Návrh schvalovacího usnesení:
FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
souhlasí s Mezinárodní úmluvou proti
apartheidu ve sportu, přijatou v New Yorku dne 10. prosince
1985 a podepsanou za Československou socialistickou republiku
dne 25. února 1987.
Systém apartheidu, který je v JAR uplatňován
jako oficiální politika, představuje jednu
z nehorších forem rasové diskriminace. Politika
apartheidu zároveň představuje hrubé
a masové porušení lidských práv
v rozporu s Chartou OSN, Všeobecnou deklarací lidských
práv, Mezinárodními pakty lidských
práv a Mezinárodní úmluvou o odstranění
všech forem rasové diskriminace. Apartheid již
dávno přestal být pouze záležitostí
JAR - boje proti tomuto zlu se zúčastňuje
celá pokroková světová veřejnost
a významnou úlohu v něm sehrává
také OSN. Valné shromáždění
OSN se nejenom stalo tribunou, ze které představitelé
členských států odsuzují režim
apartheidu, ale spolu s dalšími orgány OSN,
především Radou bezpečnosti, přijalo
řadu rezolucí, které vedle toho, že
apartheid odsuzují, také vyzývají
členské státy k tomu, aby přijaly
opatření, zaměřená k politické
a hospodářské izolaci jihoafrického
rasistického režimu. Navíc Valné shromáždění
OSN se stalo fórem, na kterém již byl přijat
smluvní dokument zaměřený specificky
proti apartheidu - Mezinárodní úmluva o potlačení
a trestání zločinu apartheidu, kterou přijalo
Valné shromáždění OSN v r. 1973.
Socialistické státy, a mezi nimi i ČSSR,
se aktivně a účinně podílejí
na úsilí mezinárodního společenství,
včetně akcí v rámci organizace spojených
národů, k likvidaci nelidského režimu
apartheidu. Socialistické státy jsou, spolu s rozvojovými
zeměmi, iniciátory rezolucí orgánů
OSN směřujících proti politice apartheidu.
Rovněž důsledně provádějí
rezoluce a rozhodnutí Valného shromáždění
a Rady bezpečnosti OSN týkající se
přerušení styků s JAR a její
izolace v mezinárodním životě.
Jiný však je přístup západních
států k problému apartheidu. Jsou to ze jména
USA a další západní mocnosti, které
maří úsilí mezinárodní
veřejnosti a pokrokových států o likvidaci
režimu apartheidu v Jihoafrické republice. Tyto západní
státy nejenomže nerespektují rezoluce a rozhodnutí
o přerušení styků s JAR, ale ty, které
jsou stálými členy Rady bezpečnosti,
především USA a Velké Británie,
se často stávají na fóru Rady ochránci
jihoafrických rasistů a brání přijeti
účinných opatření proti nim.
Jihoafrický rasistický režim tak může
díky této politické, hospodářské
a vojenské podpoře západních států
nadále existovat. Jejich podpora je také příčinou
toho, proč úsilí o likvidaci režimu
apartheidu zatím nebylo korunováno úspěchem
a proč tento režim, který byl z tribuny VS
OSN nejednou plným právem nazván "středověkým",
může existovat i v závěru 20. století.
A konečně podpora, kterou západ poskytuje
JAR, také umožňuje jihoafrickým vládcům
provádět agresivní útoky proti nezávislým
africkým státům. Tyto agresivní akce
jsou pouze logickým vyústěním vnitřního
represivního režimu JAR a dokladem toho, jak nebezpeč
pro mezinárodní mír a bezpečnost jihoafrický
režim apartheidu představuje.
Mezinárodní úmluva proti apartheidu ve sportu
postihuje specifickou oblast - oblast sportu. Systém apartheidu,
který nedává obrovské většině
nebělošského obyvatelstva JAR možnost
účasti v politickém i společenském
životě, zasahuje i do oblasti sportu. Režim,
který vnáší rasovou diskriminaci i do
sportovního zápolení a který znemožňuje
nebo omezuje účast sportovců na sportovních
akcích jenom pro jejich barvu pleti, si nemůže
osobovat právo účasti na mezinárodních
stycích v oblasti sportu. Režim apartheidu je v rozporu
s olympijským principem, který nepřipouští
rasovou diskriminaci. Důsledkem je vzrůstající
izolace JAR ve sportovní oblasti, a to jak pokud jde o
účast na sportovních soutěžích,
tak i pokud jde o dvoustranné styky. Avšak obdobně
jako jsou porušovány ze strany západních
států výzvy k mezinárodní izolaci
JAR v politické a ekonomické oblasti, jsou rovněž
porušovány i výzvy k této izolaci v
oblasti sportu. Proto smyslem úmluvy je zjistit, aby izolace
JAR v oblasti sportu byla zakotvena v mezinárodně
právně závazném dokumentu. Úmluva
se tak stane dalším nástrojem nátlaku
na jihoafrické vládnoucí kruhy ke změně
systému apartheidu.
Jistě je obtížné počítat
s tím, že by se stranou Úmluvy staly právě
ty státy, kterých se tento problém nejvíce
týká. Avšak je možno počítat
s tím, že stranou úmluvy se stane velké
množství socialistických a rozvojových
států. A právě tato skutečnost
jí dodá velký jak politický, tak i
právní význam.
Rezolucí 31/6 F přijatou 9. listopadu 1976 Valné
shromáždění OSN zřídilo
Ad hoc výbor pro vypracování Mezinárodní
úmluvy proti apartheidu ve sportu. Zároveň
tomuto výboru uložilo, aby jako prozatímní
opatření připravil návrh deklarace
proti apartheidu ve sportu a předložil jej Valnému
shromáždění a současně
učinil přípravné kroky k vypracování
Mezinárodní úmluvy proti apartheidu ve sportu
a podal o nich Valnému shromáždění
zprávu.
Práce ad hoc výboru se zúčastnily
socialistické a rozvojové země. Na jeho zasedání
v r. 1985, na kterém dokončil práce na návrhu
úmluvy, byly členy výboru 24 státy,
z toho čtyři socialistické - NDR, MLR, USSR
a Jugoslávie. Ostatních dvacet členů
byly rozvojové země.
Návrh deklarace proti apartheidu ve sportu předložil
ad hoc výbor Valnému shromáždění
na jeho 32. zasedání v r. 1977. Valné shromážděni
na tomto zasedán deklaraci přijalo rezolucí
32/105 M ze dne 14. prosince 1977 pod názvem Mezinárodni
deklarace proti apartheidu ve sportu.
Práci na návrhu Úmluvy ukončil ad
hoc výbor na svém 24. zasedání a 26.
srpna 1985 rozhodl předložit zprávu o svém
zasedání spolu s textem navrhované Úmluvy
Valnému shromáždění.
Valné shromážděni OSN Mezinárodní
úmluvu proti apartheidu ve sportu schválilo rezolucí
40/64 G dne 10. prosince 1985. Rezoluce byla schválena
125 hlasy, žádná delegace nehlasovala proti,
24 delegace se zdržely hlasování. Tak jak to
odpovídá jejich politice vůči JAR,
západní státy se zdržely hlasování,
aby alespoň tímto způsobem vyjádřily
svůj nesouhlas s Úmluvou.
Článek 1 Úmluvy obsahuje definice používaných
pojmů. V odstavci a/ tohoto článku je definován
apartheid a specificky pak apartheid ve sportu.
V článku 2 smluvní strany odsuzují
apartheid a zavazují se provádět všemi
vhodnými prostředky politiku vymýcení
praktiky apartheidu ve všech jejích formách
ze sportu.
Následující ustanovení pak obsahují
konkrétní kroky k naplnění tohoto
obecného závazku. Smluvní státy nedovolí
sportovní styky se zemí provádějící
politiku apartheidů /článek 3/, smluvní
státy učiní všechna možná
opatření k zamezení sportovních styku
se zemí provádějící politiku
apartheidu /článek 4/ a konečně smluvní
státy odmítnou poskytnout finanční
nebo jinou pomoc sportovcům a sportovním týmům
k tomu, aby se mohli zúčastnit sportovní
činnosti v zemi provádějící
politiku apartheidu nebo s týmy či individuálními
sportovci vybranými na základě apartheidu
/článek 5/. Článek 6 upravuje sankční
opatření, která každý smluvní
stát přijme proti svým sportovním
organizacím, týmům a individuálním
sportovcům, kteří by porušili zákaz
sportovních styků podle předchozích
ustanovení. Tento postih spočívá zejména
v odepření finanční podpory, omezení
přístupu do sportovních zařízení,
odebrání poct a vyznamenání apod.
Rovněž sportovní kontrakty, které zahrnují
sportovní činnost v zemi provádějící
politiku apartheidu nebo s týmy a sportovci vybranými
na základě apartheidu, nemohou být vymáhány.
Další opatření se týkají
odepření víz sportovcům ze zemí
provádějících politiku apartheidu
/článek 7/, kroky k vyloučení těchto
zemí z mezinárodních a regionálních
sportovních orgánů /článek
8/ a závazků smluvních států
přijmout opatření k tomu, aby mezinárodni
sportovní orgány nepostihovaly sportovní
organizace, které jsou jejich součástí,
v případech kdy odmítnou účast
na sportovních akcích v zemi provádějící
politiku apartheidu /článek 9/.
Významným ustanovením Úmluvy je její
článek 10. Jeho smyslem je zajistit, aby k posílení
své účinnosti Úmluva postihovala nejenom
sportovní styky smluvních států se
sportovci zemí provádějících
politiku apartheidu, ale také s těmi sportovci,
kteří nedbají výzev k přerušení
sportovních styků s těmito zeměmi
a zúčastní se tam sportovních akcí
nebo zvou sportovce z těchto zemí.
Článek 11 zřizuje Komisi proti apartheidu
ve sportu, složenou z 15 členů navržených
a volených smluvními státy ad personam. Smluvní
státy budou Komisi předkládat prostřednictvím
generálního tajemníka OSN zprávy o
legislativních, soudních a správních
opatřeních, která přijaly k provádění
ustanovení Úmluvy. Takovouto zprávu předloží
do roka po vstupu Úmluvy v platnost a poté ve dvouletých
intervalech. Komise bude projednávat tyto zprávy,
může si vyžádat dodatečné
informace a prostřednictvím generálního
tajemníka bude Valnému shromáždění
OSN předkládat zprávy o své činnosti
s případnými doporučeními.
Zvláštní pozornost bude věnovat provádění
článku 10. článek 13 umožňuje,
aby smluvní stát učinil prohlášení,
uznávající pravomoc Komise projednávat
stížnosti na porušení ustanovení
Úmluvy, předložené smluvními
státy, které rovněž učinily takovéto
prohlášení. S ohledem na svou dosavadní
praxi, kdy ČSSR neučinila obdobná prohlášení
na základě jiných mezinárodních
úmluv, nepředpokládá se, že by
jej učinila v tomto případě. Důvodem
tohoto čs. stanoviska, sdíleného i dalšími
socialistickými státy, je nebezpečí
vměšování do vnitřních
věcí, které by v důsledku uznání
takovéto pravomoci mezinárodního orgánu
vzniklo. Celkově je možno říci, že
ustanovení mluvy, týkající se zřízení
a pravomocí Komise, byla do značné míry
vypracována s přihlédnutím k obdobným
ustanovením Mezinárodní úmluvy pro
odstranění všech forem rasové diskriminace,
zřizujících Výbor pro odstranění
rasové diskriminace.
Úmluva podléhá ratifikací, přijetí
nebo schválení a je otevřena přístupu
všech států. Vstupuje v platnost 30 dní
po uložení 27. ratifikační listiny nebo
listiny o přijetí, schválení nebo
přístupu.
Otázky případné revize Úmluvy
a její výpovědí řeší
článek 20 a 21.
Úmluva si nevyžádá změny čs.
právního řádu. Pokud jde o finanční
náklady, které pro ČSSR vzniknou v důsledku
ratifikace Úmluvy, ČSSR jako smluvní stát
bude přispívat na úhradu nákladů
činností Komise proti apartheidu ve sportu /článek
11, odstavec 7/. Výše těchto nákladů
bude záležet především na počtu
smluvních stran Úmluvy. Podle zkušeností
z práce obdobných mezinárodních orgánů
čs. příspěvek by měl činit
1.000-1.500 US ročně.
Ratifikací Mezinárodní úmluvy proti
apartheidu ve sportu ČSSR znovu vyjádří
svou aktivní podporu úsilí pokrokových
sil o odstranění režimu apartheidu a dá
najevo své odhodlání podílet se na
přijetí a provádění účinných
mezinárodních opatření k dosažení
tohoto cíle.
Vzhledem k tomu, že Úmluva je smlouvou politickou,
předkládá se, v souladu s článkem
36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968
Sb., o československé federaci. Federálnímu
shromáždění k vyslovení souhlasu.
Mezinárodní úmluva proti apartheidu ve
sportu
Smluvní státy této úmluvy,
připomínajíce ustanovení Charty Organizace
spojených národů, podle kterých se
všechny členské státy zavazují
podnikat ve spolu-práci s touto organizací společné
i samostatné akce k dosažení všeobecného
uznání a respektování lidských
práv a základních svobod pro všechny
bez rozdílu rasy, pohlaví, jazyka nebo náboženského
vyznání,
berouce v úvahu Všeobecnou deklaraci lidských
práv, která prohlašuje, že všichni
lidé se narodili jako svobodní a rovnoprávní
ve své důstojnosti i právech a že každý
člověk má nárok na veškerá
práva a svobody uvedené v této deklaraci
bez jakéhokoliv rozlišování, zejména
podle rasy, barvy pleti nebo národnostního původu.
zaznamenávajíce, že v souladu s Mezinárodní
úmluvou o odstranění všech forem rasové
diskriminace její smluvní státy zvláště
odsuzují rasovou segregaci a apartheid a zavazují
se zabraňovat všem praktikám této povahy
ve všech oblastech, zakázat je a vymýtit je,
zaznamenávajíce, že Valné shromáždění
Organizace spojených národů přijalo
řadu rezolucí odsuzujících praktiky
apartheidu ve sportu a potvrdilo bezvýhradnou podporu olympijské
zásadě nepřípustnosti jakékoli
diskriminace na základě rasy, náboženského
vyznání či politické příslušnosti
a toho, že jediným kritériem účasti
na sportovních akcích musí být sportovní
výsledky,
berouce v úvahu, že Mezinárodní deklarace
proti apartheidu ve sportu, kterou přijalo Valné
shromáždění Organizace spojených
národů 14. prosince 1977, slavnostně potvrzuje
nutnost urychleného odstranění apartheidu
ve sportu,
připomínajíce ustanovení Mezinárodní
úmluvy o potlačení a trestá ní
zločinu apartheidu a zvláště uznávajíce,
že účast na sportovních výměnách
s družstvy vybíranými na základě
apartheidu přímo podporuje a povzbuzuje páchání
zločinu apartheidu, jak je vymezen v této úmluvě,
rozhodnuty přijmout všechna nezbytná opatření
k vymýcení praktiky apartheidu ve sportu a podporovat
mezinárodní sportovní.kontakty založené
na olympijské zásadě,
uznávajíce, že sportovní kontakty s
jakoukoli zemí, která uskutečňuje
politiku apartheidu ve sportu, povzbuzují a posilují
apartheid v rozporu s olympijskou zásadou a tak vyvolávají
oprávněné znepokojení všech vlád,
přejíce si uskutečňovat zásady
obsažené v Mezinárodní deklaraci proti
apartheidu ve sportu a zajistit co nejrychlejší přijeti
praktických opatření za tímto účelem,
přesvědčeny, že přijetí
Mezinárodní úmluvy proti apartheidu ve sportu
vyústí v účinnější
opatření na mezinárodní a národní
úrovni za účelem odstranění
apartheidu ve sportu,
se dohodly takto:
Pro účely této úmluvy:
/a/ výraz "apartheid" označuje systém
institucionalizované rasové segregace a diskriminace
za účelem vytvořit a upevnit nadvládu
jedné rasové skupiny osob nad jinou rasovou skupinou
osob a systematicky tyto osoby utlačovat, jak je tomu v
Jižní Africe, a "apartheid ve sportu" označuje
uskutečňování politiky a praktik takového
systému ve sportovní činnosti jak mezi profesionály,
tak i mezi amatéry;
/b/ výraz "národní sportovní
zařízení" označuje jakékoliv
sportovní zařízení, které funguje
v rámci sportovního programu uskutečňovaného
pod záštitou vlády státu;
/c/ výraz "olympijská zásada" označuje
zásadu, podle níž se nepřipouští
diskriminace na základě rasy, náboženského
vyznaní nebo politické příslušnosti;
/d/ výraz "sportovní smlouva" označuje
jakoukoli smlouvu uzavíranou za účelem organizace,
podpory a uskutečnění jakýchkoliv
sportovních akcí a účasti na nich.
nebo uskutečnění s nimi souvisejících
práv, včetně servisu;
/e/ výraz "sportovní organizace" označuje
jakoukoli organizaci vytvořenou za účelem
organizování sportovní činnosti na
národní úrovni, včetně národních
olympijských výborů, národních
sportovních federací nebo národních
řídících sportovních výborů;
/f/ výraz "družstvo" označuje skupinu
sportovců organizovanou za účelem účasti
na sportovních akcích, kde soutěží
s jinými takto organizovanými skupinami;
/g/ výraz "sportovci" označuje muže
a ženy, kteří se účastní
na sportovních akcích individuelně nebo jako
členové družstva, jakož i manažery,
trenéry, instruktory a jiné úřední
osoby, které plní funkce důležité
pro družstvo.
Smluvní státy rozhodně odsuzují apartheid
a zavazují se neprodleně provádět
všemi vhodnými prostředky politiku odstranění
praktiky apartheidu ve všech jejích formách
v oblasti sportu.
Smluvní státy nedovolí sportovní styky
se zemí praktikující apartheid a přijmou
příslušná opatření k zajištění
toho, aby takové styky neměli jejich sportovní
organizace, družstva a jednotliví sportovci.
Smluvní státy přijmou všechna možná
opatření pro zamezení sportovních
styků se zemí praktikující apartheid
a zajistí účinné prostředky
realizace těchto opatření.
Smluvní státy odmítnou poskytnout finanční
nebo jinou pomoc umožňující jejich sportovním
organizacím, družstvům a jednotlivým
sportovcům účastnit se na sportovních
akcích v zemi praktikující apartheid nebo
s družstvy či jednotlivými sportovci vybranými
na základě apartheidu.
Každý smluvní stát přijme příslušná
opatření proti svým sportovním organizacím,
družstvům a jednotlivým sportovcům,
kteří se účastní na sportovních
akcích v zemi praktikující apartheid nebo
s družstvy, které reprezentují zemi praktikující
apartheid. Taková opatření zahrnuji zejména:
/a/ odmítnutí poskytnout takovým organizacím,
družstvům a jednotlivým sportovcům finanční
nebo jinou pomoc k jakémukoliv účelu;
/b/ omezení přístupu takových sportovních
organizací, družstev nebo jednotlivých sportovců
do národních sportovních zařízení;
/c/ neplnění všech sportovních smluv,
které předvídají uskutečnění
sportovních akcí v zemi praktikující
apartheid nebo s družstvy či jednotlivými sportovci
vybranými na základě apartheidu;
/d/ odmítnutí udělit národní
sportovní pocty nebo vyznamenání nebo jejich
odebrání těmto družstvům nebo
jednotlivým sportovcům;
/e/ odmítnuti oficiálních přijetí
na počest těchto družstev nebo sportovců.
Smluvní státy odmítnou udělit víza
nebo povolit vstup zástupcům sportovních
organizací, družstvům a jednotlivým
sportovcům reprezentujícím zemi praktikující
apartheid.
Smluvní státy přijmou veškerá
patřičná opatření k zajištění
vyloučení země praktikující
apartheid z mezinárodních a regionálních
sportovních organizací.
Smluvní stá ty přijmou veškerá
patřičná opatření k zabránění
tomu, aby mezinárodní sportovní organizace
ukládaly finanční nebo jiné tresty
jejich členským organizacím, které
v souladu s rezolucemi Organizace spojených národů,
ustanoveními této úmluvy a duchem olympijské
zásady odmítají zúčastnit se
sportovních akcí se zemí praktikující
apartheid.
1. Smluvní státy vynaloží největší
úsilí na to, aby zajistily všeobecné
dodržování olympijské zásady
nediskriminace a ustanovení této úmluvy.
2. Za tímto účelem smluvní státy
zakáží vstup na své území
členům družstev a jednotlivým sportovcům,
kteří se účastní nebo se zúčastnili
sportovních soutěží v Jižní
Africe, jakož i zástupcům sportovních
organizací, členům družstev a jednotlivým
sportovcům, kteří z vlastní iniciativy
zvou sportovní organizace, družstva a sportovce oficiálně
reprezentující zemi praktikující apartheid
a kteří se účastní soutěží
pod její vlajkou. Smluvní státy mohou rovněž
zakázat vstup zástupcům sportovních
organizací, členům družstev nebo jednotlivým
sportovcům, kteří udržují sportovní
styky se sportovními organizacemi, družstvy nebo sportovci
reprezentujícími zemi praktikující
apartheid a kteří se účastní
soutěží pod její vlajkou. Zákaz
vstupu nesmí porušovat řády příslušných
sportovních federací, které podporují
odstranění apartheidu ve sportu, a vztahuje se pouze
na účast na sportovních akcích.
3. Smluvní státy doporučí svým
zástupcům v mezinárodních sportovních
federacích, aby přijali všechna možná
a praktická opatření k zabránění
účasti sportovních organizací, družstev
a sportovců, uvedených výše v odstavci,
v mezinárodních sportovních soutěžích
a prostřednictvím svých zástupců
v mezinárodních sportovních organizacích
přijmou veškerá možná opatření
k:
/a/ zajištění vyloučení Jižní
Afriky ze všech federací, jichž je dosud členem,a
odmítnutí opětovného přijetí
Jižní Afriky za člena kterékoli federace,
z níž byla vyloučena; a
/b/ v případě, že národní
federace připouštějí sportovní
výměny se zemi praktikující apartheid,
k přijetí sankcí proti těmto národním
federacím, včetně, pokud je to nutné,
vyloučení z příslušných
mezinárodních sportovních organizaci a vyloučeni
jejich reprezentantů z účasti na mezinárodních
sportovních soutěžích.
4. V případech zjevného porušování
ustanovení této úmluvy přijmou smluvní
státy patřičná opatření,
která považuji za vhodná, včetně,
pokud je to nutně, opatření k vyloučení
odpovědných národních sportovních
řídících orgánů, národních
sportovních federací nebo sportovců příslušných
zemí z mezinárodních sportovních soutěži.
5. Ustanovení tohoto článku týkající
se konkrétně Jižní Afriky se přestanou
uplatňovat až bude v této zemi odstraněn
systém apartheidu.
1. Bude ustavena Komise proti apartheidu ve sportu /dále
jen Komise/, která bude složena z patnácti
členů vysokých morálních vlastností
a oddaných bojí proti apartheidu, přičemž
zvláštní pozornost bude věnována
účasti osob majících zkušenosti
ze sportovní administrativy, volených smluvními
státy z jejich občanů, přičemž
bude brán zřetel na co nejspravedlivější
zeměpisné rozdělení míst a
na zastoupení hlavních právních systémů.
2. členové Komise budou voleni tajným hlasováním
z kandidátů uvedených v seznamu osob jmenovaných
smluvními státy. Každý smluvní
stát může jmenovat ze svých občanů
jednu osobu.
3. Prvé volby se budou konat šest měsíců
poté, co tato úmluva vstoupí v platnost Generální
tajemník Organizace spojených národů
zašle smluvním státům nejpozději
tři měsíce před každými
volbami dopis, v němž je výzva, aby do dvou
měsíců sdělily své kandidáty.
Generální tajemník připraví
abecední seznam všech takto navržených
osob s uvedením smluvních států, kterými
byly navržen; a zašle jej smluvním státům.
4. Volby členů Komise se budou konat na zasedání
smluvních států, které generální
tajemník svolá do sídla Organizace spojených
národů. Na tomto zasedání, na němž
kvorum budou tvořit dvě třetiny smluvních
států, budou do Komise zvoleni ti kandidáti,
kteří obdrží největší
počet hlasů a absolutní většinu
hlasů přítomných a hlasujících
zástupců smluvních států.
5. Členové Komise budou voleni na čtyřleté
období. Funkční období devíti
členů zvolených při prvých
volbách uplyne však za dva roky; jména těchto
devíti členů budou vylosována předsedou
Komise ihned po prvních volbách.
6. Aby byla obsazena uprázdněná místa,
jmenuje smluvní stát, jehož občan přestal
být členem Komise, jinou osobu ze svých občanů
s výhradou schválení Komise.
7. Smluvní státy hradí náklady svých
občanů spojené s výkonem jejich funkce
členů Komise.
1. Smluvní státy se zavazují, že pro
jednání Komise budou předkládat generálnímu
tajemníkovi Organizace spojených národů
zprávu o zákonodárných, soudních,
správních nebo jiných opatřeních,
která přijaly k proveden ustanovení této
úmluvy do roka po jejím vstupu v platnost a poté
každé dva roky. Komise může požadovat
od smluvních států doplňující
informace.
2. Komise bude Valnému shromáždění
Organizace spojených národů každoročně
předkládat prostřednictvím generálního
tajemníka zprávu o své činnosti a
může činit návrhy a všeobecná
doporučení na základě zpráv
a informací, které obdržela od smluvních
států. Tyto návrhy a doporučení
budou předloženy Valnému shromáždění
společné s případnými připomínkami
příslušných smluvních států.
3. Komise bude zejména posuzovat provádění
ustanovení článku 10 této úmluvy
a učiní doporučení o opatřeních,
jež by měla být přijata.
4. Na žádost většiny smluvních
států svolá generální tajemník
jejich zasedání k posouzení dalších
opatření k provádění ustanovení
článku 10 této úmluvy. V případech
zjevného porušení ustanoven této úmluvy
svolá generální tajemník na žádost
Komise zasedání smluvních států.
1. Kterýkoli smluvní sát může
kdykoli prohlásit, že uznává příslušnost
Komise pro přijímáni a projednávání
stížností o porušování ustanovení
této úmluvy předložených smluvními
státy, které rovněž učinily takové
prohlášení. Komise může rozhodnout
o příslušných opatřeních,
které mají být přijata v souvislosti
s porušeními.
2. Smluvní státy, proti nimž byla v souladu
s odstavcem 1 tohoto článku podána stížnost,
mají právo vyslat svého zástupce k
účasti na jednáních Komise.
1. Komise se schází nejméně jednou
ročně.
2. Komise přijme svůj vlastní jednací
řád.
3. Generální tajemník OSN zajistí
sekretariát Komise.
4. Zasedání Komise se budou konat zpravidla v sídle
Organizace spojených národů.
5. První zasedání Komise svolá generální
tajemník.
Generální tajemník Organizace spojených
národů je depozitářem této
úmluvy.
1. Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům
v sídle Organizace spojených národů
až do jejího vstupu v platnost.
2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí
nebo schválení státy, které ji podepsaly.
Tato úmluva je otevřena k přístupu
všem státům.
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátým
dnem po uložení 27. ratifikační listiny
nebo listiny o přijetí, schválení
nebo přístupu.
2. Pro každý stát, který tuto úmluvu
ratifikuje, přijme, schválí nebo k ní
přistoupí po jejím vstupu v platnost, vstoupí
úmluva v platnost třicátým dnem po
uložení jeho příslušné listiny.
Jakýkoliv spor mezi smluvními státy, týkající
se výkladu, provádění nebo plněni
této úmluvy, který nebude urovnán
jednáním, bude na žádost a se vzájemným
souhlasem smluvních států ve sporu předán
Mezinárodnímu soudnímu dvoru, pokud se strany
ve sporu nedomluví na jiném způsobu urovnání
sporu.
1. Kterýkoli smluvní stát může
navrhnout změnu nebo revizi této úmluvy a
předložit ji depozitáři. Generální
tajemník rozešle navrhovanou změnu nebo revizi
smluvním stranám s žádostí, aby
mu oznámily, zda jsou pro svolání konference
smluvních států za účelem projednání
a hlasování o návrzích. V případě,
že alespoň jedna třetina smluvních států
se vysloví pro takovouto konferenci, generální
tajemník jí svolá pod záštitou
Organizace spojených národů. Každá
změna nebo revize přijatá na konferenci většinou
přítomných a hlasujících smluvních
států bude předložena ke schválení
Valnému shromáždění Organizace
spojených národů.
2. Změny nebo revize vstoupí v platnost poté,
co je schválí Valné shromáždění
Organizace spojených národů a přijme
dvoutřetinová většina smluvních
států této úmluvy v souladu se svými
ústavními předpisy.
3. Jakmile změny nebo revize vstoupí v platnost,
budou závazné pro všechny smluvní státy,
které je přijaly, ostatní smluvní
státy budou stále vázány ustanoveními
této úmluvy a všemi změnami a revizemi,
které dříve přijaly.
Smluvní stát může odstoupit od této
úmluvy písemným oznámením zaslaným
depozitáři. Toto odstoupení nabude účinnost
rok ode dne přijetí oznámení depozitářem.
Tato úmluva byla uzavřena v jazyce anglickém,
arabském, čínském, francouzském,
ruském a španělském, přičemž
všechny texty jsou stejně původní.