Národní shromáždění Československé
socialistické republiky souhlasí s Úmluvou
Mezinárodní organizace práce č. 111
týkající se diskriminace v zaměstnání
a povolání, přijatou Generální
konferencí Mezinárodní organizace práce
dne 25. června 1958 v Ženevě
Generální konference Mezinárodní organizace
práce, jež byla svolána Správní
radou Mezinárodního úřadu práce
do Ženevy a jež se sešla na svém 42. zasedání
dne 4. června 1958, a
rozhodnuvši o přijetí jistých návrhů,
týkajících se diskriminace v oblasti zaměstnání
a povolání, což je čtvrtým bodem
pořadu zasedání, a
rozhodnuvši, že tyto návrhy ponesou formu mezinárodní
Úmluvy, a
berouc v úvahu, že Filadelfská deklarace stanoví,
že všechny lidské bytosti, bez ohledu na rasu,
vyznání nebo pohlaví, mají právo
pečovat o své materiální blaho a o
svůj duchovní vývoj v podmínkách
svobody a důstojnosti, hospodářského
zajištění a rovných příležitostí,
a
berouc dále v úvahu, že diskriminace představuje
porušení práv vyhlášených
Všeobecnou deklarací lidských práv,
přijímá dne 25. června 1958 následující
Úmluvu, jež může být citována
jako Úmluva o diskriminaci (zaměstnání
a povolání) z roku 1958:
1. Pro účely této úmluvy slovo "diskriminace"
znamená
(a) jakékoliv rozlišování, vyloučení
nebo preferování, založené na rase,
barvě, pohlaví, náboženství,
politických názorech, národní příslušnosti
nebo sociálním původu, jejichž cílem
je anulovat nebo ohrozit stejné možnosti nebo zacházení
v otázkách zaměstnanosti nebo povolání;
(b) jakékoliv jiné rozlišování,
vyloučení nebo preferování, jež
má za cíl anulovat nebo ohrozit stejné možnosti
nebo zacházení v otázkách zaměstnanosti
nebo povolání, které bude moci být
určeno příslušným členským
státem po konzultaci s reprezentativními organizacemi
zaměstnavatelů a pracujících, jestliže
takové existují, a s jinými příslušnými
orgány.
2. Jakékoliv rozlišování, vyloučení
nebo preferování, založené na vyžadované
kvalifikaci pro určité povolání není
považováno za diskriminaci.
3. Pro účely této Úmluvy slova "zaměstnání"
a "povolání" znamenají přístup
k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání
a k různým povoláním, jakož i
podmínky zaměstnání.
Každý členský stát, na něhož
se vztahuje tato Úmluva, prohlásí a bude
provádět národní politiku, zaměřenou
k tomu, aby zajistil metodami, které jsou ve shodě
s národními podmínkami a zvyklostmi stejné
příležitosti a stejné zacházení
v otázkách zaměstnání a povolání
s ohledem na to, aby byla odstraněna jakákoliv diskriminace
v této oblasti.
Každý členský stát, na něhož
se vztahuje tato Úmluva, bude ve shodě s národními
podmínkami a zvyklostmi -
(a) usilovat o dosažení spolupráce s organizacemi zaměstnavatelů a pracujících a s jinými příslušnými orgány, při prosazování přijetí a dodržování této politiky;
(b) vydávat zákony a usilovat o vypracování takových programů výchovy, které jsou s to zajistit přijetí a provádění této politiky;
(c) zrušit jakákoliv zákonodárná ustanovení upravit jakákoliv administrativní opatření nebo praxi, která jsou neslučitelná s touto politikou;
(d) provádět tuto politiku, pokud jde o zaměstnání podřízená přímé kontrole národního úřadu;
(e) zajistit dodržování této politiky v činnosti služeb odborného zaměření, odborného výcviku a umístění služeb podřízených národnímu úřadu;
(f) ve výročních zprávách o
plnění této Úmluvy uvést opatření,
která byla učiněna v souladu s touto politikou
a výsledky dosažené těmito opatřeními.
Za diskriminaci nejsou považována žádná
opatření týkající se osoby,
která je v oprávněném podezření,
že se zabývá činností ohrožující
bezpečnost státu nebo o níž je prokázáno,
že se fakticky zabývá touto činností,
za předpokladu, že tato osoba má právo
se odvolat k příslušnému orgánu
zřízenému v souladu s národní
praxí.
1. Zvláštní ochranná a pomocná
opatření, stanovená v jiných úmluvách
nebo doporučeních přijatých Mezinárodní
konferencí práce, nejsou pokládána
za diskriminaci.
2. Každý členský stát může
po konzultaci s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů
a pracujících tam, kde takové existují,
rozhodnout, že nebudou považována za diskriminační
jiná zvláštní opatření,
jejichž cílem je vyjíti vstříc
zvláštním potřebám osob, které
z důvodů, jako je pohlaví, věk, invalidita,
rodinné závazky nebo sociální či
kulturní úroveň, jsou všeobecně
považovány za osoby, jimž je třeba poskytnout
zvláštní ochranu nebo pomoc.
Každý členský stát, který
ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje k jejímu plnění
v nemetropolitních územích v souladu s ustanovením
Ústavy Mezinárodní organizace práce.
Formální ratifikace této Úmluvy budou
oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního
úřadu práce za účelem registrace.
1. Tato Úmluva je závazná pouze pro ty členské
státy Mezinárodní organizace práce,
jejichž ratifikace je registrována u generálního
ředitele.
2. Vstoupí v platnost 12 měsíců poté,
kdy generálním ředitelem budou zaregistrovány
ratifikace dvou členských států.
3. Tato Úmluva nabude účinnosti pro každý
další členský stát 12 měsíců
po datu, kdy byla zaregistrována jeho ratifikace
1. Každý členský stát, který
ratifikoval tuto Úmluvu, může ji vypovědět
po uplynutí deseti let od data vstupu Úmluvy v platnost,
oznámením generálnímu řediteli
Mezinárodního úřadu práce za
účelem registrace. Výpověď nabude
účinnosti za rok po datu, kdy byla provedena její
registrace.
2. Každý členský stát, který
ratifikoval tuto Úmluvu, a který do jednoho roku
po uplynutí desetiletého období zmíněného
v předcházejícím odstavci nepoužije
práva výpovědi, stanoveného tímto
článkem, bude vázán na další
období deseti let a může pak vypovědět
tuto Úmluvu po uplynutí každého desetiletého
období za podmínek stanovených v tomto článku.
1. Generální ředitel Mezinárodního
úřadu práce vyrozumí všechny
členské státy Mezinárodní organizace
práce o registraci všech ratifikací a výpovědí,
jež mu budou sděleny členskými státy
Organizace.
2. Při vyrozumívání členských
států Organizace o registraci druhé ratifikace,
která mu byla sdělena, generální ředitel
upozorní členské státy Organizace
na datum, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost.
Generální ředitel Mezinárodního
úřadu práce sdělí generálnímu
tajemníkovi Spojených národů za účelem
registrace ve smyslu článku 102 Charty Spojených
národů všechny podrobnosti, týkající
se všech ratifikací a všech výpovědí,
které u něho byly registrovány v souladu
s ustanoveními předcházejících
článků.
Pokaždé, když to bude pokládat za nutné,
předloží Správní rada Mezinárodního
úřadu práce generální konferenci
zprávu o plnění této Úmluvy
a prozkoumá vhodnost dání na pořad
jednání konference otázku její plné
nebo částečné revize.
1. V případě, že by konference přijala
novou úmluvu o úplné nebo částečné
revizi této Úmluvy pak, pokud by nová úmluva
nestanovila jinak
(a) ratifikace nové úmluvy o revizi členským státem bude ipso jure znamenat okamžité vypovězení této Úmluvy bez ohledu na ustanovení výše uvedeného 9. článku, pokud tato nová úmluva o revizi vstoupí v platnost;
(b) datem vstupu nové úmluvy o revizi v platnost
přestává být tato Úmluva otevřena
k ratifikaci členskými státy.
2. Tato Úmluva v každém případě
zůstává v platnosti v této formě
a obsahu pro ty členské státy, které
ji ratifikovaly a které neratifikovaly úmluvu o
revizi.
Francouzské a anglické znění textu
této Úmluvy mají stejnou platnost.