I mezinárodní spolupráce v oblasti lidských práv, obdobně jako spolupráce na jiných úsecích, musí probíhat podle určitých pravidel. Státy při jejím uskutečňování musí dodržovat a zachovávat základní principy mezinárodního práva, především princip rovnosti, v souladu s nimiž jsou státy povinny navzájem respektovat práva, vyplývající z jejich svrchovanosti, včetně práva zvolit si vlastní politické, hospodářské, sociální a kulturní zřízení, jakož i práva stanovit si vlastní zákony a předpisy. Velmi důležitým principem, který státy musí rovněž respektovat, je nevměšování se do vnitřních záležitostí. Takovýto přístup byl potvrzen i v závěrečných dokumentech helsinského procesu. Situace se mnohdy komplikuje tím, že není jednoduché stanovit jasné meze mezi legitimní debatou a zabezpečováním lidských práv a vměšováním do vnitřních věcí a že zejména v poslední době se klade zvýšený důraz nejen na dodržování mezinárodních závazků, ale i ostatních mezinárodních závazků převzatých státy, například konkrétně v Závěrečném dokumentu vídeňské následné schůzky.
Naše veřejnost se nyní s obsahem tohoto dokumentu se zájmem seznamuje, jeho text je volně v prodeji. Bylo by zřejmě užitečné, aby naše sdělovací prostředky tomuto dokumentu věnovaly větší pozornost a pomáhaly vysvětlovat pasáže, které mohou být lidmi vykládány mylně nebo zůstat bez pochopení. Musíme mít na paměti, že pojem lidská práva je široký a zahrnuje nejen svobodu svědomí, právo na vlastní světový názor, ale i práva sociální, právo na život, ochranu jedince před násilím, alkoholismem, narkomanií. Jde tedy o chápání komplexní. Přitom rozdílné přístupy k lidským právům nemohou a nesmějí být překážkou v tvořivé a konstruktivní mezinárodní spolupráci a zejména ne dnes, kdy boj za respektování a realizaci lidských práv se stal nedílnou součástí boje za sociální pokrok a demokracii, za mezinárodní mír a bezpečnost.
Cesty hledání jsou různé. Při návštěvě sovětské parlamentní delegace ve Spojených státech amerických sovětská strana navrhla, aby byl vytvořen parlamentní mechanismus pro společné projednávání spolupráce v humanitární oblasti a pro sledování toho, jak se v Sovětském svazu a ve Spojených státech amerických dodržují lidská práva. Zákonodárné sbory obou zemí by si měly pravidelně vyměňovat zprávy, v nichž by se sledovalo, co se v Sovětském svazu a v USA dělá pro upevňování těchto práv.
Také poslanci zahraničních výborů Federálního shromáždění uskutečnili řadu užitečných rozhovorů na toto téma. Setkali jsme se s holandskými a britskými poslanci zahraničních výborů a v neformálních besedách jsme si vyměňovali své názory, v mnohých otázkách společná stanoviska. Tím více je pro nás nepochopitelné, že 28. ledna t. r. rozhodl nizozemský parlament poměrem hlasů 85 : 55 vyhovět žádosti ministra spravedlnosti propustit na svobodu 2 nacistické válečné zločince, odsouzené k doživotnímu vězení za zločiny proti lidskosti a vězněné od konce 2. světové války v Nizozemí. Jde o Franze Fischera, 87 let, který deportoval 13 tisíc Židů z oblasti Haagu a Ferdinanda aus der Fünten, 79 let, který řídil všechny deportace Židů z Nizozemí od roku 1941 do konce 2. světové války. Za své zločiny byli odsouzeni v roce 1949 a jejich původní trest smrti byl později změněn na doživotní vězení.
Přitom právě z Holandska, ale i z Rakouska, Spojených států amerických, Německé spolkové republiky - kde spolkový sněm minulý týden se pod záminkou lidských práv vměšoval do vnitřních záležitostí Československa - a dalších kapitalistických států, přicházejí ostré útoky. Kde berou tyto země právo kritizovat ostatní, když například Spojené státy americké odmítají závazky obsažené v paktech o lidských právech? Neratifikovaly je ani další významné dokumenty z této oblasti. Z 22 nejdůležitějších mezinárodních dokumentů o lidských právech Spojené státy americké ratifikovaly pouze šest. Neměly by tedy začít nejdříve u sebe?
Je možné konstatovat, že význam problematiky lidských práv v mezinárodním životě nadále roste, což se projevilo výrazně jak ve Vídni, tak v bilaterálních jednáních. Široké uznání získává myšlenka, že principy spolupráce v humanitární oblasti by měly vycházet z priority všelidských hodnot.
Také v našem státě dochází v duchu mezinárodních dokumentů, které Československá socialistická republika podepsala a ratifikovala, k postupnému zvýraznění ochrany lidských práv v našem socialistickém právním řádu. Byly přepracovány mnohé právní normy a řada změn se v současné době připravuje. Do toho zapadá i zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění k ochraně veřejného pořádku, s nímž doporučuji vyslovit souhlas, protože jde také o ochranu součásti lidských práv, ke kterým ochrana pořádku a bezpečnosti patří.
Objevují se některé nové přístupy v socialistických zemích, jež jsou výsledkem širokého procesu přestavby a demokratizace společnosti v těchto zemích. Aktivnější roli při posuzování dodržování lidských práv by měl sehrát nově vzniklý Výbor československé veřejnosti pro lidská práva a humanitární spolupráci, současně by se však tento výbor neměl zaměřovat pouze na oblast lidských práv, ale i na oblast humanitární spolupráce jako takové, to znamená i oblast kultury, školství, na kontakty mezi lidmi, sport, informace a podobně.
Jako poslankyně a členka Československé strany lidové ve své politické práci kladu důraz na toleranci a vzájemnou úctu člověka k člověku. Při rozhovorech se svými voliči dostávám řadu otázek, z nichž vybírám dvě:
1. Zajímá nás, jak jiné státy informují svou veřejnost o obsahu a závazcích Závěrečného dokumentu z vídeňské následné schůzky. Snad soudruh ministr Johanes by mohl dát podrobnější informaci, získanou z kontaktů se svými partnery.
2. Jaká je představa o důsledném rozpracování vídeňského dokumentu do československé právní praxe?
Děkuji Vám za pozornost.
Předsedající předseda J. Janík:
Ďakujem poslankyni Marešovej, slovo má poslankyňa
Judita Gálová, pripravi sa poslanec Pavel Koyš.
Poslankyně SL Judita Gálová: Vážený súdruh predseda, vážený súdruh generálny tajomník, súdružky a súdruhovia poslanci, účastnické krajiny viedenskej následnej schôdzky KEBS zdôraznili ekonomický význam cestovného ruchu a jeho prínos pre vzájomné porozumenie medzi národmi. Za tým účelom budú podporovať rozvoj spolupráce v turistike a ich kontakty s miestnym obyvateľstvom. Zvláštny dôraz kladú na úsilie o zdokonalenie infraštruktúry cestovného ruchu, diverzifikáciu foriem ubytovania turistov najmä zo sociálne slabších vrstiev a mládeže, ďalej na zakladanie spoločných podnikov a projektov a prípravu kádrov pre zabezpečenie zahraničného cestovného ruchu. Súdružky a súdruhovia, práve tieto otázky uvedené v záverečnom dokumente viedenskej následnej schôdzky ma zaujali.
V dôsledku uvoľňovania napätia v Európe sme v Československu zaznamenali zvýšený záujem zahraničných turistov o našu vlasť. Po rokoch nedoceňovania sociálneho a hospodárskeho významu cestovného ruchu sa v socialistických krajinách, i u nás v Československu, venuje zvýšená starostlivosť vytváraniu podmienok pre jeho intenzívnejší rozvoj. Už na jeseň r. 1986, keď sme sa v zahraničných výboroch Snemovne ľudu a Snemovne národov zaoberali situáciou v čs. zahraničnom cestovnom ruchu, bolo nám jasné, že napriek mnohým problémom je dnes nezastupiteľným zahraničnopolitickým, sociálnym kultúrnym a hospodárskym fenoménom pre svoju mobilizovateľnosť zdrojov príjmov vo voľných menách, s vysokým podieľom živej práce, možnosťami pre rozmiestnenie uvoľňovaných pracovníkov pri štrukturálnych zmenách v administratíve a v priemysle a že je dôležitým činiteľom pre vzájomné poznávanie kultúr a života národov a ich spôsobu a kvality života. Dovoľte len niekoľko číselných údajov: V r. 1988 vycestovalo turisticky dovedna 6,5 milióna československých občanov do zahraničia. Atraktivity našej vlasti obdivovalo v minulom roku viac ako 23 miliónov zahraničných návštevníkov. Upozorňujem však, že z toho 17 miliónov turistov tvoria takzvaný "výletníci", ktorí vycestovali k nám na jednodenný pobyt výslovne za nákupným účelom. To nám spôsobuje vážne problémy na vnútornom trhu. Primát aktívneho cestovného ruchu majú priatelia z Nemeckej demokratickej republiky, Sovietskeho zväzu, Poľska, Maďarska a turisti z Nemeckej spolkovej republiky a Rakúska.
Rýchlejšiemu zvýšeniu počtu zahraničných návštevníkov a zlepšeniu služieb pomohli niektoré opatrenia vlády. V septembri minulého roku sme v zahraničných výboroch prerokúvali kontrolnú správu ministra zahraničného obchodu ČSSR Jana Štěrbu o tom, ako sa plnia opatrenia federálnej vlády v cestovnom ruchu, prijaté v januári 1987. Poslanci s uspokojením konštatovali, že sú v podstate splnené; staviame hotely a zjednodušujeme pasové a vízové formality najmä na hraniciach s Rakúskom a Nemeckou spolkovou republikou. Oceňujeme, že máme pripravenú koncepciu rozvoja československého zahraničného cestovného ruchu do roku 2000 vrátane tvorby podmienok pre rozvoj socialistického podnikania a nástrojov hmotnej a devízovej zainteresovanosti. Máme čo robiť, aby sme dotiahli oneskorenie za krajinami, v ktorých už dve desaťročia patrí cestovný ruch medzi dynamické a dobre prosperujúce odvetvia národného hospodárstva. Podľa prognóz Svetovej organizácie cestovného ruchu so sídlom v Madride mal by v roku 2000objem príjmov z medzinárodného cestovného ruchu vo svete prekročiť 500 miliárd amerických dolárov. A pre porovnanie uvádzam, že ČSSR dosiahla v roku 1988 140 miliónov dolárov.
Skúsenosti z rokov 1986-1988 ukazujú, že to boli roky zásadného obratu od podceňovania cestovného ruchu k realizácii jeho politickej, sociálnej i ekonomickej funkcie. Nemôžem tu vymenovať celý rad problémov, ktoré však bude nutné v ďalšom období vyriešiť a prekonať. V poslaneckej práci budeme štátnym orgánom nápomocní pri vytváraní zodpovedajúcich legislatívnych a zahraničnopolitických podmienok pre naplnenie koncepčných cieľov československej vlády v celej oblasti rozvoja zahraničného cestovného ruchu.
Súčasne budeme so záujmom sledovať úlohu uvedenú v programovom vyhlásení vlády ČSSR z 8. novembra 1988 o rozširovaní možností nášho obyvateľstva cestovať do zahraničia. Máme záujem na tom, aby cestovanie československých občanov, najmä mládeže, sa stalo bežnou a finančne dostupnou záležitosťou bez administratívnych a devízových obmedzení a prekážok.
Dovoľte mi na záver položiť členom vlády jednu otázku: Ako praktikujú západoeurópske štáty, Spojené štáty americké a Kanada udeľovanie víz pre československých občanov po viedenskej následnej schôdzke?
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN Ján
Janík: Ďakujem poslankyni Gálovej, slovo
má poslanec Pavel Koyš.
Poslanec SN Pavel Koyš: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh predseda, vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci. Dejiny ľudstva sú vlastne dejinami kultúry. Prastaré národy, keď obchodovali s drahými kovmi, ponúkali ich v ušľachtilých podobách. Féničania pred tisícročiami stavali lode v estetických tvaroch. Starí Číňania vynašli papier, aby naň mohli písať zákony a básne. Dejiny kultúry sú dejinami ľudstva - platí to doposiaľ. Človek a nekultúrnosť sú v dnešných časoch chemizácie, aj asimilácie, látky nezlučiteľné. Kultúra a humanita si čoraz ráznejším krokom presadzujú svoje prirodzené právo na život aj v medzinárodných vzťahoch.
S pocitmi zadosťučinenia počúvali sme správu ministra zahraničných vecí o účasti socialistického Československa na aktívnej, mierotvornej medzinárodnej politike. Každý náš poslanec, ale aj každý náš rozhľadený občan nepochybuje o dôstojnom poste našej neveľkej krajiny vo svetovom dianí. Preto mi dúfam dovolíte povedať pár slov o našej praxi v medzinárodných kultúrnych stykoch.
Československá socialistická republika rozvíja čulé kultúrne vzťahy s mnohými krajinami zo všetkých kontinentov. Len za posledných desať rokov vzrástol počet kultúrnych dohôd a programov výmeny zo 43 na 93 a v súčasnosti sa pripravuje podpísanie ďalších. Už dnes máme, okrem týchto protokolárnych stykov, takzvanú kultúrnu spoluprácu s mnohými inými krajinami. Za to isté obdobie vzrástol počet výmen osôb z 35 000 na 60 000 v uplynulom roku.
V desiatich krajinách máme kultúrne a informačné strediská, pripravujú sa dohody o otvorení ďalších. V Prahe a v Bratislave pracuje rad kultúrnych stredísk so živým záujmom našich občanov. To sú číre fakty. Trend kultúrnych stykov je narastajúci, ako sa dnes vraví, dynamizuje sa. Pričom vždy máme na mysli najmä upevňovanie kultúrnych vzťahov so Sovietskym zväzom a ostatnými krajinami socialistického spoločenstva. Vychádzame z presvedčenia, že socialistické umenie a kultúra majú byť duchovne najbohatšie, umelecky najpestrejšie, že majú niesť posolstvo lásky človeka k človeku, národa k národu, že majú byť obrazom túžby človeka po slobode a večnom mieri.
Milé súdružky a súdruhovia, poslanci a poslankyne, celé desaťročie pracujem v oblasti, o ktorej hovorím. Preto mám vari právo i povinnosť povedať, že československé umenie, kultúra a veda majú vo svete čestné miesto a čisté meno. Koncerty Českej filharmónie patria vždy ku kultúrnym udalostiam prvej veľkosti vo všetkých končinách sveta. Podobne by sme mohli hovoriť o vystúpeniach prof. Fialku a jeho súboru pantomímy, o koncertoch Slovenského komorného orchestra, či áriách Petra Dvorského. České animované filmy špičkovej úrovne, grafiky Albína Brunovského, naša knižná ilustrácia vôbec, ale aj český a slovenský folklór, naše umelecké sklo, naša vrcholová architektúra, česká moderná maľba a modranská keramika - to všetko a mnohé iné má doslova a bez nadsádzky obdiv národov.
Pre nedostatok času nemôžem uvádzať naše ďalšie podobné úspechy, napríklad na rozličných festivaloch, medzinárodných výstavách, knižných veľtrhoch atď. Žiaľ, niekedy si tieto veci doma sami nevieme povedať a popýšiť sa zdravo, a tak sa nám môže stať, že napr., obrazne povedané, Karlovia Gottovia sú populárnejší vo veľkomestách zahraničia ako v malomestách doma.
V rámci témy nemôžem nepovedať pár myšlienok o československej účasti v Organizácii spojených národov pre výchovu, vedu a kultúru - UNESCO. Československo patrí k zakladajúcim členom tejto organizácie pred 43 rokmi a vždy v nej bolo aktívne. Naši odborníci sa podieľali na celom rade programov. Usporiadali sme viacero medzinárodných konferencií a sympózií. Naši vedci vypracovali sústavu štúdií z oblasti vedy, umenia, výchovy a pod. V Prahe má sídlo Európske stredisko pre voľný čas a výchovu. Európske informačné stredisko pre ďalšie vzdelávanie učiteľov v spolupráci s UNESCO pracuje pri Karlovej univerzite.
Naše vedecké inštitúcie sa podieľajú na medzinárodných programoch ako Človek a biosféra, Medzinárodný hydrologický program a Medzinárodný program geologických korelácií. ČSSR pomáhá v postgraduálnom štúdiu vedeckých pracovníkov rozvojových krajín. Naši kultúrni špecialisti boli pri záchrane pamiatok v Núbii, na záchrane tzv. kultúrneho trojuholníka v Šrí Lanke a pod. Ďalej by sme mohli hovoriť o našom podieli v projekte Svetová encyklopédia súčasného divadla atď. Pravdaže, aj také akcie ako Pražská jar, Bratislavské hudobné slávnosti, Bienále ilustrácií Bratislava, Medzinárodná výstava detského výtvarného prejavu v Lidiciach a iné, sú pod patronáciou medzinárodných nevládnych organizácií a veľmi konkrétne prispievajú k medzinárodnému dorozumeniu a zbližovaniu kultúrnych pracovníkov.
Hlásime sa k výsledkom 24. generálnej konferencie UNESCO z jesene minulého roka. Sme za presadenie ďalšej renesancie, humanizácie a demokratizácie tejto váženej a prepotrebnej inštitúcie. Povedané slovami súdruha Šavardnadzeho chceme, aby tento jedinečný generátor svetovej kultúry nachádzal nové prístupy k problémom intelektuálnej spolupráce v záujme mieru a bezpečnosti. V tomto zmysle musia oživiť aktivitu všetky rezorty a inštitúcie v ČSSR, ktoré sa podieľajú na rozsiahlej činnosti UNESCO, a prísť s novými iniciatívami.
Aj v kultúrnych stykoch so zahraničím je dosť problémov. Nemožno uvádzať všetky, dovoľte teda aspoň telegraficky. Mnohé ustanovenia, týkajúce sa kultúrnej výmeny sú už formálne. Treba ich preskúmať, zrušiť alebo novelizovať. Život má rád živosť. Ten si presadil priame styky napr. medzi Ukrajinskou SSR a SSR. Kultúrne styky v širokom slova zmysle potrebujú nielen politickú, ale aj ekonomickú a finančnú podporu. Už preto, že ceny za cestovanie a ubytovanie vo svete vzrástli. Navyše je nepochopiteľné, ak rezorty za svojich hostí platia tzv. cudzineckú prirážku. Rezorty by ďalej mali mať právo použiť časť devízových prostriedkov, ktoré vyprodukujú.
Zjavne sa prežili veľké akcie ako Dni. kultúry a podobne. Je to drahé, aj keď parádne, ale málo efektívne. Musíme prehĺbiť pracovné, vecné výmeny autorov, režisérov, interprétov, novinárov a podobne. Menej okázalosti, viacej úžitku, teda aj tu namiesto kvantity kvalitu.
Vidí sa potreba kádrovo posilniť všetky zložky pracujúce v oblasti kultúrnej výmeny. Aby boli zrelé politicky, odborne i ľudsky. Aby napríklad kultúrni radcovia v zahraničí boli vždy kultúrni a aby na ich výber mali vplyv rezorty školstva, kultúry, akadémie vied a pod.
U nás vychádzajú stovky titulov prekladovej literatúry z najrozličnejších krajín. Viacej sa však musíme aktivizovať v prekladaní našich autorov do cudzích jazykov, najmä na Západ. Literatúra napomáha k vzájomnému poznaniu a dôvere.
Problémov na riešenie je samozrejme viac. Dovoľte
však na záver povedať, že prestavba vyžaduje
nové myslenie aj vo veci, o ktorej som sa snažil podať
hrstku skromných informácií.