Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Brazilské federativní republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a Protokol k ní, podepsané v Brasilii dne 26. srpna 1986

Návrh schvalovacího usnesení:

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Brazilské federativní republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a Protokolem k ní, podepsanými v Brasilii dne 26. srpna 1986.

Brazilská federativní republika patří mezi nejvýznamnější rozvojové země světa, což je dáno její rozlohou (8,5 mil. km2). počtem obyvatelstva (okolo 130 mil.) a především jejím mohutným ekonomickým potenciálem.

Návratem k ústavnímu režimu po 21 leté vojenské diktatuře a nástupem civilní vlády 15. 3. 1985 došla k obnovení buržoazně demokratického charakteru státu, kde v současné době probíhá boj o hegemonii mezi pokrokovými a konzervativními silami.

V hospodářské oblasti byly v roce 1985 dosaženy některé pozitivní výsledky (rekordní aktivní saldo obchodní bilance 12.4 mld. dolarů, částečné oživení exportních průmyslových odvětví). Stále rostoucí zahraniční dluh (104 mld. dolarů v lednu 1986) a především vnitřní zadluženost jsou největší brzdou rozvoje brazilské ekonomiky. Vnitropolitická a ekonomická situace se promítly i do zahraniční politiky Brazílie, kde došlo k některým pozitivním posunům. Z pragmatických důvodů Brazílie na mezinárodním fóru akcentuje především ekonomické otázky, zejména prosazuje přestavbu mezinárodních ekonomických vztahů a má zájem na rozvoji styků se zeměmi socialistického společenství především v obchodně-ekonomické oblasti.

Čs.-brazilské vztahy za celou svoji 65 letou historii mají své těžiště v ekonomické oblasti, kde Brazílie patří k zemím přednostního čs. zájmu v Latinské Americe a je po Kubě druhým nejvýznamnějším obchodním partnerem ČSSR. Od 80. let vzájemné Čs. brazilské styky doznaly určitého oživení též v politické oblasti. Tuto skutečnost potvrzují i výsledky jednání uskutečněných při příležitosti návštěvy čs. ministra zahraničních věcí v r. 1984 a ministrů hutnictví a těžkého strojírenství zahraničního obchodu, paliv a energetiky a financí v průběhu let 1985-86 v Brazílii. V roce 1977 byla mezi ČSSR a Brazílií podepsána obchodní dohoda, v roce 1985 dohoda o vědecko-technické spolupráci a v roce 1986 smlouva o zamezení dvojího zdanění.

Obrat vzájemného obchodu, který měl od roku 1982 klesající tendenci, se v roce 1985 poněkud zvýšil. V roce 1985 činil 102.1 mil. dolarů, při čs. vývozu 33,2 mil. dolarů a čs. dovozu ve výši 68,9 mil. dolar. K nejvýznamnějším položkám čs. vývozu patří investiční zařízení pro vodní a tepelné elektrárny a cementárny, strojírenská kusovina (obráběcí, textilní a jiné stroje), chmel, slad aj. Čs. dovoz zahrnuje zejména suroviny, sojové šroty, železnou a manganovou rudu, kávu, olej apod. Postupně se objevují v čs. dovozu i polotovary a hotové výrobky. Pasivní saldo čs. obchodní bilance je způsobeno především restriktivní dovozní politikou Brazílie. O řešení této situace se usiluje v rámci jednání Smíšené čs.-brazilské komise - důležitým momentem pro hledání a stanovení nových směrů rozvoje a znovuobnovení progresívní dynamiky obchodní, vědeckotechnické a vůbec ekonomické spolupráce mezi ČSSR a Brazílií byl závěrečný dokument přijatý na 11. zasedání Smíšené komise v Praze v září 1985.

V současné době působí v Brazílii dvě čs. majetkové účasti patřící PZO Transakta (Omnipol Brasileira) a PZO Škodaexport (Škoda do Brasil), které zastupují čs. PZO na brazilském trhu a zajišťuji komerční, konzultační a inženýrskou činnost. Brazílie má v ČSSR dvě obchodní kanceláře, státní Interbras a soukromou Luisiana, které spolupracují při zajišťování vzájemné obchodní výměny.

Protože příčinou vzniku mezinárodního dvojího zdanění je kolize daňových zákonů dvou států, může být mezinárodní dvojí zdanění účinně vyloučeno jen opatřením obou států vzájemně koordinovaným mezinárodní smlouvou.

Smlouva mezi vládou Československa a vládou Brazilie o zamezení dvojího zdanění sleduje objektivní rozdělení práva na zdanění příjmů mezi stát jeho zdroje a stát, v němž má příjemce sídlo nebo bydliště. Smlouva neupravuje zdanění majetku, protože samotný majetek není předmětem zdanění ani podle československých ani podle brazilských daňových předpisů. Osobní a věcný rozsah Smlouvy je vymezen v článcích 1 a 2.

Protože Smlouva řeší kolize daňových zákonů, které jsou součástí právních soustav dvou států, byly v zájmu jednotnosti výkladu výrazy důležité pro aplikaci Smlouvy definovány v článcích 3 - 5.

Příjmy organizací a občanů jednoho smluvního státu mohou být zdaněny zásadně ve státě sídla organizace případně bydliště občana. V druhém smluvním státě mohou být tyto příjmy zdaněny jen za podmínek a v rozsahu, které jsou stanoveny výslovnými ustanoveními jednotlivých článků Smlouvy.

Příjmy plynoucí z užívání nemovitého majetku mohou být zdaňovány pouze ve státě, kde je tento majetek umístěn.

Podle článku 7 Smlouvy mohou být příjmy z obchodní a průmyslové činnosti podniků jednoho smluvního státu zdaněny v druhém státě na základě činnosti vykonávané v tomto druhém státě prostřednictvím trvalého zařízení (stálé provozovny). Tato zásada neplatí pro zisky z letecké a námořní dopravy, které mohou být podle článku 8 zdaněny ve státě stálého vedení podniku.

Ustanovení článku 9 umožňuje daňové správě upravit základ daně ve výši odpovídající objektivním podmínkám, jestliže došlo k daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky obou smluvních států spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami.

Zdanění dividend, úroků a licenčních poplatků je rozděleno mezi oba smluvní státy, avšak ve státě zdroje nesmí přesáhnout hranici stanovenou příslušným ustanovením článků 10 - 12.

Článek 13 upravuje zdanění zisků ze zcizení majetku, tj. z prodejů nebo převodu majetku a s ním spojeného vlastnického práva, nikoliv však zdanění příjmů z pronájmu nebo jiné formy užíváni majetku.

Zdanění příjmů fyzických osob z jejich osobně vykonávané činnosti je upraveno ustanoveními článků 14 - 21.

Článek 22 upravuje zdanění některých dalších příjmů, které nejsou upraveny předchozími ustanoveními Smlouvy.

Článek 23 určuje, jak se postupuje v daňovém řízení ve státě, ve kterém má příjemce sídlo nebo bydliště, aby nebyl po druhé zdaněn příjem, který byl podle příslušných ustanovení Smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (ve státě zdroje).

Smlouva zajišťuje rovné soutěžní podmínky pro organizace a občany obou smluvních států tím, že upravuje zásadu rovného nakládání, umožňuje neformální řešení sporů o výklad a aplikaci Smlouvy a výměnu informací nutných pro provádění Smlouvy mezi ministerstvy financí smluvních států (články 24 - 26).

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabytí platnosti Smlouvy, počátek její účinnosti a možnosti výpovědi.

Protokol ke Smlouvě blíže upřesňuje obsah ustanovení některých článků Smlouvy za účelem zajištění nesporného výkladu při jejím uplatňování.

Sjednání Smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, kterými je ČSSR vázána. Nebude znamenat požadavky na pracovní síly, ani nebude mít přímý dopad na státní rozpočet ovlivní však příznivě příjmy státního rozpočtu tím, že se zvýší příjmy československých organizací a tím jejich odvod do státního rozpočtu.

Jako smluvní strany jsou uvedeny vlády vzhledem k tomu, že podle brazilských ústavně právních předpisů sjednává smlouvy o zamezení dvojího zdanění vláda.

Smlouva se předkládá před ratifikací prezidentem československé socialistické republiky Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle ustanovení článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federálních zákonů daňové povinnosti občanů a organizací, poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy.

Vláda Československé socialistické republiky a

Vláda Brazilské federativní republiky

přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění

a zabráněni daňovému úniku v oboru daní z příjmu.

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).

1. Tato smlouva se vztahuje na daně z přijmu vybírané ve prospěch každého ze smluvních států, ať je způsob vybírání jakýkoli.

2. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:

a) v Brazílii:

- federální daň z příjmu, s výjimkou daně z dodatkových příjmů a daně na činnosti menšího významu (dále nazývaná "brazilská daň")

b) v Československu:

- daně ze zisku:

- daň ze mzdy:

- daň z příjmů z literární a umělecké činnosti;

- daň zemědělská:

- daň z příjmů obyvatelstva:

- daň domovní

(dále nazývané "československá daň")

3. Tato smlouva se vztahuje také na daně stejného nebo podobného druhu, které budou vybírány vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.

1. Ve smyslu této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz "Brazílie" označuje území Brazilské federativní republiky, což je území pevniny a ostrovů a jemu odpovídající vzdušný prostor a rovněž výsostné vody a jim odpovídající mořské dno a podloží, včetně vzdušného prostoru nad výsostným územím, nad nímž v souladu s mezinárodním právem a brazilskými zákony mohou být vykonávána brazilská práva:

b) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou republiku;

c) výraz "státní příslušníci" označuje:

I - všechny fyzické osoby, které jsou státními občany některého smluvního státu,

II - všechny právnické osoby, osobní společnosti a sdružení osob, které byly zřízeny podle práva platného v některém smluvním státě;

d) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Brazilií nebo československo:

e) výraz "osoba" zahrnuje fyzické osoby, společnosti a všechna jiná sdružení osob:

f) výraz "společnost" označuje organizační útvary, osoby nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za organizační útvary:

g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu:

h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedeni je umístěno v jednom smluvním státě, pokud loď nebo letadlo nejsou provozovány jen mezi místy v druhém smluvním státě:

i) výraz "daň" znamená podle souvislosti brazilskou daň nebo československou daň:

j) výraz příslušný úřad" označuje.

I - v Brazílii: ministra financí, sekretáře státních příjmů nebo jejich zmocněné zástupce:

II - v Československu: ministra financí Československé socialistické republiky nebo jeho zmocněného zástupce.

2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, který mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na které se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude jeho postavení určeno následovně:

a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje:

c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom smluvním státě, jehož je státním občanem;

d) jestliže je tato osoba státním občanem obou smluvních států nebo žádného z nich, vynasnaží se příslušné úřady smluvních států upravit otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž je místo jejího skutečného vedení.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář:

d) továrnu:

e) dílnu;

f) důl, lom nebo každé jiné místo, kde se těží přírodní zdroje:

g) staveniště nebo montáž nebo instalace zařízení, jestliže trvají déle než 6 měsíců.

3. Výraz stálá provozovna" nezahrnuje:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění vystavení nebo k dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladněni, vystavení nebo dodání:

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromážďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo pro provádění podobných činnosti, které mají přípravný nebo pomocný charakter.

4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se považuje za "stálou provozovnu" v prvně zmíněném státě, jestliže je v tomto státě vybavena plnou mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnost této osoby není omezena nákupy zboží pro podnik.

5. Nepředpokládá se, že podnik má stálou provozovnu v některém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam vykonává svoji činnost (ač prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

1. Příjmy z nemovitého majetku včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.

2. a) s výhradou ustanovení pododstavce b) a c) se definuje výraz "nemovitý majetek" ve shodě s právem smluvního státu, v němž tento majetek leží:

b) tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, mrtvý a živý inventář zemědělských a lesních podniků a práva, pro která platí předpisy občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těženi nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů;

c) lodi, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání. nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí stejně pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou zdaněny jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.

3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady vynaložené na cíle sledované touto provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh.

4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

5. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku námořní dopravy je na palubě lodi, považuje se toto sídlo za umístěné ve smluvním státě, ve kterém je domovský přístav této lodi nebo není-li domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.

3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo na jiné mezinárodní provozní organizaci.

Jestliže

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na vedení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na vedení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu,

a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou být do zisků tohoto podniku včleněny a následkem toho zdaněny zisky, které bez těchto podmínek by byly docíleny jedním z podniků, které však vzhledem k těmto podmínkám docíleny být nemohly.

1. Dividendy vyplácené společnosti, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto dividendy však mohou být zdaněny ve smluvním státě. v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nemůže přesáhnout 15 hrubé částky dividend.

Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, které slouží k výplatě dividend.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí. jestliže vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě vykonává ve druhém smluvním státě. v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo svobodné povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, na jejímž základě se dividendy vyplácejí, skutečně patří k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.

4. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií, požitkových akcií nebo požitkových listů, kuksů, zakladatelských podílů nebo jiných práv s vyjímkou pohledávek, podílů na zisku a příjmy z jiných podílů na společnosti, které jsou podle daňového práva státu, v němž je společnost, která dividendy vyplácí rezidentem postavený na roveň příjmům z akcií.

5. Pokud má rezident Československa stálou provozovnu v Brazílii, může být tato stálá provozovna podrobena srážkové dani u zdroje v souladu s brazilskými zákony. Tato daň však nemůže přesáhnout 15 % hrubé částky zisků této stálé provozovny po zaplaceni daně z příjmu společnosti, která se váže k těmto ziskům.

6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny osobě, která je rezidentem v tomto druhém státě nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo ke stálé základně, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

7. Omezení daňové sazby vyplývající z odstavců 2 a 5 se nebude aplikovat na dividendy nebo zisky vyplácené nebo poukazované před uplynutím třetího kalendářního roku po roce, v němž smlouva vstoupí v platnost.

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne:

a) 10 % pokud jde o půjčky a úvěry poskytované bankou na období nejméně 10 let ve spojení s prodejem průmyslového zařízení nebo studie, instalací nebo vybavením průmyslových nebo vědeckých jednotek a ve spojení s veřejnými pracemi:

b) 15 % hrubé částky úroků ve všech ostatních případech.

3. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2:

a) úroky plynoucí z jednoho smluvního státu a placené vládě druhého smluvního státu jeho správnímu útvaru nebo jiné instituci (včetně finanční) náležející této vládě nebo správnímu útvaru jsou osvobozeny od daně v prvně zmíněném státě, pokud se nepoužije ustanovení pododstavce b);

b) úroky plynoucí z cenných papírů, obligací nebo dlužních úpisů vydaných vládou jednoho smluvního státu, jeho správním útvarem nebo institucí (včetně finanční) náležející této vládě nebo správnímu útvaru budou zdaněny pouze v tomto státě.

4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z vládních cenných papírů, obligací nebo dluhopisů zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka, pohledávky všeho druhu a rovněž veškeré jiné příjmy postavené na roveň příjmům z peněžních půjček podle daňových předpisů smluvního státu, z něhož příjem plyne.

5. Ustanovení odstavců 1. 2 a 3 se nepoužijí, jestliže vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj. průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.

6. Omezení stanovené v odstavci 2 se nepoužije na úroky plynoucí z jednoho smluvního státu a placené stálé provozovně náležející podniku druhého smluvního státu, která je umístěna ve třetím státě.

7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže jejich plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu v souvislosti s níž došlo k zadlužení, na jehož základě se úroky platí a která tyto úroky nese ke své tíži, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

8. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem úrok nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku, částka platů, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Tyto licenční poplatky mohou však být zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem licenčních poplatků, daň takto stanovená nepřesáhne:

a) 25 % hrubé částky licenčních poplatků za užití nebo za právo na užití ochranných známek;

b) 15 % hrubé částky licenčních poplatků ve všech ostatních případech.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoli druhu, placené za užití nebo za právo na užití autorských práv k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému (včetně kinematografických filmů, televizních nebo rozhlasových záznamů), patentů, ochranných známek, návrhů nebo modelů, plánů tajných vzorců nebo postupů nebo za užití nebo za právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní orgán nebo osoba, která je rezidentem v tomto státě. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ač je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s niž vznikla povinnost, na jejímž základě se licenční poplatky platí a která nese ke své tíži tyto licenční poplatky, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna.

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, buď průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna nebo nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, jsou s nimi skutečně spojeny. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14.

6. Jestliže částka licenčních poplatků, posuzováno se zřetelem k plnění, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným příjemcem nebo které jeden i druhý udržují s třetími osobami, částku. kterou by byl smluvil dlužník se skutečným příjemcem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

7. Omezení daňové sazby uvedené v odstavci 2b) tohoto článku, se nepoužije na licenční poplatky placené před koncem pátého kalendářního roku následujícího po roce, v němž tato smlouva vstoupí v platnost, pokud takové licenční poplatky budou placeny osobě, která je rezidentem jednoho smluvního státu a která vlastní přímo nebo nepřímo alespoň 50 podíl s hlasovacím právem na společnosti vyplácející licenční poplatky.

1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku, který je definován v článku 6. mohou být zdaněny ve smluvním státě, v němž je tento majetek umístěn.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě. Avšak zisky ze zcizení lodí nebo letadel využívaných v mezinárodní dopravě a movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, budou zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

3. Zisky ze zcizení jiného majetku nebo práva, než je uvedeno v odstavci 1 a 2, mohou být zdaněny v obou smluvních státech.

1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti obdobného charakteru, budou zdaněny jen v tomto státě, pokud platby za takovéto povolání nebo činnosti nejdou k tíži stálé provozovny umístěné ve druhém smluvním státě nebo společnosti, která je v něm rezidentem. V tomto případě mohou být příjmy zdaněny v tomto druhém státě.

2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávisle vykonávané činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právních zástupců, inženýrů, architektů, dentistů a účetních znalců.

1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání mohou být s výhradou ustanovení článku 16, 18 a 19 zdaněny jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodů placeného zaměstnáni vykonávaného v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném státě, jestliže

a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v daňovém roce, a

b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a

c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně. kterou má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Nehledě na předchozí ustanoven@ tohoto článku, mohou být odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.

Tantiémy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného poradního orgánu společnosti,která je rezidentem ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Příjmy, které pobírají rezidenti jednoho smluvního státu. jakožto na veřejnosti vystupující umělci, jako např. divadelní, filmoví, rozhlasoví a televizní umělci a hudebníci nebo jako sportovci, ze své činnosti vykonávané osobně, mohou být bez ohledu na ustanovení článku 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, kde je tato činnost vykonávána.

2. Pokud činnosti uvedené v odstavci 1 tohoto článku jsou prováděny v jednom smluvním státě prostřednictvím organizace druhého smluvního státu, mže být příjem plynoucí z provádění těchto činností, bez ohledu na jiná ustanovení této smlouvy, zdaněn v prvně zmíněném smluvním státě.

Příjem plynoucí z provádění těchto činnosti prostřednictvím organizace bude vyjmut ze zdanění v prvně zmíněném smluvním státě, jestliže tato organizace je přímo či nepřímo, zcela nebo podstatně udržována z veřejných prostředků druhého smluvního státu.

3. Příjmy z činností definovaných v odstavci 1 se bez ohledu na ustanoveni odstavců 1 a 2 tohoto článku vykonávají, jestliže se tyto činnosti vykonávají v rámci kulturní dohody sjednané mezi smluvními státy.

1. Penze a jiné obdobné platy nepřesahující částku odpovídající 3.000 US v kalendářním roce, výživné nepřesahující částku 3.000 US v kalendářním roce a renty nepřesahující částku 3.000 US v kalendářním roce vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu mohou být s výhradou ustanovení článku 19 zdaněny pouze v tomto státě.

Částka přesahující výše zmíněné limity může být zdaněna v obou smluvních státech.

2. Pro účely tohoto článku:

a) výraz "penze a jiné obdobné platy" označuje opakující se platby uskutečňované po odchodu do důchodu, jakožto odměna za předchozí zaměstnání nebo jako náhrady za zranění utrpěná v souvislosti s předchozím zaměstnáním;

b) výraz "renty" označuje stanovené částky vyplácené opakovaně v určených termínech po dobu života nebo během přesně určeného nebo určitelného období na základě závazku uskutečnit toto plnění náhradou za plně odpovídající hodnotu v penězích nebo penězi ocenitelnou (jinou než poskytnuté služby).

1. Odměny, jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem. správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu, jeho správnímu útvaru nebo místnímu orgánu mohou být zdaněny pouze v tomto státě.

Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou vykonávány v tomto státě a příjemce, který je rezidentem tohoto státu

a) je státním občanem tohoto státu, nebo

b) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodů konání těchto služeb.

2. Penze vyplácené některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu buď přímo, nebo z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, mohou být zdaněny jen v tomto státě.

Takové penze však budou zdaněny pouze v druhém smluvním státě, jestliže příjemce je rezidentem a státním občanem tohoto státu.

3. Jakékoliv penze vyplácené na základě systému sociálního zabezpečení jednoho smluvního státu rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny pouze v prvně zmíněném státě.

9. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použiji na odměny a penze za služby prokázané v rámci průmyslové nebo obchodní činnosti prováděné některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu.

Odměny, které osoba, jež je nebo byla bezprostředně před příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem ve druhém smluvním státě a která na pozvání prvně zmíněného státu nebo univerzity, výzkumného ústavu, školy, muzea nebo jiné kulturní instituce prvně zmíněného státu nebo na základě smlouvy o kulturní výměně, je přítomna v tomto státě po dobu nepřekračující dva roky výlučně za účelem výuky, přednášek nebo provádění výzkumu v takové instituci, pobírá z této činnosti, budou osvobozeny od daně v tomto státě za předpokladu, že jsou vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.

Platy, které osoba, jež je nebo byla bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a která se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze

a) jako student na univerzitě nebo škole prvně zmíněného státu,

b) jako příjemce stipendia nebo podpory za účelem studia nebo výzkumu poskytované náboženskou, dobročinnou, vědeckou nebo výchovnou organizací.

c) jako účastník na programu technické spolupráce dohodnutém s vládou druhého smluvního státu, nebo

d) jako učeň.

pobírá za účelem úhrady nákladů výživy, výchovy nebo výcviku, budou osvobozeny od daně v prvně zmíněném státě za předpokladu, že pocházejí ze zdrojů mimo tento stát.

Příjmy osoby, která je rezidentem jednoho smluvního státu. plynoucí z druhého smluvního státu, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

1. Jestliže osoba, která je rezidentem v Brazílii, pobírá příjmy, které mohou v souladu s ustanoveními této smlouvy být zdaněny v Československu, povolí Brazílie tomuto rezidentu odečíst částku odpovídající dani zaplacené v Československu z jeho daňové povinnosti.

Částka, která se odečte, nemůže však přesáhnout podíl daně, vypočítané předtím než je odpočet proveden, která připadá na příjem, který může být zdaněn v Československu.

2. Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu pobírá příjem jiný než uvedený v odstavci 3. který v souladu s ustanoveními této smlouvy může být zdaněn v Brazílii, vyjme prvně zmíněný stát takovýto příjem ze zdaněni.

3. Jestliže osoba, která je rezidentem v Československu pobírá příjem, který je v souladu s ustanoveními článků 11. 12, 16 a 17 může být zdaněn v Brazílii, povolí Československo snížit částku daně připadající na tento příjem o částku rovnající se dani zaplacené v Brazílii.

Částka, o kterou se daň sníží však nepřesáhne takovou část daně, vypočtené před jejím snížením, která připadá na příjem plynoucí z Brazílie.

4. Pro účely snížení částky daně uvedené v odstavci 3 u zdaňování úroků a licenčních poplatků se bude brazilská daň vždy považovat za zaplacenou ve výši 25 %.

5. Nerozdělené zisky společnosti jednoho smluvního státu, jejíž majetek je zcela nebo částečně vlastněn nebo kontrolován přímo či nepřímo jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podléhat dani v posledně zmíněném státě.

6. Hodnota akcií vydaných společností jednoho smluvního státu, jejíž majetek je zcela nebo částečně vlastněn nebo kontrolován, přímo či nepřímo, jedním nebo více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podléhat dani z příjmu v posledně zmíněném státě.

1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podnik tohoto druhého státu, které vykonávají tutéž činnost.

Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo rodinných závazků, které přiznává svým rezidentům.

3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo větším počtem takových osob, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní podobné podniky prvně zmíněného státu.

4. Výraz "zdanění" uvedený v tomto článku označuje daně, na které se vztahuje tato smlouva.

Jestliže se některá osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění. které není v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravených prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem.

2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám s to najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ upravil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při aplikaci této smlouvy.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy. Veškeré informace takto poskytnuté budou udržovány v tajnosti a nemohou být sděleny jiným osobám nebo úřadům nebo soudům, než které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na které se vztahuje tato smlouva nebo rozhodováním o opravných prostředcích nebo trestním stíháním ve věci těchto daní.

2. Ustanoveni odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého státu;

b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého státu;

c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové, hospodářské nebo výrobní tajemství nebo obchodní postup nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

Tato smlouva se nedotýká daňových výsad, které přísluší členům diplomatických misí a konzulárních úřadů podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních dohod.

1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou vyměněny v Praze co nejdříve.

2. Smlouva nabyde platnosti výměnou ratifikačních listin a její ustanoveni se budou uplatňovat:

a) u daní vybíraných strážkou u zdroje na částky vyplacené nebo poukázané počínaje 1. lednem kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva nabyde platnosti:

b) u ostatních daní, o nichž pojednává tato smlouva, na každý daňový rok, počínající 1. lednem kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva nabyde platnosti.

Každý smluvní stát může, po uplynutí tří roků od nabytí platnosti smlouvy, tuto smlouvu vypovědět písemným oznámením daným druhému smluvnímu státu diplomatickou cestou nejpozději třicátého dne měsíce června kalendářního roku.

V tomto případě se smlouva bude uplatňovat naposledy:

a) u daní vybíraných srážkou u zdroje na částky vyplacené nebo poukázané před uplynutím kalendářního roku, v němž bylo dáno oznámení o výpovědi;

b) u ostatních daní, o nichž pojednává tato smlouva, na částky obdržené v průběhu daňového Loku začínajícího v kalendářním roce, v němž bylo dáno oznámení o výpovědi.

DÁNO v Brasilii, dne 26. srpna 1986, ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém, portugalském a anglickém, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující anglický text.

V okamžiku podpisu Smlouvy mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Brazilské federativní republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaní, k tomu řádně zmocnění, dohodli následující ustanovení, která tvoří nedílnou část této smlouvy.

1. K článku 7, odstavec 3

Rozumí se, že ustanovení odstavce 3 článku 7 bude vykládáno tak, že náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh, budou povoleny odečíst, ať již vznikly ve státě, kde je tato stálá provozovna umístěna nebo jinde.

2. K článku 11, odstavec 3a)

Rozumí se, že výraz "instituce náležející vládě" označuje:

a) v případě Československa, československou obchodní banku:

b) v případě Brazílie, Banco Central do Brasil a Banco do Brasil.

3. K článku 12. odstavec 3

Rozumí se, že ustanovení odstavce 3 článku 12 se bude používat na příjem za poskytování technické pomoci a technických služeb.

4. K článků 14

Rozumí se, že ustanovení článku 14 se použijí, i když činnosti jsou vykonávané společností zřízenou podle občanského práva ("sociedade civil").

5. K článku 24, odstavec 2

Rozumí se, že ustanovení odstavce 5 článku 10 nejsou v rozporu s ustanoveními odstavce 2 článku 24.

6. K článku 24, odstavec 3

Ustanovení brazilských zákonů, která nepovolují, aby licenční poplatky definované v odstavci 3 článku 12 vyplácené společností, která je rezidentem v Brazílii osobě, která je rezidentem v Československu a jenž vlastní nejméně 50 % podílů s hlasovacím právem této společnosti byly odpočítávány při určování zdanitelného příjmu společnosti, která je rezidentem v Brazílii, nejsou v rozporu s ustanoveními odstavce 3, článku 24 této smlouvy.

DÁNO v Brasilii, dne 26. srpna 1985. ve dvou vyhotoveních, každé v jazyce českém, portugalském a anglickém, přičemž všechna tři znění mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností výkladu bude rozhodující anglický text.