Federální shromáždění ČSSR 1986 – 1990

Návrh schvalovacího usnesení:

Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Indie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a Protokolem k ní, podepsanými v New Delhi dne 27. ledna 1986.

Indická republika je významným státem mezi rozvojovými zeměmi. Svou účastí v mírovém táboře a v hnutí nezúčastněných zaujímá významné mezinárodní postavení. V současné době je vystavena tlaku imperialistických mocností, které se snaží podrývat postavení indických demokratických sil a omezovat zahraničně politickou aktivitu vlády R. Gándhího.

Rozvoj vzájemné československo-indické spolupráce je realizací československých zájmů vůči této zemi, jejichž cílem je mimo jiné podpora indické zahraniční politiky. Československo-indické styky se rozvíjejí velmi intenzivně a jejich význam a perspektivy byly zdůrazněny návštěvami indického prezidenta Gjání Záila Singha v ČSSR a předsedy vlády ČSSR s. L. Štrougala v Indii. Mimořádný význam pro upevňování československo-indických vztahů má hospodářská spolupráce zahrnující účast československých podniků na investičních projektech v Indii, výrobní kooperaci s indickými podniky, využívání československých patentů a technických znalostí a obnovení dynamického vývoje vzájemného obchodního obratu.

Československo-indické kulturní styky mají dlouholetou tradici, k čemuž významnou měrou přispěla československá indologie. Kulturní výměna se uskutečňuje na základě dvouletých prováděcích protokolů ke kulturní dohodě z roku 1959. Tyto protokoly patří mezi nejobsažnější, které ČSSR uzavírá s nesocialistickými zeměmi.

V 70. letech byl vybudován téměř komplexní smluvní systém, který upravuje vzájemné čs.-indické vztahy ve všech důležitých oblastech.

Rozvoj hospodářské spolupráce je nepříznivě ovlivňován dvojím zdaněním, tj. současným zdaněním jak ve státě příjemce, tak i ve státě zdroje příjmu. Dvojí zdanění působí nepříznivě i na rozvoj kulturních styků, protože postihuje příjmy umělců za využívání autorských práv a z umělecká činnosti.

V souladu se zájmem na rozvoji mezinárodní hospodářské i kulturní spolupráce je nutno dvojí zdanění vyloučit nebo alespoň omezit jeho důsledky. Protože mezinárodní dvojí zdanění je výsledkem kolize daňových zákonů dvou států, může být, účinně vyloučeno jen opatřeními obou států vzájemně koordinovanými mezinárodní smlouvou.

Smlouva mezi vládou československé socialistické republiky a vládou Indie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, podepsaná dne 27. ledna 1986 v New Delhi, upravuje zdanění všech druhů příjmu s výjimkou příjmů z námořní dopravy, které je upraveno článkem 12 Dohody mezi vládami ČSSR a Indie o spolupráci v námořní dopravě č. 93/1980 Sb. Smlouva neupravuje zdanění majetku, protože majetkové daně nejsou vybírány ani v ČSSR ani v Indii.

Ustanovení článků 1 a 2 vymezují, na které osoby a na které daně se smlouva vztahuje.

Vzhledem k tomu, že smlouva řeší kolize daňových zákonů dvou států, jsou v článcích 3 - 5 definovány výrazy důležité pro její aplikaci. Definice výrazů, které mají význam jen pro jediný článek smlouvy, jsou obsaženy v tomto článku.

Články 5 a 7 stanoví, v jakém rozsahu mohou být zisky z průmyslové a obchodní činnosti podniků jednoho státu zdaněny v druhém státě. Zisky z provádění letecké dopravy však mohou být zdaněny jen ve státě sídla podniku /článek 8/.

Článek 9 umožňuje daňové správě zabránit daňovému úniku skrytým převodem zisku mezi podniky spojenými vlastnicky nebo ovládanými týmiž osobami tím, že daňový základ zvýší tak, aby odpovídal objektivním podmínkám, jaké by existovaly mezi podniky na sobě nezávislými.

Dividendy, úroky, licenční poplatky a příjmy za technické služby se podle článků 10 - 12 zdaňují ve státě zdroje bez ohledu na náklady vynaložené na dosažení příjmu. Aby zdanění ve státě zdroje nepřesáhlo únosnou míru, stanoví smlouva horní hranicí, kterou nesmí daň překročit.

Příjmy fyzických osob z jejich osobní činnosti mohou být podle článků 14 - 21 zdaněny ve státě bydliště; ve druhém státě mohou být tyto příjmy zdaněny jen v případech výslovně stanovených.

Způsob, jak se v daňovém řízení ve státě sídla nebo bydliště postupuje, aby bylo vyloučeno dvojí zdaněni příjmu, který smlouva vyhražuje ke zdanění státu zdroje, stanoví článek 23.

Ustanovení článků 24 - 26 zajišťují rovné podmínky pro zdanění organizací i občanů obou států, umožňují neformální řešení sporů o výklad a aplikaci smlouvy a výměnu informací nutných pro její provádění mezi ministerstvy financí smluvních států.

Závěrečná ustanovení upravují podmínky nabyti platnosti smlouvy, počátek jejich účinností a možnosti výpovědi.

Nedílnou součástí smlouvy je protokol, obsahující doplňující ustanovení k některým článkům smlouvy, která mají spíše,výjimečný charakter. Na základě ustanovení bodu II protokolu jsou příjmy z letecké dopravy prováděné podnikem jednoho smluvního státu osvobozeny ve druhém smluvním státě od daně s účinností od 1. 1. 1961. Tímto ustanovením se smluvně potvrzuje vzájemné osvobození příjmů z letecké dopravy, které v obou státech existovalo na základě faktické reciprocity.

Sjednáni smlouvy nevyžaduje změn v československém právním řádu a nedotýká se závazků z jiných mezinárodních smluv, jimiž je československá socialistická republika vázána.

S ohledem na indické právní předpisy, které smlouvy tohoto druhu pokládají za mezivládní, jsou jako smluvní strany uvedeny vlády ČSSR a Indie. Z tohoto důvodu není nabytí platnosti smlouvy mezi ČSSR a Indií vázáno na výměnu ratifikačních listin. Smlouva nabude platnosti vzájemným oznámením smluvních států, že byly splněny postupy vyžadované jejich právními předpisy pro nabytí její platnosti.

Smlouva nebude mít přímý dopad na státní rozpočet, ovlivní však příznivě příjmy státního rozpočtu následně tím, že se zvýši příjmy československých organizací a tím jejich odvod do státního rozpočtu.

Smlouva ani její provádění nebudou mít dopad na plán pracovních sil.

Smlouva se předkládá Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu podle článku 36 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, protože upravuje odchylně od ustanovení federálních.zákonů daňové povinnosti organizací a občanů a poskytuje daňová osvobození a jiné úlevy.

se dohodly takto:

Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo v obou smluvních státech.

1. Daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:

(a) v Indii:

(1) daň z příjmu se zvýšením podle zákona o dani z příjmu č. 43 z roku 1961;

(2) dodatková daň podle zákona o dodatkové dani ze zisku společností č. 7 z roku 1964 (dále nazývané "indická daň");

(b) v Československu:

(1) odvod ze zisku a daň ze zisku,

(2) daň ze mzdy,

(3) daň z příjmů z literární a umělecké činnosti,

(4) zemědělská daň,

(5) daň z příjmů obyvatelstva a

(6) domovní daň

(dále nazývané "československá daň").

2. Smlouva se bude také vztahovat na všechny totožné nebo podstatně obdobné daně, které budou ukládány smluvními státy po podpisu této smlouvy vedle dani uvedených v odstavci 1 tohoto článku nebo místo nich.

3. Příslušné úřady smluvních států si budou ke konci každého roku oznamovat všechny významné změny, které byly provedeny v jejich příslušných zákonech upravujících daně, které jsou předmětem této smlouvy, a zašlou si opisy příslušných zákonů a vyhlášek.

1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

(a) výraz "Indie" označuje území Indie a zahrnuje pobřežní vody a vzdušný prostor nad nimi a všechna jiná mořská pásma, nad nimiž Indie vykonává svrchovaná práva a jiná práva a pravomoci podle indických zákonů a v souladu s mezinárodním právem a s Úmluvou Organizace Spojených národů o mořském právu;

(b) výraz "Československo" označuje Československou socialistickou republiku;

(c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují Indii nebo Československo, jak to vyžaduje souvislost;

(d) výraz "daň" znamená indickou daň nebo československou daň, jak to vyžaduje souvislost;

(e) výraz "osoba" má význam určený daňovými zákony platnými v příslušných smluvních státech;

(f) výraz "společnost" označuje každou právnickou osobu nebo každou podstatu, která je posuzována jako společnost podle daňových zákonů příslušných smluvních států;

(g) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označuji podle okolnosti podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě a podnik provozovaný osobou mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě;

(h) výraz "příslušný úřad" označuje v případě Indie ministerstvo financí ústřední vlády (odbor státních příjmů) a v případě Československa ministra financi Československé socialistické republiky nebo jeho řádně zmocněného zástupce.

2. Každý výraz, který není jinak definován, má pro aplikaci ustanovení této smlouvy jedním ze smluvních států význam, který má podle zákonů platných v tomto smluvním státě, které upravují daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.

1. Výraz "osoba mající bydliště či sídlo ve smluvním státě" znamená pro účely této smlouvy jakoukoli osobu, která je podle daňových předpisů tohoto smluvního státu považována za osobu bydlící v tomto smluvním státě, případně mající v tomto smluvním státě sídlo.

2. Jestliže fyzická osoba má podle ustanoveni odstavce 1 bydliště v obou smluvních státech, bude její bydliště pro účely této smlouvy určeno podle těchto pravidel:

(a) Bude se předpokládat, že tato osoba má bydliště v tom smluvním státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou smluvních státech, bude se předpokládat, že má bydliště v tom smluvním státě, s nimž jsou její osobní a hospodářské vztahy nejužší (v dalším textu "středisko životních zájmů").

(b) Jestliže nemůže být určen smluvní stát, v němž tato osoba má středisko životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném z obou smluvních států, bude se předpokládat, že má bydliště v tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje.

(c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, bude se předpokládat, že má bydliště v tom smluvním státě, jehož je státním občanem.

(d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou smluvních států nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, rozhodnou příslušné úřady smluvních států otázku vzájemnou dohodou.

3. Jestliže osoba jiná, než osoba fyzická má podle ustanovení odstavce 1 sídlo v obou smluvních státech, bude se předpokládat, že má sídlo v tom smluvním státě, v němž je místo jejího skutečného vedeni.

1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy trvalé zařízeni pro podnikání, v němž podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje:

(a) místo vedeni;

(b) závod;

(c) kancelář;

(d) továrnu;

(e) dílnu nebo skladiště;

(f) důl, lom, naleziště nafty nebo jiné místo těžby přírodních zdrojů;

(g) staveniště, montáž nebo dozor nad nimi, jestliže takové staveniště, montáž nebo dozor trvají déle než 6 měsíců nebo jestliže taková montáž nebo dozor související s prodejem strojů nebo zařízení netrvají déle než 6 měsíců, avšak výlohy, které se mají platit za montáž nebo dozor, přesahují 10 % prodejní ceny strojů nebo zařízení.

3. Výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:

(a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo vystaveni zboží patřícího podniku;

(b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladněni nebo vystavení;

(c) Zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem jeho zpracování podnikem druhého smluvního státu;

(d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďovaní informací pro podnik;

(e) trvalé zařízeni pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem reklamy, poskytování informací nebo vědeckých rešerší, jestliže takové činnosti mají pouze přípravný nebo pomocný charakter pro výrobní nebo obchodní činnost podniku. Toto ustanovení se však nepoužije, jestliže podnik udržuje trvalé zařízení pro podnikání v druhém smluvním státě pro jiný účel nebo pro jiné účely než ty, které jsou uvedeny v tomto odstavci.

4. Osoba jednající v jednom smluvním státě pro podnik nebo v zastoupení podniku druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se bude považovat za stálou provozovnu tohoto podniku v prvním smluvním státě, jestliže:

(a) má a obvykle vykonává v tomto smluvním státě plnou moc opravňující ji jednat a uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud její činnost není omezena na nákupy zboží pro podnik; nebo

(b) obvykle udržuje v prvním smluvním státě sklad zboží patřícího podniku, ze kterého pravidelně dodává zboží v zastoupení podniku, nebo

(c) obvykle shromažďuje objednávky v prvním smluvním státě výhradné nebo téměř výhradně pro podnik nebo pro podnik a jiné podniky, které jsou jím ovládány nebo mají na něm účast zajišťující jim právo podnik řídit.

5. Nepředpokládá se, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v řádném rámci své činnosti.

6. Skutečnost, že společnost, která má sídlo v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, nebo která provádí činnost v tomto druhém smluvním statě (ať prostřednictvím stálé provozovny či jinak), neučiní sama o sobě z jedné z obou společností stálou provozovnu druhé společnosti.

7. Bude se předpokládat, že podnik jednoho smluvního státu má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, jestliže provádí činnost, která pozůstává ze zajišťování služeb veřejně vystupujících umělců (jako divadelních, filmových, rozhlasových a televizních umělců a hudebníků) nebo sportovců v tomto druhém smluvním státě, pokud podnik není přímo nebo nepřímo, zcela nebo podstatně podporován z veřejných prostředků vlády prvního státu ve spojení se zajišťováním takových služeb.

1. Příjem z nemovitého majetku může být zdaněn pouze ve smluvním státě, ve kterém je takový majetek umístěn.

2. Výraz "nemovitý majetek" se určí ve shodě s právem a zvyklostmi smluvního státu, ve kterém je tento majetek umístěn. Výraz v každém případě zahrnuje příslušenství nemovitého majetku, živý i mrtvý inventář, užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, na která se aplikují ustanovení občanského práva o pozemkovém vlastnictví, právo požívání nemovitého majetku a právo na proměnlivé nebo pevné platy, poskytované jako náhrada za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, naftových pramenů, lomů a jiných přírodních zdrojů. Lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

3. Ustanovení odstavce 1 se použijí na příjem plynoucí z přímého užívání, nájmu nebo jakéhokoli jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

4. Ustanovení odstavců 1 a 3 se vztahují rovněž na příjem z nemovitého majetku podniku a na příjem z nemovitého majetku užívaného k provádění nezávislých odborných služeb.

1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě, pokud podnik neprovozuje činnosti v druhém mluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik takovou činnost provozuje, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat

a) této stálé provozovně,

b) prodejům zboží v tomto druhém státě, jestliže jde o zboží stejného nebo podobného druhu jako zboží prodané prostřednictvím této stálé provozovny, nebo

c) jiným činnostem prováděným v tomto druhém státě, jestliže jde o stejné nebo podobné činnosti jako ty, které se provádějí prostřednictvím této stálé provozovny.

2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu provozuje činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by mohla podle očekávání docílit, kdyby jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo podobné činnosti za stejných nebo podobných podmínek a obchodovala zcela nezávisle s podnikem, jehož je stálou provozovnou. V každém případě, jestliže nemůže být určena správná částka zisků, které mají být přičteny stálé provozovně nebo jestliže její stanovení působí výjimečně potíže, mohou být zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, odhadnuty rozumný způsobem.

3. Při stanovení zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady, které byly vynaloženy a činnosti této stálé provozovny, včetně nákladů na vedení a všeobecných správních výdajů takto vynaložených, ať vznikly ve státě, ve kterém je stálá provozovna umístěna, či jinde, a to v souladu s ustanoveními a s výhradami obsaženými v daňových zákonech tohoto státu. Nepovolí se však odečíst částky, které byly zaplaceny (jinak než jako náhrada skutečných výloh) stálou provozovnou vedení podniku nebo některé jiné jeho kanceláři ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných podobných platů za využívání patentů, know-how, nebo jiných práv, nebo ve formě provize, jiných platů za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení nebo, pokud nejde o bankovní podnik, ve formě úroků z peněz zapůjčených stálé provozovně. Podobně při stanovení zisků stálé provozovny se nepřihlédne k částkám, jimiž stálá provozovna zatíží (jinak než za skutečné výlohy) vedení podniku nebo některou jinou jeho kancelář za licenční poplatky, náhrady nebo jiné podobné platy za využívání patentů, know-how, nebo jiných práv, nebo za provizi nebo jiné platy za zvláštní poskytnuté služby, za správu a řízení nebo, pokud nejde o bankovní podnik, ve formě úroků z peněz zapůjčených vedení podniku nebo některé jeho jiné kanceláři.

4. Stálé provozovně nebudou přičteny žádné zisky z toho důvodu, že tato stálá provozovna pouze nakupovala zboží pro podnik.

5. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok podle stejné metody, pokud neexistují závažné a dostatečné důvody pro jiný postup.

6. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

1. Příjem z provozování letadel podnikem jednoho smluvního státu nebude zdaněn v druhém smluvním státě, pokud letadla nejsou využívána k dopravě zcela nebo hlavně mezi místy ležícími v druhém smluvním státě.

2. Odstavec 1 se použije obdobně na účasti podniků letecké dopravy na poolu jakéhokoli druhu.

3. Úroky z fondů přímo spojených s provozováním letadel v mezinárodní dopravě se pro účely odstavce 1 považují za příjem z provozování takových letadel.

• Článek 9

• SDRUŽENÉ PODNIKY

Jestliže

a) podnik jednoho smluvního státu se podílí přímo nebo nepřímo na vedení, řízení nebo jmění podniku druhého smluvního státu nebo

b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na vedení, řízení nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu, a jestliže v jednom nebo v obou případech byly mezi oběma podniky v jejich obchodních nebo finančních vztazích sjednány nebo jim uloženy podmínky, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi nezávislými podniky, mohou být zisky, které by byly bez těchto podmínek docíleny jedním z podniků, které však pro tyto podmínky docíleny nebyly, zahrnuty do zisků tohoto podniku a následkem toho zdaněny.

• Článek 10

• DIVIDENDY

1. Dividendy vyplácené společností, která má sídlo v jednom smluvním státě, osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové dividendy však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, v němž má sídlo společnost, která je vyplácí, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto ukládaná nepřesáhne:

(a) 15% hrubé částky dividend, jestliže skutečný vlastník dividend je společnost, která vlastní nejméně 25% podílů na společnosti vyplácející dividendy,

(b) 25% hrubé částky dividend ve všech jiných případech.

Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.

3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuješ příjmy z akcií nebo z jiných práv, pokud nejsou pohledávkami, spojených s účastí na zisku, právě tak jako příjmy z jiných společenských práv, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle zákonů státu, v němž má sídlo společnost vyplácející dividendy.

4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním stát, v němž má sídlí společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, které je tam umístěna, nebo poskytuje nezávisle v tomto druhém státě osobní služby ze stálé základny tam umístěné a jestliže vlastnictví akcií, na jehož základě se dividendy vyplácejí, je skutečně spojeno s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

5. Jestliže společnost mající sídlo v jednom smluvním státě dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené touto společností, ledaže jde o dividendy vyplácené osobě mající bydliště či sídlo v tomto druhém státě nebo vlastnictví akcií, na jehož základě se dividendy vyplácejí,je skutečně spojeno se stálou provozovnou nebo se stálou základnou, které jsou umístěny v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků společností, i když vyplacené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo z části ze zisků nebo z příjmů, které pocházejí z tohoto druhého státu.

• Článek 11

• ÚROKY

1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a placené osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové úroky však mohou být zdaněny také ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto ukládaná nepřesáhne 15% hrubé částky úroků.

3. Nehledě na ustanovení odstavce 2,

(a) úroky budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, za předpokladu, že jejich příjemcem a skutečným vlastníkem je

(i) vláda, nižší správní útvar nebo místní úřad druhého smluvního státu nebo

(ii) ústřední banka druhého smluvního státu,

b) úroky budou osvobozeny od zdanění ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, jestliže jejich skutečným vlastníkem je osoba mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě , která tyto úroky pobírá v souvislosti s půjčkou nebo úvěrem, které byly poskytnuty nebo zaručeny:

(i) v případě Československa Československou obchodní bankou, pokud úroky plynou výlučně z financování vývozu a dovozu,

(ii) v případě Indie Vývozní a dovozní bankou (the Export-Import Bank of India - Exim Bank), pokud úroky plynou výlučně z financování vývozu a dovozu,

(iii) jakoukoli institucí smluvního státu, pověřenou financováním zahraničního obchodu z veřejných prostředků,

(iv) jakoukoli jinou osobou za předpokladu, že půjčka nebo úvěr byly schváleny vládou prvního smluvního státu.

4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoli druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, poskytujících i neposkytujících právo na účast na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z veřejných dluhopisů a obligací, včetně prémií a výher spojených s těmito dluhopisy a obligacemi. Penále za opožděné placení se nepovažuje za úroky pro účely tohoto článku.

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník úroků, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo poskytuje v tomto druhém státě nezávisle osobní služby ze stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, je skutečně spojena s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Bude se předpokládat, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu nebo osoba, která má bydliště nebo sídlo v tomto státě. Jestliže však plátce úroků, ať má či nemá bydliště nebo sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s nimiž vznikl závazek platit úroky, a jestliže takové úroky jdou k tíži této stálé provozovně nebo stálé základně, bude se předpokládat, že zdroj těchto úroků je ve smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

7. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo mezi oběma a třetí osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijíc se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část placených úroků, která ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

• Článek 12

• LICENČNÍ UJEDNÁNÍ A PLATY ZA TECHNICKÉ SLUŽBY

1. Licenční poplatky a platy za technické služby, které mají zdroj v jednom smluvním státě a jsou placeny osobě mající bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Takové licenční poplatky a platy za technické služ y mohou být však také zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem licenčních poplatků nebo platů za technické služby, daň takto ukládaná nepřesáhne 30% hrubé částky licenčních poplatků nebo platů za technické služby.

3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platy jakéhokoli druhu přijaté náhradou za užití nebo za právo na užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu včetně kinematografických filmů nebo filmů a pásek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo postupu nebo za užití nebo právo na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti z oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.

4. Výraz "platy za technické služby" použitý v tomto článku označuje platy v jakékoli výši vyplácené jiným osobám než zaměstnancům plátce za služby řídící, technické nebo poradenské povahy včetně obstarávání služeb technického a jiného personálu.

5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků nebo platů za technické služby, mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky nebo platy za technické služby zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo poskytuje nezávisle v tomto druhém státě osobní služby ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo, majetek nebo smlouva v souvislosti s nimiž jsou licenční poplatky nebo platy za technické služby placeny, jsou skutečně spojeny s takovouto stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

6. Předpokládá se, že licenční poplatky a platy za technické služby mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto smluvního státu nebo osoba mající bydliště či sídlo v tomto státě. Jestliže však osoba, která platí licenční poplatky nebo platy za technické služby, ať má nebo nemá bydliště či sídlo v některém smluvním státě, má v jednom smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s nimž vznikl závazek platit licenční poplatky nebo platy za technické služby, a tato stálá provozovna nebo stálá základna nese ke své tíži tyto licenční poplatky nebo platy za technické služby, předpokládá se, že tyto licenční poplatky nebo platy za technické služby mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

7. Jestliže částka licenčních poplatků nebo platů za technické služby přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma a třetí osobou částku, která by byla placena, kdyby nebylo takových vztahů, použijíc se ustanovení tohoto článku jen na tuto poslední částku. Část platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě podrobena zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

• Článek 13

• ZISKY ZE ZCIZENÍ MAJETKU

1. Zisky docílené osobou, která má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6 a umístěného v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku příslušejícího ke stálé základně, kterou osoba mající bydliště v jednom smluvním státě má v druhém smluvním státě pro poskytování nezávislých osobních služeb včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohu být zdaněny v tomto druhém státě.

3. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel užívaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku příslušejícího k provozování takových lodí nebo letadel budou podléhat zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.

4. Zisky ze zcizení podílů na jmění společnosti, jejíž majetek pozůstává přímo nebo nepřímo hlavně z nemovitého majetku umístěného v některém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto státě.

5. Zisky ze zcizení podílů na společnosti jiných než těch, které jsou uvedeny v odstavci 4, budou zdaněny ve smluvním státě, ve kterém má společnost sídlo.

6. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v odstavcích 1, 2, 3, 4 a 5 budou podléhat zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém má zcizitel bydliště či sídlo.

• Článek 14

• NEZÁVISLÉ OSOBNÍ SLUŽBY

1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba mající bydliště v jednom smluvním státě za poskytování odborných služeb nebo za provádění jiných nezávislých činností podobné povahy, budou podléhat zdanění jen v tomto státě, v dále uvedených případech mohou být takové příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě,

(a) jestliže příjemce má pravidelně k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu pro provádění svých činností, v takovém případě může být v tomto druhém státě zdaněna jen taková část příjmů, kterou lze přičítat této stálé základně, nebo

(b) jestliže jeho pobyt v tomto druhém smluvním státě trvá během jednoho nebo více období v celku 90 nebo více dní v příslušném "dřívějším roce" nebo v "roce příjmu" podle okolností případu, v tomto případě může být v tomto druhém státě zdaněna jen ta část příjmu, která byla docílena z činností vykonávaných v tomto druhém státě.

2. Výraz "odborné služby" zahrnuje nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo učitelské, a nezávislé činnosti lékařů, chirurgů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.

• Článek 15

• ZÁVISLÉ OSOBNÍ SLUŽBY

1. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá ze zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16,17,18,19,20 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté z tohoto zaměstnání zdaněny v tomto druhém státě.

2. Odměny, které osoba mající bydliště v jednom smluvním státě pobírá ze zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvním státě, jestliže:

(a) příjemce se zdržuje v druhém státě během jednoho nebo více období, která vcelku nepřekročí 183 dnů v příslušném "předchozím roce" nebo v "roce příjmu" podle okolností případu, a

(b) odměny jsou placeny zaměstnavatelem nebo na účet zaměstnavatele, který nemá bydliště či sídlo v druhém státě, a

(c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, kterou má zaměstnavatel v druhém státě.

3. Odměny ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla provozovaných v mezinárodní dopravě podnikem některého smluvního státu mohou být bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku zdaněny v tomto státě.

• Článek 16

• TANTIEMY A ODMĚNY VEDOUCÍCH ŘEDITELŮ SPOLEČNOSTI

1. Tantiemy a podobné platy, které pobírá osoba mající bydliště v jednom smluvním státě jako člen správní nebo dozorčí rady společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

2. Mzdy, platy a jiné podobné odměny, které pobírá osoba mající bydliště v jenom smluvním státě jako vedoucí ředitel společnosti, která má sídlo v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

• Článek 17

• UMĚLCI A SPORTOVCI

1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující výkonní umělci (např. divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci) a sportovci ze své osobní činnosti jako takoví, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny jen ve smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány. Tyto příjmy však nebudou zdaněny v uvedeném smluvním státě, jestliže návštěvy umělců nebo sportovců v tomto státě je přímo nebo nepřímo, zcela nebo podstatně podporována z veřejných prostředků druhého smluvního státu.

2. Výraz "veřejné prostředky" označuje pro účely tohoto článku prostředky smluvního státu, jeho nižších správních útvarů, místních úřadů a jiných veřejných orgánů.

• Článek 18

• ODMĚNY A PENZE VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH

1. (a) Odměny jiné než penze, vyplácené některým smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu, podléhají zdanění pouze v tomto státě.

(b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby byly vykonávány v tomto druhém státě, příjemce má bydliště v tomto státě a

(1) je státním občanem tohoto státu , nebo

(2) nezískal bydliště v tomto státě jen z důvodu konání těchto služeb.

2. (a) Jakékoli penze vyplácené některým smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem nebo z fondů jimi zřízených fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu, podléhají zdanění jen v tomto státě.

(b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže příjemce má v tomto druhém státě bydliště a je státním občanem tohoto státu.

3. Ustanovení článků 15,16 a 17 se použijí na odměny a penze za služby prokázané ve spojení s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou smluvním státem, jeho nižším správním útvarem nebo místním úřadem.

• Článek 19

• SOUKROMÉ PENZE A RENTY

1. Penze jiné, než penze uvedené v článku 18, a renty, které pobírá osoba mající bydliště v jednom smluvním státě ze zdrojů v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny jen v prvním smluvním státě.

2. Výraz "penze" označuje pravidelné platy poukazované v souvislosti s dřívějším zaměstnáním nebo jako odškodnění za škody na zdraví utrpěné při výkonu zaměstnání.

3. Výraz "renta" označuje stanovenou peněžní částku, která se platí pravidelně po dobu života nebo po určené nebo určitelné časové období na základě závazku poskytovat tyto platy za přiměřenou a plnou protihodnotu v penězích nebo penězi ocenitelnou.

• Článek 20

• STUDENTI A UČNI

1. Fyzická osoba, která má bydliště v jednom smluvním státě a zdržuje se dočasně v druhém smluvním státě pouze

(a) jako student na uznávané univerzitě, koleji nebo škole v tomto druhém smluvním státě nebo

(b) jako učeň nebo

(c) jako příjemce podpory, příspěvku na výživu nebo stipendia od státu, náboženské, dobročinné, vědecké, literární nebo vzdělávací organizace,

nebude podrobena dani v tomto druhém smluvní státě

(aa) z úhrad poukázaných z ciziny na její výživu, vzdělání, praxi, studium nebo výzkumnou činnost a

(ab) z podpory, příspěvku na výživu nebo stipendia.

2. Pro účely tohoto článku a článku 21 se bude předpokládat, že fyzická osoba má bydliště v jednom smluvním státě, jestliže měla podle okolností případu bydliště v tomto smluvním státě v "předchozím roce" nebo v kalendářním roce, ve kterém navštívila druhý smluvní stát, nebo v bezprostředně předcházejícím "předchozím roce" nebo v kalendářním roce, ve kterém navštívila druhý smluvní stát, nebo v bezprostředně předcházejícím "předchozím roce" nebo kalendářním roce.

• Článek 21

• PLATY PROFESORŮ, UČITELŮ A VÝZKUMNÝCH PRACOVNÍKŮ

1. Profesor nebo učitel, který má nebo měl bydliště v jednom smluvním státě dříve, než navštívil druhý smluvní sát, aby tam vyučoval nebo pracoval ve výzkumu nebo aby tam vykonával obě tyto činnosti na univerzitě, koleji, škole nebo jiném uznávaném ústavu v tomto druhém smluvním státě, bude v tomto druhém státě osvobozen od daně z odměny za takové vyučování nebo výzkum po dobu nepřesahující dva roky od data příjezdu do tohoto druhého státu.

2. Tento článek se nepoužije na příjem z výzkumu, jestliže je takový výzkum prováděn především pro soukromý prospěch určité osoby nebo určitých osob.

3. Pro účely odstavce 1 se "uznávaným ústavem" rozumí ústav, který byl v tomto ohledu schválen příslušným úřadem dotčeného smluvního státu.

• Článek 22

• JINÉ PŘÍJMY

1. Příjmy osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, kdekoli je jejich zdroj a o nichž se výslovně nepojednává v předchozích článcích této smlouvy, podléhají s výhradou ustanovení odstavce 2 zdanění jen v tomto smluvním státě.

2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku uvedeného v článku 6 odstavce 2, jestliže příjemce takového příjmu, který má bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo poskytuje v tomto druhém státě nezávisle osobní služby ze stálé základny tam umístěné a právo nebo majetek, pro které jsou příjmy placeny, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.

3. Příjmy osoby mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě, o nichž se nepojednává v předchozích článcích této smlouvy a které mají zdroj v druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 zdaněny v tomto druhém státě.

• Článek 23

• VYLOUČENÍ DVOJÍHO ZDANĚNÍ

1. Zákony platnými ve smluvních státech se bude i nadále spravovat zdanění příjmu v příslušném smluvním státě, pokud tato smlouva neobsahuje ustanovení odlišné.

2. Dvojí zdanění se v obou smluvních státech vyloučí tímto způsobem:

(a) Jestliže osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě pobírá příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v druhém smluvním státě, vyjma první stát s výhradou ustanovení odstavce, takové příjmy ze zdanění, avšak při výpočtu daně z ostatního příjmu této osoby může použít sazbu daně, která by se použila, kdyby příjmy vyňaté ze zdanění nebyly ze zdanění vyňaty.

(b) Smluvní státy mohou při ukládání daní osobám, které mají na jejich území bydliště či sídlo, zahrnout do základu daně, ze kterého se takové daně vyměřují, ty části příjmu, které mohou být podle ustanovení článků 10,11 a 12 této smlouvy zdaněny také v druhém státě, avšak povolí odečíst od částky daně vypočtené z takového základu částku rovnající se dani zaplacené v druhém smluvním státě. Částka, která se odečte, však nepřesáhne takovou část daně, která se vybírá v prvním státě, vypočtené před tím než byla odečtena daň zaplacená v druhém státě, a která se vztahuje na příjmy, které mohou být zdaněny podle článků 10, 11 a 12 této smlouvy v tomto druhém státě.

3. Výraz "daň zaplacená v druhém smluvním státě" zahrnuje pro účely odstavce 2b) jakoukoli daň, která by se měla platit, kdyby druhém smluvním státě nebyla podle platných zákonů upravujících zdanění příjmu povolena úleva ve formě snížení zdanitelného příjmu, osvobození od daně, snížení daně nebo úleva v jiné formě.

• Článek 24

• 1. Příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností a za stejných podmínek podrobeni příslušníci tohoto druhého státu.

2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního sátu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají stejnou činnost za stejných okolností nebo za stejných podmínek.

3. Žádné ustanovení tohoto článku nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal osobám, které nemají bydliště v tomto státě, osobní srážky, úlevy a snížení daně, které podle zákona příslušejí jen osobám, které na jeho území mají bydliště.

4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo, ve vlastnictví nebo pod rozhodujícím vlivem osoby nebo osob majících bydliště či sídlo v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvním smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných okolností nebo za stejných podmínek podrobeny jiné podobné podniky tohoto prvního státu.

5. Výraz "zdanění" označuje v tomto článku daně, které jsou předmětem této smlouvy.

• Článek 25

• ŘEŠENÍ PŘÍPADŮ DOHODOU

1. Jestliže se osoba mající bydliště či sídlo v některém smluvním státě domnívá, že opatření učiněná jedním nebo oběma smluvními státy mají nebo budou mít za následek pro ni zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může nezávisle na opravných prostředcích podle vnitrostátního práva těchto států předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, ve kterém má bydliště či sídlo. Případ musí být předložen do tří roků od data doručení opatření, které je základem zdanění, které není v souladu s touto smlouvou.

2. Příslušný úřad se bude snažit, aby případ rozhodl vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu za účelem vyloučení zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou, bude-li námitku považovat za oprávněnou a nebude-li sám s to dospět k uspokojivému řešení. Dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na promlčení podle vnitrostátních zákonů smluvních států.

3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit rozhodnout vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkonu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou se také poradit za účelem vyloučení dvojitého zdanění v případech, které nejsou upraveny touto smlouvou.

4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se ústní výměna názorů považuje pro dosažení dohody za účelnou, může se taková výměna konat v rámci komise, složené ze zástupců příslušných úřadů smluvních států.

• Článek 26

• VÝMĚNA INFORMACÍ

1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nebo doklady nutné pro provádění této smlouvy nebo za účelem zabránění nebo odhalení daňového úniku ve věci daní, které jsou předmětem této smlouvy. Všechny informace nebo doklady takto vyměněné budou považovány za tajné a mohou být sděleny jen osobám včetně soudů nebo správních úřadů pověřeným vyměřováním, vybíráním nebo vymáháním daní, které jsou předmětem této smlouvy, nebo vyšetřováním a trestním stíháním ve věci těchto daní a daňových podvodů, nebo osobám, jichž se informace nebo doklady týkají.

2. Výměna informací nebo dokladů bude prováděna obvyklým postupem nebo na žádost ve zvláštních případech. Příslušné úřady smluvních států se čas od času dohodnou na seznamu informací nebo dokladů, které budou zasílány obvyklým postupem.

3. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají smluvnímu státu povinnost:

(a) provést administrativní opatření, která by se odchylovala od zákonů nebo správní praxe tohoto nebo druhého smluvního státu,

(b) poskytnout informace nebo doklady, které by nemohly být dosaženy na základě zákonů nebo v řádném správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu,

(c) poskytnout informace nebo doklady, které by odhalily živnostenské, podnikové, průmyslové, obchodní nebo profesionální tajemství nebo obchodní postup nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.

• Článek 27

• DIPLOMATIČTÍ A KONZULÁRNÍ ÚŘEDNÍCI

Ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad, které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo podle ustanovení zvláštních dohod.

• Článek 28

• NABYTÍ PLATNOSTI

Smluvní státy si vzájemně oznámí, že byly splněny postupy vyžadované jejich právními předpisy pro nabytí platnosti této smlouvy. Smlouva nabude platnosti dnem pozdějšího z těchto oznámení a bude se používat:

(a) v Indii na příjmy, které vzniknou v každém předchozím roce, který započne 1. dubna 1985 nebo později,

(b) v Československu na příjmy, které vzniknou v každém roce příjmu, který započne 1. ledna 1985 nebo později.

• Článek 29

• UKONČENÍ SMLOUVY

Tato smlouva se sjednává na neurčitou dobu, avšak každý ze smluvních států může po uplynutí pěti roků od data nabytí platnosti této smlouvy dát do 30. června každého kalendářního roku druhému smluvnímu státu diplomatickou cestou písemnou výpověď. V takovém případě se smlouva přestane používat:

(a) v Indii na příjmy, které vzniknou v každém předchozím roce, který započne 1. dubna následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla dán výpověď, nebo později,

(b) v Československu na příjmy, které vzniknou v každém roce příjmu, který započne 1. ledna následujícího po kalendářním roce, ve kterém byla dána výpověď, nebo později.

NA DŮKAZ TOHO podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.

Dáno ve dvojím vyhotovení

V New Delhi dne 27. ledna 1986 v anglickém jazyku.

• PROTOKOL

Při podpisu smlouvy o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu, uzavřené tohoto dne mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Indie, podepsaní zmocněnci se dohodli, že dále uvedená ustanovení tvoří nedílnou část smlouvy.

• I. ČLÁNEK 5 (STÁLÁ PROVOZOVNA)

(i) Výraz "montáž" použitý v ustanovení odstavce 2g) zahrnuje instalaci zařízení.

(ii) Ustanovení odstavce 3a) a b) se obdobně použije na případ, kdy zařízení pro uskladnění zboží nebo zásoba zboží se využívají kromě k uskladnění nebo vystavení zboží také pro zasílání náhradních dílů a součástek na výměnu ze skladu ve smluvním státě po dobu příslušného obchodního kontraktu.

• II. ČLÁNEK 8 (LETECKÁ DOPRAVA)

Ustanovení článku 8 vztahující se na leteckou dopravu se budou bez ohledu na ustanovení článku 28 používat od 1. ledna 1961. Daň, pokud byla zaplacena, se vrátí na žádost, která musí být podána do 12 měsíců ode dne nabytí platnosti této smlouvy.