
6. Federální ministerstva a ostatní federální
ústřední orgány mohou pro označování
svých obecně závazných právních
předpisů používat pouze názvy
"vyhláška" nebo "výnos";
pro označování svých jiných
opatření nemohou orgány československé
socialistické republiky a organizace jimi řízené
tyto názvy používat.
Odůvodnění:
Tato zásada má zabezpečit, aby federální
ministerstva a ostatní federální ústřední
orgány nepoužívaly pro označení
svých obecně závazných právních
předpisů jiné názvy než vyhlášky
a výnosy a aby uvedené názvy nebyly používány
pro označování jiných opatření.
7. Ve Sbírce zákonů se vyhlašují
i mezinárodní smlouvy, jimiž je československá
socialistická republika vázána, a to uveřejněním
sdělení federálního ministerstva zahraničních
věcí o jejich podpisu, ratifikaci, přijetí
nebo přístupu k nim:
a/ jsou-li ratifikovány prezidentem československé
socialistické republiky,
b/ rozhodla-li o tom vláda československé
socialistické republiky,
c/ rozhodl-li o tom příslušný člen
vlády československé socialistické
republiky v dohodě s ministrem zahraničních
věcí československé socialistické
republiky.
K tomuto sdělení se současně připojuje
plné znění mezinárodních smluv,
jde-li o smlouvy ratifikované prezidentem československé
socialistické republiky; u ostatních mezinárodních
smluv se jejich plné znění připojuje
pouze tehdy, rozhodla-li o tom vláda československé
socialistické republiky nebo její příslušný
člen v dohodě s ministrem zahraničních
věcí československé socialistické
republiky.
Uveřejněním sdělení federálního
ministerstva zahraničních věcí se
vyhlašuje také vypovězení mezinárodních
smluv, popř. jiné skutečnosti týkající
se mezinárodních smluv.
Odůvodnění:
Na rozdíl od dosavadní právní úpravy
se nahrazuje vyhláška ministra zahraničních
věcí ČSSR formou sdělení federálního
ministerstva zahraničních věcí v oblasti
mezinárodních smluv. K uvedené úpravě
dochází zejména proto, že termín
"vyhláška" se nadále důsledně
používá pouze pro označení obecně
závazných právních předpisů
vydaných federálními ministerstvy a ostatními
federálními ústředními orgány
/zásady č. 3 a 6/.
V zájmu účelného postupu se v této
zásadě nově řeší i způsob
informování veřejnosti o mezinárodních
smlouvách. Ve Sbírce zákonů se jako
forma vyhlášení mezinárodních
smluv vždy uveřejňuje sdělení
federálního ministerstva zahraničních
věcí týkající se smluv ratifikovaných
prezidentem ČSSR, přičemž se zároveň
s tímto sdělením uveřejňuje
i plné znění těchto mezinárodních
smluv. V ostatních případech se sdělení
federálního ministerstva zahraničních
věcí uveřejňuje pouze tehdy, rozhodla-li
o tom vláda ČSSR nebo její příslušný
člen po dohodě s ministrem zahraničních
věcí ČSSR. Současně se rozhodne
o tom, zda se vedle sdělení uveřejní
i mezinárodní smlouva.
8. Ve Sbírce zákonů se dále vyhlašuji
uveřejněním plného znění
nebo uveřejněním oznámení o
vydání:
a/ opatření prezidenta československé
socialistické republiky, Federálního shromáždění,
předsednictva Federálního shromáždění
nebo vlády Československé socialistické
republiky, jestliže o tom rozhodnou,
b/ opatření federálních ministerstev
a ostatních federálních ústředních
orgánů, stanoví-li tak zákon Federálního
shromáždění.
Odůvodnění:
Oproti dosavadní právní úpravě
se důsledně odděluje režim vyhlašování
tzv. jiných opatření federálních
ústředních orgánů od vyhlašování
obecně závazných právních předpisů.
Opatřeními uvedenými pod písm. a/
se rozumí rozhodnutí prezidenta ČSSR /např.
o sjednávání mezinárodních
smluv, o amnestii aj./, usnesení Federálního
shromážděni a jeho předsednictva a usnesení
vlády ČSSR s tím, že tyto orgány
zároveň rozhodnou o jejich vyhlášení
formou uveřejnění plného znění
nebo formou uveřejnění oznámení
o jejich vydání.
Vyhlášení jiných opatření
federálních ministerstev a ostatních federálních
ústředních orgánů než
vyhlášek nebo výnosů je na rozdíl
od platného právního stavu zpřísněno
a vázáno pouze na případy, kdy to
stanoví zákon. Za takové opatření
lze v dosavadní praxi považovat například
oznámení ministerstev vnitra ČSR a SSR o
změnách v seznamech krajů, okresů
a obcí vyhlašovaná ve Sbírce zákonů
na základě § 17 zákona č. 36/1960
Sb., o územním členění státu.
Má se tím zabránit tomu, aby ve Sbírce
zákonů nebyla zbytečně vyhlašována
opatření, která nemají obecnou závaznost.
9. Pokud není v obecně závazných právních
předpisech, uvedených v zásadách č.
3 a 4, stanoveno jinak, nabývají účinnosti
patnáctým dnem po jejich vyhlášení.
Stanovit počátek účinnosti dnem vyhlášení
je možno pouze u těch obecně závazných
právních předpisů, jejichž provedení
nesnese odkladu.
Odůvodněni:
Zásada navazuje na zásadu č. 5, podle níž
se obecně závazný právní předpis
stává platným teprve vyhlášením
ve Sbírce zákonů /tzv. kreační
účinek publikace ve Sbírce zákonů/
a stanoví způsob určení dne, kdy platné
právní předpisy nabývají účinnosti.
Zpřísňuje se režim stanovení
data počátku účinnosti v tom smyslu,
že se výrazně omezuje možnost stanovit
tento termín dnem vyhlášení. V legisvakanční
lhůtě, tj. časovém intervalu mezi
platností a dnem počátku účinnosti
právního předpisu, lze totiž spatřovat
jednu ze záruk socialistické zákonnosti,
nebo přiměřená legisvakanční
lhůta je základním předpokladem seznámení
se s právními předpisy.
Z hlediska dodržování potřebné
legisvakance je proto žádoucí stanovit den
počátku účinnosti obecně závazných
právních předpisů na pozdější
datum než je den jejich vyhlášení. Zpravidla
to bude patnáctý den po tomto datu. Této
lhůtě také odpovídá v praxi
osvědčený mechanismus obsažený
v první větě navrhované zásady,
který automaticky nastupuje v případech,
kdy ve vydaném právním předpisu není
den počátku jeho účinnosti stanoven.
S přihlédnutím k významu legisvakanční
lhůty se dále zakotvuje zákonná podmínka,
že stanovení dne počátku účinnosti
obecně závazného právního předpisu
dnem jeho vyhlášení je možno pouze výjimečně,
v případech, kdy je žádoucí,
aby předpis nabyl účinnosti co nejdříve
/např. úpravy důchodového zabezpečení
apod./.
10. Stanoví-li tak zákon české národní
rady nebo zákon Slovenské národní
rady, vyhlašují se ve Sbírce zákonů
obecně závazné právní předpisy
a jiná opatření orgánů republik.
Odůvodnění:
Navrhovaná právní úprava vychází
z řešení, které umožňuje
ponechat Sbírku zákonů jako společný
publikační prostředek jak pro vyhlašováni
federálních, tak i republikových právních
předpisů.
Přihlíží se zejména k tomu, že
v praxi řada republikových zákonů
navazuje na federální zákony a tvoří
s nimi jednotný celek, a že jsou k zákonům
Federálního shromáždění
vydávány prováděcí předpisy
jak vládami ČSR a SSR, tak i orgány státní
správy obou republik. Zároveň se umožňuje,
aby obdobně jako u federálních orgánů
mohla být vyhlašována i jiná opatření
orgánů republik.
11. Sbírka zákonů vychází ve
vydání českém a ve vydání
slovenském. Obě vydáni vycházejí
současně.
Obecně závazné právní předpisy
a oznámení o jejich vydáni uvedené
v zásadách č. 3 a 4, jakož i sdělení
a opatření uvedená v zásadách
č. 7 a 8 a mezinárodní smlouvy, se v českém
vydáni vyhlašují v českém jazyce
a ve slovenském vydání ve slovenském
jazyce a mají stejnou platnost.
Odůvodnění:
Zásada rozvádí ústavní princip
rovnoprávného užívání
českého a slovenského jazyka při vyhlašováni
obecně závazných právních předpisů
a jiných opatřeni ve Sbírce zákonů.
Vytvářejí se právní předpoklady
pro to, aby informovanost všech organizací i občanů
na celém území ČSSR o platných
právních předpisech a jiných důležitých
opatřeních byla zajišťována v jediném
publikačním prostředku, a to přímo
v jazyce každého národa.
12. Sbírka zákonů se vydává
v postupně číslovaných částkách,
které jsou podle potřeby rozděleny na část
obsahující vy hlášené obecně
závazné právní předpisy a sdělení
uvedená v zásadě č. 7 a na část
obsahující opatření uvedená
v zásadě č. 8.
Vláda může nařízením upravit
uspořádání Sbírky zákonů
odlišně.
V částkách se uvádí den, kdy
byly vydány. Tento den se považuje za den vyhlášení
obecně závazných právních předpisů,
které jsou v částce obsaženy.
Vyhlášené obecně závazné
právní předpisy a sdělení uvedená
v zásadě č. 7 se v částkách
Sbírky zákonů opatřují pořadovými
čísly. Tato číselná řada,
jakož i číselná řada jednotlivých
částek Sbírky zákonů se uzavírá
koncem každého kalendářního roku.
Zkratka Sbírky zákonů je "Sb.".
Tiskové chyby se ve Sbírce zákonů
opravují redakčním sdělením.
Odůvodnění:
Věcný posun oproti platné úpravě
spočívá v tom, že se na rozdíl
od dosavadní praxe vydávání Sbírky
zákonů ruší její samostatná
část, obsahující oznámení
o vydání obecně závazných právních
předpisů, takže se všechny obecně
závazné právní předpisy, které
jsou v ní obsaženy, budou číslovat pořadovými
čísly.
Vychází se z požadavku, aby každý
mohl již ze základního textu Sbírky
zákonů, který je pořadově číslován,
zjistit, zda a jaký obecně závazný
právní předpis byl na dotčeném
úseku vydán, od kdy nabyl účinnosti,
které předpisy zrušil, jak a kdy byl uveřejněn,
kde lze do něho nahlédnout, resp. další
informace.
Nový režim tím, že zpřehledňuje
a rozšiřuje základní informace veřejnosti
o vydaných výnosech ve Sbírce zákonů,
by měl také napomoci tomu, aby bylo již v době
jejich přípravy důsledně zvažováno,
zda je vůbec nutno určitý úsek upravit
formou obecně závazného právního
předpisu.
Zároveň se i do obsahu Sbírky zákonů
promítá požadavek důsledného
oddělení režimu vyhlašování
obecně závazných právních předpisů
a mezinárodních smluv od vyhlašováni
jiných opatřeni tím, že se zřizuje
samostatná část Sbírky zákonů,
v niž se uveřejňuje plné znění
nebo oznamuje vydání opatření podle
zásady č. 8, která nemají charakter
obecně závazného právního předpisu.
Tato část Sbírky zákonů není
opatřována pořadovými čísly.
Zmocněním vlády ČSSR k odlišné
úpravě uspořádání Sbírky
zákonů je řešena otázka případné
potřeby, kterou by si vynutil nově zaváděný
režim vyhlašování obecně závazných
právních předpisů vydávaných
federálními ústředními orgány
nebo změny právního řádu související
s přestavbou hospodářského mechanismu.
13. Vydávání Sbírky zákonů
zabezpečuje ústřední orgán,
který určí vláda Československé
socialistické republiky.
Odůvodnění:
V rámci zmocnění vlády ČSSR
je vytvářen prostor pro operativní určení
orgánu, který bude podle aktuálních
potřeb a podmínek zabezpečovat základní
materiální předpoklady pro vydávání
Sbírky zákonů, což přispěje
k informovanosti veřejnosti o platných obecně
závazných právních předpisech
a jiných opatřeních v centrálním
publikačním prostředku.
14. Příslušné národní
výbory zajistí, aby u nich byla každému
přístupna Sbírka zákonů.
Odůvodnění:
Počítá se se zachováním dosavadního
stavu, kdy Sbírka zákonů má být
každému přístupna u příslušného
národního výboru s tím, že určení
příslušného národního
výboru budou obsahovat zákony národních
rad.
V zájmu usnadnění orientace ve Sbírce
zákonů, zejména občanů, se
rovněž před pokládá, že
jako vhodná pomůcka bude na národních
výborech, které budou zajišťovat přístupnost
Sbírky zákonů, k dispozici "přehled
platných právních předpisů",
který zpracovávají ministerstva spravedlnosti
obou republik.
15. Obecně závazné právní předpisy
a jiná opatření v působnosti federace,
jejichž vydání bylo oznámeno ve Sbírce
zákonů do 31. prosince 1968, pozbývají
platnosti.
Toto ustanovení se nevztahuje na obecně závazné
právní předpisy, které budou uvedeny
v příloze tohoto zákona.
Odůvodnění:
Ustanovení této zásady je motivováno
snahou očistit právní řád od
jíž zastaralých a překonaných
právních předpisů, příp.
jiných opatření, která byla ve Sbírce
zákonů registrována do 31. prosince 1968.
Seznam těchto předpisů z uvedeného
období, které by měly zabezpečovat
právní regulaci i nadále, bude stanoven při
přípravě paragrafovaného znění
a bude uveden v příloze zákona. Počítá
se s tím, že při její přípravě
se bude vycházet z výsledků analýz
účinnosti právních předpisů
provedených jednotlivými federálními
resorty; na základě jejich údajů půjde
o zachování asi 50 předpisů.
Pokud jde o v úvahu přicházející
depuraci již zastaralých nebo překonaných
obecně závazných právních předpisů
federálních ministerstev a ostatních federálních
ústředních orgánů, jejichž
vydání bylo ve Sbírce zákonů
oznámeno od 1. ledna 1969 do nabytí účinnosti
tohoto zákona, vychází předložený
návrh zásad zákona z toho, že posouzení
jejich nezbytnosti a snížení jejich počtu
je v současné době předmětem
plnění úkolu, který federálním
ministerstvům a ostatním federálním
ústředním orgánům vyplývá
z usnesení vlády ČSSR č. 331 z 5.
prosince 1985.
16. Zrušuje se zákonné opatření
předsednictva Národního shromáždění
č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů
a jiných právních předpisů
ve znění zákona č. 164/1968 Sb.
Tento zákon nabude účinnosti dnem...
Odůvodnění:
Tímto zákonem se nahrazují dosavadní
zákonné předpisy, které upravují
vyhlašování právních předpisů
a jiných opatření ve Sbírce zákonů
s tím, že pokud jde o zákony upravující
vyhlašování republikových předpisů
a jiných opatření, počítá
se s jejich nahrazením republikovými zákony.
S nabytím účinnosti tohoto zákona
se počítá v termínu, který
bude v souladu s účinností souběžně
připravovaných zákonů národních
rad o vyhlašování obecně závazných
právních předpisů a jiných
opatření orgánů republik ve Sbírce
zákonů.
Působení socialistického právního
řádu v ČSSR jako jednoho ze základních
nástrojů realizace politiky KSČ i možnosti
jeho dalšího zdokonalování jsou v dané
etapě jeho vývoje výrazně ovlivněny
skladbou právních předpisů, které
právní řád tvoří, i
jejich celkovým počtem.
Poměrně vysoký počet platných
právních předpisů i jejich dílčích
změn přináší z hlediska reálného
působení právního řádu
na společenské vztahy určité obtíže.
Tento stav se projevuje i v ekonomice, kde rostoucí počet
zejména podzákonných právních
předpisů a stále složitější
právní regulace zatěžují práci
státního i hospodářského aparátu
a jsou odrazem přeceňování významu
právních předpisů v procesu řízení
ekonomiky i života společnosti vůbec.
Nepřehlednost právních předpisů
nižší právní síly také
v praxi vede k neujasněnosti jejich výkladu a ke
snižování účinnosti práva
i ve vztahu k občanům, nebo ztěžuje
každému občanovi možnost orientovat se
v platném právním řádu.
Dokumenty XVII. sjezdu KSČ vyzvedly v souvislosti s požadavky
na uplatňování účinných
metod řízení a odstraňování
všech byrokratických bariér nutnost omezováni
různých předpisů a směrnic,
"z nichž mnohé nepomáhají ani výrobě
ani společnosti a mnohé z nich naopak věci
i život zbytečně komplikují".
Přesto, že tato kritika směřuje především
proti inflaci řídících aktů
v hospodářské sféře, které
nemají obecnou závaznost, vztahuje se i na některé
obecně závažné právní
předpisy.
Vláda ČSSR i vlády obou republik a jejich
legislativní rady se touto situací v návaznosti
na řešení aktuálních otázek
zdokonalování právního řádu
několikrát zabývaly. Vláda ČSSR
tak naposledy učinila v souvislosti s projednáváním
průběžné zprávy o poznatcích
z prověrky resortních obecně závazných
hospodářských právních předpisů
v prosinci 1985.
Analýzy, které předcházely této
zprávě, ukázaly, že náš
první řád tvoří kolem 1 700
předpisů z období před federací.
Z tohoto počtu je asi 700 právních předpisů
registrovaných ve Sbírce zákonů od
1. ledna 1960, tedy od doby, kdy byla registrace zavedena, do
31. prosince 1968. [V tomto počtu jsou zahrnuty předpisy,
které po vydání ústavního zákona
o čs. federaci regulují oblasti náležející
federaci i republikám.]
Z období po federativním uspořádání
platí kolem 2 450 právních předpisů
vydaných na úrovni federace. Z toho je více
než 2 100 předpisů vydaných federálními
ministerstvy a ostatními ústředními
orgány. Jejich podíl dále narůstá.
V letech 1981 - 1986 bylo v ČSSR vydáno přes
1 000 právních předpisů, z toho je
více než 85 % resortních právních
předpisů.
Resortní normotvorba tedy tvoří převažující
většinu všech obecné závazných
právních předpisů. Vzhledem k tomuto
převažujícímu podílu v celkové
skladbě právního řádu lze mít
za to, že ovlivňuje jeho úroveň výrazněji
než se předpokládalo, a je jí třeba
věnovat přednostní pozornost. Signalizována
byla zejména potřeba znovu v širších
souvislostech posoudit otázky racionalizace postupů
při tvorbě těchto předpisů
a hlediska, která je nutno přitom respektovat. Proto
byla jako součást první etapy systémových
opatření zpracována a usnesením vlády
ČSSR č. 331 ze dne 5. prosince 1985 schválena
nová legislativní pravidla, která především
prohloubila, zmodernizovala a zpřísnila ustanovení
o resortní normotvorbě.
Legislativní pravidla mj. požadují, aby se
vydáni resortních prováděcích
předpisů omezilo na nezbytně nutné
případy. Zároveň byl založen
nový systém projednávání a
posuzování resortních obecně závazných
právních předpisů v komisích
Legislativní rady vlády ČSSR, který
kromě posouzení kvality navrhovaného právního
předpisu neopomíjí ani posouzeni nezbytnosti
jeho vydání.
Aby tato opatření mohla napomoci do budoucna formovat
právní řád, je nezbytné, aby
byla doplněna opatřeními v dalších
oblastech, především a na prvém místě
v oblastí publikace právních předpisů.
Vyhlašování zákonů, ostatních
právních předpisů, vyhlašování
mezinárodních smluv a jiných opatření
nejvyšších státních orgánů
ČSSR a dalších federálních ústředních
orgánů je v současné době upraveno
zák. opatřením č. 4/1962 Sb., ve znění
zák. č. 164/1968 Sb. V návaznosti na tuto
právní úpravu publikace federálních
právních předpisů stanoví způsob
vyhlašování republikových zákonů
a jiných opatřeni orgánů republik
zákony národních rad /zák. SNR č.
205/1968 Sb. a zk. ČNR č. 3/1969 Sb./.
Podle dosavadní úpravy se ve Sbírce zákonů
ČSSR publikují jak obecně závazné
právní předpisy, tak i jiná důležitá
opatření federálních orgánů,
která nemají obecně závazný
charakter. Přitom u řady publikovaných, zejména
resortních právních předpisů
nelze z jejich názvu ani ze systematického uspořádání
Sbírky zákonů zjistit, zda mají obecnou
závaznost či nikoliv a tuto pro realizaci práv
a povinností adresátů právních
předpisů zásadní skutečnost
je nutno dovozovat až na základě posouzení
obsahu právního předpisu.
Uvedená situace nepochybně ztěžuje aplikaci
právních předpisů a brání
orientaci těch, jimž jsou určeny.
Vyhlášení jako podmínka platnosti je
doposud stanoveno pouze u zákonů a zákonných
opatření. U ostatních obecně závazných
právních předpisů tato výslovné
zákonné ustanovení zatím chybí
a dovozuje se pouze z povahy věci.
Podle platné právní úpravy je třeba
vyhlášky ministerstev a jiných federálních
středních orgánů, jejichž zněni
není účelné ve sbírce vyhlásit,
zejména pro omezený okruh organizací nebo
osob, na které se vztahují, ve Sbírce zákonů
oznámit. Jelikož mechanismus, který by žádoucím
směrem ovlivňoval výběr obecně
závazných právních předpisů,
jejichž vydání se ve Sbírce zákonů
pouze oznamuje, zákonné opatření z
roku 1962 neobsahuje, umožňuje dikce platného
předpisu těmto orgánům, aby samy posoudily
co je účelné, resp. není účelné
ve Sbírce zákonů vyhlásit. Tato účelnost
se často posuzuje z hlediska potřeb, které
nejsou vždy totožné s celospolečenskými
potřebami.
Za více než 20 let od vydání platného
předpisu došlo k řadě nežádoucích
posunů při aplikaci tohoto ustanovení, které
negativně ovlivňují dostupnost a v důsledku
toho i kvalitu resortních obecně závazných
právních předpisů.
Analýzy ukazují především viditelný
posun v počtech resortních obecně závazných
právních předpisů ve prospěch
těch resortních předpisů, které
se vyhlašují pouze formou oznámení o
jejich vydání. Jejich počet činí
ke dni 31. prosince 1986 celkem 2 511. Přitom jen v období
let 1981 - 1986 bylo vydáno 765 těchto právních
předpisů, tj. více než 80 % z počtu
všech resortních právních předpisů
vydaných v tomto období.
V posunu právního řádu do oblastí
předpisů, jejichž vydání se ve
Sbírce zákonů pouze oznamuje, lze spatřovat
nejslabší místo normotvorby a publikace.
Provedené rozbory potvrzují, že právě
tyto předpisy vykazují nejzávažnější
nedostatky spočívající zejména
v tom, že
- jako obecně závazné právní
předpisy jsou touto formou vyhlašována opatření,
která nemají obecně závazný
charakter, např. různé metodické pokyny,
kalkulační vzorce, řídící
akty apod.;
- jsou v nich upravovány vztahy, které nejsou způsobilé
být předmětem právní úpravy;
- vycházejí poměrně brzy z evidence
orgánů, které je vydaly a tím spíše
z evidence podřízených orgánů
a organizací;
- v některých případech se staly převládající
formou řízení.
Uvedené poznatky svědčí zároveň
o tom, že ve vydáváni těchto předpisů
se odrážejí obecné nedostatky řízení
jako je nerespektování působnosti a odpovědnosti
nižších orgánů ze strany nadřízených
orgánů, ba často i "řízení"
v malichernostech. V jejich vydání spatřují
vyšší orgány mnohdy nejschůdnější
prostředek jak zajistit splnění určitých
úkolů a nahrazuji jimi nedostatky ve své
organizátorské a řídící
činnosti.
Nutno mít dále na zřeteli, že jde o
závažný ústavně politický
problém související s právními
jistotami občanů a organizací. Forma vyhlášení
obecně závazného právního předpisu
pouze uveřejněním oznámení
o jeho vydání ve Sbírce zákonů
nezabezpečuje plně informaci všech adresátů
o pravidlech chování v něm obsažených,
což ve sporných případech může
vyvolávat nežádoucí reakce a postupně
narušovat uvědomělé chápání
práva i jeho společenskou funkci.
Tyto základní důvody spolu s potřebou
dílčích změn jednotlivých ustanovení
platného právního předpisu vedly k
závěru, že výrazný posun ve směru
žádoucího zlepšení skladby právních
předpisů a zpřehlednění jejich
publikace může v návaznosti na přijatá
opatření vlády ČSSR i vlád
republik přinést pouze zákonná úprava,
která zejména:
- stanoví vyhlášení ve Sbírce
zákonů jako podmínku platnosti pro všechny
obecně závazné právní předpisy;
- vytvoří účinné omezující
regulativy pro vydávání resortních
obecně závazných právních předpisů,
které se ve Sbírce zákonů vyhlašují
pouze formou uveřejnění oznámení
o jejich vydán;
- zruší zastaralé a praxi jíž nevyhovující
resortní právní předpisy;
- zjednoduší informaci veřejností o
tom, které předpisy vyhlašované ve Sbírce
zákonů mají obecně závazný
charakter;
- zpřehlední v rámci základního
textu Sbírky zákonů nejdůležitější
informace i o těch obecně závazných
právních předpisech, jejichž vydání
se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje;
- vytvoří prostor pro operativní řešení
společenským potřebám odpovídajícího
zpřístupnění resortních obecně
závazných právních předpisů,
jejichž text není zveřejňován
ve Sbírce zákonů;
- zakotví právní předpoklady pro odstranění
kritizované nedostupnosti právních předpisů,
které stanoví práva a povinnosti občanů;
- sjednotí a zjednoduší režim vyhlašování
mezinárodních smluv.
Nová právní úprava se opírá
o čl. 45 odst. 3 ústavního zákona
o československé federaci, který předpokládá
zákonnou úpravu způsobu vyhlašování
zákonů Federálního shromáždění.
V souladu s tím navrhovaný zákon upravuje
vyhlašování nařízeni vlády
ČSSR, obecně závazných právních
předpisů vydaných ústředními
orgány federace, jakož i dalších aktů
vydaných orgány federace, a mezinárodních
smluv. Čl. 111 odst. 3 ústavního zákona
o čs. federaci předpokládá vzhledem
k zákonodárné pravomoci obou republik samostatnou
zákonnou úpravu způsobu vyhlašování
také u zákonů národních rad.
Počítá se proto s tím, že obdobná
opatření v oblasti vyhlašování
obecně závazných právních předpisů
a jiných opatření ve Sbírce zákonů
budou přijata i v rámci obou republik.
Navržené zásady zákona vycházejí
z osvědčených forem publikace právních
předpisů, mezinárodních smluv a jiných
opatření, především zachovávání
jednotného publikačního instrumentu pro oficiální
uveřejnění všech obecně závazných
právních norem - Sbírky zákonů.
Proto se rovněž předpokládá,
že národní rady v rámci vlastních
publikačních zákonů,potvrdí
Sbírku zákonů jako jediný publikační
nástroj i pro vyhlašování právních
předpisů a jiných opatření
orgánů republik.
V souladu s principem socialistické zákonnosti navrhovaná
úprava dále vychází z ústavní
zásady, že vyhlášení zákona
je obligatorní podmínkou jeho platnosti a uplatňuje
ji na všechny vyjmenované a ve Sbírce zákonů
obligatorně publikované obecně závazné
právní předpisy. To znamená, že
tyto právní předpisy bez jejich řádné
oficiální publikace nejsou platnými předpisy.
Záměr zjednodušit informace a odstranit pochybnosti
o tom, zda některé právní předpisy
mají obecnou závaznost či nikoliv, je zabezpečován
především tím, že se stanoví
způsob vyhlášení obecně závazných
právních předpisů a současně
se tento režim jejich vyhlášení odděluje
od vyhlášení tzv. "jiných opatření"
ve Sbírce zákonů. Nově se zavádějí
jednotné názvy "vyhláška"
a "výnos" pro obecně závazné
právní předpisy vydávané v
souladu s čl. 80 ústavního zákona
o čs. federaci federálními ministerstvy a
ostatními federálními ústředními
orgány. Současně podle nové úpravy
nebude možné tyto názvy použít
pro označení jiných opatření.
Regulace vydávání resortních obecně
závazných právních předpisů
je zajišťována zejména zpřísněním
podmínek pro vyhlašování resortních
obecně závazných právních předpisů
uskutečňované pouze formou uveřejnění
oznámení o jejich vydání ve Sbírce
zákonů.
Zpřísnění spočívá
především v tom, že se omezuje možnost
tímto způsobem vyhlásit obecně závazné
právní předpisy pouze na ty předpisy,
které se týkají úzkého okruhu
socialistických organizací anebo jimiž se upravují
práva a povinnosti úzkého okruhu občanů
v pracovněprávních vztazích a sociálním
zabezpečení a práva a povinnosti vyplývající
ze služebních poměrů vojáků
v činné službě a příslušníků
ozbrojených sborů.
Toto opatřeni, které předpokládá,
že se všechny ostatní obecně závazné
právní předpisy, které stanoví
práva a povinnosti občanů a jiných
organizací než socialistických, budou publikovat
ve Sbírce zákonů v plném znění,
zároveň směřuje k odstranění
stále více kritizované nedostupnosti a nepřehlednosti
těchto předpisů a vytváří
odpovídající podmínky pro to, aby
se s nimi občané a jiné organizace než
socialistické mohly řádně seznámit.
Zlepšení přístupnosti předpisů,
jejichž text nebude uveřejňován ve Sbírce
zákonů, sleduje opatření, jímž
se stanoví povinnost orgánu, který takový
předpis vydal, aby zabezpečil jeho přístupnost
každému, kdo o to požádá jak u
sebe " tak i u orgánů, které jsou uvedeny
v oznámení o jeho vydání ve Sbírce
zákonů. V zájmu odstranění
nedostatků, které se v praxi při zabezpečování
uvedeného požadavku vyskytují, je alternativně
navrhováno stanovení povinnosti federálního
ústředního orgánu, který předpis
vydal, zaslat jej na území československé
socialistické republiky za úhradu každému,
kdo o to požádá. Tato opatření
rovněž motivují federální ústřední
orgány k tomu, aby již před vydáním
těchto předpisů důsledně zvažovaly,
zda jsou skutečně splněny zákonné
podmínky, za kterých je lze vyhlásit pouze
formou uveřejnění oznámení
o jejich vydání.
Režim obecně závazných právních
předpisů, jejichž vydání je ve
Sbírce zákonů pouze oznamováno, se
v souladu s obecně uznávanými požadavky
na kvalitu právního řádu zpřísňuje
také v tom smyslu, že je třeba jejich plné
znění zveřejnit v příslušném
publikačním prostředku před dnem jejich
vyhlášení ve Sbírce zákonů.
Příslušným publikačním
prostředkem se zde rozumí veřejně
přístupný publikační prostředek
odpovídající co do rozsahu zveřejnění
povaze předpisu /např. i Hospodářské
noviny, odborné časopisy apod./, přičemž
je respektována dosavadní vžitá praxe,
kdy tyto předpisy jsou publikovány především
v resortních věstnících.
Zlepšení informovanosti veřejnosti o vydaných
obecně závazných právních předpisech,
které se ve Sbírce zákonů vyhlašují
pouze formou oznámení o jejich vydání,
sleduje navrhovaná úprava tak, aby již z jejího
základního textu označeného běžnými
čísly byly patrny nejdůležitější
informace i o těchto obecně závazných
právních předpisech. Zároveň
se v souladu s tímto požadavkem rozšiřují
náležitosti oznámení.
Uvedená opatření současně vedou
federální ústřední orgány
k tomu, aby již v rámci přípravy předpisů
důsledně zvažovaly také otázku,
zda je nutno danou problematiku řešit formou obecně
závazného právního předpisu.
Oddělení režimu vyhlašování
obecně závazných právních předpisů
od vyhlašování jiných opatření
je s výjimkou mezinárodních smluv realizováno
i v rámci navrhovaného uspořádání
jednotlivých částek Sbírky zákonů.
Zjednodušení režimu vyhlašování
mezinárodních smluv ve Sbírce zákonů
spočívá v tom, že se vymezují
mezinárodní smlouvy, které se společně
s příslušným sdělením
federálního ministerstva zahraničních
věcí vyhlašují vždy, a dále
smlouvy, u kterých se sdělení federálního
ministerstva zahraničních věcí, popř.
text mezinárodní smlouvy vyhlašuje pouze v
případě, kdy o tom rozhodnou příslušní
ministři nebo vedoucí federálních
ústředních orgánů po dohodě
s ministrem zahraničních věcí ČSSR.
Důležitou součást předkládaných
zásad tvoří opatření směřující
k depuraci, k očištění právního
řádu od registrovaných právních
předpisů.
Z provedeného rozboru vyplývá, že bude
možné přistoupit ke zrušení převážné
části předpisů registrovaných
před 1. lednem 1969, protože jsou fakticky i právně
překonány pozdějšími úpravami,
federativním uspořádáním nebo
přirozeným vývojem řešení
řady otázek v průběhu uplynulých
dvaceti let. Existence převážné většiny
právních předpisů této skupiny
zatěžuje právní řád bez
viditelného efektivního působení na
regulaci společenských vztahů.
Nově zaváděný režim vyhlašování
obecně závazných právních předpisů
předpokládá rozšíření
obsahu Sbírky zákonů o text některých
resortních obecně závazných právních
předpisů, jejichž vydání se doposud
ve Sbírce zákonů pouze oznamovalo.
Na druhé straně se však předpokládá,
že opatření přijatá vládou
ČSSR i vládami republik, zejména nový
systém projednávání resortních
právních předpisů ve stálých
pracovních komisích legislativních rad, povedou
k postupnému snížení jejich počtu
i rozsahu.
Přesto v závislosti na tom, jak vysoké nároky
na počet tiskových stran Sbírky zákonů
si vynutí objektivní vývoj tvorby právních
předpisů včetně změn souvisejících
s přestavbou hospodářského mechanismu,
nelze vyloučit potřebu odlišného uspořádání
Sbírky zákonů, například zřízením
její přílohy pro některé obecně
závazné právní předpisy, popř.
jiná opatření. K tomuto opatření
je zmocněna vláda ČSSR.
Navrhované změny si vyžádají
odpovídající rozpočtové krytí
zvýšených finančních nákladů,
zabezpečení potřebných tiskárenských
kapacit a úpravy personálního obsazení
redakce Sbírky zákonů.
Hospodárnost navrhované úpravy spočívá
v tom, že při respektování požadavku
na omezení počtu obecně závazných
právních předpisů, jejichž vydání
se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje, a požadavku
na posílení právních jistot zejména
občanů, se nově navrhuje rozšířit
vyhlašování plného znění
ve Sbírce zákonů jen u nezbytně nutné
úzké skupiny obecně závazných
právních předpisů.
Proto i rozsah eventuelně zřízené
přílohy ke Sbírce zákonů by
byl omezen pouze na tento úzce vymezený okruh předpisů.
Počítá se přitom s tím, že
také její tisk by byl na rozdíl od základního
textu Sbírky zákonů zajišťován
pouze v rozsahu odpovídajícímu potřebě
omezeného okruhu jejích adresátů.
Předpokládá se, že v úvahu přicházející
bližší specifikace dopadu na státní
rozpočet a administrativní náročnosti
navrhované úpravy bude součástí
paragrafovaného znění.
Určité zvýšení finančních
a materiálových nákladů lze předpokládat
i u jednotlivých federálních resortů,
zejména těch, které vydávají
větší množství výnosů,
a to při plnění alternativně navrhované
povinnosti zaslat tyto výnosy za úhradu každému,
kdo o to požádá.
Zde jsou však vydávající orgány
navrhovanou úpravou stimulovány k tomu, aby důsledně
zvažovaly způsob vyhlášení právních
předpisů, popř. publikaci jejich plného
znění v příslušném publikačním
prostředku tak, aby případné finanční
a materiální náklady, spojené se zabezpečováním
této povinnosti, byly minimální.
K ústavně právní úpravě
publikace právních předpisů
Většině právních úprav
v socialistických zemích je společné,
že některá základní pravidla
o vyhlašování /publikaci/ zákonů
a jiných obecně závazných právních
předpisů jsou stanovena již v ústavních
normách. To se týká především
publikace zákonů a jim na roveň postavených
právních předpisů. Některé
ústavy stanoví lhůtu pro vyhlášení
zákona. Např. Ústava BLR výslovně
stanoví, že zákony a další ústavou
stanovené akty Lidového shromáždění
vyhlašuje Státní rada ve Státním
věstníku do 15 dnů od jejích přijetí
/čl. 64/, zároveň stanoví, že
zákon nabývá účinnosti 3 dny
po jeho vyhlášení, pokud není v zákoně
samém stanovena jiná lhůta. Ústava
BLR vyžaduje, aby ve Státním věstníku
byly publikovány normativní akty Státní
rady /čl. 97/, vlády /čl. 104/, ministrů
a vedoucích úřadů s postavením
ministerstev /čl. 108/. I pro tyto normativní právní
akty platí, že nabývají účinnosti
3 dny po jejich vyhlášení, pokud v nich není
stanovena jiná lhůta.
Obdobně Ústava NDR upravuje publikaci zákonů,
které musí být vyhlášeny do jednoho
měsíce od přijetí ve Sbírce
zákonů a nabývají účinnosti
čtrnáctým dnem po jejich vyhlášení,
pokud v nich není stanoven jiný termín /čl.
65/. Čl. 69 Ústavy NDR současně stanoví,
že zákony a jiné všeobecně závazné
právní předpisy jsou uveřejňovány
ve Sbírce zákonů nebo jiným způsobem.
Ústava RSR stanoví, že zákony, dekrety
Státní rady s mocí zákona, právní
předpisy přijaté vládou a právní
předpisy stanovené ministry a vedoucími ostatních
ústředních orgánů státní
správy se uveřejňují v Úřední
sbírce RSR /čl. 37, 69, 79 a 84 Ústavy RSR/.
Zákony se vyhlašují do 10 dnů po jejich
přijetí /čl. 57 Ústavy RSR/.
Ústava MLR stanoví, že zákony, nařízení
Prezidiální rady s mocí zákona, právní
předpisy stanovené vládou, jejími
členy a státními tajemníky pověřenými
vedením státního orgánu s celostátní
působností se vyhlašují v Ústředním
věstníku /§ 26. 32, 35, 37 a 38 Ústavy
MLR/.
Ústava PLR přímo upravuje jen publikaci zákonů
a dekretů Státní rady s mocí zákona
ve Sbírce zákonů /čl. 25 a 31 Ústavy
PLR/.
Ústava SSSR stanoví v čl. 116, že zákony
SSSR a jiné akty Nejvyššího sovětu
SSSR se vyhlašují v jazycích svazových
republik. Analogické ustanovení obsahuje zákon
SFRJ o publikaci zákonů a jiných svazových
předpisů a obecných aktů z 28. 9.
1976.
Ústavy zemí socialistického společenství
upravují tedy v různém rozsahu obecnou úpravu
vyhlašování zákonů a jiných
právních předpisů. Podrobnou úpravu
vyhlašování zákonů a jiných
právních předpisů přenechávají
ústavy běžnému zákonodárství
a na ně navazujícím předpisům
o legislativním procesu.
Z ústavních předpisů socialistických
zemí dále vyplývá, že podmínkou
platnosti zákonů a jiných právních
předpisů je jejich vyhlášení
/publikace/ v oficiálním státním tiskovém
orgánu určeném pro zveřejňování
zákonů, jiných právních předpisů,
příp. jiných právních aktů
nejvyšších a ústředních
orgánů státu. Ústavy některých
socialistických zemí stanoví rovněž
závazné lhůty pro publikaci právních
předpisů, především zákonů.
Výjimečně sama ústava stanoví
pravidlo, v jaké lhůtě zákon nebo
jiný právní předpis nabývá
účinnosti, pokud v něm není stanovena
jiná než ústavně určená
lhůta.
Ve federativním uspořádání
je významné ústavní ustanovení
o rovnoprávnosti jazyků užívaných
ve státech tvořících federaci při
publikaci prvních předpisů.
K právní úpravě publikace právních
předpisů zákony a jinými normativně
právními akty
Poměrně nejpodrobněji je upravena publikace
právních předpisů zákonodárstvím
BLR. Zákon o normativních aktech č. 27/1973
Sb., v BLR v hlavě čtvrté /čl. 34
- 45/ upravuje otázky ověřování
a publikace normativních aktů. Stanoví způsob
ověření autentičnosti textu normativního
právního aktu, okruh prvních předpisů,
které se vyhlašují ve Státním
věstníku, odpovědnost příslušných
vedoucích státních funkcionářů
za vyhlášení právních předpisů.
Určuje mj. den vyhlášení odpovídajícího
čísla Státního věstníku,
jímž je den vydání příslušné
částky Státního věstníku,
kdy může být započato jeho rozšiřování.
Řeší dále otázky počítání
lhůty mezi vydáním a nabytím účinnosti
právních předpisů.
Podrobně upravuje publikaci právních předpisů
výnos Státní rady BLR č. 2948 Sb.
v., o Státním věstníku. Vydáváni
Státního věstníku řídí
Státní rada, redakce a administrace Státního
věstníku je součástí aparátu
Státní rady. V příloze k výše
uvedenému výnosu jsou podrobně stanoveny
druhy právních předpisů a dalších
aktů státních orgánů BLR, které
jsou obligatorně zveřejňovány ve Státním
věstníku. Seznam těchto aktů je současně
směrnicí pro pořadí, v němž
jsou publikovány. Na prvním místě
se uvádí ústava a zákony přijímané
referendem nebo Lidovým shromážděním.
V druhém pořadí to jsou výnosy Státní
rady o ratifikaci mezinárodních smluv, smluv normativního
charakteru atd. Výčet druhů aktů Státní
rady, i když obsahuje 20 položek, není taxativní.
Zveřejněny mohou být i další
výnosy a usnesení, jejichž uveřejnění
je stanoveno normativním aktem nebo o něm rozhodla
Státní rada. Na třetím místě
jde o nařízení rady ministrů, nařízení
o výkladu normativních aktů rady ministrů
a další akty rady ministrů, jejichž uveřejnění
je stanoveno právním Předpisem. Ve čtvrtém
pořadí jde o normativní a jiné právní
akty ministrů a vedoucích ústředních
úřadů. Konečně, pokud tak stanoví
právní předpis nebo povolí tajemník
Státní rady, mohou být ve Státním
věstníku uveřejněny též
akty lidových rad.
Pro publikaci právních předpisů v
BLR je příznačné, že je soustředěna
v jediné oficiální sbírce.
Vyhlašování zákonů a jiných
právních předpisů v MLR je upraveno
zákonným opatřením prezidiální
rady č. 24/1974 M.v. Tato zákonná úprava
akcentuje, že v Maďarském věstníku
je nezbytné uveřejňovat všechny právní
předpisy, které stanoví práva a povinnosti
občanů nebo se dotýkají jejich ochrany
a dále předpisy obecně závazné
pro státní orgány, hospodářské
orgány a organizace. Tyto předpisy nelze vyhlásit
ve formě směrnice. Dále jsou v této
publikační normě stanoveny formy právních
předpisů, které se vyhlašují
v Maďarském věstníku: zákony,
nařízení prezidiální rady s
mocí zákona, nařízení rady
ministrů, jejího předsedy, členů
vlády a státních tajemník.
V Maďarském věstníku se dále
uveřejňují usnesení Státního
shromáždění, prezidiální
rady a rady ministrů obsahující směrnice
k vedení státní správy nebo jejichž
uveřejnění bylo stanoveno těmito orgány.
Uveřejňují se v něm zásadní
rozhodnutí nejvyššího soudu.
Důležitým ustanovením je dále
pravidlo, podle něhož právní předpisy
musí stanovit den, kdy nabývají účinnosti.
Účinnost prováděcích předpisů
musí být stanovena současně s účinností
zákona, k jehož provedení jsou vydány.
Publikačním orgánem, jehož obsah stanoví
rada ministrů, je Sbírka rozhodnutí, v níž
jsou uveřejňována zejména usnesení
rady ministrů a individuální právní
akty určené k publikaci v této sbírce,
která je rozesílána vedoucím státních
orgánů, vedoucím pracovníkům
ministerstev a ústředních orgánů,
lidových rad a společenských organizací.
Oficiálními orgány pro publikaci právních
předpisů v PLR jsou Sbírka zákonů
/Dziennik Ustaw/ a Úřední list /Monitor Polski/.
Jejich vydávání upravuje zákon č.
58/1958 Sb.
Ve Sbírce zákonů se vyhlašují
zákony.a dekrety s mocí zákona, nařízení
Státní rady PLR, rady ministrů, předsedy
rady ministrů a nařízení ministrů
k provedení zákonů, mezinárodní
smlouvy a dohody. Právní předpisy nabývají
účinnosti dnem jejich vyhlášení,
pokud samy nestanoví jinak.
V Úředním listu se vyhlašují
usnesení Státní rady, rady ministrů
a jejího předsednictva, nařízení
ústředních státních orgánů
a úřadů k provedení zákonů
nebo dekretů, jiná nařízení,
rozhodnutí, instrukce, oběžníky a oznámení
ústředních státních orgánů
a úřadů. Výše uvedený
zákon stanoví, za jakých podmínek
jsou v Úředním listě publikovány
právní předpisy, zejména jestliže
to předpokládá platný nebo vyhlašovaný
právní předpis nebo státní
orgán, který právní předpis
vydal.
Vydávání obou sbírek právních
předpisů je v kompetenci předsedy rady ministrů.
Výkonné orgány lidových rad všech
stupňů jsou povinny umožnit občanům
nahlédnout do Sbírky zákonů a Úředního
listu.
V NDR upravuje vyhlašování právních
předpisů nařízení rady ministrů
NDR o Sbírce zákonů č. 51/1972 Sb.
z. Podle tohoto nařízení Sbírka zákonů
NDR /Gesetzblatt/ se skládá ze tří
částí. V dílu I. Sbírky zákonů
se publikují zákony a ostatní obecně
závazné právní předpisy. V
dílu II. se publikují mezinárodní
smlouvy. Ve zvláštní části jsou
publikovány právní předpisy, které
se dotýkají pouze omezeného okruhu státních
a hospodářských orgánů, podniků,
kombinátů nebo zařízení. V
prvním dílu Sbírky zákonů se
upozorňuje na akty publikované v dílu II.
a zvláštní části - III. dílu
Sbírky zákonů. Sbírku zákonů
vydává Úřad rady ministrů.
V Rumunské socialistické republice je uveřejňování
právních předpisů upraveno dekretem
Státní rady č. 716/1965 B. o., o zřízení
Oficiálního bulletinu /Buletinul oficial al Republicii
Socialiste Románia/. Tento publikační orgán
je vydáván ve třech částech.
V I. části se zveřejňují zákony,
dekrety Státní rady s mocí zákona,
usnesení rady ministrů prvně normativního
charakteru a právní předpisy stanovené
ministry a vedoucími jiných ústředních
orgánů státní správy. V této
části jsou publikovány i nenormativní
akty uvedených orgánů. II. část
publikačního orgánu RSR obsahuje těsnopisné
zprávy zasedání Velkého národního
shromáždění. III. část
publikuje sdělení ústředních
orgánů společenských organizací
obecného významu, vyhlášení konkursů
apod.
Základní publikační normou v SSSR
je výnos prezídia Nejvyššího sovětu
SSSR o způsobu vyhlašováni a nabývání
účinnosti zákonů SSSR, usnesení
Nejvyššího sovětu SSSR, výnosů
a usnesení prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR z 19. 6. 1958 /Zprávy Nejvyššího
sovětu SSSR č. 14/1958/. Toto zákonodárné
opatřeni stanoví, že ve Zprávách
Nejvyššího sovětu SSSR se zveřejňují
zákony a další akty Nejvyššího
sovětu SSSR, výnosy a usnesení prezídia
Nejvyššího sovětu SSSR v jazycích
svazových republik nejpozději do sedmi dnů
po jejich přijetí. Tento výnos dále
stanoví, že nejdůležitější
výše uvedené akty podléhající
širokému a okamžitému uveřejnění,
se publikují v novinách "Izvestija sovětů
lidových poslanců SSSR". V nezbytných
případech mohou být tyto akty uveřejňovány
také rozhlasem nebo sdělovány telegraficky.
Výnosy a usnesení prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR, které nemají všeobecný
význam nebo nemají normativní význam,
nejsou z rozhodnutí prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR zveřejněny a posílají
se příslušným resortům a zařízením
a dávají se na vědomí osobám,
na něž se vztahuje jejich účinnost.
Mezinárodní smlouvy, dohody a úmluvy navržené
SSSR s cizími státy a ratifikované stanoveným
způsobem a příslušné výnosy
o ratifikaci se publikují ve "Zprávách"
/"Vědomosti"/ na návrh Ministerstva zahraničních
věcí SSSR předložený prezídiu
Nejvyššího sovětu SSSR.
Zákony SSSR, usnesení a další akty Nejvyššího
sovětu SSSR, výnosy a usnesení prezidia Nejvyššího
sovětu SSSR obecně normativního charakteru
nabývají účinnosti na celém
území SSSR po uplynutí deseti dnů
po jejich uveřejnění v "Izvestijích"
nebo "Vědomostích", pokud v těchto
aktech není stanovena jiná lhůta. Jsou-li
zveřejněny nejdříve v "Izvestijích",
počít se tato desetidenní lhůta od
tohoto jejich uveřejnění.
Akty výše uvedených orgánů, které
nemají obecný normativní charakter, nabývají
účinnosti jejich přijetím, pokud v
nich není stanovena jiná lhůta nabytí
účinnosti.
Vydávání "Vědomostí"
Nejvyššího sovětu SSSR zajišťuje
Kancelář prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR. Usnesením prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR z 3. 9. 1965 byla stanovena odpovědnost
za uveřejňování aktů Nejvyššího
sovětu SSSR a jeho prezídia tajemníkovi prezídia
Nejvyššího sovětu SSSR. /Dočasně
v letech 1960 - 1965 byly vydávány "Vědomosti
Nejvyššího sovětu SSSR" v jazycích
svazových republik v prezídiích Nejvyšších
sovětů jednotlivých svazových republik,
v r. 1965 byla usnesením prezídia Nejvyššího
sovětu SSSR z 3. 9. 1965 obnovena praxe vydávání
Vědomostí Nejvyššího sovětu
SSSR ve všech jazycích svazových republik prezídiem
Nejvyššího sovětu SSSR./
Publikace nařízeni a usnesení vlády
SSSR je upravena nařízením rady ministrů
SSSR z 20. 3. 1959 o způsobu vyhlašování
a nabývání účinnosti usnesení
a nařízení vlády SSSR/SP SSSR č.
6/1959, čl. 37/. Oficiálním publikačním
orgánem pro akty vlády SSSR je Sbírka nařízení
vlády SSSR /"Sborník postanovlenij Pravitělstva
SSSR"/. Jsou v něm publikována usnesení
vlády SSSR, které mají normativní
charakter nebo všeobecný význam.
Analogicky je publikace normativních a jiných aktů
nejvyšších orgánů státní
moci a správy svazových republik řešena
ve svazových republikách. Nařízení,
resp. usnesení vlády SSSR se publikují též
v novinách, z právního hlediska však
nejde o oficiální publikaci. Pokud lhůta
nabývání účinnosti nařízení
vlády SSSR není stanovena přímo v
tomto aktu, platí pravidlo, podle něhož nabývají
účinnosti jeho přijetím.
Právní předpisy federálních
ministerstev a jiných federálních orgánů
státní správy se publikují v jejich
bulletinech nebo v novinách resortního charakteru.
Usnesením ÚV KSSS a rady ministrů SSSR z
23. 12. 1970 bylo ministerstvu spravedlnosti svěřeno
vydávat Bulletin normativních aktů ministerstev
a správ SSSR, který však nemá oficiální
charakter. Publikují se v něm finanční,
plánovací a další resortní předpisy
závazné pro ostatní ministerstva a resorty.
Z komparace výše uvedené právní
úpravy publikace normativních právních
aktů zemí socialistického společenství
vyplývají zejména tyto závěry
a podněty:
1. Publikaci právních předpisů se
v socialistických zemích věnuje velké
pozornost, která vychází z poznatku, že
znalost právních předpisů nejen kompetentními
orgány a organizacemi, ale též občany
je základním předpokladem společenské
účinnosti právních norem, upevňování
socialistické zákonnosti a státní
disciplíny. Celkově v právním vývoji
úpravy publikace zákonů a jiných právních
předpisů se projevuje tendence upravit všechny
důležité otázky s tím spojené
speciálními publikačními zákony,
resp. jim na roveň postavenými právními
akty, související i s celkovou tendencí zdokonalit
právní úpravu celého legislativního
procesu v socialistických státech.
2. Podnětné ze zahraničních publikačních
norem socialistických států je zejména
přesné stanovení jednotlivých forem
právních předpisů a dalších
právních aktů z hlediska jejich právní
síly a společenského významu a tomu
odpovídajícího způsobu publikace.
Zřetelné je dále zejména úsilí
o úplnost a přehlednost publikačních
sbírek právních předpisů. Z
tohoto hlediska je významná též oddělená
publikace mezinárodních smluv či právních
předpisů týkajících se omezeného
počtu subjektů.
Nepochybný význam má též stanovení
odpovědnosti jednotlivých státních
orgánů a funkcionářů za včasnou
a náležitou publikaci právních předpisů.
3. Ze specifických právních otázek
týkajících se vztahu právních
norem vyšší a nižší právní
síly a vztahu platnosti a účinnosti právních
předpisů je to zejména stanovení pravidla,
podle něhož účinnost právních
předpisů k provedení zákona má
být stanovena v souladu s termínem účinnosti
zákona a rovněž přesné stanovení
počítání lhůt mezi platnosti
a účinností právních předpisů.
4. Pokud jde o formy publikace právních předpisů
a zabezpečení jejich přístupnosti,
je podnětnou sovětská práva, která
v případech společenského zájmu
na co nejširším a nejrychlejším zveřejnění
zákona nebo usnesení státních orgánů
celospolečenského významu umožňuje
vydávajícím orgánům stanovit
publikaci zákona nebo jiného státního
aktu denním tiskem a dalšími hromadnými
sdělovacími prostředky. V této souvislosti
je důležité i závazné stanovení
termínu účinnosti právního
předpisu.
5. Z hlediska federativního uspořádání
má značný význam zajištění
jazykové rovnoprávností republik při
publikaci právních předpisů.