Návrh schvalovacího usnesení:
FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé
socialistické republiky a vládou Řecké
republiky o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu, podepsanou v Athénách
dne 23. října 1986.
Rozvoj všestranné a vzájemně výhodné
hospodářské spolupráce mezi státy
s rozdílným společenským zřízením
je jedním z cílů čs. zahraniční
politiky. Řecká republika se svým ekonomickým
a politickým postavením řadí mezi
významné evropské státy.
Vzhledem k ekonomickému potenciálu a postojům,
které zaujímá řecká vláda
v mezinárodních vztazích v současné
době, je Řecko perspektivním partnerem pro
všestranný rozvoj čs.-řeckých
styků.
Těžiště vzájemných vztahů
mezi Československou socialistickou republikou a Řeckou
republikou je hospodářská a vědecko
technická spolupráce, které je důležitým
činitelem rozvoje národního hospodářství
obou států. Úspěšně se
rozvíjí i vzájemné styky na úrovni
vládních, stranických a dalších
státních orgánů a prohlubuje se výměna
v oblasti kultury a sportu.
K dalšímu rozvoji všestranné spolupráce
přispěje uzavření Smlouvy mezi vládami
obou států o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu. Dvojí zdaněni
je nežádoucí, neboť snižuje příjmy,
které organizacím a občanům jednoho
státu plynou z druhého státu. Jde ze jména
o příjmy z provádění stavebních,
montážních a jiných činností,
z využívání patentů a jiných
průmyslových práv, technických znalostí
a zkušeností, výrobně technických
poznatků, z úroků, majetkových účastí,
výrobní a technické kooperace a z jiných
zdrojů. Dvojí zdanění postihuje také
příjmy z využívání autorských
práv k dílům literárním, uměleckým
a vědeckým a příjmy výkonných
umělců.
Protože příčinou vzniku mezinárodního
dvojího zdaněni je kolize daňových
zákonů dvou států, může
být mezinárodní dvojí zdanění
účinně vyloučeno jen opatřeními
obou států vzájemně koordinovanými
mezinárodní smlouvou.
Smlouva mezi vládou Československa a vládou
Řecka o zamezeni dvojího zdanění sleduje
objektivní rozděleni práva na zdanění
příjmu mezi stát jeho zdroje a stát,
v němž má příjemce sídlo
nebo bydliště. Smlouva neupravuje zdanění
majetku, protože samotný majetek není předmětem
zdanění ani podle československých
ani podle řeckých daňových předpisů.
Osobní a věcný rozsah Smlouvy je vymezen
v článcích 1 a 2.
Protože Smlouva řeší kolize daňových
zákonů, které jsou součástí
právních soustav dvou států, byly
v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité
pro aplikaci Smlouvy definovány v článcích
3 - 5.
Příjmy organizací a občanů
jednoho smluvního státu mohou být zdaněny
zásadně ve státě sídla organizace
případně bydliště občana.
V druhém smluvním státě mohou být
tyto příjmy zdaněny jen za podmínek
a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými
ustanoveními jednotlivých článků
Smlouvy.
Podle článku 7 Smlouvy mohou být příjmy
z obchodní a průmyslové činnosti podniků
jednoho smluvního státu zdaněny ve druhém
smluvním státě, jestliže byly dosaženy
v tomto druhém státě na základě
činnosti vykonávané v tomto druhém
státě prostřednictvím trvalého
zařízeni (stálé provozovny). Tato
zásada neplatí pro zisky z letecké a námořní
dopravy, které mohou být podle čl. 8 zdaněny
ve státě stálého vedení podniku,
respektive místa registrace lodi.
Ustanovení článku 9 umožňuje
daňové správě upravit základ
daně ve výši odpovídající
objektivním podmínkám, jestliže došlo
k daňovému úniku skrytým převodem
zisku mezi podniky obou smluvních států,
spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž
osobami.
Zdanění úroků a licenčních
poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy,
avšak ve státě zdroje nesmi přesáhnout
hranici stanovenou příslušným ustanovením
článků 11 a 12.
Dividendy jsou zdaňovány v každém smluvním
státě v souladu s jejich vnitrostátními
daňovými předpisy.
Článek 13 upravuje zdanění zisk ze
zcizení majetku, t.j. z prodejů nebo převodu
majetku a s ním spojeného vlastnického práva,
nikoliv však zdaněni příjmů z
pronájmu nebo jiné formy užívání
majetku.
Zdanění příjmů fyzických
osob z jejich osobně vykonávané činnosti
je upraveno ustanoveními článků 14
- 20.
Článek 21 upravuje zdanění některých
dalších příjmů, které
nejsou upraveny předchozími ustanoveními
Smlouvy.
Článek 22 určuje, jak se postupuje v daňovém
řízení ve státě, ve kterém
má příjemce sídlo nebo bydliště,
aby nebyl podruhé zdaněn příjem, který
byl podle příslušných ustanovení
Smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě
(ve státě zdroje).
Smlouva zajišťuje rovné soutěžní
podmínky pro organizace a občany obou smluvních
států tím, že upravuje zásadu
rovného nakládání, umožňuje
neformální řešení sporů
o výklad a aplikaci Smlouvy a výměnu informací
nutných pro provádění Smlouvy mezi
ministerstvy financí smluvních států
(články 23 - 25).
Závěrečná ustanoveni upravují
podmínky nabytí platnosti Smlouvy, počátek
její účinnosti a možnost výpovědi.
Sjednání Smlouvy nevyžaduje změn v československém
právním řádu a nedotýká
se závazků z jiných mezinárodních
smluv, kterými je ČSSR vázána.
Smlouva nebude mít přímý dopad na
státní rozpočet, ovlivní však
příznivě příjmy státního
rozpočtu tím, že se zvýší
příjmy československých organizací
a tím jejich odvod do státního rozpočtu.
Smlouva ani její provádění nebudou
mít dopad na plán pracovních sil.
Jako smluvní strany jsou uvedeny vlády, protože
podle řeckých ústavně právních
předpisů sjednává smlouvy o zamezení
dvojího zdanění vláda. Z toho důvodu
není nabytí platnosti Smlouvy vázáno
na výměnu ratifikačních listin - vstoupí
v platnost vzájemným oznámením smluvních
stran, že byly splněny náležitosti požadované
jejich právními předpisy pro nabytí
platností Smlouvy.
Protože Smlouva upravuje odchylně od ustanovení
federálních zákonů daňové
povinnosti občanů a organizací, poskytuje
daňová osvobození a jiné úlevy,
předkládá se v souladu s ustanovením
čl. 36 odst. 3 ústavního zákona č.
143/1968 Sb., o československé federaci, k vyslovení
souhlasu Federálnímu shromáždění
ČSSR.
VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ
REPUBLIKY A
VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení
dvojího zdanění a zabráněni
daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště
či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech
(rezidenti).
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu
vybírané ve prospěch každého
ze smluvních států, jeho správních
útvarů nebo místních orgánů,
ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu se považuji daně,
vybírané z celkového příjmu
nebo z části příjmu, včetně
daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého
majetku a daní z přírůstku hodnoty.
3. Současné daně, na které se smlouva
vztahuje, jsou:
a) v Československé socialistické republice:
1) daně ze zisku;
2) daň ze mzdy;
3) daň z příjmů z literární
a umělecké činnosti;
4) daň zemědělská;
5) daň z příjmů obyvatelstva;
6) daň domovní
(dále na zývané "československá
daň");
b) v Řecké republice:
1) daň z příjmu fyzických osob;
2) daň z příjmu právnických
osob;
3) příspěvek vodárenským organizacím
stanovený podle hrubého výnosu z budov
(dále nazývané "řecká
daň").
4. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného
nebo podobného druhu, které budou vybírány
po podpisu této smlouvy vedle současných
daní nebo místo nich. Příslušné
úřady smluvních států si koncem
každého roku vzájemně sdělí
významné změny, které budou provedeny
v jejich příslušných daňových
zákonech.
1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výraz "Řecko" označuje Řeckou
republiku a ve smyslu geografickém, zahrnuje území
Řecké republiky a část mořského
dna a jeho podloží pod středozemním
mořem, nad nim Řecká republika vykonává
svá suverenní práva v souladu s právem
mezinárodním;
b) výraz "Československo" označuje
Československou socialistickou republiku;
c) výrazy "jeden smluvní stát"
a "druhý smluvní stát" označují
podle případu Československou socialistickou
republiku nebo Řeckou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby,
společnosti a všechna jiná sdruženi osob;
e) výraz "společnost" označuje
organizační útvary, osoby nebo nositele práv,
považované pro účely zdanění
za organizační útvary;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu"
a "podnik druhého smluvního státu"
označují podnik provozovaný osobou mající
bydliště či sídlo v jednom smluvním
státě, nebo podnik provozovaný osobou mající
bydliště či sídlo v druhém smluvním
státě;
g) výraz "státní příslušnici"
označuje:
1. všechny fyzické osoby, které jsou státními
občany některého smluvního státu,
2. všechny právnické osoby, osobní společnosti
a sdružení osob, které byly zřízeny
podle práva platného v některém smluvním
státě;
h) výraz "mezinárodní doprava"
označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou
letadlem, které je provozováno podnikem, jehož
místo skutečného vedení je umístěno
v jednom smluvním státě, nebo lodí,
která je registrována nebo vybavena doklady v jednom
smluvním státě, pokud loď nebo letadlo
nejsou provozovány jen mezi místy v druhém
smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad"
označuje:
1. v případě Řecké republiky
ministra financí, nebo jeho zmocněného zástupce;
2. v případě Československé
socialistické republiky ministra financí Československé
socialistické republiky nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Každý vraz, který není jinak definován,
má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem
význam, který mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně,
na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad.
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu
označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu,
která je podle práva tohoto státu podrobena
v tomto státě zdanění z důvodu
svého bydliště, stálého pobytu,
místa vedení nebo jakéhokoli jiného
podobného kritéria.
Tento výraz však nezahrnuje osoby, které jsou
podrobeny zdaněni v tomto státě pouze z důvodu
příjmů ze zdrojů v tomto státě
umístěných.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanoveni odstavce
1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její
postavení určeno následovně:
a) Předpokládá se, že tato osoba je
rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém
má stálý byt. Jestliže má stálý
byt v obou smluvních státech, předpokládá
se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
ke kterému má užší osobní
a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů).
b) Jestliže nemůže být určeno,
ve kterém smluvním státě má
tato osoba středisko svých životních
zájmů nebo jestliže nemá stáli
byt v žádném smluvním státě,
předpokládá se, že je rezidentem v tom
smluvním státě, ve kterém se obvykle
zdržuje.
c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních
etátech nebo v žádném z nich, předpokládá
se, že je rezidentem v tom smluvním státě,
jehož je státním občanem.
d) Jestliže je tato osoba státním občanem
obou smluvních států nebo žádného
z nich, vynasnaží se příslušné
úřady smluvních států upravit
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická
je podle ustanoveni odstavce 1 rezidentem v obou smluvních
státech, předpokládá se, že je
rezidentem v tom státě, v němž je místo
jejího skutečného vedení.
1. Výraz "stálá provozovna" označuje
ve smyslu této smlouvy trvalé zařízeni
pro podnikání, jehož prostřednictvím
podnik vykonává zcela nebo zčásti
svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje
obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo
každé jiné místo, kde se těží
přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo montáž, nebo instalace
zařízeni, jestliže trvají déle
ne 9 měsíců.
4. Bez ohledu na předchozí ustanoveni tohoto článku
výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá
pouze k uskladnění, vystavení nebo k dodání
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
uskladnění, vystavení nebo dodáni;
c) zásobu zboží patřícího
podniku, která se udržuje pouze za účelem
zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikáni,
které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďováni
informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání,
které se využívá pro podnik pouze za
účelem provádění jiných
činností, které mají přípravný
nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání
užívané výlučně pro kombinaci
činností uvedených v odstavcích a)
až e), za předpokladu, že výsledná
činnost trvalého zařízení plynoucí
z této kombinace má přípravný
nebo pomocný charakter.
5. Osoba jednající v jednom smluvním státě
na účet podniku druhého smluvního
státu - jiná než nezávislý zástupce,
na kterého se vztahuje odstavec 6 - se považuje za
"stálou provozovnu" v prvně zmíněném
státě, jestliže je v tomto státě
vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá
a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, pokud činnost této osoby není omezena
na nákupy zboží pro podnik
6. Nepředpokládá se, že podnik má
stálou provozovnu v některém smluvním
státě jenom proto, že tam vykonává
svoji činnost prostřednictvím makléře,
generálního komisionáře nebo jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají
v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která
je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá
společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě,
nebo která tam vykonává svoji činnost
(s prostřednictvím stálé provozovny
nebo ne), neučiní sama o sobě z kterékoli
této společnosti stálou provozovnu druhé
společnosti.
1. Příjmy pobírané rezidentem jednoho
smluvního státu z nemovitého majetku (včetně
příjmů ze zemědělských
a lesních podniků) umístěného
ve druhém smluvním státě mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" se definuje
ve shodě s právem smluvního státu,
v němž tento majetek leží. Tento výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství
nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář
zemědělských a lesních podniků
a práva, pro která platí předpisy
občanského práva vztahující
se na pozemky, právo požívání
nemovitého majetku a práva na proměnlivé
nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení
k těžení nerostných ložisek, pramenů
a jiných přírodních zdrojů;
lodi, čluny a letadla se nepovažuj za nemovitý
majetek.
3. Ustanoveni odstavce 1 platí pro příjmy
z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu
užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavce 1 a 3 platí stejně
pro příjmy z nemovitého majetku podniku a
pro příjmy z nemovitého majetku užívaného
k výkonu nezávislého povolání.
1. Zisk podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává
svoji činnost v druhém smluvním státě
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna. Jestliže podnik
vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém
státě, avšak pouze v takovém rozsahu,
v jakém je lze přičítat této
stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu
vykonává svoji činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, přisuzují
se s výhradou ustanoveni odstavce 3 v každém
smluvním státě této stálé
provozovně zisky, které by byla mohla docílit,
kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku
s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stélé
provozovny se povoluje odečíst náklady, vynaložené
na cíle sledované touto stálou provozovnou
včetně výloh vedení a všeobecných
správních výloh, ať vznikly ve státě,
v němž je tato stálá provozovna umístěna
či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě
obvyklé stanovit zisky, které mají být
připočteny stálé provozovně,
na základě rozděleni celkových zisků
podniku jeho různým částem, nevylučuje
ustanovení odstavce 2, aby tento stát stanovil zisky,
jež mají být zdaněny, tímto obvyklým
rozdělením; použitý způsob rozdělení
zisků musí být však takový, aby
výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými
v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou
žádné zisky na základě skutečnosti,
že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst
stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý
rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné
důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o
nichž se pojednává odděleně v
jiných článcích této smlouvy,
nebudou ustanovení oněch článků
dotčena ustanoveními tohoto článku.
1. Zisky z provozování letadel v mezinárodní
dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě,
ve kterém je umístěno sídlo skutečného
vedení podniku.
2. Zisky z provozování lodí v mezinárodní
dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě,
ve kterém jsou lodě registrovány nebo v němž
byly vydány jejich dokumenty.
3. Ustanoveni odstavce 1 platí také pro zisky z
účasti na poolu, společném provozu
nebo na jiné mezinárodní provozní
organizaci.
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí
přímo nebo nepřímo na vedení,
kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního
státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo
podílejí na vedení, kontrole nebo jmění
podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba
podniky ve svých obchodních nebo finančních
vztazích vázány podmínkami, které
dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší
od podmínek, které by byly sjednány mezi
podniky nezávislými, mohou být do zisků
tohoto podniku včleněny a následkem toho
zdaněny zisky, které bez těchto podmínek
by byly docíleny jedním z podniků které
však vzhledem k těmto podmínkám docíleny
být nemohly.
1. Dividendy vyplácené společností,
která je rezidentem v jednom smluvním státě
osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, podléhají zdanění
v obou smluvních státech.
2. Výraz "dividendy", použitý v tomto
článku, označuje příjmy z akcií,
požitkových akcií nebo požitkových
listů, kuksů, zakladatelských podílů
nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek
- s podílem na zisku a příjmy z jiných
podílů na společnosti, které jsou
podle právních předpisů států,
v němž je společnost, která dividendy
vyplácí rezidentem, postaveny na roveň příjmů
z akcií.
3. Ustanoveni odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný
příjemce dividend, který je rezidentem v
jednom smluvním státě vykonává
v druhém smluvním státě, v němž
je rezidentem společnost vyplácející
dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolení prostřednictvím stálé
základny tam umístěné, a jestliže
účast, pro kterou se dividendy vyplácejí
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14.
4. Jestliže společnost, která je rezidentem
v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo
příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy
vyplácené společnosti, ledaže tyto dividendy
jsou vypláceny osobě, která je rezidentem
v tomto druhém státě nebo že účast,
pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo
ke stálé základně, které jsou
umístěny v tomto druhém státě,
ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplacené
dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají
zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů
docílených v tomto druhém státě.
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním
státě a vyplácené osobě, která
je rezidentem v druhém smluvním státě
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové úroky však mohou být zdaněny
také ve smluvním státě, ve kterém
je jejich zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže příjemce
je skutečným vlastníkem úroků,
daň takto ukládaná ne přesáhne
10 % hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních
států stanoví ve vzájemné dohodě
způsob uplatnění tohoto omezeni.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, úroky plynoucí
z půjčky poskytnuté vládou jednoho
smluvního státu, nebo bankou, nebo jakoukoli jinou
institucí ve jménu nebo na účet této
vlády, budou podléhat zdanění pouze
ve smluvním státě, v němž je
příjemce rezidentem.
4. Výraz "úroky" použit v tomto článku
označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli
druhu, zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou
o účasti na zisku dlužníka a obzvláště
příjmy z vládních dluhopisů
a obligací, včetně prémií a
výher spojených a těmito cennými papíry,
obligacemi nebo dluhopisy.
Penále za opožděné placení není
pro účely tohoto článku považováno
a úrok.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí,
jestliže příjemce úroků, který
je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém
mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní
činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé
povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny,
se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně.
V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku
14.
6. Předpokládá se, že roky mají
zdroj v jednom smluvním státě, jestliže
jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní
útvar, místní orgán nebo osoba, která
je rezidentem v tomto státě. Jestliže však
plátce, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu v souvislosti s níž došlo k zadluženi
na jehož základě se úroky platí
a která tyto úroky nese ke své tíži,
předpokládá se, že tyto úroky
mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém
je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
7. Jestliže částka úroků, posuzováno
se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny,
přesahuje v důsledku zvláštních
vztahů existujících mezi plátcem a
skutečným příjemcem úroků,
nebo které jeden i druhý udržují s třetími
osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce
se skutečným příjemcem, kdyby nebylo
takových vztahů, použijí se ustanoveni
tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou
částku. Částka platů, která
ji přesahuje, může být v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu a s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Licenční poplatky mající zdroj
v jednom smluvním státě a placené
osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Licenční poplatky uvedené v odstavci 3a)
mohou být však zdaněny také ve smluvním
státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle
právních předpisů tohoto státu.
Daň takto stanovená však nemůže
přesáhnout 10 % z hrubé částky
licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních
států stanoví ve vzájemné dohodě
způsob uplatněni tohoto omezeni.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý
v tomto článku označuje náhrady jakéhokoli
druhu placené za užití nebo za přivolení
k užiti:
a) patentu, ochranné známky, návrhu nebo
modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního
postupu nebo průmyslového, obchodního nebo
vědeckého zařízeni, nebo za informace,
které se vztahují na zkušenosti nabyté
v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké;
b) práva autorského k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému včetně
kinematografických a televizních filmů.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužiji,
jestliže příjemce licenčních
poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním
státě, vykonává v druhém smluvním
státě, státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, bud průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, které je tam umístěna,
nebo nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné
a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně
spojeny. V tomto případě mohou být
použita ustanovení článků 7 nebo
článku 14.
5. Předpokládá se, že licenční
poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám,
jeho správní útvar, místní
orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě.
Jestliže však plátce licenčních
poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má v jednom smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojeni s níž vznikla povinnost,
na jejímž základě se licenční
poplatky plat, a která nese ke své tíži
tyto licenční poplatky, předpokládá
se, že tyto licenční poplatky mají zdroj
v tom smluvním státě, ve kterém je
stálá provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních
poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění,
za které jsou placeny, přesahuje v důsledku
zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným příjemcem,
nebo které jeden i druhý udržují a třetími
osobami, částku, kterou by byl smluvil dlužník
se skutečným příjemcem, kdyby nebylo
takových vztahů, použiji se ustanovení
tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou
částku. Částka platů, která
ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu a s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
1. Zisky, které rezident jednoho smluvního státu
pobírá ze zcizeni nemovitého majetku, který
je definován v článku 6 a který je
umístěn ve druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním
státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který
je částí aktiv stálé provozovny,
kterou má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého
majetku, který patři ke stálé základně,
kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě k výkonu
nezávislého povolání, včetně
takových zisků docílených ze zcizení
takové stálé provozovny (samotné nebo
spolu a celým podnikem) nebo takové stálé
základny, mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
3. Zisky ze zcizení lodi nebo letadel využívaných
v mezinárodní dopravě a movitého majetku,
který slouží provozu těchto lodi nebo
letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě,
ve kterém jsou zdaňovány příjmy
z těchto lodi nebo letadel v souladu s ustanovením
článku 8 této smlouvy.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který
je uveden v odstavci 1, 2 a 3, mohou být zdaněny
jen ve smluvním státě, v němž
je zcizitel rezidentem.
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního
státu pobírá ze svobodného povolání
nebo jiné nezávislé činnosti, budou
zdaněny jen v tomto státě, pokud dotyčný
nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním
státě stálou základnu k výkonu
své činnosti. Jestliže má k dispozici
takovou stálou základnu, mohou být příjmy
zdaněny v druhém státě, avšak
pouze v rozsahu, v jakém je lze" přičítat
této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání"
zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané
činnosti vědecké, literární,
umělecké, vychovatelské nebo učitelské,
jakož i samostatné činnosti lékařů,
právních zástupců, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních
znalců.
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu placeného zaměstnání,
mohou být s výhradou ustanovení článků
16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno
v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou
být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního
etátu pobírá z důvodu placeného
zaměstnání vykonávaného v druhém
smluvním státě, mohou být bez ohledu
na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně
zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě
po jedno nebo více období, která nepřesáhnou
v úhrnu 183 dnů v daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem
nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem
v druhém státě, a
c) odměny ne jdou k tíži stálé
provozovně nebo stálé základné,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení
tohoto článku, mohou být odměny pobírané
z důvodu placeného zaměstnání
vykonávaného na palubě lodi nebo letadla
v mezinárodní dopravě zdaněny jen
ve smluvním státě, ve kterém jsou
zdaňovány příjmy z těchto lodí
nebo letadel v souladu s ustanoveními článku
8 této smlouvy.
Tantiémy a jiné podobné odměny, které
rezident jednoho smluvního státu pobírá
jako člen správní rady a společnosti,
která je rezidentem v druhém smluvním státě,
mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
1. Příjmy, které pobírají rezidenti
jednoho smluvního státu, jakožto na veřejnosti
vystupující umělci, jako např. divadelní,
filmoví, rozhlasoví a televizní umělci
a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti
vykonávané osobně ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení
článku 14 a 15 zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Jestliže příjmy z činnosti, kterou
osobně vykonává sportovec nebo umělec,
neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž
jiné osobě, mohou být tyto příjmy,
bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny
ve smluvním státě, ve kterém umělec
nebo sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy z činností definovaných
v odstavci 1 se bez ohledu na ustanovení předchozích
odstavců osvobozují od zdaněni ve státě,
ve kterém se tyto činnosti vykonávají,
jestliže se tyto činnosti vykonávají
v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními
státy.
Penze a jiné podobné platy vyplácené
z důvodu dřívějšího zaměstnání
rezidentu některého smluvního státu,
mohou být s výhradou ustanovení článku
19 odstavec 2 zdaněny pouze v tomto státě.
1. a) Odměny, jiné než penze, vyplácené
některým smluvním státem, správním
útvarem nebo místním orgánem tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované
tomuto státu, jeho správnímu útvaru
nebo místnímu orgánu mohou být zdaněny
pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však budou zdaněny
pouze v druhém smluvním státě, jestliže
služby jsou vykonávány v tomto státě
a příjemce, který je rezidentem tohoto státu
(i) je státním občanem tohoto státu,
nebo
(ii) nezískal bydliště v tomto státě
jen z důvodu konáni těchto služeb.
2. a) Penze vyplácené některým smluvním
státem, správním útvarem nebo místním
orgánem tohoto státu buď přímo
nebo z fondů, které zřídily, fyzické
osobě za služby prokázané tomuto státu,
správnímu útvaru nebo místnímu
orgánu, mohou být zdaněny jen v tomto státě.
b) Takové penze však budou zdaněny pouze v
druhém smluvním státě, jestliže
příjemce je rezidentem a státním občanem
tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se
použijí na odměny a penze za služby prokázané
v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti
prováděné některým smluvním
státem, s právním útvarem nebo místním
orgánem tohoto státu.
1. Odměny, které rezident jednoho smluvního
státu obdrží za studijní nebo výzkumnou
činnost na vysoké škole nebo za vyučování
na univerzitě, výzkumném ústavu nebo
obdobném zařízení pro vyšší
vzděláni po dobu dočasného pobytu
nepřesahující dva roky ve druhém smluvním
státě nebudou zdaňovány v tomto druhém
státě.
2. Platy, které student nebo praktikant, který je
nebo byl bezprostředně před svým příjezdem
do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém
smluvním státě a který se zdržuje
v prvně zmíněném státě
pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává
na úhradu nákladů výživy, studia
nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě
za předpokladu, že pochází ze zdrojů
mimo tento stát.
1. Příjmy osoby, které je rezidentem v některém
smluvním státě, o nichž se výslovně
nepojednává v předchozích článcích
této smlouvy, mohou být zdaněny jen v tomto
státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy
jiné než příjmy z nemovitého
majetku ve smyslu článku 6 odstavec 2, jestliže
příjemce takových příjmů,
který je rezidentem v jednom smluvním státě
vykonává v druhém smluvním státě
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím
stálé provozovny, která je tam umístěna,
nebo nezávislé povolení prostřednictvím
stálé základny tam umístěné,
a právo nebo majetek, pro které se příjmy
platí, skutečné patři k této
stálé provozovně nebo k této stálé
základně. V takovém případě
se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14.
1. V Řecku bude dvojí zdanění zamezeno
následujícím způsobem:
Jestliže osoba, které je rezidentem v Řecku,
pobírá příjmy, které mohou
v souladu s ustanovením této smlouvy být
zdaněny v Československu, povolí Řecko
tomuto rezidentu odečíst částku odpovídající
dani za placené v Československu z jeho daňové
povinnosti.
Částka, které se odečte, nemůže
však přesáhnout podíl daně, vypočtené
předtím než je odpočet proveden, která
připadá na příjem, který může
být zdaněn v Československu.
2. V Československu bude dvojí zdanění
zamezeno následujícím způsobem:
a) Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu
pobírá příjmy, které mohou
být podle ustanovení této smlouvy zdaněny
v Řecku, vyjme Československo s výhradou
ustanovení uvedených pod písmenem b) tohoto
odstavce, tyto příjmy ze zdaněni, může
však při výpočtu částky
daně z ostatních příjmů této
osoby použít sazbu daně, která by byla
použita, kdyby takto vyjmuté příjmy
nebyly ze zdaněni vyňaty.
b) Československo může při ukládání
daní osobám, které jsou rezidenty v Československu
zahrnout do základu dani příjmy, které
mohou být podle ustanovení článků
10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy zdaněny také
v Řecku, ale povolí snížit částku
daně vypočtené z tohoto základu o
částku rovnající se dani zaplacené
v Řecku. Částka, o kterou se daň sníží,
však nepřesáhne takovou část
československé daně vypočtené
před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy,
které v souladu s ustanoveními článků
10, 11, 12, 16 a 17 této smlouvy mohou být zdaněny
v Řecku.
3. Pokud podle zákonů v jednom smluvním státě
bude poskytnuto částečné nebo úplné
osvobození od daně, na niž se vztahuje tato
smlouva, bude ve druhém smluvním státě
pro účely výpočtu částky
povolené k odpočtu z daně, jak je uvedeno
v předchozích odstavcích, tato daň
považována za zaplacenou.
1. Státní příslušníci
jednoho smluvního státu nebudou, podrobeni v druhém
smluvním státě žádnému
zdanění nebo povinostem s nim spojeným, které
jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo budou moci být podrobeni státní
příslušnici tohoto druhého státu,
kteří jsou ve stejné situaci. Toto ustanovení
platí bez ohledu na ustanovení článku
1 také pro osoby, které nejsou rezidenty jednoho
nebo obou smluvních států.
2. Zdaněni stálé provozovny, kterou podnik
jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě, nebude v tomto druhém
státě nepříznivější
než zdanění podniků tohoto druhého
státu, které vykonávají tutéž
činnost. Toto ustanoveni nebude vykládáno
jako závazek jednoho smluvního státu, aby
přiznal rezidentům druhého smluvního
státu osobní úlevy, srážky a
snížení daně z důvodu osobního
stavu nebo rodinných závazků, které
přiznává svým rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku,
článku 11 odstavec 7 a článku 12 odstavec
6, budou úroky, licenční poplatky a jiné
výlohy placené podnikem jednoho smluvního
státu osobě, která je rezidentem v druhém
smluvním státě odčitatelné
pro stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku
za stejných podmínek, jako by byly placeny osobě,
která je rezidentem v prvně zmíněném
státě.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž
jmění je zcela nebo zčásti, přímo
nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno
osobou, která je rezidentem v druhém smluvním
státě nebo větším počtem
takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném
státě žádnému zdanění
nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou
jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti,
kterým jsou nebo budou moci být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného
státu.
5. Ustanovení tohoto článku se použijí
bez ohledu na ustanovení článku 2 na daně
jakéhokoli druhu a pojmenování.
1. Jestliže se některá osoba domnívá,
že opatření jednoho nebo obou smluvních
států vedou nebo povedou u ni ke zdanění
které není v souladu s u,stanoveními této
smlouvy, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytuje vnitrostátní
právo těchto států, předložit
svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, jehož
je rezidentem, nebo pokud její případ spadá
pod ustanovení článku 23 odstavec 1, příslušnému
úřadu smluvního státu, jeho je státním
příslušníkem. Případ musí
být předložen během dvou roků
po té, kdy bylo poprvé oznámeno opatření
vedoucí ke zdanění, které není
v souladu s touto smlouvou.
2. Jestliže bude příslušný úřad
považovat námitku za oprávněnou a nebude-li
sám s to najit uspokojivé řešeni, bude
se snažit, aby případ upravil dohodou s příslušným
úřadem druhého smluvního státu
tak, aby se vyloučilo zdanění, které
není ve shodě s touto smlouvou. Dosažená
dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle
vnitrostátních zákonů smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních
států se vynasnaží vyřešit
ve vzájemné dohodě jakékoli obtíže
nebo pochybnosti vzniklé při výkladu nebo
uplatňování smlouvy. Mohou rovněž
konzultovat za účelem zamezeni dvojího zdanění
v případech neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních
států mohou vejít v přímý
styk za účelem dosažení dohody ve smyslu
předchozích odstavců. Jestliže se ústní
výměna názorů jeví pro dosažení
dohody účelnou, může se taková
výměna názorů konat v komisi složené
ze zástupců příslušných
úřadů smluvních států.
1. Příslušné úřady smluvních
států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy
nebo vnitrostátních právních předpisů
smluvních států, které se vztahuj
na daně, jež jsou předmětem této
smlouvy, pokud zdanění, které upravují,
není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací
není omezena článkem 1. Informace přijaté
smluvním státem budou udržovány v tajnosti
stejně jako informace přijaté podle vnitrostátních
právních předpisů tohoto státu
a mohou být sděleny jen osobám nebo úřadům
(včetně soudí a správních úřadů),
které se zabývají vyměřováním
nebo vybíráním daní, na které
se vztahuje tato smlouva, vymáháním nebo
trestním stíháním ve věci těchto
daní nebo rozhodováním o opravných
prostředcích. Tyto osoby nebo úřady
použijí takovéto informace jen k těmto
účelům. Mohou uplatnit tyto informace při
veřejných soudních řízeních
nebo v soudních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném
případě vykládána tak, že
ukládají smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření,
která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být
získány na základě právních
předpisů nebo v normálním správním
řízení tohoto nebo druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní,
průmyslové, hospodářské nebo
výrobní tajemství nebo obchodní postup,
nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným
pořádkem.
Žádná ustanovení této smlouvy
se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatickým
a konzulárním úředníkům
podle obecných pravidel mezinárodního práva
nebo na základě zvláštních dohod.
1. Vlády smluvních států si vzájemně
oznámí, že ústavní požadavky
pro nabytí platnosti smlouvy jsou splněny.
2. Smlouva nabyde platnosti dnem pozdějšího
oznámení uvedeného v odstavci 1 a její
ustanovení nabydou účinosti v obou smluvních
státech na příjmy za každý daňový
rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího
po roce, v němž smlouva nabyde platnosti.
Tato smlouva zůstane v platnosti dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý
smluvní stát může smlouvu vypovědět
diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně
šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku.
V tomto případě se smlouva přestane
uplatňovat v obou smluvních státech na příjmy
za každý daňový rok začínající
1. ledna nebo později kalendářního
roku, následujícího po roce, v němž
byla dána výpověď.
NA DŮKAZ TOHO podepsaní, k tomu řádně
zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotoveni v Athénách
dne 23.10.1986 v anglickém jazyce.