Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Místopředseda vlády ČSFR J. Čarnogurský: Vážené Federálne zhromaždenie, domnievam sa, že minister Sůva dal odpoveď, aké práce sa robia, aké náklady sa vynaložia. Tieto náklady nešpecifikoval detailne, ale v hrubých rysoch. Nazdávam sa, že prinajmenšom pre potreby tohto zhromaždenia odpovedal, sľúbil presnú špecifikáciu. Vláda nedala nikdy žiadne sľuby, aké naznačoval pán poslanec Šremer. Taktiež špecifikáciu prác, ktoré sa robia a ktoré sa budú robiť opěť v hrubých rysoch. Minister Sůva na to odpovedal. Domnievam sa, že minister Sůva v tomto prípade splnil povinnosti vlády, pokiaľ ide o odpovede na interpelácie s tým, že presnú špecifikáciu dodáme v najbližších dňoch.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Můžeme tedy s výhradou, že přesná specifikace bude v nejbližších dnech dodána interpelujícím, uzavřít tento bod.

Budeme tedy pokračovat. Dále se jedná o interpelaci pana poslance Sněmovny lidu Júliuse Minky - tisk 448 a 452. Jedná se o řešení silně narušeného životního prostředí v oblasti hliníkárny v Žiaru nad Hronom. Přednesena byla na 27. společné schůzi 24. 4. Ptám se poslance Minky. Je spokojen s odpovědí?

Poslanec SL J. Minka: Už včera jsem řekl, že ne. Myslel jsem, že dnes přijde ministr Klaus a pan ministr Miller. Mám to dát písemně?

Předsedající předseda SL. J. Bartončík: Vzhledem k tomu, že ani ministr Klaus, ani ministr Miller nejsou přítomni, požádáme je v rozsahu výhrad, které máte bude třeba, abychom je obdržely písemně. Budeme žádat o odpověď v přiměřené lhůtě. Souhlas? (Poslanec Minka souhlasí.)

Dále se jedná o interpelaci rovněž pana poslance Minky, tisk 453. Jedná se o přijetí francouzského velmistra svobozednářské lóže přednesenou na 27. schůzi dne 24. dubna. Autorem odpovědi je ministr zahraničních věcí pan Jiří Dienstbier. Je spokojen pan poslanec? (Poslanec Minka je spokojen.)

Budeme se zabývat odpovědí na interpelaci pana poslance Sněmovny národů Petera Orbana, tisk 454. Žádal o přiměřenonu reakci ze strany ministerstva zahraničních věcí na výrok maďarského ministra zahraničních věcí, který se týkal historického utváření maďarských hranic. Byl to tisk 381. Odpovídal rovněž ministr Dienstbier. Ptám se pana poslance Orbana, je spokojen s odpovědí?

Poslanec SN P. Orban: Vážené Federálne zhromaždenie, s odpoveďou nie som spokojný, pretože nie je úplná. Pán minister uvádza, že minister Maďarskej republiky Gyula Horn tento výrok vyriekol na predvolebnej kampani. Myslím, že minister vlády je ministrom 24 hodín denne, že nezáleží na tom, kde je. Stále si má uvedomovať, čo hovorí.

Ďalšia záležitosť je tá, že parlamentný tajomník ministerstva zahraničných vecí mi povedal, že sa snaží dostať autentický text výroku pána ministra Horna. Je dosť možné, že to, čo bolo zverejnené v našej tlači, nie je pravdivé. Tiež si myslím, že za jeden mesiac naša diplomiatcká misia v Budapašti mala možnosť túto autentičnosť zistiť.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Také v tomto směru požádáme o doplnění odpovědi na interpelaci.

Poslanec Sněmovny národů pan Jozef Comba interpeloval dopad snížení neinvestičních dotací na těžbu a úpravu rud, zejména na železnorudné baně Spišská Nová Ves, tisk 359, odpověď tisk 455. Uspokojuje pana poslance Combu uvedená odpověď? (Jako člen ústavně právního výboru poslanec Comba se účastní zasedání, není přítomen.) Dotážeme se pana poslance Comby, až se vrátí ze zasedání.

Pan poslanec Sněmovny národů Jan Šolc měl připomínky k atestačnímu řízení v Československé armádě, tisk 400, odpověď 456. Je spokojen pan poslanec s odpovědí?

Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedající, dámy a pánové, v uplynulém týdnu, respektive 10 dnech, jsem dostal odpověď pana ministra Vacka a pana ministra Sachera. S odpovědí pana ministra Sachera vyjadřuji souhlas a děkuji, s odpovědí pana ministra Vacka už jsem spokojen méně. Týkalo se to tzv. atestací.

Ještě do nedávna jsme se všichni domnívali, že atestace je pojem z medicíny. Armáda od začátku roku označuje tímto pojmem prověrky, aby se vyhnula starému označení. Já jsem pana ministra tiskem 400 interpeloval, neboť jako člen výboru pro kulturu a výchovu jsem se dostal náhodou do souvislostí, kdy pak už se na mne začaly obracet různé vojenské iniciativy. Konstatoval jsem, že průběh atestací, jak byl v jeho rozkazu č. 11 - tuším z 26. února nebo ledna prezentován, řeší věci formálně. Interpelace byla obsáhlá, pan ministr mi odpověděl rozsáhle a poměrně obratem. Ale nemohu se smířit se dvěma věcmi:

Za prvé jsem navrhoval, aby atestační komise, která se skládá ze tří členů s právem rozhodujícím a čtvrtým sekretářem, byla doplněna o dva další členy vojenského klubu Obroda. Pan ministr na to odpověděl tím způsobem, že umožnil, aby byli do atestační komise přijati buď členové Svazu vojenské mládeže nebo Svazu vojáků z povolání. Myslím, že tento způsob neřeší můj požadavek v pravém slova smyslu.

Byl jsem k tomu veden především tím, že jsme tady projednávali, že průběh prověrek v bezpečnosti je velice vágní. Je dokonce zpochybňován. Možná budeme muset přijmout náhradní řešení, aby se celá věc dala do pořádku. Od 2. května mají začít atestace, které mají skončit posledním dnem tohoto roku. Byl jsem veden zájmem, aby to nedopadlo stejně, aby atestace proběhly kvalitně. Upozornil jsem na to, že právě skupiny mladých praporčíků a důstojníků, protože pokládají tento způsob za nedokonalý, odcházejí na protest předem.

Dále jsem upozornil pana ministra na to, že z východních Čech se ozvalo několik hlasů, které vyzývají armádu, aby udělala v zemi pořádek. Pan ministr mě ujistil, že nic takového nekonstatoval. Naopak ujistil mne a celé Federální shromáždění, že armáda se k tomu zneužít nedá. Chci konstatovat, že za prvé je armáda pro nás instituce velice neprůhledná a že tedy nesmíme při posuzování armády především ztratit trpělivost a za druhé zapomenout, že 27. listopadu dala rozhodnou odpověď, kdy byla kontaktována v zájmu pučistů. Musíme se tedy k armádě chovat nejen trpělivě, ale i uznale.

Z tisku 400 vám chci doporučit poslední odstavec, kterým cituji prohlášení vojenského klubu - podpora z Pardubic. Je to výzva, abychom se armádou dále zabývali. Děkuji vám.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Také toto stanovisko odpovědi na interpelaci bude předáno ministru národní obrany.

Poslanci Sněmovny lidu Jozef Habovštiak, Anton Juriš a poslanec Sněmovny národů Mojmír Kovář podali interpelaci, která se týkala přidělování nedostatečně obhospodařované půdy nebo půdy nevyužívané organizacím a jednotlivcům, tisk 301, odpověď tisk 457. Ptám se dotyčných poslanců, zda jsou spokojeni s odpovědí. (Poslanci jsou spokojeni s odpovědí.)

Dále máme odpověď na interpelaci pana poslance Sněmovny lidu Pavola Kanise, tisk 455. Je to odpověď místopředsedy federální vlády akademika Čiče k problematice škod soukromých podnikatelů; jedná se o neprodané produkty v době návštěvy Svatého otce v Bratislavě. Uspokojuje odpověď pana poslance Kanise? Není rovněž přítomen. Také k této odpovědi na interpelaci se budeme muset vrátit.

Pan poslanec Sněmovny lidu JUDr. Macek interpeloval v záležitosti, týkající se článku, zveřejněného v Lidové demokracii. Odpověděl pan ministr federální vlády Vladimír Prikazský. Ptám se pana poslance, uspokojila ho odpověď?

Poslanec SL J. Macek: Ne, chci zaujmout stanovisko. Vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, při své interpelaci jsem se obrátil na vládu s otázkou, jakým způsobem kontroluje činnost státní instituce, kterou je Čs. tisková kancelář. V odpovědi, tisk 461, jsem se dozvěděl, co si myslí ředitel tiskové agentury pan Uhl a téměř nic, co si myslí vláda. Už z toho prostého důvodu se domnívám nebo zastávám stanovisko, že to, co bylo prezentováno jako odpověď, nemůže zdaleka uspokojit. Přesto bych se chtěl u některých otázek, které jsou ve vyjádření pana Uhla, ředitele ČTK, pozastavit.

Totiž z celého textu vyplývá, že je patrná určitá nechuť zveřejňovat stanoviska federálního ministerstva vnitra, když se naopak říká, že např. s ministerstvem zahraničních věcí, s vládou jako celkem atd., má jakési ústní dohody, jak bude postupovat. Domnívám se, že je velice nevhodné, že takové dohody neexistují s federálním ministerstvem vnitra. Nejsem schopen samozřejmě posoudit, jestli je to vina ministerstva vnitra nebo ČTK, ale přinejmenším je to znepokojující a domnívám se, že by se vláda touto věcí, zvlášť u tak ožehavého ministerstva, měla zabývat.

Chtěl bych vyslovit stanovisko, že ČTK je státní tisková agentura a jako taková je výkonná složka, podléhá vládě a jejím úkolem je zejména plnit zpravodajské úkoly pochopitelně objektivně a nadstranicky. Proto mě zaujala některá stanoviska pana Uhla, kde se vyjadřuje např.: "Protože Lidovým novinám šlo o to, jaký člověk nyní stíhá náměstka ministra vnitra Jaroslava Procházku, který byl 20 let v opozici, a který má důvěru Občanského fóra ..." Takže z toho vyplývá, že kdo má důvěru Občanského fóra, o tom se v ČTK hovořit může. A protože ministerstvo vnitra není v libosti Občanského fóra, tak o tom se mluvit nebude. Prostě je tam řada takových stanovisek, která jsou, podle mého názoru nepřijatelná a proto žádám opět vládu, aby stanovisko bylo pregnantní, aby se vyjádřila, jaké má záměry, a jak bude zajišťovat nadstranickost a objektivitu zpravodajství.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Také toto stanovisko bude tlumočeno. Dále by měl místopředseda vlády reagovat na interpelaci poslance Dymáčka.

Bohužel zde není pan místopředseda vlády, který má mezinárodní hovor, takže vzhledem k tomu, že další odpovědi na interpelace nemáme, tak nezbude než počkat na příchod pana místopředsedy vlády. Prosím ministra Podlenu.

Ministr dopravy a spojů ČSFR F. Podlena: Poslanec Kovář interpeloval pana předsedu vlády k otázce připravovaného zdražení jízdného. Jsem připraven odpovědět na tuto otázku.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Pan poslanec Kovář je přítomen? (Ano.) Prosím.

Ministr dopravy a spojů ČSFR F. Podlena: Pane předsedající, dámy a pánové poslanci. Pan poslanec Kovář upozornil v interpelaci na předsedu vlády na ekologické, sociální, politické, ekonomické, případně zdravotnické důsledky zvažovaného zdražení jízdného v hromadné dopravě osob a případného následného přesunu dopravy na silniční, zejména individuální dopravu. Vzhledem k tomu, že se jedná o připravované, řekl bych uvažované, nikoliv rozhodnuté opatření vlády, využívám ve smyslu jednacího řádu Federálního shromáždění možnosti odpovědět bez písemných podkladů ústně na tuto otázku a aspekty, které ji doprovázejí.

Dovolte mi uvést, že minulá praxe direktivního řízení dopravy a enormní přepravní náročnost národního hospodářství vedla kromě jiného k celkovému podcenění významu a funkce osobní hromadné dopravy, k zaostalosti celé technické základny dopravy i poklesu úrovně a kvality dopravy. Přitom hromadná doprava osob v denním průměru přepraví téměř 16 miliónů osob, z toho městská doprava zhruba 8 miliónů, ČSAD 6 miliónů, železniční méně než 2 milióny a ostatní druhy dopravy zbytek.

S výjimkou pražského metra také dnes nemáme zařízení pro hromadnou dopravu osob, které by svou kvalitou a technickou úrovní bylo srovnatelné se standartem vyspělých zemí. Máme nízkou úroveň služeb a kultury cestování, ale také máme nejlacinější jízdné v osobní dopravě v Evropě, a to bez ohledu na kurzovní přepočty.

Chtěl bych říci, že pouze v železniční dopravě dosáhla roční ztráta, tzn. rozdíl mezi skutečnými náklady a jízdným zaplaceným obyvatelstvem, za loňský rok 4 miliardy 600 miliónů Kčs, přičemž provozní dotace státu pro Čs. státní dráhy však činí pro rok 1990 pouze 512 miliónů korun. Již z toho srovnání je zřejmé, že zde železnice, tedy státní organizace ČSD, plní silnou sociální funkci, a to nejenom přerozdělováním výsledků v činnosti nákladní dopravy, ale také na úkor vlastního rozvoje a na úkor řešení pracovních a sociálních podmínek železničářů.

V důsledku výrazného poklesu objemu nákladní dopravy, která v uplynulém roce poklesla o více než 10 miliónů tun a za první čtyři měsíce letošního roku o dalších více než 7 miliónů tun, už tato praxe není možná a je nutno nezbytně nalézt příslušné řešení.

Rozhodnout se tedy musí, do jaké míry má veřejná doprava, a to jak železniční, tak i autobusová a městská, plnit i nadále sociální funkci a v jakém rozsahu a v případě, že má tuto funkci plnit, stanovit podíl státu, obyvatelstva, případně hospodářských organizací, tedy podnikové sféry na této sociální funkci. Vláda musí rovněž řešit koordinaci i vazby mezi jednotlivými odvětvími dopravy s přihlédnutím právě k těm otázkám, které jsou předmětem interpelace, tedy k vazbám sociálně politickým, ekonomickým, ekologickým i s přihlédnutím ke zdravotním důsledkům, které vyplývají z nadměrného rozvoje jednotlivých doprav.

Rozhodne-li vláda řešit tento problém sociálním přístupem, tedy na vrub státního rozpočtu, musí současně s tím také říci, které položky, které výdaje státního rozpočtu bude krátit, neboť je současně nezbytné zajistit i potřebné finanční zdroje, nutné dnes k udržení chodu železnice, včetně pracovních podmínek železničářů, k zajištění bezpečnosti a plynulosti dopravního provozu, ale i také finanční zdroje pro nezbytné zkvalitnění dopravního spojení s vyspělými evropskými zeměmi, ať už se jedná o tratě železniční, nebo o propojení československé dálnice s evropským dálničním systémem.

Vláda tedy stojí i v této oblasti před velmi odpovědným rozhodnutím. Já, ale i mnozí další členové vlády, dostáváme v těchto dnech řadu dopisů, podnětů, připomínek k návrhu, které jsou v mnohém obdobné jako uvedená interpelace. Bude složité v současné finančně ekonomické situaci státu najít správné řešení, ale současně bych chtěl upozornit na to, že takovéto řešení je nezbytně nutné a odkládání tohoto problému neřeší vůbec nic.

Mnohé přednesené připomínky tedy musíme při budoucím rozhodování vzít v úvahu a je v odpovědnosti vlády, aby věci posoudila, rozhodla a příslušné opatření přijala. Aby přijala opatření ve stanovení optimální výše ceny jízdného v hromadné dopravě i stanovení nástrojů dopravní politiky v zájmu státu, obyvatel a samozřejmě i v zájmu ekologie, která je tady velmi a velmi důležitou vazbou.

Chtěl bych informovat poslance Federálního shromáždění, že vláda v této souvislosti řeší i další otázky, které jsou s tímto problémem spojeny. V interpelaci bylo doporučeno zavést tranzitní poplatky za jízdy kamionů přes území ČSFR. Dovolte, abych vás informoval, že takové poplatky jsou zavedeny. Do roku 1987 činily 1400 Kčs, od roku 1987 2200 Kčs a po opatřeních, které vláda přijala právě z ekologických a finančních důsledků nadměrných jízd kamionů, činí od 8. 1. t. r. tyto poplatky 7400 korun za každý průjezd kamionu.

V souladu s doporučením, uvedeným rovněž v předložené interpelaci, se v současné době v gesci FMF připravuje také návrh na zavedení silniční daně pro užitková motorová vozidla, to znamená nákladní auta, autobusy, ale také vozy osobní, pokud jde o vozy organizací, firemní nebo osobní auta určená pro podnikání. Chtěl bych v této souvislosti uvést, že se neuvažuje o zavedení daní pro osobní auta, která slouží výhradně pro soukromou osobní potřebu jednotlivých obyvatel.

Netajím se ani tím, že v současné době rovněž hledáme soukromý zahraniční kapitál k rozvoji a urychlení modernizace dopravní infrastruktury Československa, zejména dálnic a letišť, což by přirozeně ve svých důsledcích, pokud by k tomu došlo, vedlo ke zpoplatnění takových dálničních úseků provozovaných smíšenými nebo soukromými společnostmi ve státní licenci, jak je to obvyklé i ve všech ostatních zemích světa.

Závěrem mi dovolte, abych vás ujistil, že všechny aspekty případného zvýšení cen jízdného v hromadné osobní dopravě, tedy i aspekty, které byly předmětem předložené interpelace, posuzujeme velmi odpovědně a že vláda tyto názory vezme při rozhodování jistě v úvahu. Je však nesporné, že při přebudování dopraví soustavy, stejně jako celého národního hospodářství na výkonný a moderní systém, neobejdeme se v krátké době bez zásadních rozhodnutí a neobejdeme se ani bez spoluúčasti obyvatelstva na řešení této problematiky. Děkuji.