FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY

V. volební období

32

Zásady

zákona o Sbírce zákonů

(schválené usnesením vlády ČSSR ze 7. 5. 1987 č. 104)

Zásady

zákona o Sbírce zákonů

1. Účelem tohoto zákona je upravit způsob vyhlašování obecně závazných právních předpisů a jiných opatření federálních orgánů, vyhlašování mezinárodních smluv a stanovit pravidla vydávání Sbírky zákonů Československé socialistické republiky /dále jen "Sbírka zákonů"/.

Odůvodnění:

Nová zákonná úprava vyhlašování obecně závazných právních předpisů a jiných opatření federálních orgánů ve Sbírce zákonů vychází z aktuálního požadavku na zpřehlednění a zdokonalení právního řádu a je součástí systémových opatření, která směřují k odstranění příčin negativně ovlivňujících jeho skladbu především pokud jde o nízkou dostupnost, nepřehlednost, vysoký počet a nekvalitu resortních obecně závazných právních předpisů.

Jejím účelem je rovněž vedle způsobu vyhlašování obecně závazných právních předpisů a mezinárodních smluv stanovit, která další opatření federálních orgánů se vyhlašují ve Sbírce zákonů a současně i upravit způsob vyhlašování těchto opatření.

Za federální orgány se ve smyslu této zásady považují všechny federální orgány, event. jejich vedoucí, kteří na základě příslušných zmocnění mohou vydávat obecně závazné právní předpisy /např. ÚRO, předseda SBČS aj./.

Návrh zásad zákona dále zejména vymezuje, příp. zpřesňuje některé základní pojmy související s vyhlašováním obecně závazných právních předpisů.

2. Obecně závazné právní předpisy se vyhlašují ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění a v případech uvedených v zásadě č. 4 uveřejněním oznámení o jejich vydání.

Odůvodnění:

Zásada stanoví, že se za formu vyhlášení obecně závazných právních předpisů považuje také uveřejnění oznámení o jejich vydání ve Sbírce zákonů. Zohledňuje se tím zejména skutečnost, že i platnost obecně závazných právních předpisů, jejichž plné znění se ve Sbírce zákonů neuveřejňuje, je nově podmiňována jejích vyhlášením ve Sbírce zákonů /zásada č. 5/.

Stanovením dvou forem vyhlášení obecně závazných právních předpisů se současně vytvářejí předpoklady pro odlišení obecné závazných právních předpisů, které se ve Sbírce zákonů vždy vyhlašují uveřejněním jejich plného znění, od těch obecně závazných právních předpisů, kde postačuje jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů pouze formou uveřejnění oznámení o jejich vydání. Přitom se ve smyslu omezujících podmínek uvedených v zásadě č. 4 dává přednost, pokud jde o obecně závazné právní předpisy vydávané federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány podle čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci, jejich vyhlášení formou uveřejnění jejich plného znění.

3. Ve Sbírce zákonů se vyhlašují uveřejněním plného znění tyto obecně závazné právní předpisy: Ústava československé socialistické republiky, ústavní zákony a zákony Federálního shromáždění, zákonná opatření předsednictva Federálního shromáždění a nařízení vlády československé socialistické republiky.

Ve Sbírce zákonů se dále vyhlašují uveřejněním plného znění obecně závazné právní předpisy vydávané federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány s výjimkami uvedenými v zásadě č. 4. Tyto obecně závazné právní předpisy se označují názvem "vyhláška".

Odůvodnění:

Zásada vymezuje obecně závazné právní předpisy, které se vyhlašují ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění. Vymezením skupiny právních předpisů, které se společně s prvními předpisy uvedenými v zásadě č. 4 považují za obecně závazné, se zároveň vychází vstříc potřebě odlišit tyto právní předpisy od opatření federálních orgánů, která se rovněž vyhlašují ve Sbírce zákonů, ale nemají obecnou závaznost.

Pokud jde o zákony, resp. zákonná opatření předsednictva Federálního shromáždění, zásada navazuje na ustanovení čl. 45 odst. 3 a čl. 58 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci, podle něhož k tomu, aby zákon, resp. zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění nabylo platnosti, musí být vyhlášeno způsobem, který stanoví zákon Federálního shromáždění. Viz k tomu rovněž § 54, odst. 1 jednacího řádu Federálního shromáždění.

Ani u nařízení vlády ČSSR, vydávaných podle čl. 79 ústavního zákona o čs. federaci, se dosavadní způsob jejich vyhlašování nemění s tím, že jak u zákonů, resp. zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění, tak u nařízení vlády ČSSR je v souladu s dosavadní praxí jako jediný možný způsob vyhlášení stanoveno vyhlášení uveřejněním jejich plného znění ve Sbírce zákonů.

Nově se zavádí jednotný název pro obecně závazné právní předpisy vydávané v souladu s čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují uveřejněním jejich plného znění. Změnu si vyžádala nutnost sjednotit názvy resortních právních předpisů tak, aby se již názvem odlišily obecně závazné právní předpisy vydávané podle čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci od ostatních opatření těchto orgánů, které požadavky čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci nesplňují.

Tento požadavek zabezpečuje tato zásada ve spojitosti se zásadou č. 4, která stanoví nový jednotný název pro ty obecně závazné právní předpisy vydávané podle čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují pouze formou uveřejnění oznámení o jejích vydáni.

V dosavadní praxi bylo v některých případech, zejména u právních předpisů, jejichž vydání se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje, nutno dovodit, zdali jde o obecně závazný právní předpis či nikoliv, až z obsahu těchto právních předpisů, což způsobovalo aplikační těžkosti. Obecná závaznost těchto předpisů a soulad s čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci se, pokud jde o jejich obsah, zkoumá způsobem stanoveným Legislativními pravidly vlády ČSSR.

4. Obecně závazné právní předpisy federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů, které se týkají úzkého okruhu socialistických organizací a předpisy, kterými se upravují práva a povinnosti úzkého okruhu občanů v pracovněprávních vztazích a sociálním zabezpečení, jakož i práva a povinnosti vyplývající ze služebních poměrů vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů, mohou být ve Sbírce zákonů vyhlášeny uveřejněním oznámení o jejich vydání. Tyto obecně závazné právní předpisy se označují názvem "výnos".

Výnosem se nesmějí měnit nebo rušit obecně závazné právní předpisy, které byly ve Sbírce zákonů vyhlášeny uveřejněním jejich plného znění.

Oznámení o vydání výnosu musí obsahovat:

a/ název výnosu a datum jeho vydání,

b/ zmocňovací ustanovení zákona, na jehož základě se výnos vydává,

c/ stručné vyjádření obsahu výnosu, včetně informace 0 okruhu adresátů, kterým je především určen,

d/ údaj o tom, které obecně závazné právní předpisy se výnosem mění nebo zrušují,

e/ počátek účinnosti výnosu,

f/ údaj o tom, jak a kdy bylo uveřejněno plné znění výnosu, se stanovením orgánů, popř. organizací, u nichž musí být každému přístupný.

Orgán, který výnos vydal, je povinen zabezpečit, aby výnos byl ode dne jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů každému přístupný, a to jak u tohoto orgánu, tak i u orgánů a organizací, které jsou stanoveny v oznámení o vydání výnosu.

Alternativa: doplnit o další odstavec:

Orgán, který výnos vydal, je rovněž povinen zaslat výnos na území československé socialistické republiky za úhradu každému, kdo o to požádá.

Odůvodnění:

Zásada stanoví podmínky, za kterých mohou být obecně závazné právní předpisy federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů vyhlášeny ve Sbírce zákonů pouze formou uveřejnění oznámení o jejich vydání. Současně se stanoví jednotný název takto vyhlašovaných předpisů.

Jde o formu vyhlášení obecně závazných právních předpisů, která je zdůvodněna především praktickou potřebou a hospodárností, ale kterou je jak z hlediska základní potřeby, tj. seznámení povinných subjektů s obsahem právních předpisů, tak i z hlediska posouzení, zda je nutno upravit vztahy týkající se úzkého okruhu adresátů obecně závazným právním předpisem, třeba považovat za doplňkovou a výjimečnou.

V zájmu zabezpečení obecně uznávaného požadavku, aby se s obecně závaznými právními předpisy, které stanoví práva a povinnosti občanů, mohli občané řádně seznámit, a odstranění jejich stále kritizované nedostupnosti a nepřehlednosti, nebude oproti dosavadní právní úpravě možné tyto předpisy vyhlásit formou uveřejnění oznámení o jejich vydání mimo ty, jimiž se upravují práva a povinnosti úzkého okruhu občanů v pracovněprávních vztazích a sociálním zabezpečení, a práva a povinnosti, které vyplývají ze služebních poměrů vojáků v činné službě a,příslušníků ozbrojených sborů. Tímto opatřením, které zejména předpokládá, že obecně závazné právní předpisy, které stanoví práva a povinnosti občanů, i když se jedná pouze o úzký okruh adresátů, budou ve Sbírce zákonů napříště vyhlašovány v plném znění, se současně vytváří účinný regulativ pro snížení počtu obecně závazných právních předpisů, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují pouze formou uveřejnění oznámení o jejich vydání.

Pro zvýšení přehlednosti právního řádu je žádoucí zabezpečit již na podkladě zákonné úpravy, aby obecně závazné právní předpisy vyhlášené ve Sbírce zákonů uveřejněním jejich plného znění nebyly měněny nebo rušeny předpisy, jejichž vydání bylo ve Sbírce zákonů pouze oznámeno.

V zájmu zpřístupnění výnosu, který byl vyhlášen pouze formou uveřejnění oznámení o jeho vydání, pro všechny subjekty, které o to požádají, se jako důležitý předpoklad právních jistot a dodržování socialistické zákonnosti stanoví povinnost federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů zabezpečit, aby výnos byl mimo orgán, který jej vydal, přístupný každému, kdo o něj požádá, i u orgánů a organizací, které jsou uvedeny v oznámení o vydání výnosu.

Místem, kde by měl být tento resortní právní předpis především přístupný, bude zpravidla právní útvar příslušného federálního ústředního orgánu a právní útvary orgánů a organizací stanovených v oznámení.

Alternativně se navrhuje opatření, kterým se zavádí nová povinnost orgánu, který výnos vydal, zaslat jej na území ČSSR každému, kdo o to požádá.

Tato alternativa je spojena s určitou novou činností spočívající v jeho odeslání žadateli na dobírku za cenu, kterou stanoví cenový výměr, popř. jeho rozmnožení.

Povaze věci přitom odpovídá, aby případný zájemce o individuální zaslání výnosu plně uhradil s tím spojené náklady. Požadavek úhrady veškerých nákladů spojených s individuálním zasláním předpisu by však měl současné motivovat k tomu, aby nedocházelo k jeho neodůvodněnému vyžadování.

Předpokládá se rovněž, že tato povinnost povede ústřední orgány k tomu, aby při přípravě předpisu vždy odpovědně zvažoval okruh subjektů, kterých se bude předpis týkat a formu výnosu zvolil jen tehdy, budou-li pro její použití splněny stanovené podmínky.

V současném období se doporučuje pracovat s oběma možnostmi a definitivně o nich rozhodnout až při projednávání paragrafovaného znění, kdy již budou v potřebných podrobnostech dopracovány zásady přestavby hospodářského mechanismu.

V souladu s požadavky na rozšíření a zpřístupnění informací o vydávaných výnosech i jejich obsahu je náležitostí uveřejněného oznámení ve Sbírce zákonů rovněž informace o zkladním okruhu adresátů, jimž jsou určeny, a uvedení zmocňovacího ustanovení zákona, na jehož základě byl výnos vydán.

V duchu navrhovaných opatřeni se do zásady promítá základní požadavek, který se doposud dovozoval pouze z povahy věci, aby plné znění právního předpisu bylo přede dnem jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů již adresátům k dispozici, tj. zveřejněno v příslušném publikačním prostředku. Jen tímto způsobem lze reálně zabezpečit, aby se s předpisem mohly orgány, organizace a občané včas seznámit a podle něj postupovat. Zásada přitom respektuje v dosavadní praxi vžitý způsob publikace ve Sbírce zákonů doposud pouze registrovaných právních předpisů /tj. zpravidla v resortních publikačních prostředcích/, ale nebrání použití ani jiných povaze předpisu odpovídajících forem zveřejnění, například v ústředních věstnících ČSR a SSR, ve věstnících vlád pro národní výbory, zveřejnění v odborném tisku, formou odborné publikace nebo v jiné vhodné formě.

Počítá se dále s tím, že kvalita a účelnost vydávaných výnosů, včetně splnění podmínek stanovených tímto zákonem, bude předmětem posouzení stálých pracovních komisí Legislativní rady vlády ČSSR.

5. Vyhlášení obecně závazných právních předpisů, uvedených v zásadách č. 3 a 4, ve Sbírce zákonů je podmínkou nabytí jejich platnosti.

Odůvodnění:

Ústavní zákon o čs. federaci stanoví vyhlášení v čl. 45 odst. 3 a v čl. 58 odst. 3 jako podmínku platnosti pouze u zákonů a zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění. U nařízení vlády a vyhlášek federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů byla tato podmínka posuzována pouze per analogiam a v tom smyslu je také vyjádřena v Legislativních pravidlech vlády ČSSR.

Navrhovaná zásada tedy odstraňuje jak rozdílný vztah vyhlášení a platnosti u jednotlivých obecně závazných právních předpisů, tak i skutečnost, že podmínka, za které nabývají některé obecně závazné právní předpisy platnosti jejich vyhlášením ve Sbírce zákonů, nebyla doposud upravena zákonem.

6. Federální ministerstva a ostatní federální ústřední orgány mohou pro označování svých obecně závazných právních předpisů používat pouze názvy "vyhláška" nebo "výnos"; pro označování svých jiných opatření nemohou orgány československé socialistické republiky a organizace jimi řízené tyto názvy používat.

Odůvodnění:

Tato zásada má zabezpečit, aby federální ministerstva a ostatní federální ústřední orgány nepoužívaly pro označení svých obecně závazných právních předpisů jiné názvy než vyhlášky a výnosy a aby uvedené názvy nebyly používány pro označování jiných opatření.

7. Ve Sbírce zákonů se vyhlašují i mezinárodní smlouvy, jimiž je československá socialistická republika vázána, a to uveřejněním sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí o jejich podpisu, ratifikaci, přijetí nebo přístupu k nim:

a/ jsou-li ratifikovány prezidentem československé socialistické republiky,

b/ rozhodla-li o tom vláda československé socialistické republiky,

c/ rozhodl-li o tom příslušný člen vlády československé socialistické republiky v dohodě s ministrem zahraničních věcí československé socialistické republiky.

K tomuto sdělení se současně připojuje plné znění mezinárodních smluv, jde-li o smlouvy ratifikované prezidentem československé socialistické republiky; u ostatních mezinárodních smluv se jejich plné znění připojuje pouze tehdy, rozhodla-li o tom vláda československé socialistické republiky nebo její příslušný člen v dohodě s ministrem zahraničních věcí československé socialistické republiky.

Uveřejněním sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí se vyhlašuje také vypovězení mezinárodních smluv, popř. jiné skutečnosti týkající se mezinárodních smluv.

Odůvodnění:

Na rozdíl od dosavadní právní úpravy se nahrazuje vyhláška ministra zahraničních věcí ČSSR formou sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí v oblasti mezinárodních smluv. K uvedené úpravě dochází zejména proto, že termín "vyhláška" se nadále důsledně používá pouze pro označení obecně závazných právních předpisů vydaných federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány /zásady č. 3 a 6/.

V zájmu účelného postupu se v této zásadě nově řeší i způsob informování veřejnosti o mezinárodních smlouvách. Ve Sbírce zákonů se jako forma vyhlášení mezinárodních smluv vždy uveřejňuje sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí týkající se smluv ratifikovaných prezidentem ČSSR, přičemž se zároveň s tímto sdělením uveřejňuje i plné znění těchto mezinárodních smluv. V ostatních případech se sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí uveřejňuje pouze tehdy, rozhodla-li o tom vláda ČSSR nebo její příslušný člen po dohodě s ministrem zahraničních věcí ČSSR. Současně se rozhodne o tom, zda se vedle sdělení uveřejní i mezinárodní smlouva.

8. Ve Sbírce zákonů se dále vyhlašuji uveřejněním plného znění nebo uveřejněním oznámení o vydání:

a/ opatření prezidenta československé socialistické republiky, Federálního shromáždění, předsednictva Federálního shromáždění nebo vlády Československé socialistické republiky, jestliže o tom rozhodnou,

b/ opatření federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů, stanoví-li tak zákon Federálního shromáždění.

Odůvodnění:

Oproti dosavadní právní úpravě se důsledně odděluje režim vyhlašování tzv. jiných opatření federálních ústředních orgánů od vyhlašování obecně závazných právních předpisů.

Opatřeními uvedenými pod písm. a/ se rozumí rozhodnutí prezidenta ČSSR /např. o sjednávání mezinárodních smluv, o amnestii aj./, usnesení Federálního shromážděni a jeho předsednictva a usnesení vlády ČSSR s tím, že tyto orgány zároveň rozhodnou o jejich vyhlášení formou uveřejnění plného znění nebo formou uveřejnění oznámení o jejich vydání.

Vyhlášení jiných opatření federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů než vyhlášek nebo výnosů je na rozdíl od platného právního stavu zpřísněno a vázáno pouze na případy, kdy to stanoví zákon. Za takové opatření lze v dosavadní praxi považovat například oznámení ministerstev vnitra ČSR a SSR o změnách v seznamech krajů, okresů a obcí vyhlašovaná ve Sbírce zákonů na základě § 17 zákona č. 36/1960 Sb., o územním členění státu. Má se tím zabránit tomu, aby ve Sbírce zákonů nebyla zbytečně vyhlašována opatření, která nemají obecnou závaznost.

9. Pokud není v obecně závazných právních předpisech, uvedených v zásadách č. 3 a 4, stanoveno jinak, nabývají účinnosti patnáctým dnem po jejich vyhlášení. Stanovit počátek účinnosti dnem vyhlášení je možno pouze u těch obecně závazných právních předpisů, jejichž provedení nesnese odkladu.

Odůvodněni:

Zásada navazuje na zásadu č. 5, podle níž se obecně závazný právní předpis stává platným teprve vyhlášením ve Sbírce zákonů /tzv. kreační účinek publikace ve Sbírce zákonů/ a stanoví způsob určení dne, kdy platné právní předpisy nabývají účinnosti.

Zpřísňuje se režim stanovení data počátku účinnosti v tom smyslu, že se výrazně omezuje možnost stanovit tento termín dnem vyhlášení. V legisvakanční lhůtě, tj. časovém intervalu mezi platností a dnem počátku účinnosti právního předpisu, lze totiž spatřovat jednu ze záruk socialistické zákonnosti, nebo přiměřená legisvakanční lhůta je základním předpokladem seznámení se s právními předpisy.

Z hlediska dodržování potřebné legisvakance je proto žádoucí stanovit den počátku účinnosti obecně závazných právních předpisů na pozdější datum než je den jejich vyhlášení. Zpravidla to bude patnáctý den po tomto datu. Této lhůtě také odpovídá v praxi osvědčený mechanismus obsažený v první větě navrhované zásady, který automaticky nastupuje v případech, kdy ve vydaném právním předpisu není den počátku jeho účinnosti stanoven.

S přihlédnutím k významu legisvakanční lhůty se dále zakotvuje zákonná podmínka, že stanovení dne počátku účinnosti obecně závazného právního předpisu dnem jeho vyhlášení je možno pouze výjimečně, v případech, kdy je žádoucí, aby předpis nabyl účinnosti co nejdříve /např. úpravy důchodového zabezpečení apod./.

10. Stanoví-li tak zákon české národní rady nebo zákon Slovenské národní rady, vyhlašují se ve Sbírce zákonů obecně závazné právní předpisy a jiná opatření orgánů republik.

Odůvodnění:

Navrhovaná právní úprava vychází z řešení, které umožňuje ponechat Sbírku zákonů jako společný publikační prostředek jak pro vyhlašováni federálních, tak i republikových právních předpisů.

Přihlíží se zejména k tomu, že v praxi řada republikových zákonů navazuje na federální zákony a tvoří s nimi jednotný celek, a že jsou k zákonům Federálního shromáždění vydávány prováděcí předpisy jak vládami ČSR a SSR, tak i orgány státní správy obou republik. Zároveň se umožňuje, aby obdobně jako u federálních orgánů mohla být vyhlašována i jiná opatření orgánů republik.

11. Sbírka zákonů vychází ve vydání českém a ve vydání slovenském. Obě vydáni vycházejí současně.

Obecně závazné právní předpisy a oznámení o jejich vydáni uvedené v zásadách č. 3 a 4, jakož i sdělení a opatření uvedená v zásadách č. 7 a 8 a mezinárodní smlouvy, se v českém vydáni vyhlašují v českém jazyce a ve slovenském vydání ve slovenském jazyce a mají stejnou platnost.

Odůvodnění:

Zásada rozvádí ústavní princip rovnoprávného užívání českého a slovenského jazyka při vyhlašováni obecně závazných právních předpisů a jiných opatřeni ve Sbírce zákonů. Vytvářejí se právní předpoklady pro to, aby informovanost všech organizací i občanů na celém území ČSSR o platných právních předpisech a jiných důležitých opatřeních byla zajišťována v jediném publikačním prostředku, a to přímo v jazyce každého národa.

12. Sbírka zákonů se vydává v postupně číslovaných částkách, které jsou podle potřeby rozděleny na část obsahující vy hlášené obecně závazné právní předpisy a sdělení uvedená v zásadě č. 7 a na část obsahující opatření uvedená v zásadě č. 8.

Vláda může nařízením upravit uspořádání Sbírky zákonů odlišně.

V částkách se uvádí den, kdy byly vydány. Tento den se považuje za den vyhlášení obecně závazných právních předpisů, které jsou v částce obsaženy.

Vyhlášené obecně závazné právní předpisy a sdělení uvedená v zásadě č. 7 se v částkách Sbírky zákonů opatřují pořadovými čísly. Tato číselná řada, jakož i číselná řada jednotlivých částek Sbírky zákonů se uzavírá koncem každého kalendářního roku.

Zkratka Sbírky zákonů je "Sb.".

Tiskové chyby se ve Sbírce zákonů opravují redakčním sdělením.

Odůvodnění:

Věcný posun oproti platné úpravě spočívá v tom, že se na rozdíl od dosavadní praxe vydávání Sbírky zákonů ruší její samostatná část, obsahující oznámení o vydání obecně závazných právních předpisů, takže se všechny obecně závazné právní předpisy, které jsou v ní obsaženy, budou číslovat pořadovými čísly.

Vychází se z požadavku, aby každý mohl již ze základního textu Sbírky zákonů, který je pořadově číslován, zjistit, zda a jaký obecně závazný právní předpis byl na dotčeném úseku vydán, od kdy nabyl účinnosti, které předpisy zrušil, jak a kdy byl uveřejněn, kde lze do něho nahlédnout, resp. další informace.

Nový režim tím, že zpřehledňuje a rozšiřuje základní informace veřejnosti o vydaných výnosech ve Sbírce zákonů, by měl také napomoci tomu, aby bylo již v době jejich přípravy důsledně zvažováno, zda je vůbec nutno určitý úsek upravit formou obecně závazného právního předpisu.

Zároveň se i do obsahu Sbírky zákonů promítá požadavek důsledného oddělení režimu vyhlašování obecně závazných právních předpisů a mezinárodních smluv od vyhlašováni jiných opatřeni tím, že se zřizuje samostatná část Sbírky zákonů, v niž se uveřejňuje plné znění nebo oznamuje vydání opatření podle zásady č. 8, která nemají charakter obecně závazného právního předpisu. Tato část Sbírky zákonů není opatřována pořadovými čísly.

Zmocněním vlády ČSSR k odlišné úpravě uspořádání Sbírky zákonů je řešena otázka případné potřeby, kterou by si vynutil nově zaváděný režim vyhlašování obecně závazných právních předpisů vydávaných federálními ústředními orgány nebo změny právního řádu související s přestavbou hospodářského mechanismu.

13. Vydávání Sbírky zákonů zabezpečuje ústřední orgán, který určí vláda Československé socialistické republiky.

Odůvodnění:

V rámci zmocnění vlády ČSSR je vytvářen prostor pro operativní určení orgánu, který bude podle aktuálních potřeb a podmínek zabezpečovat základní materiální předpoklady pro vydávání Sbírky zákonů, což přispěje k informovanosti veřejnosti o platných obecně závazných právních předpisech a jiných opatřeních v centrálním publikačním prostředku.

14. Příslušné národní výbory zajistí, aby u nich byla každému přístupna Sbírka zákonů.

Odůvodnění:

Počítá se se zachováním dosavadního stavu, kdy Sbírka zákonů má být každému přístupna u příslušného národního výboru s tím, že určení příslušného národního výboru budou obsahovat zákony národních rad.

V zájmu usnadnění orientace ve Sbírce zákonů, zejména občanů, se rovněž před pokládá, že jako vhodná pomůcka bude na národních výborech, které budou zajišťovat přístupnost Sbírky zákonů, k dispozici "přehled platných právních předpisů", který zpracovávají ministerstva spravedlnosti obou republik.

15. Obecně závazné právní předpisy a jiná opatření v působnosti federace, jejichž vydání bylo oznámeno ve Sbírce zákonů do 31. prosince 1968, pozbývají platnosti.

Toto ustanovení se nevztahuje na obecně závazné právní předpisy, které budou uvedeny v příloze tohoto zákona.

Odůvodnění:

Ustanovení této zásady je motivováno snahou očistit právní řád od jíž zastaralých a překonaných právních předpisů, příp. jiných opatření, která byla ve Sbírce zákonů registrována do 31. prosince 1968.

Seznam těchto předpisů z uvedeného období, které by měly zabezpečovat právní regulaci i nadále, bude stanoven při přípravě paragrafovaného znění a bude uveden v příloze zákona. Počítá se s tím, že při její přípravě se bude vycházet z výsledků analýz účinnosti právních předpisů provedených jednotlivými federálními resorty; na základě jejich údajů půjde o zachování asi 50 předpisů.

Pokud jde o v úvahu přicházející depuraci již zastaralých nebo překonaných obecně závazných právních předpisů federálních ministerstev a ostatních federálních ústředních orgánů, jejichž vydání bylo ve Sbírce zákonů oznámeno od 1. ledna 1969 do nabytí účinnosti tohoto zákona, vychází předložený návrh zásad zákona z toho, že posouzení jejich nezbytnosti a snížení jejich počtu je v současné době předmětem plnění úkolu, který federálním ministerstvům a ostatním federálním ústředním orgánům vyplývá z usnesení vlády ČSSR č. 331 z 5. prosince 1985.

16. Zrušuje se zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 4/1962 Sb., o vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů ve znění zákona č. 164/1968 Sb.

Tento zákon nabude účinnosti dnem...

Odůvodnění:

Tímto zákonem se nahrazují dosavadní zákonné předpisy, které upravují vyhlašování právních předpisů a jiných opatření ve Sbírce zákonů s tím, že pokud jde o zákony upravující vyhlašování republikových předpisů a jiných opatření, počítá se s jejich nahrazením republikovými zákony.

S nabytím účinnosti tohoto zákona se počítá v termínu, který bude v souladu s účinností souběžně připravovaných zákonů národních rad o vyhlašování obecně závazných právních předpisů a jiných opatření orgánů republik ve Sbírce zákonů.

V Praze dne 7. května 1987

Předseda vlády ČSSR


Politický a ekonomický rozbor

k zásadám zákona o Sbírce zákonů

Působení socialistického právního řádu v ČSSR jako jednoho ze základních nástrojů realizace politiky KSČ i možnosti jeho dalšího zdokonalování jsou v dané etapě jeho vývoje výrazně ovlivněny skladbou právních předpisů, které právní řád tvoří, i jejich celkovým počtem.

Poměrně vysoký počet platných právních předpisů i jejich dílčích změn přináší z hlediska reálného působení právního řádu na společenské vztahy určité obtíže.

Tento stav se projevuje i v ekonomice, kde rostoucí počet zejména podzákonných právních předpisů a stále složitější právní regulace zatěžují práci státního i hospodářského aparátu a jsou odrazem přeceňování významu právních předpisů v procesu řízení ekonomiky i života společnosti vůbec.

Nepřehlednost právních předpisů nižší právní síly také v praxi vede k neujasněnosti jejich výkladu a ke snižování účinnosti práva i ve vztahu k občanům, nebo ztěžuje každému občanovi možnost orientovat se v platném právním řádu.

Dokumenty XVII. sjezdu KSČ vyzvedly v souvislosti s požadavky na uplatňování účinných metod řízení a odstraňování všech byrokratických bariér nutnost omezováni různých předpisů a směrnic, "z nichž mnohé nepomáhají ani výrobě ani společnosti a mnohé z nich naopak věci i život zbytečně komplikují".

Přesto, že tato kritika směřuje především proti inflaci řídících aktů v hospodářské sféře, které nemají obecnou závaznost, vztahuje se i na některé obecně závažné právní předpisy.

Vláda ČSSR i vlády obou republik a jejich legislativní rady se touto situací v návaznosti na řešení aktuálních otázek zdokonalování právního řádu několikrát zabývaly. Vláda ČSSR tak naposledy učinila v souvislosti s projednáváním průběžné zprávy o poznatcích z prověrky resortních obecně závazných hospodářských právních předpisů v prosinci 1985.

Analýzy, které předcházely této zprávě, ukázaly, že náš první řád tvoří kolem 1 700 předpisů z období před federací. Z tohoto počtu je asi 700 právních předpisů registrovaných ve Sbírce zákonů od 1. ledna 1960, tedy od doby, kdy byla registrace zavedena, do 31. prosince 1968. [V tomto počtu jsou zahrnuty předpisy, které po vydání ústavního zákona o čs. federaci regulují oblasti náležející federaci i republikám.]

Z období po federativním uspořádání platí kolem 2 450 právních předpisů vydaných na úrovni federace. Z toho je více než 2 100 předpisů vydaných federálními ministerstvy a ostatními ústředními orgány. Jejich podíl dále narůstá. V letech 1981 - 1986 bylo v ČSSR vydáno přes 1 000 právních předpisů, z toho je více než 85 % resortních právních předpisů.

Resortní normotvorba tedy tvoří převažující většinu všech obecné závazných právních předpisů. Vzhledem k tomuto převažujícímu podílu v celkové skladbě právního řádu lze mít za to, že ovlivňuje jeho úroveň výrazněji než se předpokládalo, a je jí třeba věnovat přednostní pozornost. Signalizována byla zejména potřeba znovu v širších souvislostech posoudit otázky racionalizace postupů při tvorbě těchto předpisů a hlediska, která je nutno přitom respektovat. Proto byla jako součást první etapy systémových opatření zpracována a usnesením vlády ČSSR č. 331 ze dne 5. prosince 1985 schválena nová legislativní pravidla, která především prohloubila, zmodernizovala a zpřísnila ustanovení o resortní normotvorbě.

Legislativní pravidla mj. požadují, aby se vydáni resortních prováděcích předpisů omezilo na nezbytně nutné případy. Zároveň byl založen nový systém projednávání a posuzování resortních obecně závazných právních předpisů v komisích Legislativní rady vlády ČSSR, který kromě posouzení kvality navrhovaného právního předpisu neopomíjí ani posouzeni nezbytnosti jeho vydání.

Aby tato opatření mohla napomoci do budoucna formovat právní řád, je nezbytné, aby byla doplněna opatřeními v dalších oblastech, především a na prvém místě v oblastí publikace právních předpisů.

II.

Vyhlašování zákonů, ostatních právních předpisů, vyhlašování mezinárodních smluv a jiných opatření nejvyšších státních orgánů ČSSR a dalších federálních ústředních orgánů je v současné době upraveno zák. opatřením č. 4/1962 Sb., ve znění zák. č. 164/1968 Sb. V návaznosti na tuto právní úpravu publikace federálních právních předpisů stanoví způsob vyhlašování republikových zákonů a jiných opatřeni orgánů republik zákony národních rad /zák. SNR č. 205/1968 Sb. a zk. ČNR č. 3/1969 Sb./.

Podle dosavadní úpravy se ve Sbírce zákonů ČSSR publikují jak obecně závazné právní předpisy, tak i jiná důležitá opatření federálních orgánů, která nemají obecně závazný charakter. Přitom u řady publikovaných, zejména resortních právních předpisů nelze z jejich názvu ani ze systematického uspořádání Sbírky zákonů zjistit, zda mají obecnou závaznost či nikoliv a tuto pro realizaci práv a povinností adresátů právních předpisů zásadní skutečnost je nutno dovozovat až na základě posouzení obsahu právního předpisu.

Uvedená situace nepochybně ztěžuje aplikaci právních předpisů a brání orientaci těch, jimž jsou určeny.

Vyhlášení jako podmínka platnosti je doposud stanoveno pouze u zákonů a zákonných opatření. U ostatních obecně závazných právních předpisů tato výslovné zákonné ustanovení zatím chybí a dovozuje se pouze z povahy věci.

Podle platné právní úpravy je třeba vyhlášky ministerstev a jiných federálních středních orgánů, jejichž zněni není účelné ve sbírce vyhlásit, zejména pro omezený okruh organizací nebo osob, na které se vztahují, ve Sbírce zákonů oznámit. Jelikož mechanismus, který by žádoucím směrem ovlivňoval výběr obecně závazných právních předpisů, jejichž vydání se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje, zákonné opatření z roku 1962 neobsahuje, umožňuje dikce platného předpisu těmto orgánům, aby samy posoudily co je účelné, resp. není účelné ve Sbírce zákonů vyhlásit. Tato účelnost se často posuzuje z hlediska potřeb, které nejsou vždy totožné s celospolečenskými potřebami.

Za více než 20 let od vydání platného předpisu došlo k řadě nežádoucích posunů při aplikaci tohoto ustanovení, které negativně ovlivňují dostupnost a v důsledku toho i kvalitu resortních obecně závazných právních předpisů.

Analýzy ukazují především viditelný posun v počtech resortních obecně závazných právních předpisů ve prospěch těch resortních předpisů, které se vyhlašují pouze formou oznámení o jejich vydání. Jejich počet činí ke dni 31. prosince 1986 celkem 2 511. Přitom jen v období let 1981 - 1986 bylo vydáno 765 těchto právních předpisů, tj. více než 80 % z počtu všech resortních právních předpisů vydaných v tomto období.

V posunu právního řádu do oblastí předpisů, jejichž vydání se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje, lze spatřovat nejslabší místo normotvorby a publikace.

Provedené rozbory potvrzují, že právě tyto předpisy vykazují nejzávažnější nedostatky spočívající zejména v tom, že

- jako obecně závazné právní předpisy jsou touto formou vyhlašována opatření, která nemají obecně závazný charakter, např. různé metodické pokyny, kalkulační vzorce, řídící akty apod.;

- jsou v nich upravovány vztahy, které nejsou způsobilé být předmětem právní úpravy;

- vycházejí poměrně brzy z evidence orgánů, které je vydaly a tím spíše z evidence podřízených orgánů a organizací;

- v některých případech se staly převládající formou řízení.

Uvedené poznatky svědčí zároveň o tom, že ve vydáváni těchto předpisů se odrážejí obecné nedostatky řízení jako je nerespektování působnosti a odpovědnosti nižších orgánů ze strany nadřízených orgánů, ba často i "řízení" v malichernostech. V jejich vydání spatřují vyšší orgány mnohdy nejschůdnější prostředek jak zajistit splnění určitých úkolů a nahrazuji jimi nedostatky ve své organizátorské a řídící činnosti.

Nutno mít dále na zřeteli, že jde o závažný ústavně politický problém související s právními jistotami občanů a organizací. Forma vyhlášení obecně závazného právního předpisu pouze uveřejněním oznámení o jeho vydání ve Sbírce zákonů nezabezpečuje plně informaci všech adresátů o pravidlech chování v něm obsažených, což ve sporných případech může vyvolávat nežádoucí reakce a postupně narušovat uvědomělé chápání práva i jeho společenskou funkci.

Tyto základní důvody spolu s potřebou dílčích změn jednotlivých ustanovení platného právního předpisu vedly k závěru, že výrazný posun ve směru žádoucího zlepšení skladby právních předpisů a zpřehlednění jejich publikace může v návaznosti na přijatá opatření vlády ČSSR i vlád republik přinést pouze zákonná úprava, která zejména:

- stanoví vyhlášení ve Sbírce zákonů jako podmínku platnosti pro všechny obecně závazné právní předpisy;

- vytvoří účinné omezující regulativy pro vydávání resortních obecně závazných právních předpisů, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují pouze formou uveřejnění oznámení o jejich vydán;

- zruší zastaralé a praxi jíž nevyhovující resortní právní předpisy;

- zjednoduší informaci veřejností o tom, které předpisy vyhlašované ve Sbírce zákonů mají obecně závazný charakter;

- zpřehlední v rámci základního textu Sbírky zákonů nejdůležitější informace i o těch obecně závazných právních předpisech, jejichž vydání se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje;

- vytvoří prostor pro operativní řešení společenským potřebám odpovídajícího zpřístupnění resortních obecně závazných právních předpisů, jejichž text není zveřejňován ve Sbírce zákonů;

- zakotví právní předpoklady pro odstranění kritizované nedostupnosti právních předpisů, které stanoví práva a povinnosti občanů;

- sjednotí a zjednoduší režim vyhlašování mezinárodních smluv.

III.

Nová právní úprava se opírá o čl. 45 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci, který předpokládá zákonnou úpravu způsobu vyhlašování zákonů Federálního shromáždění. V souladu s tím navrhovaný zákon upravuje vyhlašování nařízeni vlády ČSSR, obecně závazných právních předpisů vydaných ústředními orgány federace, jakož i dalších aktů vydaných orgány federace, a mezinárodních smluv. Čl. 111 odst. 3 ústavního zákona o čs. federaci předpokládá vzhledem k zákonodárné pravomoci obou republik samostatnou zákonnou úpravu způsobu vyhlašování také u zákonů národních rad. Počítá se proto s tím, že obdobná opatření v oblasti vyhlašování obecně závazných právních předpisů a jiných opatření ve Sbírce zákonů budou přijata i v rámci obou republik.

Navržené zásady zákona vycházejí z osvědčených forem publikace právních předpisů, mezinárodních smluv a jiných opatření, především zachovávání jednotného publikačního instrumentu pro oficiální uveřejnění všech obecně závazných právních norem - Sbírky zákonů. Proto se rovněž předpokládá, že národní rady v rámci vlastních publikačních zákonů,potvrdí Sbírku zákonů jako jediný publikační nástroj i pro vyhlašování právních předpisů a jiných opatření orgánů republik.

V souladu s principem socialistické zákonnosti navrhovaná úprava dále vychází z ústavní zásady, že vyhlášení zákona je obligatorní podmínkou jeho platnosti a uplatňuje ji na všechny vyjmenované a ve Sbírce zákonů obligatorně publikované obecně závazné právní předpisy. To znamená, že tyto právní předpisy bez jejich řádné oficiální publikace nejsou platnými předpisy.

Záměr zjednodušit informace a odstranit pochybnosti o tom, zda některé právní předpisy mají obecnou závaznost či nikoliv, je zabezpečován především tím, že se stanoví způsob vyhlášení obecně závazných právních předpisů a současně se tento režim jejich vyhlášení odděluje od vyhlášení tzv. "jiných opatření" ve Sbírce zákonů. Nově se zavádějí jednotné názvy "vyhláška" a "výnos" pro obecně závazné právní předpisy vydávané v souladu s čl. 80 ústavního zákona o čs. federaci federálními ministerstvy a ostatními federálními ústředními orgány. Současně podle nové úpravy nebude možné tyto názvy použít pro označení jiných opatření.

Regulace vydávání resortních obecně závazných právních předpisů je zajišťována zejména zpřísněním podmínek pro vyhlašování resortních obecně závazných právních předpisů uskutečňované pouze formou uveřejnění oznámení o jejich vydání ve Sbírce zákonů.

Zpřísnění spočívá především v tom, že se omezuje možnost tímto způsobem vyhlásit obecně závazné právní předpisy pouze na ty předpisy, které se týkají úzkého okruhu socialistických organizací anebo jimiž se upravují práva a povinnosti úzkého okruhu občanů v pracovněprávních vztazích a sociálním zabezpečení a práva a povinnosti vyplývající ze služebních poměrů vojáků v činné službě a příslušníků ozbrojených sborů.

Toto opatřeni, které předpokládá, že se všechny ostatní obecně závazné právní předpisy, které stanoví práva a povinnosti občanů a jiných organizací než socialistických, budou publikovat ve Sbírce zákonů v plném znění, zároveň směřuje k odstranění stále více kritizované nedostupnosti a nepřehlednosti těchto předpisů a vytváří odpovídající podmínky pro to, aby se s nimi občané a jiné organizace než socialistické mohly řádně seznámit.

Zlepšení přístupnosti předpisů, jejichž text nebude uveřejňován ve Sbírce zákonů, sleduje opatření, jímž se stanoví povinnost orgánu, který takový předpis vydal, aby zabezpečil jeho přístupnost každému, kdo o to požádá jak u sebe " tak i u orgánů, které jsou uvedeny v oznámení o jeho vydání ve Sbírce zákonů. V zájmu odstranění nedostatků, které se v praxi při zabezpečování uvedeného požadavku vyskytují, je alternativně navrhováno stanovení povinnosti federálního ústředního orgánu, který předpis vydal, zaslat jej na území československé socialistické republiky za úhradu každému, kdo o to požádá. Tato opatření rovněž motivují federální ústřední orgány k tomu, aby již před vydáním těchto předpisů důsledně zvažovaly, zda jsou skutečně splněny zákonné podmínky, za kterých je lze vyhlásit pouze formou uveřejnění oznámení o jejich vydání.

Režim obecně závazných právních předpisů, jejichž vydání je ve Sbírce zákonů pouze oznamováno, se v souladu s obecně uznávanými požadavky na kvalitu právního řádu zpřísňuje také v tom smyslu, že je třeba jejich plné znění zveřejnit v příslušném publikačním prostředku před dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů. Příslušným publikačním prostředkem se zde rozumí veřejně přístupný publikační prostředek odpovídající co do rozsahu zveřejnění povaze předpisu /např. i Hospodářské noviny, odborné časopisy apod./, přičemž je respektována dosavadní vžitá praxe, kdy tyto předpisy jsou publikovány především v resortních věstnících.

Zlepšení informovanosti veřejnosti o vydaných obecně závazných právních předpisech, které se ve Sbírce zákonů vyhlašují pouze formou oznámení o jejich vydání, sleduje navrhovaná úprava tak, aby již z jejího základního textu označeného běžnými čísly byly patrny nejdůležitější informace i o těchto obecně závazných právních předpisech. Zároveň se v souladu s tímto požadavkem rozšiřují náležitosti oznámení.

Uvedená opatření současně vedou federální ústřední orgány k tomu, aby již v rámci přípravy předpisů důsledně zvažovaly také otázku, zda je nutno danou problematiku řešit formou obecně závazného právního předpisu.

Oddělení režimu vyhlašování obecně závazných právních předpisů od vyhlašování jiných opatření je s výjimkou mezinárodních smluv realizováno i v rámci navrhovaného uspořádání jednotlivých částek Sbírky zákonů.

Zjednodušení režimu vyhlašování mezinárodních smluv ve Sbírce zákonů spočívá v tom, že se vymezují mezinárodní smlouvy, které se společně s příslušným sdělením federálního ministerstva zahraničních věcí vyhlašují vždy, a dále smlouvy, u kterých se sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí, popř. text mezinárodní smlouvy vyhlašuje pouze v případě, kdy o tom rozhodnou příslušní ministři nebo vedoucí federálních ústředních orgánů po dohodě s ministrem zahraničních věcí ČSSR.

Důležitou součást předkládaných zásad tvoří opatření směřující k depuraci, k očištění právního řádu od registrovaných právních předpisů.

Z provedeného rozboru vyplývá, že bude možné přistoupit ke zrušení převážné části předpisů registrovaných před 1. lednem 1969, protože jsou fakticky i právně překonány pozdějšími úpravami, federativním uspořádáním nebo přirozeným vývojem řešení řady otázek v průběhu uplynulých dvaceti let. Existence převážné většiny právních předpisů této skupiny zatěžuje právní řád bez viditelného efektivního působení na regulaci společenských vztahů.

IV.

Nově zaváděný režim vyhlašování obecně závazných právních předpisů předpokládá rozšíření obsahu Sbírky zákonů o text některých resortních obecně závazných právních předpisů, jejichž vydání se doposud ve Sbírce zákonů pouze oznamovalo.

Na druhé straně se však předpokládá, že opatření přijatá vládou ČSSR i vládami republik, zejména nový systém projednávání resortních právních předpisů ve stálých pracovních komisích legislativních rad, povedou k postupnému snížení jejich počtu i rozsahu.

Přesto v závislosti na tom, jak vysoké nároky na počet tiskových stran Sbírky zákonů si vynutí objektivní vývoj tvorby právních předpisů včetně změn souvisejících s přestavbou hospodářského mechanismu, nelze vyloučit potřebu odlišného uspořádání Sbírky zákonů, například zřízením její přílohy pro některé obecně závazné právní předpisy, popř. jiná opatření. K tomuto opatření je zmocněna vláda ČSSR.

Navrhované změny si vyžádají odpovídající rozpočtové krytí zvýšených finančních nákladů, zabezpečení potřebných tiskárenských kapacit a úpravy personálního obsazení redakce Sbírky zákonů.

Hospodárnost navrhované úpravy spočívá v tom, že při respektování požadavku na omezení počtu obecně závazných právních předpisů, jejichž vydání se ve Sbírce zákonů pouze oznamuje, a požadavku na posílení právních jistot zejména občanů, se nově navrhuje rozšířit vyhlašování plného znění ve Sbírce zákonů jen u nezbytně nutné úzké skupiny obecně závazných právních předpisů.

Proto i rozsah eventuelně zřízené přílohy ke Sbírce zákonů by byl omezen pouze na tento úzce vymezený okruh předpisů. Počítá se přitom s tím, že také její tisk by byl na rozdíl od základního textu Sbírky zákonů zajišťován pouze v rozsahu odpovídajícímu potřebě omezeného okruhu jejích adresátů.

Předpokládá se, že v úvahu přicházející bližší specifikace dopadu na státní rozpočet a administrativní náročnosti navrhované úpravy bude součástí paragrafovaného znění.

Určité zvýšení finančních a materiálových nákladů lze předpokládat i u jednotlivých federálních resortů, zejména těch, které vydávají větší množství výnosů, a to při plnění alternativně navrhované povinnosti zaslat tyto výnosy za úhradu každému, kdo o to požádá.

Zde jsou však vydávající orgány navrhovanou úpravou stimulovány k tomu, aby důsledně zvažovaly způsob vyhlášení právních předpisů, popř. publikaci jejich plného znění v příslušném publikačním prostředku tak, aby případné finanční a materiální náklady, spojené se zabezpečováním této povinnosti, byly minimální.

K ústavně právní úpravě publikace právních předpisů

Většině právních úprav v socialistických zemích je společné, že některá základní pravidla o vyhlašování /publikaci/ zákonů a jiných obecně závazných právních předpisů jsou stanovena již v ústavních normách. To se týká především publikace zákonů a jim na roveň postavených právních předpisů. Některé ústavy stanoví lhůtu pro vyhlášení zákona. Např. Ústava BLR výslovně stanoví, že zákony a další ústavou stanovené akty Lidového shromáždění vyhlašuje Státní rada ve Státním věstníku do 15 dnů od jejích přijetí /čl. 64/, zároveň stanoví, že zákon nabývá účinnosti 3 dny po jeho vyhlášení, pokud není v zákoně samém stanovena jiná lhůta. Ústava BLR vyžaduje, aby ve Státním věstníku byly publikovány normativní akty Státní rady /čl. 97/, vlády /čl. 104/, ministrů a vedoucích úřadů s postavením ministerstev /čl. 108/. I pro tyto normativní právní akty platí, že nabývají účinnosti 3 dny po jejich vyhlášení, pokud v nich není stanovena jiná lhůta.

Obdobně Ústava NDR upravuje publikaci zákonů, které musí být vyhlášeny do jednoho měsíce od přijetí ve Sbírce zákonů a nabývají účinnosti čtrnáctým dnem po jejich vyhlášení, pokud v nich není stanoven jiný termín /čl. 65/. Čl. 69 Ústavy NDR současně stanoví, že zákony a jiné všeobecně závazné právní předpisy jsou uveřejňovány ve Sbírce zákonů nebo jiným způsobem.

Ústava RSR stanoví, že zákony, dekrety Státní rady s mocí zákona, právní předpisy přijaté vládou a právní předpisy stanovené ministry a vedoucími ostatních ústředních orgánů státní správy se uveřejňují v Úřední sbírce RSR /čl. 37, 69, 79 a 84 Ústavy RSR/. Zákony se vyhlašují do 10 dnů po jejich přijetí /čl. 57 Ústavy RSR/.

Ústava MLR stanoví, že zákony, nařízení Prezidiální rady s mocí zákona, právní předpisy stanovené vládou, jejími členy a státními tajemníky pověřenými vedením státního orgánu s celostátní působností se vyhlašují v Ústředním věstníku /§ 26. 32, 35, 37 a 38 Ústavy MLR/.

Ústava PLR přímo upravuje jen publikaci zákonů a dekretů Státní rady s mocí zákona ve Sbírce zákonů /čl. 25 a 31 Ústavy PLR/.

Ústava SSSR stanoví v čl. 116, že zákony SSSR a jiné akty Nejvyššího sovětu SSSR se vyhlašují v jazycích svazových republik. Analogické ustanovení obsahuje zákon SFRJ o publikaci zákonů a jiných svazových předpisů a obecných aktů z 28. 9. 1976.

Ústavy zemí socialistického společenství upravují tedy v různém rozsahu obecnou úpravu vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů. Podrobnou úpravu vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů přenechávají ústavy běžnému zákonodárství a na ně navazujícím předpisům o legislativním procesu.

Z ústavních předpisů socialistických zemí dále vyplývá, že podmínkou platnosti zákonů a jiných právních předpisů je jejich vyhlášení /publikace/ v oficiálním státním tiskovém orgánu určeném pro zveřejňování zákonů, jiných právních předpisů, příp. jiných právních aktů nejvyšších a ústředních orgánů státu. Ústavy některých socialistických zemí stanoví rovněž závazné lhůty pro publikaci právních předpisů, především zákonů. Výjimečně sama ústava stanoví pravidlo, v jaké lhůtě zákon nebo jiný právní předpis nabývá účinnosti, pokud v něm není stanovena jiná než ústavně určená lhůta.

Ve federativním uspořádání je významné ústavní ustanovení o rovnoprávnosti jazyků užívaných ve státech tvořících federaci při publikaci prvních předpisů.

II.

K právní úpravě publikace právních předpisů zákony a jinými normativně právními akty

Poměrně nejpodrobněji je upravena publikace právních předpisů zákonodárstvím BLR. Zákon o normativních aktech č. 27/1973 Sb., v BLR v hlavě čtvrté /čl. 34 - 45/ upravuje otázky ověřování a publikace normativních aktů. Stanoví způsob ověření autentičnosti textu normativního právního aktu, okruh prvních předpisů, které se vyhlašují ve Státním věstníku, odpovědnost příslušných vedoucích státních funkcionářů za vyhlášení právních předpisů. Určuje mj. den vyhlášení odpovídajícího čísla Státního věstníku, jímž je den vydání příslušné částky Státního věstníku, kdy může být započato jeho rozšiřování. Řeší dále otázky počítání lhůty mezi vydáním a nabytím účinnosti právních předpisů.

Podrobně upravuje publikaci právních předpisů výnos Státní rady BLR č. 2948 Sb. v., o Státním věstníku. Vydáváni Státního věstníku řídí Státní rada, redakce a administrace Státního věstníku je součástí aparátu Státní rady. V příloze k výše uvedenému výnosu jsou podrobně stanoveny druhy právních předpisů a dalších aktů státních orgánů BLR, které jsou obligatorně zveřejňovány ve Státním věstníku. Seznam těchto aktů je současně směrnicí pro pořadí, v němž jsou publikovány. Na prvním místě se uvádí ústava a zákony přijímané referendem nebo Lidovým shromážděním. V druhém pořadí to jsou výnosy Státní rady o ratifikaci mezinárodních smluv, smluv normativního charakteru atd. Výčet druhů aktů Státní rady, i když obsahuje 20 položek, není taxativní. Zveřejněny mohou být i další výnosy a usnesení, jejichž uveřejnění je stanoveno normativním aktem nebo o něm rozhodla Státní rada. Na třetím místě jde o nařízení rady ministrů, nařízení o výkladu normativních aktů rady ministrů a další akty rady ministrů, jejichž uveřejnění je stanoveno právním Předpisem. Ve čtvrtém pořadí jde o normativní a jiné právní akty ministrů a vedoucích ústředních úřadů. Konečně, pokud tak stanoví právní předpis nebo povolí tajemník Státní rady, mohou být ve Státním věstníku uveřejněny též akty lidových rad.

Pro publikaci právních předpisů v BLR je příznačné, že je soustředěna v jediné oficiální sbírce.

Vyhlašování zákonů a jiných právních předpisů v MLR je upraveno zákonným opatřením prezidiální rady č. 24/1974 M.v. Tato zákonná úprava akcentuje, že v Maďarském věstníku je nezbytné uveřejňovat všechny právní předpisy, které stanoví práva a povinnosti občanů nebo se dotýkají jejich ochrany a dále předpisy obecně závazné pro státní orgány, hospodářské orgány a organizace. Tyto předpisy nelze vyhlásit ve formě směrnice. Dále jsou v této publikační normě stanoveny formy právních předpisů, které se vyhlašují v Maďarském věstníku: zákony, nařízení prezidiální rady s mocí zákona, nařízení rady ministrů, jejího předsedy, členů vlády a státních tajemník.

V Maďarském věstníku se dále uveřejňují usnesení Státního shromáždění, prezidiální rady a rady ministrů obsahující směrnice k vedení státní správy nebo jejichž uveřejnění bylo stanoveno těmito orgány. Uveřejňují se v něm zásadní rozhodnutí nejvyššího soudu.

Důležitým ustanovením je dále pravidlo, podle něhož právní předpisy musí stanovit den, kdy nabývají účinnosti. Účinnost prováděcích předpisů musí být stanovena současně s účinností zákona, k jehož provedení jsou vydány.

Publikačním orgánem, jehož obsah stanoví rada ministrů, je Sbírka rozhodnutí, v níž jsou uveřejňována zejména usnesení rady ministrů a individuální právní akty určené k publikaci v této sbírce, která je rozesílána vedoucím státních orgánů, vedoucím pracovníkům ministerstev a ústředních orgánů, lidových rad a společenských organizací.

Oficiálními orgány pro publikaci právních předpisů v PLR jsou Sbírka zákonů /Dziennik Ustaw/ a Úřední list /Monitor Polski/. Jejich vydávání upravuje zákon č. 58/1958 Sb.

Ve Sbírce zákonů se vyhlašují zákony.a dekrety s mocí zákona, nařízení Státní rady PLR, rady ministrů, předsedy rady ministrů a nařízení ministrů k provedení zákonů, mezinárodní smlouvy a dohody. Právní předpisy nabývají účinnosti dnem jejich vyhlášení, pokud samy nestanoví jinak.

V Úředním listu se vyhlašují usnesení Státní rady, rady ministrů a jejího předsednictva, nařízení ústředních státních orgánů a úřadů k provedení zákonů nebo dekretů, jiná nařízení, rozhodnutí, instrukce, oběžníky a oznámení ústředních státních orgánů a úřadů. Výše uvedený zákon stanoví, za jakých podmínek jsou v Úředním listě publikovány právní předpisy, zejména jestliže to předpokládá platný nebo vyhlašovaný právní předpis nebo státní orgán, který právní předpis vydal.

Vydávání obou sbírek právních předpisů je v kompetenci předsedy rady ministrů. Výkonné orgány lidových rad všech stupňů jsou povinny umožnit občanům nahlédnout do Sbírky zákonů a Úředního listu.

V NDR upravuje vyhlašování právních předpisů nařízení rady ministrů NDR o Sbírce zákonů č. 51/1972 Sb. z. Podle tohoto nařízení Sbírka zákonů NDR /Gesetzblatt/ se skládá ze tří částí. V dílu I. Sbírky zákonů se publikují zákony a ostatní obecně závazné právní předpisy. V dílu II. se publikují mezinárodní smlouvy. Ve zvláštní části jsou publikovány právní předpisy, které se dotýkají pouze omezeného okruhu státních a hospodářských orgánů, podniků, kombinátů nebo zařízení. V prvním dílu Sbírky zákonů se upozorňuje na akty publikované v dílu II. a zvláštní části - III. dílu Sbírky zákonů. Sbírku zákonů vydává Úřad rady ministrů.

V Rumunské socialistické republice je uveřejňování právních předpisů upraveno dekretem Státní rady č. 716/1965 B. o., o zřízení Oficiálního bulletinu /Buletinul oficial al Republicii Socialiste Románia/. Tento publikační orgán je vydáván ve třech částech. V I. části se zveřejňují zákony, dekrety Státní rady s mocí zákona, usnesení rady ministrů prvně normativního charakteru a právní předpisy stanovené ministry a vedoucími jiných ústředních orgánů státní správy. V této části jsou publikovány i nenormativní akty uvedených orgánů. II. část publikačního orgánu RSR obsahuje těsnopisné zprávy zasedání Velkého národního shromáždění. III. část publikuje sdělení ústředních orgánů společenských organizací obecného významu, vyhlášení konkursů apod.

Základní publikační normou v SSSR je výnos prezídia Nejvyššího sovětu SSSR o způsobu vyhlašováni a nabývání účinnosti zákonů SSSR, usnesení Nejvyššího sovětu SSSR, výnosů a usnesení prezídia Nejvyššího sovětu SSSR z 19. 6. 1958 /Zprávy Nejvyššího sovětu SSSR č. 14/1958/. Toto zákonodárné opatřeni stanoví, že ve Zprávách Nejvyššího sovětu SSSR se zveřejňují zákony a další akty Nejvyššího sovětu SSSR, výnosy a usnesení prezídia Nejvyššího sovětu SSSR v jazycích svazových republik nejpozději do sedmi dnů po jejich přijetí. Tento výnos dále stanoví, že nejdůležitější výše uvedené akty podléhající širokému a okamžitému uveřejnění, se publikují v novinách "Izvestija sovětů lidových poslanců SSSR". V nezbytných případech mohou být tyto akty uveřejňovány také rozhlasem nebo sdělovány telegraficky.

Výnosy a usnesení prezídia Nejvyššího sovětu SSSR, které nemají všeobecný význam nebo nemají normativní význam, nejsou z rozhodnutí prezídia Nejvyššího sovětu SSSR zveřejněny a posílají se příslušným resortům a zařízením a dávají se na vědomí osobám, na něž se vztahuje jejich účinnost.

Mezinárodní smlouvy, dohody a úmluvy navržené SSSR s cizími státy a ratifikované stanoveným způsobem a příslušné výnosy o ratifikaci se publikují ve "Zprávách" /"Vědomosti"/ na návrh Ministerstva zahraničních věcí SSSR předložený prezídiu Nejvyššího sovětu SSSR.

Zákony SSSR, usnesení a další akty Nejvyššího sovětu SSSR, výnosy a usnesení prezidia Nejvyššího sovětu SSSR obecně normativního charakteru nabývají účinnosti na celém území SSSR po uplynutí deseti dnů po jejich uveřejnění v "Izvestijích" nebo "Vědomostích", pokud v těchto aktech není stanovena jiná lhůta. Jsou-li zveřejněny nejdříve v "Izvestijích", počít se tato desetidenní lhůta od tohoto jejich uveřejnění.

Akty výše uvedených orgánů, které nemají obecný normativní charakter, nabývají účinnosti jejich přijetím, pokud v nich není stanovena jiná lhůta nabytí účinnosti.

Vydávání "Vědomostí" Nejvyššího sovětu SSSR zajišťuje Kancelář prezídia Nejvyššího sovětu SSSR. Usnesením prezídia Nejvyššího sovětu SSSR z 3. 9. 1965 byla stanovena odpovědnost za uveřejňování aktů Nejvyššího sovětu SSSR a jeho prezídia tajemníkovi prezídia Nejvyššího sovětu SSSR. /Dočasně v letech 1960 - 1965 byly vydávány "Vědomosti Nejvyššího sovětu SSSR" v jazycích svazových republik v prezídiích Nejvyšších sovětů jednotlivých svazových republik, v r. 1965 byla usnesením prezídia Nejvyššího sovětu SSSR z 3. 9. 1965 obnovena praxe vydávání Vědomostí Nejvyššího sovětu SSSR ve všech jazycích svazových republik prezídiem Nejvyššího sovětu SSSR./

Publikace nařízeni a usnesení vlády SSSR je upravena nařízením rady ministrů SSSR z 20. 3. 1959 o způsobu vyhlašování a nabývání účinnosti usnesení a nařízení vlády SSSR/SP SSSR č. 6/1959, čl. 37/. Oficiálním publikačním orgánem pro akty vlády SSSR je Sbírka nařízení vlády SSSR /"Sborník postanovlenij Pravitělstva SSSR"/. Jsou v něm publikována usnesení vlády SSSR, které mají normativní charakter nebo všeobecný význam.

Analogicky je publikace normativních a jiných aktů nejvyšších orgánů státní moci a správy svazových republik řešena ve svazových republikách. Nařízení, resp. usnesení vlády SSSR se publikují též v novinách, z právního hlediska však nejde o oficiální publikaci. Pokud lhůta nabývání účinnosti nařízení vlády SSSR není stanovena přímo v tomto aktu, platí pravidlo, podle něhož nabývají účinnosti jeho přijetím.

Právní předpisy federálních ministerstev a jiných federálních orgánů státní správy se publikují v jejich bulletinech nebo v novinách resortního charakteru. Usnesením ÚV KSSS a rady ministrů SSSR z 23. 12. 1970 bylo ministerstvu spravedlnosti svěřeno vydávat Bulletin normativních aktů ministerstev a správ SSSR, který však nemá oficiální charakter. Publikují se v něm finanční, plánovací a další resortní předpisy závazné pro ostatní ministerstva a resorty.

III.

Z komparace výše uvedené právní úpravy publikace normativních právních aktů zemí socialistického společenství vyplývají zejména tyto závěry a podněty:

1. Publikaci právních předpisů se v socialistických zemích věnuje velké pozornost, která vychází z poznatku, že znalost právních předpisů nejen kompetentními orgány a organizacemi, ale též občany je základním předpokladem společenské účinnosti právních norem, upevňování socialistické zákonnosti a státní disciplíny. Celkově v právním vývoji úpravy publikace zákonů a jiných právních předpisů se projevuje tendence upravit všechny důležité otázky s tím spojené speciálními publikačními zákony, resp. jim na roveň postavenými právními akty, související i s celkovou tendencí zdokonalit právní úpravu celého legislativního procesu v socialistických státech.

2. Podnětné ze zahraničních publikačních norem socialistických států je zejména přesné stanovení jednotlivých forem právních předpisů a dalších právních aktů z hlediska jejich právní síly a společenského významu a tomu odpovídajícího způsobu publikace.

Zřetelné je dále zejména úsilí o úplnost a přehlednost publikačních sbírek právních předpisů. Z tohoto hlediska je významná též oddělená publikace mezinárodních smluv či právních předpisů týkajících se omezeného počtu subjektů.

Nepochybný význam má též stanovení odpovědnosti jednotlivých státních orgánů a funkcionářů za včasnou a náležitou publikaci právních předpisů.

3. Ze specifických právních otázek týkajících se vztahu právních norem vyšší a nižší právní síly a vztahu platnosti a účinnosti právních předpisů je to zejména stanovení pravidla, podle něhož účinnost právních předpisů k provedení zákona má být stanovena v souladu s termínem účinnosti zákona a rovněž přesné stanovení počítání lhůt mezi platnosti a účinností právních předpisů.

4. Pokud jde o formy publikace právních předpisů a zabezpečení jejich přístupnosti, je podnětnou sovětská práva, která v případech společenského zájmu na co nejširším a nejrychlejším zveřejnění zákona nebo usnesení státních orgánů celospolečenského významu umožňuje vydávajícím orgánům stanovit publikaci zákona nebo jiného státního aktu denním tiskem a dalšími hromadnými sdělovacími prostředky. V této souvislosti je důležité i závazné stanovení termínu účinnosti právního předpisu.

5. Z hlediska federativního uspořádání má značný význam zajištění jazykové rovnoprávností republik při publikaci právních předpisů.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP