Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Jsou též vytvořeny podstatně lepší podmínky pro zajišťování vývozu formou hlavního dodavatele, a to pravděpodobně snadnější spoluprací strojírenských a elektrotechnických dodavatelů v rámci jednoho centra. Tedy směr vývozu, který je progresívní a potřebný.

Samotným sloučením těchto tří ministerstev a uvažovaným snížením počtu pracovníků ještě není zaručeno, že nový resort bude pracovat zcela ve smyslu nových zásad, že v jeho řízení nebudou zachovány některé prvky administrativního řízení. Jak zdůraznilo 9. zasedání ústředního výboru KSČ, smysl těchto opatření spočívá v tom, aby se v podstatě změnil obsah, metody a styl práce po celé ose řízení - federální vládou počínaje. Teprve nové metody a nový styl práce totiž zajistí, aby i zde zavál nový, svěží vítr. Proto se domnívám, že by bylo potřebné zpracovat návrh systému řízení, ze kterého bude jednoznačně vyplývat nový pohled na průřezová řízení strojírensko-elektrotechnického komplexu.

Ze zkušeností z mého volebního obvodu i členské základny Československé strany socialistické vyplývá, že naše veřejnost nový ústavní zákon dobře přijme. Proto jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické vyslovuji novému ústavnímu zákonu o změnách v soustavě federálních ústředních orgánů plnou podporu.

Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Dvořákovi. Slovo má poslanec Dobiáš, připraví se poslanec Baruš.

Poslanec SL J. Dobiáš: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu prezidente, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi, návrh ústavního zákona vychází z požadavků přestavby hospodářského mechanismu ČSSR, především z požadavků dvoustupňového řízení, kdy na jedné straně budou nově vzniklé státní podniky a na druhé straně jednotné centrum řízení národního hospodářství. Odvětvové orgány, tedy ministerstva, musí být v tomto jednotném centru uspořádány tak, aby každý z nich odpovídal za konkretizaci a realizaci hospodářské politiky ve vztahu k ucelenému národohospodářskému komplexu. Proto návrh ústavního zákona účelně spojuje současné odvětvové orgány - ministerstva.

Jednu z nejvýznamnějších změn v organizaci odvětvových orgánů představuje - jak již zde přede mnou řekl poslanec Dvořák vytvoření strojírensko-elektrotechnického komplexu, to znamená, počítá se se sloučením dosavadního federálního ministerstva hutnictví a těžkého strojírenství, federálního ministerstva všeobecného strojírenství a federálního ministerstva elektrotechnického průmyslu v jediné federální ministerstvo hutnictví, strojírenství a elektrotechniky.

Nelze čekat, že tato změna v krátkém čase vše automaticky vyřeší. Naopak, nyní půjde o to, zaměřit se na hledání cest, jak vyřešit nejožehavější dlouhodobé problémy. V prvé řadě se bude třeba zaměřit - tak jak se o tom ostatně již dlouho hovoří - na rekonstrukci a modernizaci výrobně technické základny strojírenství a elektrotechnického průmyslu a urychlení vědecko technického rozvoje.

Je známo, že výrobně technická základna je značně technicky i morálně opotřebená a v souvislosti s tím dochází ve výrobním procesu k vysoké pracnosti a zároveň i nízké technické úrovni výrobků. Změnit tuto situaci je vysoce náročné na investice a na dovoz progresívního technologického zařízení. Z vlastní praxe mohu říci, že mluví-li se o zavádění nových moderních strojů, zařízení či nových technologií do výroby s tím, že jde v podstatě o liknavost jednotlivých závodů. nám vždy rozporné pocity.

Uvedu příklad: Pracuji v závodě Avia Kutná Hora ve výrobě, kde jsou vyráběny všechny druhy náprav pro lehké nákladní vozy Avia a přesto, že máme zastaralé a dnes již nevyhovující strojní zařízení, nemohu říci - a ze zkušenosti vím, že je tomu tak i v mnoha nám podobných závodech - že, jak se říká, spíme a nechceme nebo nemáme zájem nic nového do výroby zavést. Naopak, na základě úkolů, které máme, je vypracována koncepce rozvoje, která se bohužel musí často podle situace měnit, ale na jejímž základě máme neustálou představu, co zavést pro zlepšení situace, a tím směrem také vyvíjíme iniciativu. Otázkou však je, kde získat prostředky na nová zařízení, když jejich cena neúměrně roste, a to i u zařízení často pouze nepatrně vylepšených oproti původním, a jsou-li prostředky, nastává potom problém, kde zařízení obstarat při dnešních dlouhodobých dodacích lhůtách. Není přece v pořádku dostanu-li do závodu, kde je kolem 540 strojů, za posledních 10 let pouze 46 většinou univerzálních, což zdaleka nestačí ani na pokrytí potřeby strojů na obnovu, nemluvě již o zavádění nových progresívních technologií. Přitom za tutéž dobu vzrostla u nás výroba zboží neredukovaná z původních 269 mil. Kčs za rok na dnešních 456 mil. Kčs. To znamená, že přestože trvale rostly úkoly, nedošlo k tomu, aby se opotřebované strojní prostředky nahrazovaly zařízením soudobé úrovně.

Obdobná je situace i u finálního výrobce těchto vozů v Avii Praha, která je dnes také na hranici svých technických možností. Přitom je skutečností, že zdaleka nepokrývá svými zhruba 17 500 jednotkami vozů ročně skutečnou národohospodářskou potřebu. Proto se očekává, že se nový resort bude významně podílet i na řešení těchto problémů.

Naopak musím říci, že se v závodech, které jsou v mém volebním obvodu, nečeká na dodávku hotových zařízení, ale k jednotlivým dodávaným strojům se připravuje doplňující, většinou manipulační zařízení pro vytváření komplexních automatizovaných či dokonce robotizovaných pracovišť. Narážíme zde však na další problém, který by měl být nastávajícím strojírensko-elektrotechnickým komplexem pružněji řešen, a to na oblast servisů a opravárenských služeb pro elektronické zařízení. Jak bylo i předmětem mnoha diskusí na stranických schůzích, je ta to záležitost naprosto nedostatečná a na servisní opravy se čeká i několik měsíců, což vede do určité míry i k nedůvěře našich pracujících v tuto modernizaci. A to již nechci hovořit o tom, že se neúměrně rozšiřuje množství typů například řídících systémů, čímž se zákonitě rozšiřuje i sortiment velmi drahých náhradních dílů, na které nemají závody ani plánované limity oběžných prostředků.

Druhá taková velká oblast, která se musí řešit - a zde se, myslím, očekává hodně od nově vytvářeného ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky - je oblast materiálně technického zabezpečení strojírenské a elektrotechnické výroby, kde se trvale projevují nedostatky zejména ve speciálních sortimentech hutního materiálu, ale i v dodržování stanovené jakosti a stálosti technických parametrů dodávaných materiálů.

Toto je oblast, o které se nyní hovoří všude. Mnohokrát jsem v posledních dnech mluvil s dělníky, kteří měli někdy i zcela opačné názory na připravované sloučení ministerstev. V jednom však byli zajedno. Očekávají, že se zlepší dodavatelsko-odběratelské vztahy a tím odpadne ono známé šturmování na koncích měsíců a s tím spojené další problémy. Zde je však třeba - a to závisí i na nás, poslancích - umět zpětně vysvětlit, že podle navrhovaného zákona o podnicích se čeká podstatné zlepšení v této oblasti právě od nových státních podniků.

Soudružky a soudruzi, ve svém příspěvku jsem chtěl pouze poukázat na některé problémy našeho hutnictví, strojírenství a elektrotechniky. Nejen sloučením již zmíněných tří ministerstev, ale i ostatních organizačních změn, které zde byly dnes předloženy, vstupujeme do další fáze přestavby našeho národního hospodářství. O významu tohoto kroku svědčí i živý zájem mezi pracujícími, kteří, jak jsem se měl možnost osobně přesvědčit, diskutují o této záležitosti při výrobních poradách, na stranických schůzích, ale i o přestávkách na pracovišti i jinde. Pravda je, že nelze čekat, že tato reorganizace vyřeší letité problémy jako mávnutím kouzelného proutku. Naopak je součástí dlouhodobého procesu přestavby národního hospodářství a proto je třeba jít s novým uspořádáním důsledně za řešením všech neduhů, neboť jedině tak bude získána podpora lidí a - jak je známo - bez jejich iniciativy lze těžko očekávat úspěch.

Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Dobiášovi, vystupuje poslanec Baruš, připraví se poslankyně Pažická.

Poslanec SL V. Baruš: Vážený soudruhu generální tajemníku Komunistické strany Československa, vážený soudruhu prezidente Československé socialistické republiky, vážený soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, ve stanovisku k vystoupení prvního místopředsedy vlády Československé socialistické republiky soudruha Rohlíčka vycházím z poznatků, které jsem získal ve svém volebním obvodu v městě Brně, a také ze zkušeností poslanců, členů výborů pro sociální politiku Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

Při výkonu poslanecké funkce každý z nás vidí, jak složitý a náročný je proces dalšího zkvalitňování životní úrovně a upevňování sociálních jistot. Známe také, jak je nutně tento proces spojen s realitou každodenního života, s odpovědnou a kvalitní prací v oblasti materiální výroby, služeb, vědy i kultury.

Jako zcela konkrétní příklad lze uvést návrh zákona o sociálním zabezpečení, který vejde v platnost 1. října tohoto roku. Máme-li - a nepochybně musíme - jít dále v sociálním rozvoji, potom jednoznačně a bez výhrad platí to, co řekl na 9. zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa generální tajemník soudruh Jakeš - že na další sociální rozvoj si musíme bezpodmínečně vydělat a dodal, že tuto nutnost dosud ne všichni chápou.

Proto si žádá naši plnou podporu vládní návrh ústavního zákona, který dnes na společné schůzi obou sněmoven projednáváme.

Život si bude nepochybně vyžadovat přijetí i dalších potřebných opatření v budoucnu. Je tomu tak proto, že naše nejvyšší stranické a státní orgány sledují v období přestavby pro socialismus a náš lid nejdůležitější cíl: dostat naši ekonomiku do výrazného vztahu k sociálnímu zaměření a užití.

V současné etapě jde především o program racionalizace řídící sféry s výraznou úsporou pracovníků a dále o zpracování a realizaci úkolů k zhospodárnění společenské spotřeby.

Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, výbory pro sociální politiku obou sněmoven považují v souvislosti s projednávaným vládním návrhem ústavního zákona za zcela zásadní vyjádřit se k problémům zaměstnanosti a vytvoření výsledkům práce odpovídajících sociálních jistot. Vycházíme z toho, že rozhodujícím zdrojem pro dosažení reálné životní úrovně každého občana v aktivním věku by mělo být jediné hlavní zaměstnání, vykonávané s profesionalitou, kvalitně a s maximální výsledností, tedy s intenzitou na světové úrovni průmyslově vyspělých zemí. Vzhledem k tomu, že rozsah pracovních sil se nebude u nás podstatně měnit, budou pro budoucí rozvoj k dispozici zejména osoby pracující v produktivním věku, jejichž počty jsou závislé na demografickém vývoji. Ten u nás je ovšem nerovnoměrný, jak z hlediska času, tak i z hlediska územního.

V osmé pětiletce je možno počítat s růstem zaměstnanosti přibližně o 200 až 220 tis. osob, v deváté pětiletce jde o 350 až 370 tis. a v desáté pětiletce o 200 až 230 tis. osob. Podíl Slovenské socialistické republiky na celostátním přírůstku počtu pracujících je ve srovnání s Českou socialistickou republikou výrazně vyšší, v letech 1986-2000 bude dosahovat přibližně 50 % a v dalších letech až dvě třetiny.

Při úvahách o rozdělení disponibilních zdrojů pracovních sil je proto třeba uvážit i některá širší sociální hlediska. Je nutno počítat s dalšími sociálními opatřeními, která si vyžádají značnou část pracovníků. Kromě již vyhlášených opatření, zejména pro ženy s dětmi, je nutno počítat s rezervou pro úpravu délky pracovní doby, která v ČSSR zaostala, zejména v celkové délce dovolených. Také případná úprava délky přípravy mladé generace na povolání by si vyžádala určitou část disponibilních pracovních zdrojů.

Nevyhnutelné strukturální změny našeho národního hospodářství se projeví snížením počtu pracovníků především v primárním sektoru, ze kterého 90 % tvoří zemědělství, jehož současný podíl činí přibližně 12 % z celkové zaměstnanosti a v porovnání s vyspělými zeměmi je dosud poměrně vysoký.

Podíl zaměstnanosti v sekundárním sektoru, především v průmyslu a stavebnictví, dosáhl v roce 1985 hodnoty celkové zaměstnanosti 47 %. Od té doby mírně klesá a do roku 2000 bude dále klesat. Po roce 1990 se počítá nejen s relativním, ale i s absolutním poklesem zaměstnanosti v průmyslu.

Strukturální přestavba se musí proto ve svých důsledcích výrazně projevit ve zvýšení podílu terciárního sektoru, tj. převážně zdravotnictví, školství, sociální péče, péče o životní prostředí a služby placené obyvatelstvem. Jeho současná výše 39 % celkové zaměstnanosti podle údajů z roku 1985 by měla stoupnout na 44 % v roce 2000; to je ve srovnání s hospodářsky vyspělými zeměmi stále málo, neboť tam už dnes dosahují v terciárním sektoru v celkové zaměstnanosti 50-60 %. Pro to uvedenou dynamiku růstu počtu pracovníků v tomto sektoru je nutno považovat za minimální, nemá-li dojít k dalšímu zhoršování úrovně služeb poskytovaných výrobě i obyvatelstvu.

Na 9. zasedání ÚV KSČ generální tajemník soudruh Jakeš zdůraznil, že je třeba počítat také s tím, že proces přestavby v ekonomické i sociální sféře nebude krátkodobý a neobejde se bez problémů. Uvažované strukturální změny řídící sféry a následně i na nižších stupních, včetně podniků a institucí lze proto realizovat pouze za předpokladu podstatně efektivnějšího využití pracovních sil. Při zajištění plné zaměstnanosti je nutno dosáhnout souladu mezi zdroji pracovních sil a jejich potřebou jak v oblastní, tak i v odvětvové, oborové, profesní a kvalifikační struktuře. Proto je třeba ocenit a podpořit tu skutečnost, že pracovníkům, kteří budou přecházet na jiná pracoviště, budou vytvářeny podmínky pro uplatnění jejich schopností. K tomu je ovšem nutno využívat systému rekvalifikace a citlivě postupovat nejen ze strany hospodářského vedení, ale za plné součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí, které se svými právy a povinnostmi mají dnes a budou mít i v budoucnu zcela mimořádný význam.

Považuji za nutné také zdůraznit, že v dalším rozvíjení socialistické demokracie a samosprávy se budou s těmito problémy nejen setkávat, ale také je řešit národní výbory, a to při všech složitostech, se kterými se již dnes potýkají v rámci své územní působnosti. Právě k nim se budou občané s důvěrou obracet.

Nejen z osobní zkušenosti, ale i z rozhovorů s dalšími poslanci jsem nabyl přesvědčení, že národní výbory dosud nejsou připraveny a ani vybaveny na řešení těchto úkolů; doporučuji proto věnovat jim plnou podporu a pozornost.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, nutná opatření v rozvinutí procesu přestavby v ekonomické a sociální sféře jsou pro naše občany provázena jistotou, že ústavou zakotvené právo na práci je neměnným axiomem v samých základech socialistické společnosti. Dnes více než kdykoli jindy musíme proto ve svých volebních obvodech objasňovat a přesvědčovat o nutnosti aktivního podílu občanů na procesu přestavby a demokratizace naší společnosti. Musíme zdůrazňovat, že jde o revoluční přeměnu socialismu vlastní, nezbytnou pro další vývoj socialismu, pro uspokojování potřeb občanů na principu socialistických zásad hmotného i morálního odměňování. V tomto očekává vláda ČSSR oprávněně plnou podporu nejvyššího zastupitelského sboru československé federace. Rozhodujeme tak v zájmu našich voličů, kteří nám dali svou důvěru.

Děkuji vám, soudruhu předsedo, za udělení slova.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Barušovi, prosím poslankyni Pažickou.

Poslankyně SN I. Pažická: Vážené súdružky a súdruhovia, prestavba hospodárskeho mechanizmu, ako to je uvedené aj v dôvodovej správe - predpokladá výrazné zmeny v chápaní činnosti odvetvových orgánov vlády ČSSR i vlád ČSR a SSR. V predloženom vládnom návrhu ústavného zákona o zmenách v sústave federálnych ústredných orgánov, v čele ktorého stojí člen vlády Československej socialistickej republiky - ktorý dnes prerokúvame, je popri zlúčení strojárskych ministerstiev druhou najväčšou zmenou, návrh na zlúčenie doterajšieho Federálneho ministerstva dopravy a Federálneho ministerstva spojov v jedno ministerstvo s názvom "Federálne ministerstvo dopravy a spojov".

S organizačnými zmenami v týchto rezortoch máme už dosť skúseností z minulosti. Boli obdobia, keď boli obe zlúčené a tvorili jedno ministerstvo a neskôr sa našli vážne dôvody pre ich rozdelenie. Dokonca sme mali, i keď iba na krátky čas, samostatné ministerstvo spojov v ČSR a SSR.

Dnes vláda navrhuje znovu vytvoriť jedno ministerstvo dopravy a spojov. V dôvodovej správe nie je uvedené aké výhody, prípadne i nevýhody toto spojenie môže priniesť a hlavne aký vplyv bude mať nový rezort na realizácii dlhodobého rozvoja týchto odvetví a či bude umožňovať pohotovejšie riešiť dnes známe problémy v týchto odvetviach - najmä v doprave.

Dovoľte mi preto, aby som k týmto otázkam povedala niekoľko poznámok.

V oboch rezortoch je podobný režim práce - je to nepretržitý pracovný cyklus - vo dne i v noci - vo všedné dni i sviatky - umožňuje spoločne riešiť rad problémov - vrátane sociálnych a pracovných. Oba rezorty sú tiež charakteristické tým, že ich činnosť vyžaduje celoštátne zjednotený režim. Železnica je jednotná na celom území, v každej stanici musia platiť rovnaké pravidlá pri odbavovaní a zabezpečovaní vlakov, musí platiť jednotný cestovný poriadok apod. Preto to vyžaduje dosť obsiahlu riadiacu funkciu ministerstva. Obdobne to platí v spojoch, či už ide o poštovnú službu alebo ďalšie spojové služby - vrátane zabezpečovania rozhlasových a televíznych prenosov. To znamená, že na podriadené organizácie sa, aspoň podľa môjho názoru, bude prenášať menší rozsah zodpovednosti a právomoci, než napríklad vo výrobných podnikoch.

Je tiež možné, že navrhované spojenie umožní riešiť dva bolestivé a neodkladné problémy. Spoje pomôžu rýchlejšie zaviesť náročnejší automatizovaný systém spojenia a kontroly prevádzky v doprave tak, aby napríklad bol nepretržitý prehľad o pohybe každého nákladného vagóna. Aby proste naďalej nedochádzalo k tomu, že vagóny s tovarom sa zatúlajú a potom sa hľadajú možno i mesiac alebo niekoľko mestacov. Jednoducho preto, aby sa doprava tovaru po železnici stala spoľahlivou a rýchlou službou výrobe.

Podobne by mohla naopak doprava pre spoje - teda pre prepravu poštových zásielok operatívnejšie a pohotovejšie organizovať najmä vlakovú a leteckú prepravu tak, aby sa rýchlosť a spoľahlivosť poštových zásielok dostala na takú úroveň aká je v popredných európskych krajinách.

Budú iste i ďalšie oblasti spoločného záujmu. Uvedomujem si však že základná činnosť riadenia dopravy a riadenia spojov zostane - najmä v rámci usporiadania vlastného ministerstva dosť samostatná.

Ďalšou spoločnou vecou oboch rezortov bohužiaľ je, že sú oba tieto rezorty chudobné - mám na mysli, že vzhľadom na skutočné potreby modernizácie majú veľmi málo prostriedkov. Nie som si však celkom istá, či spojením týchto dvoch chudobných rezortov vznikne bohatší celok.

Nedokážem si tiež predstaviť, či vytvorenie tohto ministerstva umožní, aby sa i na úrovni nižších stupňov - najmä na úrovni novo vytváraných štátnych podnikov mohli niektoré činnosti a organizácie dopravy a spojov spojovať a zlučovať a tak zefektívňovať prácu a zjednodušovať organizáciu. Mám preto otázku, či je tento problém, aspoň v základných rysoch premyslený a premieta sa do novo pripravovanej organizácie podnikov v doprave a spojoch.