V oblasti kultury jsme soustředili pozornost na zlepšování stavu materiálně technické základny nejvýznamnějších kulturních institucí. Podpořili jsme záměr vlády České socialistické republiky provést rekonstrukci Domu umělců v experimentálním režimu.
Přestavba v oblasti kultury staví do kritického světla efektivnost mnoha řídících struktur v této oblasti. Proces zjednodušování nejrůznějších norem a předpisů již začal. Také zde platí, že snaha o vysokou efektivnost vynakládaných prostředků nemá nic společného s nahražováním kulturně politických hledisek jednostranným komercionalismem. Pro úspěch přestavby v oblasti kultury bude rozhodující kvalita samotné tvorby, schopnost umělců přispívat k poznání společenských procesů a pochopení velikých ideálů obnovy socialismu. Máme důvěru v jejich smysl pro spravedlnost, pro pravdu a společenský pokrok, cit pro realitu a perspektivu, pro správné vyjádření zájmů našich národů.
Předmětem zvýšené pozornosti státních orgánů i občanů je cestovní ruch. K turistice přistupujeme jako k významnému právu občanů na poznávání světa, získávání zkušeností a navazování osobních kontaktů. Na základě jednání se sekretariátem ústředního výboru SSM společně vytváříme předpoklady, aby zejména mladá generace mohla těchto možností využívat v co nejširším měřítku.
Návštěvnost Československa rok od roku stoupá. Loni k nám přijelo 25 miliónů lidí, z toho 23 miliónů ze socialistických zemí. Zájem rostl i v prvním pololetí letošního roku, což se projevuje ve zvýšení příjmů skoro o jednu miliardu Kčs.
Základní problém širšího uspokojování zájmu o výjezdy do zahraničí spočívá v ekonomických zdrojích. Reálné východisko existuje - rozšiřováním nabídky služeb získat více prostředků pro cestování našich občanů.
V souladu s našimi mezinárodními závazky jsme odstranili zbytečné byrokratické předpisy, podstatně usnadnili cestování. Urychluje se vyřizování cestovních dokladů. K cestě do nesocialistických zemí a do Jugoslávie nebude zapotřebí výjezdních doložek. Byl zrušen limit počtu cest za příbuznými do zahraničí. Bylo zjednodušeno vycestování za účelem trvalého pobytu v cizině. Dochází k udělování víz cizincům k návštěvě Československa na vybraných hraničních přechodech. Byl omezen rozsah hraničního pásma a připravuje se jeho nový statut.
Zlepšení podmínek pro zahraniční cesty vedlo loni k růstu po čtu výjezdů do devizových oblastí o 30 %. Základní směry dalšího postupu jsou obsaženy v letos schválené koncepci komplexního rozvoje cestovního ruchu. Naším cílem je, aby se Československo stalo zemí, pro kterou cestovní ruch představuje nejen významnou položku příjmů státního rozpočtu a organizací, ale i spokojenosti obyvatelstva.
Do popředí pozornosti sociální politiky se ve stále větší míře dostává rodina, protože také zde narostla řada dlouho neřešených problémů - vysoký počet rozvodů a přerušených těhotenství, nemocnost i nedostatky ve výchovné činnosti školských a dalších zařízení. Dokončujeme státní koncepci rodinné politiky, zahrnující komplex opatření v oblasti společenské pomoci rodinám s dětmi, ve zkvalitnění výchovy a vzdělávání mládeže, v ulehčení postavení matek i v řešení nejzávažnějších problémů rodin s nízkými příjmy. Chci vás stručně informovat o některých našich úvahách v sociální oblasti. Posuzujeme různé formy zkrácení pracovní doby žen, uvažujeme o delším poskytování mateřského příspěvku, o prodloužení dovolené pro matky s malými dětmi a dalších opatřeních ve prospěch žen. Promýšlíme účinnější ochranu zájmů spotřebitelů, na příklad prodloužením záručních lhůt. Zabýváme se i dalšími náměty. Mnohé z nich vycházejí z iniciativních doporučení různých organizací a jednotlivců.
Úroveň sociálních jistot je spjata i s účinností překonávání negativních jevů ve společnosti. Proto přisuzujeme takovou důležitost boji proti rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, proti korupci a zneužívání funkcí. Zločinnost, včetně kriminality mládeže, zatím neustupuje. V souvislosti s přípravou nových zákonů se ukazuje nutnost hlouběji posuzovat příčiny těchto jevů a účinněji jim čelit. Součástí toho je i větší péče o upevňování právních záruk.
Slib usilovat o ulehčení každodenních starostí obyvatelstva je motivem a měřítkem každého našeho kroku, všech našich rozhodnutí. Nebudeme zakrývat nízkou efektivnost národního hospodářství. Jediné přijatelné východisko vidíme ve vyšší tvorbě zdrojů, v úsporách všeho druhu, v přerozdělování prostředků od méně potřebných věcí k potřebnějším. Za prvořadé považujeme uspokojování takových potřeb, které podpoří růst zdrojů.
Soudružky a soudruzi, ve svém programovém prohlášení se vláda zavázala usilovat o maximální zabezpečení úkolů 8. pětiletky. Přijali jsme toto rozhodnutí v době, kdy místo plánovaného urychlení hospodářského rozvoje docházelo k jeho zpomalování. Již tehdy nebylo reálné uvažovat, že se tyto negativní tendence podaří naráz zastavit. Ani za této mimořádně složité situace jsme nesložili ruce do klína, ani nečekali na zázrak. Nezakrývali jsme slabá místa pětiletky. Neslibovali jsme nesplnitelné. Snaha o aktivní přístup, který by minimalizoval neplnění úkolů předchozích let, měla příznivý ohlas i vliv. Chybějící zdroje vážně omezovaly naše rozhodování. Nejtíživěji se to promítá do dodavatelsko-odběratelských vztahů, do vyrovnanosti státního rozpočtu a možností sociální politiky.
Objektivní pohled na situaci však ukazuje i některé pozitivní výsledky. Letošní růst národního důchodu je vyšší než úkol státního plánu, ale nižší než původní záměry 8. pětiletky. Ekonomický rozvoj je více než v minulosti podložen růstem společenské produktivity práce a přitom se vcelku dodržuje objem plánovaných mezd. Zastavilo se zhoršování naší platební bilance s nesocialistickými státy. Do jisté míry se daří omezovat úvěrovou emisi a růst stavu zásob. Snížila se platební neschopnost podniků.
Ovšem ani jedna z těchto dílčích pozitivních tendencí nemá nezvratný charakter. Nebezpečí opětovného obratu k horšímu není zdaleka zažehnáno. Dosavadní dynamika národního důchodu zatím nestačí k upevnění ekonomické rovnováhy. Výkonnost československé ekonomiky je nadále neuspokojivá, produktivita práce nízká a výrobní spotřeba vysoká. Vyrábíme stále málo kvalitně a draho, takže se nemůžeme výrazněji prosadit ani ve světové soutěži.
Oblast vnějších ekonomických vztahů byla předmětem trvalé pozornosti vlády a bude i v budoucnu. Pokud resorty a státní podniky dostatečně nepocítí vlivy světového trhu, nedostaneme se kupředu. Musí se naučit reagovat na ně ne žádostmi o úlevy nebo o ochranu zahraniční konkurencí, ale zvýšením vlastní efektivnosti. To je objektivní základ celkové naší obchodní strategie. Chci vás o těchto otázkách informovat podrobněji, protože jejich vliv na naši hospodářskou situaci je značný a v nejbližší budoucnosti asi dál poroste.
Rychlý postup přestavby v některých socialistických státech, závažné změny v jejich hospodářské politice, komplikují vytyčování dlouhodobějších záměrů i nám. Mnohé naše podniky, zejména strojírenské, se v důsledku těchto změn potýkají se značnými odbytovými potížemi. Jejich perspektiva závisí na schopnosti adaptace na rychle se měnící podmínky. Naši partneři v socialistických zemích při koordinaci plánů na další pětileté období chtějí ve stále větším měřítku obchodovat za volné měny. Proto vláda považuje za svou povinnost zajistit základní rámec smluvních vztahů se socialistickými státy. Ostatní je už věc podniků samotných, nemohou se spoléhat na to, že centrum za ně všechno vyřeší.
Vývoj ve světě i v Evropě vede k nebývale rychlé internacionalizaci ekonomik. Nemůžeme a nechceme zůstat stranou tohoto procesu. V posledním roce k tomu vytváříme základní systémové a legislativní podmínky. Byla přijata nová zákonná úprava hospodářských styků se zahraničím a postavení podniků se zahraniční majetkovou účastí. Připravuje se nový devizový zákon. Roste počet podniků s oprávněním k zahraniční obchodní činnosti. Dosavadní zkušenosti z prvních společných podniků - především při výstavbě hotelů - však ukazují, že československé organizace musí daleko odpovědněji přistupovat k výběru partnerů i k oboustranné výhodnosti smluv. Na adresu kritiků tohoto postupu říkáme: jsme zásadně pro pokračování v nastoupené cestě, ale z požadavku na přínos pro naši ekonomiku slevit nemůžeme, nepořádky tolerovat nelze.
To vše samozřejmě neznamená, že se podařilo odstranit základní vleklé neduhy našeho zapojení do mezinárodní dělby práce. Přesvědčení o samospasitelnosti vlastní výroby i výzkumu nás stálo mnoho zbytečně vynaložených prostředků, ztrátu trhů i času. Snaha některých podniků o úplnou soběstačnost je ve střední Evropě na přelomu devadesátých let iluzí, ať již vyplývá z bezradnosti nebo domýšlivosti. Na pochopení této pravdy na všech stupních řízení v mnohém závisí budoucnost naší země.
Zlepšení našeho postavení ve světové ekonomice stavíme na využití našich předností, na dobrém zázemí v některých oborech a na důsledné specializaci. Jsme pro aktivní exportní ofenzívu. Pasívní protiimportní opatření nejsou perspektivním řešením. Nemůžeme zkoumat a vyrábět to, co se líbí nám a na co jsme si zvykli, ale především to, s čím se ve světě efektivně uplatníme.
Úspěšně obstát ve stále náročnější světové konkurenci je proto i základním měřítkem obsahu strukturálních změn, ke kterým urychleně přistupujeme. Nevýhodnost struktury československé ekonomiky byla v základních rysech rozebrána ve zprávě vlády na červnové schůzi Federálního shromáždění. Návrh projektu strukturálních změn jsme ve vládě projednali počátkem listopadu. Jaké jsou výchozí přístupy k těmto závažným otázkám?
Strukturální přestavbu výrobní základny nepovažujeme za nějakou kampaňovitou akci. Je to trvalý, neuzavřený proces přizpůsobování se potřebám vnitřního i zahraničního trhu. Jde o neodkladné změny, nelze zbytečně ztrácet čas. Přitom se jedná o velice závažné kroky, které vyžadují důkladné propočty nákladů, ztrát a prokazatelných efektů. Uvažování musí vycházet nejen z technických a technologických, ale především z ekonomických rozborů. V tomto směru jsme uložili Státní plánovací komisi předložit návrhy, odpovídající náročným kritériím plného využití potenciálu, rychlé návratnosti a potřebných přínosů pro národní hospodářství.
Přesně předvídat vývoj situace na světových trzích surovin a výrobků je velice obtížné. Některé dnešní představy asi ve zkoušce času neobstojí. Víme ale, jakých chyb se do budoucna vystříhat. S podporou zaostávajících podniků, které nemají perspektivu, na úkor výkonných nelze počítat.
Za určující považujeme prioritu ekonomických kritérií - rozvíjet pouze efektivní a naopak rušit neefektivní výroby. Mezinárodní dělba práce umožňuje cokoli z našich výrobních programů nahradit dovozem. Musíme tedy prostředky soustředit tam, kde si na dovoz nejefektivněji vyděláme. Třicetileté zkušenosti ukazují, že rušení neefektivních provozů se nemůže stát pouhou záležitostí centrálních direktiv, ale zainteresovaností samotných podniků. Dřívější usnesení zůstala jen na papíře, ztrátové výroby se dál subvencovaly. V takové praxi pokračovat nemůžeme.
Nejednou se setkáváme s dotazy, kolik budou strukturální změny stát a kde na to vezmeme. Vycházíme z principu, že strukturální politika se musí v zásadě odehrát v rámci přerozdělení zdrojů. Rozvoj v jednom směru musí být podmíněn útlumem v jiném. Je zcela nepřijatelný požadavek, aby se v 9. pětiletce nenávratně dotovalo z centralizovaných zdrojů na 130 mld. Kčs investic pro tzv. rozvojové programy. Za skutečně perspektivní program lze považovat jen takový, který si sám na sebe umí vydělat. V žádném případě ne takový, na který musíme dlouhodobě doplácet. To samozřejmě neznamená, že nebudeme podporovat ze státních prostředků konkurenceschopné podniky.
V poslední době se často diskutuje o tempech strukturálních změn, zvažují se sociální a politická rizika, která jsou s nimi spojena. Nelze je přehlížet. Většinu lidí jistě netěší loučit se s prací, kterou měli rádi a na kterou si zvykli. Málokdo s nadšením vítá nezbytnost osvojit si novou kvalifikaci. Jsme přesvědčeni, že v zájmu celé společnosti je lepší počítat s dílčími problémy a nepohodlím určitých skupin pracujících, než riskovat všeobecné zaostávání a úpadek. Ve světě je to běžné a ani my nemáme na vybranou.
Na druhé straně si vláda uvědomuje svou zodpovědnost za to, aby provádění strukturálních změn neohrozilo základní sociální jistoty a práva pracujících. Zkušenosti z uranového průmyslu ukazují, že tam, kde se k útlumu výroby přistupuje skutečně komplexně, kde se s lidmi mluví a neúřaduje, tam se dají zvládat i nesnadné problémy.
V programovém prohlášení jsme dali otevřený, velice kritický pohled na stav naší investiční výstavby. Rozhodli jsme se pro postupnou, ale radikální nápravu. Mimořádná komise vlády vytypovala některé stavby, kde bylo zahájení nebo dokončení podmíněno splněním řady předpokladů. Ale ke změně došlo jen v několika ojedinělých případech.
Jedním ze závažných kroků k odstranění ekonomické nerovnováhy bylo přijetí dočasného moratoria na zahajování nových staveb. Jeho celkový efekt teprve zhodnotíme začátkem příštího roku. Vyvolalo - s tím jsme pochopitelně počítali - rozporná stanoviska, včetně kritiky některých poslanců. Chtěl bych k tomu jen dodat, že obnovení ekonomické rovnováhy by zůstalo pouhým zaklínadlem a frází, kdybychom neměli dost odvahy přijímat v případě nutnosti i radikální opatření. Souhlasím s tím, že musí přinášet změnu k lepšímu, ale vždy se někoho citelně dotknou. Formální rozhodnutí dělat nechceme, takových již bylo dost.
V plnění plánů investiční výstavby dál dochází k odkládání stanovených termínů. Provádíme kontrolu postupu výstavby jaderných elektráren v Mochovcích a Temelíně. Zabýváme se pomalými tempy osvojování technologie odsiřování. Zkušenosti ukazují, že i v příštím roce bude asi nezbytné přistoupit k omezení investiční výstavby.
Péče o zlepšení životního prostředí se stává důležitou součástí celkové politiky vlády. V současné době připravujeme řadu kroků k realizaci usnesení 15. zasedání ústředního výboru KSČ a doporučení z jednání ústředního výboru Národní fronty ČSSR, ČSR a SSR k těmto otázkám. Za perspektivní řešení považujeme utváření ekologicky příznivější strukturální strategie, zaměření na snížení energetické a materiálové náročnosti výroby. Přijali jsme komplex opatření k plynofikaci, budování tepláren, širšímu využití elektrické energie pro vytápění hlavního města Prahy a Severočeského kraje. Životní prostředí, to není jen záležitost velkých staveb, ale i každodenní péče národních výborů, občanské iniciativy a odpovědnosti.
Spolu s řešením mnoha závažných věcných problémů věnujeme zvýšenou pozornost finančním záležitostem. Studujeme bedlivě průběh ekonomických reforem v ostatních socialistických zemích. Je známo, že jedním z kamenů úrazu bývá porušení rovnováhy mezi množstvím peněz a zboží. Výsledkem jsou tlaky na růst cen nebo na využití zahraničních úvěrů. Peníze, za které se nedá nic koupit, mohou zdiskreditovat přestavbu více než co jiného. Uvědomujeme si nebezpečí roztáčení inflační spirály a chceme se mu vyhnout. Neděláme si však iluze, že to bude snadné.
Rizik si je vláda vědoma. Proto připravuje program obnovy a upevnění rovnováhy naší ekonomiky. Východiskem je podpora nabídky a regulace poptávky. Jeho součástí je i vyšší závislost mezd na dosahovaných hospodářských výsledcích s cílem zabránit neodůvodněnému růstu peněžních příjmů.
Soudružky a soudruzi, již ve zprávě o stavu a vývoji ekonomiky jsme Federální shromáždění informovali o přijatých a připravovaných rozhodnutích k urychlenému zavedení základních pravidel nového hospodářského mechanismu od 1. ledna 1990. Odpovědně je možno dnes prohlásit, že vláda svůj závazek plní. Potřebné práce v legislativní, organizační a ekonomické oblasti v termínech zabezpečujeme.
Uvědomujeme si těžkosti, které doprovázejí zkrácení přípravného období zavádění ekonomické reformy. Ne všechny orgány a jejich pracovníci překonali své dřívější přístupy a setrvačnost myšlení. Často se projevuje vžitý resortismus, dochází ke střetům starých a nových postojů. Vznikají rizika nezdravých kompromisů i nesouladu v postupu prací na jednotlivých úsecích. To všechno poznamenalo některá rozhodnutí, ke kterým se po vyhodnocení zkušeností vrátíme.
Opíráme se o vědu, o poznatky ekonomické teorie. Nelze však přehlížet realitu, nepočítat se silou zakořeněných návyků v životě lidí. Nezačínáme od nuly, stavíme na dosaženém. Nedomníváme se, že nové mechanismy začnou efektivně fungovat datem vyhlášení. Ani rokem 1990 nekončí vývoj poznání, v reformách budeme dál pokračovat. Čeká nás náročné období vyhodnocování zkušeností, úprav toho, co se neosvědčilo a v případě potřeby i hledání nových přístupů.
Jak víte, vrcholí a zakončuje se proces schvalování norem, které tvoří právní základ ekonomické přestavby. Nebudu je zde vypočítávat, byl by to velice dlouhý seznam. Chci vám, poslancům Federálního shromáždění, poděkovat za tvůrčí přístup a pochopení, které jste při posuzování nových zákonů projevili.
S jakými zkušenostmi a nadějemi vstoupíme do posledního roku osmé pětiletky? Od 1. ledna 1989 byla v širokém měřítku uplatněna nová pravidla v zemědělství, potravinářském průmyslu, ve vnitřním obchodě a některých službách. Spolu s poznatky z experimentujících podniků zkušenosti potvrzují správnost nastoupené cesty. S podrobnějším vyhodnocením počítáme počátkem příštího roku. Již dnes však lze říci, že se ani obavy z tvrdosti podmínek ani pochybnosti o možnostech mobilizace rezerv nepotvrdily.
Známe kritické připomínky podnikové sféry k řešením a postupům v různých oblastech hospodářského mechanismu. Týkají se zejména stability ekonomických nástrojů a pravidel, složitosti usměrňování mzdových prostředků a navrženého systému odvodů. Četné diskuse vyvolalo i působení orgánů socialistické samosprávy a volby ředitelů podniků. K těmto a dalším problémům vláda zaujala na svých jednáních i ve vystoupeních svých členů stanoviska, která nechci opakovat. Nedávno o těchto otázkách jednala i Sněmovna lidu. Považuji za potřebné vyslovit se jen k některým problémům.
Přijímání řady dočasných, přechodných opatření, neznamená ústup od zásad přebudování hospodářského mechanismu. Usilujeme o potřebnou stabilitu ekonomických podmínek pro hospodářskou činnost organizací. Předložené návrhy zákonů o daních a odvodech rovněž zabezpečují podnikům zvýšené záruky stabilních ekonomických podmínek. Opírají se o maximálně možnou jednotnost daňového zatížení a respektují potřebný zájem organizací na zaslouženém růstu zisku. Vycházejí vstříc volání po samostatnosti a větší důvěře ve schopnosti ji správně využívat.
Na druhé straně musí však podniky počítat s nutností umět pružně reagovat na změny cen, kursů, úrokových sazeb apod. Ty jim už nikdo - jak bývalo zvykem - nebude "zohledňovat" v plánech. Z těchto hledisek je také vytvořen systém usměrňování vývoje ekonomiky, který tvoří nedílnou součást budoucí soustavy plánování.
Těžko s konečnou platností posoudit, kdo má vysoké zisky zaslouženě a kdo ne, čí vinou zápasí podnik s těžkostmi. Faktem však zůstává, že okolo čtvrtiny podniků má dnes vyšší než 10 % rentabilitu a téměř jedna osmina má ztrátu ve výši 6,8 mld. Kčs. To nejsou malé rozdíly. Jak to řešit? Nejsme pro paušální odčerpávání prostředků, ani pro povinné subvencování, ale pro diferencované přístupy, zkrátka pro důsledné uplatňování principu zásluhovosti i vůči podnikům.
Nesouhlasíme s jednostrannou kritikou výsledků přestavby velkoobchodních a nákupních cen. Tam, kde skutečně vznikly nedostatky, jsme již rozhodli o nápravě. Různé hospodářské výsledky organizací však nelze zdůvodnit jen nesprávností cen. Cílem cenové přestavby nebylo zajistit, aby byli všichni stejně dobří nebo špatní. Určitou diferenciaci - existenci nadprůměrných, podprůměrných a dokonce ztrátových organizací - považujeme za přirozenou. Je v prvé řadě na podnicích samotných, jak se s tím vypořádají.
Stále vznikají pochyby, zda resorty dokáží ovlivňovat činnost podniků tak, aby byla trvale v souladu s celospolečenskými zájmy. Některé nezdravé tendence existují. Například v podobě snah dosahovat zisk i na úkor dlouhodobé prosperity organizací, místo vkladů do technického rozvoje financovat krátkodobé potřeby nebo exportovat bez ohledu na požadavky domácích odběratelů.
Souhlasíme s názorem poslanců, že všichni zakladatelé především výrobní resorty - musí své povinnosti plnit mnohem odpovědněji a důrazněji. Zvládnutí tohoto úkolu považujeme za jedno z určujících kritérií schopností ministrů, jejich kvalifikace zastávat svěřené funkce.
Zájem odborné i široké veřejnosti se v posledním roce koncentroval na organizační přestavbu. Na provedené změny existují různé názory; je však zřejmé, že ne všude jsme dosáhli uspokojivého stavu. Zachování nadměrné monopolizace podvazuje inovační aktivitu. Proto podporujeme ustavování nových - středních i malých státních podniků. Nejde o nic samoúčelného, ale o vytváření podmínek pro samosprávné rozhodování, soutěživost a vyšší výkonnost.
Přecházíme na dvoustupňový
systém řízení. Součástí
tohoto úkolu je provedené třicetiprocentní
snížení aparátu centrálních
orgánů. Zdaleka však nejsme spokojeni s tempem
uvolňování ušetřených
prostorů. Nemálo ministrů věnovalo
více času hledání úlev a výjimek
než racionálnější organizaci svěřených
resortů. Kritika veřejnosti na liknavý přístup
k plnění usnesení vlády je oprávněná
a každý, koho se to týká, je povinen
veřejně zaujmout sebekritické stanovisko.
Současnou velikost aparátů nepokládáme
za ideální. Vycházíme však z
toho, že v rámci schváleného rozpočtu
je uspořádání vnitřní
struktury věcí samotných ústavních
činitelů.