Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Řecké republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsanou v Athénách dne 23. října 1986.

Rozvoj všestranné a vzájemně výhodné hospodářské spolupráce mezi státy s rozdílným společenským zřízením je jedním z cílů čs. zahraniční politiky. Řecká republika se svým ekonomickým a politickým postavením řadí mezi významné evropské státy.

Vzhledem k ekonomickému potenciálu a postojům, které zaujímá řecká vláda v mezinárodních vztazích v současné době, je Řecko perspektivním partnerem pro všestranný rozvoj čs.-řeckých styků.

Těžiště vzájemných vztahů mezi Československou socialistickou republikou a Řeckou republikou je hospodářská a vědecko technická spolupráce, které je důležitým činitelem rozvoje národního hospodářství obou států. Úspěšně se rozvíjí i vzájemné styky na úrovni vládních, stranických a dalších státních orgánů a prohlubuje se výměna v oblasti kultury a sportu.

K dalšímu rozvoji všestranné spolupráce přispěje uzavření Smlouvy mezi vládami obou států o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu. Dvojí zdaněni je nežádoucí, neboť snižuje příjmy, které organizacím a občanům jednoho státu plynou z druhého státu. Jde ze jména o příjmy z provádění stavebních, montážních a jiných činností, z využívání patentů a jiných průmyslových práv, technických znalostí a zkušeností, výrobně technických poznatků, z úroků, majetkových účastí, výrobní a technické kooperace a z jiných zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také příjmy z využívání autorských práv k dílům literárním, uměleckým a vědeckým a příjmy výkonných umělců.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdaněni je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřeními obou států vzájemně koordinovanými mezinárodní smlouvou.

Smlouva mezi vládou Československa a vládou Řecka o zamezeni dvojího zdanění sleduje objektivní rozděleni práva na zdanění příjmu mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště. Smlouva neupravuje zdanění majetku, protože samotný majetek není předmětem zdanění ani podle československých ani podle řeckých daňových předpisů. Osobní a věcný rozsah Smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.

Protože Smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci Smlouvy definovány v článcích 3 - 5.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. V druhém smluvním státě mohou být tyto příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků Smlouvy.

Podle článku 7 Smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny ve druhém smluvním státě, jestliže byly dosaženy v tomto druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízeni (stálé provozovny). Tato zásada neplatí pro zisky z letecké a námořní dopravy, které mohou být podle čl. 8 zdaněny ve státě stálého vedení podniku, respektive místa registrace lodi.

Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států, spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdanění úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmi přesáhnout hranici stanovenou příslušným ustanovením článků 11 a 12.

Dividendy jsou zdaňovány v každém smluvním státě v souladu s jejich vnitrostátními daňovými předpisy.

Článek 13 upravuje zdanění zisk ze zcizení majetku, t.j. z prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdaněni příjmů z pronájmu nebo jiné formy užívání majetku.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 20.

Článek 21 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou upraveny předchozími ustanoveními Smlouvy.

Článek 22 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém má příjemce sídlo nebo bydliště, aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení Smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci Smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění Smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 23 - 25).

Závěrečná ustanoveni upravují podmínky nabytí platnosti Smlouvy, počátek její účinnosti a možnost výpovědi.

Sjednání Smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSSR vázána.

Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, ovlivní však příznivě příjmy státního rozpočtu tím, že se zvýší příjmy československých organizací a tím jejich odvod do státního rozpočtu.

Smlouva ani její provádění nebudou mít dopad na plán pracovních sil.

Jako smluvní strany jsou uvedeny vlády, protože podle řeckých ústavně právních předpisů sjednává smlouvy o zamezení dvojího zdanění vláda. Z toho důvodu není nabytí platnosti Smlouvy vázáno na výměnu ratifikačních listin - vstoupí v platnost vzájemným oznámením smluvních stran, že byly splněny náležitosti požadované jejich právními předpisy pro nabytí platností Smlouvy.

Protože Smlouva upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové povinnosti občanů a organizací, poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy, předkládá se v souladu s ustanovením čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, k vyslovení souhlasu Federálnímu shromáždění ČSSR.

VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY A

VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění a zabráněni daňovému úniku v oboru daní z příjmu,

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu vybírané ve prospěch každého ze smluvních států, jeho správních útvarů nebo místních orgánů, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Za daně z příjmu se považuji daně, vybírané z celkového příjmu nebo z části příjmu, včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku a daní z přírůstku hodnoty.

3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a) v Československé socialistické republice:

1) daně ze zisku;

2) daň ze mzdy;

3) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;

4) daň zemědělská;

5) daň z příjmů obyvatelstva;

6) daň domovní

(dále na zývané "československá daň");

b) v Řecké republice:

1) daň z příjmu fyzických osob;

2) daň z příjmu právnických osob;

3) příspěvek vodárenským organizacím stanovený podle hrubého výnosu z budov

(dále nazývané "řecká daň").

4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu, které budou vybírány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si koncem každého roku vzájemně sdělí významné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "Řecko" označuje Řeckou republiku a ve smyslu geografickém, zahrnuje území Řecké republiky a část mořského dna a jeho podloží pod středozemním mořem, nad nim Řecká republika vykonává svá suverenní práva v souladu s právem mezinárodním;

b) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou republiku;

c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Československou socialistickou republiku nebo Řeckou republiku;

d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná sdruženi osob;

e) výraz "společnost" označuje organizační útvary, osoby nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za organizační útvary;

f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, nebo podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;

g) výraz "státní příslušnici" označuje:

1. všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu,

2. všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení osob, které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě;

h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou letadlem, které je provozováno podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, nebo lodí, která je registrována nebo vybavena doklady v jednom smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě;

i) výraz "příslušný úřad" označuje:

1. v případě Řecké republiky ministra financí, nebo jeho zmocněného zástupce;

2. v případě Československé socialistické republiky ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Každý vraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

Tento výraz však nezahrnuje osoby, které jsou podrobeny zdaněni v tomto státě pouze z důvodu příjmů ze zdrojů v tomto státě umístěných.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanoveni odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:

a) Předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů).

b) Jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stáli byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.

c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních etátech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.

d) Jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanoveni odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízeni pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu;

f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

3. Staveniště nebo montáž, nebo instalace zařízeni, jestliže trvají déle ne 9 měsíců.

4. Bez ohledu na předchozí ustanoveni tohoto článku výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodáni;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikáni, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďováni informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik pouze za účelem provádění jiných činností, které mají přípravný nebo pomocný charakter;

f) trvalé zařízení pro podnikání užívané výlučně pro kombinaci činností uvedených v odstavcích a) až e), za předpokladu, že výsledná činnost trvalého zařízení plynoucí z této kombinace má přípravný nebo pomocný charakter.

5. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 - se považuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena na nákupy zboží pro podnik

6. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (s prostřednictvím stálé provozovny nebo ne), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků) umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem smluvního státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních podniků a práva, pro která platí předpisy občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodi, čluny a letadla se nepovažuj za nemovitý majetek.

3. Ustanoveni odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavce 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

1. Zisk podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanoveni odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stélé provozovny se povoluje odečíst náklady, vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna či jinde.

4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být připočteny stálé provozovně, na základě rozděleni celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky z provozování letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

2. Zisky z provozování lodí v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou lodě registrovány nebo v němž byly vydány jejich dokumenty.

3. Ustanoveni odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.

Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být nemohly.

1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, podléhají zdanění v obou smluvních státech.

2. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na zisku a příjmy z jiných podílů na společnosti, které jsou podle právních předpisů států, v němž je společnost, která dividendy vyplácí rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.

3. Ustanoveni odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný příjemce dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolení prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.

4. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společnosti, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplacené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná ne přesáhne 10 % hrubé částky úroků.

Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatnění tohoto omezeni.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky plynoucí z půjčky poskytnuté vládou jednoho smluvního státu, nebo bankou, nebo jakoukoli jinou institucí ve jménu nebo na účet této vlády, budou podléhat zdanění pouze ve smluvním státě, v němž je příjemce rezidentem.

4. Výraz "úroky" použit v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených a těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.

Penále za opožděné placení není pro účely tohoto článku považováno a úrok.

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.

6. Předpokládá se, že roky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu v souvislosti s níž došlo k zadluženi na jehož základě se úroky platí a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem úroků, nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanoveni tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3a) mohou být však zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu. Daň takto stanovená však nemůže přesáhnout 10 % z hrubé částky licenčních poplatků.

Příslušné úřady smluvních států stanoví ve vzájemné dohodě způsob uplatněni tohoto omezeni.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje náhrady jakéhokoli druhu placené za užití nebo za přivolení k užiti:

a) patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízeni, nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;

b) práva autorského k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických a televizních filmů.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužiji, jestliže příjemce licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, bud průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, které je tam umístěna, nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě mohou být použita ustanovení článků 7 nebo článku 14.

5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojeni s níž vznikla povinnost, na jejímž základě se licenční poplatky plat, a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem, nebo které jeden i druhý udržují a třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použiji se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze zcizeni nemovitého majetku, který je definován v článku 6 a který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patři ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu a celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky ze zcizení lodi nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodi nebo letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou zdaňovány příjmy z těchto lodi nebo letadel v souladu s ustanovením článku 8 této smlouvy.

4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavci 1, 2 a 3, mohou být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti, budou zdaněny jen v tomto státě, pokud dotyčný nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu k výkonu své činnosti. Jestliže má k dispozici takovou stálou základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém státě, avšak pouze v rozsahu, v jakém je lze" přičítat této stálé základně.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, mohou být s výhradou ustanovení článků 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního etátu pobírá z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže:

a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v daňovém roce, a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a

c) odměny ne jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základné, které má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu placeného zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou zdaňovány příjmy z těchto lodí nebo letadel v souladu s ustanoveními článku 8 této smlouvy.

Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady a společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu, jakožto na veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.

2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou osobně vykonává sportovec nebo umělec, neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy, bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.

3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na ustanovení předchozích odstavců osvobozují od zdaněni ve státě, ve kterém se tyto činnosti vykonávají, jestliže se tyto činnosti vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními státy.

Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu některého smluvního státu, mohou být s výhradou ustanovení článku 19 odstavec 2 zdaněny pouze v tomto státě.

1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu mohou být zdaněny pouze v tomto státě.

b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou vykonávány v tomto státě a příjemce, který je rezidentem tohoto státu

(i) je státním občanem tohoto státu, nebo

(ii) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu konáni těchto služeb.

2. a) Penze vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, mohou být zdaněny jen v tomto státě.

b) Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto státu.

3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým smluvním státem, s právním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.

1. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu obdrží za studijní nebo výzkumnou činnost na vysoké škole nebo za vyučování na univerzitě, výzkumném ústavu nebo obdobném zařízení pro vyšší vzděláni po dobu dočasného pobytu nepřesahující dva roky ve druhém smluvním státě nebudou zdaňovány v tomto druhém státě.

2. Platy, které student nebo praktikant, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že pochází ze zdrojů mimo tento stát.

1. Příjmy osoby, které je rezidentem v některém smluvním státě, o nichž se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny jen v tomto státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolení prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a právo nebo majetek, pro které se příjmy platí, skutečné patři k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.

1. V Řecku bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

Jestliže osoba, které je rezidentem v Řecku, pobírá příjmy, které mohou v souladu s ustanovením této smlouvy být zdaněny v Československu, povolí Řecko tomuto rezidentu odečíst částku odpovídající dani za placené v Československu z jeho daňové povinnosti.

Částka, které se odečte, nemůže však přesáhnout podíl daně, vypočtené předtím než je odpočet proveden, která připadá na příjem, který může být zdaněn v Československu.

2. V Československu bude dvojí zdanění zamezeno následujícím způsobem:

a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Řecku, vyjme Československo s výhradou ustanovení uvedených pod písmenem b) tohoto odstavce, tyto příjmy ze zdaněni, může však při výpočtu částky daně z ostatních příjmů této osoby použít sazbu daně, která by byla použita, kdyby takto vyjmuté příjmy nebyly ze zdaněni vyňaty.

b) Československo může při ukládání daní osobám, které jsou rezidenty v Československu zahrnout do základu dani příjmy, které mohou být podle ustanovení článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také v Řecku, ale povolí snížit částku daně vypočtené z tohoto základu o částku rovnající se dani zaplacené v Řecku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část československé daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy, které v souladu s ustanoveními článků 10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy mohou být zdaněny v Řecku.

3. Pokud podle zákonů v jednom smluvním státě bude poskytnuto částečné nebo úplné osvobození od daně, na niž se vztahuje tato smlouva, bude ve druhém smluvním státě pro účely výpočtu částky povolené k odpočtu z daně, jak je uvedeno v předchozích odstavcích, tato daň považována za zaplacenou.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou, podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinostem s nim spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní příslušnici tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení platí bez ohledu na ustanovení článku 1 také pro osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.

2. Zdaněni stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost. Toto ustanoveni nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku, článku 11 odstavec 7 a článku 12 odstavec 6, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě odčitatelné pro stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě.

4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

5. Ustanovení tohoto článku se použijí bez ohledu na ustanovení článku 2 na daně jakéhokoli druhu a pojmenování.

1. Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ni ke zdanění které není v souladu s u,stanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo pokud její případ spadá pod ustanovení článku 23 odstavec 1, příslušnému úřadu smluvního státu, jeho je státním příslušníkem. Případ musí být předložen během dvou roků po té, kdy bylo poprvé oznámeno opatření vedoucí ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najit uspokojivé řešeni, bude se snažit, aby případ upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se vynasnaží vyřešit ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo uplatňování smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem zamezeni dvojího zdanění v případech neupravených ve smlouvě.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se taková výměna názorů konat v komisi složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahuj na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Informace přijaté smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejně jako informace přijaté podle vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a mohou být sděleny jen osobám nebo úřadům (včetně soudí a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v soudních rozhodnutích.

2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup, nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

1. Vlády smluvních států si vzájemně oznámí, že ústavní požadavky pro nabytí platnosti smlouvy jsou splněny.

2. Smlouva nabyde platnosti dnem pozdějšího oznámení uvedeného v odstavci 1 a její ustanovení nabydou účinosti v obou smluvních státech na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva nabyde platnosti.

Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může smlouvu vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před koncem každého kalendářního roku.

V tomto případě se smlouva přestane uplatňovat v obou smluvních státech na příjmy za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku, následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve dvojím vyhotoveni v Athénách dne 23.10.1986 v anglickém jazyce.