Zásada I
Tento zákon upravuje vztahy vznikající při
přihlašování, zápisu a společenském
uplatňování ochranných známek.
Jeho účelem je zabezpečení účinné
právní ochrany ochranných známek a
jejich užívání a zvýšení
vlivu ochranných známek na posílení
odpovědnosti výrobců a poskytovatelů
služeb za kvalitu jejich výrobků a služeb.
Odůvodnění
Ochranná známka poskytuje spotřebiteli jistotu
o výrobci a tradici jeho výrobku. Proto také
§ 174 hospodářského zákoníku
přednostně ukládá užití
ochranné známky. Pokud ochranná známka
není, je třeba použít plného
názvu výrobce a jeho sídla.
Spojení ochranné známky a kvality výrobků
či služeb je dáno tím, že spotřebitel
získá důvěru v kvalitu výrobků
a služeb označených ochrannou známkou.
Ochranná známka tak informuje spotřebitele
o kvalitativních parametrech výrobku nebo služeb.
Užívání ochranné známky,
je současně podnětem pro příslušný
výrobní kolektiv udržet si dobré jméno
a stát se zárukou trvale vysoké kvality výrobků
uváděných na trh nebo poskytování
služeb. Ochranná známka rovněž
slouží k reprezentaci čs. výrobků
a služeb na domácím i zahraničním
trhu.
Zásada II
Ochranná známka je slovní, obrazové,
prostorové nebo kombinované označení,
které je způsobilé odlišit výrobky
nebo služby téhož druhu, pocházející
od různých výrobců nebo poskytovatelů
služeb, a je zapsáno do rejstříku ochranných
známek /dále jen "rejstřík"/.
Odůvodnění
Zásada stanoví pozitivní definici ochranně
známky, tj. vymezuje, které druhy označení
mohou být ochrannými známkami a za jakých
předpokladů, základní funkce ochranné
známky - rozlišovací - nachází
své vyjádření v požadavku, aby
ochranná známka sloužila k odlišení
výrobků nebo služeb, pocházejících
od různých výrobců nebo poskytovatelů
služeb.
Pokud jde o terminologii, zachovává se obecný
název "ochranná známka", tak jak
tomu je v zákoně č. 8/1952 Sb., o ochranných
známkách a chráněných vzorech,
který zahrnuje různé druhy známek
/slovní, obrazové, prostorové, tovární;
obchodní apod./. Nově se zavádějí
termíny pro známky individuální, kolektivní,
proslulé a pro známky služeb. Stejným
způsobem upravuji tuto otázku i jiné právní
předpisy z oblasti ochranných známek v zahraničí
a všechny používají jednotný výraz
pro předmět známkoprávní ochrany
/tovarnyj znak, trade mark, marque déposée, Warenzeichen/.
Nově se zavádí zápis ochranných
známek pro služby v souladu s mezinárodními
smlouvami, jichž je československá socialistická
republika /dále jen "ČSSR"/ smluvní
stranou, především Pařížskou
úmluvou na ochranu průmyslového vlastnictví
/vyhláška č. 64/1975 Sb. a vyhláška
č. 81/1985 Sb., dále jen Pařížská
úmluva/ a Madridskou dohodou o mezinárodním
zápisu továrních nebo obchodních známek
/vyhláška č. 65/1975 Sb a vyhláška
č. 78/1985 Sb., dále jen "Madridská
dohoda"/. Institut ochrany známek služeb rovněž
odpovídá věcným ustanovením
Typového zákona o ochranných známkách
členských států RVHP /dle jen "Typový
zákon RVHP"/.
Zásada III
/1/ Ochrannou známkou nemůže být:
a/ název, vyobrazení nebo jiné označení
druhu výrobků nebo služeb,
b/ pouhý úřední nebo všeobecně
známý zeměpisný údaj,
c/ klamavý nebo nepravdivý údaj,
d/ označení, jehož užívání
je v rozporu se zájmy společnosti nebo s pravidly
socialistického soužití,
e/ označení, jehož užívání
je v rozporu se závazky, vyplývajícími
pro ČSSR z mezinárodních smluv, týkajících
se ochrany označování výrobků
nebo služeb, nebo z členství v mezinárodních
organizacích
f/ označení, které je shodné s proslulou
ochrannou známkou,
g/ označení, které je shodné s ochrannou
známkou zapsanou pro výrobky nebo služby téhož
druhu.
/2/ Ochrannou známkou nemohou být ani označení,
obsahující prvky, uvedené pod písm.
a/, c/ - g/.
Odůvodnění
Zásada stanoví negativní vymezení
ochranné známky, tj. výslovně uvádí
označení, která jsou absolutně vyloučena
ze zápisu. Ochrannou známkou nemohou být
dle písm. a/ tzv. druhová označeni, tj. označení,
které jsou všeobecně užívána
pro označení určitého druhu výrobku.
Dle písm. b/ nelze chránit označení
tvořené pouhým zeměpisným názvem,
nebo tím by byli poškozováni další
potencionální přihlašovatelé
z dané lokality, připouští se vsak označení,
které kromě zeměpisného názvu
obsahuje další známkový prvek. Písm.
c/ a d/ mají za cíl zabránit klamání
spotřebitelů a postihnout event. protispolečenské
aspekty užívání ochranných známek
/např. užívání nacistických
symbolů nebo pohoršlivých označení/.
Cílem ustanoven písm. e/ je zajistit plnění
závazků z mezinárodních smluv, jimiž
je ČSSR vázána, např. Pařížská
úmluva, Madridská dohoda, Madridská dohoda
o potlačování falešných nebo
klamavých údajů o původu zboží
/publikována vyhl. ministra zahraničních
věcí ČSSR č. 64/1963 Sb. a Stockholmské,dodatkové
znění k uvedené dohodě publikováno
vyhláškou č. 68/1975 Sb./, Ženevská
úmluva o zlepšení osudu raněných
a nemocných příslušníků
ozbrojených sil v poli /publikována vyhláškou
ministra zahraničních věcí ČSSR
č. 65/1954 Sb. - týká se v této oblasti
především zákazu užívání
znaku červeného kříže pro obchodní
účely/, smlouva mezi ČSSR a Švýcarskou
konfederací o ochranné údajů o původu,
označení původu a jiných zeměpisných
označení /publikována vyhl. ministra zahraničních
věcí ČSSR č. 13/1976 Sb./, smlouva
mezi ČSSR a Rakouskou republikou o ochraně údajů
o původu, označení původu a jiných
označení zemědělských a průmyslových
výrobků odkazujících na původ
/publikována vyhláškou ministra zahraničních
věcí ČSSR č. 19/1981 Sb./.
Vyloučení označení uvedených
pod písm. f/ a g/ má za cíl zabránit
možnému porušování starších
práv třetích osob /majitelů ochranných
známek/ při přihlašování
nových označení. Případy uvedené
pod písm. f/ přímo vyplývají
ze závazků ČSSR, přijatých
dle čl. 6 bis Pařížské úmluvy.
Zásada IV
Ze zápisu do rejstříku je vyloučeno:
a/ označeni, které nemá rozlišovací
způsobilost nebo které tvoří převážně
popisné údaje, ledaže přihlašovatel
prokáže, že se takové označení
stalo příznačné pro jeho výrobky
nebo služby,
b/ označení, obsahující úřední
názvy států, správních celků,
znaky státní svrchovanosti nebo znaky, erby, vlajky,
názvy a zkratky názvů mezinárodních
mezivládních organizací, jimž byla na
území ČSSR přiznána ochrana,
nebo jejich napodobení, ledaže se přihlašovatel
prokáže písemným svolením příslušného
orgánu nebo organizace,
c/ označení, obsahující úřední,
zkušební, záruční, puncovní
nebo dopravní značky, názvy a zkratky názvů
měřících a peněžních
jednotek nebo jejich napodobení, ledaže se přihlašovatel
prokáže písemným svolením příslušného
orgánu nebo organizace,
d/ označení, obsahující jméno
nebo vyobrazení osoby odlišné od přihlašovatele,
ledaže se přihlašovatel prokáže písemným
svolením toho, komu přísluší
uplatňovat právo na ochranu působnosti dotčené
osoby,
e/ označení, obsahující údaje
shodné nebo zaměnitelné s označením,
původu, ledaže si je přihlašuje zapsaný
uživatel takového označení původu
a přihlašované označeni obsahuje údaj,
způsobilý je odlišit od zapsaného označení
původu.
Odůvodnění
Tato zásada vymezuje skupinu označení, která
jsou ze známkové ochrany vyloučena podmíněně,
tj. mohou být zapsána poté, kdy odpadne překážka
bránící jejich zápisu /např.
přihlašovatel popisného označení
prokáže jeho příznačnost,přihlašovatel
označení obsahujícího jméno
třetí osoby se prokáže svolením
této osoby/.
Údajem, způsobilým odlišit přihlašované
označení od již zapsaného označení
původu se rozumí další prvek /např.
slovní nebo obrazový/, který může
být předmětem známkoprávní
ochrany.
Cílem zásady je zabránit klamání
spotřebitelů, zabezpečit závazky vyplývající
pro ČSSR z mezinárodních smluv /např.
čl. 6 ter Pařížské úmluvy/,
hájit některé celospolečenské
zájmy /např. vyloučení dopravních
značek ze zápisu/, jakož i zabezpečit
ochranu osobnostních práv zaručených
naším právním řádem, dále
chránit zapsané uživatele označení
původu /zákon č. 159/1973 Sb., o ochraně
označení původu výrobků/.
Zásada V
Ze zápisu do rejstříku je pro výrobky
nebo služby téhož druhu vyloučeno po dobu
2 let označení, které je shodné s
ochrannou známkou, k níž právo zaniklo
dle zásady XX písm. a/ - c/, ledaže o zápis
takového označení požádá
původní majitel ochranné známky; lhůta
počíná běžet dnem zániku
práva k ochranné známce.
Odůvodnění
Touto zásadou se zavádí tzv. karenční
lhůta, jejímž smyslem je zabránit klamání
spotřebitelů tím, že by si zaniklou
ochrannou známku, která je v povědomí
spotřebitelů spjata s určitým výrobcem
zapsal bezprostředně po jejím zániku
jiný výrobce a tak nepřípustně
těžil z dobrého jména /goodwillu/ známky,
které získal její původní majitel
výrobou kvalitních výrobků či
poskytováním služeb.
Zásada VI
Součástí ochranné známky nejsou
údaje, předepsané jinými právními
předpisy k označování výrobků
nebo služeb, které jsou z tohoto důvodu v přihlašovaném
označení obsaženy.
Odůvodnění
Takovými údaji se rozumí např. cena,
hmotnost, litráž, číslo normy, datum
a místo výroby apod., tedy prvky, které nemají
charakter součásti ochranné známky
a dle určitého právního předpisu
musí být obligatorně uvedeny.
Zásada VII
/1/ Přihlášku ochranné známky
k zápisu do rejstříku může podat
u Úřadu pro vynálezy a objevy /dále
jen "Úřad"/ osoba právnické
nebo fyzická, která vykonává povolenou
hospodářskou činnost, a to pro výrobky
nebo služby, které jsou předmětem její
činností.
/2/ Osoba, která podala přihlášku, může
ji v průběhu přihlašovacího řízeni
se souhlasem Úřadu převést písemnou
smlouvou na jinou právnickou nebo fyzickou osobu, která
splňuje požadavky uvedené v odstavci 1, a to
pro všechny přihlášené výrobky
nebo služby, nebo pouze pro jejich část.
/3/ Právo k ochranné známce vzniká
právnické nebo fyzické osobě, která
podala přihlášku, nebo na kterou byla přihláška
podle odstavce 2 převedena /dále jen "přihlašovatel"/,
dnem zápisu ochranné známky do rejstříku.
Tímto dnem se stává přihlašovatel
majitelem ochranné známky.
Odůvodněni
Zásada stanoví konstitutivní charakter zápisu
pro vznik práv k ochranné známce.
Od přihlašovatele ochranné známky se
vyžaduje:
- aby měl právní subjektivitu,
- aby vykonával hospodářskou činnost
/např. výroba, obchod, výzkum a vývoj,
poskytování služeb, opravy, servis, projektovou,
inženýrskou, poradenskou, obstaravatelskou činnost
apod./,
- aby tato činnost byla v souladu s československými
právními předpisy.
Přihláška ochranné známky se
může týkat pouze výrobků a služeb,
které pokrývá předmět činnosti
přihlašovatele. Za československé právnické
osoby se považují kromě státních,
družstevních, společenských a jiných
organizací /např. akciové společnosti/,
též i organizační jednotky socialistických
organizací /§ 17 odst. 2 hospodářského
zákoníku/, pokud vykonávají podle
zvláštních předpisů hospodářskou
činnost, vystupují svým jménem a nesou
majetkovou odpovědnost z této hospodářské
činnosti /organizační jednotky socialistických
organizací, např. koncernové podniky mohou
mít ve známkové oblasti právní
subjektivitu, pokud jim ji statut přizná/. U těchto
právnických osob se vyžaduje, aby měly
na území ČSSR sídlo.
U zahraničních přihlašovatelů,
tj. přihlašovatelů, kteří nemají
na území ČSSR bydliště nebo sídlo,
jsou jejich organizační formy natolik rozmanité,
že je lze nejvýstižněji vyjádřit
obecným pojmem osoby právnické a fyzické.
Tento termín je užíván v oblasti práv
k označování výrobků /viz Typový
zákon RVHP nebo zákon č. 159/1973 Sb., o
ochraně označení původu výrobků/,
jakož i v zákoně č. 101/1963 Sb., o
právních vztazích v mezinárodním
obchodím styku.
Zásada VIII
/1/ Přihlašovatel má právo přednosti
před každým, kdo později požádá
o zápis shodného nebo zaměnitelného
označeni pro výrobky nebo služby téhož
druhu.
/2/ Právo přednosti vzniká v okamžik,
kdy Úřadu dojde přihláška ochranné
známky.
/3/ Právo přednosti poskytované dle mezinárodních
smluv musí přihlašovatel uplatnit jíž
v přihlášce ochranné známky a
prokázat do tří měsíců
od jejího podání, jinak k němu Úřad
nepřihlédne.
Odůvodnění
Zásada obsahuje ustanovení o právu přednosti,
které shodně upravují známkové
předpisy jednotlivých států. Práva
přednosti se v návrhu zásad zákona
týkají ustanoveni:
- zásady VIII, dle které Úřad bude
ex offo zamítat přihlášky označen
shodných se zapsanými ochrannými známkami
/u proslulých ochranných známek bez ohledu
na druh výrobku nebo služeb/,
- zásady VIII, dle které může majitel
ochranné známky své právo uplatňovat
i dle mezinárodních smluv /např. čl.
4 Pařížské úmluvy/,
- zásady XXI, dle které má majitel ochranné
známky možnost podat návrh na výmaz
prioritně mladší známky.
Zásada IX
/1/ Majitel ochranné známky má v ochranné
době výlučné právo svou ochrannou
známkou označovat výrobky nebo služby,
pro které je zapsána, nebo ji užívat
ve spojení s těmito výrobky nebo službami.
/2/ Bez souhlasu majitele nesmí nikdo jeho ochrannou známku,
nebo označení s ní shodné nebo zaměnitelné
užívat pro výrobky nebo služby téhož
druhu, pro které je zapsána, nebo ji užívat
ve spojení s těmito výrobky nebo službami;
u proslulých ochranných známek platí
tato zásada bez ohledu na druh výrobků nebo
služeb.
/3/ Majitel ochranné známky se může
domáhat, aby porušováni jeho práv bylo
zakázáno, závadný stav odstraněn
a nahrazena škoda; práva majitele ochranné
známky dle jiných právních předpisů
zůstávají nedotčena.
/4/ Pravomoc k projednáváni a rozhodování
sporů ze vztahů z ochranných známek
zůstává nezměněna; tyto spory
projednávají a rozhodují soudy kromě
sporů, které, podle zákona o hospodářské
arbitráži projednává a rozhoduje hospodářská
arbitráž.
Odůvodnění
Navrhovaná zásada se terminologicky i obsahově
shoduje s Pařížskou úmluvou a Madridskou
dohodou jichž je ČSSR členem. Je plně
v souladu se známkovým předpisem SSSR a ostatních
socialistických zemí. Jde o ustanovení obdobně
pojaté do známkoprávních předpisů
všech států.
V otázce pravomoci k řešení známkových
sporů se zachovává současný
stav, kdy spory, u nichž jednou ze stran je zahraniční
subjekt, řeší soudy a spory mezi čs.
organizacemi orgány-státní arbitráže.
Jinými předpisy jsou v současné době
např. hospodářský zákoník
občanský zákoník, trestní zákon,
příp. zákoník mezinárodního
obchodu.
Zásada X
/1/ Ochranné známky jsou individuální
a kolektivní.
/2/ Individuální ochranná známka slouží
k označování výrobků nebo služeb
jejího majitele.
/3/ Kolektivní ochranná známka souží
k označování výrobků nebo služeb
právnických nebo fyzických osob, které
jsou hospodářsky, organizačně nebo
právně spjaty k určité činnosti.
Rozsah práv a povinností těchto právnických
a fyzických osob stanoví písemná smlouva
o přihlášce a užívání
kolektivní ochranné známky, která
je obligatorní součástí přihlášky
kolektivní ochranné známky.
/4/ Přihlášku kolektivní ochranné
známky podává jedna nebo více právnických
či fyzických osob, oprávněných
k tomu dle smlouvy uvedené v odstavci 3. Podá-li
přihlášku více právnických
či fyzických osob, stanou se majitelem kolektivní
ochranné známky dnem jejího zápisu
do rejstříku tyto osoby.
/5/ Kolektivní ochranná známka se užívá
společně s individuální ochrannou
známkou, popř. není-li individuální
ochranná známka, s plným názvem právnické
osoby nebo jménem fyzické osoby tak, aby byl zřejmý
původ výrobků nebo služeb takto označených.
Odůvodnění
Zavedením institutu kolektivních ochranných
známek v ČSSR se vychází vstříc
potřebám zejména výrobních
hospodářských jednotek /např. trustů
nebo koncernů/ v oblasti označování
výrobků a služeb. Kolektivní ochranná
známka spotřebitele jasně informuje o sepětí
organizací do určité hospodářské
jednotky a na druhé straně je stimulem pro všechny
organizace této jednotky, aby se snažily dosahovat
co nejlepší kvality u všech výrobků
nebo služeb označovaných kolektivní
ochrannou známkou.
Návrh zásad zákona nepočítá
se zřízením organizací /např.
smlouvou o sdružení/, které by byly majitelem
kolektivních ochranných známek, aniž
by vyvíjely jakoukoliv hospodářskou činnost.
Tento postup by odporoval základní funkci ochranné
známky - rozlišovat výrobky nebo služby
téhož či obdobného druhu pocházející
od různých organizaci. Postavení, vztahy,
práva a povinnosti majitelů kolektivní ochranné
známky nebo majitelů a uživatelů určuje
smlouva. Bližší podrobnosti této smlouvy
stanoví prováděcí předpis.
Kolektivní ochranné známky se v zahraničí
užívají ve stále větší
míře /např. pro výrobní svazy
v NDR, pro sdružení pěstitelů vína
ve Francii, dále je známá "vlněná
peče" mezinárodního sdružení
výrobců a zpracovatelů ovčí
vlny apod./.
Další možnost využití institutu kolektivních
ochranných známek lze spatřovat při
kooperaci mezi organizacemi různých zemí.
V textu zásady je způsob sepětí jednotlivých
právnických a fyzických osob stanoven pouze
rámcově, nebo kolektivní ochranné
známky si v ČSSR mohou přihlašovat i
zahraniční subjekty, které jsou sdruženy
formou stanovenou právním řádem jejich
státu.
Zásada XI
/1/ Za proslulé ochranné známky se uznají
ochranné známky, které se rozsáhlým.nebo
dlouhodobým užíváním staly v
ČSSR všeobecně známými a charakteristickými
pro jejich majitele a jejich výrobky nebo služby.
/2/ O tom, které ochranné známky jsou v ČSSR
proslulé, rozhoduje Úřad na základě
žádostí majitele ochranné známky,
doložené doklady o proslulosti ochranné známky.
/3/ Zjistí-li Úřad, že proslulá
ochranná známka již nesplňuje náležitosti
pro uznání za proslulou ochrannou známku,
zruší rozhodnutí o jejím uznání
za proslulou; ochranná známka ztratí povahu
proslulosti dnem, kdy nabude právní moc rozhodnutí
o zrušení jejího uznání za proslulou.
Odůvodnění
Zavedení institutu proslulé ochranné známky
má za cíl zefektivnit ochranu významných
čs. ochranných známek /např. Škoda,
Tatra, Poldi, Pilsner Urquell, Budweiser Budvar, Sellier a Bellot/
a dalších/ tím, že je Úřad
uzná za proslulé a tak posílí jejich
pozici při známkových kolizích v zahraničí,
nebo proslulé známky mají dle článku
6 bis Pařížské úmluvy nárok
na zvýšenou ochranu proti napodobováni ze strany
třetích osob. Proslulým ochranným
známkám se poskytuje dle zásady III písm.
f/ zvýšená ochrana, která spočívá
v tom, že úřad bude z moci úřední
zamítat přihlášky ochranných
známek, které by byly shodné s proslulou
ochrannou známkou, bez ohledu na to, zda je taková
ochranné známka přihlašována
pro tytéž výrobky nebo služby, pro které
je zapsána známka proslulá. Tato zvýšená
ochrana proslulých známek je jedním ze závazků,
které pro ČSSR vyplývají z Pařížské
úmluvy /článek 6 bis/. Ztratí-li známka
statut proslulosti dle odst. 3, ztrácí samozřejmé
i nárok na zvýšenou ochranu proti zneužívání
a napodobování dle zásad III písm.
f/, IX odst. 2 a XXI odst. 3 /návrh na výmaz/.
Zásada XII
/1/ Přihlášku ochranné známky
a přihlašovanou ochrannou známku podrobí
Úřad průzkumu.
/2/ Nesplňuje-li přihláška ochranné
známky všechny náležitosti stanovené
tímto zákonem nebo prováděcím
předpisem, vyzve Úřad přihlašovatele,
aby nedostatky odstranil. Neučiní-li tak přihlašovatel
v přiměřené lhůtě stanovené
Úřadem, má se za to, že od přihlášky
upustil.
/3/ Nesplňuje-li přihlašovaná ochranná
známka podmínky zápisu, stanovené
v tomto zákoně, Úřad přihlášku
ochranné známky zamítne.
/4/ Jsou-li splněny náležitosti přihlášky
a podmínky zápisu stanovené v tomto zákoně
a v prováděcím předpise, Úřad
zapíše ochrannou známku do rejstříku
a o zápisu vydá majiteli osvědčení.
Odůvodnění
Výsledkem zápisného řízení
před Úřadem může být jednak
rozhodnutí o zápisu ochranné známky
do rejstříku /odst.4 /jednak rozhodnutí o
zamítnutí přihlášky /odst.3 /.
Pokud přihlašovatel i přes výzvu Úřadu
neodstraní formální vady přihlášky
ve stanovené lhůtě, platí právní
domněnka, že přihlašovatel od přihlášky
ochranné známky upustil, což nebrání
opětovnému podání přihlášky.
Důvodem pro tuto úpravu je požadavek na co
nejracionálnější výkon státní
správy a na zajištění právní
jistoty přihlašovatelů /např. v otázkách
práva přednosti/. Obdobným způsobem
řeší problém s odstraněním
formálních nedostatků přihlášky
právní předpis z příbuzné
oblasti - § 7 odst. 3 zákona č. 159/1973 Sb.,
o ochraně označení původu výrobků.
Zamítnutí přihlášky ochranné.známky
dle odst. 3 je oproti tomu rozhodnutím ve věci,
proto je v řízení zachován dvouinstanční
postup.
Zásada XIII
Jakékoliv změny v přihlášené
ochranné známce nebo rozšíření
seznamu výrobků nebo služeb, pro které
je ochranná známka přihlášena,
nejsou přípustné; to nevylučuje, aby
přihlašovatel podal novou přihlášku.
Odůvodnění
Nepřípustnost jakýchkoliv dalších
změn po podání přihlášky
ochranné známky je v souladu s mezinárodní
praxí a s Madridskou dohodou. Jiný postup by byl
v rozporu s právem přednosti stanoveným v
zásadě VIII.
Text zásady samozřejmě umožňuje
seznam výrobků nebo služeb zúžit,
nebo tato změna se nedotýká ustanovení
o právu přednosti.
Zásada XIV
Přihlásit ochrannou známku do zahraničí
lze až po podání přihlášky
v ČSSR.
Odůvodnění
Předcházející přihláška
v zemi původu je podmínkou pro přiznání
výhod vyplývajících z mezinárodních
smluv - Pařížská úmluva; Madridská
dohoda /např. unijní priorita/, je rovněž
významným nástrojem při zajišťování
včasné a účinné právní
ochrany v zahraničí. Vede k úsporám
devizových prostředků, vynakládaných
na přihlašování čs. ochranných
známek, nebo se zabrání tomu, aby se v zahraničí
přihlašovaly takové ochranné známky,
o kterých je předem známo, že budou
ze strany zahraničních zápisných úřadů
zamítnuty.
Porušení této zásady je sankcionováno
pokutou dle zásady XXVI. Uložení jiné
sankce není možné, nebo přihláška
ochranné známky v zahraničí se vždy
řídí podle známkoprávních
předpisů daného státu. V případě,
že přihláška bude v ČSSR zamítnuta,
nebude tato ochranná známka prostřednictvím
Madridské dohody zapsána, v ostatních případech
bude vždy záležet na zákonodárství
dané země.
Zásada XV
/1/ Ochranná doba zapsané známky je 10 let
počíná běžet ode dne, kdy přihláška
ochranné známky došla Úřadu.
/2/ Na žádost majitele ochranné známky,
podané u Úřadu, lze ochrannou dobu prodlužovat
obnovou zápisu vždy na dalších 10 let.
/3/ Žádost o obnovu zápisu lze podat nejdříve
v posledním roce ochranné doby a nejpozději
6 měsíců po jejím uplynutí.
/4/ Další ochranná doba se počítá
vždy od skončení poslední ochranné
doby.
Odůvodnění
Ustanovení o ochranné době zapsané
známky a o obnově jejího zápisu jsou
z platného předpisu o ochranných známkách
převzata, nebo se v praxi osvědčila.
Zavedení delší ochranné doby, např.
20 let, by bylo neúčelné, nebo část
ochranných známek je užívána
pouze krátkodobě pro zboží spotřebního
charakteru, které se vyrábí k jednorázovým
příležitostem /např. olympijské
hry, mistrovství světa, spartakiáda apod./.
Prodloužení doby ochrany by v těchto případech
znamenalo, že tyto známky by byly sice zapsány,
ale neužívány, čímž by neúnosně
zatěžovaly zápisné rejstříky
a bránily zápisu obdobných označení
jiných zájemců.
Madridská dohoda stanoví pro zápis známek
fakultativně ochrannou dobu 10 či 20 let.
Nově se zavádí delší, tzv. poshovovací
lhůta, ve které je možno ještě
zápis obnovit. Lhůta se prodlužuje na 6 měsíců
shodně s poshovovací lhůtou dle Madridské
dohody.
Zásada XVI
Při obnově zápisu ani v průběhu
ochranné doby nejsou přípustné změny
v ochranné známce ani rozšíření
seznamu výrobků nebo služeb, pro které
je ochranná známka zapsána. Výjimku
povolí Úřad na žádost majitele
ochranné známky, které obsahuje jeho název
nebo jméno a příjmení, anebo sídlo,
popř. bydliště, pokud prokáže,
že došlo k jejich změně, a změna
ochranné známky uvádí do souladu údaje
v ní obsažené se.skutečností
a nedotýká se celkového rázu ochranné
známky.
Odůvodnění
Výjimka je motivována tím, že je třeba,
aby údaj v ochranné známce souhlasil se skutečným
stavem a byla tak zachována žádoucí
spojitost mezi názvem, jménem, příjmením,
sídlem, bydlištěm majitele a jeho ochrannou
známkou.
Při obnově zápisu nebo v průběhu
ochranné doby lze zúžit seznam výrobků
nebo služeb,pro které je ochranná známka
zapsána, nebo tato změna se nedotýká
samotné známky ani ustanovení o právu
přednosti. Přípustné naopak není
rozšíření seznamu výrobků
nebo služeb, nebo tím by byl narušen princip
získání ochrany prostřednictvím
zápisu a došlo by tím rovněž ke
štěpení práva přednosti, vážícího
se k jednotlivým výrobkům nebo službám.
Zásada XVII
/1/ Majitel ochranné známky,která je zapsána
v ČSSR, může právo ke své ochranné
známce převést písemnou smlouvou na
jinou právnickou nebo fyzickou osobu, která je způsobilá
být majitelem ochranné známky
/2/ Převod práva k ochranné známce
nabude účinností na území ČSSR
dnem zápisu do rejstříku, přičemž
o tento zápis je povinen požádat Úřad
nabyvatel práva k ochranné známce.
/3/ Převést právo k ochranné známce
nelze na právnickou nebo fyzickou osobu, jejíž
hospodářská činnost nepokrývá
rozsah seznamu výrobků nebo služeb nebo jeho
části, pro něž je ochranná známka
zapsána. Rovněž nelze převést
právo k ochranné známce, u níž
by mohlo převodem práva dojít ke klamání
spotřebitelů. V těchto případech
Úřad žádost o zápis převodu
do rejstříku zamítne.
/4/ Právo k ochranné známce přechází
v případech, které stanoví zvláštní
předpisy; Úřad přechod zapíše
do rejstříku na žádost nabyvatele práva
k ochranné známce.
Odůvodnění
Zásada zakotvuje převoditelnost práva k ochranné
známce. Navrhované řešení si
vynutila skutečnost, že u čs. hospodářských
organizací dochází často ke změnám
jejich hospodářské a organizační
struktury /např. změny výrobních programů,
delimitace výroby apod./. V případě,
že by převod, resp. přechod práva k
ochranné známce nebyl možný, docházelo
by nutně k zánikům práv k ochranným
známkám, což by ve svém důsledku
znamenalo pro čs. organizace ztráty, zejména
devizové, a poškození čs. zájmů
na zahraničních trzích.
Právo k ochranné známce lze převést,
pokud nabyvatel vyrábí některý z výrobků,
pro který je ochranná známka zapsána,
nemusí tedy být výrobní program původního
majitele a nabyvatele zcela identický.
Zásada vymezuje podmíněnost účinnosti
převodu práva k ochranné známce zápisem
do rejstříku Úřadu. Pro žádost
o tento zápis není třeba stanovit pořádkovou
lhůtu, nebo sankci je zde neúčinnost převodu.
Údaji; které by mohly klamat spotřebitele,
se rozumí zejména zeměpisné názvy,
odkazující na jinou oblast nebo místo, než
je sídlo nebo bydliště majitele ochranné
známky či místo skutečné výroby.
Zvláštními předpisy dle odst. 4 se rozumí
např. ustanovení, § 49 hospodářského
zákoníku nebo části sedmé občanského
zákoníku /dědění/.
Zásada XVIII
/1/ Majitel ochranné známky, která je zapsána
v ČSSR, může poskytnout právnické
nebo fyzické osobě, která je způsobilá
být majitelem ochranné známky, právo
k užíváni své ochranné známky
na základě písemné smlouvy /dále
jen "licenční smlouva"/.
/2/ K uzavření licenční smlouvy k
ochranné známce, která je zapsána
v ČSSR, je třeba souhlasu Úřadu, jinak
je licenční smlouva neplatná.
/3/ Licenční smlouva nabude účinnosti
na území ČSSR dnem zápisu do rejstříku
ochranných známek, přičem o tento
zápis je povinen Úřad požádat
majitel ochranné známky.
/4/ Licenční smlouvu nelze uzavřít
s právnickou nebo fyzickou osobou, jejíž hospodářská
činnost nepokrývá rozsah seznamu výrobků
nebo služeb nebo jeho části, pro něž
je ochranná známka zapsána. Rovněž
nelze licenční smlouvu uzavřít v případech,kdy
by mohlo dojít ke klamání spotřebitelů.
V těchto případech Úřad žádost
o zápis licenční smlouvy do rejstříku
zamítne.