Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

V minulosti jsme se často dovolávali uplatňování a dodržování mezinárodních dokumentů o lidských právech. Uvědomujeme si však, že součástí mezinárodních dohod, zabývajících se touto problematikou, je i požadavek zrušení trestu smrti? Nemůžeme si z těchto dokumentů vybírat jen to, co se nám momentálně hodí. Jsou totiž nositeli obecně etických myšlenek. Tam, kde řekneme "a", musíme říci také "b".

Ze všech těchto důvodů i z mnoha jiných, na které není čas, vyslovuji podporu zrušení trestu smrti.

Pokud se týká druhého problému, tj. právní úprava recidivy. Náš Klub poslanců ČSS plně podporuje uvolnění, které zde nastává. Uvědomujeme si, že jistá nenapravitelnost pachatele musí být postižena, ale dosavadní úprava byla skutečně neúměrně tvrdá. Byli bychom však rádi, kdyby byla do zákona promítnuta myšlenka odstranění povinnosti soudů ukládat tresty podle přísnějších ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě. Uvolnila by se tím možnost posuzovat případ od případu a tam, kde by trest byl skutečně příliš tvrdý, bylo by možné přísnější hledisko nepoužít. V odůvodněných případech by přísnější trest však uložit možné bylo.

Navrhujeme tedy pozměnit novelu trestního zákonu takto:

Paragraf 42 odst. 1 "Horní hranice trestní sazby odnětí svobody stanovené v tomto zákoně se u zvlášť nebezpečného recidivisty může zvýšit o jednu třetinu. Zvláště nebezpečnému recidivistovi soud může uložit trest v horní polovině takto stanovené trestní sazby odnětí svobody." Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Mandler. Připraví se pan poslanec Jansta.

Poslanec SL E. Mandler: Vážený pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, projednáváme zákony ve spěchu, a tak se děje zcela zvláštní druh inverze ve výborech, alespoň ve výborech ústavně právních. Můžeme o většině nových zákonů diskutovat, pokud nejde o věci závažné, zásadní. Zde bychom se totiž snadno mohli nedohodnout, nebo dohadovat jen velmi zdlouhavě a všechny nám předložené zákony bychom nepochybně nestihli projednat. V takovém případě, a ten nyní nastal, raději přednesu svou pochybnost v plénu.

Každá závažnější novela trestního zákona se dotýká obecného právního povědomí. Vždy je dost těch, kteří považují část úprav za pobuřující. Zruší-li se např. kategorie příživník, ozvou se nahněvaní lidé, kteří jsou přesvědčeni, že neexistuje jiný morální způsob života - než chodit každý den od půl osmé do zaměstnání ... Ale to jisté, jak všichni víme, oprávněný argument proti zrušení tohoto neudržitelného trestního pojmu. Jenomže, existují složitější případy.

Zrušením trestu smrti zasáhne předkládaná novela trestního zákona velmi výrazně do právního vědomí naší společnosti. Průzkumy veřejného mínění dokládají, že poměrně velká většina našich občanů je pro trest smrti a proti jeho zrušení. Pochopitelně. 40 let útlaku, represí a nesvobody bylo také 40 lety propagace sociální nenávisti, a ta své oprávnění čerpala ze zdůvodňování msty a odvety. Nikoliv oko za oko, ale, zvláště šlo-li o třídního či jiného nepřítele, pak obě oči za oko, jinak nemůže spravedlivá společnost existovat. Tato situace sociální nenávisti zanechala stopy ve vědomí nás všech.

Bylo by ovšem velmi jednoduché, kdyby odpor zrušení trestu smrti byl motivován pouze důsledky minulých desetiletí. Není. Existuje velké množství rozumných, uvážlivých lidí, kteří mají racionální důvody proti zrušení trestu smrti. Od jeho neúčinnosti jako prevence až po upozornění, že trest doživotní, jímž bývá trest smrti nahrazen, je svým způsobem ještě krutější. Bylo by proto logické, kdyby parlamentnímu jednání o zrušení trestu smrti předcházely odborné expertízy, ale i veřejná diskuse. Bylo by proto logické, aby trest smrti nebyl zrušen přesně na počátku volebního období. A bylo by více než logické, kdyby se touto ožehavou otázkou zabývalo Federální shromáždění vzešlé ze svobodných voleb, a to zvláště proto, že prezident republiky - sám přesvědčený odpůrce trestu smrti - může do té doby případným odsouzeným udělit milost.

Já osobně jsem odpůrcem trestu smrti. Přednáším zde pouze svou silnou pochybnost o tom, že bylo správné zařadit jeho zrušení do novely, projednávané právě teď. Tyto novely obsahují velmi závažné demokratizační a liberalizační ustanovení. Proto pro ně budeme, oba poslanci Československé demokratické iniciativy, hlasovat, přestože oba máme k otázce otevření trestu smrti právě nyní výhrady.

Závěrem ještě jednu poznámku. Otázka ukvapeného zrušení trestu smrti je malou částí klausulí, odstavců, paragrafů i celých zákonů, které nebylo nutno předkládat Federálnímu shromáždění, protože jimi doslova přetekla sama únosná mez, aspoň pro regulérní projednávání ve výborech i plénu. Jistě, žijeme ve výjimečné době a potřeby legislativy jsou enormní. My, Federální shromáždění, jsme se nepochybně neměli vzdát odpovědnosti při projednávání těchto zákonů. Ale čelné orgány parlamentu by měly vědět, že existuje míra, při níž přísloví "účel světí prostředky" ztrácí morální oprávnění. Jde o zákony, samozřejmě o jejich kvalitu, ale nejen o ni, jde o vážnost základní ústavní instance, a to, aby v důsledku úřadování nepřestali být poslanci tím, čím musejí být, to je především zástupci lidu a národa.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji panu poslanci Mandlerovi. Hovořit bude poslanec Jansta, připraví se poslanec Takács.

Poslanec SL M. Jansta: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, předkládaný návrh trestního zákona reaguje jednak na požadavky, které si vynutily společensko-politické změny posledních měsíců v Československu, jednak přejímá některé prvky, které byly obsaženy v návrhu připravovaném již v minulých letech. Z toho vyplývá, že nejde o výsledek koncepčních a hlubokou analýzou podložených prací, ale o reakci na aktuální požadavky společenského života a odstranění základních nedostatků stávajícího trestního zákona, na které bylo již delší dobu upozorňováno.

Návrh novely je proto třeba považovat za první krok k vytvoření skutečně moderního trestního zákona, za krok významný, nikoliv však poslední. Má-li mít Československo moderní a efektivní trestní zákon, je třeba v následujícím období zahájit, resp. zintenzivnit práce na důkladné analýze společenských vztahů, na rozborech zahraničních právních úprav, na vyhodnocení účinnosti stávajícího systému trestně-právních norem a zejména využít poznatky penologie a kriminologie. Jen tak bude možno vytvořit obsahově adekvátní, vnitřně sladěný a formálně dokonalý trestní zákon.

Základní princip, který novela trestního zákona vyjadřuje, je princip dekriminalizace. Podstata tohoto principu spočívá v požadavku vyloučit z trestního zákona takové skutkové podstaty trestných činů, jejichž povaha společenské nebezpečnosti nedosahuje typového stupně požadovaného pro trestný čin. Jinak řečeno, za trestné činy pokládat pouze taková jednání, která jsou natolik pro společnost nebezpečná, že použití trestní represe je nezbytné. V minulosti se totiž vytvořila tendence přepínat trestní represi a trestní právo chápat jako všelék na patologii společnosti. Zvláště výrazné to bylo u činů namířených proti veřejnému pořádku a proti hospodářské soustavě a kázni. V této souvislosti lze připomenout zejména zákon o přečinech č. 150/1969 Sb., který byl přijímán jako opatření na přechodnou dobu konsolidace, přičemž platí dosud. Takovou povahu mělo rovněž i zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10 z roku 1989.

Z tohoto důvodu návrh novely odstraňuje z trestního zákona skutkové podstaty těch trestných činů, jejichž typová společenská nebezpečnost neodpovídá kategorii trestného činu.

Zvláště výrazně se princip dekriminalizace projevuje v úplném zrušení zákona o přečinech č. 150/1969 Sb. Některé skutkové podstaty přečinů byly převzaty do trestního zákona (např. přečin nedovoleného ozbrojování a maření výkonu úředního rozhodnutí). Většina byla zrušena zcela.

Takováto jednání, pokud vůbec představují škodlivost pro společnost, lze napříště postihnout jako disciplinární delikt podle pracovněprávních předpisů nebo jako přestupek podle norem správního práva. Lze přitom důvodně očekávat, že ukládaná opatření nebudou méně efektivní, než tresty ukládané v trestním řízení.

S principem dekriminalizace souvisí i další skupina změn, kterou návrh novely přináší. Je to požadavek demokratizace společenského života a z něj plynoucí nutnost vyloučit z trestního zákona takové skutkové podstaty trestných činů, které brání svobodnému projevu politických názorů, včetně svobody kritiky. Jedná se zejména o tyto trestné činy: podvracení republiky, pobuřování, poškozování zájmů republiky.

Zrušení těchto ustanovení je jedním z předpokladů pro vytváření skutečně demokratického ovzduší ve společnosti a odstranění možnosti zneužívat trestní právo k postihu projevů odchylných politických názorů. Prohloubení demokratizace společenského života sleduje rovněž nová skutková podstata trestného činu porušování svobody sdružování a shromažďování.

V této souvislosti třeba konstatovat, že trestní zákon umožní i nadále postihnout taková jednání, která nebudou projevem svobody myšlení a názoru, ale budou útokem proti životu a zdraví lidí, majetku nebo proti ústavnímu zřízení republiky a činnosti státních orgánů.

Závažnou změnou je rovněž odstranění zvláštní ochrany majetku v socialistickém vlastnictví. Zrušení této zvláštní ochrany nezbavuje tento majetek trestněprávní ochrany zcela, ale poskytuje mu stejnou ochranu, jako ostatním druhům vlastnictví. Jediným podstatnějším rozdílem je, že způsobení škody na takovém majetku z nedbalosti nebude zakládat trestní odpovědnost, ale pouze pracovněprávní, resp. občanskoprávní odpovědnost se zachováním povinnosti k náhradě škody, což je patrně v souladu s požadavkem dekriminalizace.

Navrhovaná novela trestního zákona také realizuje některé závazky, které pro naši republiku vyplynuly z mezinárodních smluv, k nimž Československo přistoupilo. Jde např. o upřesnění formulace místní působnosti trestního zákona, úprava formulace trestných činů proti autorskému právu a právům průmyslovým, trestných činů ohrožování bezpečnosti vzdušného dopravního prostředku aj. Nově vytvořeny byly z téhož důvodu skutkové podstaty šíření toxikomanie a braní rukojmí. Uvedené změny jsou plně odůvodněny závazky, které náš stát na mezinárodním poli přijal.

V souladu s vytvářením nových ekonomických vztahů ve společnosti dochází rovněž ke změně ve formulaci skutkových podstat některých hospodářských trestných činů, jako: neoprávněné podnikání, poškozování spotřebitele, porušování závazných pravidel hospodaření aj.

Výrazně pozitivní změnou je rozšíření postihu zneužívání návykových látek též na látky psychotropní a jiné návykové látky včetně rozšíření a zpřísnění postihu za jejich výrobu a šíření. Tím se vyplňuje citelná mezera, která v současném trestním zákoně existuje.

Velkou diskusi v odborné i laické veřejnosti vyvolala otázka výjimečného trestu. Návrh novely předpokládá zrušení trestu smrti a zavedení trestu odnětí svobody na doživotí, a to vedle stávajícího výjimečného trestu odnětí svobody nad 15 do 25 let. Tento návrh je vlastně kompromisem. Chtěl bych poznamenat, že zrušení trestu smrti není jednoduchá záležitost, protože ze stávajících průzkumů víme, že velká část dotazovaných se ztotožňuje s tím, aby byl ponechán trest smrti. Mohu říci, že při průzkumech, které jsem dělal při výuce, kdy jsem se ptal studentů, kdo je pro zrušení trestu smrti, tak nadpoloviční většina byla pro zachování trestu smrti. Myslím, že je správné vypuštění trestu smrti, ale musíme to brát tak, aby byla přesvědčena ta část veřejnosti, která s tím nesouhlasí, že to je zrušení na zkoušku, že za určitou dobu, než bude přijat nový trestní zákon, se posoudí, jestli bude nárůst trestných činů v oblastech, kde byl trest smrti.

Není sporu o tom, že trest smrti je nehumánní, jeho působení z hlediska generální prevence je pochybné a vylučuje jakoukoli nápravu v případě justičního omylu. Ovšem ani výjimečný trest odnětí svobody na doživotí nelze akceptovat bez vážných výhrad. Možnost nápravy v případech justičního omylu zde sice existuje, avšak humánnost a preventivní aspekt tohoto trestu jsou problematické. Lze se oprávněně ptát, oč méně nehumánní je doživotní detance osoby oproti jejímu usmrcení. I když návrh připouští podmíněné propuštění po dvaceti letech výkonu trestu, je otázka, nakolik bude tato možnost motivovat odsouzeného a jakou pro něj bude znamenat životní perspektivu. Výchovný vliv z hlediska generální prevence zde rovněž nebude větší, než tomu je v současnosti u trestu smrti. Jestliže přijmeme názor, že je třeba eliminovat trest smrti, pak z obdobných důvodů lze oponovat zavedení trestu odnětí svobody na doživotí. Lze totiž zastávat stanovisko, že trest odnětí svobody nad 15 do 25 let je dostatečným opatřením i pro ty výjimečné případy, kdy stupeň společenské nebezpečnosti činu je mimořádně vysoký a dlouhodobé odnětí svobody vyžaduje ochrana společnosti i náprava pachatele. Možnost nápravy justičních omylů zde je plně zachován a generálně preventivní aspekt funkce trestu není podstatně nižší, než u trestu smrti nebo u trestu odnětí svobody na doživotí. Zejména však doba 25 let je zřejmě dostatečně dlouhá k výchovnému působení na pachatele i k ochraně společnosti.

Lze konstatovat, že předložený návrh novely trestního zákona je v souladu s principem dekriminalizace, s tendencí demokratizace společenského života a dalšího rozvoje ekonomických vztahů a s potřebami ochrany práv a svobod členů.

Doporučuji proto jeho přijetí tak, jak byl předložen a připojuji se k návrhům poslance Dvořáka a Tomana, protože se domnívám, že jejich návrhy jsou podnětné a přibližují princip demokratizace tak, jak si přejeme. Myslím, že budou dobrým východiskem pro další přijetí trestního zákona.

Dále doufám, že v budoucím trestním zákonu by se rozhodně mělo objevit ustanovení o právech občanských iniciativ, kontrolovat činnost orgánů justice a o povinnosti těchto orgánů poskytnout občanským iniciativám pro činnost potřebné informace a podobně.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Janstovi. Prosím pana poslance Takácse, připraví se poslanec Šašek.

Poslanec SL J. Takács: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie, predkladaný návrh novely zákona o výkone trestu odňatia slobody je významným krokom k zvýšeniu účinnosti výkonu trestu odňatia slobody. Novela vytvára predpoklady k prehĺbeniu humanizácie a individualizácie trestu ako aj umožňuje väčšiu diferenciáciu výkonu trestu odňatia slobody.

Pri jej vypracovávaní bolo dbané na súlad s medzinárodnými dokumentami, predovšetkým so štandardnými minimálnymi pravidlami pre zachádzanie s väzňami, prijatými rezolúciou OSN v roku 1955. Novela sa snaží čo najviac eliminovať záporné vplyvy výkonu trestu odňatia slobody ako demoralizáciu, narušenie sociálne užitočných zväzkov s vonkajším svetom atď. a posilniť nápravno-výchovné pôsobenie na odsúdených.

V zmysle tohto treba vyzdvihnúť najmä zakotvenie osobitných výchovných postupov, ako i nedeliteľnú súčasť nápravno-výchovnej činnosti, prehlbenie vnútornej diferenciácie v rámci nápravno-výchovných skupín, konkrétnejšie vymedzenie sociálnych práv odsúdených, uvoľnenie obmedzenia pre styk s vonkajším svetom, vytvorenie podmienok pre účasť cirkevných organizácií, zrušenie zostrenej izolácie a humanizácia disciplinárnych trestov, posilnenie aktívnej účasti odsúdených na prevýchove formou volených samospráv.

Napriek všetkým pozitívam však novelu chápem ako dočasné riešenie, ktoré nemôže vyriešiť všetky problémy súčasného stavu väzenstva. Vytvoriť skutočne modernú koncepciu môže len komplexná právna úprava. Zrejme najväčšou prekážkou pre jej realizáciu v krátkej budúcnosti bude problém nedostatku finančného zabezpečenia. Za základný predpoklad vyššej efektivity výkonu trestu odňatia slobody považujem totiž vybudovanie nových, moderných a hlavne menších nápravno-výchovných ústavov, maximálne do 500 odsúdených, ktoré by umožňovali účinnejšie rozvinúť individuálne výchovné zachádzanie s odsúdenými.

K jednotlivým navrhovaným ustanoveniam mám nasledujúce pripomienky:

K ustanoveniu § 5 a § 8: Predložená novela obsahuje výslovné ustanovenie o tom, že o zaradení do konkrétneho ústavu rozhoduje zpráva Zboru nápravnej výchovy. Toto ustanovenie je však nelogicky zaradené do § 5, ktorý pojednáva o nápravno-výchovných skupinách, t. j. o vonkajšej diferenciácii výkonu trestu odňatia slobody. Pritom kritériá pre zaradenie do jednotlivých ústavov sú tu spomenuté len veľmi všeobecne, s poukázaním na konkrétne potreby resocializácie, najmä aby odsúdený mohol udržovať vzťahy s príbuznými. Myslím, že zaraďovanie odsúdených do jednotlivých ústavov tvorí základ vnútornej diferenciácie výkonu trestu odňatia slobody a ako také by malo byť upravené v § 8 - vnútorná diferenciácia.

Diferencované zaradenie odsúdených do jednotlivých ústavov je východiskom pre vytváranie špecializovaných ústavov orientovaných podľa druhov narušenia odsúdeného. Rovnaké je to aj vo vzťahu ustanovenia § 54 o diferenciácii výkonu trestu u mladistvých.

K ustanoveniu § 12 odsek 1 a § 55 odsek 1:

Ustanovenie § 12 odsek 1 rozšírilo možnosti písomného styku odsúdených s vonkajším svetom. Výslovne uvádza, že odsúdený smie prijímať a odosielať korešpondenciu bez obmedzenia. Zákon neobmedzuje teda rozsah korešpondencie ani časovým intervalom, ani okruhom osôb, s ktorými si môže odsúdený dopisovať. V záujme dosiahnutia účelu trestu je potrebné podporovať udržovanie sociálnych a užitočných zväzkov s vonkajším prostredím. Široká formulácia tohto ustanovenia však pripúšťa písomný styk so všetkými osobami, t. j. i s tými, ktorých pôsobenie nie je v záujme nápravy odsúdeného. Mám dojem, že ustanovenie by malo byť doplnené tak, že odsúdený môže udržovať písomný styk s príslušníkmi svojej rodiny a s priateľmi požívajúcimi dobrú povesť, resp. s

osobami, ktorých pôsobenie nie je v rozpore s cieľom prevýchovy.

V tejto súvislosti chcem upozorniť na rozpor medzi navrhovaným ustanovením § 12 a ustanovením § 55 odsek 1, ktorý upravuje korešpondenciu mladistvých a ktorého sa navrhovaná zmena netýka. U mladistvých zostáva okruh osôb, s ktorými si mladistvý môže dopisovať, obmedzený len na príslušníkov jeho rodiny. Avšak práve u mladistvých je treba usilovať a zachovanie spojenia zväzku s osobami, ktoré na nich môžu mať priaznivý vplyv.

K ustanoveniu § 65 odsek 3: Podľa tohto ustanovenia nemôže byť úhrnná výška náhrady nákladov jedného predvedenia, ktoré znáša obvinený, vyššia než 300 korún. Toto obmedzenie sa však nevzťahuje na náhradu nákladov vzniklých v súvislosti s neúspešným návrhom na povolenie obnovy. Podľa dôvodovej správy má náhrada nákladov bez tohto obmedzenia nútiť odsúdeného uvažovať o opodstatnenosti návrhu na povolenie obnovy konania. Preto je otázne, či toto ustanovenie nemá i opačný, nemenej významný dopad, či nie je fakticky obmedzením práva na obhajobu zaručeného Trestným poriadkom.

Vážené Federálne zhromaždenie, na záver, tak, ako to už povedali moji predrečníci, mi dovoľte podoknúť, že ide o novelu, ktorá je nesporne kladným prínosom v našom trestno-právnom zákonodarstve. Preto odporúčam predloženú novelu schváliť. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Takácsovi, hovořit bude poslanec Šašek, připraví se poslanec Zeman.

Poslanec SL J. Šašek: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, vím, že je to nepopulární věc, alespoň před veřejností, stavět se za zrušení trestu smrti.

Proč se za ně budu stavět, a to plnou vahou? Trest smrti, to není trest, to je msta, často definitivní, kterou nelze žádnou formou napravit. Chodil jsem ještě do školy a měl jsem jednoho oblíbeného člověka ve velké úctě. Tento člověk tentokrát prohlásil, nedělejte s tou ženou žádné cavyky a tu ženu popravili. Hitler ji nepopravil, popravil ji tehdejší režim. Vypálil si tím největší cejch hanby, jaký si mohl vypálit. Víte o koho se jedná, byla to dr. Milada Horáková. Od té doby jsem zásadně proti jakémukoliv trestu smrti. I ten největší zločinec se dá paralyzovat tím, že dostane doživotní trest nebo že bude někde v ústavu, kde nemůže nikomu škodit. Prostě vyloučí se možnost, aby mohl svůj čin opakovat. Ale člověk, který přijde o život nevinně, tomu už život nikdo nevrátí. Proto - i když vím, že je to nepopulární - budu hlasovat pro zrušení trestu smrti. Děkuji za pozornost.