Národní shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí s Úmluvou
Mezinárodní organizace práce č. 98
o provádění zásad práva na
organizaci a na kolektivní vyjednávání,
přijatou Generální konferencí Mezinárodní
organizace práce dne 1. července 1949 v Ženevě
Generální konference Mezinárodní organizace
práce, svolaná správní radou Mezinárodního
úřadu práce do Ženevy, jež se tam
sešla dne 8. června 1949 na svém třicátém
druhém zasedání,
po rozhodnutí o přijetí různých
návrhů, týkajících se provádění
zásad práva na organizaci a na kolektivní
vyjednávání, otázky, jež je čtvrtým
bodem jednacího řádu zasedání,
a po rozhodnutí, že tyto návrhy mají
mít formu mezinárodní úmluvy,
přijímá dne prvého července
roku tisícího devítistého čtyřicátého
devátého následující úmluvu,
která bude označena jako Úmluva o právu
na organizaci a na kolektivní vyjednávání,
1949:
1. Pracující mají používat přiměřenou
ochranu proti všem diskriminačním činům,
které jsou na újmu odborové svobodě,
pokud se týče zaměstnání.
2. Taková ochrana se má zejména uplatnit,
pokud jde o činy, mající za cíl:
(a) podřídit zaměstnání pracujícího podmínce, že se nestane členem některé odborové organizace nebo že přeruší své členství v některé odborové organizaci;
(b) propustit zaměstnance nebo ho jakýmikoliv jinými
prostředky poškodit pro jeho odborovou příslušnost
nebo pro jeho účast na odborové činnosti
v mimopracovní době, nebo se souhlasem zaměstnavatele,
během pracovní doby.
1. Zaměstnanecké a zaměstnavatelské
organizace mají požívat přiměřenou
ochranu proti jakémukoliv zasahování jedněch
do záležitostí druhých při jejich
vytváření, činnosti a správě,
ať jde o zasahování přímé
nebo prostřednictvím jejich zástupců
nebo členů.
2. Za zasahování ve smyslu tohoto článku
se zejména pokládají opatření
směřující k vytvoření
organizace pracujících ovládané některým
zaměstnavatelem nebo některou zaměstnavatelskou
organizací nebo k podporování organizací
pracujících finančními prostředky
nebo jinak s úmyslem podřídit tyto organizace
kontrole některého zaměstnavatele nebo některé
zaměstnavatelské organizace.
Je-li to nutné, mají být zřízeny
orgány přizpůsobené národním
podmínkám, aby bylo zajištěno respektování
práva na organizaci, uvedeného v předchozích
článcích.
Je-li to nutné, mají být učiněna
opatření přizpůsobená národním
podmínkám pro povzbuzení a podpoření
nejširšího rozvoje a využití způsobů
dobrovolného jednání o kolektivních
smlouvách mezi zaměstnavateli a organizacemi zaměstnavatelů
na jedné straně a organizacemi pracujících
na straně druhé, za účelem úpravy
podmínek zaměstnání tímto způsobem.
1. Do jaké míry budou záruky, jež stanoví
tato Úmluva, uplatněny v ozbrojených silách
a v policii, bude stanoveno národním zákonodárstvím.
2. V souladu se zásadami stanovenými odstavcem 8
článku 19 Ústavy Mezinárodní
organizace práce, ratifikace této úmluvy
některým členským státem nemá
být považována za dotčení jakýchkoliv
již existujících zákonů, mravů,
zvyků nebo dohod, které poskytují příslušníkům
ozbrojených sil a policie záruky stanovené
touto Úmluvou.
Tato Úmluva se nezabývá postavením
veřejných zaměstnanců pracujících
ve státní administrativě a nebude moci být
žádným způsobem vykládána
tak, že poškozuje jejich práva nebo jejich statut.
Formální ratifikace této Úmluvy budou
sděleny generálnímu řediteli Mezinárodního
úřadu práce a jím zaregistrovány.
1. Tato Úmluva bude závazná pouze pro členské
státy Mezinárodní organizace práce,
jejichž ratifikace bude generálním ředitelem
zaregistrována.
2. Vstoupí v platnost dvanáct měsíců
poté, co generální ředitel zaregistruje
ratifikace dvou členských států.
3. Po té nabude tato Úmluva účinnosti
pro kterýkoliv z členských států
dvanáct měsíců po datu, kdy byla zaregistrována
jeho ratifikace.
1. Prohlášení, zasílaná generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu
práce v souladu s odstavcem 2 článku 35 Ústavy
Mezinárodní organizace práce mají
obsahovat údaje o
(a) území, ohledně nichž se zavazuje provádět příslušný členský stát ustanovení Úmluvy bez úprav;
(b) území, ohledně nichž se zavazuje provádět ustanovení Úmluvy s úpravami a v čem spočívají řečené úpravy;
(c) území, ohledně nichž není možno Úmluvu provádět a v těchto případech důvody, pro které to není možné;
(d) území, ohledně nichž si vyhrazuje
rozhodnutí po hlubším posouzení situace.
2. Závazky zmíněné pod písmeny
(a) a (b) odstavce 1 tohoto článku budou považovány
za nedílnou část ratifikace a budou mít
stejné účinky.
3. Každý členský stát se může
kdykoliv novým prohlášením zcela nebo
zčásti vzdát výhrad uvedených
pod písmeny (b), (c) nebo (d) odstavce 1 tohoto článku,
obsažených v jeho dřívějším
prohlášení.
4. Každý členský stát může
v obdobích, během nichž lze Úmluvu vypovědět
v souladu s ustanoveními článku 11, zaslat
generálnímu řediteli nové prohlášení
upravující v jakémkoliv jiném směru
obsah kteréhokoliv dřívějšího
prohlášení a obsahující údaje
o situaci v určitých územích.
1. Prohlášení zasílaná generálnímu
řediteli Mezinárodního úřadu
práce v souladu s odstavci 4 a 5 článku 35
Ústavy Mezinárodní organizace práce
mají obsahovat údaje o tom, zda ustanovení
Úmluvy budou prováděna na příslušném
území bez úpravy nebo s úpravami;
jestliže v prohlášení bude uvedeno, že
ustanovení Úmluvy budou prováděna
s úpravami, má v něm být vyznačeno,
v čem tyto úpravy spočívají.
2. Členský stát, členské státy
nebo příslušný mezinárodní
orgán může se pozdějším
prohlášením vzdát zcela nebo částečně
práva dovolávat se úpravy obsažené
v jeho dřívějším prohlášení.
3. Členský stát, členské státy
nebo příslušný mezinárodní
orgán může v obdobích, během
nichž lze Úmluvu vypovědět v souladu
s ustanoveními článku 11, zaslat generálnímu
řediteli nové prohlášení, upravující
z jakéhokoliv hlediska obsah dřívějšího
prohlášení a obsahující údaje
o současném stavu pokud jde o provádění
této Úmluvy.
1. Členský stát, který ratifikoval
tuto Úmluvu může ji vypovědět
po uplynutí desetiletého období od data vstupu
Úmluvy v platnost sdělením zaslaným
generálnímu řediteli Mezinárodního
úřadu práce a jím zaregistrovaným.
Výpověď nabude účinnosti za rok
poté, co byla zaregistrována.
2. Každý členský stát, který
ratifikoval tuto Úmluvu, a který ve lhůtě
jednoho roku po uplynutí desetiletého období
zmíněného v předchozím odstavci,
nepoužije možnosti vypovězení stanoveného
v tomto článku, bude vázán na další
období deseti let a poté bude moci vypověděti
tuto Úmluvu po uplynutí každého období
deseti let za podmínek stanovených v tomto článku.
1. Generální ředitel Mezinárodního
úřadu práce vyrozumí všechny
členské státy Mezinárodní organizace
práce o registraci všech ratifikací, prohlášení
a výpovědí, které mu budou sděleny
členskými státy organizace.
2. Při vyrozumění členských
států organizace o zaregistrování
druhé ratifikace mu zaslané, upozorní generální
ředitel členské státy organizace na
datum, kdy Úmluva vstoupí v platnost.
Generální ředitel Mezinárodního
úřadu práce zašle generálnímu
sekretáři Spojených národů
za účelem registrace podle článku
102 Charty Spojených národů úplné
údaje o všech ratifikacích, prohlášeních
a výpovědích jím zaregistrovaných
v souladu s předchozími články.
Po uplynutí každého období deseti let
počínajíc od vstupu této Úmluvy
v platnost, předloží Správní
rada Mezinárodního úřadu práce
generální konferenci zprávu o provádění
této Úmluvy a rozhodne, zda má být
na pořad jednání konference zařazena
otázka její celkové nebo částečné
revize.
1. Jestliže konference přijme novou Úmluvu
o celkové nebo částečné revizi
této Úmluvy, pak, pokud nová úmluva
nestanoví jinak
(a) ratifikace nové úmluvy o revizi členským státem bude mít právní účinek okamžitého vypovězení této Úmluvy bez ohledu na výše uvedené ustanovení článku 11 s výhradou, že nová úmluva o revizi vstoupí v platnost;
(b) tato Úmluva přestane být otevřena
k ratifikaci pro členské státy od data, kdy
nová úmluva o revizi vstoupí v platnost.
2. Tato Úmluva zůstane v každém případě
v platnosti ve své formě a obsahu pro ty členské
státy, které ji ratifikovaly, a které neratifikovaly
úmluvu o revizi.
Anglické a francouzské znění této
Úmluvy mají stejnou platnost.