Při besedách pracující i funkcionáři
podniku připomněli, že důsledná
diferenciace není možná v podmínkách,
kdy se podnik musí z roku na rok vyrovnávat s plánovaným
růstem produktivity práce z upravených vlastních
výkonů o 8 %, při růstu mzdových
prostředků o 1 %. Za těchto podmínek
i při přijetí vstřícného
plánu mzdové prostředky nedovolují
řešit v potřebné úrovni nejvýraznější
a žádoucí diferenciaci ve prospěch jak
rozhodujících úzkoprofilových profesí,
tak i výraznější diferenciaci podle
kvalifikace uvnitř těchto skupin, protože ani
bez méně výkonných a zkušených
pracovníků se podnik a pracovní kolektivy
nemohou obejít.
Proto se podnik snaží řešit tento problém
uplatňováním brigádní formy
organizace práce a odměňování.
Do této formy je dnes zapojeno 35 kolektivů, ve
kterých pracuje cca 805 pracovníků, což
zároveň umožňuje získat zkušenosti
z výrob různého charakteru. Jak je z uvedených
čísel patrno, podíl pracovníků
zapojených do této formy je prozatím stále
malý. Představuje necelé 2-3 % z celkového
počtu dělníků.
Získané poznatky a dosažené výsledky
ale ukazují, že se brigádní forma plně
osvědčila a z tohoto důvodu podnik počítá
do roku 1990 s rozšířením této
formy na 20 % pracovníků.
Nedostatky se také objevují v úrovni výrobní
základny, pracovním a hygienickém prostředí
řady provozů, zejména pak ve strojírenské
metalurgii. Urychlené řešení problémů
v pracovních silách ztěžuje i situace
v sociální oblasti. V průběhu 7. ani
8. pětiletky se nepodařilo prosadit realizaci většiny
rozhodujících staveb sociálního charakteru.
Jde např. o výstavbu nové učňovské
školy, podnikové polikliniky, získáni
potřebného počtu bytů i o rekonstrukci
a modernizaci dalších podnikových zařízení
spojených s péčí o pracující.
Omezené prostředky neumožňují
řešit ani zlepšení pracovního prostředí
v těžkých provozech Škodovky, například
v "Malé kovárně", jejíž
rekonstrukce a modernizace s náklady zhruba 200 mil. Kčs
byla potřebná jíž v 7. pětiletce.
Zde bych chtěl na vysvětlenou dodat, že Malá
kovárna je "malou" jen svým názvem.
Její měsíční objem výroby
se pohybuje okolo 35 mil. Kčs a ročně vyprodukuje
cca 20 tis. tun výkovků nejen pro koncernový
podnik Škoda, ale i pro další podniky a závody
v celé Československé socialistické
republice.
Při setkání poslanců se zástupci
tohoto provozu bylo pracujícími kritizováno,
že slibů, pramenících z různých
návštěv k nápravě situace bylo
řečeno již mnoho, ale zhola nic se nesplnilo.
Při této příležitosti poslanci
připomněli, že řadu závažných
otázek, souvisejících se sociálním
vybavením, odsáváním škodlivých
splodin, prevenci a zdravotní péči o zaměstnance
musí koncernový podnik řešit okamžitě.
To vše je v jeho silách. Ostatní problémy,
dotýkající se především
další výstavby, musí posoudit a rozhodnout
o nich příslušné řídící
hospodářské orgány.
Je mi známo, že pro Škodovku byly uvolněny
nemalé investice účelově určené
pro zabezpečení atomového programu, přesto
však chci připomenout, že jakékoliv další
přehlížení současného
stavu ostatních výrobních provozů
by bylo v budoucnu pro koncernový podnik a například
pracující Malé kovárny nejen neúnosné,
ale mohlo by mít i vážný negativní
politický dopad.
Koncernový podnik Škoda patří mezi podniky
s velkou historií a s bohatými výrobními
zkušenostmi i s velkým pracovním umem dělníků
a techniků; vždyť právě ne náhodou
toto jim vytvořilo vysokou autoritu ve světě.
Právě proto stojí za uvážení
vytvořit příznivější podmínky
pro zlepšení pracovních a sociálních
podmínek pracujících tohoto důležitého
československého strojírenského podniku.
Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Brabencovi,
slovo má místopředseda Sněmovny národů
s. Štáfek.
Místopředseda SN V. Štáfek:
Vážený soudruhu předsedo, soudružky
poslankyně, soudruzi poslanci, ve volebních obvodech
výrazně pociťujeme, že se lidé
živě zajímají o dění ve
světě. Kladou otázky, chtějí
vědět, jakým směrem se bude ubírat
mezinárodní vývoj. Je to dáno tím,
že jsou si vědomi, že v sázce je velmi
mnoho - sama existence lidstva na Zemi. Zcela přirozeně
touží prožít život v bezpečí,
klidu a míru a mají bytostný zájem
na tom, aby se svět zbavil nejničivějších,
především jaderných zbraní a
přestaly se vymýšlet stále nové,
ještě nebezpečnější.
Proto sledují s velkým zájmem všechny
politické kroky, které se těchto otázek
dotýkají. Spontánně přijímají
a podporují zásadní a velkorysé návrhy
Sovětského svazu a členských zemí
Varšavské smlouvy. Zároveň je znepokojuje,
že vedoucí politikové USA a dalších
členských států NATO nejsou ochotni
konstruktivně na tyto návrhy odpovědět.
Buď na některé návrhy nereagují,
nebo hledají komplikovaná vysvětlení
a podmínky, které neodpovídají principu
stejné bezpečnosti a tím oddalují
dosažení možných dohod např. i
v otázce likvidace raket středního doletu,
které by znamenaly velký posun v oblasti odzbrojení
a zlepšení ovzduší.
Naši lidé citlivě reagují na nový
optimistický vývoj. Mírová iniciativa
socialistických zemí v čele se Sovětským
svazem se změnila v ofenzívu, která dělá
Západu velké starosti právě proto,
že si získává stále větší
podporu světové veřejnosti i realisticky
myslících politických kruhů. Pro západní
politiky je stále těžší obhajovat
svoji politiku horečného zbrojení a ospravedlňovat
existenci jaderných zbraní před vlastními
voliči, veřejným míněním,
které požaduje konkrétní odpovědi
na výzvy socialistických zemí. Přesto
zatím někteří nehodlají ustoupit,
setrvávají v iluzích o získání
vojenské převahy a obhajují koncepce "pružné
reakce" jaderného zadržování a
rovnováhy strachu. Zatímco v Reykjavíku při
zasedání NATO jsou určité signály
otevírající možnosti vpřed, setkání
v Benátkách nepřineslo očekávané
výsledky. Takovéto situace je třeba měnit
a usilovat skutečně o bezpečnost založenou
na snižování úrovně vojenské
konfrontace a zbrojních arzenálů. Bezpečnost
jedněch však nelze budovat na úkor jiných,
musí být jedna a stejná pro všechny.
Tam, kde Západ projevuje nekonstruktivní postoj,
jde zpravidla o překážky v oblasti politické,
ekonomické a psychologické, poplatné přetrvávajícímu
starému myšlení v mezinárodních
vztazích, pokračování přežitého
chápání války a síly jako nástroje
k prosazování politických cílů
ve světě. Toto pojetí stejně jako
politika síly a konfrontace je v rozporu s realitou jaderného
a kosmického věku a je vážnou hrozbou
pro lidskou civilizaci. Spolu se Sovětským svazem
a dalšími našimi spojenci i naše republika
usiluje o prosazování nových politických
přístupů v mezinárodních vztazích,
které by postupně vyloučily použití
zbraní, síly i hrozby silou, ve vztazích
mezi státy. Plně podporujeme základní
cíl, který znovu vysvětlil Michail Sergejevič
Gorbačov v Praze - cituji: "Naším ideálem
je svět míru, beze zbraní." (Konec citátu.)
Na Západě se hodně hovoří o
nutnosti nastolení důvěry ve vztazích
se socialistickými zeměmi, která je označována
za předpoklad pro dosažení pokroku v odzbrojení.
Co se však pro to dělá v samotné praktické
politice a v propagandě, je velkou otázkou. Po celá
desetiletí je pěstována u občanů
nedůvěra k socialistickým zemím, zkreslují
se fakta a v různých podobách "straší"
komunismem. Vždyť i dnes, kdy bychom měli hledat
společnou řeč, se argumentuje i z úst
politiků převahou socialistických zemí,
"hrozbou z Východu", údajným potlačováním
lidských práv apod. Přisuzují nám
i našim spojencům útočné úmysly,
přestože vědí, že podnikáme
opačné kroky a všechny naše návrhy
k tomu směřují. Obranný charakter
našeho vojensko-politického seskupení znovu
potvrdily závěry Politického poradního
výboru Varšavské smlouvy v Berlíně.
Právě v zájmu upevnění důvěry
zde bylo navrženo Severoatlantickému paktu jednat
o vojenských doktrínách, NATO však na
návrh zatím nereagovalo.
Naše republika bude nadále přispívat
k upevňování vzájemné důvěry,
jakož i k procesu prohlubování dorozumění.
Federální shromáždění
ČSSR bude nadále přispívat k otevřenému
politickému dialogu s představiteli západních
zemí na různých úrovních.
Důležitá je přitom politická
vůle - chtít se dohodnout nehledíce na ideologické
rozdíly v zájmu principu nejzávažnějšího
- bezpečného mírového života
pro všechny. Zatím jsou daleko od takového
stavu, i když první náznaky pružnějšího
postoje se objevují. Konzervativní a militaristické
síly v západní Evropě a ve světě
se přímo vylekaly rýsující
se možnosti denuklearizace Evropy a světa a usilují
o zachování odstrašující nukleární
výzbroje NATO. Naši lidé si přejí
odstranění všech jaderných zbraní
z evropského území a podporují uzavření
dohod o těchto otázkách. Mají zájem
na mírové Evropě a plně podporují
myšlenku spolupráce vyjádřenou filozofií
"celoevropského domu", kterou v Praze vyslovil
při své návštěvě generální
tajemník ÚV KSSS M. S. Gorbačov.
Soudružky a soudruzi, před několika dny jsme
si připomněli 45. výročí Lidické
tragédie, včera Ležáky a dnes uplynulo
46 let od napadení Sovětského svazu fašistickým
Německem. Vzhledem k tragickým historickým
zkušenostem a největší koncentraci výzbroje
na našem kontinentu, který byl ve dvou světových
válkách hlavním válčištěm,
bychom očekávali, že právě Evropa
bude příkladem při řešení
závažných otázek budoucnosti lidstva.
Bohužel, zatím tomu tak není. Jsou zde znepokojující
sílící projevy revanšismu, zpochybňování
hranic v Evropě, jejího poválečného
uspořádání, které v té
či oné podobě nacházejí dokonce
oficiální podporu vládních činitelů
zejména u našich západních sousedů.
Takováto činnost rozhodně nepřispívá
k upevnění důvěry a zlepšování
ovzduší, o které v rámci celoevropského
procesu usilujeme.
Situace tedy není jednoduchá a dosažení
pokroku v otázkách bezpečnosti a odzbrojení
si vyžádá ještě vystupňování
úsilí při realizaci zahraniční
politiky naší republiky, pro kterou i Federálnímu
shromáždění naši voliči
dávají plnou podporu. Jsme si toho plně vědomi
i v zahraničních výborech Sněmovny
lidu a Sněmovny národů. Kladně je
třeba hodnotit, že vláda je v tomto úsilí
aktivní a iniciativní. Svědčí
o tom mj. společný návrh s Německou
demokratickou republikou na vytvoření bezjaderného
koridoru a pásma bez chemických zbraní ve
střední Evropě (na který zatím
Německá spolková republika nedala konstruktivní
odpověď), návrhy týkající
se komplexního systému mezinárodní
bezpečnosti předložené na půdě
Organizace spojených národů, z poslední
doby pak i návrh základních ustanovení
smlouvy o úplném a všeobecném zákazu
zkoušek jaderných zbraní, předložený
spolu s ostatními socialistickými zeměmi
v Ženevě.
Důležité místo při uskutečňování
našich zahraničních politických cílů
má iniciativa, úroveň, styl práce
a výslednost československé zahraniční
služby jak v politické, hospodářské
tak v humanitární oblasti. Je odpovědna za
vytváření vnějších příznivých
podmínek pro naplňování programu urychlení
sociálně ekonomického rozvoje naší
společnosti. Na tuto činnost, kterou projednávaly
zahraniční výbory Sněmovny lidu a
Sněmovny národů v souvislosti s kapitolou
rozpočtu federálního ministerstva zahraničních
věcí, a na kterou vynakládáme nemalé
prostředky, stejně jako na všechny ostatní
sféry, je třeba uplatnit měřítka
vyšší kvality a efektivnosti, chceme-li i nová
kritéria, nové nároky. Usilujeme v zahraničních
výborech o kvalitní přípravu jednání
příští společné schůze
obou sněmoven, která bude mít na programu
plnění úkolů československé
zahraniční politiky.
V zájmu dorozumění a ozdravění
mezinárodního ovzduší je třeba
vést ještě intenzívnější
a efektivnější otevřený dialog
s partnery ve vyspělých kapitalistických
státech i v rozvojovém světě. Dnes,
jako nikdy dříve, je důležitá
silná široká fronta všech realistických
mírumilovných sil světa. V tomto politickém
dialogu mají své důležité místo
i zahraniční styky Federálního shromáždění
a čs. aktivita na půdě Meziparlamentní
unie, kterými napomáháme plnění
našich zahraničně politických záměrů.
Intenzita parlamentních styků převážně
na nejvyšší úrovni i zájem partnerských
parlamentů o kontakty v poslední době stoupá.
Nejedná se jen o oficiální parlamentní
delegace, ale i o řadu přijetí a rozhovorů
se zahraničními delegacemi, které navštíví
při různých příležitostech
naši republiku. Z poslední doby to byly užitečné
rozhovory s představiteli parlamentů Finska, Norska,
Sýrie, Alžírska a opakovaná setkání
s americkými kongresmany, jakož i s představiteli
socialistické frakce Evropského parlamentu, která
bezesporu přispěla k dalšímu pokroku
ve vztazích mezi EHS a RVHP. Mimořádný
význam přikládáme dobrým vztahům
se sousedy, kterým parlamentní styky na nejvyšší
úrovni přinášejí nezbytné
efekty.
Soudružky a soudruzi poslanci, zahraniční politiku
Sovětského svazu, naší republiky a celého
socialistického společenství naši občané
plně podporují, a to nás zavazuje, abychom
učinili všechno pro její realizaci, pro posílení
naší pozice v zápase za člověka,
za jeho šťastný, spokojený mírový
život, kvalitní prací při plnění
8. pětiletého plánu, při postupném
uplatňování nového hospodářského
mechanismu a naplňování strategické
linie urychlení sociálního a ekonomického
rozvoje země, kterou vytyčil XVII. sjezd Komunistické
strany Československa.
Předseda FS A. Indra: Děkuji místopředsedovi
Sněmovny národů s. Štáfkovi,
který byl poslední z písemně přihlášených
řečníků. Hlásí se někdo
z poslanců ještě o slovo ? (Nikdo se nehlásil.)
Není tomu tak. Prohlašuji rozpravu za skončenou.
Chce ministr zahraničního obchodu s. Urban odpovědět
na otázku poslance Štefánika? (Ano.) Ano, prosím,
aby se ujal slova.
Ministr zahraničního obchodu ČSSR B. Urban:
Vážený soudruhu předsedo, vážené
soudružky poslankyně, vážení soudruzi
poslanci, poslanec Štefánik se ptal, jak se v resortu
zahraničního obchodu připravujeme na zlepšení
informovanosti o zahraničních cenách výrobků,
ale ne těch, které dnes prodáváme
nebo kupujeme, ale těch, které nejsou zatím
předmětem vývozu.
Chtěl bych říci, že dnešní
stav je takový, že každý podnik nebo každý,
kdo potřebuje cenu získat, ji dnes získává
(jak výrobce, tak i PZO) trojím způsobem:
přes PZO nebo ze svých jednání a služebních
cest, kterých je jak ve výrobě, tak v zahraničním
obchodě dostatek, a za třetí je tady jeden
velmi užitečný ústav, který se
jmenuje Ústav technického rozvoje a informací.
Je to ústav, který podléhá federálnímu
ministerstvu všeobecného strojírenství
a dává velmi pěkné informace o světových
cenách jednotlivých sortimentů, zejména
ve strojírenství. Soudruh poslanec se ptal, jak
to bude v nových podmínkách. Chci říci,
že v době, kdy budeme sbližovat vnitřní
a zahraniční ceny, kdy bude třeba zlepšovat
informovanost, především zůstanou všechny
tyto tři typy informací v platnosti a přibude
k nim jedna velmi významná informovanost. Dohodli
jsme se totiž s federálním cenovým úřadem,
že zřídíme tzv. databanku, zásobník
zahraničních cen, kde budou údaje o cenách
konkurence výrobků jak vyvážených,
tak těch, které vyrábíme, ale zůstávají
doma.
Také jednáme s jednotlivými zeměmi
RVHP, abychom získali jejich informace, které oni
mají zase shromážděny a abychom se mohli
vzájemně propojit.
Myslím, že toto vytvoří dobrý
předpoklad, aby každý výrobce odtud
mohl čerpat; samozřejmě ve speciálních
přáních - a taková vždy budou
- budou jak podniky zahraničního obchodu, tak obchodní
oddělení venku připraveny k tomu, aby příslušné
údaje operativně sehnaly. Tolik k otázce.
Snad ještě na závěr bych chtěl
říci jednu poznámku: Jsem, soudružky
a soudruzi, toho názoru, že především
každý výrobce, každý kvalifikovaný
projektant, každý kvalifikovaný technik, inženýr,
odborník, jestliže si takto chce říkat,
musí znát nejen svou výrobu a své
náklady, ale především náklady,
spotřebu, výkon a ceny své konkurence. Kdo
to nezná běžně, permanentně,
ten přece nemůže dělat perspektivu,
ten nemůže dělat ani technickou politiku. Proto
si myslím, že musíme přejít na
filozofii, která je obvyklá v celém světě,
to je, že každý nechť si tyto věci
hlídá a shání především
sám. K tomu je třeba techniky vést a nutit,
protože to se může pak pozitivně odrazit
i v řízení, v navrhování a
ve všem, o čem jsem tu hovořil. Myslím,
že to je velmi nutná podmínka, tuto filozofii
prosazovat do naší praxe, protože je obvyklá
v celém světě a protože zejména
ve složitých podmínkách samofinancování
našich podniků a modernizace se zřejmě
bez ní neobejdeme.
Předseda FS A. Indra: Je poslanec Štefánik
spokojen s odpovědí ? (Poslanec SN M. Štefánik:
Áno.) Děkuji ministru zahraničního
obchodu ČSSR s. Urbanovi.
Prosím ministra financí ČSSR s. Žáka
o závěrečné slovo.
Ministr financí ČSSR J. Žák: Vážený
soudruhu předsedo Federálního shromáždění,
vážené soudružky a soudruzi poslanci,
dovolte mi, abych jménem vlády poděkoval
společným zpravodajům obou sněmoven
poslancům Csémimu a Hůlovi a všem poslancům,
kteří vystoupili v rozpravě, za podporu,
kterou vyjádřili předloženému
návrhu státního závěrečného
účtu československé federace na rok
1986. Vážíme si otevřeného tvořivého
přístupu i kritických připomínek
k projednávané problematice. Zkušenosti a konkrétní
poznatky poslanců z pracovišť a poslanecké
činnosti názorně dokumentují současnou
situaci v národním hospodářství,
problémy, s nimiž se potýkáme, i existenci
nemalých možností pro urychlení procesu
intenzity ekonomiky. Jsou důležité a podnětné
nejen pro zkvalitnění práce federálního
ministerstva financí, ale i dalších resortů.
Řada problémů, o nichž se v rozpravě
hovořilo, je do určité míry řešena
už vládou přijatými resp. připravovanými
opatřeními, jako je například problematika
kvality, zásob, či ztrátových podniků.
Základní řešení je však
spjato, vedle zvýšení úrovně
přímého řízení, s přestavbou
hospodářského mechanismu.
Pokud jde o federální ministerstvo financí,
využijeme kritických připomínek a podnětů
jak při zabezpečování úkolů
letošního roku, tak při zpracovávání
a konkretizaci principů finanční politiky
v rámci prací na přípravě nového
hospodářského mechanismu. Právě
s přestavbou spojujeme realizaci takových opatření
v oblasti financí, která povedou k posílení
její aktivní úlohy, k vytvoření
para metrického prostředí pro chozrasčotní
sféru, k likvidaci neodůvodněných
přerozdělovacích procesů, k uplatňování
dlouhodobosti a stability finančních nástrojů,
ke zjednodušení celého systému financování.
Realizace těchto záměrů se připravuje
nejen v soustavě odvodů státních hospodářských
organizací, ale i v oblasti zemědělské
a důchodové daně. V návaznosti na
principy připravovaného nového hospodářského
mechanismu budeme dále zdokonalovat i systém hodnocení
hospodářských výsledků organizací.
Jsme si plně vědomi, že účinnost
stávající finanční soustavy
i připravovaná opatření musíme
soustavně konfrontovat se zkušenostmi hospodářské
praxe, společenských organizací a institucí,
že se musíme zbavovat nadbytečné administrativy,
zdokonalovat naši práci, uplatňovat nové
přístupy odpovídající současným
požadavkům.
V rozpravě několikrát zaznělo - a
nejen v souvislosti s poznatky z experimentujících
podniků - že podniky se musí v předstihu
připravovat na zavedení nového hospodářského
mechanismu. Tento požadavek stejně tak platí
o celé centrální sféře včetně
ministerstev financí. Ve všech těchto směrech
považujeme spolupráci s orgány Federálního
shromáždění za nezastupitelnou.