Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, vážené Federální shromáždění, chtěl bych suše konstatovat, že výbory pro plán a rozpočet dostaly tento návrh zákona ve večerních hodinách s tím, že ho mají projednat následující den. Při vší úctě k inteligenci poslanců (s jedinou výjimkou, a to jsem já ...) se domnívám, že kompetentní poslanec nemůže, dokonce i kdyby pracoval přes noc, odpovědně tento návrh zákona posoudit. Přitom lze předpokládat z určitých informačních zdrojů, že vláda tento návrh zákona zpracovala již o velikonocích. Bez ohledu na to, jaký mám postoj k tomuto zákonu jako celku, s vědomím toho, že daň se od soukromých podnikatelů bude vybírat až ke konci roku, že tedy bez ohledu na datum účinnosti zákona zde, jak jsme byli ujištěni ministerstvem financí, nehrozí nebezpečí z prodlení, chtěl bych zde za sebe konstatovat, že způsob, jakým nám vláda předkládá tyto i jiné zákony, je v podstatě urážkou parlamentu.

Doporučuji vládě, aby zvážila, zda by nebylo v některých případech výhodnější, abychom o zákonech nejprve hlasovali a potom je dostali k posouzení. Minimálně by to zkrátilo naši rozpravu. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Zemanovi, slovo má poslanec Dymáček.

Poslanec SL M. Dymáček: Pane předsedající, dámy a pánové, i já se připojuji k tomu, co zde bylo řečeno mými dvěma předřečníky, protože si na druhé straně uvědomuji, že by bylo dobré, aby podnikatelé měli určitou představu o tom, co je v této oblasti čeká. Doporučuji zvážit, zda by se návrh zákona nedal publikovat v nějakém odborném časopise k diskusi, aby byl znám základní záměr vlády v této oblasti. Protože počítám, že nový parlament by to nemohl projednat hned první týden po tom, co bude ustaven, že to třeba ještě nějaký ten týden zabere, publikováním k diskusi se docílí, aby se "Vlk nažral a koza zůstala celá". Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji, prosím pana poslance Téru.

Poslanec SL M. Téra: Vážené Federální shromáždění, měl bych připomínku k problematice nikoliv formální, ale meritorní. Ten zákon je skutečně špatný, jsou tam takové věci, které jsou v naprostém rozporu proti jiným zákonům, které jsme schválili, prakticky poškozují soukromé podnikatele. Přikláním se k názoru poslance Dymáčka, aby se dal k veřejné diskusi a aby se důkladně propracoval. To, co nám pan místopředseda vlády doporučuje, je z meritorního hlediska absolutně nepřijatelné.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji. Ptám se, zda ještě někdo z poslanců se chce vyjádřit. Děkuji. Prosím pana místopředsedu vlády.

Místopředseda vlády ČSFR J. Čarnogurský: Chcel by som len reagovať na krátku diskusiu. Tento zákon mohol byť dopracovaný až po prijatí zákona o súkromnom podnikaní. Tým si možno vysvetliť, že bol predložený až v uplynulých dňoch.

Pokiaľ ide o zaradenie zákona do súboru ostatných ekonomických zákonov je fakt, že účinnosť zákona nastane 1. 1. 1991 a daňové priznania sa budú robiť podľa tohto zákona v priebehu januára alebo februára budúceho roku. Ide naozaj o problém, aby súkromní podnikatelia vedeli, na čom sú, keď vstupujú do podnikania. Nejde o taký problém, aby už teraz podľa tohoto zákona museli vypĺňať daňové priznanie. Prosím, to je problematika aktuálnosti alebo neaktuálnosti tohoto zákona, rozhodnite sami, kedy a ako má býť o tomto zákone rozhodnuté.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji místopředsedovi vlády JUDr. Čarnogurskému. Vážené poslankyně a poslanci, teď bychom hlasováním měli rozhodnout o tom, zda program naší společné schůze rozšíříme o tento bod programu, tak jak jej předložil místopředseda vlády JUDr. Čarnogurský.

Nejdříve se táži poslanců Sněmovny lidu, kterých je přítomno 139, kdo z nich souhlasí s návrhem na rozšíření pořadu naší společné schůze, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) (Sedm.) Sedm. Je to zřejmá menšina.

Ptám se poslanců Sněmovny národů, kdo souhlasí s rozšířením pořadu společné schůze, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) I v případě Sněmovny národů je to výrazná menšina, to znamená, že ani jedna ze sněmoven návrh nepřijala.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dále máme na pořadu

Prosím generálního prokurátora ČSFR, aby návrh odůvodnil.

Generální prokurátor ČSFR T. Böhm: Vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni poslanci. Z požiadavky federálnej vlády, uvedenej v jej programovom vyhlásení z 19. 12. 1989 vyplynula úloha, aby zákon o prokuratúre bol novelizovaný aspoň čiastočne. Zo zákona mal byť vypustený výkon dozoru nad zákonnosťou postupu a rozhodovania súdov a štátnych notárstiev, mali sa uskutočniť úpravy textu doterajšieho zákona tak, aby mal čisto právnickú a nie politickú povahu. Mala byť zvážená reálnosť vypustenia výkonu prokurátorského dozoru nad zachovaním zákonnosti v miestach, na ktorých sa vykonáva trest odňatia slobody, ochranné liečenie a ochranná výchova.

S ohľadom na krátkosť času bola čiastková novelizácia zákona o prokuratúre pripravená. Bola prijatá forma predloženia čiastkovej novelizácie zákona o prokuratúre návrhom, podaným iniciatívnou skupinou poslancov Federálneho zhromaždenia. Potreba dnešného prerokúvania čiastkovej novelizácie zákona o prokuratúre vychádza z nevyhnuteľnosti vykonávať i s ohľadom na súčasný spoločenský a politický vývoj. Návrh novelizácie odstraňuje proklamatívnu, alebo politickú terminológiu a v záujme očisty rezortu prokuratúry prijal dočasne takú právnu úpravu, ktorá by za závažné porušenie povinnosti pri výkone vo funkcii prokurátora v uplynulých rokoch mala umožniť skončenie pracovného pomeru tých prokurátorov, ktorí sa spreneverili svojim povinnostiam.

Novelizovaný zákon o prokuratúre umožní presadiť v rezorte princíp nezávislosti prokurátorov na politických stranách. Súčasne rešpektuje požiadavku na opustenie princípu výkonu dozoru prokurátora nad vykonávaním a zachovávaním zákonov súdmi, v záujme nerušenej a nezávislej sudcovskej funkcie. Postavenie a oprávnenie prokurátorov pred súdmi a štátnymi notárstvami ponecháva na úprave v osobitných zákonoch.

Prokuratúra touto novelizáciou taktiež opúšťa doterajší uplatňovaný princíp zodpovednosti za koordináciu prevencie trestnej činnosti.

Predpokladaná novela zákona o prokuratúre sa v podstate nedotýka vonkajších orgánov. Ide o vnútorné záležitosti, predovšetkým o zbavenie ideologickej náplne vnútorných problémov prokuratúry. Podrobnejšie charakterizovanie zmien predkladaných čiastkových novelizácií zákona o prokuratúre je zrejmé z dôvodovej správy. Predpokladá sa neskoršia rekodifikácia zákona o prokuratúre v nadväznosti na predpokladanú novú Ústavu. V súčasnej situácii je však treba bez prieťahu a v nevyhnutnej miere napriek tomu zákon o prokuratúre čiastkovo novelizovať takým spôsobom, aby jeho aplikácia v praxi bola v súlade s terajším spoločenským vývojom.

Návrhy predkladanej čiastkovej novelizácie zákona o prokuratúre v hlavných princípov zodpovedajú zmeneným politickým a spoločenským podmienkam v ČSFR. Niektoré čiastkové otázky neboli pojaté, ani k nim neboli zaujímané stanoviská, pretože sú nejasné stanoviská k nim aj u orgánov rezortu prokuratúry.

Tak tomu bolo napríklad v zámere na vypustenie výkonu prokurátorského dozoru nad zachovávaním zákonnosti v miestach, v ktorých sa vykonáva väzba, trest výkonu odňatia slobody, ochranné liečenie a ochranná výchova. Nebolo možné ho zatiaľ realizovať pre dosiaľ nevyjasnené koncepcie orgánov pôsobiacich vo vnútri prokuratúry, pokiaľ ide o spôsob dozoru či kontroly v tejto oblasti tak z hľadísk inštitucionálnych, ako aj organizačných a ďalších. Na záver by som chceľ uviesť, že novela zákona o prokuratúre nesie znaky času, v ktorom vzniká. Zatiaľ nebolo možné pripraviť zákon celkom nový a vypracovať novú koncepciu činnosti prokuratúry, ktorá bude môcť byť vypracovaná až po prijatí novej Ústavy, od ktorej sa zákon o prokuratúre bude musieť odvíjať.

Niektoré ustanovenio zákona o prokuratúre, najmä z oblasti pracovnoprávnej, môžu vyvolať určité diskusie. Avšak za súčasnej situácie, keď v rezorte prokuratúry ešte stále pracujú prokurátori, spojení s bývalým režimom, považujem za nevyhnutné dočasne aplikovať prísnejšie pracovnoprávne ustanovenia, najmä v otázkach upravujúcich možnosť urýchleného skončenia pracovného pomeru u takýchto prokurátorov. Naopak, dlhodobo a trvale sa ráta so zabezpečením politickej nestrannosti prokuratúry a k tomu smeruje i tá časť čiastkovej novelizácie zákona o prokuratúre, ktorá novo upravuje vzťah pracovníkov prokuratúry k politickým stranám.

K ich činnosti a možnosti výkonu funkcie prokurátora sú dané podmienky predkladanej novely. Zavedenie nových ustanovení v tomto smere by malo do budúcnosti zaručiť politickú nestrannosť rezortu prokuratúry.

Dámy a páni, verím, a som presvedčený, že vaše pripomienky budú vychádzať z pochopenia zmyslu predkladaného návrhu na novelizáciu zákona o prokuratúre. Preto vám odporúčam návrh predkladaného zákona schváliť. Ďakujem za porozumenie.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji generálnímu prokurátorovi panu Böhmovi za odůvodnění zákona. Vzhledem k tomu, že tento návrh je návrh skupiny poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů, prosím pana poslance Vladimíra Mikuleho, aby návrh odůvodnil.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec V. Mikule: Vážený pane předsedající, vážení kolegové a kolegyně, nejprve bych vás chtěl poprosit, abyste nezapomněli k tisku 344 si připojit opravný list z 20. dubna, v kterém je uvedeno správné znění § 40 písm. a) a 43, - aby nedošlo k nedorozumění. Nyní k věci samé. Prokuratura v tom pojetí, jak ji známe, jako proklamovaný nejvyšší strážce zákonnosti, byla u nás vytvořena v roce 1952, tedy v období, které je charakteristické právě prudkým odklonem od ústavnosti a zákonnosti. Jde o instituci, která v tomto širokém pojetí není demokratickým státům známa. Byla k nám doslova přenesena ze Sovětského svazu, přitom však ani nejde o výtvor sovětské moci. I tam byla totiž převzata z předrevolučního autokratického státního mechanismu, kde se uplatňovala již od dob cara Petra I. Prokuratura je organizována přísně centralisticky, monolitně a monokraticky. Všichni prokurátoři jsou vlastně podřízenými generálního prokurátora. Jsou sice nezávislí na místních orgánech, nejsou však vázáni jen právním řádem jako soudci, protože musí respektovat příkazy svých nadřízených. Úkolem prokuratury je dozírat, zda ústřední i jiné správní orgány, národní výbory, soudy, organizace všeho druhu i jednotliví občané respektují právní řád a při zjištění závad činí potřebná opatření, tj. domáhat se, aby závady byly odstraněny, stíhat občany pro trestné činy a pod.

Zavedení tohoto širokého pojetí prokuratury bylo mimo jiné odrazem výrazného omezení procesních práv občanů i právnických osob. Zrušen byl tehdy správní soud, který stejně několik let prakticky nefungoval, a občané tak byli zbaveni možnosti samostatně se domáhat přezkoumání rozhodnutí správních orgánů nezávislým soudem. Místo toho dostala prokuratura právo podávat proti nezákonným rozhodnutím protest. Soudní řízení trestní i civilní bylo omezeno na dvě instance, takže občanům bylo ve většině případů znemožněno dostat se vlastními procesními úkony až k Nejvyššímu soudu. Místo toho bylo generálnímu prokurátorovi poskytnuto oprávnění podávat - ovšem podle jeho vlastní úvahy - k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona. Prokuratura sice i nadále plnila a plní také funkci veřejné žaloby v trestních věcech, vedle toho jí však bylo poskytnuto tehdy nově oprávnění vstupovat do občanskoprávních řízení, např. do různých sporů mezi občany, do pracovně právních sporů apod., a ovlivňovat průběh těchto řízení. Dokonce dostala právo v některých případech takové civilní řízení vlastními úkony vyvolávat.

Po stránce organizační byla prokuratura v roce 1952 vyňata z působnosti ministerstva spravedlnosti a byla založena jako zvláštní odvětví státního aparátu. Generální prokurátor byl sice jmenován prezidentem republiky, odpovědný však byl vládě, což odpovídalo tehdejšímu autokratickému a monolitnímu pojetí státu a povaze úkolů, které byly prokuratuře ukládány. Prokuratura byla v praxi pojímána jako důležitý nástroj ovládání politického, hospodářského a vůbec společenského života.

Podstatné změny v působnosti prokuratury nepřinesla ani Ústava z roku 1960, ani ústavní úprava z prosince 1969, která však vzhledem k federalizaci státu nově upravila organizaci prokuratury. Prokuratura se nyní člení na Generální prokuraturu České a Slovenské Federativní Republiky, Generální prokuraturu České republiky a Generální prokuraturu Slovenské republiky a na nižší články, zejména v krajích a okresech. Federálního generálního prokurátora jmenuje prezident republiky, generálního prokurátora republiky jmenuje předsednictvo národní rady na návrh federálního generálního prokurátora. Federální generální prokurátor je odpovědný Federálnímu shromáždění, generální prokurátor republiky je v celém rozsahu své působnosti odpovědný národní radě příslušné republiky. Přitom však federálnímu prokurátorovi jsou podřízeny nejen orgány federální generální prokuratury a vojenských prokuratur, ale jsou mu podřízeni i generální prokurátoři republiky, pokud jde o dozor nad dodržováním právních předpisů vydaných orgány federace.

Značné důsledky pro další vývoj prokuratury bude mít nepochybně postupné zvýrazňování významu práva a role soudů v samosprávě společnosti a s tím spojené zvyšování úlohy samotných občanů a jejich vlastní iniciativy v boji za právo, tedy za správný výklad a správné uplatňování zákonů a jiných právních předpisů. Mám na mysli nejen obnovení ústavního soudnictví, ovšem v novém, moderním a širokém pojetí a obnovení správního soudnictví, jímž se umožní občanům, aby se domáhali ochrany svých práv na nezávislém soudním fóru, kde jim nebudou státní a veřejné orgány ničím více než procesně rovnocennými odpůrci. Myslím i na případné opětné zavedení soudů třetího stupně v soudnictví civilním i trestním, na něž se už v roce 1968 vážně pomýšlelo a tato myšlenka ostatně nalezla výraz i v jednom z ustanovení dosud platného zákona č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánů státu atd., podle něhož je generální prokurátor povinen podat za určitých podmínek stížnost pro porušení zákona, proti nezákonnému rozhodnutí. Obecně totiž generální prokurátor takovou povinnost nemá.

Zdůvodněno to tehdy bylo potřebou zajistit právo poškozených na přechodnou dobu - cituji - než budou zavedeny soudy třetího stupně. Konečně je třeba počítat s tím, že působnost a organizace prokuratury bude v připravovaných ústavách republik i federace řešena podstatně jinak než dosud, že se položí hlavní důraz na činnost prokuratury jako orgánu veřejné žaloby ve věcech trestních.

To jsem považoval za nutné uvést proto, aby se vysvětlilo, proč předkládaná novela zákona o prokuratuře je pojata jako novela skutečně dílčí, kterou se řeší pouze nejzávažnější a nejnaléhavější otázky, jejichž řešení nelze odkládat. Tak se např. vypouští ustanovení o dozoru prokuratury nad soudy, nově se stanoví podmínky pro ustanovení pro funkce prokurátora nebo vyšetřovatele prokuratury, nově se stanoví text prokurátorského slibu a na přechodnou dobu se zavádí zvláštní způsob skončení pracovního poměru prokurátorů a vyšetřovatelů prokuratury, kteří ztratili důvěru potřebnou k zastávání dosavadní funkce.

V ostatním poukazuji na důvodovou zprávu, která je k návrhu novely přiložena.

S navrženými změnami, které vyplynuly z připomínkového řízení a projednání návrhu ve výborech Federálního shromáždění, předkladatelé návrhu zákona souhlasí.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji panu poslanci Mikulemu. Návrh projednaly ústavně právní výbory a branné a bezpečnostní výbory obou sněmoven.

Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny národů poslance Karla Stomeho, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec K. Stome: Pane předsedající, vážení hosté, kolegové poslanci. kolegyně poslankyně, předmětem této části jednání je projednání návrhu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů na vydání zákona, o kterém zde hovořil představitel skupiny pan JUDr. Mikule. Jde především o změnu a doplnění zmiňovaného zákona č. 20 z roku 1970 o prokuratuře.

Organizačně prosím o vaši pozornost k tiskům 344 s opravným listem - budiž mi dovoleno tak jej nazývat - z 20. 4. 1990 a k tisku 412, to je společná zpráva výborů ústavně právních a branně bezpečnostních obou sněmoven Federálního shromáždění. Předmětem úpravy jsou v podstatě tři okruhy: