Národní shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Úmluvou Mezinárodní organizace práce č. 111 týkající se diskriminace v zaměstnání a povolání, přijatou Generální konferencí Mezinárodní organizace práce dne 25. června 1958 v Ženevě

Generální konference Mezinárodní organizace práce, jež byla svolána Správní radou Mezinárodního úřadu práce do Ženevy a jež se sešla na svém 42. zasedání dne 4. června 1958, a

rozhodnuvši o přijetí jistých návrhů, týkajících se diskriminace v oblasti zaměstnání a povolání, což je čtvrtým bodem pořadu zasedání, a

rozhodnuvši, že tyto návrhy ponesou formu mezinárodní Úmluvy, a

berouc v úvahu, že Filadelfská deklarace stanoví, že všechny lidské bytosti, bez ohledu na rasu, vyznání nebo pohlaví, mají právo pečovat o své materiální blaho a o svůj duchovní vývoj v podmínkách svobody a důstojnosti, hospodářského zajištění a rovných příležitostí, a

berouc dále v úvahu, že diskriminace představuje porušení práv vyhlášených Všeobecnou deklarací lidských práv,

přijímá dne 25. června 1958 následující Úmluvu, jež může být citována jako Úmluva o diskriminaci (zaměstnání a povolání) z roku 1958:

1. Pro účely této úmluvy slovo "diskriminace" znamená

(a) jakékoliv rozlišování, vyloučení nebo preferování, založené na rase, barvě, pohlaví, náboženství, politických názorech, národní příslušnosti nebo sociálním původu, jejichž cílem je anulovat nebo ohrozit stejné možnosti nebo zacházení v otázkách zaměstnanosti nebo povolání;

(b) jakékoliv jiné rozlišování, vyloučení nebo preferování, jež má za cíl anulovat nebo ohrozit stejné možnosti nebo zacházení v otázkách zaměstnanosti nebo povolání, které bude moci být určeno příslušným členským státem po konzultaci s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracujících, jestliže takové existují, a s jinými příslušnými orgány.

2. Jakékoliv rozlišování, vyloučení nebo preferování, založené na vyžadované kvalifikaci pro určité povolání není považováno za diskriminaci.

3. Pro účely této Úmluvy slova "zaměstnání" a "povolání" znamenají přístup k odbornému výcviku, přístup k zaměstnání a k různým povoláním, jakož i podmínky zaměstnání.

Každý členský stát, na něhož se vztahuje tato Úmluva, prohlásí a bude provádět národní politiku, zaměřenou k tomu, aby zajistil metodami, které jsou ve shodě s národními podmínkami a zvyklostmi stejné příležitosti a stejné zacházení v otázkách zaměstnání a povolání s ohledem na to, aby byla odstraněna jakákoliv diskriminace v této oblasti.

Každý členský stát, na něhož se vztahuje tato Úmluva, bude ve shodě s národními podmínkami a zvyklostmi -

(a) usilovat o dosažení spolupráce s organizacemi zaměstnavatelů a pracujících a s jinými příslušnými orgány, při prosazování přijetí a dodržování této politiky;

(b) vydávat zákony a usilovat o vypracování takových programů výchovy, které jsou s to zajistit přijetí a provádění této politiky;

(c) zrušit jakákoliv zákonodárná ustanovení upravit jakákoliv administrativní opatření nebo praxi, která jsou neslučitelná s touto politikou;

(d) provádět tuto politiku, pokud jde o zaměstnání podřízená přímé kontrole národního úřadu;

(e) zajistit dodržování této politiky v činnosti služeb odborného zaměření, odborného výcviku a umístění služeb podřízených národnímu úřadu;

(f) ve výročních zprávách o plnění této Úmluvy uvést opatření, která byla učiněna v souladu s touto politikou a výsledky dosažené těmito opatřeními.

Za diskriminaci nejsou považována žádná opatření týkající se osoby, která je v oprávněném podezření, že se zabývá činností ohrožující bezpečnost státu nebo o níž je prokázáno, že se fakticky zabývá touto činností, za předpokladu, že tato osoba má právo se odvolat k příslušnému orgánu zřízenému v souladu s národní praxí.

1. Zvláštní ochranná a pomocná opatření, stanovená v jiných úmluvách nebo doporučeních přijatých Mezinárodní konferencí práce, nejsou pokládána za diskriminaci.

2. Každý členský stát může po konzultaci s reprezentativními organizacemi zaměstnavatelů a pracujících tam, kde takové existují, rozhodnout, že nebudou považována za diskriminační jiná zvláštní opatření, jejichž cílem je vyjíti vstříc zvláštním potřebám osob, které z důvodů, jako je pohlaví, věk, invalidita, rodinné závazky nebo sociální či kulturní úroveň, jsou všeobecně považovány za osoby, jimž je třeba poskytnout zvláštní ochranu nebo pomoc.

Každý členský stát, který ratifikuje tuto Úmluvu, se zavazuje k jejímu plnění v nemetropolitních územích v souladu s ustanovením Ústavy Mezinárodní organizace práce.

Formální ratifikace této Úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce za účelem registrace.

1. Tato Úmluva je závazná pouze pro ty členské státy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace je registrována u generálního ředitele.

2. Vstoupí v platnost 12 měsíců poté, kdy generálním ředitelem budou zaregistrovány ratifikace dvou členských států.

3. Tato Úmluva nabude účinnosti pro každý další členský stát 12 měsíců po datu, kdy byla zaregistrována jeho ratifikace

1. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu, může ji vypovědět po uplynutí deseti let od data vstupu Úmluvy v platnost, oznámením generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce za účelem registrace. Výpověď nabude účinnosti za rok po datu, kdy byla provedena její registrace.

2. Každý členský stát, který ratifikoval tuto Úmluvu, a který do jednoho roku po uplynutí desetiletého období zmíněného v předcházejícím odstavci nepoužije práva výpovědi, stanoveného tímto článkem, bude vázán na další období deseti let a může pak vypovědět tuto Úmluvu po uplynutí každého desetiletého období za podmínek stanovených v tomto článku.

1. Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce vyrozumí všechny členské státy Mezinárodní organizace práce o registraci všech ratifikací a výpovědí, jež mu budou sděleny členskými státy Organizace.

2. Při vyrozumívání členských států Organizace o registraci druhé ratifikace, která mu byla sdělena, generální ředitel upozorní členské státy Organizace na datum, kdy tato Úmluva vstoupí v platnost.

Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce sdělí generálnímu tajemníkovi Spojených národů za účelem registrace ve smyslu článku 102 Charty Spojených národů všechny podrobnosti, týkající se všech ratifikací a všech výpovědí, které u něho byly registrovány v souladu s ustanoveními předcházejících článků.

Pokaždé, když to bude pokládat za nutné, předloží Správní rada Mezinárodního úřadu práce generální konferenci zprávu o plnění této Úmluvy a prozkoumá vhodnost dání na pořad jednání konference otázku její plné nebo částečné revize.

1. V případě, že by konference přijala novou úmluvu o úplné nebo částečné revizi této Úmluvy pak, pokud by nová úmluva nestanovila jinak

(a) ratifikace nové úmluvy o revizi členským státem bude ipso jure znamenat okamžité vypovězení této Úmluvy bez ohledu na ustanovení výše uvedeného 9. článku, pokud tato nová úmluva o revizi vstoupí v platnost;

(b) datem vstupu nové úmluvy o revizi v platnost přestává být tato Úmluva otevřena k ratifikaci členskými státy.

2. Tato Úmluva v každém případě zůstává v platnosti v této formě a obsahu pro ty členské státy, které ji ratifikovaly a které neratifikovaly úmluvu o revizi.

Francouzské a anglické znění textu této Úmluvy mají stejnou platnost.